Rudé Právo, leden 1970 (L/2-26)

1970-01-29 / No. 24

ř Hlavní úkoly hospodářské politiky strany ZPRÁVA PŘEDSEDNICTVA ÚV KSČ PŘEDNESENÁ SOUDRUHEM V. HŮLOU 28. LEDNA 1970 Vážené soudružky a soudruzi! Předsednictvo ústředního výboru mne pověřilo, abych vás seznámil s hlavními úkoly hospodářské politi­ky strany v tomto období, s hlavní­mi závěry, к nimž předsednictvo ústředního výboru došlo při přípravě našeho dnešního zasedání. К našemu dnešnímu zasedání 1e upřena velká pozornost. Očekává se od nás, že zaujmeme stanovisko к sou­časnému stavu ekonomiky a |eho pří­činám a stanovíme hlavní směr po­stupu, jak naši ekonomiku postupně vyvést ze současných obtíží na drá­hu vyrovnaného rozvoje. Ano, naše národní hospodářství pro­Tempo hospodářského rozvoie so­cialistického Československa za uply­nulých 25 let předstihlo |ak celosvě­tový průměr, tak i tempo vývoje vy­spělých kapitalistických zemí. Stoupl náš podíl na světové průmyslové vý­robě. Objem průmyslové výroby u nás stoupl ve srovnání s rokem 1937 ví­ce než šestinásobně, což zařazuje ČSSR mezi nejprůmyslovější země světa. Rychlý poválečný vývoj naší ekonomiky byl umožněn především vznikem socialistických výrobních vztahů, které umožnily plánovitě vy­užít zdrojů růstu a mobilizovat tvůrčí síly širokých vrstev pracujících. Začleněním do společenství socia­listických zemí si Československo za­jistilo pro svůj hospodářský rozvoj dlouhodobě pevný základ, a to jak pokud jde o dodávky surovin a o od­byt průmyslových výrobků, především strojírenských, tak pokud jde o vý­hody dělby práce ve zpracovatelském průmyslu a ve vědě a výzkumu. Vyřešili jsme pod vedením strany jeden z nejobtížnějších úkolů budo­ván! socialismu — přeměnu malový­­robního soukromého zemědělství v so­cialistické velkovýrobní zemědělství, které tvoří reálný základ * trvalého rozvoje. Stoupl jak objem zeměděl­ské výroby, tak zejména výrazně pro­duktivita práce, charakter práce v ze­mědělství se podstatně změnil. Hospodářský rozvoj umožnil poměi­­ně vysokou životní úroveň obyvatel Proti předválečné úrovni vzrostl ná rodní důchod do roku 1968 zhruba na třiapňlnásobek To umožnilo vzrůst osobní spotřeby obyvatelstva v letech 1948—1968 téměř na trojnásobek. By­ly likvidovány příkré sociální rozdí­ly, které jsou typické pro každou, Jakkoli vyspělou kapitalistickou eko­nomiku. Dosáhli jsme plné zaměstnanosti, sociálního a zdravotního zabezpečení obyvatel. Výdaje státu na zabezpeče­ní občanů v době nemoci a stáří vzrostly za 20 let více než pětinásob­ně. Máme bezplatné a stále se rozši­řující školní vzdělání. Střední vzdělá­ní dostává více než trojnásobný po­čet a vysokoškolské více než pětiná­sobný počet žáků ve srovnání s před­válečným stavem. Přestože je u náš nižší věková hranice pro důchod než žívá obtíže. Jeho stav je vážný, ale není kritický. Už proto tle, že obtíže prožíváme ne na nízkém, nýbrž na vysokém stupni rozvoje výrobních sil; ne na nízkém, nýbrž, na vysokém stupni spotřeby a životní úrovně oby­vatelstva. To je významné si uvědomit, neboť protisocialistické síly se dlouhou do­bu, a zejména v roce 1968, snažily znevážit celé období socialistické vý­stavby v naší zemi. Snažily se potla­čit ve vědomí lidí skutečnost, že za 25 let od osvobozeni Sovětskou ar­mádou dosáhl náš pracující lid pod vedením strany velmi významných hospodářských úspěchů. Dubnové plénum znamenalo obrat Ještě před rokem se naše strana, náš stát zmítal v těžkých politických krizích, působených otevřenými vy­stoupeními nepřátel socialismu, kteří byli rozhodnuti hnát dezorientovanou část obyvatelstva na hazard. Hospo­dářskému vývoji se přitom ovšem ne­dařilo. Teprve po dubnovém plénu ústřed­ního výboru, které dalo straně nové vedení, bylo možno alespoň část sil a energie strany a státních orgánů uvolnit na řešení problémů hospodář­ství. Byl stanoven úkol postavit hráz dalšímu zhoršování ekonomického vývoje, vnést do tohoto vývoje urči­té regulační prvky, obnovit základní nástroje řízení socialistické ekonomi­ky, jako je především státní plán, a upevnit řídící orgány. Od dubnového a květnového pléna bylo po půldruhém roce opět obno­veno pravidelné projednávání otázek hospodářského vývoje v předsednic­tvu ÜV a dalších vrcholných orgá­nech strany. Fakta prokazují, že ve druhém pololetí loňského roku, kdy se začala v souladu s květnovou rea­lizační směrnicí OV uskutečňovat první opatření к zastavení negativ­ních tendencí, jsme dosáhli přece jen prvních úspěšných výsledků. Soudruh Husák je uvedl ve svém rozhovoru pro Rudé právo. Tyto první cenné výsledky nejsou ovšem jen výsledkem regulačních opatření. Rozhodující byla především energická práce vedení naší strany na postupné konsolidaci a normaliza­ci ve straně, státě a celé společností. První výsledky konsolidace ekonomi­ky, aniž bychom je přeceňovali, aniž by nějak zásadně měnily povahu na­šich hospodářských problémů — mů­žeme tedy počítat jako nesporná po­zitiva práce strany a vývoje u nás v posledních měsících. Dík postupující konsolidaci politic­kých poměrů v naší zemi mohly být i v ekonomické oblasti zahájeny prá­ce na širší koncepci konsolidačního procesu a provedeny cenné výchozí práce na rozboru účinnosti systému řízení a hospodářské politiky v po­sledních letech. Tyto práce ukazují, že základní příčiny současného stavu tkví, pokud jde o předlednový vývoj, v nedostatku dlouhodobého, důklad­ně promyšleného, propracovaného a reálného programu, v nedostatku jasné koncepce řešení naléhavých úkolů dalšího rozvoje socialistické ekonomiky; z toho pak vyplynul sub­­jektivistický přístup. Druhá příčina je v tom, že politický rozvrat, který nastal postupně v průběhu roku 1968 a 1969, zachvátil i ekonomiku. Ne­­marxistické, pravicově oportunístické politické tendence a síly vykonaly po­stupně svůj vliv I na organizaci systé­mu řízení a hospodářskou politiku, což mělo za následek vážné narušení zá­kladních principů socialistického hospodářství se všemi důsledky, kte­ré z toho plynou a které pociťujeme v každodenním životě. v řadě kapitalistických států, proved­li jsme několikeré zkrácení pracovní doby. Dala by se uvést řada dalších údajů o vzestupu spotřeby potravin, průmyslových výrobků atd., které by jednoznačně potvrdily výrazné úspě­chy ve vývoji životní úrovně. Období budování socialismu je spja­to s významnými úspěchy v odstra­ňování historicky vzniklých rozdílů mezi českými zeměmi a Slovenskem. V' roce 1937 byla průmyslová výroba na 1 obyvatele v českých zemích zhruba čtyřikrát větší než na Sloven­sku a v roce 1968 již jen o 50 %. je to jen jediný údaj, stačí ale к důka zu o tom, že naše strana úspěšně ře­ší tento úkol, který má podstatný vý­znam i z hlediska zvětšení hospodář­ské síly celé Československé republi­ky a její politické jednoty a pev­nosti. Zdůraznění těchto kladných výsled­ků vůbec neznamená, že bychom snad chtěli zlehčovat nedostatky. Náš hos­podářský vývoj by mohl být mnohem příznivější, kdyby v minulých letech bylo náležitě využíváno předností na­ší rozvíjející se socialistické ekono­miky, včas a správně řešeny nové náročné problémy, které zákonitě vznikaly a narůstaly v procesu její­ho rozvoje. Obtíže vznikly a zhoršo­valy se nikoliv snad proto, že se na­še hospodářství rozvíjelo socialistic­kou cestou, ale proto, že tehdejší ve­dení nedokázalo obrovských přednos­tí socialismu využít, že nedokázalo řešit a správně vyřešit úkoly, které před ně rychlý rozvoj naší socialis­tické ekonomiky stavěl. jasné a nesporné je to, že v celém poválečném vývoji našeho národního hospodářství prokázal socialistický způsob hospodářství své rozhodující přednosti a že kladné výsledky prá­ce strany jsou pro toto období zá­kladní a určující. Soudružky a soudruzi! Lidé kritizují vážné nedostatky sou­časného stavu národního hospodář­ství. A právem Chtějí znát příčiny, jak к nim mohlo dojít, chtějí mít klid pro práci, chtějí znát východis­ka. Na to všechno, co lidé kritizují a po čem volají, chceme dát pocti­vou odpověď. jak к takovému vývoji, jak к tomu všemu mohlo dojít? Již počátkem druhé poloviny pade­sátých let klade naše strana v sou­ladu s objektivními potřebami ekono­mického rozvoje do popředí otázku národohospodářské efektivnosti a odpovídajícího zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospo­dářství. V roce 1958 schválil ústřed­ní výbor strany zásady zdokonalení plánovitého řízení národního hospo­dářství. Byl to na svou dobu pokus o koncepci velmi progresivní. Pama­tujeme se mnozí, že i když celý sy­stém nebyl ideálně vyvážen, některé principy v prvním období účinnosti až překvapivě zabíraly. Za zmínku stojí, že pro rok 1959 byl souhrn ná­vrhů podnikových plánů dokonce progresivnější než centrální hospo­dářská směrnice pro sestavení plánu. To jsme nezažili do té doby, a bohu­žel, ani od té doby. Když začaly obtíže v roce 1960, za­nikly, ke škodě věci — i myšlenky schválené ústředním výborem v roce 1958. Byla v plném rozsahu obnove­na stará, kritizovaná soustava pláno­vání a řízení národního hospodářství. Jak známo, třetí pětiletý plán, zalo­žený na málo realistických koncep­cích a úkolech, se rozpadl. Období, které následovalo po rozpadu třetí pětiletky a po obnovení , prakticky kompletního starého systému řízení, nijak nevedlo к řešení. Právě proto myšlenka zdokonalení soustavy řízení si opět prorazila cestu do života. V lednu 1965, na základě analýzy dosavadního extenzívního, málo efek­tivního vývoje národního hospodář­ství, vytyčil ústřední výbor strany ob­jektivní potřebu ekonomické reformy a stanovil její zásady. Do popředí byl položen úkol zvyšovat národohospo­dářskou efektivnost a v souladu s tím odpovídajícím způsobem zdokonalo­vat soustavu plánovitého řízení ná­rodního hospodářství. V podstatě šlo 0 upevnění a zkvalitnění řídící a or­­ganizátorské úlohy státního národo­hospodářského plánu při zdokonalo­vání jeho poznávací i programové funkce a o účelné využití zbožně pe­něžních vztahů. Důležitým rysem 1 cí­lem zásad soustavy řízení bylo vytvo­ření podmínek pro zvýšení podnikové a osobní hmotné zainteresovanosti a iniciativy, ovšem vždy tak, aby tato zainteresovanost a iniciativa byla v souladu s prospěchem socialistické ekonomiky a socialistické společnos­ako celku, jak je vyjádřen ve stát­ním plánu. Počáteční období uplatňování zásad zdokonalené soustavy řízení hospo­dářství — jde zhruba o období let 1966 a 1967 — přineslo některé vý­znamné kladné prvky do ekonomic­kého vývoje. Došlo především к vel­kému oživení tvůrčí angažovanosti a aktivity hospodářských pracovníků 1 pracujících na závodech a podni­cích. Je možno bez nadsázky říci, že linie hospodářské^politiky strany se stala věcí širokého aktivu pracují­cích. Avšak dřív než toto úsilí mohlo v širším měřítku přinést kladné vý­sledky, pronikly do provádění eko­nomické reformy i do jejího rozvíje­ní — zejména ze strany teoretické fronty — škodlivé oportunístické a revizionistické tendence. Politický V rozporu s tím se vsadilo na pů­sobení trhu, který vždy sám o sobě působí živelně a slepě z hlediska dlouhodobého efektivního rozvoje ekonomiky. Příznačné přitom bylo i pro teoretickou připravenost někté rých našich ekonomů, pro jejich pří­stup к problémům, že neznali nebo pro zjednodušení si vzali příklad ne z vysoce organizovaného monopolis­tického trhu současné etapy vývoje kapitalistických zemí, ale spíše z předmonopolistické formy trhu, jak existovala v období volné soutěže. Od původní teze o tom, že je třeba dosáhnout syntézy plánu a působení tržních kategorií v socialistické eko­nomice, se stále více zdůrazňovala funkce trhu jako regulátora proporcí ekonomického vývoje, funkce plánu se neustále zatlačovala do pozadí, až byl národohospodářský plán fakticky degradován na pouhý informativní nástroj a nezávaznou prognózu. Sou­časně byly hlásány teorie a podnik­nuty dokonce praktické pokusy od­trhnout od sebe a vytvořit dvě na so­bě nezávislé sféry: podnikovou a cen­trální, a tím v samém základě narušit principy demokratického centralismu řízení socialistického hospodářství. Do této koncepce organicky zapadaly i pokusy oslabit státní socialistické vlastnictví v průmyslu a stavebnictví jeho převedením na skupinové podni­kové vlastnictví. Systému ekonomic­kých nástrojů se přitom přisuzoval samostatný život a ekonomické ná­stroje a jejich působení bylo odtrhá­Nechceme-li, jak se říká, s vanič­kou vylít i to dítě, nechceme-li se vrátit do umrtvující hospodářské stagnace let 1961—1964, pak musíme především rozlišovat mezi ekonomic­kou propagandou předlednových let a mezi přijatými dokumenty strany a státních orgánů. Jsme přece všichni pamětníky toho, jak ekonomická pro­paganda zdůrazňováním a často idea­lizováním takzvaného »cílového řeše­ní« a přehlížením konkrétních věc­ných problémů vykonávala Silný tlak na urychlení ekonomické reformy. Složité problémy jejího provádění se řešily v atmosféře útoků na státní a hospodářský aparát, že v něm přeží­vají staré, dogmatické názory na ří­zení národního hospodářství, že se brání ekonomické reformě. Musíme proto na základě seriózních rozborů zhodnotit, které chyby a omyly mají původ v nedostatku poznání, v nedo­statku zkušeností a kde a v Jaké mí­ře do stranických a státních doku­mentů pronikly již prvky revizionis­tické jako předzvěst ideologické di­­verze, která si připravovala půdu к otevřenému nástupu nejen ovšem v ekonomické oblasti. Z těchto hledisek musíme zhodnotit chyby, к nimž došlo například zave­dením kategorie hrubého důchodu a jednotných odvodů z hrubého důcho­du, které měly plnit funkci objektiv­ního měřítka efektivnosti práce pod­niků. Stejně tak bude třeba zodpo­vědně posoudit, z jaké situace při tlaku na urychlení ekonomické refor­vývoj roku 1968 umožnil, že se po­stupně prosadilo pojetí ekonomické reformy jako koncepce tak zvaného nového modelu socialistického tržní­ho hospodářství. Toto pojetí popřelo objektivní působení zákona plánoví-váno od řešení věcných problémů ekonomiky. Proti těmto škodlivým, ciebezpeč­­ným koncepcím tehdejší vedení stra­ny vážněji nevystupovalo, nebojovalo. Přitom hlavní nápor pravicově opor­­tunlstických sil byl veden proti ve­doucí úloze strany i v řízení národní ho hospodářství, proti demokratické­mu centralismu ve výstavbě a řízení národního hospodářství. Co jiného by­ly demagogie kolem rad pracujících, kolem takzvané demokratizace řízení podniků, kolem voleb ředitelů podni­ků? Co jiného byly kampaně, které sledovaly dostat odbory proti straně, proti vládě? Co jiného byly pokusy vytvářet celostátní organizace podni­kových rad než snaha vytvořit novou společenskou strukturu vedle strany, proti straně? Co jiného byla а к če­mu směřovala, jaké cíle sledovala bezuzdná kritika celé práce strany za uplynulých 20 let socialistické vý­stavby a zveličování chyb a nedostat­ků? Co jiného byly útoky a zveličová­ní nedostatků v práci hospodářských orgánů socialistického státu než sna­ha rozrušit řídící strukturu? Inspirátoři a organizátoři těchto akcí velmi dobře věděli, že hlavním předpokladem úspěchu jejich plánů je zbavit stranu rozhodujícího vlivu na ekonomický vývoj země, zbavit ji pozic v závodech a podnicích. A co jiného byly útoky proti stát­nímu národohospodářskému plánu, proti myšlence závaznosti národohos­podářských plánů, co jiného byly my se zrodil projekt urychlení pře­stavby velkoobchodních cen, jak da­lece byly správně nebo nesprávně stanoveny její výchozí předpoklady, v jaké míře došlo к jejímu zneužití podniky. Podobně se musíme podrob­ně zabývat některými dalšími opatře­ními a jejich příčinami, které vedly к tomu, že nebyl vytvořen předpo­kládaný a potřebný ekonomický tlak na podniky. Co a v jakém rozsahu ovlivnilo důchodovou situaci podniků a proč došlo к zásadnímu rozporu mezi hmotnou a hodnotovou strán­kou reprodukce. Na druhé straně se musíme zcela jednoznačně a zásadně distancovat od toho, co do naší ekonomiky vnesl politický vývoj v průběhu roku 1968 a na začátku roku 1969. V té době společenský vývoj přestal být účinně řízen stranou, vedení strany přestalo plnit svou úlohu při sjednocování zá­jmů Jednotlivých sociálních skupin, tříd a národů, v kteréžto činnosti je strana absolutně nezastupitelná. Stra­na vyklízela jednu pozici za druhou, jedno pole za druhým. Byly vážně nahlodány samotné kořeny státního ústředního řízení ekonomiky a osla­beno její řízení vládou. Ztráta vedoucí úlohy strany v od­borech vedla к tomu, že do vedení a orgánů některých odborových svazů pronikly pravicově oportunístické sí­ly. Tyto síly proklamovaly a začaly provádět takovou politiku, že přestá­valy brát odpovědnost za tvorbu hod­tého proporcionálního rozvoje. Nere­spektovalo základní přednost socialis mu, že ňa základě společenského vlastnictví výrobních prostředků exis­tují objektivní předpoklady centrálně a racionálně plánovat hospodářský vývoj. snahy oslabit úlohu plánu jako hlav­ního nástroje řízení socialistické eko­nomiky, jímž socialistická státní moc projevuje v ekonomice svod vůli a svou řídící úlohu? Co jiného sledo­valo jednostranné zdůrazňování regu­lující funkce trhu a zbožně peněž­ních kategorií v socialistické ekono­mice než zanesení a posílení prvků živelnosti do ekonomiky? To je — ve zkratce charakterizová­no — dědictví, které dostalo do vín­ku nové vedení strany v oblasti hos­podářství. Když si je promítneme do mnoha let už před tím trvajících pro­blémů našeho hospodářského rozvoje, pochopíme teprve skutečnou hloubku problémů, před jejichž řešením stojí­me. Analýza vývoje naší společnosti za poslední léta a zejména od XIII. sjez­du, kterou strana připravuje, objasní jistě hlouběji příčiny a kořeny nedo­statků, omylů a chyb, к nimž došlo v řízení rozvoje národního hospodář­ství před tím, než do společenského vývoje aktivně vystoupily otevřeně protisocialisticlíé síly, usilující o zvrat našeho socialistického vývoje. Chce­­me-li se však těchto omylů a chyb do budoucna vyvarovat, chceme-li navá­zat na všechno kladné, к čemu jsme se často po draze zaplacených zkuše­nostech dopracovali, musíme pečlivě vážit a ve všech souvislostech hod­notit průběh ekonomické reformy, kterou jsme začali na zásadách led­nového usnesení ústředního výboru z roku 1965 uskutečňovat. not. Hlásaly platformu, že nastala doba, kdy všechny staré mzdové a sociální problémy třeba rázem řešit. Ani vedení strany, ani vláda tomu­to vývoji nedokázaly účinně čelit. Otevřel se inflační vývoj. A tak staré, předlednové ekonomické problémy se dále všestranně zkomplikovaly. V těchto podmínkách, v podmín­kách rychlého pohybu hospodářských čísel, důchodů a příjmů, umožněné­ho i neúčinnou mzdovou a cenovou regulací, - přestal plnit svou úlohu státní národohospodářský plán jako regulátor skladby tvorby zdrojů spo­lečenské výroby a jejich rozdělení. Skladba zdrojů a jejich rozdělení za­čala být stále více určována poměry na nerovnovážném trhu. Poměrně slušná dynamika růstu výroby a tvor­by národního důchodu jako celku, která pokračovala i v roce 1968 a 1969, byla tedy z hlediska řešeni sta­rých ekonomických problémů vlastně znehodnocena a promarněna. Z toho vyvozujeme hlavní a vysoce aktuální závěr o potřebě ovládnout proces rozšířené socialistické repro­dukce závaznýpn státním národohos­podářským plánem. Plán bude určo­vat v rozhodujících uzlových bodech tvorbu a rozdělení národního důcho­du v náležité vazbě hmotné a hodno­tové stránky reprodukce. Takový způ­sob řešení postaví rovněž hráz dal­šímu prohlubování inflačních prvků v ekonomickém vývoji a povede к po­stupné jejich likvidaci. Proto klade plán letošního roku na první místo dosažení viditelného zlepšení ve vnitřním obchodu. Usilu­je o to především aktivní cestou. Růst dodávek zboží pro spotřebu obyvatelstva má činit 5,4 °/o. Kromě toho počítá plán s určitou rezervou na dovoz surovin, ze kterých má být organizována výroba některých dru­hů textilního zboží a obuvi nad plá­nované úkoly v rozsahu 1 mld Kčs. Nesmíme v zájmu zvýšení dodávek spotřebního zboží váhat sáhnout ani po mimořádných opatřeních. Třeba v letošním roce dosáhnout toho, aby i ty podniky, které nemají tradičně spotřební zboží ve svém výrobním programu, pomohly vyrábět toto zboží. Doporučujeme uložit všem ředite­lům a stranickým organizacím v ta­kových podnicích, aby s veškerou vážností prověřili své možnosti a po­mohli. Zejména bude správné poža­dovat, aby každý ředitel podniku dal odpověď na otázku, zda mohl nebo může — a co může — udělat ve svém podniku pro vnitřní trh. Jsme přesvědčeni, že lze udělat hodně, aniž by to muselo nutně znamenat nároky na další pracovní síly a na materiál. V té souvislosti třeba poukázat na to, že za loňský rok stouply výrobní zá­soby přibližně o 14 mld Kčs. To je obrovský objem, který spotřeboval podstatnou část přírůstku národního důchodu v minulém roce. I když pro velké nedostatky v evidenci a statis­tice přesně neznáme skladbu těchto zásob, přece jenom můžeme předpo­kládat, že velká jejich část je ulo­žena do surovin a materiálů a že část z nich se dá použít na dodatko­vou výrobu spotřebního zboží. Při naší celkové industriální úrovni je ale těžko pochopitelné, že máme nedostatek celé řady výrobků, které navíc nejsou často technicky náročné a jejichž výroba se dá bez zvláštní ná­mahy zorganizovat skoro v každém závodě. Proč máme mít např. nedo­statek řady druhů řemeslnického i ze­mědělského nářadí, proč máme mít nedostatek kamen, proč máme mít nedostatek nádobí? Proč by nebylo možné zorganizovat doplňkovou vý­robu různých výrobků pro dokončo­vání bytové výstavby? Určitě by to šlo a určitě to také půjde. I když v zájmu vnitřního trhu kla­deme hlavní důraz na aktivní cestu řešení, tj. na zvýšení výroby a dodá­vek spotřebního zboží, přece nelze konsolidovat vnitřní trh, aniž bychom současně nedostali vývoj příjmů do rozumnějších mezí, který by přitom odpovídal vývoji vytvořených hodnot. Přitom plán na letošní rok nepočí­tá s žádným zamrznutím mezd a pří­jmů. Nic takového. Počítá i nadála s určitým růstem průměrných nomi­nálních mezd. Tempo růstu průměrné nominální mzdy může činit v celém národním hospodářství přibližně 2,9 procent?. Zkušenosti z uplynulých let potvrzují, že je to tempo, které neklade překážky podněcování růstu pracovního výkonu. V minulosti jsme měli 1 menší roční přírůstky mezd, a přesto jsme zaznamenávali podstat­ně vyšší přírůstek produktivity práce než dnes. Mohu-li tedy shrnout: plán přistu­puje к řešení stavu na vnitřním trhu aktivní cestou a hledá i různé doda­tečné a mimořádné možnosti zlepše­ní. Zlepšení však nemůže být dosa­ženo, jestliže ve značném rozsahu — ve srovnání s dosavadním vývojem — nezmírníme růst mezd a celkových příjmů obyvatelstva. Rozvíjet spotřebu obyvatelstva jako v uplynulých dvou letech, spotřebo­vat přitom značnou část rezerv, při­pustit značné rozrušení zásob 've vnitřním obchodě, rozvíjet spotřebu za cenu toho, že během dvou let za­znamenáme několikamiliardové zhor­šení salda naší platební bilance se zahraničím, to je vývoj, který zname­ná, že žijeme nad poměry, a který proto musíme již v letošním roce za­čít postupně měnit. Aby bylo možno posoudit, jak mi­mořádně rychle se v uplynulých dvou letech spotřeba vyvíjela, porovnejme si několik konkrétních údajů o pří­růstku prodejů v roce 1967 proti ro­ku 1965 s přírůstkem prodejů v roce 1969 proti roku 1967. Tedy například v roce 1967 se prodej svrchních odě­vů proti roku 1965 zvýšil o 1 mil. ks, v roce 1969 proti roku 1967 však již o 4 mil. ks; u punčochářských vý­robků činí obdobné údaje 3,5 mil. pá­rů a 22 mil. párů, u osobního prádla necelé 2 mil. ks a 11 mil. ks, u obuvi 600 tis. párů a 4 mil. párů, u rozhla­sových přijímačů 32 tis. ks a 190 tis. kusů, u kamen 46 tis. ks a 220 tis. ks, u hnědého Uhlí pokles 370 tis. tun a vzestup více než 2 mil. tun, u masa a masných výrobků 26 tis. tun a 43 tis. tun. To jsou zajisté čísla vel­mi přesvědčivá, která dokazují, do jakých neúměrných poloh jsme se v letech 1968 a 1969 dostali, a proč máme nyní tak obtížný stav na vnitř­ním trhu. Co jsme za 25 let vyřešili Úték od původního záměru Nechceme vylít s vaničkou i dítě Především zásobit vnitřní trh Jádro konsolidačního procesu — plán Soudružky a soudruzi! O takový zásadní přístup к řešení současné hospodářské situace usiluje státní národohospodářský plán na le­tošní rok. Pravda, všechny oblasti ekonomiky nebylo možno v plánu vyřešit na stej­né úrovni kvality. Nicméně skuteč­nost, že v letošním roce pracujeme se závazným státním národohospodář­ským plánem, je nepochybně pozitiv­ním výsledkem konsolidace poměrů po dubnovém, květnovém a zářijovém zasedání ústředního výboru. Vývoj ekonomiky ve druhém pololetí uply­nulého roku probíhal ve správnějších proporcích, než tomu bylo ještě v I. pololetí 1969. Právě o tyto kladné stránky vývoje, především pak o zna­telné zrychlení růstu výroby a pro­duktivity práce, o dosažení ekonomic­ky správnějšího vztahu ve vývoji pro­duktivity práce a průměrných mezd a o některé další opíráme základní řešení úkolů plánu na letošní rok a jeho reálnost. Plán na rok 1970 si klade za zá­kladní cíl uskutečnit energický ná­stup к zjednání souladu v základních vazbách v národním hospodářství, které byly zejména v posledních dvou letech narušeny, a zavést po­řádek a organizovanost do hospodář­ského života. К tomu bylo třeba pře­devším řešit obtížné problémy ve vnitřním trhu, v investiční výstavbě, v zahraničním obchodě a zajišťovat potřeby národního hospodářství v ob­lasti paliv, energie, dopravy apod. Velké obtíže jsou na vnitřním trhu. Příčiny jsou hlavně ve vývoji příjmů podniků, příjmů z mezd a celkových příjmů obyvatelstva v uplynulých dvou letech, ke kterým došlo v sou­vislosti se zrušením mzdové regula­ce a v důsledku řady živelných, čas­to vynucených mzdově politických opatření. Mzdy byly ve velkém roz­sahu vypláceny bez náležité vazby na tvorbu užitných hodnot. Za uply­nulá dvě léta se příjmy obyvatelstva zvýšily ,p více než čtyřicet čtyři mld korun, což je zhruba dvacet pět pro­cent zvýšení. Je pochopitelné, že tak prudké zvýšení příjmů nebylo možno krýt ze zdrojů vytvořených v těchto dvou letech. Nebylo možno pokrýt tento růst příjmů dokonce ani tím, že jsme si v této době pomáhali při vyrovnáváni vnitřniho trhu 1 růstem maloobchodních cen. Rychlý růst příjmů nebyl rovno­měrný pro všechny vrstvy obyvatel­stva. Jsou skupiny obyvatelstva, je­jichž celková příjmová úroveň se ne­zvýšila a reálná hodnota příjmů v dů­sledku růstu životních nákladů utr­pěla. O to je problém větší. Na dru­hé straně došlo v některých přípa­dech к nezaslouženému růstu příjmů, které nevyplývaly z kvality a množ­ství odvedené práce, ale ze spekula­ce a různých machinací. V atmosféře uplynulých dvou let, v atmosféře často falešně chápané podnikavosti a iniciativy, vznikly to­tiž všelijaké pochybné organizace, které začaly zneužívat nedostatků na vnitřním trhu a při ohromné poptáv­ce po pracovních silách na vzniklém stavu bohatě vydělávaly. Za stavu, kdy prakticky ustala regulace a kon­trola mzdového vývoje, začalo doslo­va obchodování s pracovními silami, přeplácení pracovníků. Kvalifikovaní pracovníci nezřídka odcházeli ze zá­vodů, kde se udržela vysoká organi­zace práce a dobrá kvalita výkono­vých norem, a přecházeli do tako­vých činností, kde pracovali při da­leko nižší produktivitě práce, při da­leko nižšf intenzitě práce, ale s výděl­ky podstatně vyššími. Uvedu příklad, a není jediný: Jed­notné zemědělské družstvo v Krum­­síně na okrese Prostějov provádělo neoprávněně v přidružené výrobě sta­vební práce. Podepsalo dohodu s par­ťákem stavební čety, který pro tuto činnost získal 81 pracovníků. V jed­notném zemědělském družstvu je ni­kdo neznal, ačkoliv byli vedeni jako trvale pracující v zemědělství. Pra­covali na různých staveništích v Se­veromoravském kraji. Dostávali mzdu bez srážky daně ze mzdy jako členo­vé JZD. Hlavní parťák měl průměrný měsíční výdělek 20 000 Kčs, vedoucí čtyř stavebních skupin po 10 000 až 12 000 Kčs. Případ byl již předán к trestnímu stíhání. Další přiklad: na podkladě nevhod­ných pracovních smluv dosahovali řidiči nákladní dopravy hospodář ského zařízení tělovýchovné jednoty Sparta Smržovka 10 000 až 15 000 Kčs měsíčně. Automotoklub Kudlovice u Brna, který má pět .provozoven, vyrábí také pistole к výrobě cukrové vaty. Organizátor této výroby obdr­žel za jeden rok 150 000 korun. Tako­vých případů by bylo možno uvést ce­lou řadu. Takovýto přímo nemorální postup vyvolává oprávněné rozhořčení po­ctivých pracujících proti těm, kteří se umějí pohybovat v kalných vodách živelnosti a anarchie a kteří si do­vedou budovat pohádkovou parazitní existenci na poctivé práci naprosté většiny pracujících lidí naší země. Uvedené příklady ukazují ovšem jen jednu stránku tohoto problému. Dru­há, neméně vážná, je ta, že tyto výdělky byly vypláceny všelijakým těmto »podnikatelům« za práce větši­nou pro národní podniky. Kdo dával souhlas к takovým výplatám, podle jakých předpisů, podle jakých mzdo­vých vyhlášek, podle jakých pravidel pro hospodařehí se státními a spole­čenskými prostředky? Lidé, kteří ztra­tili pocit odpovědnosti, lidé, kteří se dívají na státní prostředky jako na »obecní«, jak se říká, lidé, kteří poru­šují socialistickou zákonnost, protože si myslí, že je nikdo nemá právo kon­trolovat a vést к odpovědnosti. A proti takovým je třeba tvrdě zakročit. Pra­covníky a funkcionáře, kteří tento stav trpí, budeme kritizovat, a ty, kteří porušují právní předpisy, bude­me důsledně volat к právní odpověd­nosti. Vláda z popudu předsednictva 0V KSC přijala potřebná opatření, jak zamezit obchodováni s pracovní­mi silami, vrátit drobné provozovny jejich původnímu poslání a zamezit různým spekulacím. Potřebujeme, pravda, rozvíjet služ­by a drobné socialistické podnikání. Ovšem v takových formách, které za­ručují správné odměňování, úměrné ceny služeb, dostatečné usměrňováni a kontrolu této činnosti státem. Pří­klady ze sousedních socialistických zemí ukazují, že 1 tuto problematiku lze řešit úspěšně a v zájmu socia­listické společnosti. Stav na vnitřním trhu má, samo­zřejmě, velmi nepříznivé ekonomické i politické důsledky. Snižuje zájem 0 práci a znesnadňuje úsilí o ekono­mickou konsolidaci. Příjmy obyvatelstva nejsou vždy kryty zbožím v obchodech. Hledanější výrobky rychle mizejí z pultů, a tak 1 nákup některých běžných potřeb bývá spojen s úmorným sháněním a čekáním ve frontách. Tak postupovat nelze. RÜDE PRÄVO • «| Čtvrtek dne 28. ledna 1970 «9 Kanály, jimiž proniká inflace Soudružky a soudruzil Druhá oblast, která nám dělá sta­rosti již velmi dlouho, je Investiční výstavba. Neustálý růst rozestavěnosti v dů­sledku nepoměru mezi objemem nově zahajovaných staveb na straně Jedné a dokončovaných staveb na straně druhé, pomalé uvádění kapacit do provozu, neúplné uvádění kapacit na projektovaný výkon, nesmírně dlouhé lhůty výstavby, změny koncepce v průběhu výstavby, růst cei. inves­tic, to všechno jsou doslova kanály, kterými proniká do naší ekonomiky inflace. Poptávka podniků po investicích velmi podstatně překračuje možnosti dodavatelů. Před dodavateli stojí dlouhá fronta Investorů, kteří jsou ochotní se přizbůsobit jakýmkoliv podmínkám dodavatele. Je nabíledni, že taková situace vede к nízké ná­ročnosti na kvalitu práce dodavatelů, к nedodržování projektů a překračo­vání rozpočtových cen. Jak se potom mají plnit úkoly v bytové výstavbě, i když je direktivně ukládáme, když má stavební organizace řadu jiných, výhodnějších zákazníků! Odstrašujícím příkladem zneužívání situace dodavateli je příklad řešen! výstavby náhradních objektů za vý­robní plochy k zničené požárem v AZNP Mladá Boleslav. Nabídky sta­vebních kapacit předložily jugosláv­ská firma Union Engineering a pod­nik Armabeton, Praha. V nabídce pod­niku Armabeton, podepsané podniko­vým ředitelem, byly při vyšších roz­počtových nákladech a dvojnásobné Ihůtě výstavby kladeny takové poža­davky a podmínky, že nabídka ne­mohla být akceptována. Kromě pod­mínky cenového zvýhodnění prací ve formě přirážek, mzdového zvýhodně­ní ve formě mimořádných odměn, výjimek z odvodu ze zisku, z regula­ce mzdového vývoje a dalších poža­dovalo se totiž v nabídce Armabeto­­nu také zrušení všech závazných úko­lů uložených podniku a přednostní příděl 1000 osobních vozů pro pra­covníky, kteří se zaváží na výstav­bě pracovat po dobu tří roků, a to za nižší, popřípadě režijní cenu. Takovou nabídku pošle ředitel so­cialistického podniku a ani se ne­­začervená! O růstu rozpočtových cen svědčí např. výstavba fakultní nemocnice v Košicích. Stavba byla zahájena v roce 1967 s rozpočtovým nákla­dem 368 mil. Kčs. Dnes se už uvá­dí náklad 426 mil. Kčs, ale podle zpráv, které jsme dostali, připravuje se další podstatné zvýšení na při­bližně 600 mil. Kčs. Výstavba má při­tom trvat 8 let — stavba má být dokončena až v roce 1975. Nejde o senzace, ale o to, přísně takové věci prověřit. Zjistíme-li váž­né poškozování zájmů společnosti, třeba vyvodit proti odpovědným pra­covníkům všechnv potřebné závěry. Legalizovat postup hraničící někdy až s pirátským jednáním rozhodně nebudeme. Velké obtíže způsobuje skutečnost, že kapacity, které již měly dávno být uvedeny do provozu nebo kte­ré tzv. do provozu byly uvedeny, dodnes nedosahují projektovaný vý­kon. Alespoň několik příkladů: zpož­ďují se termíny uvádění kapacit do provozu na významných elektráren­ [Pokračování na str. i) *

Next