Rudé Právo, únor 1971 (LI/26-49)

1971-02-23 / No. 45

S3 LET SOVĚTSKÝCH OZBROJENÝCH SI L V dějinách sovětského státu jsou významné události, s nimiž jsou nerozlučně spojeny statečnost, sláva a síla sovětského lidu. Jedním z těchto historických dat je 23. únor — Den Sovětské armády a vojenského námořnictva. Zrod sovětskýčh ozbrojených sil před 53 léty Je nerozlučné spjat se Jménem Vladimíra Iljiče Lenina, s ním Je spojena jejich hrdinská his­torie. [emu náleží dějinná zásluha za vytvoření voienského programu prole, tářské revoluce I učení o obraně so­cialistické vlasti. V. I. Lenin vždy učil, že každá revoluce mňže dosáhnout svých cflQ Jen tehdy, dovede-li se ubránit. Aby bylo možno čelit náporu re­­akčních sil imperialismu a ubránit rer voluční vymoženosti, bylo nutné v nej­­kratší době vytvořit vojenskou orga­nizaci nového typu, armádu dělníků a rolníků, která byla schopna klást rozhodný odpor interventům a bělo­­gvardějcům. Armáda, se tvořila za krajně složité situace, doslova pod přímou palbou nepřítele. V, zemi vládl zmatek a hlad, nebylo dostatek velitelských kádrů, chyběly -vojenské zkušenosti. »Chopili Jsme se takové věci,« řekl na sjez­du strany V. 1. Lenin, »které se v ta­kové šíři neodvážil nikdo na světě«. Vybudovat za tak těžkých podmínek masovou, dobře organizovanou a re­gulérní armádu bylo bezesporu his­torickým činem. V čele ozbrojeného boje s bělogvardějci a Interventy v le­tech občanské války'stál.'V. I. Lenin. Byl v nejužším spojení se všemi fron­tami a stále ovládal probíhající udá­losti. Velel bezprostředně Rudé armá­dě, byl největším stratégem revoluce a současně i největším vojevůdcem v historii bojů za osvobození pracu­jících. Rozhodující Dodmínkou našeho ví­tězství nad spojenými silami meziná­rodního imperialismu a domácí kon­­trarevoluce bylo moudré leninské ve­dení a gigantická organizátorská čin­nost strany. Revoluční Rusko čestně obstálo v první kruté zkoušce pří střetnutí s třídním nepřítelem. Po vítězném skončení občanské válkv přistoupili pracující naší země pod vedením komunistic­ké strany к budování socialistické společnosti. V krátké době bylo obno­veno národní hospodářství a základní problémy země byly vyřešeny dříve než za dobu tří pětiletek. Uskutečnila se kolektivizace zemědělství a rozvoj vědy a kultury zaznamenal vynikající úspěchy. Při řešení těchto úkolů usku. tečnovala komunistická strana sou­časně i nezbytná opatření, směřující к posílení obranyschopnosti země a upevnění ozbrojených sil. Léta vý­stavby socialismu znamenala rovněž vytvoření mohutného obranného prů­myslu, což umožnilo vybavení armády i námořnictva nejnovějšími druhy zbraní a techniky. Sovětští vojáci si při výcviku, na cvičeních a manév­rech tříbili své vojenské mistrovství a ostražitě sledovali intriky imperia­listických agresorů. V době socialistické výstavby se ne­přátelé sovětského státu nejednou po­kusili prolomit pevnost našich hranic, ale narazili vždy na rozhodný odpor. Tak tomu -bylo například r. 1929, kdy byli poraženi čínští imperialisté, i při událostech u Jezera Chasan a na řece Chalchin-Gol, kde naše Jednotky roz­drtily Japonské samuraje. Rudá armá­da uštědřila tvrdou lekci i bílým Fi­nům v roce 1940. Ze všech válek, (které naše země prožila, byla však nejtěžší Vel­ká vlastenecká válka proti hit­lerovskému Německu. Celkem 1418 dní a nocí trvaly kruté boje, ve kterých se naplno projevily pozoruhodné vlastnosti sovětských lidí — stateč­nost a odvaha, nezměrná oddanost vlasti, komunistické straně a věrnost idejím komunismu. Situace, za které válka začala, by­la pro nás nepříznivá. Hitlerovské Ně. mecko Již v předválečných letech vy­budovalo obrovskou válečnou mašiné­rii, mohutný arzenál bojové techniky a výzbroje. Podílela se na ní nejen ekonomika vlastního Německa, ale' takřka celé západní a střední Evro­py. Fašistická armáda byla již dříve mobilizována a soustředěna do po­hraničních oblastí. Měla za sebou zku­šenosti z bojových akcí na Západě, měla převahu jak cfo do počtu, tak I co do výzbroje. Proti Sovětskému svazu bylo nasazeno 190 divizí s 5,5 miliónu mužů. К výzbroji těchto vojsk náleželo mj. 50 tisíc děl a minome­tů, 3700 tanků a 4950 letadel. To také v podstatě zapříčinilo první úspěchy hitlerovců. Věrolomným pře­padením se Sovětský svaz dostal do situace, kdy mu hrozilo smrtelné ne­bezpečí. Bez ohledu na všechny ne­příznivé okolnosti náš lid, vojáci so­větských ozbrojených sil, nejenom vy­drželi, ale již v prvních bojích zasa­dili nepříteli takové rány, Jaké neza­kusil nikde na západních bojištích. Všechen sovětský lid povstal pod vedením komunistické strany na obra­nu socialistické vlasti. Brzy byla ze­mě přeměněna v Jediný vojenský tá­bor. Sovětští vojáci vlastní hrudí brá­nili každou píď země. Neobyčejnou odvahu a statečnost projevili obránci Brestské pevnosti měst-hrdinů Mosk­vy, Leningradu, Oděsy, Sevastopo­­lu, Stalingradu i Kyjeva. Již počáteční období války ukázalo, že plány hitlerovců jsou odsouzeny к zániku. V prosincových dnech ro­ku 1941 utrpěly fašistické hordy v bit­vě u Moskvy první velkou porážku. Historické vítězství u Moskvy bylo počátkem obratu v průběhu celé dru­hé světové války, překazilo plány »bleskové« války a navždy rozdrtilo mýtus »nepřemožitelnosti« hitlerovské . armády. Počátkem února 1943 skončila na­prostým triumfem sovětského vojen­ského umění grandiózní stalingradská ■bitva, trvající šest a půl měsíce. V lé­tě téhož roku byla rozdrcena fašis­tická vojska u Kurska a tím byl utvrzen definitivní obrat ve válce. Ofenzíva sovětských ozbrojených sil v letech 1944—1945 sehrála rozhodu­jící úlohu nejen při očistění celého území naší země od nepřátelských vojsk, ale také pfr osvobozování ná­rodů Albánie, Bulharska, Maďarska, Norska, Polska, Rakouska, Rumun­ska, Československa a Jugoslávie z fa­šistické nadvlády. Společně s Rudou armádou bojo­vali bok po boku vojáci slavné­ho československého armádní­­"ho sboru pod vedením L. Svobody, ny­nějšího presidenta Československé so­cialistické republiky, i partyzáni na Slovensku, kde Jedním z organizátorů odboje byl soudruh G. Husák. Sovětský lid nikdy nezapomene na to, že v naší zemi spí věčným spán­kem spolu s padlými sovětskými vo­jáky i stateční vojáci bratrského Čes­koslovenska — hrdinové SSSR Otakar Jaroš, Jan Nálepka a mnozí jejich dal­ší spolubojovníci. Porážka fašistického Německa, kte­rá začala u Moskvy a na březích Vol­hy, skončila v Berlíně na březích Sprévy, u Labe a také ve zlaté Pra­ze. Hitlerovské Německo utrpělo zdrcujíc! porážku a 8. května 1945 ka­pitulovalo. Po několika měsících vyhlásila so­větská vláda, věrna svým spojenec­kým závazkům a spravedlivému boji za zájmy vlasti, válku militaristické­­mu Japonsku. Ozbrojené síly SSSR v krátké době rozdrtily hlavní síly Japonska — téměř miliónovou kvan­­tunskou armádu. Druhá světová válka skončila naprostou porážkou zemí fa­šistické koalice. V boji s hitlerismem dosáhla naše země nejenom vojenského, ale I ekonomického á morálně politického vftězství. Velká vlastenec­ká válka nebyla jenom těžkou zkouš­kou, byla i školou odvahy. Sovětský lid pod vedením leninské strany usku­tečnil nesmrtelný čin ve Jménu socia. Itsmu. Ušlechtilé cíle války daly im­puls к nevídanému masovému a vskut­ku celonárodnímu hrdinství. Přes 11600 obránců vlasti bylo vyzname­náno nejvyšším a nejčestnějším titu­lem hrdina Sovětského svazu. Za bo­jové činy a hrdinné skutky bylo vy­znamenáno přes sedm miliónů obča­nů řády a medailemi. O vítězství nad hitlerovským Ně­meckem a Jeho spojenci se zasloužily četné národy Sovětského svazu a Evropy. Zdůraznil to ve svém projevu maršál Sovětského svazu ministr ná­rodní obrany SSSR A. A. Grečko: »Historické vítězství nad fašistickým Německem ve druhé světové válce by­­'o dosaženo společným úsilím mno­hých zemí a národů.« Byl to však především sovětský lid Generálporučík S. M. ZOLOTOV, člen vojenská rady a náčelník politické správy Střední skupiny sovětských vojsk a Jeho ozbrojené síly, kdo měl roz­hodující podíl na vítězném zakončení války, kdo na sebe vzal hlavní tíži bo­je. Sovětsko-německá fronta byla hlavní frontou druhé světové války. Právě zde se soustředily hlavní síly fašistického wehrmachtu — přes 75 procent Jeho divizí. »Zničení úderných sil světového imperialismu — německého fašismu a Japonského militarismu, uskutečnění osvobozenecké role Sovětské armády« — jak se zdůrazňuje v tezích ÚV KSSS ke stému výročí narození V. I. Lenina — »přispěly v rozhodující mí­ře к úspěchu národně demokratic­kých revolucí v celé řadě zemí Evro­py a Asie.« Po druhé světové válce se vytvo­řila světová socialistická sou­stava států. Mohutný vzestup národně osvobozeneckého hnutí způ­sobil porážku koloniálního systému imperialismu. Třídní bo] proletariátu v kapitalistických zemích nabyl nové­ho, vyššího stupně. Při hodnocení výsledků minulé vál­ky si nyní sovětský lid znovu s hrdos­tí uvědófnuje, že společenský socia­listický systém, jeho hospodářské 1 organizační možnosti, marxisticko­­leninská ideologie byly hlavními zdroji Jeho vítězství ve Velké vlaste­necké válce. Vítězství umožnilo na­šemu lidu pokračovat ve velkém díle výstavby komunistické společnosti, které bylo přerváno nepřátelským vpádem. V poválečných letech dosáhl So­větský svaz značného rozmachu v ná­rodním hospodářství, v růstu mate­riální a kulturní úrovně sovětských lidí. Průmyslová výroba stoupla ve srovnání s rokem 1913 Jedenadevade­­sátkrát. Náš průmysl vyrábí nyní za čtyři dny tolik, kolik se za carského Ruska vyrobile za celý rok. Vysoké tempo zaznamenal i rozvoj elektro­techniky, chemie, naftové chemie, vý­roba strojů a zejmáaa přístrojů a ra­­dioelektronika — odvětví, na nichž závisí další techfllrký pokrok celého národního hospodářství. Jasným ukazatelem nových pozoru­hodných úspěchů, talentu a umění našich vědců a konstruktérů, Inžený­rů a dělníků — úspěchů, které hra­ničí až s fantazií — Jsou lety automa­tických stanic Luna 16 a Luna 17. Úspěchy sovětského lidu v rozvoji ekonomiky, vědy a techniky umožni­ly realizaci dalekosáhlých opatření v oblasti výstavby ozbrojených sil. Výsledkem Je kvalitativní přestavba celkového obranného systému země, několikanásobný vzrůst bojeschopnos­­ti armády a námořnictva. V posledních letech došlo к vel­kému rozvoji raketového vojska strategického určení, vyzbroje­ného zbraněmi, pro které "prakticky neexistují nedosažitelné objekty. Nové bojové kvality, vysokou (johyblivost a manévrovací schopnost získala i po­zemní vojska. К vážným změnám do­šlo I u vojsk protivzdušné obrany stá­tu. Téměř veškeré bojové letectvo vo. jenských vzdušných sil tvoří nosiče raket a nadzvuková letadla. Neustále roste bojová síla 1 našeho válečného námořnictva, do Jehož výzbroje nyní náleží prvotřídní válečné lodě a po­­nonky-noslči raket. Moc a síla ozbrojených sil SSSR netkví však jenom v účinných zbra-nich a nejmodernější bojové technice. Je především v lidech, kteří techniku a zbraně ovládají, kteří jsou ideově pevní, zocelení, bezvýhradně oddaní vlasti, straně a lidu, kteří mají vy­soké morální a bojové vlastnosti a Jsou připraveni splnit každý úkol při obraně státních zájmů Sovětského svazu. Komunistická strana vychová­vá příslušníky ozbrojených sil v du­chu sovětského vlastenectví a socia­listického internacionalismu. Vojáci sovětských ozbrojených sil žijí myš­lenkami a zájmy, Jež jsou společné všemu sovětskému lidu. V jubilejním roce 1970 se ve všech Jednotkách a útvarech široce rozvi­nulo socialistické soutěžení na počest stého výročí narození Vladimíra Ilji­­če Lenina a 25. výročí vítězství nad fašistickým Německem. Vojáci své zá­vazky úspěšně splnili. Vzrostl počet výtečných Jednotek a jednotlivců v bo­jové a politické přípravě i počet tříd­ních specialistů. V současné době podle příkladu příslušníků Proskurovsko-berlínského pluku G. I. Kotovského, vyznamena­ného Leninovým řádem, Řádem rudé­ho praporu a Řádem Kutuzova, přijali příslušníci svazků a útvarů Střední skupiny vojsk nové, vyšší závazky, aby důstojně přivítali XXIV. sjezd ko­munistické strany, který bude zahá­jen dne 30. března 1971. Vysokých ukazatelů v bojové a politické přípra­vě dosáhli příslušníci útvarů a jed­notek, kterým velí důstojníci Ščer­­bakov, Basov, Salajev, Pankratov, Krl­­vickij a dalšL, Každým dnem sílí a rozvíjí se bo­jové přátelství sovětských ozbro­jených sil a Československé li­dové armády, která se společně se svým lidem připravuje na slavné 50. výročí vzniku Komunistické strany Československa. Toto přátelství se zro­dilo za těžkých bojů v době války s fašismem. V každodenním bojovém výcviku se upevňují pracovní svazky velitelů, po­litických pracovníků, štábů i vojáků. Již tradičně dochází ke společným pracovním setkáním velitelů a poli­tických pracovníků na různých úrov­ních. Na přátelských setkáních se vy­měňují cenné tvůrčí názory a kladné zkušenosti z výcviku a výchovy vojsk. Velká pozornost se věnuje i vzájem­ným a co nejširším Informacím a konzultacím. Konají se společná shro­máždění a semináře. Nejpevněji se utužuje bojové přá­telství příslušníků Střední skupiny vojsk a vojáků ČSLA na společných taktických cvičeních, při nichž se pro­cvičují společné akce bratrských armád, prověřuje se bojová síla mo­derních zbraní a techniky a prohlu­buje se bratrství ozbrojených sil stá­tů Varšavské smlouvy. Cvičení jsou nejlepší školou pro předávání nej­­osvědčenějších zkušeností. Největší společné cvičení vojáků Střední sku­piny vpjsk a ČSLA proběhlo v srpnu 1970 pod názvem Taran. Jeho cílem bylo další zvýšení přípravy a zdo­konalení společných akcí vojsk dvou bratrských armád. Společné cvičení ukázalo vzrůstající bojové mistrovství vojáků Střední skupiny vojsk a ČSLA, jejich pevné morálně psychologické vlastnosti a fyzickou zdatnost. Jednotlivých etap společného cvi­čení se zúčastnili a vysoce Je ocenili první tajemník ÚV KSČ soudruh G. Husák, president ČSSR soudruh L. Svoboda, předseda vlády ČSSR sou­druh L. Štrougal i další straničtí, státní a vojenští představitelé Česko­slovenska. Ve svém projevu к účastníkům cvi­čení president ČSSR armádní generál L. Svoboda řekl: »Svým bojovým mis­trovstvím nejlepším způsobem rozví­jejte slavné bojové tradice, které vy­tvořili ve Velké vlastenecké válce vaši otcové a starší bratři... Slavné bojové tradice Sovětské armády rozvíjíte zejména tím, že plní­te v naší z?mi svoji internacionální povinnost při obraně socialismu. V no­vých podmínkách tak uskutečňujete linii Sovětské armády, která před pěta­dvaceti lety přinesla svobodu i ná­rodům Československa ... Spolupráce a vzájemné akce vojsk Českosloven­ské lidové armády a Střední skupiny vojsk Sovětské armády přinášejí stá­le konkrétnější a přesvědčivější vý­sledky při plnění úkolů, které před vámi stojí.« Po blahopřání našim vojákům vy­jádřil soudruh Svoboda přesvědčení, že budou i nadále společně s přísluš­níky ČSLA zajišťovat bezpečnost zá­padních hranic socialistického spole­čenství. Sovětští vojáci zůstanou vždy věr­ni své internacionální povin­nosti. Jsou pevně přesvědčeni o tom, ž| obrana spcialismu je nej­vyšší internacionální povinností všech národů a armád socialistických ze­mí. Sovětští vojáci jsou věrni odka­zu nesmrtelného Lenina, který vyzý­val к upevnění jednoty vojenských sil zemí socialismu, jež je nezbytnou podmínkou úspěšného boje proti sjed­nocené frontě imperialistických vel­mocí. Reálným uskutečněním Leninových myšlenek je Varšavská smlouva, spo­lehlivý štít světového socialistického společenství. V jedné řadě se svými bratry ve zbrani, vojáky armád států, jež jsou členy Varšavské smlouvy, bděle stojí ozbrojené síly Sovětského svazu včetně vojáků Střední skupiny vojsk. Jsou připraveni dát kdykoli pádnou odpověď každému agresorovi. Při oslavách 53. výročí ozbrojených sil SSSR, před blížícím se XXIV. sjez­dem KSSS, i/jištují sovětští vojáci svůj lid, svou komunistickou stranu, že bu­dou i nadále plnit odkaz V. I. Leni­na o ochraně socialistické vlasti. Těsně spojeni s leninskou stranou, jsou si hluboce vědomi své odpověd­nosti za obranu vlasti i celého socia­listického společenství. Společně s vo­jáky armád bratrských socialistic­kých zemí, které spojuje v pevný bo­jový svazek Varšavská smlouva, jsou vždy na stráži a připraveni odrazit každého agresora, který by se osmě­lil narušit mírovou práci našich ná­rodů. Plníme vojenský odkaz V. I. Lenina ÚRYVKEM ZE VZPOMÍNEK GUSTY FUČÍKOVÉ' Tlakoměr hospodářské si­tuace v celém světě hrozivě klesal, láká moc bude s to ho zastavit a kdy, to nikdo nevěděl, ani největší hospo­dářské kapacity. Když np jaře 1932 těžaři chtěli zastavit těžbu uhlí na Dole Humboldt v severních Cechách, horníci se vzbouřili. Nic jiného jim nezbývalo: bud zemřít hlady, nebo se bouřit a získat, tak naději na prád. Zastavili práci. Stáv­ka se rychle jako oheň ší­řila na 35 dolů v severočes­kém revíru. Bylo to něco ne­vídaného, ta jednota horníků odborově i politicky organi­zovaných v nejrůznějších odborových organizacích a politických stranách. Sekre­táři odborů i stran (kromě komunistickéI volali na své členy hot a oni poslechli komunisty, kteří na ně vo­lali: Do houfu! Na Mostecko, ústředí stáv­kového území, přijeli zá­stupci Rudých odborů, KSČ i publicisté z komunistic­kého tisku. Mezi nimi ne­chyběl ani lula. Vždyt jel mezi své hornické kamarády. Vystřídalo se tu tehdy hodně komunistických re­doktorů. Rozjeli se t na Kla­densko a na Ostravsko. Ale nejvěrnějším severočeskému uhelnému revíru, nejvěrněj­­ším severočeským horníkům od počátku al do konce stávky zůstal juta. Cítil se tam jako voják na frontě. Kaldý bojovník na frontě je více svůj, jistější mezi ka­marády nei mezí neznámý-' mi. Zná vlastnosti svých pfátel, silné stránky t sla­biny jednotlivců, ví prostě, kdo je kdo, stejně tak jako to vědí oni o něm. Nikde a nikdy nepoznáš člověka tak zevrubně a za tak krát­kou dobu, jako když se octne v nejvyšší krizi, v nej­vyšším nebezpečí. Nic před tebou nezatají, svěřuje se, ukazuje se z dobré i ze špatné strany, svěřuje se se svými starostmi, pochybnost­mi, s nejskrytějšími myšlen­kami a podle svého charak­teru jedná — statečně, či zbaběle. lula přijel na sever, právě když vznikla »černá lavina« havířů, kdy všechno osazen­stvo Dolu Humboldt dostalo výpověď a celý důl měl být zavřen. Co očekávalo neza­městnané horníky, jaké per­spektivy měli před sebou po propuštění z práce v těch letech těžké hospodářské krize? Nikde sebemenší vy­hlídka na zaměstnání na jiném dole, nikde žádná na­děje na jakoukoliv prád. Ocitli se v holé bezbřehé pouští, která jim mohla na­bídnout jen smrt hladem a vysílením. Ten hrozný pocit prázdna, beznaděje, opuště­nosti, který zachvátil 400 horníků Dolu Humboldt a potom, kdy všechny odbo­rové organizace — kromě Rudých odborů — fim nalé­havě doporučovaly, aby při­jali »výhodné řešení«, tf. 14denňí výpověď, a dál ui nebylo zhola nic, tádná perspektiva, jedině smrt hladem, fe všechny do jed­noho najednou stmelil, vy­tvořil z nich černou lavinu, která se začata valit od po­­stileného dolu к dalším, к pátému, desátému, třicá­tému a s každým dolem, и něhot se na okamžik za-stavila, nabývala na objemu a valila se dál, stále dál, až zavalila všechny doly v se­verních Cechách a vstřebala do sebe 17 000 horníků. Mikrosoučástí té černé lavi­ny se stal t Jula. Kam se valila ona, tam směřoval i on. Očastnil se všech akcí, které severočeští horníci podnikali, které podnikala strana a Rudé odbory. V Ru­dém právu, v Rudém večer­níku líčil telegrafickou stručností a v Tvorbě i ob­sáhlými reportážemi boj horníků, jejich solidaritu. S horníky stával na stávko­vých hlídkách, přemlouval společně s nimi a přesvěd­čoval každého stávkokaze, na něhož stávková hlídka narazila, aby nevrážel nůž do hornických, a to zname­ná i do vlastních zad, aby se zařadil do fronty bojov­níků za práci a chleba. Byl jako hodinové kyvad lo. Pohyboval se ve směru Praha—sever—Praha a zase zpět. Absolvoval schůze stávkového vedení, diskuse horníků s komunistickými a sociálně demokratickými i národně socialistickými českými i německými funk­cionáři. V těch vzrušených dnech nevydržel sedět za redakčním stolem a sesta­vovat zprávy z docházejí­cích materiálů. Musel být uprostřed té dramatické vel­ké bitvy na život a na smrt. Ve vlaku ze severu do Prahy myslel na to, jak z nepře­berného množství poznatků, zážitků, ~tnformací sestavit - stručnou zprávu pro Rudé právo a Rudý večerník, tak, aby to nebyl len suchý zá­znam, který čtenář lhostejně přelétne, aniž pohne brvou, ale aby ho zaujal, chytl, aby ho přiměl zamyslit se. Byla to namáhavá, vyčer­pávající činnost, téměř beze spánku. A. třebaže ze stáv­kového území přijížděli dal­ší a další redaktoři komu­nistického tisku — Borin, Bareš, Cekotová, Kurt Kon­rad, ukazovalo se, že to vše na ten gigantický boj horní­ků je málo, že to nestačí, jula sem přivezl proletářské spisovatele Gézu Včeličku, Vaška Káňu, byl iniciátorem akce, aby pokrokoví spiso­vatelé navštívili bojující horníky. Rudé právo uveřejnilo (31. 3. 1932/ naléhavou vý­zvu к pracující veřejnosti, aby podpořila stávkující horníky. Podepsali ji Zde­něk Nejedlý, S. K. Neumann. Vítězslav Nezval, Ivan Seka nina, Karel Teige, ředitel dělnického družstva Včela soudruh Zmrhal. Sbírka za­nedlouho vynesla 300 000 korun. Nelze nevzpomenout. jak Osvobozené divadlo vě novalo na stávkující horníky výtěžek jednoho svého před stavení — více než 8000 ko­run. Mezi severočeské horníky přijeli (5. 4. 1932/ básník Vítězslav Nezval a spisova­telé Vladislav Vančura a Karel Nový. □ Kniha G. Fučíkové Ži­vot s J. Fučíkem vyjde ještě letos v nakladatel­ství Svoboda. Život si. Fučíkem připomínáme si dnes jeho 68. nedožité narozeniny 1 toiskusní příspěvek Bylo to na výroční členské schůzí uliční organizace KSČ v Praze. Disku­se, jakou soudruzi dlouho nepamatují. Živá, věcná, konkrétní. Jeden z pří­spěvků se týkal tohoto případu: Mladé děvče, sotva vyšlé ze školy, si chtělo v roce 1968 zařídit život po svém. V naší socialistické republice se mu nelíbilo. Zato život v kapitalistických zemích lákal. Jak tam se mladí , mají — slyšelo na různých mítincích teh­dejší doby, vidělo v kinech, četlo v li­teratuře. Nezkušené mládí se rozhod­lo. Dívka opustila rodiče, a protože tehdy »všechno šlo«, odjela do zá­padního Německa. Nečekali na ni, jak si představovala, s otevřenou náručí. Pobyt ve vysněném kapitalistickém státě skončil v nemocnicí, porodem a smrtí děvčete. Zemřelo proto, že nemělo peníze na zaplacení krve, kte­rou nutně pro záchranu svého života potřebovalo. V sále, kde schůze probíhala, bylo nejprve ticho. Až za chvíli začala rušná debata. O takových věcech by se mělo psát! Naše mládež by o nich mě.la__vědět, aby na konkrétních při­­padech mohla srovnávat život v socia­listickém státě a život v kapitalismu. U nás se každému, kdo to potřebuje, dostane lékařského ošetření i té živo­tadárné tekutiny, krve, zdarma. A tam? Máš peníze — budeš žít, ne­máš — musíš zemřít. A vůbec, kdo za to může, kdo naši mládež v osmaše­desátém krmil různými řečmi o před­nostech kapitalistického zřízení, o je­ho »demokracii a humanitě«, kdo před ní zesměšňoval socialistický spole­čenský řád, naše přátele nejvěr­nější, Sovětský svaz a druhé socia­listické země, kdo v ní rozdmýchá­val jiskřičky nenávisti a zhanoboval vše, co dělnická třída od února 1948 vybudovala? Došlo na Poučení. Ano, byli to ti, o kterých se tam hovoří. Mají na svě­domí hodně. I životy mladých lidí, kteří ve své naivitě, pramenící z ne­zkušenosti, jim uvěřili a podlehli je­jich řečem. -dv- 5«!» u. ж»«»«* <***. «она POAVi) ж Kifft V If „jyrefcöllfjf övj тШ(1и «»fff ШвРЯ ufl I f |КюШ im! г*** **«, Senerální stávka a krveprolití na шш'мшгшм» «ov, > - im »*x> «*<ле> *лчв^»; <*У ей» --- VXbci .«*> Stum •• o.- fwcr« M> «fett** »7# Rudé právo z 15. dubna 1932, kde soudruh Fučík referuje o událostech na severu. а*/я5$мм W «Ь»: * {«> Informovali jsme se za Vás POPLATEK ZA SPOLEČNOU TELEVIZNÍ ANTÉNU »Domovní správa na mně žádá, abych platila 3 Kčs měsíční poplatek za užívání společné televizní antény. Já ale televizor nemám. Musím platit?« M. J. Most a další čtenáři Zařízení společné televizní antény včetně příslušných rozvodů, a zásuvek v bytech je trvalou součástí zařízení bytu stejně tak, jako např. vodovod, kanalizace, rozvod elektřiny apod. Uživatel platí úhradu za toto vybavení nikoliv za užívání. Úhrada za vybave­ní bytu zařízením společné televizní antény byla stanovena vo výši 3 Kčs měsíčně. Tato sazba byla schválena usnesením býv. Státního cenového výboru č. 35/ 1964 s tím, že ji bu-dou platit všichni uživatelé bytů, kte­ří bydlí v bytech vybavených tímto zařízením. Z těchto důvodů není mož­no vybírání úhrady vázat na podmín­ku, zda uživatel bytu má nebo nemá televizní přijímač. Náklady na toto zařízení (opravy, údržba apod.) musí bytová organizace hradit, i když ně­kteří uživatelé bytů zařízení nepo­užívají. Kromě toho Jde rovněž o spo­lečnou rozhlasovou anténu, nikoli te­dy jen o televizní. PLYNOVÉ TOPENÍ »Zavedli jsme si plynové topení, ale slyšeli jsme, že vlhko z plynu leptá komíny. Dá se tomu nějak zabránit?« RODINA 0., Kroměříž Při topení tuhými palivy odchází’ do komína také značné teplo, které ohřívá i komín. U topidel na plyn nebo kapalná paliva jsou teploty od­cházející do komína minimální. Na‘víc zplodiny obsahují i značné množství vodních par, které se v komíně sku­tečně srážejí, a jak říkají kominíci, komín »pláče«. Lze tomu těžko zabrá­nit, Jedině vyměnit topldtq zapojené do komína za systém např. WAW, které je vyústěno přímo ven. Záleží ovšem také na tom, jaký je tah ko­mína. V každém případě je nutné po­radit se s odborníkem. ZNEHODNOCOVÁNÍ BANKOVEK »Můžete mi sdělit, jak se znehodnocují bankovky — pokud se stahuji z oběhu?« D. ŠEDIVÁ, Miletín Stání banka československá, která pečuje o oběh čs. peněz, soustřeďuje pomocí sítě svých poboček v každém okrese do svých pokladen veškeré ho­tovostí, které se navracejí z oběhu buď jako tržby maloobchodu a služeb, nebo jako odvody pbšt a spořitelen, popř. i jiných peněžních ústavů. Při­jaté bankovky a státovky jsou při po­čítání tříděny na peníze upotřebitelné, které jsou opět podle potřeb národ­ního hospodářství vydávány do obě­hu, a na peníze dalšího oběhu již neschopné (značně opotřebované, po­špiněné, natržené, popsané apod.). Peníze dalšího oběhu již neschopné jsou komisionálně proráženy speciál­ním prorážečem a adjustované ve svazcích po 1000 kusech zasílány do hlavní pokladny v Praze (na Sloven­sku v Bratislavě), kde jsou po pře­počtení odváženy do zvláštního drtí­cího zařízení Státní banky čs., v němž jsou za' přísného komisionálního do­hledu dokonale zničeny na drť, která se používá na výrobu, lepenky. Každý měsíc se vyřadí celostátně asi 5 tun papírových peněz, ročně na 1 obyva­tele CSSR 5 kusů. Vyřazené peníze jsou plynule nahrazovány penězi no­vými. ZPŮSOB VYMÁHÁNÍ ŠKODY »Bylo mi odcizeno motorové vozidlo a pachatel s ním havaroval, Zaplatí mi škodu pojišťovna z povinného ručení, když nemám havarijní pojištění, nebo ji musím sama vymáhat na pachateli?« V. B., Žďár nad Sázavou Z pojištění odpovědnosti za škody, způsobené provozem motorových vo­zidel (povinné ručení), hradí pojiš­ťovna za osoby odpovědné za provoz pojištěného vozidla (zpravidla provo­zovatel a řidič) jen škody, způsobené provozem tohoto vozidla jiným oso­bám (vyjma osobám blízkým). Nehra­dí tedy škody, které vzniknou na po­jištěném vozidle (např. tím, že vo­zidlo je odcizeno a poškozeno). Je proto třeba, aby v takovém případě majitel motorového vozidla uplatnil nároky na náhradu škody proti tomu, kdo vozidlo poškodil, nejlépe hned v trestním řízení. Výši škody .musí věrohodně doložit. Pouze tehdy, má-11 vlastník vozidla havarijní pojištění, pojišťovna škodu na vozidle uhradí a s pachatelem krádeže se suma vyrov­ná. PÉČE 0 SLUŽEBNÍ PSY »Mimo svou službu se starám o služebního psa. Mám nárok na něja­kou odměnu?« A. K., Praha Tyto otázky řeší vyhláška minister­stva práce a sociálních věcí, zveřej­něná ve sbírce zákonů č. 103/1968, § 9. Členům závodních stráží a hlí­dačům, kteří v mimopracovní době pečují o krmení a výcvik služebních psů, je možno poskytnout zvláštní od­měnu až do výše 80 Kčs měsíčně. Výši odměny určí vedoucí organizace podle náročnosti práce, počtu svěře­ných j)sů apod. BEZÚROČNÉ PŮJČKY »Chtěli bychom přestavět rodinný domek, ale podnik nám nechce poskytnout bezúročnou půjčku, protože prý domek není náš. Jak to vlastně je?« M. P., Frýdek-Místek Bezúročné podmíněně nenávratné půjčky na přestavbu rodinného dom­ku poskytují organizace svým pracov­níkům nebo národní výbory ve výši a za podmínek uvedených ve vyhláš­ce č. 137/1968 Sb. Podle této vyhlášky pak mohou organizace poskytnout svým pracovníkům bezúročnou půjč­ku na přestavbu domku, kterou se získá další nový byt v jejich rodin­ném domku. To znamená, že jako podmínka pro poskytnutí půjčky se stanoví osobní vlastnictví, resp. spo­luvlastnictví k rodinnému domku. Po­dle shora uvedené vyhlášky může být organizací poskytnuta bezúročná pod­míněně nenávratná půjčka nejvýše 25 tisíc Kčs. Návratnou půjčku je možné získat od spořitelny za zvý­hodněnou úrokovou sazbu 2,7 °/o. Pří­padně od podniku další půjčku (ná­vratnou) z fondu kulturních a sociál­ních potřeb. PŘÍPLATEK ZA CIZÍ ŘEČ »Pracuji jako prodavačka a chtěla bych vědět, zda mám nárok na příplatek za němčinu, kterou perfektng ovládám. Když jsem se o pří­platek hlásila, bylo mi řečena, že musím mít státnici.« N. H., Č. Budějovice Podle platného mzdového předpisu je pro nárok na příplatek za použí­vání cizí řeči nutný předpoklad, že znalost cizí řeči se od pracovníka vyžaduje, pracovník il používá a její znalost prokáže zkouškou. Jestliže je od vás znalost cizí řeči požadována, postačí ve vašem případě, složíte-11 zkoušku v Institutu obchodní výcho­­vy nebo v jazykové škole. Po složeni zkoušky vám může být přiznán pří­platek ve výši až. 40 Kčs měsíčně. U prodavačů se zpravidla státní zkouška nepožaduje. MÍSTO PRO SPOLUZAVAZADLO »Vzal jsem si do vlaku jako spoluzavazadln stromek, vysoký 19U cm, svázaný motouzem. Uložil jsem jej nad sedadlo, ale když přišla prů­vodčí, musel jsem za něj zaplatit poplatek 4 Kčs.« M. S., okr. Břeclav Podle Železničního přepravního řá­du, platného od 1. července 1964, má cestující právo vzít s sebou do vozu bezplatně jako ruční zavazadlo předměty snadno přenosné, nebrání-li tomu právní předpisy nebo opatření orgánů státní správy a nemohou-li tyto předměty poškodit nebo znečis­tit cestující, vozy nebo jejich zaříze­ní. Pro ruční zavazadla přísluší ces­tujícímu pouze prostor nad místem a pod místem, které zaujímá. Tak vy­soký stromek nebylo možné umístit ani nad místem, ani pod místem, kte­ré jste zaujímal a byl jste povinen podat Jej k přepravě jako cestovní zavazadlo. CO DO ŠROTU? »Když jsem byl naposledy ve sběrně šrotu, tak mne překvapilo, jaké ještě pěkné součástky sem vozí z některých závodů. Zajímalo by mne, kdo v závodě rozhoduje o tom, co má přijít do šrotu.« J. K., Pardubice Materiál určený do šrotu musí být schválen komisí příslušného národní­ho podniku, sepsán o tom řádný pro-tokol a podepsán zodpovědnými pra­covníky dodavatelského závodu. ZMÉNĚNÁ PRACOVNÍ SCHOPNOST »Je mi 62 let, pobírám poloviční invalidní důchod a ještě pracuji jako osoba se sníženou pracovní schopností. Může mi závod nařídit, abych pracovala i o volnou sobotu? Jsem unavená, potřebuji odpočinek.« Š. V., Jaroměř Podle ustanovení § 74, ödst. 1, písm. c) zákona č. 101/1964 Sb., o so­ciálním zabezpečení, je zaměstnava­tel povinen upravit občanům se změ­něnou pracovní schopností pracovní dobu, Jestliže to vyžaduje Jejich zdra­votní stav. Kromě toho projednává závodní výbor ROH podle čl. 4 přílo­hy k zákoníku práce (o postavení závodních výborů základních organi­zací ROH) s vedením organizace mi­mo jiné i opatření k vytváření příz­nivých podmínek pro zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopnos­ti a důchodců. Doporučujeme vám proto, abyste se s poukazem na výše uvedená ustanovení obrátila na ve­dení závodu a závodní výbor ROH a žádala o uspokojivé řešení vašeho případu. RUDĚ PRÁVO • V úterý 23. února 1971

Next