Pochodeň, leden-březen 1971 (LX/1-76)

1971-01-13 / No. 10

Z dopisů čtenářů Pochodně 9 Z dopisů čtenářů Pochodně • Z dopisů čtenářů Pochodně OPĚT V CASECH BIOSKOPU TŘINÁCT ODMÍTNUTÝCH U V! SMÍRU Nedávno jsme zveřejnili dopis našeho čtenáře pod titulem „Jako v časech bioskopu“. Další čtenář píše o podobné události. Jedná se o jiné kino 1 o jiné město v našem kraji. „Chtěli jsme v kině Vesmír (město uvedeno) zhlédnout sovětský film „Kremelský orloj“. Od pokladní jsme zjistili, že podmínkou pro promítání je účast patnácti lidí. V na šem případě (dne ID. XII. 1970J se na představení v 17.30 hod. dostavilo třináct zájemců. Aby byl splněn požadavek, byli jsme ochotni společně koupit dva lístky navíc, aby­chom doplnili počet. Vedoucí přesto promítání nepovolil. Šli jsme dva, jako delegace diváků, vyjednávat a uváděli důvody; někteří byli v kině podruhé, předtím se večer rovněž nepromítalo, někteří byli zdaleka, další byli starší lidé. Vedoucí kina však nevzal uvedené okolnosti na vědo­mí. Zbytečný rozhovor trval 45 minut a výsledkem bylo zklamání. Snad se vaším prostřednictvím najde odpověď i pro dalších třináct diváků. FRANTIŠEK HULCKY Red.: Do příslušného města zasíláme dopis. PSÁNO NIKOU JEN PRO HRADEC KRÁSA BEZ VCHODŮ Přesto, že jsem se v Hradci Králové nenarodila, pyšním se jeho krásou a historií před svými přáteli doma i v za­hraničí. Je tu mnoho krásného a zajímavého, ale__ To „ale“ není problém specifický jen pro naše město, ale všeobecný, a to nejen pro naši republiku, ale i pro ostatní země. Málokde totiž myslí architekti pfi projektování no­vých sídlišť, obchodů, škol, knihoven, .úřadů, nemocnic, hotelů, restaurací, divadel, muzeí, sportovních zařízení, nádraží, letišť apod. i na lidi starší, špatně chodící anebo lidi na vozíčku. Vždyť invalidita, způsobená různými nemo­cemi a úrazy neklesá, a tak přibývají lidé, kteří jsou najednou vyřazeni z veškerého společenského a kulturního života. Na celém světě se vede úporný boj o právo invalidů na pracovní a společenskou integraci. Toto uplatnění však není možné bez odstranění architektonických bariér. Na­příklad i k bytům v přízemí védě mnohdy spousta schodů, výtahy bývají úzké. V Hradci Králové máme jenom jediné kino (Moskva) a částečně i Klicperovo divadlo, kam se lze s vozíčkem dostat bez obtíží. Ale většina ostatních zařízení pro nás zůstává uzavřena — školy, koncerty, divadla v Reflektoru, kina, výstavy v galérii, Dům umělců, muzeum, o úřadech nemluvě. Ba problémem je i samotná budova polikliniky, kam se nechodící nedostane vůbec. Potíže působí i přístup do některých budov KŰNZu. Hradec Králové je n podvědomí mnoha lidí stále ještě krásným městem — „salónem republiky“. Protože i já jezdím na vozíku, neměla jsem možnost vidět plány bu­doucí výstavby našeho města. Právě proto se přimlouvám za všechny ty, jejichž svět je nedobrovolně ohraničen čtyřmi stěnami jejich příbytku, aby i oni mohli žit stejně bohatým kulturním a společenským životem, jako ti zdraví a šťastnější. Aby se vedle projektovaných mohutných schodišť, či scho­dišť byt se dvěma schůdky, pamatovalo na nějaký postran­ní vchod do vudovy bez schodů, a se širokým výtahem, jako to je třeba v Janáčkově opeře v Brně, v některých starších í novějších'' hotelích v Praze, na nádraží v Hradci Králové a Pardubicích. Je i dost starých budov, které by se daly nevelkým nákladem vhodně upravit. A k tomu schůdné a sjízdné chodníky ... Dr. KVETA MOTYČKOVA, Hradec Králové. PROJEDNAJÍ A POUČ! CHYBĚLA KONKRÉTNOST Dopravní podnik města Hradce Králnvé zaslal naší redakci vysvětlení k článku „Bylo mi do pláče“, který byl zveřej­něn 2. 12. 1970. Kritizoval jednání řidiče trolejbusu, jenž bez kontroly vhozených mincí požadoval na cestující doplacení 20 haléřů. Odaje, které stěžovatelka uvedla, jsou pro zjištění viníka nedostatečné, neboť podle jízdního řádu projíždí u KNV. v uvedenou dobu (od 16.05 do 16.15 hod.J asi pět trolejbusů ve směru od nádraží a šest trolejbusů k nádraží. V té době „jezdila“ v důsledku objížďky kolem KNV i linka č. 2. Nebereme při tom v úvahu možné zpoždění ve špičce. Odaj času a čislo vozu jsou však v podobném případu ne­zbytné. Tento případ zngvu projednáme v závodní škole práce a provozní zaměstnanci budou upozorněni na přesný postup při kontrole jízdného. STOPY VÁNOC MĚL BY DOMA MALÉR Podivné obchodní způsoby má vedoucí Masny v S. Dne 19. prosince jsem se ptala na krůty. Náhodou byly. Pan vedou­cí mi jednu donesl; pěkný kus, řikal o něm, že je to po­slední. Odvážil, převzal peníze a já dala krůtu do tašky. V okamžiku se přihlásil o krůtu jeden občan, snad řezník. Pan vedoucí mu řekl, že to byla poslední. Do všeho rezo­lutně zasáhla paní vedoucí s poznámkou: „Tak vidíš, pro­dáš poslední kus paní, která u nás nekupuje a pro našeho zákazníka nemáš!“ A přidala nechutné připomínky. Pan vedoucí mi vytáhl koupenou a již zaplacenou krůtu z tašky, vrátil mi peníze na pult a podotkl: „Měl bych doma malér.“ JAROSLAVA DUFKOVÁ ZIMA BEZ ZÁPECNICTVÍ Bylo by nošením dřiví do lesa vypočítávat, co všechno připravil Dům pionýrů a mládeže v Moravské Třebové pro pionýry. Ale na jedno bych chtěl přece jenom upozornit. Třebované nezapomněli, že se na zimní prázdniny sjíždějí domů také studenti ze škol a učni — a jedinou kulturou tu je kino nebo, žel častěji, hospoda. DPM pro ně uspořádal koncertní vystoupení country westernové skupiny ze Svi­tav. A' mladým se lidové písně amerických dřevorubců a honáků líbily. (dob) Podivná partitura Každý konec má někde svůj počátek, hudební dílo svou ou­verturu. Občan Š. začal psát svůj úvod odpoledne v hostin­ci. Několik piv „desítek“, grog, rum. Měl partituru, jen pře­hrát! K tomu se rozhodl autor sám. Fantazie končí, začíná se od­víjet jeden z desítek případů až příliš známých ... Š. sedá za volant, cítí domně­lou jistotu, zrovna jako ti před ním. Zrovna jako ti, kteří po­tom způsobili bolest, vzali tá­tu, mámu, dědu, přítele ... Občan Š. naštěstí vyvrátil jen několik patníků a zničil si vo­zidlo. Naštěstí!! Por. K. KŘÍŽ »PŘEHLÉDLI« V roce 1970 jsme zveřejnili kri­tiku od Vladislava Havlička z Ja­roměře. Z ČSAD Hradec Králové nám sdělili: „Na závady jsme dopravní závod 503 Náchod dva­krát důrazně upozornili. Řidiči příkaz v „Rozkazové knize" pře­hlédli a tim došlo k dalším zá­vadám. Nesplnění uloženého ú­­kolu bylo řešeno disciplinárně." Helikoptéra neslouží jen vojákům nebo kriminalistům. Také u nás — a zvláště v zimě — mohou nastat nepředvídané okolnosti; a vrtulník se stává jediným komunikačním prostřed­kem. V horách, kdy cesta je zavátá a kdesi za bariérami sněhu čeká nemocný ... Foto: Z. HOLQMÝ JAK SE VYŘIZUJI zakázky a dopisy: PLAMENY NAD PRACKOU Jsem dělník ve skladu a manželka je v továrně. Chápeme, že jsme lidé chybující, ale víme, že je potřeba odvádět práci po­ctivou a dobrou a že případný nedostatek se musí odstranit. Koupil jsem si y zásilkovém obchodě Magnet dne 16. 9. 1969 pračku Romo-kombi. S dovoz­ným za 1995 korun. Hned jsem ji do chodu neuvedl, protože měla být vánočním překvape­ním pro manželku. „Překvapením“ byla. Hned při prvním praní se na dně vaničky objevily tmavší skvrny, které postupně tmavly víc, jako by se při praní užilo žíraviny. Při šestém praní vy­šlehl z prostoru ovládací desky plamen a zastavila se ždímač­ka. Případ jsem hlásil Magnetu. — Ten nás odkázal na smluvní o­pravnu, uvedenou na prospek­tu, tj. na Kovopodnik. Tam jsem tedy podal žádost o opravu, a to dne 2. 9. 1970. Dne 17. 9. jsem zaslal doporu­čený dopis n. p. ROMO Fülnek opět se žádostí o opravu. Dne 29. 9. jsem do téhož podniku poslal druhý dopis. Nato jsem obdržel z ROMO odpověď na můj první dopis, abych se obrá­til s důvěrou na Kovopodnik. Jela tam manželka. Opravu při­jali s tím, že pračku opraví za dva až tři týdny. Po třech tý­dnech místo pracovníka Kovo­­podniku přišel dopis, v němž nám sdělili, že opravu provést nemohou, protože nejsme v je jich okrese, abychom se obrá tili na opravnu ve svém okre se. Hned nato — dne 5. 1. 1970 — přijel pracovník z Kovopodniku z našeho okresu a dal pračku do chodu. Skvrny však neod­stranil, ani nevyměnil vaničku. Poradil nám, abychom požádali ROMO Fülnek o povolení výmě ny vaničky. Druhého dne se manželka dala dn praní. Avšak po deseti minutách a po vy ždímání dvou svetrů znovu vy šlehl plamen. Napsal jsem zase do Fulneku a dal jsem jim pračku k dis­pozici za jinou, kvalitní. Pračka stojí v předsíni a manželka pe­re na valše. Stálým čekáním na opravu prošla záruční lhů­­ta. A čekám ... JOSEF TRÁVNIČEK Choceň Red. — Dopis jsme převzali dne 7. 12. 1970, možná, že už je ve zmíněné záležitostí kladná změ­na, přesto stížnost zveřejňuje­me; nikoli jen pro ono podmí­něné „možná“, ale především chceme od podniků (zasíláme jim dopisy) odpověď na téma: Vztah k zákazníkovi. KLIKA JE DONA Dne 18. prosince 1970 jsme zve­řejnili kritický článek pod ti­tulkem „O klice automobilové“. Soudruh Bohuslav Slavíček z CSAO nám k článku sdělil: „Stěžovatel několikrát opravu urgoval. Vzhledem k tomu, že měsíčně vyřizujeme průměrně 600 zakázek, požádali jsme zá­kazníka o sdělení čísla objed­návky, což se projevilo i v prodloužení doby opravy. Jed­nalo se o starší vozidlo, ke kterému jsme obtížně sháněli pístní čepy a kroužky. V polo­vině prosince byla zakázka vy­řízena.“ Sůl není u barvy Koncem loňského roku jsme zveřejnili dva kritické dopisy, upozorňující na nevhodné u­­skladňování nových osobních automobilů na dvoře kožárny v Hradci Králové, kde je záro­veň skládka solí. Ke zveřejně­ným článkům nám zaslali sou­druzi z Mototechny v Pardubi­cích dopis, z něhož vyjímáme: „Nejsme spokojeni s prostora­mi, které máme k dispozici na prodej a skladování automobi­lů v Hradci Králové a bylo podniknuto již mnoho ke zlep­šení této situace. Pronajaté prostory v Kydlinovské ulici již nyní nepoužíváme, neboť se nám od 1. prosince podařilo získat částečně vhodnější ob­jekt. Mimoto máme zájem vy­řešit prodej a skladování vozi­del v Hradci Králové investič­ním záměrem a věříme, že pří­slušné orgány nám v tomto směru budou nápomocny.“ kontakty ■ Od 1. ledna převzalo odděle­ní dopisů od čtenářů zvýšené množství žádostí o právní ra­dy. I když se aktiv právníků vynasnaží připravit odpovědi do tisku co nejdříve, upozorňuje­me, že nebude možno dodržet běžné lhůty. ■ V příští stránce „Čtenáři’pí­ší Pochodni“ bude zveřejněna odpověď na příspěvek z 18. 12. pod titulem Tragédie. Zároveň děkujeme MěstNV v Rychnově — odbor správního a místního hospodářství — za písemné do­kumenty a informace. !■ Děkujeme ČSAD, podnikové­mu ředitelství v Hradci Králo­vé, za prošetření stížnosti a za odpověď, kterou zveřejníme. ■ Převzali jsme dopis adreso­vaný „Do schránky dobrých vztahů“. Zn. Vkus Jičín. ■ V minulé páteční stránce jsme při zpracování rukopisů neměli k dispozici jméno sou­družky Bubeníkové z Hořic („Bublání“ na vodu) a pod po­děkováním (Iniciativa) mělo být jméno autorky H. Urbanco­­vé. Zn.: Děknjeme za shovíva­vost. ■ „Na zádech k silnici“ — náš ohlas k dopisu z 11. ledna na adresu do zaměstnání (Čistá u Horek): Pouhá shoda jména, ne­jedná se o vás ani o vaši obec! Žlab pro H20 fe mi 85 roků. Pochodeň odebírám každý den už přes dvacet let. Prosím vás, soudruzi, jestli byste mi nemohli pomoci. Potřebuji okapové žlaby. Sháním je už put let. Prosila jsem v ko­munálních službách, ale tam mě odbyli, že nejsou lidi. A já se ne­můžu chodit ptát každý den, jestli náhodou nevybyl někde klempíř... B. ROZENBACHOVA, Hradec Králové 45 48 Přirazil jsem mu sluchátko do vidlice, až přístroj zasténal. Měl jsem těch jeho pitomých řečí plnou hlavu a musel jsem si zapálit, abych se trochu uklidnil. S Rudim jsme si pak dali po skleničce brandy z lahve určené pro hosty. Ať taky trochu zatížíme reprezentační fond. „Vždycky jsem slýchal, že jméno Klausmüller zna­mená peníze a maléry,“ řekl Rudl. „Počítám, že co nevidět budeme mít toho druhého vrchova­tě ___“ „Vidíte. A přitom se mi jeho syn zdá být rovný. Přál bych ti ho slyšet při přelíčení. Moc se mi lí­bil... Asi to nebude mít lehké. Budou ho chtít umlčet „Asi nám teprve všechno začíná,“ řekl Rudi. „Taky to pozorujú,“ přitakal jsem mu. „Začínám pochybovat, jestli jsme se do toho měli pouštět, šéfe.“ „Proč myslíte?“ „V boji s těmi nácky moc šancí na happy end nemáme ...“ Cigaretu měl zapíchnutou v levém koutku úst. Měl jí tam vždycky, když nad něčím úsilovně přemýšlel. Vůbec mu nevadilo, že mu kouř statečně čadí do očí. „Když to vzdáme hned, pak stejně žádné šance nemáme,“ řekl jsem. „Nejraději bych to udělal...“ „Mohu mu ten případ hodit pod nohy. Asi to tak dopadne. Copak jste neslyšel, že jsem mu to řekl?“ „Ale bude chtít zpátky peníze.. „Proč ne?“ „Ze vzduchu taky žít nemůžeme. A co slečna Ho­­gerová? Myslím, že s ní tak docela taky nejsme vyrovnáni?“ „Takže?“ nakousl jsem a čekal co Rudi. „Takže v tom vlastně musíme jet dál...“ nemluvilo. Mezinárodní spojenecká komise již v roce 1946 zjišťovala podmínky v pevnosti a vy­pracovala obšírnou zprávu. Bunkru a laboratořím smrti je v této zprávě věnováno patnáct stran. Spočítal jsem, žs na těchto patnácti stranách stro­jem hustě psaných se jméno zde přítomného obža­lovaného objevuje celkem osmatřicetkrát. Chtěl bych se zeptat, pane předsedo, zda je slavnému soudu tato zpráva známa......“ „Ano, je,“ zavrčel tentokrát zase nepříliš ochotně předseda senátu___“ „Pak jsem nucen požádat, aby obžalovaný Helmut Knöpcke byl na základě této zprávy Mezinárodní spojenecké karnisé, o jejíž objektivnosti a pravdi­vosti jistě nikdo z nás nepochybuje, vzat do vazby alespoň do té doby, než bude objasněna skuteč­ná míra jeho viny__“ Doktor Fuchs vyskočil. „Protestuji, pane předsedo! Proces trvá jedenáct dnů a zatím jsme v hledání viny obžalovaného ne­našli nic, co by nás nutilo k uvalení vazby. Pyš­níme se, pánové, vymoženostmi moderní demokra­cie, jakou Německo v dějinách nikdy nepoznalo. Proč tedy hned používat formy, jež nejsou nutné! Obžalovaný se vždy a přesně dostavil ...“ „Podivuji se logice pana obhájce,“ opáčil mu dok­tor Klausmüller. „Člověk obžalovaný z tolika zloči- I nů chodí po přelíčení domů, zatím co obyčejného g podvodníka jenž zpronevěřil pět- set marek, zaví­ráme pod patero zámků. Souhlasím s vámi, pane doktore, že široká demokracie Je potřebná pro všechny, ale kategoricky žádám, abychom zne- I možnili její využívání těm, kteří způsobili lidstvu právě bojem proti této demokracii tolik utrpení..“ = V sále to opět zašumělo. 01 „Skončil jste pane doktore?“ zeptal se předseda ú senátu. ti „Dnes prozatím ano. Upozorňuji však senát, že

Next