Pochodeň, leden-březen 1971 (LX/1-76)
1971-01-13 / No. 10
Z dopisů čtenářů Pochodně 9 Z dopisů čtenářů Pochodně • Z dopisů čtenářů Pochodně OPĚT V CASECH BIOSKOPU TŘINÁCT ODMÍTNUTÝCH U V! SMÍRU Nedávno jsme zveřejnili dopis našeho čtenáře pod titulem „Jako v časech bioskopu“. Další čtenář píše o podobné události. Jedná se o jiné kino 1 o jiné město v našem kraji. „Chtěli jsme v kině Vesmír (město uvedeno) zhlédnout sovětský film „Kremelský orloj“. Od pokladní jsme zjistili, že podmínkou pro promítání je účast patnácti lidí. V na šem případě (dne ID. XII. 1970J se na představení v 17.30 hod. dostavilo třináct zájemců. Aby byl splněn požadavek, byli jsme ochotni společně koupit dva lístky navíc, abychom doplnili počet. Vedoucí přesto promítání nepovolil. Šli jsme dva, jako delegace diváků, vyjednávat a uváděli důvody; někteří byli v kině podruhé, předtím se večer rovněž nepromítalo, někteří byli zdaleka, další byli starší lidé. Vedoucí kina však nevzal uvedené okolnosti na vědomí. Zbytečný rozhovor trval 45 minut a výsledkem bylo zklamání. Snad se vaším prostřednictvím najde odpověď i pro dalších třináct diváků. FRANTIŠEK HULCKY Red.: Do příslušného města zasíláme dopis. PSÁNO NIKOU JEN PRO HRADEC KRÁSA BEZ VCHODŮ Přesto, že jsem se v Hradci Králové nenarodila, pyšním se jeho krásou a historií před svými přáteli doma i v zahraničí. Je tu mnoho krásného a zajímavého, ale__ To „ale“ není problém specifický jen pro naše město, ale všeobecný, a to nejen pro naši republiku, ale i pro ostatní země. Málokde totiž myslí architekti pfi projektování nových sídlišť, obchodů, škol, knihoven, .úřadů, nemocnic, hotelů, restaurací, divadel, muzeí, sportovních zařízení, nádraží, letišť apod. i na lidi starší, špatně chodící anebo lidi na vozíčku. Vždyť invalidita, způsobená různými nemocemi a úrazy neklesá, a tak přibývají lidé, kteří jsou najednou vyřazeni z veškerého společenského a kulturního života. Na celém světě se vede úporný boj o právo invalidů na pracovní a společenskou integraci. Toto uplatnění však není možné bez odstranění architektonických bariér. Například i k bytům v přízemí védě mnohdy spousta schodů, výtahy bývají úzké. V Hradci Králové máme jenom jediné kino (Moskva) a částečně i Klicperovo divadlo, kam se lze s vozíčkem dostat bez obtíží. Ale většina ostatních zařízení pro nás zůstává uzavřena — školy, koncerty, divadla v Reflektoru, kina, výstavy v galérii, Dům umělců, muzeum, o úřadech nemluvě. Ba problémem je i samotná budova polikliniky, kam se nechodící nedostane vůbec. Potíže působí i přístup do některých budov KŰNZu. Hradec Králové je n podvědomí mnoha lidí stále ještě krásným městem — „salónem republiky“. Protože i já jezdím na vozíku, neměla jsem možnost vidět plány budoucí výstavby našeho města. Právě proto se přimlouvám za všechny ty, jejichž svět je nedobrovolně ohraničen čtyřmi stěnami jejich příbytku, aby i oni mohli žit stejně bohatým kulturním a společenským životem, jako ti zdraví a šťastnější. Aby se vedle projektovaných mohutných schodišť, či schodišť byt se dvěma schůdky, pamatovalo na nějaký postranní vchod do vudovy bez schodů, a se širokým výtahem, jako to je třeba v Janáčkově opeře v Brně, v některých starších í novějších'' hotelích v Praze, na nádraží v Hradci Králové a Pardubicích. Je i dost starých budov, které by se daly nevelkým nákladem vhodně upravit. A k tomu schůdné a sjízdné chodníky ... Dr. KVETA MOTYČKOVA, Hradec Králové. PROJEDNAJÍ A POUČ! CHYBĚLA KONKRÉTNOST Dopravní podnik města Hradce Králnvé zaslal naší redakci vysvětlení k článku „Bylo mi do pláče“, který byl zveřejněn 2. 12. 1970. Kritizoval jednání řidiče trolejbusu, jenž bez kontroly vhozených mincí požadoval na cestující doplacení 20 haléřů. Odaje, které stěžovatelka uvedla, jsou pro zjištění viníka nedostatečné, neboť podle jízdního řádu projíždí u KNV. v uvedenou dobu (od 16.05 do 16.15 hod.J asi pět trolejbusů ve směru od nádraží a šest trolejbusů k nádraží. V té době „jezdila“ v důsledku objížďky kolem KNV i linka č. 2. Nebereme při tom v úvahu možné zpoždění ve špičce. Odaj času a čislo vozu jsou však v podobném případu nezbytné. Tento případ zngvu projednáme v závodní škole práce a provozní zaměstnanci budou upozorněni na přesný postup při kontrole jízdného. STOPY VÁNOC MĚL BY DOMA MALÉR Podivné obchodní způsoby má vedoucí Masny v S. Dne 19. prosince jsem se ptala na krůty. Náhodou byly. Pan vedoucí mi jednu donesl; pěkný kus, řikal o něm, že je to poslední. Odvážil, převzal peníze a já dala krůtu do tašky. V okamžiku se přihlásil o krůtu jeden občan, snad řezník. Pan vedoucí mu řekl, že to byla poslední. Do všeho rezolutně zasáhla paní vedoucí s poznámkou: „Tak vidíš, prodáš poslední kus paní, která u nás nekupuje a pro našeho zákazníka nemáš!“ A přidala nechutné připomínky. Pan vedoucí mi vytáhl koupenou a již zaplacenou krůtu z tašky, vrátil mi peníze na pult a podotkl: „Měl bych doma malér.“ JAROSLAVA DUFKOVÁ ZIMA BEZ ZÁPECNICTVÍ Bylo by nošením dřiví do lesa vypočítávat, co všechno připravil Dům pionýrů a mládeže v Moravské Třebové pro pionýry. Ale na jedno bych chtěl přece jenom upozornit. Třebované nezapomněli, že se na zimní prázdniny sjíždějí domů také studenti ze škol a učni — a jedinou kulturou tu je kino nebo, žel častěji, hospoda. DPM pro ně uspořádal koncertní vystoupení country westernové skupiny ze Svitav. A' mladým se lidové písně amerických dřevorubců a honáků líbily. (dob) Podivná partitura Každý konec má někde svůj počátek, hudební dílo svou ouverturu. Občan Š. začal psát svůj úvod odpoledne v hostinci. Několik piv „desítek“, grog, rum. Měl partituru, jen přehrát! K tomu se rozhodl autor sám. Fantazie končí, začíná se odvíjet jeden z desítek případů až příliš známých ... Š. sedá za volant, cítí domnělou jistotu, zrovna jako ti před ním. Zrovna jako ti, kteří potom způsobili bolest, vzali tátu, mámu, dědu, přítele ... Občan Š. naštěstí vyvrátil jen několik patníků a zničil si vozidlo. Naštěstí!! Por. K. KŘÍŽ »PŘEHLÉDLI« V roce 1970 jsme zveřejnili kritiku od Vladislava Havlička z Jaroměře. Z ČSAD Hradec Králové nám sdělili: „Na závady jsme dopravní závod 503 Náchod dvakrát důrazně upozornili. Řidiči příkaz v „Rozkazové knize" přehlédli a tim došlo k dalším závadám. Nesplnění uloženého úkolu bylo řešeno disciplinárně." Helikoptéra neslouží jen vojákům nebo kriminalistům. Také u nás — a zvláště v zimě — mohou nastat nepředvídané okolnosti; a vrtulník se stává jediným komunikačním prostředkem. V horách, kdy cesta je zavátá a kdesi za bariérami sněhu čeká nemocný ... Foto: Z. HOLQMÝ JAK SE VYŘIZUJI zakázky a dopisy: PLAMENY NAD PRACKOU Jsem dělník ve skladu a manželka je v továrně. Chápeme, že jsme lidé chybující, ale víme, že je potřeba odvádět práci poctivou a dobrou a že případný nedostatek se musí odstranit. Koupil jsem si y zásilkovém obchodě Magnet dne 16. 9. 1969 pračku Romo-kombi. S dovozným za 1995 korun. Hned jsem ji do chodu neuvedl, protože měla být vánočním překvapením pro manželku. „Překvapením“ byla. Hned při prvním praní se na dně vaničky objevily tmavší skvrny, které postupně tmavly víc, jako by se při praní užilo žíraviny. Při šestém praní vyšlehl z prostoru ovládací desky plamen a zastavila se ždímačka. Případ jsem hlásil Magnetu. — Ten nás odkázal na smluvní opravnu, uvedenou na prospektu, tj. na Kovopodnik. Tam jsem tedy podal žádost o opravu, a to dne 2. 9. 1970. Dne 17. 9. jsem zaslal doporučený dopis n. p. ROMO Fülnek opět se žádostí o opravu. Dne 29. 9. jsem do téhož podniku poslal druhý dopis. Nato jsem obdržel z ROMO odpověď na můj první dopis, abych se obrátil s důvěrou na Kovopodnik. Jela tam manželka. Opravu přijali s tím, že pračku opraví za dva až tři týdny. Po třech týdnech místo pracovníka Kovopodniku přišel dopis, v němž nám sdělili, že opravu provést nemohou, protože nejsme v je jich okrese, abychom se obrá tili na opravnu ve svém okre se. Hned nato — dne 5. 1. 1970 — přijel pracovník z Kovopodniku z našeho okresu a dal pračku do chodu. Skvrny však neodstranil, ani nevyměnil vaničku. Poradil nám, abychom požádali ROMO Fülnek o povolení výmě ny vaničky. Druhého dne se manželka dala dn praní. Avšak po deseti minutách a po vy ždímání dvou svetrů znovu vy šlehl plamen. Napsal jsem zase do Fulneku a dal jsem jim pračku k dispozici za jinou, kvalitní. Pračka stojí v předsíni a manželka pere na valše. Stálým čekáním na opravu prošla záruční lhůta. A čekám ... JOSEF TRÁVNIČEK Choceň Red. — Dopis jsme převzali dne 7. 12. 1970, možná, že už je ve zmíněné záležitostí kladná změna, přesto stížnost zveřejňujeme; nikoli jen pro ono podmíněné „možná“, ale především chceme od podniků (zasíláme jim dopisy) odpověď na téma: Vztah k zákazníkovi. KLIKA JE DONA Dne 18. prosince 1970 jsme zveřejnili kritický článek pod titulkem „O klice automobilové“. Soudruh Bohuslav Slavíček z CSAO nám k článku sdělil: „Stěžovatel několikrát opravu urgoval. Vzhledem k tomu, že měsíčně vyřizujeme průměrně 600 zakázek, požádali jsme zákazníka o sdělení čísla objednávky, což se projevilo i v prodloužení doby opravy. Jednalo se o starší vozidlo, ke kterému jsme obtížně sháněli pístní čepy a kroužky. V polovině prosince byla zakázka vyřízena.“ Sůl není u barvy Koncem loňského roku jsme zveřejnili dva kritické dopisy, upozorňující na nevhodné uskladňování nových osobních automobilů na dvoře kožárny v Hradci Králové, kde je zároveň skládka solí. Ke zveřejněným článkům nám zaslali soudruzi z Mototechny v Pardubicích dopis, z něhož vyjímáme: „Nejsme spokojeni s prostorami, které máme k dispozici na prodej a skladování automobilů v Hradci Králové a bylo podniknuto již mnoho ke zlepšení této situace. Pronajaté prostory v Kydlinovské ulici již nyní nepoužíváme, neboť se nám od 1. prosince podařilo získat částečně vhodnější objekt. Mimoto máme zájem vyřešit prodej a skladování vozidel v Hradci Králové investičním záměrem a věříme, že příslušné orgány nám v tomto směru budou nápomocny.“ kontakty ■ Od 1. ledna převzalo oddělení dopisů od čtenářů zvýšené množství žádostí o právní rady. I když se aktiv právníků vynasnaží připravit odpovědi do tisku co nejdříve, upozorňujeme, že nebude možno dodržet běžné lhůty. ■ V příští stránce „Čtenáři’píší Pochodni“ bude zveřejněna odpověď na příspěvek z 18. 12. pod titulem Tragédie. Zároveň děkujeme MěstNV v Rychnově — odbor správního a místního hospodářství — za písemné dokumenty a informace. !■ Děkujeme ČSAD, podnikovému ředitelství v Hradci Králové, za prošetření stížnosti a za odpověď, kterou zveřejníme. ■ Převzali jsme dopis adresovaný „Do schránky dobrých vztahů“. Zn. Vkus Jičín. ■ V minulé páteční stránce jsme při zpracování rukopisů neměli k dispozici jméno soudružky Bubeníkové z Hořic („Bublání“ na vodu) a pod poděkováním (Iniciativa) mělo být jméno autorky H. Urbancové. Zn.: Děknjeme za shovívavost. ■ „Na zádech k silnici“ — náš ohlas k dopisu z 11. ledna na adresu do zaměstnání (Čistá u Horek): Pouhá shoda jména, nejedná se o vás ani o vaši obec! Žlab pro H20 fe mi 85 roků. Pochodeň odebírám každý den už přes dvacet let. Prosím vás, soudruzi, jestli byste mi nemohli pomoci. Potřebuji okapové žlaby. Sháním je už put let. Prosila jsem v komunálních službách, ale tam mě odbyli, že nejsou lidi. A já se nemůžu chodit ptát každý den, jestli náhodou nevybyl někde klempíř... B. ROZENBACHOVA, Hradec Králové 45 48 Přirazil jsem mu sluchátko do vidlice, až přístroj zasténal. Měl jsem těch jeho pitomých řečí plnou hlavu a musel jsem si zapálit, abych se trochu uklidnil. S Rudim jsme si pak dali po skleničce brandy z lahve určené pro hosty. Ať taky trochu zatížíme reprezentační fond. „Vždycky jsem slýchal, že jméno Klausmüller znamená peníze a maléry,“ řekl Rudl. „Počítám, že co nevidět budeme mít toho druhého vrchovatě ___“ „Vidíte. A přitom se mi jeho syn zdá být rovný. Přál bych ti ho slyšet při přelíčení. Moc se mi líbil... Asi to nebude mít lehké. Budou ho chtít umlčet „Asi nám teprve všechno začíná,“ řekl Rudi. „Taky to pozorujú,“ přitakal jsem mu. „Začínám pochybovat, jestli jsme se do toho měli pouštět, šéfe.“ „Proč myslíte?“ „V boji s těmi nácky moc šancí na happy end nemáme ...“ Cigaretu měl zapíchnutou v levém koutku úst. Měl jí tam vždycky, když nad něčím úsilovně přemýšlel. Vůbec mu nevadilo, že mu kouř statečně čadí do očí. „Když to vzdáme hned, pak stejně žádné šance nemáme,“ řekl jsem. „Nejraději bych to udělal...“ „Mohu mu ten případ hodit pod nohy. Asi to tak dopadne. Copak jste neslyšel, že jsem mu to řekl?“ „Ale bude chtít zpátky peníze.. „Proč ne?“ „Ze vzduchu taky žít nemůžeme. A co slečna Hogerová? Myslím, že s ní tak docela taky nejsme vyrovnáni?“ „Takže?“ nakousl jsem a čekal co Rudi. „Takže v tom vlastně musíme jet dál...“ nemluvilo. Mezinárodní spojenecká komise již v roce 1946 zjišťovala podmínky v pevnosti a vypracovala obšírnou zprávu. Bunkru a laboratořím smrti je v této zprávě věnováno patnáct stran. Spočítal jsem, žs na těchto patnácti stranách strojem hustě psaných se jméno zde přítomného obžalovaného objevuje celkem osmatřicetkrát. Chtěl bych se zeptat, pane předsedo, zda je slavnému soudu tato zpráva známa......“ „Ano, je,“ zavrčel tentokrát zase nepříliš ochotně předseda senátu___“ „Pak jsem nucen požádat, aby obžalovaný Helmut Knöpcke byl na základě této zprávy Mezinárodní spojenecké karnisé, o jejíž objektivnosti a pravdivosti jistě nikdo z nás nepochybuje, vzat do vazby alespoň do té doby, než bude objasněna skutečná míra jeho viny__“ Doktor Fuchs vyskočil. „Protestuji, pane předsedo! Proces trvá jedenáct dnů a zatím jsme v hledání viny obžalovaného nenašli nic, co by nás nutilo k uvalení vazby. Pyšníme se, pánové, vymoženostmi moderní demokracie, jakou Německo v dějinách nikdy nepoznalo. Proč tedy hned používat formy, jež nejsou nutné! Obžalovaný se vždy a přesně dostavil ...“ „Podivuji se logice pana obhájce,“ opáčil mu doktor Klausmüller. „Člověk obžalovaný z tolika zloči- I nů chodí po přelíčení domů, zatím co obyčejného g podvodníka jenž zpronevěřil pět- set marek, zavíráme pod patero zámků. Souhlasím s vámi, pane doktore, že široká demokracie Je potřebná pro všechny, ale kategoricky žádám, abychom zne- I možnili její využívání těm, kteří způsobili lidstvu právě bojem proti této demokracii tolik utrpení..“ = V sále to opět zašumělo. 01 „Skončil jste pane doktore?“ zeptal se předseda ú senátu. ti „Dnes prozatím ano. Upozorňuji však senát, že