Rudé Právo, září 1970 (L-LI/207-232)

1970-09-16 / No. 220

O SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDCÍCH V POLEDNOVÉ DOBĚ 1JINĚHO POHLEDU \/ědecký výkla-d politického systé­* tnu přináší řadu dosud neřeše­ných problémů Značnou neujasněnost politické koncepce v tzv čs. Jaru do­kládá činnost publicistů a masových sdělovacích prostředků. Je však pří­značné, že se mnohé a mnozí z nich chovali mimořádně arogantně při pro­sazování povrchních, formálně formu­lovaných politických principů a tak­tických postupů. I když se slovy zdů­razňovala opravdovost záměrů a pro­hlašovala střízlivost a serióznost, většinou se dospívalo ke krajní názo­rové i praktické nesnášenlivosti. Jista si svou politickou »racionali­tou«, neváhala pravicová publicistika užívat v řadě případů i otevřené de­magogie. Typickou však byla dema­gogie skrytá, dovedně maskovaná po­litickým naivismem. Masové komunikační prostředky Se za vydatné pomoci některých před­stavitelů politické pravice přičinily o vznik hodnotového žebříčku, který Je vzdálen marxistůni-leninistům. Na špičce tohoto hodnotového žebříčku se ocitly všeobecné morální katego­rie, následovaly kategorie abstraktní­ho humanismu a konečně abstraktní kategorie politické (např. »čistá« de­mokracie politická »soutěž«, abstrakt­ně pojatá »opozice« atd.) a katego­rie etnické (národnostní). Je pozoru­hodné, že proklamování »čistě morál­ního« přístupu к politice bylo spojo­váno s používáním velmi málo morál­ních a humánních prostředků к při­způsobení skutečnosti naivním před­stavám. Abstraktnost politických po­stupů nutné vede к politikařeni, kte­ré prohlubuje morální, občanské, poli­tické, sociální a národnostní kon­flikty. O stupni rozkladu v této sféře existuje dostatek dokladů. Příčiny vzniku a preference takové »hodnotové škály« spočívají v nekva­­llfikovaoosti (ponecháme-li ovšem stranou záměrnou antlsoctalistíckou angažovanost). Redaktoři v různých masových komunikačních prostřed­cích si ostatně »upřímně« nedostatky ve své kvalifikaci uvědomovali a čas­to o nich psali. Jejich zjištění však nemělo podstatný vliv na Jejich fak­tické postoje. Naopak. Lze říci, že byli pod vlivem »kontrastní reakce« na předchozí období. Současně se však stávali nositeli výrazně neeoclalistic­­kých praktik. Protože se nikdy nevě­novali serióznímu rozboru negativ­ních rysů v předlednovém politickém životě, sotva mohli postřehnout, v Jak velkém rozsahu se jejich vlastní po­litická angažovanost přibližuje к prak­tikám, které odsuzovali. Ostatně ve středu jejich pozornosti nebylo reál­né fungování existujícího systému, ale operování modelovými stavy, vzniklý­mi v laboratořích »čisté vědy«. RECEPT DOSLOVA NA VŠE Naprosto neobvyklý rozsah í nová povaha úkolů, Jež Je (Jak sami uvádě­li) »zaskočily«, vedly к téměř univer­zálně uplatňovanému receptu na orien­taci ve složité situaci: vše, co se až dosud ocitalo v pozadí (lidé, institu­ce, procesy atd.), co bylo hodnoceno rozporně či výrazně negativně, bylo hodno pozornosti, rozsáhlého přehod­­nocovacího úsilí, aniž si mnozí lámali hlavu nejen odpovědností takového postupu, ale také skutečným místem »rehabilitací« v reálných politických procesech. Vše, co až dosud bylo hod­noceno Jako prvek socialistického systému, bylo sledováno se skepsí a nedůvěrou. LIKVIDACE TŘÍDNÍHO PŘÍSTUPU Nejvýznamnější charakteristikou po­litiky Je její vymezení Jako třídního boje Inspirovaného především ekono­mickými procesy. Tehdejší publicisti­ka se snažila toto základní marxis­tické hledisko potlačit ve prospěch formálních, racionalistícko-osvícen­­ských a elitářsko-komunikačnlch mo­delů. Za záminku posloužil výklad dvou tezí, a to především záměrné přecenění stupně shody zájmů základ­ních sociálních vrstev naší společnos­ti, zejména dělnické třídy a všeho lidu. Dále pak zdůraznění autonom­­nostl Československa, t], výjimečnosti jeho historické tradice a dosahu Jeho událostí na světový vývoj. Ze sou­vislostí vnitřní sociální struktury a dialektiky třídního zápasu v meziná­rodním kontextu se však nelze vyma­nit. Znevažování sociální struktury umož­ňovalo rozsáhlou ideologickou mani­pulaci »individualizovaným« občanem, vytrženým z reálných skupinových struktur. Umožňovalo vyzdvihnout vý­znam »elitních« tvůrců »osvíceného« politického programu a Jeho mesiáš­ského dosahu doma I v zahraničí. Li­dové masy byly pojímány Jako suma občanů se »zdravým rozumem«, tj. Jako lidé, kteří Jsou povoláni ho užít к osvojení politické utopie osvícených vynálezců politického pokroku. Aby bylo dosaženo »ideální« komunikace, úrovně styku, musely být odstraňová­ny dané politické instituce, které ta­kovou představu nerespektovaly a po­tíraly. Mělo dojít ik čistému procesu racionální komunikace mezi tvůrcem »osvíceného« socialismu a masou »spotřebitelů«, čtenářským davem. Není divu, že Jedním z přání se stal požadavek nadřadit občanství nad stranickost. LIBERALISTICKÁ PLURALITA Předmětem kritiky se staly některé skutečně oligarchlcké aspekty ve vztahu politických institucí socialis­mu v předletinovém období. • Za oprávněnou kritikou tohoto stavu se však postupně začal objevovat ab­straktní požadavek absolutní rovnosti politických subjeků, který je spojen s liberálním 'pojetím politického živo­ta. Deformace byly napadány stále častěji z pravicově extrémních pozic nerespektujících demokratický cen­tralismus, vrcholný organizační prin­cip marxistické koncepce. Masové komunikační prostředky a mnozí publicisté se výslovně postavili na stranu těch, kteří požadovali ne­jen zvýšenou míru autonomity, ale přímo nezávislost různých státních (např. soudních, bezpečnostních, vo­jenských I institucí. Objevovaly se sice jisté stopy realismu (v nepříliš prů­razných snahách o prosazování ve­doucí úlohy strany), avšak začínaly převládat požadavky rovnosti, prame­nící z formálně právního přístupu a z individualistického liberalismu. Vý­znamná problematika sociální a poli­tické hegemonie dělnické třídy byla postupně zatlačována abstraktní inter­pretací vztahu politických Institucí, tzv. pluralismem. »PRAVDA« A »ZDRAVÝ ROZUM« Fakt, že se ideologická politika vy­mykala vědecko-politickému hodnoce­ní, způsoboval vážné škody v praxi. Je však projevem naivity, jestliže se objektivně, a v Jisté míře i záměrně (pod heslem otevřené konkurence hodnot) napomáhá likvidovat hege­monie marxisticko-leninské, proletář­­sko-socialistioké ideologie ve pro­spěch utopicko-raclonalisticky vyklá­dané »pravdy«. Publicisté postupovali často podle předmarxistického, osvícensko-racio­­nalisttckého schématu: socialismus je pravdivá ideologie. Je to pravda for­mulovaná v dostatečně Jasných, logic­ky dokonalých formách, která st na­jde vlastní cestu logickými recepty, »zdravým rozumem«. Byl též vytvořen schematický obraz sociálních a poli­­tíckomocenských skupin a individui, které se »pravdy bojí« — a měl veli­ce daleko ke skutečnosti. S problémem hegemonní ideologie a procesu Jejího upevňování úzce souvisí problematika Informačního toku. Předmětem oprávněné kritiky se stala taktická deformace povahy informačního toku převážně »shora dolů«, tj. manipulace Informacemi deformovaným politickým vedením v předlednovém období. Je však třeba zdůraznit, že Informační tok má vždy a všude politický charakter, t). že Je mj. vždy politickomocensky zpro­středkován, že se na tomto zpro­středkování významně podílí daná politickomocenská struktura,- v níž existuje výrazná hegemonie určitých politických sil. Komunistická publicistika Je orga­nickou složkou komplexního zápasu o revoluční přeměnu společnosti v komunistickou. Její poslání (a efek­tivnost působení) je spjato s rozho­dujícím nástrojem revolučního boje, s komunistickou stranou. Zrušení va­zeb, které existují mezi odpovědnou publicistikou a politickými orgány dělnické třídy, způsobuje vážné ško­dy. Tyto vazby lze narušit úplným potlačením politického poslání publi­cistiky Jako zprostředkovatele styku veřejnosti a politických orgánů stra­ny a státu nebo naopak odtržením publicistických orgánů od základních politických orgánů dělnické třídy. Po lednu 1968 ražené heslo o »svo­bodě informací« bylo ve skutečnosti objektivně namířeno proti politickým spojením mezi komunistickou publi­cistikou a stranickými orgány. Svo­boda, kterou uzurpovaly některé re­dakční kolektivy, se stala břemenem, jež nemohly odpovědně unést, a ko­neckonců vyústila v subjektivistické akce, jež leckdy měly značný proti­­socialistický dosah. DEMAGOGIE A SADISMUS Nabízí se srovnání s buržoazní pu­blicistikou. »Svoboda«, kterou užívaly redakce a redaktoři, byla fiktivní, spoutána řadou hranic, které tvořily »standard« běžného »občanského« myšlení. Byla též vystavena zpro­středkovaným I neskrývaným tlakům z reálných mocenských pozic. Tvrze­ní, že buržoazní novinář může svo­bodně psát, o čem chce, Je demagogie. V rámci základní buržoazní hodno­tové škály Je možné zaujmout sta­novisko poměrně seriózní — 1 sadi­stické. Trapné Je, že někteří publicisté ne­jen překročili hranice socialistického hodnotového systému, ale že se ne­zastavili ani před saaismem. Faktické narušení politického zpro­středkování Informací abstraktním požadavkem svobody a autonomie no­vinářské politické aktivity, snaha po­stavit redakce masových komunikač­ních prostředků nad konkrétní poli­­tickomocenskou strukturu a její insti­tuce vyvolala důsledky, Jež požada­vek autonomie nebyl schopen před­vídat. Reálným výsledkem tohoto po­stupu byla prohlubující se dezorienta­­ce nejen některých členů redakcí, ale současně i značně jednostranné ma­nipulování čtenářstvem, posluchač­­stvem, diváky. Redaktoři si plně neuvědomovali, že projevy vyslovované podpory jsou výsledkem složitého procesu, který sami pomáhají rozvíjet. Nešlo o pod­poru racionální. Sami se stali ná­stroji a produkty manipulace. Je možné, že část jich dosud žije v za­jetí tohoto bludného kruhu účinků, který pomáhali roztáčet. Rozhodující však není, co si o své činnosti publicisté mysleli, ale jaký byl její objektivní dosah. Je zcela mož­né, že část publicistů podlehla roman­tické představě o tom, že politika musí odumřít ve prospěch vlády »čistého« rozumu. Ve skutečnosti však vytvářela velmi úzké a zejména Jed­nostranné podoby komunikace, tj. inspirovala stále méně к promyšle­ným, zato razantnějším akcím, při­čemž sama sebe stále důrazněji po­vyšovala na úroveň neomylného zvěs­tovatele pravd. Tento formální me­chanismus sloužil к velmi závažným sociálním a politickým cílům. Objek­tivně se narušovaly normy socialis­tického Jednání jak v oblasti ekono­miky, tak v oblasti sociálních vztahů, vztahu občanů a státu, uvnitř komu­nistické strany a ve vztazích mezi stranami, v oblasti kultury, morálky i zahraničních vztahů. Demagogický pokřik o okamžité zteči nejvyššl úrovně sociální organi­zace dosud lidstvem vymyšlené zastí­ral ve skutečnosti »zpáteční let dvou malých středoevropských národů к pl­nější svobodě člověka«, jak se vyjádřil nedávno pan Svlták. Podstatou mani­pulace bylo tedy ohrožování socialis­tické společenské a hodnotové struk, tury. Nelze přece věřit tomu, že*vul­­gární svitákovský antikomunismus (»Jestliže Je komunismus humánní, není více komunismem«) Je zárukou osvícené manipulace mas к socia­lismu. IDEALIZACE ZÁMĚRO OPOZICE Předmětem oprávněné kritiky se sta­la představa, jako by Jakýkoli poli­tický problém v rámci socialistického hnutí měl být okamžitě a jednoznač­ně řešen na základě dosavadního úhrnu politických zkušeností. Mnozí publicisté však ve svém »zá­palu«, inspirováni pomyslnými výcho­disky, »přehlédli« reálnou problema­tiku utváření a přetváření politlcko­­mocenské struktury a dynamiku po­hybu a kvality opozice. Problém opo­zice byl předkládán na abstraktní úrovni, proklamovaly se požadavky rovnosti Inspirované liberalistlckým pluralismem, zatímco žila, přeskupo­vala se a nabývala na síle a moci skutečná politická opozice; její exis­tenci a povahu mnozí Jako »okrajový jev« prostě nebrali na vědomí. Kdyby opozicí-a Její záměry neidea­­lizovali, mohla Jejich aktivita přispět к jejímu poznání, postižení její struk­tury a dynamiky. Vědecky analyzovat povahu politické opozjce, Její zdroje, nositele a reálný diKah, to je pro socialistické politickorozhodovací pro­cesy značně důležité. Postihnout po­vahu opozice není ovšem možné, jestliže je nazírána naivními brýlemi, Jestliže se к ní přistupuje' s romantic­kými politickými předsudky. Abstrakt­ní snahy formálně legalizovat opozici vedly ke zvětšení prostoru pro akti­vitu protisocialistických sil. Subjek­tivní motivace na této logice mění ve­lice málo. Publicistika se angažovala v ostrém boji proti násilí, tajné diplomacii, ku­loární politice. Podobně Jako v sociál­ní sféře vedlo podceňování a zneva­žování reálné třídní a sociální struk­tury к nejvulgárnějším podobám ma­nipulace davu elitou. V této oblasti objektivně sloužil boj proti »násilí« a malé veřejnosti politiky úzkým mo­cenským zájmům a tvorbě nevídaných podob kuloárních manipulací. Zatím­co se klábosilo o heslu, že mohu ne­souhlasit, ale do konce života budu hájit právo vyslovit odlišný názor, zacházelo se s lidovými masami Jako s oním voltairovským šévcem, který musí věřit na čerta, protože kdoví... Rozhodně by bylo nežádoucí, abv se jako nekompetentní pletly do mocen­ské hry Jejich posláním se mělo stát »obšťastnění« novým sociálním pořád­kem, novou mocenskou strukturou. Publicisté využívali hesla »pryč s násilím« velmi utilitárně. Podceňo­vali význam mocenského zápasu, Jen pokud šlo o protisocialistlcké síly a jejich možnosti. Vlastní »dobré úmys-ly« glorifikovali, zato se zle obořovali na mocenské pozice těch, kdož s nimi nesouhlasili. Připusťme na okamžik, že na počátku byl opravdu romantic­ký úmysl vymést z oblasti politiky »násilí« a mocenské vztahy. Tento »cíl« měl být dosažen uvolněním ob­čanské kázně a jednostranné prefe­rence »svobody« v podmínkách ostré­ho třídního boje v mezinárodni ob­lasti, »zaručenou« účinností sociální­ho receptu, s nímž přicházeli »ne­zištní« obšťastňovatelé společnosti. Objektivně však měla angažovanost publicistů zcela jiný obsah: polltikář­­ský a v podstatě protllldový. Jedině politika, která Je dostatečně konkrét­ní, Je zárukou společenského pokro­ku. »SVĚDECTVÍ« 0 VINĚ Předmětem oprávněné kritiky byla též adresná, osobní odpovědnost někdejších představitelů politického života za deformace socialistických demokratických principů. Zjištění po­vahy a také míry odpovědností za tuto situaci Je ovšem problém značně komplikovaný, který nelze řešit Jen nedbale maskovanou praktikou »obět­ních beránků«, starou známou ma­­chiavelovskou zásadou. Neschopnost dosáhnout hluboké analýzy příčin spjatá se sektářskou netrpělivost! a »rozhodností« v Jejich »odstraňová­ní« vedla к prostoduché, ale značně tragické metodě. Protože viníky lze redukovat na určité Individuality, je třeba získat »obžalovací spis«, drama­ticky veřejnosti žalobce představit a dát průchod veřejnému přelíčení. De­magogicky 1 naivně se předpokládalo, že »pravda« vzejde najevo z pouhé konfrontace různých »svědectví«, při­čemž o vině obžalovaného bylo vlast­ně předem rozhodnuto. To se netýká ovšem Jen osob, ale také institucí. Předmětem tohoto svérázného »ve­řejného soudnictví« se např. stala Bezpečnost, ale také prokuratura a soudnictví. I když se autoři mnoho­krát zaklínali objektivitou, nakonec byli donuceni faktem, že se projevila lživost řady obvinění, к opatrnějšímu postupu. Pokračovali však v prakti­kách, při nichž šetření přenechávali dalším institucím, nebo prohlašovali svou dobrou vůli případ »všestranně« prozkoumat. Stali se iniciátory štva­­vých kampaní, které končily smrtí, diskreditací osob i rodin. Ani na chví­li si nepřipustili odpovědnost za tyto vyšetřovací metody. Kdo byl subjektem těchto »veřej­ných« procesů? Kdo byl žalobcem a Jakým právem? SEKTÁŘSKÁ NETRPĚLIVOST V PRAXI Systém kontrolních vazeb existuje v každém politickém systému. Je zná­mo, že v buržoazním má značně for­mální ráz. Socialistická demokracie usiluje o prohloubení systému kon­trolních vazeb nejen v podobě nejrůz­nějších specializovaných kontrolních institucí, ale zejména podstatnou změ­nou v poměru občana a politické instituce. Velmi mnozí publicisté však dospěli к požadavku kontroly politiky abstraktním občanem. Reálně zhodnotit povahu odpověd­nosti individua, skupiny čt Instituce (tj. efektivity jejich působení), zna­mená stanovit přesná a racionální kritéria hodnocení jejich politických aktivit a přesně hodnotit i jejich sku­tečný politický dosah. Tato analýza Je velmi náročná. Sotva jí prospívá anarchistická a sektářská netrpěli­vost při označování viníků. Pokřik samozvaných mluvčích vyžadujících bezprostřední »skládání účtů« a zod­povídání se těch či oněch osob a in­stitucí či celých hnutí a zemí má nutně demagogický ráz. Je zcela zá­konitě provázen faktickým alibismem, ospravedlňujícím všechny a všechno. Touto logikou se ovšem dosahuje to­ho, že obětní beránci nabývají téměř neuvěřitelně nestvůrných podob, aby byli vůbec schopni unést veškerou odpovědnost, kterou na ně »veřejní« žalobci vložili. Žalobci se tedy stávali především lidé, kteří se v kritice neinspirovali marxisticko-leninskýmt hodnoceními. MODELY MÍSTO ANALÝZ Reálným problémem socialistické společnosti byla od počátku otázka předpokladů postupného a harmonic­kého rozvoje lidské osobnosti. Maso­vé komunikační prostředky měly prá­vo a povinnost se velice aktivně an­gažovat na základě konkrétní analý­zy stavu a možností humanizace — např. v politické sféře, která mj. za­hrnuje výchovu к uvědomělému občan­ství, ale také obranu autonomie ob­čana proti recidivám byrokratismu. Místo této konkrétní analýzy však vytyčovaly abstraktní model indivi­dua «—i občana idealizovanými poli­tickými rysy. Model se špičkovými morálními a kulturními charakteris­tikami. Mnohým publicistům vychá­zela úroveň občanství v předledno­vém Československu ve srovnání s »demokratickými« západními sou­stavami velmi nízká, ukazující na vy­sokou míru odcizení a potlačování. Svou politikářskou aktivitou však pro­ces reálné humanizace sami značně zkomplikovali. Teorie, které se objektivně formo­vala ve vystoupeních řady publicistů v polednové době, měla často velice daleko к požadavku, Jenž mnohé pu­blicisty Inspiroval. Vzdalovala se to­tiž skutečnosti. Nahrazovala konkrét­ní analyzy apriorními modely. Akti­vita byla i ideologicky zdůvodňována potřebou autonomie vědy a politiky, přičemž Jak věda, tak politika byly pojaty subjektivistlcky. Kritika vyža­duje -trvalou sebekontrolu a to není možné bez hlubokého vědeckého zá­zemí. Naproti tomu relativně auto­nomní politická věda nemůže být, a nikdy nebyla, neutrální vůči politic­kému systému. Základním kritériem odbornosti politiky a polltičnostl vě­dy je hledisko objektivních zájmů děl­nické třídy, které se koneckonců sho­dují s podstatnými zájmy rolníků a pracující inteligence. Řešení základ­ních problémů politického systému musí být výsledkem společného úsilí vědeckého komunismu, politické vé­dy a politické praxe. MILOSLAV FORMANEK Podivuhodná -naivita- Proklamování »čistě« morálního přístupu к politice ■ Skepse a nedůvěra к prvkům socialistického systému? ■ Recept si vzali publicisté u předmarxisfických osvícenců ■ Dezorientovali mj. i sami sebe ■ Vyhledávání obětních beránků Svoz dřeva v Jizerských horách. Foto F. DOSTAL Sbírají se Co nevidět přijde podzim se svou pestrou paletou barev v pří- * * rodě. Ještě celou tuto dobu, prak­ticky ai do napadnutí prvního sněhu, mohou pilně lidské ruce sbírat léčivé rostliny, na které čeká náš farmaceutický průmysl. Čtenář K. Hejnic z Příbrami se v dopise zajímal o sběr a nákup šípků, které obsahují velké mnoíství vitamínů C. lak jsme se informovali, ná­rodní podnik Léčivé rostliny ve Zbraslavi nad Vltavou na požádání zá­jemci zašle zdarma letošní nákupní ceník léčivých rostlin i se seznamem a adresami nákupen. Л co Je možné Ještě nyní sbírat? Samozřejmě šípky, za kilogram do červena usušených se platí 8 Kčs, dále plody hlohu ostrotrnného, plody bezu černého, které se sbírají a suší i s hlavní stopkou. Po usušení se plody odtrhnou. Potom Jsou to kořeny — ty už neuschnou přiroze­ným slunečním teplem a musí se sušit nad kamny. Sušením ztrácejí na váze asi Jen dvě třetiny, zatímco и mnohých květů je potřeba na kilo­gram suché drogy nasbírat až 5—6 kg květů. Tak tedy pro informaci — sbírají se kořeny Jehlice trnité, kostivalu lékařského, kuklíku městského, lopuchu většího, nátržníku, pampelišky (smetanky lékařské, и niž správ­ně usušený kořen Je na lomu bílý), puškvorce rotanovitého, rdesna hadího kořene a totenu krkavce. Ceny se pohybují od šesti do patnácti korun za 1 kilogram. Nakonec bychom chtěli popřát hodně zdaru sběračům za ty nemocné, kterým lék z bylin uleví při jejich trápení. -pa- Turistika a pohostinství Četl Jsem dopis J. Pavlíka o špat­ných zkušenostech z turistické chaty na Šerlichu, kde nemohl Ješ­tě v 8 hodin ráno dostat snídaní. К tomu mohu dodat, že chata tě­lovýchovných zařízení СТО v Par­dubicích »neúřaduje« pro turisty ani od 14 do 16 hodin odpoledne. Se snídaněmi pro skutečné turisty Je to bohužel těžké i Jindy. Tak například na Šumavě podávají v Horní Vltavici snídani až -o půl deváté, po silnici dále к Lenore v devět a v Lenoře dokonce až v půl desáté. Při takovém pohos­tinství Je ovšem těžké provádět pěší turistiku, když i automobi­lista, který ráno jede třeba z Kvil­­dy, dostane snídani při nejlepším až v podnikovém zařízení v .Kubo­vě Hutí. V. PECH, Praha Stačí málo ... Padají podokapní římsy a svádí se to na nevlídné zimy posledních let, přitom tak třicet let, tj. od začátku druhé světové války, vět­šinou nebyly čištěné okapní žlaby. Dříve, Jakmile se ukázalo za­­vlhlé místo na podokapní římse, vyšlo se na půdu (nikoli na stře­chu) a odsunuly se po částech nejnižší dvě řady tašek. Pomocí kuchyňského pohrabáče, lopatky na uhlí a košťátka se vybralo a vymetlo všechno, co do žlabu ne­patřilo. Písek, prach, malta, zetle­­lé listí a případně i hnízda nepo­řádných vrabčáků. Práce to byla zcela jednoduchá a i při dlouhé fasádě se odbavila v několika ho­dinách. O nebezpečí nemůže být ani řeči, vždyf ruka s lopatkou pohodlně dosáhne z půdy do ko­rýtka okapového žlabu. Dnes se o zanesené žlaby nepečuje, až v nich naroste zahrada, ba i dvou­metrové stromy (Letnd, Jirečkova ul.) a rez působí na pozinkovaný plech. JAR. VODRAŽKA, Praha 7 \a úkor restu jí rich Dne 17. srpna jsetii cestoval z Prahy-hlavního nádraží rychlí­kem č. 28, který odjíždí ve 14.36 hod. Ve vagóně, do něhož Jsem nastoupil, byly dva oddíly, každý pro osm osob, označeny nápisem Zadáno. Při pozornějším přečtení Jsem zjistil, že Jeden oddíl Je »za­dán« pro vlakovou četu z České Třebové do Brna, druhý pro četu z Brna do Břeclavi. Průvodčí na dotaz, proč Jsou uzamčené dva od­díly, když stačilo zadat Jen Jeden, odpověděla, že to není Její věc, Jak se oddíly zadávají, a neotevře­la. Což nemohla četa z Brna po­užít oddílu, který by v Brně uvol­nila četa z Třebové? Osm cestují­cích by nemuselo stát v uličce. J. CIBOCH, Jaroměř «Jen drahé zboží? Do konce roku 1969 se v okrese Opava prodávaly vánočky ve dvou druzích, a to po 3,50 Kčs a vánoč­ky stejné váhy, ale označené ná­lepkou Máslové . pečivo za 5 Kčs. Od počátku letošního roku však vánočky v ceně 3,50 Kčs nejsou v prodeji. Prodávají se pouze vá­nočky za 5 Kčs Zajisté v tomto případě výrobce cenové předpisy neporušil. Zákazníkovi však byla omezena možnosf výběru. Většina našich občanů uvítala cenové moratorium vyhlášené před několika měsíci, které se projevi­lo kladně1 v naší ekonomice.. Bylo by však nutné ještě zajistit, aby občané nebyli nuceni к vyšším vý­dajům ani tímto způsobem. Ing. V. VACULA, Hradec u Opavy Odbočka SUSP o|»čí ožívá V železniční stanici Děčín se se­šli přátelé Sovětského svazu a roz­hodli se, že opět ustaví závodní odbočku SCSP, která přerušila svou činnost. Do dnešního dne rozšířili člen­skou základnu na 45 členů. Pokra­čují dále v náboru nových členů a získávají 1 předplatitele a odběra­tele časopisu Svět socialismu — dali sl za úkol získat deset nových zájemců. Chtějí navázat na svou dřívější činnost, která měla dobré výsledky. Nyní se připravují na oslavy Měsíce přátelství. VLÁD. FRANC, Libouchec Ь Uhelné sklady, náš pán Přivezli m! uhlí. Zaplatil Jsem účet, ale po vysypání uhlí na chod­ník Jsem zjistil, že více než polo­vina je Jiné, horší kvality. Řidič nad tím jen pokrčil rameny, a tak jsem šel hledat pomoc na ONV к vedoucímu odboru pro obchod. Ochotně mě vyslechl a telefonic­ky požádal vedoucí Uhelných skla­dů o vyřízení stížnosti. Vedoucí sice přišla, ale nenašla žádnou zá­vadu. Obrátil Jsem se proto na okresní komisi lidové kontroly. Zde uznali, že jsem v právu, ale řekli ml, že s Uhelným! sklady nikdo nehne a oni prý nemají možnost zařídit zkoušku výhřevností uhlí. 25 q uhlí, do něhož byla přimíchá­na více než polovina Jiného, na první pohled velmi nekvalitního uhlí, jsem odmítl převzít za cenu kvality A, Jak bylo všechno účto­váno. Uhlí tedy odvezli a přičetli mi к náhradě jeho dovoz 1 odvoz. Stalo se to LI. srpna a na uhlí, kte­ré by odpovídalo kvalitou své ce­ně, dosud marné čekám. Ani tíživá situace v zásobování uhlím neopravňuje Uhelné sklady к takové Ignoraci práv zákazníků. JAN JEDLIČKA, Chomutov 4 R UDÉ P R А V O » Ve středu due 18. aátí 18701 A POMOC STRANICKÉMU VZDĚLÁVÁNI Vzájemné vztahy mezi dělnickou třídou a in­teligencí patři mezi nejaktuálnější otázky v životě socialistické společnosti. Takové pro­blémy — co Je Inteligence, Jaké Je její dnešní postavení, Jak se bude Její úloha dále vyvíjet, Jaký vztah má a bude mít к dělnické třídě, Ja­ké proměny se uskutečnily v samotné dělnické třídě, jaké poměry se mezi inteligencí a dělnic­kou třídou vytvářejí a Jak se v dnešním proje­vují základy budoucího — to všechno nejsou je­nom teoretické otázky, ale vážné praktické pro­blémy. Socialistická společnost nemůže Jejich řešeni ponechávat živelnosti či nahodilému vý­voji. Míra jejich závažnosti to objektivně ne­dovoluje. Hlavní Je však vztah mezi dělnickou třídou a inteligencí. Hloubka společenských přeměn započatá so­cialistickou revolucí dospívá až к počátkům vě­deckotechnické revoluce v podmínkách socia­lismu. Zrevolucionizované dynamické výrobní vztahy přivádějí к nevídané akcelerací a hlu­bokým přeměnám výrobní síly socialistické spo­lečnosti. Obojí ve vzájemném Jednotném pohybu (tj. výrobní vztahy i výrobní síly) přinášejí nové skutečnosti společenského vývoje rovnající se svými důsledky dosud nejdůležitějším krokům v přeměně světa. Charakteristickým rysem novo­dobého pohybu Je rostoucí pole subjektivního činitele, člověka, Udí, Jejich poznání a Jednání. Objektivně roste úloha vědy a vzdělání. Oba tyto fenomény nabývají významu Jako nikdy v minulosti. Věda, vědecké poznání a na Jejím základě koncipované vzděláni Je jedna z nových sku­tečností, která zvyšuje úlohu inteligence v sou­časné společnosti. Je to logické, neboť inteligen­ce je s včdou a činností ve vzdělání bezpro­středně spjata. Tato teze odpovídající reálné skutečnosti neznamená, že se na druhé straně snižuje úloha ostatních tříd a vrstev v socialis­tické společností. Takový jednostranný vztah zde neexistuje. Nastoupený pohyb především (ale nejenom) výrobních silách, jejich revolucionizovánl, např. přeměnou vědy v bezprostřední výrobní sí­lu, názorné ukazuje růst úlohy člověka, subjek­tu v celé této sféře. Neroste tedy Jenom třída rolnictva aj. Zvýšení úlohy subjektivního činíte le je objektivním procesem se zákonitým do­padem a důsledky pro všechny třídy, pro všech­ny vrstvy 1 funkční skupiny celé socialistické společnosti. Nedávný vývoj v naší zemi, Jehož důsledky stále Ještě překonáváme, přinesl 1 celou řa­du dalších důvodů, proč Jsou tyto otázky tak aktuální. Nedostačující řešení mnoha objektiv­ně nazrálých problémů, například ve společen­ském postavení 1 ocenění inteligence, niveliza­ce, otázky vzdělanosti a školské politiky, zavá­dění nové techniky, ekonomické strukturální změny apoil., dala možnost pravicovým politi­kům a teoretikům ze vztahů dělnické třídy a In­teligence vytvořit problémy prvního řádu. Použitím sociální demagogie, nesprávných zdůvodnění a pochybných teoretických závěrů se snažili zneužít Inteligence Jako celku. V zá­měrech pravice byla přisuzována inteligencí úlo­ha podpory a vytváření zdání vědeckosti a tím pravdivosti její politiky. Slo o masovou renovaci tnalohuržoazních názorů a maloburžoazních představ o socialismu. К tomu bylo dovedně vy­užito i mezinárodních spojení a vlivů malobur­žoazních faktorů na naše vnitřní poměry. Tako­vé byly zhruba politické cíle a způsoby ovlivňo­vání zmíněného procesu. Řada příslušníků inte­ligence znovu ukázala nejenom svoji názorovou labilnost a velmi ochotně tyto tendence podpo­rovala 1 přejímala. Je proto nesmírně důležité pokračovat ve skutečně marxistickém řešení těchto problémů Je to pro další vývoj socialistické společnosti nezbytnost. V celém výzkumu v další teoretické práci nelze předcházet základní výchozí mo ment: marxistické učení o vedoucí úloze dělnic ké třídy ve společenském vývoji. Postulát vedoucí úlohy dělnické třídy není v žádném případě výrazem subjektivního chtě­ní, voluntarizace. Je objektivním vědeckým po­znatkem, na němž nic nezměnila dosud se vyvf Jející skutečnost. Nikdo nepopirá, že tento po znatek má ne jeden, ale řadu důsledků pro po­litiku, ekonomiku a ideologii. O to však nejde. Podstata problému Je v tom, zda uvedený závěr marxismu Je nebe není dosud pravdivý, Fakta a celá současná skutečnost Jenom potvrzují, že nemají pravdu naš, ani Jiní revizlontsté, kteří vedoucí roli dělnické třídy popírají. V čem spočívá vedoucí úloha dělnické třídy? Byť Jen částečná odpověď na tuto otázku do­káže, že se nerealizuje proti zájmu ostatních tříd a vrstev, zejména ne proti zájmům Inteli­gence. Pohyb společnosti vpřed, společenský progres Je pohyb celé struktury. Znamená pohyb ve všech oblastech, především však v ekonomice, politice, celé ideologii a kultuře. Není pochyb o tom, že v celé ekonomické oblasti je pro naší společnost práce dělnické třídy rozhodující; vy­tváří nejen prostředky nutné к životu, hodnoty, ale řečeno slovy Marxovými »realizuje člověka jako člověka.« V oblasti politické nemůže být sporu, že Je nejprogresívnější třídou, nejrevo­lučnější, která nejenže svrhává panství buržo­azie, ale má zájem na úplném osvobození, na dosažení komunistické společnosti, její progre­sívnost nekončí pouze uskutečněním socialis­tické revoluce. Pokud Jde o oblast ideologie, čí­taje v to vědu, umění í vzdělání, vedoucí úloha dělnické třídy se projevuje v tom, že umožňuje rozvoj kultury svým obsahem třídní, stranické, nejpokrokovější. Dělnická třída stimuluje ve svém vlastním zájmu i zájmu celé společnosti rozvoj socialistické ideologie, která je základ­nou, ideovou bází rozvoje vědy, umění, zkvalit nění vzdělání v socialismu. Je samozřejmé, že v tom nejvíce působí Její organický spojenec a spolupracovník-inteligence. Činí to tak, že pře­­vychovává starou a vychovává svoji vlastní, no vou, socialistickou inteligenci. Vedoucí role dělnické třídy spočívá tedy pře­devším v politickém vedení celé společnosti, v rozhodující účasti na ekonomickém progresu, v ideovém vedení. Cílem je zabezpečování celo společenského pokroku — »seberealizace«, rea­lizace zájmů ostatních tříd a vrstev, uskuteč­ňování všelidských bednot, Takevé vedení není možné bez strany dělnické třídy, bez komunis­tické strany. Řídící úloha strany Je neodlučitel­­nou částí vedoucí role dělnické třídy v naší spo­lečností. Komunistické strany dnes bojují s revizí mar­­xisticko-leninských pouček o postavení In­teligence a dělnické třídy. Potřebnost vědy a specialistů všech oborů se někdy vykládá jako objektivní nutnost povýšení inteligence nad lid. Znovu se dostávají na svět národnické ideje o zvláštní historické roli inteligence, které byly dávno leninismem překonány. Antisocialistické, pravicové síly bojují proti vedoucí síle dělnické třídy a Její strany a snaží se dokázat, že Jen In­teligence Je dnes schopna přinést řešení aktuál­ních sociálních problémů. Jak však ukázala naše vlastní zkušenost, revize učení o vedoucí úloze dělnické třídy vždy vzápětí přináší otázku o so­cialistické cestě vývoje vůbec. Obyčejně Je to počátek sejití z této cesty. Velmi dobře to vědí í Ideologové antikomuuismu, a proto stále zesi­lují vliv na socialistickou Inteligencí využíváním takového arzenálu Jako zanášení mýtů o zvlášt­ním posláni a nadtřídni úloze inteligence. Skutečná úloha Inteligence vzrůstá, Její vý­znam se zvyšuje. Socialistická Inteligence hraje skutečně důležitou sociální roli, ale za Jedné neoddiskutovatelné podmínky — když se postaví na stanovisko dělnické třídy, toto stanovisko upevňuje a prohlubuje. To Je pro dnešní 1 bu­doucí postoje rozhodující. JAROSLAV PECEN □ Uveřejněný článek Jo výtahem z rozsáhlejší stati uveřejněné v 9. čísle Nové mysli, která,vy­chází v těchto dnech. Uvádí rozbor materiálů, které jsou zařazeny do nové pravidelné rubriky К tématům stranické výchovy. Redakce NM se nejdříve soustředí na tři témata, která budou v učebním roce 1970—1971 probírat všechny zá­kladní organizace naší strany, a postupně bude zařazovat také články obsahově a ča­sově sledující program výuky večerních univer­sit marxismu-leninismu. 9. číslo NM obsahuje kromě článku, z něhož přinášíme výtah, dalších šest materiálů bezprostředně se vztahujících к prvnímu tématu vnitrostranické výchovy, v nichž jsou osvětleny otázky: postavení dělnic­ké třídy v soudobém kapitalismu, stav a perspek­­tivy dělnické třídy v Sovětském svazu, teoretic­ká podstata třídnítn svazků a jejich vývoj v naší společnosti, vztah odborů a dělnické třídy, kri­tická analýza některých revizíonistických kon­­eepeí deformujících revoluční teorií tříd aj. ! ßentridfloinieligeiice

Next