Rudé Právo, září 1970 (L-LI/207-232)
1970-09-16 / No. 220
O SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDCÍCH V POLEDNOVÉ DOBĚ 1JINĚHO POHLEDU \/ědecký výkla-d politického systé* tnu přináší řadu dosud neřešených problémů Značnou neujasněnost politické koncepce v tzv čs. Jaru dokládá činnost publicistů a masových sdělovacích prostředků. Je však příznačné, že se mnohé a mnozí z nich chovali mimořádně arogantně při prosazování povrchních, formálně formulovaných politických principů a taktických postupů. I když se slovy zdůrazňovala opravdovost záměrů a prohlašovala střízlivost a serióznost, většinou se dospívalo ke krajní názorové i praktické nesnášenlivosti. Jista si svou politickou »racionalitou«, neváhala pravicová publicistika užívat v řadě případů i otevřené demagogie. Typickou však byla demagogie skrytá, dovedně maskovaná politickým naivismem. Masové komunikační prostředky Se za vydatné pomoci některých představitelů politické pravice přičinily o vznik hodnotového žebříčku, který Je vzdálen marxistůni-leninistům. Na špičce tohoto hodnotového žebříčku se ocitly všeobecné morální kategorie, následovaly kategorie abstraktního humanismu a konečně abstraktní kategorie politické (např. »čistá« demokracie politická »soutěž«, abstraktně pojatá »opozice« atd.) a kategorie etnické (národnostní). Je pozoruhodné, že proklamování »čistě morálního« přístupu к politice bylo spojováno s používáním velmi málo morálních a humánních prostředků к přizpůsobení skutečnosti naivním představám. Abstraktnost politických postupů nutné vede к politikařeni, které prohlubuje morální, občanské, politické, sociální a národnostní konflikty. O stupni rozkladu v této sféře existuje dostatek dokladů. Příčiny vzniku a preference takové »hodnotové škály« spočívají v nekvallfikovaoosti (ponecháme-li ovšem stranou záměrnou antlsoctalistíckou angažovanost). Redaktoři v různých masových komunikačních prostředcích si ostatně »upřímně« nedostatky ve své kvalifikaci uvědomovali a často o nich psali. Jejich zjištění však nemělo podstatný vliv na Jejich faktické postoje. Naopak. Lze říci, že byli pod vlivem »kontrastní reakce« na předchozí období. Současně se však stávali nositeli výrazně neeoclalistických praktik. Protože se nikdy nevěnovali serióznímu rozboru negativních rysů v předlednovém politickém životě, sotva mohli postřehnout, v Jak velkém rozsahu se jejich vlastní politická angažovanost přibližuje к praktikám, které odsuzovali. Ostatně ve středu jejich pozornosti nebylo reálné fungování existujícího systému, ale operování modelovými stavy, vzniklými v laboratořích »čisté vědy«. RECEPT DOSLOVA NA VŠE Naprosto neobvyklý rozsah í nová povaha úkolů, Jež Je (Jak sami uváděli) »zaskočily«, vedly к téměř univerzálně uplatňovanému receptu na orientaci ve složité situaci: vše, co se až dosud ocitalo v pozadí (lidé, instituce, procesy atd.), co bylo hodnoceno rozporně či výrazně negativně, bylo hodno pozornosti, rozsáhlého přehodnocovacího úsilí, aniž si mnozí lámali hlavu nejen odpovědností takového postupu, ale také skutečným místem »rehabilitací« v reálných politických procesech. Vše, co až dosud bylo hodnoceno Jako prvek socialistického systému, bylo sledováno se skepsí a nedůvěrou. LIKVIDACE TŘÍDNÍHO PŘÍSTUPU Nejvýznamnější charakteristikou politiky Je její vymezení Jako třídního boje Inspirovaného především ekonomickými procesy. Tehdejší publicistika se snažila toto základní marxistické hledisko potlačit ve prospěch formálních, racionalistícko-osvícenských a elitářsko-komunikačnlch modelů. Za záminku posloužil výklad dvou tezí, a to především záměrné přecenění stupně shody zájmů základních sociálních vrstev naší společnosti, zejména dělnické třídy a všeho lidu. Dále pak zdůraznění autonomnostl Československa, t], výjimečnosti jeho historické tradice a dosahu Jeho událostí na světový vývoj. Ze souvislostí vnitřní sociální struktury a dialektiky třídního zápasu v mezinárodním kontextu se však nelze vymanit. Znevažování sociální struktury umožňovalo rozsáhlou ideologickou manipulaci »individualizovaným« občanem, vytrženým z reálných skupinových struktur. Umožňovalo vyzdvihnout význam »elitních« tvůrců »osvíceného« politického programu a Jeho mesiášského dosahu doma I v zahraničí. Lidové masy byly pojímány Jako suma občanů se »zdravým rozumem«, tj. Jako lidé, kteří Jsou povoláni ho užít к osvojení politické utopie osvícených vynálezců politického pokroku. Aby bylo dosaženo »ideální« komunikace, úrovně styku, musely být odstraňovány dané politické instituce, které takovou představu nerespektovaly a potíraly. Mělo dojít ik čistému procesu racionální komunikace mezi tvůrcem »osvíceného« socialismu a masou »spotřebitelů«, čtenářským davem. Není divu, že Jedním z přání se stal požadavek nadřadit občanství nad stranickost. LIBERALISTICKÁ PLURALITA Předmětem kritiky se staly některé skutečně oligarchlcké aspekty ve vztahu politických institucí socialismu v předletinovém období. • Za oprávněnou kritikou tohoto stavu se však postupně začal objevovat abstraktní požadavek absolutní rovnosti politických subjeků, který je spojen s liberálním 'pojetím politického života. Deformace byly napadány stále častěji z pravicově extrémních pozic nerespektujících demokratický centralismus, vrcholný organizační princip marxistické koncepce. Masové komunikační prostředky a mnozí publicisté se výslovně postavili na stranu těch, kteří požadovali nejen zvýšenou míru autonomity, ale přímo nezávislost různých státních (např. soudních, bezpečnostních, vojenských I institucí. Objevovaly se sice jisté stopy realismu (v nepříliš průrazných snahách o prosazování vedoucí úlohy strany), avšak začínaly převládat požadavky rovnosti, pramenící z formálně právního přístupu a z individualistického liberalismu. Významná problematika sociální a politické hegemonie dělnické třídy byla postupně zatlačována abstraktní interpretací vztahu politických Institucí, tzv. pluralismem. »PRAVDA« A »ZDRAVÝ ROZUM« Fakt, že se ideologická politika vymykala vědecko-politickému hodnocení, způsoboval vážné škody v praxi. Je však projevem naivity, jestliže se objektivně, a v Jisté míře i záměrně (pod heslem otevřené konkurence hodnot) napomáhá likvidovat hegemonie marxisticko-leninské, proletářsko-socialistioké ideologie ve prospěch utopicko-raclonalisticky vykládané »pravdy«. Publicisté postupovali často podle předmarxistického, osvícensko-racionalisttckého schématu: socialismus je pravdivá ideologie. Je to pravda formulovaná v dostatečně Jasných, logicky dokonalých formách, která st najde vlastní cestu logickými recepty, »zdravým rozumem«. Byl též vytvořen schematický obraz sociálních a politíckomocenských skupin a individui, které se »pravdy bojí« — a měl velice daleko ke skutečnosti. S problémem hegemonní ideologie a procesu Jejího upevňování úzce souvisí problematika Informačního toku. Předmětem oprávněné kritiky se stala taktická deformace povahy informačního toku převážně »shora dolů«, tj. manipulace Informacemi deformovaným politickým vedením v předlednovém období. Je však třeba zdůraznit, že Informační tok má vždy a všude politický charakter, t). že Je mj. vždy politickomocensky zprostředkován, že se na tomto zprostředkování významně podílí daná politickomocenská struktura,- v níž existuje výrazná hegemonie určitých politických sil. Komunistická publicistika Je organickou složkou komplexního zápasu o revoluční přeměnu společnosti v komunistickou. Její poslání (a efektivnost působení) je spjato s rozhodujícím nástrojem revolučního boje, s komunistickou stranou. Zrušení vazeb, které existují mezi odpovědnou publicistikou a politickými orgány dělnické třídy, způsobuje vážné škody. Tyto vazby lze narušit úplným potlačením politického poslání publicistiky Jako zprostředkovatele styku veřejnosti a politických orgánů strany a státu nebo naopak odtržením publicistických orgánů od základních politických orgánů dělnické třídy. Po lednu 1968 ražené heslo o »svobodě informací« bylo ve skutečnosti objektivně namířeno proti politickým spojením mezi komunistickou publicistikou a stranickými orgány. Svoboda, kterou uzurpovaly některé redakční kolektivy, se stala břemenem, jež nemohly odpovědně unést, a koneckonců vyústila v subjektivistické akce, jež leckdy měly značný protisocialistický dosah. DEMAGOGIE A SADISMUS Nabízí se srovnání s buržoazní publicistikou. »Svoboda«, kterou užívaly redakce a redaktoři, byla fiktivní, spoutána řadou hranic, které tvořily »standard« běžného »občanského« myšlení. Byla též vystavena zprostředkovaným I neskrývaným tlakům z reálných mocenských pozic. Tvrzení, že buržoazní novinář může svobodně psát, o čem chce, Je demagogie. V rámci základní buržoazní hodnotové škály Je možné zaujmout stanovisko poměrně seriózní — 1 sadistické. Trapné Je, že někteří publicisté nejen překročili hranice socialistického hodnotového systému, ale že se nezastavili ani před saaismem. Faktické narušení politického zprostředkování Informací abstraktním požadavkem svobody a autonomie novinářské politické aktivity, snaha postavit redakce masových komunikačních prostředků nad konkrétní politickomocenskou strukturu a její instituce vyvolala důsledky, Jež požadavek autonomie nebyl schopen předvídat. Reálným výsledkem tohoto postupu byla prohlubující se dezorientace nejen některých členů redakcí, ale současně i značně jednostranné manipulování čtenářstvem, posluchačstvem, diváky. Redaktoři si plně neuvědomovali, že projevy vyslovované podpory jsou výsledkem složitého procesu, který sami pomáhají rozvíjet. Nešlo o podporu racionální. Sami se stali nástroji a produkty manipulace. Je možné, že část jich dosud žije v zajetí tohoto bludného kruhu účinků, který pomáhali roztáčet. Rozhodující však není, co si o své činnosti publicisté mysleli, ale jaký byl její objektivní dosah. Je zcela možné, že část publicistů podlehla romantické představě o tom, že politika musí odumřít ve prospěch vlády »čistého« rozumu. Ve skutečnosti však vytvářela velmi úzké a zejména Jednostranné podoby komunikace, tj. inspirovala stále méně к promyšleným, zato razantnějším akcím, přičemž sama sebe stále důrazněji povyšovala na úroveň neomylného zvěstovatele pravd. Tento formální mechanismus sloužil к velmi závažným sociálním a politickým cílům. Objektivně se narušovaly normy socialistického Jednání jak v oblasti ekonomiky, tak v oblasti sociálních vztahů, vztahu občanů a státu, uvnitř komunistické strany a ve vztazích mezi stranami, v oblasti kultury, morálky i zahraničních vztahů. Demagogický pokřik o okamžité zteči nejvyššl úrovně sociální organizace dosud lidstvem vymyšlené zastíral ve skutečnosti »zpáteční let dvou malých středoevropských národů к plnější svobodě člověka«, jak se vyjádřil nedávno pan Svlták. Podstatou manipulace bylo tedy ohrožování socialistické společenské a hodnotové struk, tury. Nelze přece věřit tomu, že*vulgární svitákovský antikomunismus (»Jestliže Je komunismus humánní, není více komunismem«) Je zárukou osvícené manipulace mas к socialismu. IDEALIZACE ZÁMĚRO OPOZICE Předmětem oprávněné kritiky se stala představa, jako by Jakýkoli politický problém v rámci socialistického hnutí měl být okamžitě a jednoznačně řešen na základě dosavadního úhrnu politických zkušeností. Mnozí publicisté však ve svém »zápalu«, inspirováni pomyslnými východisky, »přehlédli« reálnou problematiku utváření a přetváření politlckomocenské struktury a dynamiku pohybu a kvality opozice. Problém opozice byl předkládán na abstraktní úrovni, proklamovaly se požadavky rovnosti Inspirované liberalistlckým pluralismem, zatímco žila, přeskupovala se a nabývala na síle a moci skutečná politická opozice; její existenci a povahu mnozí Jako »okrajový jev« prostě nebrali na vědomí. Kdyby opozicí-a Její záměry neidealizovali, mohla Jejich aktivita přispět к jejímu poznání, postižení její struktury a dynamiky. Vědecky analyzovat povahu politické opozjce, Její zdroje, nositele a reálný diKah, to je pro socialistické politickorozhodovací procesy značně důležité. Postihnout povahu opozice není ovšem možné, jestliže je nazírána naivními brýlemi, Jestliže se к ní přistupuje' s romantickými politickými předsudky. Abstraktní snahy formálně legalizovat opozici vedly ke zvětšení prostoru pro aktivitu protisocialistických sil. Subjektivní motivace na této logice mění velice málo. Publicistika se angažovala v ostrém boji proti násilí, tajné diplomacii, kuloární politice. Podobně Jako v sociální sféře vedlo podceňování a znevažování reálné třídní a sociální struktury к nejvulgárnějším podobám manipulace davu elitou. V této oblasti objektivně sloužil boj proti »násilí« a malé veřejnosti politiky úzkým mocenským zájmům a tvorbě nevídaných podob kuloárních manipulací. Zatímco se klábosilo o heslu, že mohu nesouhlasit, ale do konce života budu hájit právo vyslovit odlišný názor, zacházelo se s lidovými masami Jako s oním voltairovským šévcem, který musí věřit na čerta, protože kdoví... Rozhodně by bylo nežádoucí, abv se jako nekompetentní pletly do mocenské hry Jejich posláním se mělo stát »obšťastnění« novým sociálním pořádkem, novou mocenskou strukturou. Publicisté využívali hesla »pryč s násilím« velmi utilitárně. Podceňovali význam mocenského zápasu, Jen pokud šlo o protisocialistlcké síly a jejich možnosti. Vlastní »dobré úmys-ly« glorifikovali, zato se zle obořovali na mocenské pozice těch, kdož s nimi nesouhlasili. Připusťme na okamžik, že na počátku byl opravdu romantický úmysl vymést z oblasti politiky »násilí« a mocenské vztahy. Tento »cíl« měl být dosažen uvolněním občanské kázně a jednostranné preference »svobody« v podmínkách ostrého třídního boje v mezinárodni oblasti, »zaručenou« účinností sociálního receptu, s nímž přicházeli »nezištní« obšťastňovatelé společnosti. Objektivně však měla angažovanost publicistů zcela jiný obsah: polltikářský a v podstatě protllldový. Jedině politika, která Je dostatečně konkrétní, Je zárukou společenského pokroku. »SVĚDECTVÍ« 0 VINĚ Předmětem oprávněné kritiky byla též adresná, osobní odpovědnost někdejších představitelů politického života za deformace socialistických demokratických principů. Zjištění povahy a také míry odpovědností za tuto situaci Je ovšem problém značně komplikovaný, který nelze řešit Jen nedbale maskovanou praktikou »obětních beránků«, starou známou machiavelovskou zásadou. Neschopnost dosáhnout hluboké analýzy příčin spjatá se sektářskou netrpělivost! a »rozhodností« v Jejich »odstraňování« vedla к prostoduché, ale značně tragické metodě. Protože viníky lze redukovat na určité Individuality, je třeba získat »obžalovací spis«, dramaticky veřejnosti žalobce představit a dát průchod veřejnému přelíčení. Demagogicky 1 naivně se předpokládalo, že »pravda« vzejde najevo z pouhé konfrontace různých »svědectví«, přičemž o vině obžalovaného bylo vlastně předem rozhodnuto. To se netýká ovšem Jen osob, ale také institucí. Předmětem tohoto svérázného »veřejného soudnictví« se např. stala Bezpečnost, ale také prokuratura a soudnictví. I když se autoři mnohokrát zaklínali objektivitou, nakonec byli donuceni faktem, že se projevila lživost řady obvinění, к opatrnějšímu postupu. Pokračovali však v praktikách, při nichž šetření přenechávali dalším institucím, nebo prohlašovali svou dobrou vůli případ »všestranně« prozkoumat. Stali se iniciátory štvavých kampaní, které končily smrtí, diskreditací osob i rodin. Ani na chvíli si nepřipustili odpovědnost za tyto vyšetřovací metody. Kdo byl subjektem těchto »veřejných« procesů? Kdo byl žalobcem a Jakým právem? SEKTÁŘSKÁ NETRPĚLIVOST V PRAXI Systém kontrolních vazeb existuje v každém politickém systému. Je známo, že v buržoazním má značně formální ráz. Socialistická demokracie usiluje o prohloubení systému kontrolních vazeb nejen v podobě nejrůznějších specializovaných kontrolních institucí, ale zejména podstatnou změnou v poměru občana a politické instituce. Velmi mnozí publicisté však dospěli к požadavku kontroly politiky abstraktním občanem. Reálně zhodnotit povahu odpovědnosti individua, skupiny čt Instituce (tj. efektivity jejich působení), znamená stanovit přesná a racionální kritéria hodnocení jejich politických aktivit a přesně hodnotit i jejich skutečný politický dosah. Tato analýza Je velmi náročná. Sotva jí prospívá anarchistická a sektářská netrpělivost při označování viníků. Pokřik samozvaných mluvčích vyžadujících bezprostřední »skládání účtů« a zodpovídání se těch či oněch osob a institucí či celých hnutí a zemí má nutně demagogický ráz. Je zcela zákonitě provázen faktickým alibismem, ospravedlňujícím všechny a všechno. Touto logikou se ovšem dosahuje toho, že obětní beránci nabývají téměř neuvěřitelně nestvůrných podob, aby byli vůbec schopni unést veškerou odpovědnost, kterou na ně »veřejní« žalobci vložili. Žalobci se tedy stávali především lidé, kteří se v kritice neinspirovali marxisticko-leninskýmt hodnoceními. MODELY MÍSTO ANALÝZ Reálným problémem socialistické společnosti byla od počátku otázka předpokladů postupného a harmonického rozvoje lidské osobnosti. Masové komunikační prostředky měly právo a povinnost se velice aktivně angažovat na základě konkrétní analýzy stavu a možností humanizace — např. v politické sféře, která mj. zahrnuje výchovu к uvědomělému občanství, ale také obranu autonomie občana proti recidivám byrokratismu. Místo této konkrétní analýzy však vytyčovaly abstraktní model individua «—i občana idealizovanými politickými rysy. Model se špičkovými morálními a kulturními charakteristikami. Mnohým publicistům vycházela úroveň občanství v předlednovém Československu ve srovnání s »demokratickými« západními soustavami velmi nízká, ukazující na vysokou míru odcizení a potlačování. Svou politikářskou aktivitou však proces reálné humanizace sami značně zkomplikovali. Teorie, které se objektivně formovala ve vystoupeních řady publicistů v polednové době, měla často velice daleko к požadavku, Jenž mnohé publicisty Inspiroval. Vzdalovala se totiž skutečnosti. Nahrazovala konkrétní analyzy apriorními modely. Aktivita byla i ideologicky zdůvodňována potřebou autonomie vědy a politiky, přičemž Jak věda, tak politika byly pojaty subjektivistlcky. Kritika vyžaduje -trvalou sebekontrolu a to není možné bez hlubokého vědeckého zázemí. Naproti tomu relativně autonomní politická věda nemůže být, a nikdy nebyla, neutrální vůči politickému systému. Základním kritériem odbornosti politiky a polltičnostl vědy je hledisko objektivních zájmů dělnické třídy, které se koneckonců shodují s podstatnými zájmy rolníků a pracující inteligence. Řešení základních problémů politického systému musí být výsledkem společného úsilí vědeckého komunismu, politické védy a politické praxe. MILOSLAV FORMANEK Podivuhodná -naivita- Proklamování »čistě« morálního přístupu к politice ■ Skepse a nedůvěra к prvkům socialistického systému? ■ Recept si vzali publicisté u předmarxisfických osvícenců ■ Dezorientovali mj. i sami sebe ■ Vyhledávání obětních beránků Svoz dřeva v Jizerských horách. Foto F. DOSTAL Sbírají se Co nevidět přijde podzim se svou pestrou paletou barev v pří- * * rodě. Ještě celou tuto dobu, prakticky ai do napadnutí prvního sněhu, mohou pilně lidské ruce sbírat léčivé rostliny, na které čeká náš farmaceutický průmysl. Čtenář K. Hejnic z Příbrami se v dopise zajímal o sběr a nákup šípků, které obsahují velké mnoíství vitamínů C. lak jsme se informovali, národní podnik Léčivé rostliny ve Zbraslavi nad Vltavou na požádání zájemci zašle zdarma letošní nákupní ceník léčivých rostlin i se seznamem a adresami nákupen. Л co Je možné Ještě nyní sbírat? Samozřejmě šípky, za kilogram do červena usušených se platí 8 Kčs, dále plody hlohu ostrotrnného, plody bezu černého, které se sbírají a suší i s hlavní stopkou. Po usušení se plody odtrhnou. Potom Jsou to kořeny — ty už neuschnou přirozeným slunečním teplem a musí se sušit nad kamny. Sušením ztrácejí na váze asi Jen dvě třetiny, zatímco и mnohých květů je potřeba na kilogram suché drogy nasbírat až 5—6 kg květů. Tak tedy pro informaci — sbírají se kořeny Jehlice trnité, kostivalu lékařského, kuklíku městského, lopuchu většího, nátržníku, pampelišky (smetanky lékařské, и niž správně usušený kořen Je na lomu bílý), puškvorce rotanovitého, rdesna hadího kořene a totenu krkavce. Ceny se pohybují od šesti do patnácti korun za 1 kilogram. Nakonec bychom chtěli popřát hodně zdaru sběračům za ty nemocné, kterým lék z bylin uleví při jejich trápení. -pa- Turistika a pohostinství Četl Jsem dopis J. Pavlíka o špatných zkušenostech z turistické chaty na Šerlichu, kde nemohl Ještě v 8 hodin ráno dostat snídaní. К tomu mohu dodat, že chata tělovýchovných zařízení СТО v Pardubicích »neúřaduje« pro turisty ani od 14 do 16 hodin odpoledne. Se snídaněmi pro skutečné turisty Je to bohužel těžké i Jindy. Tak například na Šumavě podávají v Horní Vltavici snídani až -o půl deváté, po silnici dále к Lenore v devět a v Lenoře dokonce až v půl desáté. Při takovém pohostinství Je ovšem těžké provádět pěší turistiku, když i automobilista, který ráno jede třeba z Kvildy, dostane snídani při nejlepším až v podnikovém zařízení v .Kubově Hutí. V. PECH, Praha Stačí málo ... Padají podokapní římsy a svádí se to na nevlídné zimy posledních let, přitom tak třicet let, tj. od začátku druhé světové války, většinou nebyly čištěné okapní žlaby. Dříve, Jakmile se ukázalo zavlhlé místo na podokapní římse, vyšlo se na půdu (nikoli na střechu) a odsunuly se po částech nejnižší dvě řady tašek. Pomocí kuchyňského pohrabáče, lopatky na uhlí a košťátka se vybralo a vymetlo všechno, co do žlabu nepatřilo. Písek, prach, malta, zetlelé listí a případně i hnízda nepořádných vrabčáků. Práce to byla zcela jednoduchá a i při dlouhé fasádě se odbavila v několika hodinách. O nebezpečí nemůže být ani řeči, vždyf ruka s lopatkou pohodlně dosáhne z půdy do korýtka okapového žlabu. Dnes se o zanesené žlaby nepečuje, až v nich naroste zahrada, ba i dvoumetrové stromy (Letnd, Jirečkova ul.) a rez působí na pozinkovaný plech. JAR. VODRAŽKA, Praha 7 \a úkor restu jí rich Dne 17. srpna jsetii cestoval z Prahy-hlavního nádraží rychlíkem č. 28, který odjíždí ve 14.36 hod. Ve vagóně, do něhož Jsem nastoupil, byly dva oddíly, každý pro osm osob, označeny nápisem Zadáno. Při pozornějším přečtení Jsem zjistil, že Jeden oddíl Je »zadán« pro vlakovou četu z České Třebové do Brna, druhý pro četu z Brna do Břeclavi. Průvodčí na dotaz, proč Jsou uzamčené dva oddíly, když stačilo zadat Jen Jeden, odpověděla, že to není Její věc, Jak se oddíly zadávají, a neotevřela. Což nemohla četa z Brna použít oddílu, který by v Brně uvolnila četa z Třebové? Osm cestujících by nemuselo stát v uličce. J. CIBOCH, Jaroměř «Jen drahé zboží? Do konce roku 1969 se v okrese Opava prodávaly vánočky ve dvou druzích, a to po 3,50 Kčs a vánočky stejné váhy, ale označené nálepkou Máslové . pečivo za 5 Kčs. Od počátku letošního roku však vánočky v ceně 3,50 Kčs nejsou v prodeji. Prodávají se pouze vánočky za 5 Kčs Zajisté v tomto případě výrobce cenové předpisy neporušil. Zákazníkovi však byla omezena možnosf výběru. Většina našich občanů uvítala cenové moratorium vyhlášené před několika měsíci, které se projevilo kladně1 v naší ekonomice.. Bylo by však nutné ještě zajistit, aby občané nebyli nuceni к vyšším výdajům ani tímto způsobem. Ing. V. VACULA, Hradec u Opavy Odbočka SUSP o|»čí ožívá V železniční stanici Děčín se sešli přátelé Sovětského svazu a rozhodli se, že opět ustaví závodní odbočku SCSP, která přerušila svou činnost. Do dnešního dne rozšířili členskou základnu na 45 členů. Pokračují dále v náboru nových členů a získávají 1 předplatitele a odběratele časopisu Svět socialismu — dali sl za úkol získat deset nových zájemců. Chtějí navázat na svou dřívější činnost, která měla dobré výsledky. Nyní se připravují na oslavy Měsíce přátelství. VLÁD. FRANC, Libouchec Ь Uhelné sklady, náš pán Přivezli m! uhlí. Zaplatil Jsem účet, ale po vysypání uhlí na chodník Jsem zjistil, že více než polovina je Jiné, horší kvality. Řidič nad tím jen pokrčil rameny, a tak jsem šel hledat pomoc na ONV к vedoucímu odboru pro obchod. Ochotně mě vyslechl a telefonicky požádal vedoucí Uhelných skladů o vyřízení stížnosti. Vedoucí sice přišla, ale nenašla žádnou závadu. Obrátil Jsem se proto na okresní komisi lidové kontroly. Zde uznali, že jsem v právu, ale řekli ml, že s Uhelným! sklady nikdo nehne a oni prý nemají možnost zařídit zkoušku výhřevností uhlí. 25 q uhlí, do něhož byla přimíchána více než polovina Jiného, na první pohled velmi nekvalitního uhlí, jsem odmítl převzít za cenu kvality A, Jak bylo všechno účtováno. Uhlí tedy odvezli a přičetli mi к náhradě jeho dovoz 1 odvoz. Stalo se to LI. srpna a na uhlí, které by odpovídalo kvalitou své ceně, dosud marné čekám. Ani tíživá situace v zásobování uhlím neopravňuje Uhelné sklady к takové Ignoraci práv zákazníků. JAN JEDLIČKA, Chomutov 4 R UDÉ P R А V O » Ve středu due 18. aátí 18701 A POMOC STRANICKÉMU VZDĚLÁVÁNI Vzájemné vztahy mezi dělnickou třídou a inteligencí patři mezi nejaktuálnější otázky v životě socialistické společnosti. Takové problémy — co Je Inteligence, Jaké Je její dnešní postavení, Jak se bude Její úloha dále vyvíjet, Jaký vztah má a bude mít к dělnické třídě, Jaké proměny se uskutečnily v samotné dělnické třídě, jaké poměry se mezi inteligencí a dělnickou třídou vytvářejí a Jak se v dnešním projevují základy budoucího — to všechno nejsou jenom teoretické otázky, ale vážné praktické problémy. Socialistická společnost nemůže Jejich řešeni ponechávat živelnosti či nahodilému vývoji. Míra jejich závažnosti to objektivně nedovoluje. Hlavní Je však vztah mezi dělnickou třídou a inteligencí. Hloubka společenských přeměn započatá socialistickou revolucí dospívá až к počátkům vědeckotechnické revoluce v podmínkách socialismu. Zrevolucionizované dynamické výrobní vztahy přivádějí к nevídané akcelerací a hlubokým přeměnám výrobní síly socialistické společnosti. Obojí ve vzájemném Jednotném pohybu (tj. výrobní vztahy i výrobní síly) přinášejí nové skutečnosti společenského vývoje rovnající se svými důsledky dosud nejdůležitějším krokům v přeměně světa. Charakteristickým rysem novodobého pohybu Je rostoucí pole subjektivního činitele, člověka, Udí, Jejich poznání a Jednání. Objektivně roste úloha vědy a vzdělání. Oba tyto fenomény nabývají významu Jako nikdy v minulosti. Věda, vědecké poznání a na Jejím základě koncipované vzděláni Je jedna z nových skutečností, která zvyšuje úlohu inteligence v současné společnosti. Je to logické, neboť inteligence je s včdou a činností ve vzdělání bezprostředně spjata. Tato teze odpovídající reálné skutečnosti neznamená, že se na druhé straně snižuje úloha ostatních tříd a vrstev v socialistické společností. Takový jednostranný vztah zde neexistuje. Nastoupený pohyb především (ale nejenom) výrobních silách, jejich revolucionizovánl, např. přeměnou vědy v bezprostřední výrobní sílu, názorné ukazuje růst úlohy člověka, subjektu v celé této sféře. Neroste tedy Jenom třída rolnictva aj. Zvýšení úlohy subjektivního činíte le je objektivním procesem se zákonitým dopadem a důsledky pro všechny třídy, pro všechny vrstvy 1 funkční skupiny celé socialistické společnosti. Nedávný vývoj v naší zemi, Jehož důsledky stále Ještě překonáváme, přinesl 1 celou řadu dalších důvodů, proč Jsou tyto otázky tak aktuální. Nedostačující řešení mnoha objektivně nazrálých problémů, například ve společenském postavení 1 ocenění inteligence, nivelizace, otázky vzdělanosti a školské politiky, zavádění nové techniky, ekonomické strukturální změny apoil., dala možnost pravicovým politikům a teoretikům ze vztahů dělnické třídy a Inteligence vytvořit problémy prvního řádu. Použitím sociální demagogie, nesprávných zdůvodnění a pochybných teoretických závěrů se snažili zneužít Inteligence Jako celku. V záměrech pravice byla přisuzována inteligencí úloha podpory a vytváření zdání vědeckosti a tím pravdivosti její politiky. Slo o masovou renovaci tnalohuržoazních názorů a maloburžoazních představ o socialismu. К tomu bylo dovedně využito i mezinárodních spojení a vlivů maloburžoazních faktorů na naše vnitřní poměry. Takové byly zhruba politické cíle a způsoby ovlivňování zmíněného procesu. Řada příslušníků inteligence znovu ukázala nejenom svoji názorovou labilnost a velmi ochotně tyto tendence podporovala 1 přejímala. Je proto nesmírně důležité pokračovat ve skutečně marxistickém řešení těchto problémů Je to pro další vývoj socialistické společnosti nezbytnost. V celém výzkumu v další teoretické práci nelze předcházet základní výchozí mo ment: marxistické učení o vedoucí úloze dělnic ké třídy ve společenském vývoji. Postulát vedoucí úlohy dělnické třídy není v žádném případě výrazem subjektivního chtění, voluntarizace. Je objektivním vědeckým poznatkem, na němž nic nezměnila dosud se vyvf Jející skutečnost. Nikdo nepopirá, že tento po znatek má ne jeden, ale řadu důsledků pro politiku, ekonomiku a ideologii. O to však nejde. Podstata problému Je v tom, zda uvedený závěr marxismu Je nebe není dosud pravdivý, Fakta a celá současná skutečnost Jenom potvrzují, že nemají pravdu naš, ani Jiní revizlontsté, kteří vedoucí roli dělnické třídy popírají. V čem spočívá vedoucí úloha dělnické třídy? Byť Jen částečná odpověď na tuto otázku dokáže, že se nerealizuje proti zájmu ostatních tříd a vrstev, zejména ne proti zájmům Inteligence. Pohyb společnosti vpřed, společenský progres Je pohyb celé struktury. Znamená pohyb ve všech oblastech, především však v ekonomice, politice, celé ideologii a kultuře. Není pochyb o tom, že v celé ekonomické oblasti je pro naší společnost práce dělnické třídy rozhodující; vytváří nejen prostředky nutné к životu, hodnoty, ale řečeno slovy Marxovými »realizuje člověka jako člověka.« V oblasti politické nemůže být sporu, že Je nejprogresívnější třídou, nejrevolučnější, která nejenže svrhává panství buržoazie, ale má zájem na úplném osvobození, na dosažení komunistické společnosti, její progresívnost nekončí pouze uskutečněním socialistické revoluce. Pokud Jde o oblast ideologie, čítaje v to vědu, umění í vzdělání, vedoucí úloha dělnické třídy se projevuje v tom, že umožňuje rozvoj kultury svým obsahem třídní, stranické, nejpokrokovější. Dělnická třída stimuluje ve svém vlastním zájmu i zájmu celé společnosti rozvoj socialistické ideologie, která je základnou, ideovou bází rozvoje vědy, umění, zkvalit nění vzdělání v socialismu. Je samozřejmé, že v tom nejvíce působí Její organický spojenec a spolupracovník-inteligence. Činí to tak, že převychovává starou a vychovává svoji vlastní, no vou, socialistickou inteligenci. Vedoucí role dělnické třídy spočívá tedy především v politickém vedení celé společnosti, v rozhodující účasti na ekonomickém progresu, v ideovém vedení. Cílem je zabezpečování celo společenského pokroku — »seberealizace«, realizace zájmů ostatních tříd a vrstev, uskutečňování všelidských bednot, Takevé vedení není možné bez strany dělnické třídy, bez komunistické strany. Řídící úloha strany Je neodlučitelnou částí vedoucí role dělnické třídy v naší společností. Komunistické strany dnes bojují s revizí marxisticko-leninských pouček o postavení Inteligence a dělnické třídy. Potřebnost vědy a specialistů všech oborů se někdy vykládá jako objektivní nutnost povýšení inteligence nad lid. Znovu se dostávají na svět národnické ideje o zvláštní historické roli inteligence, které byly dávno leninismem překonány. Antisocialistické, pravicové síly bojují proti vedoucí síle dělnické třídy a Její strany a snaží se dokázat, že Jen Inteligence Je dnes schopna přinést řešení aktuálních sociálních problémů. Jak však ukázala naše vlastní zkušenost, revize učení o vedoucí úloze dělnické třídy vždy vzápětí přináší otázku o socialistické cestě vývoje vůbec. Obyčejně Je to počátek sejití z této cesty. Velmi dobře to vědí í Ideologové antikomuuismu, a proto stále zesilují vliv na socialistickou Inteligencí využíváním takového arzenálu Jako zanášení mýtů o zvláštním posláni a nadtřídni úloze inteligence. Skutečná úloha Inteligence vzrůstá, Její význam se zvyšuje. Socialistická Inteligence hraje skutečně důležitou sociální roli, ale za Jedné neoddiskutovatelné podmínky — když se postaví na stanovisko dělnické třídy, toto stanovisko upevňuje a prohlubuje. To Je pro dnešní 1 budoucí postoje rozhodující. JAROSLAV PECEN □ Uveřejněný článek Jo výtahem z rozsáhlejší stati uveřejněné v 9. čísle Nové mysli, která,vychází v těchto dnech. Uvádí rozbor materiálů, které jsou zařazeny do nové pravidelné rubriky К tématům stranické výchovy. Redakce NM se nejdříve soustředí na tři témata, která budou v učebním roce 1970—1971 probírat všechny základní organizace naší strany, a postupně bude zařazovat také články obsahově a časově sledující program výuky večerních universit marxismu-leninismu. 9. číslo NM obsahuje kromě článku, z něhož přinášíme výtah, dalších šest materiálů bezprostředně se vztahujících к prvnímu tématu vnitrostranické výchovy, v nichž jsou osvětleny otázky: postavení dělnické třídy v soudobém kapitalismu, stav a perspektivy dělnické třídy v Sovětském svazu, teoretická podstata třídnítn svazků a jejich vývoj v naší společnosti, vztah odborů a dělnické třídy, kritická analýza některých revizíonistických koneepeí deformujících revoluční teorií tříd aj. ! ßentridfloinieligeiice