Rudé Právo, leden 1970 (L/2-26)
1970-01-29 / No. 24
ř Hlavní úkoly hospodářské politiky strany ZPRÁVA PŘEDSEDNICTVA ÚV KSČ PŘEDNESENÁ SOUDRUHEM V. HŮLOU 28. LEDNA 1970 Vážené soudružky a soudruzi! Předsednictvo ústředního výboru mne pověřilo, abych vás seznámil s hlavními úkoly hospodářské politiky strany v tomto období, s hlavními závěry, к nimž předsednictvo ústředního výboru došlo při přípravě našeho dnešního zasedání. К našemu dnešnímu zasedání 1e upřena velká pozornost. Očekává se od nás, že zaujmeme stanovisko к současnému stavu ekonomiky a |eho příčinám a stanovíme hlavní směr postupu, jak naši ekonomiku postupně vyvést ze současných obtíží na dráhu vyrovnaného rozvoje. Ano, naše národní hospodářství proTempo hospodářského rozvoie socialistického Československa za uplynulých 25 let předstihlo |ak celosvětový průměr, tak i tempo vývoje vyspělých kapitalistických zemí. Stoupl náš podíl na světové průmyslové výrobě. Objem průmyslové výroby u nás stoupl ve srovnání s rokem 1937 více než šestinásobně, což zařazuje ČSSR mezi nejprůmyslovější země světa. Rychlý poválečný vývoj naší ekonomiky byl umožněn především vznikem socialistických výrobních vztahů, které umožnily plánovitě využít zdrojů růstu a mobilizovat tvůrčí síly širokých vrstev pracujících. Začleněním do společenství socialistických zemí si Československo zajistilo pro svůj hospodářský rozvoj dlouhodobě pevný základ, a to jak pokud jde o dodávky surovin a o odbyt průmyslových výrobků, především strojírenských, tak pokud jde o výhody dělby práce ve zpracovatelském průmyslu a ve vědě a výzkumu. Vyřešili jsme pod vedením strany jeden z nejobtížnějších úkolů budován! socialismu — přeměnu malovýrobního soukromého zemědělství v socialistické velkovýrobní zemědělství, které tvoří reálný základ * trvalého rozvoje. Stoupl jak objem zemědělské výroby, tak zejména výrazně produktivita práce, charakter práce v zemědělství se podstatně změnil. Hospodářský rozvoj umožnil poměině vysokou životní úroveň obyvatel Proti předválečné úrovni vzrostl ná rodní důchod do roku 1968 zhruba na třiapňlnásobek To umožnilo vzrůst osobní spotřeby obyvatelstva v letech 1948—1968 téměř na trojnásobek. Byly likvidovány příkré sociální rozdíly, které jsou typické pro každou, Jakkoli vyspělou kapitalistickou ekonomiku. Dosáhli jsme plné zaměstnanosti, sociálního a zdravotního zabezpečení obyvatel. Výdaje státu na zabezpečení občanů v době nemoci a stáří vzrostly za 20 let více než pětinásobně. Máme bezplatné a stále se rozšiřující školní vzdělání. Střední vzdělání dostává více než trojnásobný počet a vysokoškolské více než pětinásobný počet žáků ve srovnání s předválečným stavem. Přestože je u náš nižší věková hranice pro důchod než žívá obtíže. Jeho stav je vážný, ale není kritický. Už proto tle, že obtíže prožíváme ne na nízkém, nýbrž na vysokém stupni rozvoje výrobních sil; ne na nízkém, nýbrž, na vysokém stupni spotřeby a životní úrovně obyvatelstva. To je významné si uvědomit, neboť protisocialistické síly se dlouhou dobu, a zejména v roce 1968, snažily znevážit celé období socialistické výstavby v naší zemi. Snažily se potlačit ve vědomí lidí skutečnost, že za 25 let od osvobozeni Sovětskou armádou dosáhl náš pracující lid pod vedením strany velmi významných hospodářských úspěchů. Dubnové plénum znamenalo obrat Ještě před rokem se naše strana, náš stát zmítal v těžkých politických krizích, působených otevřenými vystoupeními nepřátel socialismu, kteří byli rozhodnuti hnát dezorientovanou část obyvatelstva na hazard. Hospodářskému vývoji se přitom ovšem nedařilo. Teprve po dubnovém plénu ústředního výboru, které dalo straně nové vedení, bylo možno alespoň část sil a energie strany a státních orgánů uvolnit na řešení problémů hospodářství. Byl stanoven úkol postavit hráz dalšímu zhoršování ekonomického vývoje, vnést do tohoto vývoje určité regulační prvky, obnovit základní nástroje řízení socialistické ekonomiky, jako je především státní plán, a upevnit řídící orgány. Od dubnového a květnového pléna bylo po půldruhém roce opět obnoveno pravidelné projednávání otázek hospodářského vývoje v předsednictvu ÜV a dalších vrcholných orgánech strany. Fakta prokazují, že ve druhém pololetí loňského roku, kdy se začala v souladu s květnovou realizační směrnicí OV uskutečňovat první opatření к zastavení negativních tendencí, jsme dosáhli přece jen prvních úspěšných výsledků. Soudruh Husák je uvedl ve svém rozhovoru pro Rudé právo. Tyto první cenné výsledky nejsou ovšem jen výsledkem regulačních opatření. Rozhodující byla především energická práce vedení naší strany na postupné konsolidaci a normalizaci ve straně, státě a celé společností. První výsledky konsolidace ekonomiky, aniž bychom je přeceňovali, aniž by nějak zásadně měnily povahu našich hospodářských problémů — můžeme tedy počítat jako nesporná pozitiva práce strany a vývoje u nás v posledních měsících. Dík postupující konsolidaci politických poměrů v naší zemi mohly být i v ekonomické oblasti zahájeny práce na širší koncepci konsolidačního procesu a provedeny cenné výchozí práce na rozboru účinnosti systému řízení a hospodářské politiky v posledních letech. Tyto práce ukazují, že základní příčiny současného stavu tkví, pokud jde o předlednový vývoj, v nedostatku dlouhodobého, důkladně promyšleného, propracovaného a reálného programu, v nedostatku jasné koncepce řešení naléhavých úkolů dalšího rozvoje socialistické ekonomiky; z toho pak vyplynul subjektivistický přístup. Druhá příčina je v tom, že politický rozvrat, který nastal postupně v průběhu roku 1968 a 1969, zachvátil i ekonomiku. Nemarxistické, pravicově oportunístické politické tendence a síly vykonaly postupně svůj vliv I na organizaci systému řízení a hospodářskou politiku, což mělo za následek vážné narušení základních principů socialistického hospodářství se všemi důsledky, které z toho plynou a které pociťujeme v každodenním životě. v řadě kapitalistických států, provedli jsme několikeré zkrácení pracovní doby. Dala by se uvést řada dalších údajů o vzestupu spotřeby potravin, průmyslových výrobků atd., které by jednoznačně potvrdily výrazné úspěchy ve vývoji životní úrovně. Období budování socialismu je spjato s významnými úspěchy v odstraňování historicky vzniklých rozdílů mezi českými zeměmi a Slovenskem. V' roce 1937 byla průmyslová výroba na 1 obyvatele v českých zemích zhruba čtyřikrát větší než na Slovensku a v roce 1968 již jen o 50 %. je to jen jediný údaj, stačí ale к důka zu o tom, že naše strana úspěšně řeší tento úkol, který má podstatný význam i z hlediska zvětšení hospodářské síly celé Československé republiky a její politické jednoty a pevnosti. Zdůraznění těchto kladných výsledků vůbec neznamená, že bychom snad chtěli zlehčovat nedostatky. Náš hospodářský vývoj by mohl být mnohem příznivější, kdyby v minulých letech bylo náležitě využíváno předností naší rozvíjející se socialistické ekonomiky, včas a správně řešeny nové náročné problémy, které zákonitě vznikaly a narůstaly v procesu jejího rozvoje. Obtíže vznikly a zhoršovaly se nikoliv snad proto, že se naše hospodářství rozvíjelo socialistickou cestou, ale proto, že tehdejší vedení nedokázalo obrovských předností socialismu využít, že nedokázalo řešit a správně vyřešit úkoly, které před ně rychlý rozvoj naší socialistické ekonomiky stavěl. jasné a nesporné je to, že v celém poválečném vývoji našeho národního hospodářství prokázal socialistický způsob hospodářství své rozhodující přednosti a že kladné výsledky práce strany jsou pro toto období základní a určující. Soudružky a soudruzi! Lidé kritizují vážné nedostatky současného stavu národního hospodářství. A právem Chtějí znát příčiny, jak к nim mohlo dojít, chtějí mít klid pro práci, chtějí znát východiska. Na to všechno, co lidé kritizují a po čem volají, chceme dát poctivou odpověď. jak к takovému vývoji, jak к tomu všemu mohlo dojít? Již počátkem druhé poloviny padesátých let klade naše strana v souladu s objektivními potřebami ekonomického rozvoje do popředí otázku národohospodářské efektivnosti a odpovídajícího zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství. V roce 1958 schválil ústřední výbor strany zásady zdokonalení plánovitého řízení národního hospodářství. Byl to na svou dobu pokus o koncepci velmi progresivní. Pamatujeme se mnozí, že i když celý systém nebyl ideálně vyvážen, některé principy v prvním období účinnosti až překvapivě zabíraly. Za zmínku stojí, že pro rok 1959 byl souhrn návrhů podnikových plánů dokonce progresivnější než centrální hospodářská směrnice pro sestavení plánu. To jsme nezažili do té doby, a bohužel, ani od té doby. Když začaly obtíže v roce 1960, zanikly, ke škodě věci — i myšlenky schválené ústředním výborem v roce 1958. Byla v plném rozsahu obnovena stará, kritizovaná soustava plánování a řízení národního hospodářství. Jak známo, třetí pětiletý plán, založený na málo realistických koncepcích a úkolech, se rozpadl. Období, které následovalo po rozpadu třetí pětiletky a po obnovení , prakticky kompletního starého systému řízení, nijak nevedlo к řešení. Právě proto myšlenka zdokonalení soustavy řízení si opět prorazila cestu do života. V lednu 1965, na základě analýzy dosavadního extenzívního, málo efektivního vývoje národního hospodářství, vytyčil ústřední výbor strany objektivní potřebu ekonomické reformy a stanovil její zásady. Do popředí byl položen úkol zvyšovat národohospodářskou efektivnost a v souladu s tím odpovídajícím způsobem zdokonalovat soustavu plánovitého řízení národního hospodářství. V podstatě šlo 0 upevnění a zkvalitnění řídící a organizátorské úlohy státního národohospodářského plánu při zdokonalování jeho poznávací i programové funkce a o účelné využití zbožně peněžních vztahů. Důležitým rysem 1 cílem zásad soustavy řízení bylo vytvoření podmínek pro zvýšení podnikové a osobní hmotné zainteresovanosti a iniciativy, ovšem vždy tak, aby tato zainteresovanost a iniciativa byla v souladu s prospěchem socialistické ekonomiky a socialistické společnosako celku, jak je vyjádřen ve státním plánu. Počáteční období uplatňování zásad zdokonalené soustavy řízení hospodářství — jde zhruba o období let 1966 a 1967 — přineslo některé významné kladné prvky do ekonomického vývoje. Došlo především к velkému oživení tvůrčí angažovanosti a aktivity hospodářských pracovníků 1 pracujících na závodech a podnicích. Je možno bez nadsázky říci, že linie hospodářské^politiky strany se stala věcí širokého aktivu pracujících. Avšak dřív než toto úsilí mohlo v širším měřítku přinést kladné výsledky, pronikly do provádění ekonomické reformy i do jejího rozvíjení — zejména ze strany teoretické fronty — škodlivé oportunístické a revizionistické tendence. Politický V rozporu s tím se vsadilo na působení trhu, který vždy sám o sobě působí živelně a slepě z hlediska dlouhodobého efektivního rozvoje ekonomiky. Příznačné přitom bylo i pro teoretickou připravenost někté rých našich ekonomů, pro jejich přístup к problémům, že neznali nebo pro zjednodušení si vzali příklad ne z vysoce organizovaného monopolistického trhu současné etapy vývoje kapitalistických zemí, ale spíše z předmonopolistické formy trhu, jak existovala v období volné soutěže. Od původní teze o tom, že je třeba dosáhnout syntézy plánu a působení tržních kategorií v socialistické ekonomice, se stále více zdůrazňovala funkce trhu jako regulátora proporcí ekonomického vývoje, funkce plánu se neustále zatlačovala do pozadí, až byl národohospodářský plán fakticky degradován na pouhý informativní nástroj a nezávaznou prognózu. Současně byly hlásány teorie a podniknuty dokonce praktické pokusy odtrhnout od sebe a vytvořit dvě na sobě nezávislé sféry: podnikovou a centrální, a tím v samém základě narušit principy demokratického centralismu řízení socialistického hospodářství. Do této koncepce organicky zapadaly i pokusy oslabit státní socialistické vlastnictví v průmyslu a stavebnictví jeho převedením na skupinové podnikové vlastnictví. Systému ekonomických nástrojů se přitom přisuzoval samostatný život a ekonomické nástroje a jejich působení bylo odtrháNechceme-li, jak se říká, s vaničkou vylít i to dítě, nechceme-li se vrátit do umrtvující hospodářské stagnace let 1961—1964, pak musíme především rozlišovat mezi ekonomickou propagandou předlednových let a mezi přijatými dokumenty strany a státních orgánů. Jsme přece všichni pamětníky toho, jak ekonomická propaganda zdůrazňováním a často idealizováním takzvaného »cílového řešení« a přehlížením konkrétních věcných problémů vykonávala Silný tlak na urychlení ekonomické reformy. Složité problémy jejího provádění se řešily v atmosféře útoků na státní a hospodářský aparát, že v něm přežívají staré, dogmatické názory na řízení národního hospodářství, že se brání ekonomické reformě. Musíme proto na základě seriózních rozborů zhodnotit, které chyby a omyly mají původ v nedostatku poznání, v nedostatku zkušeností a kde a v Jaké míře do stranických a státních dokumentů pronikly již prvky revizionistické jako předzvěst ideologické diverze, která si připravovala půdu к otevřenému nástupu nejen ovšem v ekonomické oblasti. Z těchto hledisek musíme zhodnotit chyby, к nimž došlo například zavedením kategorie hrubého důchodu a jednotných odvodů z hrubého důchodu, které měly plnit funkci objektivního měřítka efektivnosti práce podniků. Stejně tak bude třeba zodpovědně posoudit, z jaké situace při tlaku na urychlení ekonomické reforvývoj roku 1968 umožnil, že se postupně prosadilo pojetí ekonomické reformy jako koncepce tak zvaného nového modelu socialistického tržního hospodářství. Toto pojetí popřelo objektivní působení zákona plánoví-váno od řešení věcných problémů ekonomiky. Proti těmto škodlivým, ciebezpečným koncepcím tehdejší vedení strany vážněji nevystupovalo, nebojovalo. Přitom hlavní nápor pravicově oportunlstických sil byl veden proti vedoucí úloze strany i v řízení národní ho hospodářství, proti demokratickému centralismu ve výstavbě a řízení národního hospodářství. Co jiného byly demagogie kolem rad pracujících, kolem takzvané demokratizace řízení podniků, kolem voleb ředitelů podniků? Co jiného byly kampaně, které sledovaly dostat odbory proti straně, proti vládě? Co jiného byly pokusy vytvářet celostátní organizace podnikových rad než snaha vytvořit novou společenskou strukturu vedle strany, proti straně? Co jiného byla а к čemu směřovala, jaké cíle sledovala bezuzdná kritika celé práce strany za uplynulých 20 let socialistické výstavby a zveličování chyb a nedostatků? Co jiného byly útoky a zveličování nedostatků v práci hospodářských orgánů socialistického státu než snaha rozrušit řídící strukturu? Inspirátoři a organizátoři těchto akcí velmi dobře věděli, že hlavním předpokladem úspěchu jejich plánů je zbavit stranu rozhodujícího vlivu na ekonomický vývoj země, zbavit ji pozic v závodech a podnicích. A co jiného byly útoky proti státnímu národohospodářskému plánu, proti myšlence závaznosti národohospodářských plánů, co jiného byly my se zrodil projekt urychlení přestavby velkoobchodních cen, jak dalece byly správně nebo nesprávně stanoveny její výchozí předpoklady, v jaké míře došlo к jejímu zneužití podniky. Podobně se musíme podrobně zabývat některými dalšími opatřeními a jejich příčinami, které vedly к tomu, že nebyl vytvořen předpokládaný a potřebný ekonomický tlak na podniky. Co a v jakém rozsahu ovlivnilo důchodovou situaci podniků a proč došlo к zásadnímu rozporu mezi hmotnou a hodnotovou stránkou reprodukce. Na druhé straně se musíme zcela jednoznačně a zásadně distancovat od toho, co do naší ekonomiky vnesl politický vývoj v průběhu roku 1968 a na začátku roku 1969. V té době společenský vývoj přestal být účinně řízen stranou, vedení strany přestalo plnit svou úlohu při sjednocování zájmů Jednotlivých sociálních skupin, tříd a národů, v kteréžto činnosti je strana absolutně nezastupitelná. Strana vyklízela jednu pozici za druhou, jedno pole za druhým. Byly vážně nahlodány samotné kořeny státního ústředního řízení ekonomiky a oslabeno její řízení vládou. Ztráta vedoucí úlohy strany v odborech vedla к tomu, že do vedení a orgánů některých odborových svazů pronikly pravicově oportunístické síly. Tyto síly proklamovaly a začaly provádět takovou politiku, že přestávaly brát odpovědnost za tvorbu hodtého proporcionálního rozvoje. Nerespektovalo základní přednost socialis mu, že ňa základě společenského vlastnictví výrobních prostředků existují objektivní předpoklady centrálně a racionálně plánovat hospodářský vývoj. snahy oslabit úlohu plánu jako hlavního nástroje řízení socialistické ekonomiky, jímž socialistická státní moc projevuje v ekonomice svod vůli a svou řídící úlohu? Co jiného sledovalo jednostranné zdůrazňování regulující funkce trhu a zbožně peněžních kategorií v socialistické ekonomice než zanesení a posílení prvků živelnosti do ekonomiky? To je — ve zkratce charakterizováno — dědictví, které dostalo do vínku nové vedení strany v oblasti hospodářství. Když si je promítneme do mnoha let už před tím trvajících problémů našeho hospodářského rozvoje, pochopíme teprve skutečnou hloubku problémů, před jejichž řešením stojíme. Analýza vývoje naší společnosti za poslední léta a zejména od XIII. sjezdu, kterou strana připravuje, objasní jistě hlouběji příčiny a kořeny nedostatků, omylů a chyb, к nimž došlo v řízení rozvoje národního hospodářství před tím, než do společenského vývoje aktivně vystoupily otevřeně protisocialisticlíé síly, usilující o zvrat našeho socialistického vývoje. Chceme-li se však těchto omylů a chyb do budoucna vyvarovat, chceme-li navázat na všechno kladné, к čemu jsme se často po draze zaplacených zkušenostech dopracovali, musíme pečlivě vážit a ve všech souvislostech hodnotit průběh ekonomické reformy, kterou jsme začali na zásadách lednového usnesení ústředního výboru z roku 1965 uskutečňovat. not. Hlásaly platformu, že nastala doba, kdy všechny staré mzdové a sociální problémy třeba rázem řešit. Ani vedení strany, ani vláda tomuto vývoji nedokázaly účinně čelit. Otevřel se inflační vývoj. A tak staré, předlednové ekonomické problémy se dále všestranně zkomplikovaly. V těchto podmínkách, v podmínkách rychlého pohybu hospodářských čísel, důchodů a příjmů, umožněného i neúčinnou mzdovou a cenovou regulací, - přestal plnit svou úlohu státní národohospodářský plán jako regulátor skladby tvorby zdrojů společenské výroby a jejich rozdělení. Skladba zdrojů a jejich rozdělení začala být stále více určována poměry na nerovnovážném trhu. Poměrně slušná dynamika růstu výroby a tvorby národního důchodu jako celku, která pokračovala i v roce 1968 a 1969, byla tedy z hlediska řešeni starých ekonomických problémů vlastně znehodnocena a promarněna. Z toho vyvozujeme hlavní a vysoce aktuální závěr o potřebě ovládnout proces rozšířené socialistické reprodukce závaznýpn státním národohospodářským plánem. Plán bude určovat v rozhodujících uzlových bodech tvorbu a rozdělení národního důchodu v náležité vazbě hmotné a hodnotové stránky reprodukce. Takový způsob řešení postaví rovněž hráz dalšímu prohlubování inflačních prvků v ekonomickém vývoji a povede к postupné jejich likvidaci. Proto klade plán letošního roku na první místo dosažení viditelného zlepšení ve vnitřním obchodu. Usiluje o to především aktivní cestou. Růst dodávek zboží pro spotřebu obyvatelstva má činit 5,4 °/o. Kromě toho počítá plán s určitou rezervou na dovoz surovin, ze kterých má být organizována výroba některých druhů textilního zboží a obuvi nad plánované úkoly v rozsahu 1 mld Kčs. Nesmíme v zájmu zvýšení dodávek spotřebního zboží váhat sáhnout ani po mimořádných opatřeních. Třeba v letošním roce dosáhnout toho, aby i ty podniky, které nemají tradičně spotřební zboží ve svém výrobním programu, pomohly vyrábět toto zboží. Doporučujeme uložit všem ředitelům a stranickým organizacím v takových podnicích, aby s veškerou vážností prověřili své možnosti a pomohli. Zejména bude správné požadovat, aby každý ředitel podniku dal odpověď na otázku, zda mohl nebo může — a co může — udělat ve svém podniku pro vnitřní trh. Jsme přesvědčeni, že lze udělat hodně, aniž by to muselo nutně znamenat nároky na další pracovní síly a na materiál. V té souvislosti třeba poukázat na to, že za loňský rok stouply výrobní zásoby přibližně o 14 mld Kčs. To je obrovský objem, který spotřeboval podstatnou část přírůstku národního důchodu v minulém roce. I když pro velké nedostatky v evidenci a statistice přesně neznáme skladbu těchto zásob, přece jenom můžeme předpokládat, že velká jejich část je uložena do surovin a materiálů a že část z nich se dá použít na dodatkovou výrobu spotřebního zboží. Při naší celkové industriální úrovni je ale těžko pochopitelné, že máme nedostatek celé řady výrobků, které navíc nejsou často technicky náročné a jejichž výroba se dá bez zvláštní námahy zorganizovat skoro v každém závodě. Proč máme mít např. nedostatek řady druhů řemeslnického i zemědělského nářadí, proč máme mít nedostatek kamen, proč máme mít nedostatek nádobí? Proč by nebylo možné zorganizovat doplňkovou výrobu různých výrobků pro dokončování bytové výstavby? Určitě by to šlo a určitě to také půjde. I když v zájmu vnitřního trhu klademe hlavní důraz na aktivní cestu řešení, tj. na zvýšení výroby a dodávek spotřebního zboží, přece nelze konsolidovat vnitřní trh, aniž bychom současně nedostali vývoj příjmů do rozumnějších mezí, který by přitom odpovídal vývoji vytvořených hodnot. Přitom plán na letošní rok nepočítá s žádným zamrznutím mezd a příjmů. Nic takového. Počítá i nadála s určitým růstem průměrných nominálních mezd. Tempo růstu průměrné nominální mzdy může činit v celém národním hospodářství přibližně 2,9 procent?. Zkušenosti z uplynulých let potvrzují, že je to tempo, které neklade překážky podněcování růstu pracovního výkonu. V minulosti jsme měli 1 menší roční přírůstky mezd, a přesto jsme zaznamenávali podstatně vyšší přírůstek produktivity práce než dnes. Mohu-li tedy shrnout: plán přistupuje к řešení stavu na vnitřním trhu aktivní cestou a hledá i různé dodatečné a mimořádné možnosti zlepšení. Zlepšení však nemůže být dosaženo, jestliže ve značném rozsahu — ve srovnání s dosavadním vývojem — nezmírníme růst mezd a celkových příjmů obyvatelstva. Rozvíjet spotřebu obyvatelstva jako v uplynulých dvou letech, spotřebovat přitom značnou část rezerv, připustit značné rozrušení zásob 've vnitřním obchodě, rozvíjet spotřebu za cenu toho, že během dvou let zaznamenáme několikamiliardové zhoršení salda naší platební bilance se zahraničím, to je vývoj, který znamená, že žijeme nad poměry, a který proto musíme již v letošním roce začít postupně měnit. Aby bylo možno posoudit, jak mimořádně rychle se v uplynulých dvou letech spotřeba vyvíjela, porovnejme si několik konkrétních údajů o přírůstku prodejů v roce 1967 proti roku 1965 s přírůstkem prodejů v roce 1969 proti roku 1967. Tedy například v roce 1967 se prodej svrchních oděvů proti roku 1965 zvýšil o 1 mil. ks, v roce 1969 proti roku 1967 však již o 4 mil. ks; u punčochářských výrobků činí obdobné údaje 3,5 mil. párů a 22 mil. párů, u osobního prádla necelé 2 mil. ks a 11 mil. ks, u obuvi 600 tis. párů a 4 mil. párů, u rozhlasových přijímačů 32 tis. ks a 190 tis. kusů, u kamen 46 tis. ks a 220 tis. ks, u hnědého Uhlí pokles 370 tis. tun a vzestup více než 2 mil. tun, u masa a masných výrobků 26 tis. tun a 43 tis. tun. To jsou zajisté čísla velmi přesvědčivá, která dokazují, do jakých neúměrných poloh jsme se v letech 1968 a 1969 dostali, a proč máme nyní tak obtížný stav na vnitřním trhu. Co jsme za 25 let vyřešili Úték od původního záměru Nechceme vylít s vaničkou i dítě Především zásobit vnitřní trh Jádro konsolidačního procesu — plán Soudružky a soudruzi! O takový zásadní přístup к řešení současné hospodářské situace usiluje státní národohospodářský plán na letošní rok. Pravda, všechny oblasti ekonomiky nebylo možno v plánu vyřešit na stejné úrovni kvality. Nicméně skutečnost, že v letošním roce pracujeme se závazným státním národohospodářským plánem, je nepochybně pozitivním výsledkem konsolidace poměrů po dubnovém, květnovém a zářijovém zasedání ústředního výboru. Vývoj ekonomiky ve druhém pololetí uplynulého roku probíhal ve správnějších proporcích, než tomu bylo ještě v I. pololetí 1969. Právě o tyto kladné stránky vývoje, především pak o znatelné zrychlení růstu výroby a produktivity práce, o dosažení ekonomicky správnějšího vztahu ve vývoji produktivity práce a průměrných mezd a o některé další opíráme základní řešení úkolů plánu na letošní rok a jeho reálnost. Plán na rok 1970 si klade za základní cíl uskutečnit energický nástup к zjednání souladu v základních vazbách v národním hospodářství, které byly zejména v posledních dvou letech narušeny, a zavést pořádek a organizovanost do hospodářského života. К tomu bylo třeba především řešit obtížné problémy ve vnitřním trhu, v investiční výstavbě, v zahraničním obchodě a zajišťovat potřeby národního hospodářství v oblasti paliv, energie, dopravy apod. Velké obtíže jsou na vnitřním trhu. Příčiny jsou hlavně ve vývoji příjmů podniků, příjmů z mezd a celkových příjmů obyvatelstva v uplynulých dvou letech, ke kterým došlo v souvislosti se zrušením mzdové regulace a v důsledku řady živelných, často vynucených mzdově politických opatření. Mzdy byly ve velkém rozsahu vypláceny bez náležité vazby na tvorbu užitných hodnot. Za uplynulá dvě léta se příjmy obyvatelstva zvýšily ,p více než čtyřicet čtyři mld korun, což je zhruba dvacet pět procent zvýšení. Je pochopitelné, že tak prudké zvýšení příjmů nebylo možno krýt ze zdrojů vytvořených v těchto dvou letech. Nebylo možno pokrýt tento růst příjmů dokonce ani tím, že jsme si v této době pomáhali při vyrovnáváni vnitřniho trhu 1 růstem maloobchodních cen. Rychlý růst příjmů nebyl rovnoměrný pro všechny vrstvy obyvatelstva. Jsou skupiny obyvatelstva, jejichž celková příjmová úroveň se nezvýšila a reálná hodnota příjmů v důsledku růstu životních nákladů utrpěla. O to je problém větší. Na druhé straně došlo v některých případech к nezaslouženému růstu příjmů, které nevyplývaly z kvality a množství odvedené práce, ale ze spekulace a různých machinací. V atmosféře uplynulých dvou let, v atmosféře často falešně chápané podnikavosti a iniciativy, vznikly totiž všelijaké pochybné organizace, které začaly zneužívat nedostatků na vnitřním trhu a při ohromné poptávce po pracovních silách na vzniklém stavu bohatě vydělávaly. Za stavu, kdy prakticky ustala regulace a kontrola mzdového vývoje, začalo doslova obchodování s pracovními silami, přeplácení pracovníků. Kvalifikovaní pracovníci nezřídka odcházeli ze závodů, kde se udržela vysoká organizace práce a dobrá kvalita výkonových norem, a přecházeli do takových činností, kde pracovali při daleko nižší produktivitě práce, při daleko nižšf intenzitě práce, ale s výdělky podstatně vyššími. Uvedu příklad, a není jediný: Jednotné zemědělské družstvo v Krumsíně na okrese Prostějov provádělo neoprávněně v přidružené výrobě stavební práce. Podepsalo dohodu s parťákem stavební čety, který pro tuto činnost získal 81 pracovníků. V jednotném zemědělském družstvu je nikdo neznal, ačkoliv byli vedeni jako trvale pracující v zemědělství. Pracovali na různých staveništích v Severomoravském kraji. Dostávali mzdu bez srážky daně ze mzdy jako členové JZD. Hlavní parťák měl průměrný měsíční výdělek 20 000 Kčs, vedoucí čtyř stavebních skupin po 10 000 až 12 000 Kčs. Případ byl již předán к trestnímu stíhání. Další přiklad: na podkladě nevhodných pracovních smluv dosahovali řidiči nákladní dopravy hospodář ského zařízení tělovýchovné jednoty Sparta Smržovka 10 000 až 15 000 Kčs měsíčně. Automotoklub Kudlovice u Brna, který má pět .provozoven, vyrábí také pistole к výrobě cukrové vaty. Organizátor této výroby obdržel za jeden rok 150 000 korun. Takových případů by bylo možno uvést celou řadu. Takovýto přímo nemorální postup vyvolává oprávněné rozhořčení poctivých pracujících proti těm, kteří se umějí pohybovat v kalných vodách živelnosti a anarchie a kteří si dovedou budovat pohádkovou parazitní existenci na poctivé práci naprosté většiny pracujících lidí naší země. Uvedené příklady ukazují ovšem jen jednu stránku tohoto problému. Druhá, neméně vážná, je ta, že tyto výdělky byly vypláceny všelijakým těmto »podnikatelům« za práce většinou pro národní podniky. Kdo dával souhlas к takovým výplatám, podle jakých předpisů, podle jakých mzdových vyhlášek, podle jakých pravidel pro hospodařehí se státními a společenskými prostředky? Lidé, kteří ztratili pocit odpovědnosti, lidé, kteří se dívají na státní prostředky jako na »obecní«, jak se říká, lidé, kteří porušují socialistickou zákonnost, protože si myslí, že je nikdo nemá právo kontrolovat a vést к odpovědnosti. A proti takovým je třeba tvrdě zakročit. Pracovníky a funkcionáře, kteří tento stav trpí, budeme kritizovat, a ty, kteří porušují právní předpisy, budeme důsledně volat к právní odpovědnosti. Vláda z popudu předsednictva 0V KSC přijala potřebná opatření, jak zamezit obchodováni s pracovními silami, vrátit drobné provozovny jejich původnímu poslání a zamezit různým spekulacím. Potřebujeme, pravda, rozvíjet služby a drobné socialistické podnikání. Ovšem v takových formách, které zaručují správné odměňování, úměrné ceny služeb, dostatečné usměrňováni a kontrolu této činnosti státem. Příklady ze sousedních socialistických zemí ukazují, že 1 tuto problematiku lze řešit úspěšně a v zájmu socialistické společnosti. Stav na vnitřním trhu má, samozřejmě, velmi nepříznivé ekonomické i politické důsledky. Snižuje zájem 0 práci a znesnadňuje úsilí o ekonomickou konsolidaci. Příjmy obyvatelstva nejsou vždy kryty zbožím v obchodech. Hledanější výrobky rychle mizejí z pultů, a tak 1 nákup některých běžných potřeb bývá spojen s úmorným sháněním a čekáním ve frontách. Tak postupovat nelze. RÜDE PRÄVO • «| Čtvrtek dne 28. ledna 1970 «9 Kanály, jimiž proniká inflace Soudružky a soudruzil Druhá oblast, která nám dělá starosti již velmi dlouho, je Investiční výstavba. Neustálý růst rozestavěnosti v důsledku nepoměru mezi objemem nově zahajovaných staveb na straně Jedné a dokončovaných staveb na straně druhé, pomalé uvádění kapacit do provozu, neúplné uvádění kapacit na projektovaný výkon, nesmírně dlouhé lhůty výstavby, změny koncepce v průběhu výstavby, růst cei. investic, to všechno jsou doslova kanály, kterými proniká do naší ekonomiky inflace. Poptávka podniků po investicích velmi podstatně překračuje možnosti dodavatelů. Před dodavateli stojí dlouhá fronta Investorů, kteří jsou ochotní se přizbůsobit jakýmkoliv podmínkám dodavatele. Je nabíledni, že taková situace vede к nízké náročnosti na kvalitu práce dodavatelů, к nedodržování projektů a překračování rozpočtových cen. Jak se potom mají plnit úkoly v bytové výstavbě, i když je direktivně ukládáme, když má stavební organizace řadu jiných, výhodnějších zákazníků! Odstrašujícím příkladem zneužívání situace dodavateli je příklad řešen! výstavby náhradních objektů za výrobní plochy k zničené požárem v AZNP Mladá Boleslav. Nabídky stavebních kapacit předložily jugoslávská firma Union Engineering a podnik Armabeton, Praha. V nabídce podniku Armabeton, podepsané podnikovým ředitelem, byly při vyšších rozpočtových nákladech a dvojnásobné Ihůtě výstavby kladeny takové požadavky a podmínky, že nabídka nemohla být akceptována. Kromě podmínky cenového zvýhodnění prací ve formě přirážek, mzdového zvýhodnění ve formě mimořádných odměn, výjimek z odvodu ze zisku, z regulace mzdového vývoje a dalších požadovalo se totiž v nabídce Armabetonu také zrušení všech závazných úkolů uložených podniku a přednostní příděl 1000 osobních vozů pro pracovníky, kteří se zaváží na výstavbě pracovat po dobu tří roků, a to za nižší, popřípadě režijní cenu. Takovou nabídku pošle ředitel socialistického podniku a ani se nezačervená! O růstu rozpočtových cen svědčí např. výstavba fakultní nemocnice v Košicích. Stavba byla zahájena v roce 1967 s rozpočtovým nákladem 368 mil. Kčs. Dnes se už uvádí náklad 426 mil. Kčs, ale podle zpráv, které jsme dostali, připravuje se další podstatné zvýšení na přibližně 600 mil. Kčs. Výstavba má přitom trvat 8 let — stavba má být dokončena až v roce 1975. Nejde o senzace, ale o to, přísně takové věci prověřit. Zjistíme-li vážné poškozování zájmů společnosti, třeba vyvodit proti odpovědným pracovníkům všechnv potřebné závěry. Legalizovat postup hraničící někdy až s pirátským jednáním rozhodně nebudeme. Velké obtíže způsobuje skutečnost, že kapacity, které již měly dávno být uvedeny do provozu nebo které tzv. do provozu byly uvedeny, dodnes nedosahují projektovaný výkon. Alespoň několik příkladů: zpožďují se termíny uvádění kapacit do provozu na významných elektráren [Pokračování na str. i) *