Rudé Právo, říjen 1983 (LXIV/232-257)

1983-10-01 / No. 232

PROLETÁŘI VŠECH ZEMÍ, SPOJTE SEI SOBOTA RVBE PRÁVO ŘÍJEN 1983 Experimenty na Saijutu 7 MOSKVA 30. 7.áM (CTK) — Již 95 dni pracují sovětští kosmonauti Vladimir LJachov a Alexandr Ale­xandrov na palubß stanice Saljut 7. V pátek rr(ěla posádka na progra­mu technické experimenty, pozoro­vání zemského povrchu a tělocvik. V uplynulých dnech věnovali Vla­dimír LJachov a Alexandr Alexan­drov velkou pozornost fyzikálním a technickým výzkumům. Na zaří­zení Pion provedli séru pokusů, které přispějí k objasnění zvlášt­ností přenosu tepla n vlastností vi­­cefázového prostředí ve stavu bez­tíže. Při experimentech použili ho­­lografické zařízení. Pomocí vysoce citlivých rychloměrů rilěřill velmi malé zrychlení, které Je na palu­bě orbitálního komplexu. Podle telemetrických údajů a zpráv posádky pokračuje let vě­deckovýzkumného komplexu Sal­jut 7—Sojuz T 9 normálně, oba kosmonauti Jsou zdrávi a cítí se dobře. ORGÁN ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA ČÍSLO 232 — ROČNÍK 64 (Právo lidu ročník 86) CENA 1 Kčs V Lekce z Mnichova trvalým poučením těchto dnech uplynula Čtyřicet pět let od potupného mnichovského diktátu, od hanebné zrady, jíž se na naší zemi a jejím lidu dopustili tehdejší spojenci Československa — Francie a Velká Británie. Jejím důsledkem bylo odtržení velké Části území a posléze úplné rozbití Česko­slovenska. Naše národy ztratily na řadu-let národní a státní svobodu a sa­mostatnost. Nadešla nejtragičtější éra naší novodobé historie, éra nacis­tické okupace a poroby. Válka sl vyžádala značné oběti; v jejím ohni zahynulo 360 000 našich spoluobčanů. Byla. v sázce dokonce sama exis­tence našich národů. 1 Co vedlo představitele zemí označovaných za kolébku demokracie, aby nsedli za jednací stůl s fašistickými diktátory Hitlerem a Mussolinim, se zjevnými agresory, jejichž pohrdání jakýmikoliv formami demokracie bylo všeobecně známo? Co je vedlo k tomu, aby dali nacistickému agresorovi volnou ruku k uchvácení Československa, které bylo do té doby jejich věrným spojencem? Strůjci mnichovské zrady, Chamberlain a Daladier, tvrdili, že jednají v zájmu zachování míru. Prohlašovali, že mír může být zachován jen na úkor Československa, jen tehdy, odsloupíme-li část našeho území. Hrozili, že Československo nebude moci počítat s dalším trváním své existence, jestliže se nepodrobí tomuto diktátu. A když československá buržoazie pod tímto tlakem zbaběle ustoupila, a aby aspoň zčásti zachránila vlastní po­zice, hanebně kapitulovala, dali se oslavovat jako mírotvorci a vychlou­bali se, že zachránili mír pro celou generaci. Avšak již příští měsíce ukázaly, že Mnichov nejen válce nezabránil, ale že jím druhá světová válka fakticky začala, i když se události vyvíjely jinak, než jak sl britští a francouzští mnichované přáli a jak je po řadu let systematicky připravovali. Když předáci Velké Británie a Francie obě­tovali Hitlerovi řadu evropských států, staly se nakonec obětí nacistické agrese i jejich země. Jednali představitelé Británie a Francie s krátkozrakou omezeností, Jak se snaží světu namluvit převážná část buržoazních historiků a publicistů? Nikoliv, byli si dobře vě­domi, že se Hitler nespo­kojí s rozbi­tím Českoslo­venska, že podrobili se těmto poža­davkům Ně­mecka, budou tím povzbu­zovat politiku, která povede k válce, k válce proti Sovětskému svazu. Zaslepený antikomunismus a nenávist proti Sovětskému svazu podněco­valy britskou a poté i francouzskou buržoazii, aby v třicátých letech prn­­-sazuvala jeden ústupek fašistickým režimům za druhým, a to i za tu cenu, že tím ohrozila zčásti 1 vlastní zájmy. Tento přístup vyústil posléze v mni­chovský diktát, kdy západní buržoazní demokracie přešly od pouhé ústup­­nosti k přímé aktivní pomoci těmto režimům. Imperialistické státy západní Evropy pomáhaly kdysi na svět Českoslo­venské republice, protože se ozbrojeným vystoupením svých legionářů proti ruské socialistické revoluci přiřadily ke smutně proslulému »ochran­nému pásu«, jehož vytvořeAí se dohodovým mocnostem zdálo být spolehli­vější hrází proti sovětskému Rusku než vetchá rakousko-uherská monar­chie, byť I jakkoliv reformovaná a modernizovaná. Ale bez rozpaků ji přednndily Hitlerovi, když usoudily, že »třetí říše« může být pro ně uži­tečnějším nástrojem protisovětského tažení než Československo. Mnichovská »dohoda« jé — a byla od samého počátku — právně mrtvou věcí. Před deseti lety ji 1 Německá spolková republika prohlásila za nulitnf a i ve vztazích mezi ČSSR a NSR byla za ní udělána tečka. Ale stal se tím Mnichov už jen historickou událostí? Mnichovská dohoda z roku 1938 patří minulosti, ale mnichovanství, ona panská nadutost imperialistických pulitiků, kteří se domnívají, že svět musí tancovat podle jejich píšťalky a že jsou tudíž oprávněni hodné od­měňovat a zlé trestat, bezohledné licitování se zájmy a osudy celých ná­rodů kvůli ziskům vojenskoprůmyslového komplexu, hysterický antikomu­nismus, který se neštítí ani těch nejšpinavějších prostředků k potlačení jakýchkoli projevů sociální nespokojenosti kdekoliv na světě, strašení »so­větskou hrozbou«, jež má pomoci roztáčet další kolo zbrojení — to vše Je dnes stejně živé jako před pětačtyřiceti lety. A nemůže tomu ani jinak být, neboť to vše jsou běžné prostředky im­perialistické politiky, pro niž je tím nejsvětějším přikázáním shrabovánl co nejvyšších zisků, dnes stejně jako za časů Chamberlaina a Hitlera. A prospěšné je všechno, co pomáhá tohoto cíle dosahovat. Jen jména jsou dnes jiná. »Mnichovská zrada je stále v živé paměti československého lidu.« zdů­razňuje se ve stanovisku předsednictva ÜV KSC a vlády CSSR k prohlášení generálního tajemníka ŮV KSSS a předsedy prezídia Nejvyššího sovětu SSSR Jurije Andropova. »I tehdy se vedoucí politici kapitalistického světa snažili oklamat národy různými ujištěními o své oddanosti míru. Za jejich farizejskými prohlášeními se však skrývala cynická politika, která vedla fašistické a militaristické síly k rozpoutání války ve snaze o zničení So­větského svazu, první země socialismu, a podmanění dalších států a ná­rodů. Dne« se o to opět pokoušejí nejagresívnější kruhy světového impe­rialismu, především Spojených států.« Je-li pro prezidenta USA Reagana Sovětský svaz vším zlem a vyhlašuje-11 »křižácké tažení« proti socialismu, opakují-li po něm nejen paní Thatche­­rová, ale 1 další odpovědní západoevropští politikové do omrzení, že »n'e|­­vážnější příčinou zhoršení mezinárodní situace je politika SSSR«, jak při­tom nevzpomenout na antikomunistickou hysterii Hitlera a jeho panošů? Jak si nepřipamatovat goebbelsovskou kampaň o »Československu jako so­větské letadlové lodi«, čteme-li, že Reaganův náměstek Bush kritizuje ty spojence SSSR (výslovně jmenoval Československo a Bulharsko), jejichž »zahraniční politika se orientuje podle Moskvy« a kteří »jednají jako splno­­mocněnci Sovětů«? A nejde tu jen o pouhá slova — slova vyjadřují politiku, kterou západní velmoci, především Spojené státy, prakticky provádějí — imperialistickou politiku stupňování mezinárodního napětí, hrozby nukleární války a ho­rečných závodů ve zbrojení, politiku otevřeného vměšování se do vnitř­ních záležitostí suverénních států, ozbrojené intervence v Libanonu, pod­pory reakčních režimů v Chile, Salvadoru, kdekoliv na světě. Také dnes se francouzská zahraniční politika podřizuje, a opět v roz­poru s nejvlastnějšími zájmy své země — tentokrát, pravda, ne už Lon­dýnu, ale Washingtonu. Tomu Washingtonu, o němž — jak ve svém stře­dečním prohlášení řekl nejvyšší představitel SSSR Jurij Andropov — mu­síme pochybovat, zda má vůbec nějaké zábrany, aby nepřekročil hranicí, před níž se musí zastavit každý uvažující člověk. Protisuvětským plánům USA se podřizují i vlády Jiných států — NSR, Itálie a dalších. A jde-11 o to, v čem je příčina protičeskoslovenské kampaně, kterou dnes horlivě rozpoutávají nejen sdělovací prustředky ovládané mezinárodními monopo­ly, ale i odpovědní politikové, k nimž se počítá I pan Bush, proč byly na Západě prolity hektolitry krokodýlích slz v souvislosti s 15. výročím in­ternacionální pomoci Sovětského svazu a dalších socialistických zemí Čes­koslovensku, pak odpověď je jednoznačná: je to proto, že se zájmům imperialismu, zájmům vojenskoprůmyslového komplexu nepodřizujeme a ne­hodláme podřídit. Československo už dávno není tou »vzdálenou zemí, o níž nic nevíme«, Jak nás před pětačtyřiceti lety označil Chamberlain. Dostali jsme od zá­padních buržoazně demokratických velmocí lekci, za niž jsme draze platili a na niž se nezapomíná. Ale vyvodili jsme z ní náležité a trvalé poučení. Opřeli jsme svou budoucnost o země socialistického společenství, o Sovět­ský svaz, který jediný z velmocí stál v té těžké době při nás a pro naše osvobozeni také přinesl největší oběti. Gottwaldovské heslo — Se Sovět­ským svazem na věčné časy a nikdy jinak — vyjadřuje ten nejzávažnější závěr, který jsme z událostí před čtyřiceti pěti lety z Mnichova a mni­chovanství učinili. Nu návštěvě v Bulharsku PLOVDIV 30. září (Od našeho zpravodaje) — Na pozvání ústřed­ního výboru Bulharské komunistic­ké strany přicestoval v pátek na pracovní návštěvu do Bulharska člen předsednictva a tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš, kterého doprová­zejí vedoucí oddělení ŮV KSČ Václav Janoušek a Zbyněk Soják. Na latišti v "Plovdivu přivítal čs. hosty člen politbyra a tajemník Ov BKS Ogňan Dojnov a další představitelé. Přítomen byl 1 čs. velvyslanec v BLR Jaroslav Hejna. (oz) PRAHA (ČTK) — Na ruzyňském letišti se se soudruhem Milošem Ja­kešem rozloučil člen' předsednictva a tajemník ÚV KSČ Vasil Bifak. Pří­tomen byl rovněž velvyslanec BLR v ČSSR Petr Danallov, > V plném souladu se zájmy a tužbami našeho lidu * I Předsednictvo ÚV KSČ a vláda ČSSR k prohlášení generálního tajemníka ÜV KSSS a předsedy prezídia Nejvyššího sovětu SSSR J. V. Andropova PRAHA 30. září (z) — Předsednictvo 0V KSC a vláda ČSSR s plným pochopením přijaly prohláše­ní generálního tajemníka ÜV KSSS a předsedy pre­zídia Nejvyššího sovětu SSSR Jurije Vladimiroviče Andropova z 28. září letošního roku, které se dotý­ká základních otázek současného světa. Zabezpečení mírového života odpovídá nejvlast­nějším zájmům lidstva. Prohlášení nejvyššího so­větského představitele se setkalo s velkou odezvou 1 u národů Československa. Tím více, že právě v těchto dnech si připomínáme 45. výročí mnichov­ského diktátu, zločinu spáchaného imperialismem na československém lidu. Mnichovská zrada je stá­le v jeho živé paměti a zůstává pro něj trvalým dě­jinným poučením. Západní spojenci věrolomně zra­dili československý lid a vědomě obětovali národní a státní svrchovanost Československa, aby povzbu­dili fašistického agresora k uskutečnění jeho dal­ších výbojů podle známého plánu Drang nach Osten. I tehdy se vedoucí politici kapitalistického světa snažili oklamat národy různými ujištěními o své oddanosti míru. Za jejich farizejskými prohlášení­mi se však skrývala cynická politika, která vedla fašistické a militaristické síly k rozpoutání války ve snaze o zničeni Sovětského svazu, první země socialismu, a podmanění dalších států a národů. Dnes se o to opět pokoušejí nejagresívnější kruhy světového imperialismu, především Spojených států. Předsednictvo ÚV KSČ a vláda ČSSR vysoce oce­ňují pevný a zásadový postoj Komunistické strany Sovětského svazu a sovětského státu, který znovu před celým světem prokazuje, že politika míru, bez­pečnosti a spolupráce mezi národy je základním principem leninské mírové politiky. Tato politika je plně v souladu 1 se zájmy a tuž­bami československého lidu. Naše strana i česko­slovenský stát ji důsledně uskutečňují v duchu pev­ného přátelství a spojenectví se Sovětským svazem a dalšími zeměmi socialistického společenství. Vi­díme v ní záriiku pro mírovou výstavbu socialismu v Československu, pro odstranění nebezpečí jader­né katastrofy a zajištění mírového života pro všech­ny národy. Stanovisko předsednictva l)V KSČ k moskevské poradě PRAHA 30. září (z) — Předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa projed­nalo na svém zasedání dne 30. září 1983 zprávu o průběhu a výsledcích porady tajemníků ústřed­ních výborů komunistických a dělnických stran so­cialistických zemí pro mezinárodní a ideologické otázky, která se uskutečnila 20. září 1983 v Moskvě. Předsednictvo ÚV KSČ ocenilo výsledky porady jako projev prohlubující se spolupráce mezi bratr­skými stranami socialistických zemí v období stále se zhoršující mezinárodní situace, kdy imperialis­mus vede křižácké tažení proti socialismu, pokroku a míru ve světě. Dále byla zdůrazněna nezbytnost rozvíjet činnost KSČ, státních orgánů a institucí, masových sdělovacích prostředků a společenských organizací ve smyslu dohodnutých závěrů. Předsednictvo ÚV KSČ schválilo postup delegace KSČ na jednání a konkrétní opatření k realizaci. i Více než 350 lun hroznů seberou denně pracovníci Státního statku MtkUi lov z 1100 hektarů vinic. Na osmí stech hektarech používají tzv. konteji nerovou sklizeň. Kromě vyšší bezpečností práce při sběru přináší využiti kontejnerů úsporu provozu dvaceti traktorů denně a podstatné zvýšeni produktivity práce. Na snímku mechanizovaná sklizeň hroznů. Foto CTK — VIT KORCAK Ke státnímu svátku PRAHA 30. září (CTK) — Prezi­dent CSSR Gustáv Husák zaslal předsedovi Čínské lidové republiky Li Sien-nienoví blahopřejný tele­gram ke státnímu svátku,-,34. ■ vý­ročí založení Čínské lidové repu­bliky. Při téže příležitosti zaslal před­seda vlády CSSR Lubomír Štrougal předsedovi státní rady Čínské lido­vé republiky Cao C’-jangoyl blaho­přejný telegram. □ PRAHA — Prezident CSSR Gustáv Husák zaslal blahopřejný telegram prezidentu Kyperské republiky Spy­­rosu Kyprianuovi při příležitosti státního svátku jeho země. Při stejné příležitosti blahopřál ministr zahraničních ýěcí CSSR Bo­huslav Chňoupek ministru zahranič­ních věcí Kyperské republiky jor- Josu lakovuovl. PRAHA — Prezident CSSR Gustáv Husák zaslal blahopřejný telegram prezidentu Nigerijské federativní republiky Alhajimu Shehuovl Usma* nu Altyuovl Shagarlmu při příležl» tos.tl státního svátku Jeho země. Rovněž ministr zahraničních vS» cí CSSR Bohuslav Chňoupek blaho» přál při této příležitosti ministry zahraničních věcí Nigerijské fode* rativní republiky Ishayamu Au» duovi. - BLAHOPŘEJNÝ TELEGRAM PRAHA 30. září (CTK) — Před» sedá vlády CSSR Lubomír Strougaj zaslal blahopřejný telegram předse* dovV vlády Federace Svatého Kryš­­tofa a Nevlsu Kennedymu Simmon» clovi při příležitosti vyhlášeni n«» závislosti. ITALSKÁ JUSTICE KONEČNĚ PŘIZNÁVÁ: Atentátník lhal Agca se nikdy nesešel s občanem BLR Antonovem RlM 30. září (zr) — Turecký neofašista Mehmet Alt Agca, pachatel atentátu na papeže Jana Pavla II. z května 1981, ve své výpovědi, obvi» ňujícl bulharského občana Sergeje Antonova ze spoluúčasti na atentátu, prokazatelně lhal. Jeho výpověď byla ve skutečnosti vymyšlena italskou zpravodajskou službou podle objednávky americké tajné služby CIA. Sergej Antonov byl na základě této lživé výpovědi v Římě zatčen italskou policií a Je od listopadu 1982 vězněn. Jak ,uvádí Unitá, Agca řekl svému ádvokátu, že mu slíbili, že bude sedět ve vězení jen deset let a ne celý život, když obviní bul­harského občana. K závěru, že Agca lhal, když vy­pověděl, že se před atentátem sešel se Sergejem Antonovem, pracovní­kem bulharských aerolinií v Ří­mě, došel ve čtvrtek 1 vyšetřující soudce Ilario Martella, pověřený Agcovým pMpadem, a požádat pro­kurátora 'o rozšíření obžaloby proti Agcovl v tomto smyslu. Ti, kdo sl vymysleli tzv. bulhar­skou stopu, dostali tvrdou ránu, pí­še o kroku soudce Martelly list Unitá. List Paese Sera se zamýšlí nad tím, kdo stál za »přiznáními« tureckého atentátníka, a stejně Ja­ko Unitá upozorňuje na temnou úlohu tajných služeb. List Repubb­­lica zdůrazňuje, že zločinec sl ne­mohl sám vymyslet velké množství »podrobností« a »důkazů« o účasti Š. Antonova na atentátu. »Po pečli­vém prošetření činů, souvislostí, faktů, výslechu svědků v řadě zemí — píše Repubblica — přišly ital­ské vyšetřující orgány k jednoznač­nému závěru: stovky stránek s „od­haleními“ Agci jsou lží.« A citova­ný italský list dochází k logickému závěru: »Aby mohl být Agca vy­zbrojen takovou verzí, která by by­la nenapadnutelná, , byla ; nezbytná účast specialistů na dezinformace.« SOFIA (Od našeho zpravodaje) — Všechny bulharské deníky citují Italské hromadné sdělovací pro­středky, které v této situaci před­pokládají, že dojde k ospravedlně­ní Sergeje Antonova, a podotýkají, že nyní, kdy otázky se už netý­kají Antonova, bude třeba hledat Jinou odpověď: kdo přiměl Agca. aby lhal a svedl tak vyšetřováni tímto směrem. (os) (Pokračování na str. 7/ Dílo hodné tradice Tečka za rekonstrukcí a dostavbou okolí Národního divadla PRAHA 30. září (Od našeho zpravodaje) — Před Národním divadlem v Praze stála velká tabule, na které číslice ukazovaly, kolik ještě zbývá dnů do dokončení díla. V pátek odstranili z tabule jedničku — uběhl po­slední den pozoruhodné stavby. Pracovníci Pozemních staveb České Bu­dějovice a desítky dalších podniků zakončili rekonstrukci historické bu­dovy a také výstavbu tří nových rozsáhlých objektů. Jedním z nich Je Nová scéna. Právě zde se sešil v pátok budo­vatelé na slavnostní konferenci, kterou uspořádala stavební odbo­rová rada a vedení stavby. V hle­dišti usedli zástupci podniků a or­ganizací z mnoha koutů naší vlas­ti. Čestné hlášení hovořilo o tom, že byly splněny všechny cíle sdru­ženého socialistického závazku, kte­rý podepsalo 52 podniků. Tato vel­ká stavba měla téměř sto padesát dodavatelů a všichni dobře a kvar Iltně plnili' náročné úkoly. Nejsou tady nedodělky a vady, Jak tomu bývá někdy na Jiných stavbách. Někteří řemeslníci Ještě zůstanou, ale hlavně proto, aby splnili další, mimořádné požadavky a nároky vedení divadelního pro­vozu. Technika Je již v rukou di­vadelních pracovníků, od pondělí budou divadlo a další prostory pa­třit 1 uměleckým souborům. Jeden a půl měsíce před slav­nostní premiérou — 1B. Jistopadu 1983 — Je všechno hotovo. Zbývá tedy čas na přípravy uměleckého provozu, důkladné vyzkoušení diva­delního zázemí. Národní divadlo uskuteční zkušební představení v historické budově, která bude Ja­kousi mulou generálkou možností provozu, divadelní techniky 1 funk­cí zařízení a vybavení hlediště a dalších prostor. Na pátečním aktívu převzalo 250 nejlepších pracovníků resortní vy­znamenání a čestné odznaky a me­daile Budovatel hlavního mésta Pruhy. LUMÍR HRUDKA 30. září skončila rekonstrukce a dostavba okolí Národního divadla v Praze. Vzpomínáme si ještě, jak to začínalo? Vraťme se několika fotografiemi zpět. V polovině padesátých let se začaly bourat takzvaně Chourovy domy (snímek vlevo nahořej. Vlastní rekonstrukce začala vyhloubením třicet metrů hluboké jámy (dole vlevo/. Prostřední snímek připomíná stavbu konstrukce Nové scény. Záběr vpravo je z dnešních dnů. Pohled na budovu Nově scény. Foto RP — VLADIMÍR ŽITNÍ

Next