Práce, únor 1971 (XXVII/26-49)

1971-02-26 / No. 48

Pod prapory Února dále Jednotné vpřed Z projevu soudruha A. Kapka Zdravice V. Těreškovové Shromáždili jsme se. abychom ▼ du­­chu revolučních tradic dčlnické třídy, komunistů a pracujících Prahy a Stře­dočeského kraje vzpomněli výročí jed­né z nejvýznamnějších událostí padesá­tileté revoluční historie strany a novo­dobých dějin českého a slovenského ná­roda — historického vítězství pracující­ho lidu nad reakcí v únoru 1948. V únoru 1948 dosáhla Komunistická strana Československa základního cíle, který si vytyčila při svém založení v ro­ce 1921. Po mnichovské zradě a 15. březnu 1939 ztratila buržoazie morální právo vést osudy našich národů. V průběhu národ­ně osvobozeneckého boje, který vyvr­cholil slovenským a českým povstáním, prokázala KSČ, že je nejen internacio­nální, ale í hluboce vlasteneckou stra­nou. její politika získávala stále větší důvěru a podporu lidových mas. Z vůle dělnické třídy a všech pracujících se stala vedoucí politickou silou našich ná­rodů. Vedoucí úloha KSČ byla rozhodující podmínkou nejen pro vítězství pracují­cích v boji proti kapitalismu, ale i pro budování socialismu. Po únoru 1948 na­stoupil lid pod vedením KSČ definitiv­ně cestu budování socialistické společ­nosti. Dělnická třída vedená KSČ nepodceni­la ani možnost obrany revolučních vy­možeností ozbrojeným bojem. V průbě­hu únorových událostí budovala svou Lidovou milici, která spolu s akčními výbory Národní fronty — jež provádě­ly očistu veřejného života od Apolitic­kých exponentů buržoazie — představo­vala v únorových událostech prvky re­volučního řešení. Také většina přísluš­níků Sboru národní bezpečnosti stála pevně za zájmy dělnické třídy. Únoro­vé vítězství si nelze představit bez moudrého vedení Klementa Gottwalda a revolučního vystoupení dělnických mili­cí. Únorem 1948 se Československo upev­nilo nejen vnitropoliticky, ale i zahra­ničně politicky. Vítězství pracujícího li­du definitivně rozhodlo o zahraničně po­litické orientaci naší země, opřené n přátelství a spojenectví se Sovětským svazem. Československo se politicky i hospodářsky zařadilo do socialistického společenství. Únor 1948 byl vítězstvím socialistické revoluce v průmyslově vyspělé zemi, v zemi s hlubokými dlouhodobými de­mokratickými tradicemi. Potvrdil mezi­národní platnost marxismu-leninismu. Vyvrátil jednu z hlavních tezí nepřátel­ské propagandy o tom, že leninská teo­rie pruletářské revoluce a zkušenosti Komunistické strany Sovětského svazu z budování socialistické společnosti jsou nepřijatelné pro průmyslově vyspělé státy. Československá a zahraniční buržoazie se s únorovým vítězstvím pracujícího li­du nikdy nesmířily. Protikomunistická propaganda usilovala o to, aby zastřela před pracujícími v kapitalistických ze­mích skutečnost, že pro socialismus se rozhodl československý lid ze své vlast­ní vůle. Po lednu 1968 zaútočili revizionisté, pravicoví oportunisté a protisocialistic­ké živly znovu proti výsledkům Února. V teorii i v praktické politice usilovali o vymýcení jeho revolučního a interna­cionálního odkazu. V souvislosti $ 50. výročím založení KSČ proto považujeme za nutné znovu vyzvednout únor 1948 jako jeden z nej­významnější :h mezníků v dějinách bojů naší dělnické třídy a pracujícího lidu, jako jedno z největších vítězství KSČ, tvůrčího uplatnění marxismu-leninismu. Vzpomináme-li 23. výročí Února, nelze nevidět podobnost třídně politických bo­jů let 1945—1948 a politického zápasu, který probíhal v letech 1968—1969. Přes­to. že jde o různá historická období, po.1stata< tohoto Hoje je stejná. I v letech 1968 -19*69 ide o základní otázku revo­luce — o to, v rukou které třídy bude pnliticKá moc. Skutečnost, že po dvaceti letech byla znovu nastolena otázka po­litické moci, není náhodná. V únoru organizačně 1948 byla strana ideově a jednotná, měla zkušené, marxisticko-leninské vedení, schopné ře­šit složité otázky socialistického vývoje společnosti. V roce 1968 byla však stra­na ideově a organizačně nejednotná a její vedení, až na vvjimky těch soudru­hů. kteří stáli pevně na marxistioko-le­­ninských a internacionálních pozicích, 26. února 1971 neobstálo v historické zkoušce vinou těch členů, kteří byli nebo se stali pří­mými nositeli pravicového oportunismu, revizionisty a zrádci věci dělnické třídy, nebo podlehli pravicově oportunistickým tendencím. Důsledkem byla katastrofál­ně se zhoršující vnitropolitická i hospo­dářská situace v naší zemi. Historická vymoženosti února 1948 byly bezpro­středně ohroženy a nebylo už vnitřních sil, které by mohly zastavit postup pra­vicově oportunistických a protisocialis­tických sil. V této situaci ozbrojená pomoc so­cialistických zemí Československu byla nejen internacionální povinností, ale ob­jektivní nutností a vyjádřením zákoni­tostí vývoje socialismu. Lenin nejednou upozorňoval na to, že revoluce, která se nechce brápit proti reakčním silám a všemi prostředky, nemá smysl. Budování obrana socialismu, včetně obrany ozbrojenou silou, tvoří nedílnou jednotu. V době, kdy existuje imperialistický tá­bor, který všemi prostředky usiluje o lik­vidaci socialistického zřízení, není mož­né zříkat se ozbrojeného zásahu proti reakčním silám. Strana bude i nadále věnovat mimo­řádnou pozornost zvyšování obranyschop­nosti země a přispívat k upevňování mo­rálně politické jednoty i obranyschop­nosti celého socialistického tábora v čele se Sovětským svazem. V souladu se zá­jmy dělnické třídy a všeho pracujícího lidu budeme upevriovat socialistický stát jako důležitý nástroj budování a obrany socialistické společnosti, fiž nikdy ne­dopustíme, aby kdokoliv v naší zemi mohl beztrestné rozvracet socialistické zřízení. Poučeni zkušenostmi budeme jako oko v hlavě střežit přátelství a spojenectví se Sovětským svazem, které je zárukou naší bezpečnosti a podmínkou dalších úspěchů při budování socialismu v naší zemi. v duchu Gottwaldova hesla: ,,Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!“ 23. výročí Února si připomínáme v době, kdy naše strana připravuje svůj řádný XIV. sjezd. Sjezd uzavře složité a těžké období, kdy byly ohroženy základy so­cialismu. Současně stanoví zásady další politiky strany, socialistického státu a společenských organizací. Posoudí zása­dy pětiletého plánu rozvoje národního hospodářství. Pracovní zaměření sjezdu bude nejlepší oslavou 50. výročí založení strany. Ústřední výbor strany vysoce ocenil skutečnost, že do mnohých našich zá­vodů, JZD se postupné vrací pracovní iniciativa, aktivita a nadšení celých pra coyních kolektivů, jimiž se vyznačovalo poúnorové období počátků výstavby so­cialismu v naší zemí. Vysoce si vážíme velkého pracovního úsilí na počest XIV. sjezdu strany a 50. výročí jejího založení. Oceňujeme iniciativu pracujících ČKD Praha, Teplotechny, Technometry, ve sta­vebnictví, na výstavbě metra, Pragovky, AZNP v Mladé Boleslavi, oceláren na Kladně, kladenských havířů, mnoha dal­ších průmyslových a zemědělských závo­dů v Praze i ve Středočeském kraji. Obracíme se ke všem pracujícím, ke všem dělníkům, družstevníkům, techni­kům, našim ženám, ke všem, jimž sku­tečně záleží na rozvoji našeho hospodář­ství, aby následovali příkladu našich předních kolektivů a každý na svém pra­covišti přispěli k celkovému rozvoji naší ekonomiky v duchu hesla ,Jak budeme pracovat, tak také budeme žít“. Zkušenosti nás učí, že z třídního hle­diska musíme posuzovat i vývoj mezi­národních vztahů. Naši nepřátelé se nám snaží dávat lekce o svobodě a suvere­nitě. Dávají nám je především lidé, kteří jsou placeni z peněz těch imperialistic­kých kruhů, které bezohledně pošlapá­vají svobodu a suverenitu států a náro dů. jejichž žoldáci vraždí ženy a děti ve Vietnamu, v Kambodži, Laosu a dal­ších zemích. Znovu ujišťujeme hrdinný lid těchto zemí svou solidaritou a podporou v je­jich spravedlivém boji proti imperia­lismu. Upřímně a s velkým zájmem očěkává­­me jednání nadcházejícího XXXV. sjezdu KSSS. Máme velkou radost z úspěchů, kterých sovětský lid dosahuje. Posíláme vřelé soudružské pozdravy sovětskému lidu a přejeme mu další úspěchy v jeho práci, která je povzbuzením pro všechny socialistické země i pokrokové síly ce­lého světa. Věrnost odkazu února 1948 znamená především naplnit činy ta předsevzetí, která si stavíme v souvislosti se XIV. sjezdem strany a 50. výročím jejího za ložení. Ohlédnutí za půlstoletou dějinnou zkušeností v nás upevňuje přesvědčení o správnosti internacionální jednoty KSČ a mezinárodního komunistického hnutí, bratrské spolupráce se socialistickými zeměmi v čele se Sovětským svazem. Čest a sláva všem těm, kteří svou obě­tavostí a nezištnou prací vytvořili slav­nou historii naší strany a naplňují od­kaz února 1948. Čest a sláva nezapome­nutelnému vůdci naší strany soudruhu Klementu Gottwaldovi. V pevném spojení Komunistické strany Československa s dělnickou třídou a pra­cujícím lidem, věrni myšlence proletář­­ského internacionalismu, revoluční odkaz Vítězného února nikdy nezradíme! Mám radost, že mohu být v tento vý­znamný den v bratrském Českosloven­sku a spolu s vámi oslavit 23. výročí únorového vítězství československých pracujících. Při oslavách slavného výročí únoro­vého vítězství si dnes připomínáme náš společný boj proti fašismu, vzpomínáme na vojáky čs. armádního sboru, na hrdi­ny Slovenského národního povstání a Povstání českého lidu. Uctíváme památ­ku tisíců sovětských é československých, vojáků, kteří položili životy za osvobo­zení Československa. 23 let, která uplynula od února 1948, prošly naše národy bok po boku jako bratři. Přátelství mezi Sovětským svazem a Československem, které bylo upevně­no krví a vydrželo mnohé zkoušky, se stalo neoddělitelnou součástí života na šich zemí. Sovětský lid dobře zná závažné a slo­žité problémy, které úspěšně řeší Komu­nistická strana Československa, dělnic ká třída a všichni pracující, aby úplně překonali těžkosti posledních let a moh­li ještě rychleji jít vpřed v duchu hesla k komunistické strany: ,,Po leninské cestě dalšímu rozvoji naší socialistické vlasti“. Nepochybujeme, že důležitým mezníkem na této cestě bude XIV. sjezd a oslavy 50. výročí slavné strany čs. komunistů. Sovětští lidé mají radost ze širokého rozmachu, kterého dosáhlo spojení a spolupráce mezi našimi 'státy v nejrůz­nějších oblastech. Tato spolupráce od­povídá společným zájmům našich náro­du a napomáhá upevnění celého socia­listického společenství. jako předsedkyně Výboru sovětských žen s radostí zdůrazňuji, že českoslo­venské ženy spojují se Sovětským sva­zem pouta pevného přátelství a sympa­tií. Československé a sovětské ženy značně přispívají k rozvoji ekonomiky a kultury svých zemí, podílejí se na ří­zení státu a vychovávají mladé poko­lení k věrnosti ideálům socialismu. Čs. rada žen a Výbor sovětských žen těsně spolupracují a napomáhají tak a upevnění mezinárodního ženského hnutí sjednocení protiimperialistických sil v boji proti agresi a válce za mír, de­mokracii a sociální pokrok. Sovětský lid v těchto dnech kráčí vstříc velké události — XXIV. sjezdu KSSS. Návrh směrnic pro pětiletý plán rozvoje národního hospodářství SSSR na léta 1971 -1975, který byl předložen k celonárodní diskusi, je rozvinutým * V programem dalšího trvalého růstu ná­rodního hospodářství, zvyšování životní úrovně sovětského lidu. Komunistická strana vede sovětský lid k novým metám a jako vždy se podle leninského způsobu radí se všemi komu­nisty a se vším lidem. Sovětští lidé při­jali návrh směrnic s obrovským nadše­ním. Číslice plánu udivují, vyvolávají tvůrčí iniciativu mas, u každého sovět­ského člověka budí snahu přispět k ře­šení úkolů vytyčených v návrhu směrnic a přiblížit tak svou prací vítězství ko­munismu. Komunistická strana a všechen náš lid vidí svoji největší mezinárodní po­vinnost v úspěšné výstavbě komunismu, v upevnění hospodářské síly a obrany­schopnosti socialistické vlasti. Sovětští lidé s uspokojením konstatují, že jed­ním ze základních úkolů nové pětiletky je stálý rozvoj spolupráce se socialistic­kými státy a veškerá pomoc upevnění světové socialistické soustavy. Naším heslem je jednota a semknu tost. Dovolte, abych vás ujistila, že so­větští lidé vynaloží veškeré úsilí, aby se naše socialistický společenství dále upevňovalo v boji proti silám impéria listické reakce, útlaku a agrese, ve jmé­nu lepšího zítřku lidstva. Československá socialistická republika hraje v rodině socialistických států dů­ležitou úlohu. Slavné výročí únorového vítězství čs. pracujících pod vedením KSČ oslavují široce i v Sovětském sva­zu a v ostatních socialistických státech. Dovolte mi, abych vám a veškerému československému lidu jménem sovět­ských žen a jménem sovětských kos­monautů blahopřála k významnému vý­ročí v historii vaší země a přála vám další úspěchy v budovatelské práci a v boji za další rozvoj socialistické spo­lečnosti. Oslavy v krajích V Bratislavě se sešli pracující a ob­čané města v PKO. Promluvil k nim za účasti představitelů politického a veřejného života a delegace Sovětské armády tajemník ÚV KSS V. Vačok. Mezi brněnské pracující přišla rov­něž delegace Centrální skupiny so­větských vojsk. Manifestace se neko­nala tentokrát na jednom místě měs­ta, ale va všech obvodech. Zakončil ji večer vojenský umělecký soubor z Bratislavy pořadem o internacionál­ní spolupráci armád Varšavské smlou­vy s názvem „Sedm barev stuhy“. V Severomoravském kraji oslavova­li pracující většinou v závodech, podnicích a v dolech. V Přerově a v Šumperku se sešli příslušníci LM na okresních aktivech. Jedenáct set milicionářů se zúčastní v sobotu na závěr oslav celokrajského aktivu v Domě kultury VŽKG. Pracující pod­niků zhodnotili na schůzích své vý­sledky a v řadě případů přijali před blížícím se XIV. sjezdem KSČ nové pracovní závazky. Dějištěm krátkých schůzí v prů­myslových závodech bylo také město nesoucí jméno našeho prvního děl­nického presidenta — Gottwaldov. Na mítinku přijalo 36 zasloužilých milicionářů vyznamenání. Události před 23 lety si připomněli také pracující a občané Plzně shro­máždění včera odpoledne na náměstí. Promluvil k nim vedoucí tajemník KV KSČ dr. J. Šimek, CSc. Na závěr účast­níci manifestace odeslali dopis ŰV KSČ, v němž vyjadřují plnou podpo­ru současné politice komunistické strany. Včera proběhly oslavy také ve všech okresních a větších městech Západočeského kraje. Na shromáždění krajských, okres­ních a městských stranických a stát­ních orgánů v Ostí nad Labem pře­vzal včera kolektiv LM z Dolu „Mír“ v Břežánkách na Tepličku „Rád rudé hvězdy“, jednotka LM z lokomotivní­­ho depa ČSD v Ústí n. L. vyznamenání „Za vynikající práci“ a jednotka LM z Dolu Ležáky v Mostě vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“. V rámci včerejších oslav únorového vítězství zasedala v Č. Budějovicích KCTR. Bý­valý člen Rudých odborů V. Novotný na slavnostní schůzi přijal zlatý od­znak za dlouholetou a obětavou prá­ci. Praha vyšla do ulic (Dokončení z 1. strany) Koukala z kapotárny lokomotivky CKÜ: „Tenkrát oe čtyřicátém osmém šlo o všechno, o továrny, o budouc­nost pracujících. Dnes je potřeba — po planérň fantazírováni v osmašede­sátém — pustit se znovu poctivé do práce. Ano, nikdo nám zadarmo nic nadá, to dělník věděl vždycky a ví to zase. Ani ria dluh se nedá dlouho : žit, i ten se jednou musí splatit. — Kromě celopodnikového a závodního, máme i závazky v dílnách. U nás chy­bí Čtrnáct lidí, ty musíme nahradit, stačit to i za ně. I na to jsme se za­měřili v závazku." Tomu, kdo se postavil do míst, kde se protínají ulice Žitná a Štěpánská, naskytl se úchvatný pohled. At oko zamířilo v kteroukoli stranu, spatřilo mohutné zástupy, rozlévající se do nedohledna a proudící zvolna (smě­rem ke Karlovu náměstí, aby pak dalšími ulicemi dosáhly cíle — Sta­roměstského náměstí. Z nesčetného množství transparen­tů bylo možno vyčíst, že sí v těchto dvou pražských ulicích dali dostave­níčko dělníci n. p. Elektropřístroje, posluchači fakulty všeobecného lé­kařství, žáci škol několika pražských obvodů, pracovníci centrálních úřadů, prostě všichni, kdo svou účastí na ma­nifestaci chtěli vzdát hold vítězství pracujícího lidu v únoru roku IMS Nad hlavami Pražanů vlály v chlad­ném, ale slunečném dni stovky čes­koslovenských a rudých vlajek, v prů­vodu byly neseny portréty soudruhů Klementa Gottwalda a ár. Gustáva Husáka, hesla vyjadřovala smýšlení účastníků 1 manifestace, když hlásala: „Zdravíme 25. únor 1948“, „Únorové vítězství zabezpečilo cestu k socia­lismu“, „Kupředu, k novým úspě­chům“.. Dechovka, která šla hned za čelem průvodu obvodu Prahy 4, vyhrávala k dobré náladě, lidé si družně poví­dali a paprsky sluníčka se příjemně opíraly do tváře, jako by chtěly také spoluvytvářet to teplé lidské prostře­dí. Onor má v délntckém Ztžkové stále živé tradice. Ale i když Žižkov již není výlučně dělnickou Čtvrtí, je na pracovníky žižkovských závodů stejné spolehnutí jako před 23 lety. „Na le­tošní manifestaci je sraz na náměstí Gustava Klimenta“ — vzkaz se šířil - od Tesly ďo nákladového nádraží, mo­bilizoval i v dalších závodech.' A tak 1 přišel každý, kdo mohl. Přišli i stu­denti z Vysoké školy ekonomické. Od slavnostně vyzdobené budovy odborů se hnul průvod přesně ve 14,00 hodin. V jeho čele šla vlajková kolona odborových funkcionářů, kte­ří kromě únorových transparentů ne­sli heslo „Leninskou cestou k dal­šímu rozvoji socialistické společ­nosti". Účastníci průvodu se teprve řadili do pětistupů, když se nám po­dařilo zastihnout Jaroslava Jalovce, tajemníka - OV KSČ z Prahy 3, který pochválil Iniciatívu Žižkovských a řekl, že se průvodu za obvod účastní přes 5000 pracujících ze 170 závodů. ★ Staroměstské náměstí — prasvědek bojů českého lidu za národní i so-dální svobodu\ V roce 1422 na něm bouřili Pražané po popravě Jana Že­­livského* Patnáct let poté vpila půda náměstí krev husitského hejtmana Ja­na Roháče z Dubě, popraveného t s jeho druhy. V roce 1621 instalovali Habsburkové na Staroměstském rynku šlachtu sedmadvaceti předních účast­níků českého stavovského povstání. V roce 1905 bylo náměstí svědkem manifestace za všeobecné volební právo. Dne 14. října 1918 hřmělo ve zdech historického už shromaždiště volání po svobodné socialistické re­publice. Před třiadvaceti roky okolo Šalounovy monumentální sochy Mistra Jana Husa vřeli Pražané hněvem pro­ti kontrarevolučnímu puči reakce i nadějí v jeho ztroskotání. Tehdy Kle­ment Gottwald z balkónu paláce Golz­­-Kinských proslovil heslo vpravdě hu­sitské: „Kupředu, zpátky ni krok!lt Včera odpoledne se klenula nad Staroměstským rynkem modrá oblo­ha, klidně po ní plula bílá oblaka. U radnice tribuna, na rudém sukně portréty Klementa Gottwalda a Vladi­míra Iljiče Lenino, pod nimi heslo liž vzpomenuté. Před patnáctou hodinou bylo devět tisíc čtverečních metrů náměstí zaplněno již zcela. Pražané se poznovu manifestačné sešli. Jeden z nich, major pražské Požární ochra­ny, Jaroslav Pelikán nám řekl’ ..Osoěch konsolidačního procesu íe patřný z toho, Že je tu všude kolem nás množství radostných tváří. To dokazuje, že Pražané pochopili po­ctivou politiku Komunistické strany Československá a naší vlády a že za nt při dnešním únorovém výročí ma­nifestují!“ ★ -k i

Next