Práce, květen 1968 (XXIV/120-149)

1968-05-01 / No. 120

PRACE deník revolučního odborového HNUTI Praha "Středa 1. května 1968 Číslo 120 "Ročník XXIV "Cona70hal. # Naše tradice jsou hluboce demokiafické Nejlepší pracovníci na Hradě • Ode­vzdání titulů, řádů a státních cen PRAHA (r) — Předseda Ústřední rady odborů Karel Poláček zahájil včera ve Španělském sále Pražského hradu odevzdání titulů, řádů a státních cen Klementa Gottwalda, které k 1. květnu propůjčil či udělil president CSSR. Nejlepší pracovníci uvítali potles­kem čestné předsednictvo: presidenta republiky Ludvíka Svobodu, prvního tajemníka OV KSC Alexandra Dubče­ka, předsedu NS Josefa Smrkovského, předsedu vlády inž. O. Černíka, před­sedu ÚV NF dr. F. Kriegela, předsedy stran Národní fronty a členy vlády, pražského diplomatického sboru a další hosty. Před vlastním slavnostním aktem romluvll předseda vlády lnž. Oldřich erník. Z jeho slov vyjímáme: „Stalo se již dobrou tradicí, že v předvečer mezinárodního svátku všech pracujících a v ovzduší oslav osvobození naší vlasti vzdáváme úctu a uznání těm, kdož plody svého tvůr­čího ducha a obětavou prací nejlépe a nejvíce přispívají k rozvoji socia­listické společnosti a k bohatství naší země. Uvědomili Jsme si, že po dosažení prvních poválečných úspěchů v hos­podářství jsme strnule setrvávali na určitém hospodářském modelu, který již neodpovídal našim poměrům a možnostem. Pod tlakem různých vlivů a názorů Jsme příliš dlouho trvali na přednostním rozvoji těžkého průmys­lu, nezaznamenali Jsme včas revo­luční kvalitu rozvoje vědy a techniky po druhé světové válce. . Tyto Jevy se často příčily slavným tradicím našich národů i velké his­torii naší komunistické strany. Dějinné tradice našeho lidu Jsou hluboce demokratické a humanistic­ké, a proto tak blízké současnému usilování. Tradičním rysem dějin Če­chů a Slováků byla a Je touha po míru, spravedlnosti, pravdě a vzdě­lání. A je zcela v duchu těchto tradic, že v našich národech zapustily hlu­boké kořeny myšlenky socialismu, Jakmile Je dějiny nastolily na pořad dne. Jestliže Jsme i za často velmi ne­příznivých podmínek domácích 1 me­zinárodních dokázali překonat tíživé dědictví kapitalismu, důsledky váleč­ného období a upevnit postavení re­publiky Jako vyspělého průmyslového státu s velkým ekonomickým poten­ciálem, pak za to vděčíme obětavé práci všech pracujících bez rozdílu politické příslušnosti. Jen tak Jsme mohli y posledních dvaceti letech šestinásobně zvýšit průmyslovou výrobu, trojnásobně zvý­šit národní důchod, dvojnásob zvýšit osobní spotřebu, vychovat přes mi­lión vysokoškolských a středoškol­ských odborníků, vybudovat rozsáh­lou síť školských, kulturních a zdra­­(Pokračování na 3. straně) ?c<j ^ ^ VČERA DOMA I VE SVĚTÍ Noví ministři PRAHA — V souvislosti se směna« mi v organizaci a působnosti někte­rých ústředních orgánů pověřil pre­sident ČSSR Ludvik Svoboda podle či. 62 Ústavy rozhodnutím z 30. dub­na 1968 ministra ing. MILOSLAVA HRUŠKOVIČE řízením ministerstva techniky, ministra Ing. VÄCLAVA HÜ­­LU řízením Státního cenového úřadu, ministra MICHALA ŠTANCEĽA říze­ním ministerstva práce a sociálních věcí a ministra dr. FRANTIŠKA VLA­SÁKA řízením ministerstva národo­hospodářského plánování. Hosté na První máj PRAHA — Zástupci Ústřední rady odborů přivítali v Praze další zahra­niční hosty na prvomájové oslavy. V pondělí večer přicestovaly delegace odborových organizací z Polska, Bul­harska, Tuniska, Kolumbie a Venezue­ly, včera delegace z Vietnamské de­mokratické republiky, Mongolska, Bel­gie, Iránu a představitel Mezinárodní konfederace arabských odborů. Zahra­niční odboráři se dopoledne zúčast­nili vyznamenání nejlepších pracovní­ků na Pražském hradě. PRAHA — Ke stavu prací ne pří­pravě zákona o soudní rehabilitaci ministerstvo spravedlnosti sděluje: S přípravou zásad zákonné úpravy soudní rehabilitace započalo minis­terstvo spravedlnosti z vlastní inicia- IPokrajováni na 3. straně) Májové pozdravy odborářů PRAHA (r) — Při příležitostí I. máje si vyměnila Ústřední rada od­borů pozdravy se sesterskými odbo­rovými ústřednami socialistických zemí a s dalšími přátelskými odbo­rovými organizacemi v zahraničí. V dopise Všesvazové ústřední radě odborů se zdůrazňuje, že čs. odbory stojí pevně po boku VCSPS v úsilí o zajištění jednoty pracujících celého světa v boji za mír, demokracii a so­ciální pokrok. V pozdravech Federaci odborů Vietnamu a Federací odborů za osvobození Jižního Vietnamu ŰRO znovu zdůraznila vřelé sympatie a podporu čs. pracujících zápasu viet­namského lidu za svobodu a nezá­vislost. Do ulic našich mést vycházejí dnes opět májové průvody. Budou patrně méně honosné a možná méně halasné, budou znít novými myšlenkami, novými hesly a požadavky, než jsme byli zvyklí v nedávné minulosti. Ale přesto — i když se to zdá paradoxní — se přiřadí do sledu těch předchozích. Každá má­jová manifestace musí přece vyjadřo­vat ducha, nálady, potřeby své doby. A je-li doba mimořádná, je mimořádný i První máj. V roce 1938 například manifestovali pokrokoví lidé naší země s naprostou samozřejmostí nejen za svobodnou prá­ci, ale také za svobodnou republiku. Myšlenku mezinárodní solidarity neby­lo tenkrát nutno akcentovat. Vyvěrala přirozeně z pocitu ohrožení, z bytostné pátřeby znovu a znovu se ubezpečovat! že nejsme sami, že jsme součástí veli­kého společenství, přesahujícího hrani­ce států a kontinentů. Jiný byl ovšem První máj roku osma­­čtyřicátého, kdy jsme opojeni vítězstvím nad reakcí a pocitem vlastní síly de­monstrovali svou jistotu, že není pře­kážky, kterou bychom nepřekonali, ne­boť máme jasný cíl a jasnou cestu k němu. Jenže ta cesta měla zrádné odbočky a my jsme se jim neuměli vyhnout. A tak přišly máje let padesátých a šedesátých. Postupně se měnily z de­monstrací ve veselice a nakonec v do­konale zrežírované divadlo, jehož akté­ři čím dál tím méně přijímali své role z vnitřní potřeby, ale spíš z ohledu na to, co by jejich neúčasti v průvodu řekli soudruzi, nebo dokonce kádro­­vák. Mezinárodní charakter Svátku prá­ce byl zabezpečen několika ústředně vybranými hesly a skupinou zahranič­ních odborových delegací, profesionál­ně vyrobené transparenty, národní kro­je a pionýrské šátky, květiny a kutálky se postaraly o rozjásanou tvář průvo­dů. A přitom nikomu — snad až na ty, kdo s vlídným úsměvem přijímali na tribuně holdování davů — nebylo tajno, že ta efektní fasáda zakrývá rozpor, který rok od roku narůstal v ce­lém životě naši země, rozpor mezi sku­tečným stavem věcí a jejich vnějším projevem. Tohle je tedy za námi a my dnes můžeme vyjít do ulic bez tísnivého po­citu, že se podílíme na pokrytectví, za nímž se vlastní smysl tohoto krásného mezinárodního svátku pracujících do­cela ztrácel. Dnešní První má] bude po létech zase skutečnou demonstrací. Chceme jí ujistit ty, kdo se v minulých měsících postavili do čela obrodného procesu (a varovat ty, kdo by jej rádi „usměrnili"), že Jsme odhodláni jít dál po cestě, jíž jsme právě vykročili. Jsme teprve na jejím začátku. Je to spíš pěšinka, kterou víc tušíme než vidíme. Klikatí se před námi, ztrácí se mezi balvany, ale my ji nesmíme spustit s očí, musíme ji prošlapat, nečhceme-li definitivně zabloudit. V posledních týdnech se v celém světě píše a mluví o československém ré se navršily během minulých let. To se samozřejmě neobejde bez obtíží, bez osobních nepříjemností a leckdy i tvr­dostí. Ale jiné cesty není. V takovéto situaci ovšem hrozí ne­bezpečí zahledění se do sebe, do vlast­ních problémů, zavírání očí před vším, co se netýká jen a jen mých nejvlast­nějších zájmů. Toto nebezpečí je o to větší, že léta, v nichž lidé neměli mož­nost podílet se na rozhodování ani o věcech, jež se jich bezprostředně tý­kaly, natož o stanoviscích k problé­mům přesahujícím hranice naší vlasti, přispěla k určitému zlhostejnění. O proletářském internacionalismu se sice hlasitě mluvilo, ale běda, kdyby byl někdo chtěl veřejně protestovat proti zavírání komunistů nebo perseku­­ci jiných pokrokových sil v zemi, s níž máme diplomatické styky, nedej bože svazky přátelské! Argumentovalo se státními zájmy, proti zdravému rozumu se pokládalo nejen psaní tisku, ale dokonce i projevy jednotlivých našich občanů, za součást oficiální zahraniční politiky. A tak si lidé pomalu zvykali nechat za sebe vyjadřovat se k mezi­národním problémům své volené, ane­bo jmenované, zástupce. V povaze našich lidí však není ne­tečně přihlížet k tomu, co se ve světě děje. Češi a Slováci byli vždycky ak­tivním činitelem v prostoru, v němž jim bylo dáno žít. Mohli bychom se vracet až k husitským spanilým jízdám a mírovým poselstvím Jiříka z Podě­brad, ale zůstaňme u generací naš'ch současníků. Nejlepši z nich stáli vždyc­ky tam, kde šlo o tvářnost světa — ať to bylo u Madridu či na protina­cistických frontách nebo na stavbách socialismu doma, v Jugoslávii či na Kubě. Tím spíše dnes, kdy se vyma­ňujeme z chyb a bloudění, kdy se po­koušíme ve své zemi vytvořit spravedli­vý, v pravém slova smyslu lidský řád, nemůžeme ztrácet ze zřetele své me­zinárodní závazky. Je ještě příliš mno­ho bídy a nespravedlnosti v našem svě­tě, příliš mnoho porobených, kteří po­třebují pomoci, „Chceme-li si říkat lidé, nemůžeme pasivně přihlížet ke kru­tostem páchaným kýmkoli a kdekoli na této planetě, protože právě lidská lhostejnost jim nahrává". Tak to vy­jádřili ve své rezoluci, kterou odevzdali představitelům USA, minulý týden praž­ští studenti demonstrující proti válca ve Vietnamu. A my to .podepisujemeZáběr ZE VČEREJŠÍ SLAVNOSTI NA PRAŽSKÉM HRADĚ. Jak s rehabilitací MÍLA POLÁKOVÁ Jaru; o výzvě, kterou znamená pro vý­chod i západ, sever I jih. A my si na­jednou uvědomujeme, že nejsme tak malí a bezvýznamní, jak se zdálo v lé­tech, kdy jsme stáli v zákrytu a kdy platilo nejen v životě jednotlivců, ale i v životě národů, že vlastní názory, stanoviska, zájmy je nutno za všech okolností potlačit ve prospěch zájmů a cílů vyšších, společných. Ty ovšem byly dány, bez naší účasti a našeho přičinění. Teď se tedy vracíme k pravdě, která byla sice obecně uznávána, ale v praxi přehlížena — že totiž tím účinněji po­můžeme uskutečňovat společné cíle, čím lépe budeme plnit své vlastní. Co prospěje víc popularizaci myšlenky so­cialismu ve světě, Československo, jež zdeformovalo svůj hospodářský i poli­tický život a přizpůsobilo se svým méně vyspělým partnerům, nebo Čes­koslovensko, jež je při zachování so­cialistického charakteru s to postavit se v ekonomické soutěži tváří v tvář nejvyspělejším zemím západního světa a svým občanům poskytnout takový prostor pro rozvoj všech stránek jejich osobnosti jako žádný jiný stát na světě! Jestliže budeme chtít zaujmout ta­kovéto místo, — zatím je to jen zbož­né přáni, skrytá, i když velmi reálná, možnost, ale také naše internacionální povinnost — pak budeme muset sou­středit pozornost a síly na řešení hos­podářských a politických problémů, kte­ Snímek Vilém Kropp 1. máj Snímek Václav Fexa

Next