Rudé Právo, leden 1971 (LI/1-25)

1971-01-13 / No. 10

NÁŠ ROZHOVOR S MINISTREM VNITRA ČSSR ing. R. KASKOU Poctivým ochranu V posledním období si většina našich občanů za­čala více než kdykoli dříve vážit klidu a veřejného pořádku i těch orgánů, kteří jsou jeho strážci. Obrátili jsme se proto na federálního ministra vnitra soudruha ing. R. Kasku s několika otázkami, které se týkají úkolů našich bezpečnostních orgánů v nadcházejícím období. ■ JAKÉ ZÁVĚRY JSTE VYVODILI PRO Činnost bezpečnostních or­ganu z nedávného prosinco­vého PLÉNA ÚV KSC? Prosincové plénum svými závažný­mi dokumenty, materiály a usnese­ními je v plném rozsahu závazné t pro příslušníky ozbrojených složek, a to jak otázkami náležejícími do po­litické, tak 1 do ekonomické sféry. Z jednání pléna vyplynula však i ně­která konkrétní poučení pro- bezpeč­nostní složky. V duchu přijatých zá­věrů budeme s ještě větší náročností chránit vymoženosti dělnické třídy, neúprosně potírat trestnou činnost a zabezpečovat klidný a spokojený ži­vot všech občanů naší republiky. Mnohým se může zdát, že v řešení společensko-politických otázek vzta­hujících se к veřejnému pořádku a bezpečnosti jsme mohli udělat více, že jsme nepostupovali dost rychle, důsledně a rázně, že se někde příliš »měřilo« či snad dokonce i váhalo. Nechci tvrdit, že vždy a všechno bylo v pořádku. Tím méně chci omlouvat některé nedostatky v řízení, v orien­taci na aktuální problémy bezpeč­nosti, kriminality apod. Sbor národní bezpečnosti je však mimořádně významný a citlivý apa­rát, který disponuje zvlášť účinnými prostředky a nástroji. Bojovat s trest­nou činností, vyžadovat dodržování právního řádu a veřejného pořádku je možné jen s plným respektováním socialistické zákonnosti. Proti porušování socialistických zá­konů nelze postupovat nezákonnými způsoby. To ovšem vůbec neznamená ústup к liberalizaci, toleranci, omlouvání pachatelů trestných činů, váhání a shovívavosti. Při prokázané trestné činnosti je naší povinností po­stupovat principiálně, zásadově a bez průtahů dostat rušitele veřejného po­řádku tam, kam patří. ■ JAK JSOU SLOŽKY SNB PŘIPRA­VENY NA PLNĚN! SVÝCH ODPO­VĚDNÝCH ÜKOLÜ? Je všeobecně známo, že i ve Sboru národní bezpečnosti bylo mnoho vnitřních problémů, že bylo nutno na všech stupních řízení i výkonů pro­věřit politické kvality funkcionářů i všech příslušníků, že bylo nutno dokončit ideový i politický diferen­­ciační proces důslednými kádrovými opatřeními. Jestliže uvá­žíme, že za tak složitých pod­mínek se poda­řilo zajistit hlavní úkoly SNB, jmenovi­tě při obnove­ní veřejného pořádku a zákonnosti v hlavních společenských sférách, pak můžeme svou práci hodnotit vcel­ku kladně. Útvary a součásti SNB přecházejí nyní od svých vnitřních problémů к plnění svého nejvlastnějšího poslá­ní. Svou pozornost obracíme na plně­ní dalších závažných úkolů, zvláště na zvýšení výsleďnosti naší práce upevněním kázně ve Sboru. Zavazují nás к tomu i závěry nedávného za­sedání ústředního výboru KSC. V nejkratší době dokončíme reali­zaci opatření vyplývajících z přija­tých zákonů, jejichž důsledkem je mj. i posílení vlivu federálního mi­nisterstva vnitra na řízení Veřejné bezpečnosti. Připravujeme též nový zákon o SNB, který posílí jednotu bezpečnostního aparátu a vytvoří podmínky pro jeho přesné fiingování v našem státě. Podílíme se na pří­pravě novel trestních zákonů, které odstraní řadu nedostatků při stíhání trestných činů a zvýrazní trestní re­presi i prevenci v oblastech nejčas­tější kriminality. Ceká nás řada úkolů souvisejících s úpravami dnes už zastaralých před­pisů, upravujících výkon jednotlivých služeb Veřejné bezpečnosti. Musíme také modernizovat kriminalisticko­­technické prostředky. ■ MNOZÍ NAŠI OBČANÉ SE ZNEPO­KOJENÍM SLEDUJI NARŮSTANÍ KRIMINALITY V CSSR. KTERÝM PROBLÉMŮM V TÉTO OBLASTI BUDETE VĚNOVAT ZVÝŠENOU PO­ZORNOST? Chceme vést ještě rozhodnější boj s veškerou trestnou činností. Není totiž tajemstvím, že v CSSR — na rozdíl od všech zemí socialistické soustavy — došlo od r. 1960 к znač­nému zvýšení kriminality. Z mnoha příznaků lze usuzovat, že CSSR je neustále předním objektem zájmů rozvědných a diverzních center úto­čících proti socialismu a celému so­cialistickému společenství. Na úseku obecné kriminality roste počet těžkých deliktů — proti životu a zdraví, proti důstojnosti člověka — i majetkových trestných činů. Pro­blémem je také příživnictví, neplně­ní vyživovací povinnosti, rušení so-< cialistického soužití. Není náhodou, že se jich dopouštějí živly, které se štítí poctivé práce nebo poctivého, ukázněného a morálního života. Při­šel čas tuto trestnou činnost důrazně postihovat. ■ ZNAČNĚ NEPŘEHLEDNOU A ROZ­SÁHLOU OBLASTI PRO NEKALÉ REJDIŠTĚ RŮZNÝCH ŽIVLŮ SE STALA ZEJMÉNA V LETECH TZV. OBRODY OBLAST NAŠI EKONOMI­KY. MŮŽEME TAKÉ ZDE OCEKA­­VAT ROZHODNĚJŠÍ NÄPRAVU? V roce 1970 jsme likvidovali řadu nebezpečných skupin rozkrádačů a spekulantů. Zaměřujeme se na »pod­nikatelské kruhy«, které vznikly v minulých letech v důsledku oportu­­nistického chápání podnikatelské čin­nosti. Okrádají haše národní hospo­dářství tím, že podplácejí a berou • úplatky, na oko organizují »výrobní« činnost, spekulují s pracovními sila­mi a jejích měsíční »příjmy« dosaho­valy několika desítek tisíc korun »na osobu«. V souvislosti s novelizací trestní­ho zákona přezkoumáme účinnost zá­konných úprav trestných činů v hos­podářské oblasti. Půjde nám nejen 0 to, aby každé, pro socialistickou ekonomiku nebezpečné jednání bylo postižitelné, ale také o to, aby se tato trestná činnost prostě nevyplá­cela. ■ JEDNÍM Z VÁŽNÝCH ŮKOLŮ JE OCHRANA VEŘEJNÉHO POŘÁDKU. NA NEDOSTATKY V TÉTO OBLAS­TI REAGUJI NAŠI OBČANÉ SNAD NEJCITLIVĚJI. JAKÉ JSOU ZDE VÝHLEDY DO ROKU 1971? Období let 1968—1969 bylo pro nás poučením i z hlediska ochrany veřej­ného pořád-ku. Proto na tomto úse­ku provádíme významná opatření. Svou činnost zahájily pohotovostní útvary Veřejné bezpečnosti, připra­vujeme modernizaci pořádková a do­pravní služby VB, zkvalitňujeme vý­cvik, přípravu a technické vybavení útvarů plnících úkoly pořádkové služ­by. Řešíme také vztahy Veřejné bez­pečnosti a národních výborů, aby na stupni okresů a kraje byla VB národ­ním výborům v určitém směru odpo­vědna za plnění svých úkolů v da­ném teritoriu. Spoléháme přitom na podporu stát­ních a společenských organizací. V řadě případů počítáme například s Pomocnou stráží Veřejné bezpeč­nosti, jejíž působnost chceme rozší­řit. Chceme z tohoto dobrovolného ' aktivu vytvořit pevnou organizaci, dobře připravenou a vybavenou pro plnění vymezených úkolů na úseku zajišťování veřejného pořádku. Chtěli bychom, aby občané naší re­publiky pochopili, že Pomocná stráž VB Je organizována pro jejich ochra­nu, že pomáhá Veřejné bezpečnosti v bojí s protispolečenskými živly, prostě že plní významnou, záslužnou společenskou funkci. Žádný poctivý občan se nemusí obávat zásahu pro­ti sobě. Pouze ti, kdo porušují záko­ny, si musí uvědomovat, že nejen Bezpečnost, ale také široký okruh občanů bude stále víc a víc znemož­ňovat jejich činnost. Očekáváme proto účinnější podpo­ru od všech našich občanů, kterým leží klid a pořádek i jejich vlastní bezpečnost na srdci. Při řešení všech organizačních 1 politickovýchovných otázek máme významnou záštitu. Komunistická strana Československa ukazuje cestu, jak vyvést celou naši společnost z ne­dávné krize i ze všech jejích důsled­ků. Absolvovali Jsme—úspěšně první etapu ozdravování naší společností. Také příslušníci Bezpečnosti chtějí čestně a odpovědně plnit své spole­čenské poslání a přispívat ještě účinněji к tomu, aby se naše socia­listická společnost úspěšně rozvíjela. Rozmlouval pplk. JIŘÍ HEČKO CO ISME VYBUDOVALI Představuje se okres SENICA Okres Senica patří svou rozlohou — 1961 km2 — к největším okresům Západoslovenského kraje. Žije zde té­měř 140 tisíc lidí. Do roku 1945 byla Senica chudou zemědělskou, značně přelidněnou ob­lastí s nedostatkem pracovních pří­ležitostí. Nyní, po pětadvaceti letech, se ráz okresu značně změnil. Ihned po osvobození naší vlasti se začalo s výstavbou nových průmyslo­vých závodů a s rozšiřováním a obno­vou stávajících. Velké rekonstrukce se dočkala Slovenská armaturka v Myjavě, vyrostly strojírenské zá­vody —Kovové tkaniny v Březové, Závod valivých ložisek a Dopravo­­stroj ve Skalici. Zrekonstruován byl i Slovenský hodváb, n. p. v Senici. Začíná pracovat nový dřevozpracující podnik Drevoimpregna ve Skalici. Největší rozkvět v okrese Sejni­­ca zaznamenává průmysl stavebních hmot. Vyrůstá několik nových závo­dů — Pórobeton v Šaštínské Stráži, Stavohmoty v Hradišti pod Vrátnom, Západoslovenské cihelny v Myjavě. Další se rekonstruují, jako např. Sta­vohmoty ve Skalici a Západosloven­ské kamenolomy a štěrkopísky v Rp­­hožníku, Sekule a Jablonicí. Pracovních příležitostí pro muže je dost, a tak je potřeba se zaměřit na rekonstrukce a výstavbu takových zá­vodů, kde najdou své uplatnění i že­ny. A to je především spotřební prů­mysl. Vyrůstají nové textilní závody v Kútách, Kuklově, Holiči a Vrádišti. Rekonstruují se podniky ve Skalici, Šaštínské Stráži a v Rohožníku. Je vybudován nový obuvnický podnik-r- Závody 29. augusta v Holiči. Potravinářský průmysl věnuje po­zornost zpracování zemědělských pro­duktů. Byly vybudovány Západoslo­venské mlékárny v Senici a zrekon­struovány pekárny v Holiči, závod masného průmyslu v Myjavě a Slovlik v Moravském Jáně. Také zemědělství dostává nové objekty. Nejvýznamnější z nich je nové obilní silo v Senici. V okrese Senica nebyl před válkou jen nedostatek průmyslu, ale bylo také málo škol, kulturních a sportov­ních zařízení. Proto bylo třeba sou­středit pozornost i na tuto oblast. Z,a posledních dvacet pět let bylo vybu­dováno téměř třicet novýeh škol, dva­cet kulturních domů, obyvatelé Seni­ce, Skalice, Holiče, Myjavy a Šaštín­ské Stráže dostali nové stadióny. Ne­zapomínalo se ani na sociální a zdra­votnické objekty. Nově byla postave­na nemocnice v Myjavě, úplně zre­konstruována nemocnice v Skalici, nová je 1 poliklinika v Senici. Bylo zrekonstruováno čí nově postaveno několik domovů důchodců. Hlavní bytová výstavba okresu se soustředi­la do pěti největších měst — Senice, Skalice, Myjavy, Holiče a Březové. V těchto a i v dalších městech vyrost­ly i nové obchodní domy, domy slu­žeb, prodejny Jednoty. Tak se po dvaceti pěti letech budo­vání socialismu u nás stává z opomí­jeného zemědělského okresu Senica okres průmyslově zemědělský, kde je­ho obyvatelé nacházejí vše, co ke klidnému, spokojenému životu potře­bují. Ve spolupráci s ONV připravila EVA SADILKOVÄ » % SMUTNÝ NÁVRAT. Snímek M. ANGER, Praha Salonní nezamě Když mi neznámý ženský hlas v telefonu oznámil onu zprávu, ne­chal jsem všechno ležet a běžel tam. Nenápadně jsem vešel a usedl, jako když Čekávám na manželku. I když v celém salónu hýla jediná zákazni­ce, zpěvačka z nedalekého dancingu, bylo tu rušno. Kadeřnice byly v bo­jové náladě. »To je pěkná spravedlnost. Udělá se takové rozhodnutí a nám se nic neřekne... « ».. .to je jako и nás se vším. Když se něco dělá, nikdo se neporadí se všemi zainteresovanými... « » ... co na tom záleží, ale co řek­nu doma manželovi, když přinesu o tři stovky méně!?« křičely jedna přes druhou. Zákaznice ohlušená hukotem sušič­ky, pod níž seděla, občas zvedla oči od časopisů a netečně sledovala tem­peramentní pantomimu. Byl jsem z toho zmatený, ničemu jsem nero­zuměl. Vtom si mě všimla Magda, odbornice na hladké účesy z delších vlasů, к níž v posledních měsících chodí má polovička. Svitlo mi: »Ze jste to o telefonu byla vy?« »Ano, já jsem vám před chvílí volala,« řekla poněkud rozpačitě, jis­tě vzhledem к tomu, že jsem tu byl sám, bez manželky. »Díky, slečno... ale oč tu jde?« »0 práci,« prohlásila už rozhodněji. »Nemáme práci!« »Práci?« opakoval jsem nevěřícně. »Vždyt tu míváte nabito!« Mív all jsme. Od chvíle, kdy byla zavedena kontrola dodržování pracovního času na ministerstvech, úřadech, institucích a různých pod­nicích, dopoledne není do čeho pích­nout.« »Chmmmm,« pochopil jsem vážnost jejich situace. »Plán hoří, s ním i výplaty a take do kapsy nedostane člověk skoro nic. Včera jsem od dvou nahodilých zákaznic dostala dohromady deset korunl A to se ještě tlačíme za vý­lohou, a když к nám jde žena, há­dáme se a šťoucháme, která z nás jí bude dělat frizúrul A odpoledne se můžeme zase roztrhat. Je tu tak na­­třískáno, že nemůžeme ani chodit ko­lem křesel. Copak lze takhle žít?!« Zaujati rozhovorem jsme st nevšim­li, že všechny ostatní nás posloucha­jí, a když Magda skončila, ozvalo se jednohlasé: »Ne!« Pak kterásí vykřikla: — Jdeme na ředitelství! — a už se všechny hrnu­ly ven a já za nimi. Lidé na chod­nících se zastavovali v domnění, že se tu filmuje. Ředitel Kadeřnických salónů měl ve své nepřítomností štěstí. Odnesl to náměstek. Jeho se­­kretářkastačila jen bezhlesně otevřít ústa, když se houf dívek a žen v bílých pláštích převalil její kan­celáři a vlil se jak láva к náměst­kovi. Ten tak neuvěřitelně zbledl před katastrofální ženskou převahou, že už z mužské solidárnosti jsem chtěl zvolat: »Probůh, nechte ho, zavolejte lé­kaře!« »Chceme práci... dopoledne... a hned!« nedaly mi svým křikem žád­nou šanci, abych zasáhl v jeho pro­spěch. Byl jsem však mile překva­pen jeho informovaností. Ještě tro­chu otřeseně, ale s decentním tónem odvětil: »Milé dámy! Nemyslete st, že my na ředitelství nemáme společně sta­rosti s vámi. Vždyt jde o náš podnik, o jeho čest, dobré hospodaření, pro­speritu. Hledáme nejvhodnější řešení, jak dopolední úbytek.:. « »A co jste už vymysleli?« padl drsný dotaz. Poněkud se zamračil, ale pokračo­val mírně: »Došli jsme к závěru, že nejvhod­nější bude dvě třetiny personálu jt dopoledních směn přemístit na od­polední, takže ... « » ... takže můžete jít do kelu!« vy­bafla na něho Mia, nejlepší z kadeř­nic, účastnice několika mezinárod­ních soutěží. »No dovolte, copak j á jsem vy­myslel ty nesmyslné kontroly pra­covního času?« zeptal se uraženě. »To je jedno. Ale ví­te, jak to dopadne? My se dáme ke komunálu, a kdo na to doplatí, budete vyl« Náměstek zasažen ve své důstoj­nosti se stáhl do upjaté pózy. Odhadl však vážnost situace a nasadil fami­liárnější tón: »Děvčata...« Zůstalo jen při oslovení, protože všechny Šárky, vidíce marnost další­ho vyjednávání, se řítily ven. Jen Olga, fešná, udržovaná čtyřicátnice, na něho zamávala pravicí a koketně zvolala: — Cao, mladíku — čímž vzdala hold jeho pěti křížkům. Držel jsem se v závěsu jako před­tím. Zamířily, zpět za roh, tudíž jsem st myslel, že se vracíme do salónu. Akce měla mít však jiný průběh. Všechny se hrnuly к Medvídkům, do nejlepší cukrárny ve městě. »Holky, vratme se raději do práce, vždyt má­me směnu,« mínila mírně jedna z nejmladších kadeřnic. »Huso,« okřikla jí starší, zkušeněj­ší bojovnice. Hořel jsem zvědavostí, co bude ná­sledovat. Ve dveřích ml však právě Magda zastoupila cestu: ■ »Nezlobte se, ale sem už s námi nemůžete. O co jde, už víte, a my se teď chceme poradit, co podnikneme dál.« V tom okamžiku jsem byl rozhod­nut, že manželka změní kadeřnici. O to tu však nešlo. Nahlédl jsem opatrně do zadní místnosti cukrárny. Zasedly a děvčata od Medvídků je obsluhovala.'Pro všechny čokoládové dorty se šlehačkou, sedm koňaků a pro mladší anglický punč. Vlastně jsem o nic nepřišel. Bylo to jasné. Stávka kadeřnic za více dopolední práce vstoupila do své závěrečné fáze. OLDŘICH ZÄBOJN1K T X Krátkozrakost? Nedávno jsme dostali zajímavý dopis. Psal nám otec šesti děti z Brna, že špatně s rodinou bydlí, proto se prý rozhodl, že st najde nové zaměstnání v pohraničí i s bytem a přestěhuje se. Napsal st tedy do zemědělského závodu do Volar. Má jednoroční zemědělskou školu, řidičský průkaz a nekladl st ani žádné zvláštní podmínky. Pracoval by rád s traktorem, ale šel by dělat i do živočišné výroby nebo jinam, jen když bude moci slušně uživit rodinu a lépe bydlet než dosud. Nepochodil na jednom místě, ale ani na dalších, kam psal. Flákač dni absentér není /také si to nemůže dovolit při počtu členů rodinyJ, a tak si lámal hlavu, proč o něho není zájem. Až se to dověděl: Má prý moc dětí a momentálně jen jednu pracovní sílu. ' »Je to krátkozraká politika,« píše v dopise dále. »Já jsem teď sám, ale děti dorůstají, za dva roky by nastoupil do práce další a o něco později opět jiný, pracovat by pak mohla i manželka. Během desett let by získali pět pracovníků. Jsme mladí manželé Joba s necelými 34 letyj, takže by s námi mohli dlouhodobě počítaU.« Požádali jsme funkcionáře Jihočeského KNV v Českých Budějovicích, aby pisateli pomohli vhodné místo najít. Zdá se, že všechno je na dobré cestě. Ale zkušenosti rodiny s více dětmi nejsou právě nejlepší vizitkou jednání podniků. *Pa" aké rezervy Po různých svých zkušenostech mohu říci, že se u nás stále ještě málo zabýváme otázkou, jak účel­ně podchytit životni zkušenosti starších lidí, kteří odcházejí do důchodu. Jsou to většinou pracu­jící, kteří nashromáždili bohaté zkušenosti z různých oborů a rádi by je dali ve prospěch technic­kého rozvoje našeho hospodářství. Někteří se setkávají s pochope­ním a jejich spolupráce je vítána. Není však málo těch, a zde mi snad dají důchodci-zlepšovateié, vynálezci atd. za pravdu, že svůj námět prosazují velmi obtížně. Ně­kdo možná namítne, že existuje Úřad pro patenty a vynálezy, ši­roký okruh výzkumných a jiných ústavů. To jsou však úřady, které se této dílčí práci věnovat ne­mohou a nakonec nemají pro ově­řování a realizaci nových námětů do praktického života api provoz­ní možnosti. Kam potom mají tito lidé se svým nápadem jít, kde jej konkrétně uplatnit? Myslím si, že vznikem Interkompasu — hospo­dářského zařízení Ústředního vý­boru Českého svazu vynálezců a zlepšovatelů — nastala nyní koneč­ně příležitost, jak soustředit tyto veterány a dát zkušeným lidem možnost, aby plody jejich celo­životní práce nezapadly. Vždyť to jsou vlastně také takové rezervy našeho hospodářství, které je tře­ba vzít na vědomí a plně je využít ■ve prospěch naší společnosti. Co potěší A. ŠIPEK, Praha Celoměstský závazek v Chocni je velmi hodnotný, protože se na něm podílejí všechny společenské organizace, podniky ve městě, ško­ly, mládež a občané. Kupříkladu Orlické muzeum připraví výstavu к 50. výročí založení KSČ, která bude otevřena 1. května 1971. Uspořádá deset besed pro žáky škol všech stupňů nad vystavo­vanými exponáty. V Domě odborů zajistí tři přednášky lektorů So­cialistické akademie. Muzejní aktiv provede úklid zámku a okolí. Svaz socialistické mládeže zorganizuje pro členy naučné a kulturní ve­čery, v jarním období uspořádá sběr železného šrotu, pomohou městu při úklidu, členové T] Spar­tak odpracují 500 hodin na úpravě tenisového hřiště, atletické dráhy a přípravě kurtů pro odbíjenou. Český rybářský svaz uspořádá ry­bářské závody a jeho členové od­pracují 3000 brigádnických hodin — pomohou při zvelebovacích pra­cích, zajistí kontroly tekoucích vod v Chocni a okolí. Přihlásil se i Český svaz ovocnářů a zahrád­kářů, Svazarm, národní podnik Hedva, Perla, zaměstnanci Restau­raci a jídelen, odborné učiliště ČKD Choceň, Východočeské pivo­vary a další. B. PRAŽÁK, ONV Ústí nad Orlicí ajít správnémíslo Mnohokrát děkuji za váš hezký dopis a přání plného zdraví. Ano, právě toho bych potřebovala—tro­chu více. Věřte, že takový dopis je pro starého člověka, který má již ten životní boj za sebou, jako balzám. Vždyť co je ještě dušev­ních útrap ve světě. Stačí takový - t "Ví ; r s <• • г л DOPISY t"- -: ' v' ■ •• •4^ '* ж ■W O ■ ■ CTiNARU článek v Haló sobotě o Španělsku, aby se celé tělo zachvělo odporem nad takovou duševní bídou. jsem starý člověk, ale to ne­znamená, že bych se neměla sta­rat o dění doma i ve světě. Celý život jsem se snažila najít vždy to svoje správné místo. Myslím, že se ml to podařilo. Vážím si na­šeho zřízení, a jak mi síly stačí, snažím se ho hájit, ať je to třeba v obchodě nebo při setkáních s různými lidmi. Nebylo to vždy nejlehčí. Stačí si vzpomenout na rok 1968, ale už je to za námi, člověk nemá oplácet zlo zlem. I já vám přeji vše nejlepší, aby se vám práce dařila. A. BORECKA, Opolany Z bytečné úrazy Rok co rok se poukazuje na nečištěné a nesypané chodníky v zimním období. Bojuje se proti velké úrazovosti, ale na každé chirurgii by potvrdili, kolik zby­tečných zlomenin musí za zimu napravit, nehledě к utrpení lidí, zvláště starších, u kterých frak­tury mnohdy znamenají trvalé ná­sledky. Vypadá to, jako by ti, kdo za to odpovídají, ani po chodní­cích nechodili, jinak by snad mu­seli něco udělat, aby alespoň hlav­ní ulice, kde přejdou denně tisíce lidí, byly posypány. V našem měs­tě se například sypa jí jen pře­chody mezi chodníky, což je úplná kuriozita. Pět metrů přechodu je posypáno, ale celé chodníky zů­stávají kluzké. Vedoucí představitelé strany a státu nejednou prohlásili, že zá­ležitosti denního života, které ob­čany zbytečně sužují, se musí ře­šit. Čištění a sypání chodníků je takovou záležitostí. , K. PLACHÝ, Litoměřice ■# M ám nějakou naději? Rád sportuji. Baví mne cyklis­tika. Při pádu jsem však u svého kola zdemoioval rám i s vidlicí. Myslel jsem, že koupit nový bude maličkost, jenomže jsem zjistil, že rámy ke kolům F 12 nepřicházejí běžně do prodejen. Proto jsem se rozhodl napsat výrobci. Dopis jsem poslal někdy na jaře v roce 1970. Bohužel dodnes nepřišla z Roky­can odpověcf. Sháněl jsem tedy rám v Pardubicích, v Hradci Krá­lové i jinde. Uběhlo léto a zatím jsem jezdil na zkrouceném rámu. Koncem srpna jsem jel do Prahy a navštívil speciální prodejnu Fa­vorit. Rám jsem samozřejmě ne­sehnal, ale dali mi radu. Mám prý napsat výrobci. Za juto radu jsem srdečně poděkoval. Myslím, že už přední vidlici a rám F 12 560 mm neseženu. Zákazník je opravdu maličký pán. J. KOSlK, Ledeč nad Sázavou / V ÉT PO STOPE NEUVEREJNENEHO DOPISU ■ PO STOPE NEUVEREJNENEHO DOPISU ■ PO Takový dojtis od člověka, který má upřímnou snahu vrátit společnosti poctivou prací in­vestice, které mu poskytla к vystudování, ale nemá к tomu potřebnou příležitost, vždycky překvapí. Navíc jsme jej dostali v době, kdy kva­lifikovaných učitelů společenských věd nezatí­žených pravicovým poblouzněním bylo na ško­lách jako šafránu. A. Drmole z Vyškova nám v květnu 1970 na­psal: »Říká se, že potřebujeme inteligenci a že ti poctiví, kteří se neprovinili proti zákonům své vlasti, pochopili a nebojí se přiznat své omyly a našli sami svou cestu tam, kde je jejich pravé místo, se nemusí obávat, že místo práce dosta­nou dobrou radu, aby ,jpili zeměžluč”. Praxe je, bohužel, poněkud jiná. Nikdy jsem nikam neemigroval, ani „vnitřně” — a přece nemám práci odpovídající mé kvalifi­kaci. Ostatně nejsem jediný. V roce 1969 nás bylo šest, kteří jsme na Universitě Jana Evange­listy Purkyně v Brně ukončili studium v peda­gogické kombinaci filosofie—dějepis (čtyři mu- - žij a filosofie—biologie (dvě ženy). Z těchto absolventů sehnal odpovídající místo jen jeden: učí na gymnasiu v Blaffsku. Druhý nastoupil zá- \ kladní vojenskou službu, třetí se sice po dlou­hých tahanicích uchytil na katedře marxismu­­leninismu, ale po Jejím zrušení pracuje jako ob­chodní zástupce. Ty dvě ženy balí nitroděložní antikoncepční tělíska. Tak je tedy využíváno vzdělání. Já jsem měl zřejmě z pekla štěstí, neboť jsem se uchytil jako mimořádný profesor společen­ských nauk na střední průmyslové škole che­mické v Brně, kde učím osm hodin týdně za 664 Kčs čistého platu měsíčně. Nevyložit občas nějaký vagón, tak bych s platem nevy­stačil. Může někdo namítnout, že taková situace je jen v Brně a Jeho okolí. Jenže — před ukonče­ním studia jsme se sešli s inspektory z různých krajů republiky a ti nám s bolestně naladěnými tvářemi oznámili, že místa jsou jen pro ty, kteří studovali kombinace se západními jazyky. Ne­věřil jsem tomu a napsal žádosti na všechny krajské odbory školství. Některé mi ani neodpo­věděly. V místě mého bydliště se uvolnilo místo ředitele okresní lidové knihovny, podal jsem si žádost — a také jsem nedostal odpověď. Ředite­lem se stal jakýsi důchodce. Začal jsem chodit od jedné školy к druhé, ale všude byli kompletní, Jen na té chemické prů­myslovce mi vyšli vstříc. Ptal jsem se na KNV, jestli by к těm osmi hodinám něco neměli. Prý ne — místo toho se mě soudružka zeptala, proč nejdu na vojnu, že bych měl po starosti. Jenže já na vojně byl už před šesti lety. A tak učím svých osm hodin týdně a těším se, že snad přece jen někdy jich bude devatenáct. To budou, panečku, časy!« Pod dopisem byla douška: »Víte, že filosofii učí na školách lidé, kteří pro ni vůbec nemají aprobaci, a na některých průmyslovkách ji neučí nikdo, přestože ji v osno­vách mají? To tak vyřešit!« Po přečtení tohoto dopisu se vynořila řada otázek, které by zasluhovaly solidní odpovědí. Jaká je asi péče o nové absolventy, pročpak »ne­zabralo« rozmisťovací řízení, načpak má stát vy­hazovat za vystudování vysokoškolsky vzdělané­ho učitele kolem půl miliónu, a pak ho třeba nechat balit lékárnické preparáty aj. Něco roz­hodně není v pořádku. Chtěli jsme však především pomocí A. Drmo­­lovi. A tak jsme se obrátili na prorektora Uni­versity J. E. Purkyně prof. RNDr. VI. Rypáčka, který záležitost postoupil děkanátu filosofické fakulty s tím, aby nás informoval i o součas­ných potížích v umísťování. Z odpovědi děkanátu vyplynulo, že A. Drmola byl úspěšným studentem — diplomovou práci ob-hájil výborně, státní zkoušku z filosofie vykonal s dobrým prospěchem v druhém termínu a na velmi dobrou složil závěrečnou zkoušku z ne­­diplomového dějepisu. Z 22 původně přijatých studentů vytrvalo jen jedenáct (z nich pět v jiné kombinaci, než uvedl ve svém dopise A. Drmola): »Místa pro kombi­naci filosofie—dějepis v Jihomoravském kraji nebyla, jak to vyplývá z formulace rozpisu vol­ných míst, který děkanátu podal odbor školství Jihomoravského KNV 10. dubna 1969. Byla ovšem vypsána různá volná místa pro historiky ...« A dost. Universita splnila svou úlohu tím, že dala absolventu diplom — jestli ho využije nebo ne, to už není její starost. Od toho jsou jiní. školské odbory národních výborů. Inu, aspoň se nastávající absolventi poučí, co od koho mohou očekávat. Informovali jsme o dosavadních »výsledcích« A Drmolu a požádali ho o souhlas, abychom se v jeho záležitosti mohli obrátit na školské :;)rávy. Odpověděl nám: »Vůbec se nedivím, že akademičť funkcionáři projevují malou akceschopnost. Skončil právě školní rok a oni jistě mají potíže s umístěním těch, kteří letos promovali — a nemají ani těch osm hodin týdně jako já. Ostatně se mi podařilo získat další tři hodiny, ale ty zbývající asi již neseženu.« Napsal také, že jeho stranický pohovor к vy­dání nové legitimace dopadl kladně, stejně i pro­věrka odbornosti aj. »Kdyby snad bylo možné něco podniknout к získání zbývajících osmi ho­din, byl bych velice rád.,.« Žádali jsme tedy o řešení odbor školství KNV Brno a v zastoupení jeho vedoucího ing. F. Ne­čase nám odpověděl ing. Kadlec: »K vašemu přípisu o umístění A. Drmoly sdělu­je odbor školství, že konečná zpráva bude vám podána v polovině srpna, nebof příslušní pracov­níci, v jejichž kompetenci je případ vyřešit, jsou toho času na řádné dovolené.« Dovolené se zřejmě protáhly, riebof ještě kon­cem října jsme slíbenou odpověď nedostali. Te­prve po urgenci se dovídáme, že A. Drmola si nyní svůj učební úvazek doplňuje na střední průmyslové škole stavební, že ředitelé škol jsou s jeho pracovními výsledky spokojeni — a do­konce mu bylo povoleno externě vyučovat dvě hodiny týdně na Vysoké škole zemědělské v Brně. A Ještě něco nám napsal ing. F. Nečas: »A. Drmola při osobním jednání na odboru škol­ství KNV v Brně prohlásil, že jeho podání re­dakci Rudého práva nemá být chápáno jako stíž­nost na postup a práci odboru školství KNV v Brně, ale má spíše všeobecnou platnost řešící generační problém absolventů jeho fakulty.« Proč právě toto považoval ing. F. Nečas za dů­ležité, se můžeme jen domýšlet. Chápeme, že po vyřešení své záležitosti nemá už A. Drmola velký zájem na těch, kteří dříve к jeho potížím byli chladní, kteří se tvářili nezúčastněně. Fakta však zůstanou fakty — A. Drmola přece už před­tím, než se obrátil na naši redakci, jednal s od­borem školství KNV v Brně. jsme přesvědčeni, že není dobré se snažit za každou cenu si uchovávat neposkvrněný štít — že je lépe chybu napravit a nedostatek přiznat. Takový postup to­tiž přináší užitek, protože pomáhá odstraňovat příčinv příštích chvb — a vede к důvěře ty, kteří se musejí na orgány státní správy obracet s žádostmi o řešení těch či oněch záležitostí. Ověřili jsme si u A. Drmoly, že nyní má úplný učební úvazek. Na Vysoké škole zemědělské ne­vyučuje, protože mu to rozvrh nedovoluje. Učí filosofii, politickou ekonomii, psychologii a hy­gienu práce. A také se oženil. Jeho případ tedy končí. Byl však dostatečně názorný, aby ukázal, že je nutné včas vytvářet podmínky pro začlenění nových absolventů do života, pomáhat jim ve vyhledávání odpovídající­ho zaměstnání a nesmiřovat se s překážkami, které se při tom mohou vyskytnout. MILOSLAV HAJEK RUDĚ PRÁVO • «Ц Ve středu 13. ledna 1971 9 ...s příchutí zeměžluče Práce jen na osm hodin v týdnu • Diplomované baličky • Byrokraté neodpoví­dají na dopisy • Chyby přiznat a napravit • Včas vytvářet podmínky pro nastá­vající absolventy vysokých škol

Next