Rudé Právo, leden 1971 (LI/1-25)
1971-01-13 / No. 10
NÁŠ ROZHOVOR S MINISTREM VNITRA ČSSR ing. R. KASKOU Poctivým ochranu V posledním období si většina našich občanů začala více než kdykoli dříve vážit klidu a veřejného pořádku i těch orgánů, kteří jsou jeho strážci. Obrátili jsme se proto na federálního ministra vnitra soudruha ing. R. Kasku s několika otázkami, které se týkají úkolů našich bezpečnostních orgánů v nadcházejícím období. ■ JAKÉ ZÁVĚRY JSTE VYVODILI PRO Činnost bezpečnostních organu z nedávného prosincového PLÉNA ÚV KSC? Prosincové plénum svými závažnými dokumenty, materiály a usneseními je v plném rozsahu závazné t pro příslušníky ozbrojených složek, a to jak otázkami náležejícími do politické, tak 1 do ekonomické sféry. Z jednání pléna vyplynula však i některá konkrétní poučení pro- bezpečnostní složky. V duchu přijatých závěrů budeme s ještě větší náročností chránit vymoženosti dělnické třídy, neúprosně potírat trestnou činnost a zabezpečovat klidný a spokojený život všech občanů naší republiky. Mnohým se může zdát, že v řešení společensko-politických otázek vztahujících se к veřejnému pořádku a bezpečnosti jsme mohli udělat více, že jsme nepostupovali dost rychle, důsledně a rázně, že se někde příliš »měřilo« či snad dokonce i váhalo. Nechci tvrdit, že vždy a všechno bylo v pořádku. Tím méně chci omlouvat některé nedostatky v řízení, v orientaci na aktuální problémy bezpečnosti, kriminality apod. Sbor národní bezpečnosti je však mimořádně významný a citlivý aparát, který disponuje zvlášť účinnými prostředky a nástroji. Bojovat s trestnou činností, vyžadovat dodržování právního řádu a veřejného pořádku je možné jen s plným respektováním socialistické zákonnosti. Proti porušování socialistických zákonů nelze postupovat nezákonnými způsoby. To ovšem vůbec neznamená ústup к liberalizaci, toleranci, omlouvání pachatelů trestných činů, váhání a shovívavosti. Při prokázané trestné činnosti je naší povinností postupovat principiálně, zásadově a bez průtahů dostat rušitele veřejného pořádku tam, kam patří. ■ JAK JSOU SLOŽKY SNB PŘIPRAVENY NA PLNĚN! SVÝCH ODPOVĚDNÝCH ÜKOLÜ? Je všeobecně známo, že i ve Sboru národní bezpečnosti bylo mnoho vnitřních problémů, že bylo nutno na všech stupních řízení i výkonů prověřit politické kvality funkcionářů i všech příslušníků, že bylo nutno dokončit ideový i politický diferenciační proces důslednými kádrovými opatřeními. Jestliže uvážíme, že za tak složitých podmínek se podařilo zajistit hlavní úkoly SNB, jmenovitě při obnovení veřejného pořádku a zákonnosti v hlavních společenských sférách, pak můžeme svou práci hodnotit vcelku kladně. Útvary a součásti SNB přecházejí nyní od svých vnitřních problémů к plnění svého nejvlastnějšího poslání. Svou pozornost obracíme na plnění dalších závažných úkolů, zvláště na zvýšení výsleďnosti naší práce upevněním kázně ve Sboru. Zavazují nás к tomu i závěry nedávného zasedání ústředního výboru KSC. V nejkratší době dokončíme realizaci opatření vyplývajících z přijatých zákonů, jejichž důsledkem je mj. i posílení vlivu federálního ministerstva vnitra na řízení Veřejné bezpečnosti. Připravujeme též nový zákon o SNB, který posílí jednotu bezpečnostního aparátu a vytvoří podmínky pro jeho přesné fiingování v našem státě. Podílíme se na přípravě novel trestních zákonů, které odstraní řadu nedostatků při stíhání trestných činů a zvýrazní trestní represi i prevenci v oblastech nejčastější kriminality. Ceká nás řada úkolů souvisejících s úpravami dnes už zastaralých předpisů, upravujících výkon jednotlivých služeb Veřejné bezpečnosti. Musíme také modernizovat kriminalistickotechnické prostředky. ■ MNOZÍ NAŠI OBČANÉ SE ZNEPOKOJENÍM SLEDUJI NARŮSTANÍ KRIMINALITY V CSSR. KTERÝM PROBLÉMŮM V TÉTO OBLASTI BUDETE VĚNOVAT ZVÝŠENOU POZORNOST? Chceme vést ještě rozhodnější boj s veškerou trestnou činností. Není totiž tajemstvím, že v CSSR — na rozdíl od všech zemí socialistické soustavy — došlo od r. 1960 к značnému zvýšení kriminality. Z mnoha příznaků lze usuzovat, že CSSR je neustále předním objektem zájmů rozvědných a diverzních center útočících proti socialismu a celému socialistickému společenství. Na úseku obecné kriminality roste počet těžkých deliktů — proti životu a zdraví, proti důstojnosti člověka — i majetkových trestných činů. Problémem je také příživnictví, neplnění vyživovací povinnosti, rušení so-< cialistického soužití. Není náhodou, že se jich dopouštějí živly, které se štítí poctivé práce nebo poctivého, ukázněného a morálního života. Přišel čas tuto trestnou činnost důrazně postihovat. ■ ZNAČNĚ NEPŘEHLEDNOU A ROZSÁHLOU OBLASTI PRO NEKALÉ REJDIŠTĚ RŮZNÝCH ŽIVLŮ SE STALA ZEJMÉNA V LETECH TZV. OBRODY OBLAST NAŠI EKONOMIKY. MŮŽEME TAKÉ ZDE OCEKAVAT ROZHODNĚJŠÍ NÄPRAVU? V roce 1970 jsme likvidovali řadu nebezpečných skupin rozkrádačů a spekulantů. Zaměřujeme se na »podnikatelské kruhy«, které vznikly v minulých letech v důsledku oportunistického chápání podnikatelské činnosti. Okrádají haše národní hospodářství tím, že podplácejí a berou • úplatky, na oko organizují »výrobní« činnost, spekulují s pracovními silami a jejích měsíční »příjmy« dosahovaly několika desítek tisíc korun »na osobu«. V souvislosti s novelizací trestního zákona přezkoumáme účinnost zákonných úprav trestných činů v hospodářské oblasti. Půjde nám nejen 0 to, aby každé, pro socialistickou ekonomiku nebezpečné jednání bylo postižitelné, ale také o to, aby se tato trestná činnost prostě nevyplácela. ■ JEDNÍM Z VÁŽNÝCH ŮKOLŮ JE OCHRANA VEŘEJNÉHO POŘÁDKU. NA NEDOSTATKY V TÉTO OBLASTI REAGUJI NAŠI OBČANÉ SNAD NEJCITLIVĚJI. JAKÉ JSOU ZDE VÝHLEDY DO ROKU 1971? Období let 1968—1969 bylo pro nás poučením i z hlediska ochrany veřejného pořád-ku. Proto na tomto úseku provádíme významná opatření. Svou činnost zahájily pohotovostní útvary Veřejné bezpečnosti, připravujeme modernizaci pořádková a dopravní služby VB, zkvalitňujeme výcvik, přípravu a technické vybavení útvarů plnících úkoly pořádkové služby. Řešíme také vztahy Veřejné bezpečnosti a národních výborů, aby na stupni okresů a kraje byla VB národním výborům v určitém směru odpovědna za plnění svých úkolů v daném teritoriu. Spoléháme přitom na podporu státních a společenských organizací. V řadě případů počítáme například s Pomocnou stráží Veřejné bezpečnosti, jejíž působnost chceme rozšířit. Chceme z tohoto dobrovolného ' aktivu vytvořit pevnou organizaci, dobře připravenou a vybavenou pro plnění vymezených úkolů na úseku zajišťování veřejného pořádku. Chtěli bychom, aby občané naší republiky pochopili, že Pomocná stráž VB Je organizována pro jejich ochranu, že pomáhá Veřejné bezpečnosti v bojí s protispolečenskými živly, prostě že plní významnou, záslužnou společenskou funkci. Žádný poctivý občan se nemusí obávat zásahu proti sobě. Pouze ti, kdo porušují zákony, si musí uvědomovat, že nejen Bezpečnost, ale také široký okruh občanů bude stále víc a víc znemožňovat jejich činnost. Očekáváme proto účinnější podporu od všech našich občanů, kterým leží klid a pořádek i jejich vlastní bezpečnost na srdci. Při řešení všech organizačních 1 politickovýchovných otázek máme významnou záštitu. Komunistická strana Československa ukazuje cestu, jak vyvést celou naši společnost z nedávné krize i ze všech jejích důsledků. Absolvovali Jsme—úspěšně první etapu ozdravování naší společností. Také příslušníci Bezpečnosti chtějí čestně a odpovědně plnit své společenské poslání a přispívat ještě účinněji к tomu, aby se naše socialistická společnost úspěšně rozvíjela. Rozmlouval pplk. JIŘÍ HEČKO CO ISME VYBUDOVALI Představuje se okres SENICA Okres Senica patří svou rozlohou — 1961 km2 — к největším okresům Západoslovenského kraje. Žije zde téměř 140 tisíc lidí. Do roku 1945 byla Senica chudou zemědělskou, značně přelidněnou oblastí s nedostatkem pracovních příležitostí. Nyní, po pětadvaceti letech, se ráz okresu značně změnil. Ihned po osvobození naší vlasti se začalo s výstavbou nových průmyslových závodů a s rozšiřováním a obnovou stávajících. Velké rekonstrukce se dočkala Slovenská armaturka v Myjavě, vyrostly strojírenské závody —Kovové tkaniny v Březové, Závod valivých ložisek a Dopravostroj ve Skalici. Zrekonstruován byl i Slovenský hodváb, n. p. v Senici. Začíná pracovat nový dřevozpracující podnik Drevoimpregna ve Skalici. Největší rozkvět v okrese Sejnica zaznamenává průmysl stavebních hmot. Vyrůstá několik nových závodů — Pórobeton v Šaštínské Stráži, Stavohmoty v Hradišti pod Vrátnom, Západoslovenské cihelny v Myjavě. Další se rekonstruují, jako např. Stavohmoty ve Skalici a Západoslovenské kamenolomy a štěrkopísky v Rphožníku, Sekule a Jablonicí. Pracovních příležitostí pro muže je dost, a tak je potřeba se zaměřit na rekonstrukce a výstavbu takových závodů, kde najdou své uplatnění i ženy. A to je především spotřební průmysl. Vyrůstají nové textilní závody v Kútách, Kuklově, Holiči a Vrádišti. Rekonstruují se podniky ve Skalici, Šaštínské Stráži a v Rohožníku. Je vybudován nový obuvnický podnik-r- Závody 29. augusta v Holiči. Potravinářský průmysl věnuje pozornost zpracování zemědělských produktů. Byly vybudovány Západoslovenské mlékárny v Senici a zrekonstruovány pekárny v Holiči, závod masného průmyslu v Myjavě a Slovlik v Moravském Jáně. Také zemědělství dostává nové objekty. Nejvýznamnější z nich je nové obilní silo v Senici. V okrese Senica nebyl před válkou jen nedostatek průmyslu, ale bylo také málo škol, kulturních a sportovních zařízení. Proto bylo třeba soustředit pozornost i na tuto oblast. Z,a posledních dvacet pět let bylo vybudováno téměř třicet novýeh škol, dvacet kulturních domů, obyvatelé Senice, Skalice, Holiče, Myjavy a Šaštínské Stráže dostali nové stadióny. Nezapomínalo se ani na sociální a zdravotnické objekty. Nově byla postavena nemocnice v Myjavě, úplně zrekonstruována nemocnice v Skalici, nová je 1 poliklinika v Senici. Bylo zrekonstruováno čí nově postaveno několik domovů důchodců. Hlavní bytová výstavba okresu se soustředila do pěti největších měst — Senice, Skalice, Myjavy, Holiče a Březové. V těchto a i v dalších městech vyrostly i nové obchodní domy, domy služeb, prodejny Jednoty. Tak se po dvaceti pěti letech budování socialismu u nás stává z opomíjeného zemědělského okresu Senica okres průmyslově zemědělský, kde jeho obyvatelé nacházejí vše, co ke klidnému, spokojenému životu potřebují. Ve spolupráci s ONV připravila EVA SADILKOVÄ » % SMUTNÝ NÁVRAT. Snímek M. ANGER, Praha Salonní nezamě Když mi neznámý ženský hlas v telefonu oznámil onu zprávu, nechal jsem všechno ležet a běžel tam. Nenápadně jsem vešel a usedl, jako když Čekávám na manželku. I když v celém salónu hýla jediná zákaznice, zpěvačka z nedalekého dancingu, bylo tu rušno. Kadeřnice byly v bojové náladě. »To je pěkná spravedlnost. Udělá se takové rozhodnutí a nám se nic neřekne... « ».. .to je jako и nás se vším. Když se něco dělá, nikdo se neporadí se všemi zainteresovanými... « » ... co na tom záleží, ale co řeknu doma manželovi, když přinesu o tři stovky méně!?« křičely jedna přes druhou. Zákaznice ohlušená hukotem sušičky, pod níž seděla, občas zvedla oči od časopisů a netečně sledovala temperamentní pantomimu. Byl jsem z toho zmatený, ničemu jsem nerozuměl. Vtom si mě všimla Magda, odbornice na hladké účesy z delších vlasů, к níž v posledních měsících chodí má polovička. Svitlo mi: »Ze jste to o telefonu byla vy?« »Ano, já jsem vám před chvílí volala,« řekla poněkud rozpačitě, jistě vzhledem к tomu, že jsem tu byl sám, bez manželky. »Díky, slečno... ale oč tu jde?« »0 práci,« prohlásila už rozhodněji. »Nemáme práci!« »Práci?« opakoval jsem nevěřícně. »Vždyt tu míváte nabito!« Mív all jsme. Od chvíle, kdy byla zavedena kontrola dodržování pracovního času na ministerstvech, úřadech, institucích a různých podnicích, dopoledne není do čeho píchnout.« »Chmmmm,« pochopil jsem vážnost jejich situace. »Plán hoří, s ním i výplaty a take do kapsy nedostane člověk skoro nic. Včera jsem od dvou nahodilých zákaznic dostala dohromady deset korunl A to se ještě tlačíme za výlohou, a když к nám jde žena, hádáme se a šťoucháme, která z nás jí bude dělat frizúrul A odpoledne se můžeme zase roztrhat. Je tu tak natřískáno, že nemůžeme ani chodit kolem křesel. Copak lze takhle žít?!« Zaujati rozhovorem jsme st nevšimli, že všechny ostatní nás poslouchají, a když Magda skončila, ozvalo se jednohlasé: »Ne!« Pak kterásí vykřikla: — Jdeme na ředitelství! — a už se všechny hrnuly ven a já za nimi. Lidé na chodnících se zastavovali v domnění, že se tu filmuje. Ředitel Kadeřnických salónů měl ve své nepřítomností štěstí. Odnesl to náměstek. Jeho sekretářkastačila jen bezhlesně otevřít ústa, když se houf dívek a žen v bílých pláštích převalil její kanceláři a vlil se jak láva к náměstkovi. Ten tak neuvěřitelně zbledl před katastrofální ženskou převahou, že už z mužské solidárnosti jsem chtěl zvolat: »Probůh, nechte ho, zavolejte lékaře!« »Chceme práci... dopoledne... a hned!« nedaly mi svým křikem žádnou šanci, abych zasáhl v jeho prospěch. Byl jsem však mile překvapen jeho informovaností. Ještě trochu otřeseně, ale s decentním tónem odvětil: »Milé dámy! Nemyslete st, že my na ředitelství nemáme společně starosti s vámi. Vždyt jde o náš podnik, o jeho čest, dobré hospodaření, prosperitu. Hledáme nejvhodnější řešení, jak dopolední úbytek.:. « »A co jste už vymysleli?« padl drsný dotaz. Poněkud se zamračil, ale pokračoval mírně: »Došli jsme к závěru, že nejvhodnější bude dvě třetiny personálu jt dopoledních směn přemístit na odpolední, takže ... « » ... takže můžete jít do kelu!« vybafla na něho Mia, nejlepší z kadeřnic, účastnice několika mezinárodních soutěží. »No dovolte, copak j á jsem vymyslel ty nesmyslné kontroly pracovního času?« zeptal se uraženě. »To je jedno. Ale víte, jak to dopadne? My se dáme ke komunálu, a kdo na to doplatí, budete vyl« Náměstek zasažen ve své důstojnosti se stáhl do upjaté pózy. Odhadl však vážnost situace a nasadil familiárnější tón: »Děvčata...« Zůstalo jen při oslovení, protože všechny Šárky, vidíce marnost dalšího vyjednávání, se řítily ven. Jen Olga, fešná, udržovaná čtyřicátnice, na něho zamávala pravicí a koketně zvolala: — Cao, mladíku — čímž vzdala hold jeho pěti křížkům. Držel jsem se v závěsu jako předtím. Zamířily, zpět za roh, tudíž jsem st myslel, že se vracíme do salónu. Akce měla mít však jiný průběh. Všechny se hrnuly к Medvídkům, do nejlepší cukrárny ve městě. »Holky, vratme se raději do práce, vždyt máme směnu,« mínila mírně jedna z nejmladších kadeřnic. »Huso,« okřikla jí starší, zkušenější bojovnice. Hořel jsem zvědavostí, co bude následovat. Ve dveřích ml však právě Magda zastoupila cestu: ■ »Nezlobte se, ale sem už s námi nemůžete. O co jde, už víte, a my se teď chceme poradit, co podnikneme dál.« V tom okamžiku jsem byl rozhodnut, že manželka změní kadeřnici. O to tu však nešlo. Nahlédl jsem opatrně do zadní místnosti cukrárny. Zasedly a děvčata od Medvídků je obsluhovala.'Pro všechny čokoládové dorty se šlehačkou, sedm koňaků a pro mladší anglický punč. Vlastně jsem o nic nepřišel. Bylo to jasné. Stávka kadeřnic za více dopolední práce vstoupila do své závěrečné fáze. OLDŘICH ZÄBOJN1K T X Krátkozrakost? Nedávno jsme dostali zajímavý dopis. Psal nám otec šesti děti z Brna, že špatně s rodinou bydlí, proto se prý rozhodl, že st najde nové zaměstnání v pohraničí i s bytem a přestěhuje se. Napsal st tedy do zemědělského závodu do Volar. Má jednoroční zemědělskou školu, řidičský průkaz a nekladl st ani žádné zvláštní podmínky. Pracoval by rád s traktorem, ale šel by dělat i do živočišné výroby nebo jinam, jen když bude moci slušně uživit rodinu a lépe bydlet než dosud. Nepochodil na jednom místě, ale ani na dalších, kam psal. Flákač dni absentér není /také si to nemůže dovolit při počtu členů rodinyJ, a tak si lámal hlavu, proč o něho není zájem. Až se to dověděl: Má prý moc dětí a momentálně jen jednu pracovní sílu. ' »Je to krátkozraká politika,« píše v dopise dále. »Já jsem teď sám, ale děti dorůstají, za dva roky by nastoupil do práce další a o něco později opět jiný, pracovat by pak mohla i manželka. Během desett let by získali pět pracovníků. Jsme mladí manželé Joba s necelými 34 letyj, takže by s námi mohli dlouhodobě počítaU.« Požádali jsme funkcionáře Jihočeského KNV v Českých Budějovicích, aby pisateli pomohli vhodné místo najít. Zdá se, že všechno je na dobré cestě. Ale zkušenosti rodiny s více dětmi nejsou právě nejlepší vizitkou jednání podniků. *Pa" aké rezervy Po různých svých zkušenostech mohu říci, že se u nás stále ještě málo zabýváme otázkou, jak účelně podchytit životni zkušenosti starších lidí, kteří odcházejí do důchodu. Jsou to většinou pracující, kteří nashromáždili bohaté zkušenosti z různých oborů a rádi by je dali ve prospěch technického rozvoje našeho hospodářství. Někteří se setkávají s pochopením a jejich spolupráce je vítána. Není však málo těch, a zde mi snad dají důchodci-zlepšovateié, vynálezci atd. za pravdu, že svůj námět prosazují velmi obtížně. Někdo možná namítne, že existuje Úřad pro patenty a vynálezy, široký okruh výzkumných a jiných ústavů. To jsou však úřady, které se této dílčí práci věnovat nemohou a nakonec nemají pro ověřování a realizaci nových námětů do praktického života api provozní možnosti. Kam potom mají tito lidé se svým nápadem jít, kde jej konkrétně uplatnit? Myslím si, že vznikem Interkompasu — hospodářského zařízení Ústředního výboru Českého svazu vynálezců a zlepšovatelů — nastala nyní konečně příležitost, jak soustředit tyto veterány a dát zkušeným lidem možnost, aby plody jejich celoživotní práce nezapadly. Vždyť to jsou vlastně také takové rezervy našeho hospodářství, které je třeba vzít na vědomí a plně je využít ■ve prospěch naší společnosti. Co potěší A. ŠIPEK, Praha Celoměstský závazek v Chocni je velmi hodnotný, protože se na něm podílejí všechny společenské organizace, podniky ve městě, školy, mládež a občané. Kupříkladu Orlické muzeum připraví výstavu к 50. výročí založení KSČ, která bude otevřena 1. května 1971. Uspořádá deset besed pro žáky škol všech stupňů nad vystavovanými exponáty. V Domě odborů zajistí tři přednášky lektorů Socialistické akademie. Muzejní aktiv provede úklid zámku a okolí. Svaz socialistické mládeže zorganizuje pro členy naučné a kulturní večery, v jarním období uspořádá sběr železného šrotu, pomohou městu při úklidu, členové T] Spartak odpracují 500 hodin na úpravě tenisového hřiště, atletické dráhy a přípravě kurtů pro odbíjenou. Český rybářský svaz uspořádá rybářské závody a jeho členové odpracují 3000 brigádnických hodin — pomohou při zvelebovacích pracích, zajistí kontroly tekoucích vod v Chocni a okolí. Přihlásil se i Český svaz ovocnářů a zahrádkářů, Svazarm, národní podnik Hedva, Perla, zaměstnanci Restauraci a jídelen, odborné učiliště ČKD Choceň, Východočeské pivovary a další. B. PRAŽÁK, ONV Ústí nad Orlicí ajít správnémíslo Mnohokrát děkuji za váš hezký dopis a přání plného zdraví. Ano, právě toho bych potřebovala—trochu více. Věřte, že takový dopis je pro starého člověka, který má již ten životní boj za sebou, jako balzám. Vždyť co je ještě duševních útrap ve světě. Stačí takový - t "Ví ; r s <• • г л DOPISY t"- -: ' v' ■ •• •4^ '* ж ■W O ■ ■ CTiNARU článek v Haló sobotě o Španělsku, aby se celé tělo zachvělo odporem nad takovou duševní bídou. jsem starý člověk, ale to neznamená, že bych se neměla starat o dění doma i ve světě. Celý život jsem se snažila najít vždy to svoje správné místo. Myslím, že se ml to podařilo. Vážím si našeho zřízení, a jak mi síly stačí, snažím se ho hájit, ať je to třeba v obchodě nebo při setkáních s různými lidmi. Nebylo to vždy nejlehčí. Stačí si vzpomenout na rok 1968, ale už je to za námi, člověk nemá oplácet zlo zlem. I já vám přeji vše nejlepší, aby se vám práce dařila. A. BORECKA, Opolany Z bytečné úrazy Rok co rok se poukazuje na nečištěné a nesypané chodníky v zimním období. Bojuje se proti velké úrazovosti, ale na každé chirurgii by potvrdili, kolik zbytečných zlomenin musí za zimu napravit, nehledě к utrpení lidí, zvláště starších, u kterých fraktury mnohdy znamenají trvalé následky. Vypadá to, jako by ti, kdo za to odpovídají, ani po chodnících nechodili, jinak by snad museli něco udělat, aby alespoň hlavní ulice, kde přejdou denně tisíce lidí, byly posypány. V našem městě se například sypa jí jen přechody mezi chodníky, což je úplná kuriozita. Pět metrů přechodu je posypáno, ale celé chodníky zůstávají kluzké. Vedoucí představitelé strany a státu nejednou prohlásili, že záležitosti denního života, které občany zbytečně sužují, se musí řešit. Čištění a sypání chodníků je takovou záležitostí. , K. PLACHÝ, Litoměřice ■# M ám nějakou naději? Rád sportuji. Baví mne cyklistika. Při pádu jsem však u svého kola zdemoioval rám i s vidlicí. Myslel jsem, že koupit nový bude maličkost, jenomže jsem zjistil, že rámy ke kolům F 12 nepřicházejí běžně do prodejen. Proto jsem se rozhodl napsat výrobci. Dopis jsem poslal někdy na jaře v roce 1970. Bohužel dodnes nepřišla z Rokycan odpověcf. Sháněl jsem tedy rám v Pardubicích, v Hradci Králové i jinde. Uběhlo léto a zatím jsem jezdil na zkrouceném rámu. Koncem srpna jsem jel do Prahy a navštívil speciální prodejnu Favorit. Rám jsem samozřejmě nesehnal, ale dali mi radu. Mám prý napsat výrobci. Za juto radu jsem srdečně poděkoval. Myslím, že už přední vidlici a rám F 12 560 mm neseženu. Zákazník je opravdu maličký pán. J. KOSlK, Ledeč nad Sázavou / V ÉT PO STOPE NEUVEREJNENEHO DOPISU ■ PO STOPE NEUVEREJNENEHO DOPISU ■ PO Takový dojtis od člověka, který má upřímnou snahu vrátit společnosti poctivou prací investice, které mu poskytla к vystudování, ale nemá к tomu potřebnou příležitost, vždycky překvapí. Navíc jsme jej dostali v době, kdy kvalifikovaných učitelů společenských věd nezatížených pravicovým poblouzněním bylo na školách jako šafránu. A. Drmole z Vyškova nám v květnu 1970 napsal: »Říká se, že potřebujeme inteligenci a že ti poctiví, kteří se neprovinili proti zákonům své vlasti, pochopili a nebojí se přiznat své omyly a našli sami svou cestu tam, kde je jejich pravé místo, se nemusí obávat, že místo práce dostanou dobrou radu, aby ,jpili zeměžluč”. Praxe je, bohužel, poněkud jiná. Nikdy jsem nikam neemigroval, ani „vnitřně” — a přece nemám práci odpovídající mé kvalifikaci. Ostatně nejsem jediný. V roce 1969 nás bylo šest, kteří jsme na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně ukončili studium v pedagogické kombinaci filosofie—dějepis (čtyři mu- - žij a filosofie—biologie (dvě ženy). Z těchto absolventů sehnal odpovídající místo jen jeden: učí na gymnasiu v Blaffsku. Druhý nastoupil zá- \ kladní vojenskou službu, třetí se sice po dlouhých tahanicích uchytil na katedře marxismuleninismu, ale po Jejím zrušení pracuje jako obchodní zástupce. Ty dvě ženy balí nitroděložní antikoncepční tělíska. Tak je tedy využíváno vzdělání. Já jsem měl zřejmě z pekla štěstí, neboť jsem se uchytil jako mimořádný profesor společenských nauk na střední průmyslové škole chemické v Brně, kde učím osm hodin týdně za 664 Kčs čistého platu měsíčně. Nevyložit občas nějaký vagón, tak bych s platem nevystačil. Může někdo namítnout, že taková situace je jen v Brně a Jeho okolí. Jenže — před ukončením studia jsme se sešli s inspektory z různých krajů republiky a ti nám s bolestně naladěnými tvářemi oznámili, že místa jsou jen pro ty, kteří studovali kombinace se západními jazyky. Nevěřil jsem tomu a napsal žádosti na všechny krajské odbory školství. Některé mi ani neodpověděly. V místě mého bydliště se uvolnilo místo ředitele okresní lidové knihovny, podal jsem si žádost — a také jsem nedostal odpověď. Ředitelem se stal jakýsi důchodce. Začal jsem chodit od jedné školy к druhé, ale všude byli kompletní, Jen na té chemické průmyslovce mi vyšli vstříc. Ptal jsem se na KNV, jestli by к těm osmi hodinám něco neměli. Prý ne — místo toho se mě soudružka zeptala, proč nejdu na vojnu, že bych měl po starosti. Jenže já na vojně byl už před šesti lety. A tak učím svých osm hodin týdně a těším se, že snad přece jen někdy jich bude devatenáct. To budou, panečku, časy!« Pod dopisem byla douška: »Víte, že filosofii učí na školách lidé, kteří pro ni vůbec nemají aprobaci, a na některých průmyslovkách ji neučí nikdo, přestože ji v osnovách mají? To tak vyřešit!« Po přečtení tohoto dopisu se vynořila řada otázek, které by zasluhovaly solidní odpovědí. Jaká je asi péče o nové absolventy, pročpak »nezabralo« rozmisťovací řízení, načpak má stát vyhazovat za vystudování vysokoškolsky vzdělaného učitele kolem půl miliónu, a pak ho třeba nechat balit lékárnické preparáty aj. Něco rozhodně není v pořádku. Chtěli jsme však především pomocí A. Drmolovi. A tak jsme se obrátili na prorektora University J. E. Purkyně prof. RNDr. VI. Rypáčka, který záležitost postoupil děkanátu filosofické fakulty s tím, aby nás informoval i o současných potížích v umísťování. Z odpovědi děkanátu vyplynulo, že A. Drmola byl úspěšným studentem — diplomovou práci ob-hájil výborně, státní zkoušku z filosofie vykonal s dobrým prospěchem v druhém termínu a na velmi dobrou složil závěrečnou zkoušku z nediplomového dějepisu. Z 22 původně přijatých studentů vytrvalo jen jedenáct (z nich pět v jiné kombinaci, než uvedl ve svém dopise A. Drmola): »Místa pro kombinaci filosofie—dějepis v Jihomoravském kraji nebyla, jak to vyplývá z formulace rozpisu volných míst, který děkanátu podal odbor školství Jihomoravského KNV 10. dubna 1969. Byla ovšem vypsána různá volná místa pro historiky ...« A dost. Universita splnila svou úlohu tím, že dala absolventu diplom — jestli ho využije nebo ne, to už není její starost. Od toho jsou jiní. školské odbory národních výborů. Inu, aspoň se nastávající absolventi poučí, co od koho mohou očekávat. Informovali jsme o dosavadních »výsledcích« A Drmolu a požádali ho o souhlas, abychom se v jeho záležitosti mohli obrátit na školské :;)rávy. Odpověděl nám: »Vůbec se nedivím, že akademičť funkcionáři projevují malou akceschopnost. Skončil právě školní rok a oni jistě mají potíže s umístěním těch, kteří letos promovali — a nemají ani těch osm hodin týdně jako já. Ostatně se mi podařilo získat další tři hodiny, ale ty zbývající asi již neseženu.« Napsal také, že jeho stranický pohovor к vydání nové legitimace dopadl kladně, stejně i prověrka odbornosti aj. »Kdyby snad bylo možné něco podniknout к získání zbývajících osmi hodin, byl bych velice rád.,.« Žádali jsme tedy o řešení odbor školství KNV Brno a v zastoupení jeho vedoucího ing. F. Nečase nám odpověděl ing. Kadlec: »K vašemu přípisu o umístění A. Drmoly sděluje odbor školství, že konečná zpráva bude vám podána v polovině srpna, nebof příslušní pracovníci, v jejichž kompetenci je případ vyřešit, jsou toho času na řádné dovolené.« Dovolené se zřejmě protáhly, riebof ještě koncem října jsme slíbenou odpověď nedostali. Teprve po urgenci se dovídáme, že A. Drmola si nyní svůj učební úvazek doplňuje na střední průmyslové škole stavební, že ředitelé škol jsou s jeho pracovními výsledky spokojeni — a dokonce mu bylo povoleno externě vyučovat dvě hodiny týdně na Vysoké škole zemědělské v Brně. A Ještě něco nám napsal ing. F. Nečas: »A. Drmola při osobním jednání na odboru školství KNV v Brně prohlásil, že jeho podání redakci Rudého práva nemá být chápáno jako stížnost na postup a práci odboru školství KNV v Brně, ale má spíše všeobecnou platnost řešící generační problém absolventů jeho fakulty.« Proč právě toto považoval ing. F. Nečas za důležité, se můžeme jen domýšlet. Chápeme, že po vyřešení své záležitosti nemá už A. Drmola velký zájem na těch, kteří dříve к jeho potížím byli chladní, kteří se tvářili nezúčastněně. Fakta však zůstanou fakty — A. Drmola přece už předtím, než se obrátil na naši redakci, jednal s odborem školství KNV v Brně. jsme přesvědčeni, že není dobré se snažit za každou cenu si uchovávat neposkvrněný štít — že je lépe chybu napravit a nedostatek přiznat. Takový postup totiž přináší užitek, protože pomáhá odstraňovat příčinv příštích chvb — a vede к důvěře ty, kteří se musejí na orgány státní správy obracet s žádostmi o řešení těch či oněch záležitostí. Ověřili jsme si u A. Drmoly, že nyní má úplný učební úvazek. Na Vysoké škole zemědělské nevyučuje, protože mu to rozvrh nedovoluje. Učí filosofii, politickou ekonomii, psychologii a hygienu práce. A také se oženil. Jeho případ tedy končí. Byl však dostatečně názorný, aby ukázal, že je nutné včas vytvářet podmínky pro začlenění nových absolventů do života, pomáhat jim ve vyhledávání odpovídajícího zaměstnání a nesmiřovat se s překážkami, které se při tom mohou vyskytnout. MILOSLAV HAJEK RUDĚ PRÁVO • «Ц Ve středu 13. ledna 1971 9 ...s příchutí zeměžluče Práce jen na osm hodin v týdnu • Diplomované baličky • Byrokraté neodpovídají na dopisy • Chyby přiznat a napravit • Včas vytvářet podmínky pro nastávající absolventy vysokých škol