Svět Hospodářství, 1988 (XXIX/1-77)

1988-01-04 / No. 1

mr U D P EKONOMICKÉ ZPRAVODAJSTVÍ I I ČESKOSLOVENSKÉ TISKOVÉ KANCELÁŘE w ■ IPj rf wÉJt - hospodářství Cena 2,50 Kčs Světové finance y roce 1987: Prohloubení celkové nestability V porovnání s relativně klidným rokem 1986 bylo z hlediska mezinárodního finančního života právě uplynulých dvanáct měsíců nesporně velmi dramatickým obdobím. Rok 1987, na události „finančního“ charakteru bohatší než řada předchozích, přinesl především zhroucení cen akcii v kapitalistických zemích. Tento dosud největší burzovní krach pořádně „zamíchal karty“ celé světové ekonomice. K destabilizačním faktorům světového měnového systému tak přibyl další, a to hospodářskému rozvoji v kterékoli části současného světa určitě neprospěje. Tváří v tvář bu­doucím problémům se jako určitá útěcha může jevit to, že po takových převratných událostech, kterými finanční trhy žily v uplynulém roce, musí zákonitě následovat alespoň částečné uklidněni. Na druhé straně je ovšem zřejmé, že W' posledních týdnech se vratkost mezinárodních pozic dolaru, stále jednoho z pilířů světového měnového systé­mu, ještě dále prohloubila, takže není vyloučeno, že ani ten následující rok nepřinese světovému hospodářství tolik potřebný „měnový“ klid. Dolaru není pomoci? Počátkem minulého roku se před­pokládalo, že kurs dolaru k marce a jenu se v jeho průběhu bude po­hybovat v rozpětí 1,8—2,1 DEM/1 USD a 150—180 JPY/1 USD. Jak se brzy ukázalo, šlo o přílišný optimismus. Již na únorovém summitu sedmi hos­podářsky nejsilnějších kapitalistic­kých zemí (šlo ovšem pouze o „šest­ku“, neboť temperamentní Italové z Paříže odjeli s tím, že všechno bylo již předem domluveno v rámci schůz­ky „pětky“, tedy USA, Japonska, Francie, Británie a NSR) byly prav­děpodobně (příslušná část paříž­ských dohod je dodnes tajná) dojed­nány podstatně nižší dolarové kur­sy, a to 140—150 JPY/1 USD a 1,7 až 1,8 DEM/1 USD. O to však v Paříži vlastně nešlo — ekonomové i politici považovali za hlavní přínos této schůzky to, že její účastníci se do­hodli na nutnosti vzájemné kursy hlavních světových měn stabilizovat, přičemž byl stanoven i způsob, jak tohoto cíle dosáhnout. Vedle koor­dinace hospodářské politiky signatář­ských zemí to měly být společné in­tervence na devizových trzích. Poté, co se ukázalo, že k takovým intervencím skutečně dochází (vedle v tomto směru velmi aktivních Ja­ponců na trzích zasahovali také Bri­tové a americký Úřad federálních rezerv, což bez ohledu na poměrně malý rozsah amerických intervencí bylo považováno za podstatné), za­vládlo přesvědčení, že tolik kýžené stability devizových kursů se přece jenom podaří dosáhnout. Postupně se však ukázalo, že to byly neopodstat­něné naděje. Vývoj obchodní bilan­ce USA totiž nepřinesl očekávané zlepšení a tak eroze mezinárodního postavení americké měny zejména v závěru roku nabrala na dynamice. Již v listopadu se dolarový kurs v re­laci k měně NSR a Japonska dostal na rekordně nízkou úroveň a i přes některá opatření (zejména další kolo snižování úrokových sazeb v západ­ních zemích) jeho oslabování pokra­čuje. Dnes je již zřejmé, že pařížská dohoda nefunguje a je značně prav­děpodobné, že ani podobné další úmluvy nemají naději na úspěch, pokud nebude odstraněna hlavní pří­čina chaosu na devizových trzích — platební a obchodní nerovnováha mezi USA na jedné a NSR a Japon­skem na drúhé straně (americká pla­tební bilance za loňský rok vykáže schodek 156 mld dol1-, japonská a zá­­padoněmecká přebytky 86 a 44 mld dol.). Devizové trhy tak do roku 1988 vstupují ve značně nejisté at­­rr.^uéře, tím spíše, že „telefonická“ konference členů skupiny „7“ z 22. prosince tohoto roku přinesla opět jen výzvu k stabilizaci dolarového kursu a podpoře hospodářského růs­tu. Je nanejvýš pravděpodobné, že kurs dolaru bude í nadále klesat (mnoho ekonomů to ostatně považu­je za jediný způsob, jak odstranit obchodní deficit USA), takže potřeb­ná stabilita světového měnového sys­tému zůstává alespoň pro nejbližší měsíce stále jen rajskou hudbou bu­doucnosti. Klid před další bouří? Na široké a často velmi bouřlivé „dlužnické frontě“ vládl v průběhu uplynulého roku poměrný klid. Na jeho počátku, poté co Brazílie vy­hlásila jednostranné moratorium na splátky úroků ze svého více než sto­­miliardového vnějšího dluhu (k po­dobnému kroku byla v důsledu zten­čení devizových příjmů nucena sáh­nout i Kuba), se sice zdálo, že vzta­hy mezi dlužníky a věřiteli se spí­še přiostří, později však došlo k ur­čitému uklidnění. Stalo se tak pře­devším zásluhou americké Citibank, která výrazně posílila své rizikové fondy, čímž nepřímo vyjádřila pře­svědčení, že nepočítá s tím, že by jí veškeré její pohledávky vůči rozvo­jovým zemím byly uhrazeny- Po ní následovaly s podobným opatřením i některé další velké západní banky a tento konstruktivnější postoj ban­kovního světa se prohloubil ještě v závěru roku, kdy Bank of Boston odepsala 200 mil. dol. z částky, kte­ré jsou jí rozvojové země dlužny. Větší realismus a snaha po doho­dě se, nepochybně i v souvislosti s výše zmíněnými událostmi, proje­vovaly i mezi dlužníky. Zásadní roz­pory se sice odstranit nepodařilo, jak ukázala i srpnová konference UNCTAD v 2enevě, kde si schválení kompro­misního dokumentu na téma dlužnic­ké krize vyžádalo tři dny jednání navíc oproti plánu, ale napětí mezi oběma tábory se přece jenom zmír­nilo. Odklady splátek značných čás­tí zahraničního dluhu se podařilo sjednat Venezuele, Mexiku, Argentině i některým africkým zemím, což opět do jisté míry přispělo ke zlepšení všeobecné atmosféry ve vzájemných vztazích na dlužnické frontě. Neznamená to ovšem, že by dlúž­­nická krize přestala existovat. Její největší negativní projevy — pokra­čující hospodářská stagnace předlu­žených států, převaha úniku kapi­tálu z těchto zemí nad jeho příli­vem — jsou stále patrné, přičemž je­jich odstranění je stejně jako dříve v nedohlednu, tím spíše, že tzv. Ba­­kerův plán, je vlastně již všemi zú­častněnými „odepsán“ jako nepro­veditelný. Jiný zatím neexistuje (ne­­počítáme-li návrhy na zrušení celé­ho dluhu) a nezdá se ani, že by se v dohledné době mohl objevit, ales­poň ne takový, který by byl přija­telný pro obě strany. Koneckonců západní státy ještě stále odmítají globální a politické řešení krize stej­ně jako právě takový přístup, byť s odlišnou razancí, požadují dlužníci. Problémy s vnějším zadlužením se nevyhnuly ani některým socialistic­kým zemím. V první řadě to platí pro KLDR (její zadlužení je odhadováno na 3—4 mld dol.), které dokonce ze strany dvou západoevropských ban­kovních konsorcií hrozila soudní ža­loba na zmrazení zahraničních aktiv (posléze se podařilo obnovit jedná­ní), již chronické potíže dlužnického charakteru mají stále PLR a SFRJ, přičemž stále ostřejší jsou platební problémy MLR. Zlatá renesance Již na počátku právě skončeného roku se světové ceny zlata pohybo­valy na poměrně vysoké úrovni — většinou kolem 400 dol. za trojskou unci a většina prognóz počítala s tím, že dále porostou. Na rozdíl od jiných předpovědí se tato očekává­ní splnila. Trh zlata díky stále hlub­ší nestabilitě devizových kursů, kle­sajícím úrokovým sazbám v západ­ních zemích, zvýšenému nebezpečí inflace především v USA a v závěru roku pak především díky zhroucení cen na burzách cenných papírů v tomto roce prožíval dlouho nevi­děný rozkvět. Silná investorská po­ptávka vyhnala ceny až na 500 dol., přičemž z vyššího zájmu o drahé kovy spolu se zlatém těžilo i stříb­ro (v určitých obdobích se prodá­valo až za 12 dol. za unci namísto obvyklých 6 dol.). Dobré obchody proto dělali i ob­chodníci se zlatými mincemi. V roce 1987 se jejich nabídka dále rozši­řovala — na trhu se objevily zlaté americké a australské dolary, s no­vou emisí přišla i ČLR a velký zá­jem vyvolaly i zlaté ECU, když mj. šlo o první hmotnou podobu této umělé peněžní jednotky- V období 1985—1987, tedy v průbě­hu tří let ceny zlata stouply o dvě třetiny, z přibližně 300 na 500 dol. za unci a zdá se, že i v letošním roce bude na „zlatých“ burzách v Londýně, Curychu a jinde rušno. Na­bídka se sice stále zvyšuje, mnohé ze­mě těžbu a produkci rozšiřují, jiné opět o‘tvírají dlouhou dobu nevyuží­vané doly (mj. za pomooi japonské­ho kapitálu také KLDR, v Africe zas např. Ghana), ale trvalý neklid na devizových trzích a některé další okolnosti popularitu zlata jako po­jistky proti všem druhům krizí vý­razně zvyšují. Svědčí o tom také ame­rický návrh (padl na výročním za­sedání MMF a IBRD v září tohoto roku) na opětné zapojení zlata do světového měnového systému pro­střednictvím jeho přítomnosti v su­rovinovém koši, jež je jedním z in­dikátorů sloužící západním zemím jako vodítko pro stanovení optimál­ních kursů hlavních světových měn. Ani tento projekt J. Bakera nezískal velkou podporu, nicméně i tak je zřetelným projevem skutečnosti, že světové finance a zlato jsou od sebe stále jen málo vzdáleny. Býka vystřídal medvěd Vývoj na akciových burzách v uply­nulém roce probíhal přesně podle úsloví „kdo vysoko létá, hluboko padá“. Po takřka raketovém startu v I- čtvrtletí, kdy kursy akcií v mno­ha západních zemích vzrostly o 10 a více procent, sice nastalo určité uklidnění, ale stálý zájem investo­rů a nové atraktivní emise často až olbřímých rozměrů hnaly ceny, byť pomalejším tempem, stále směrem vzhůru. S výjimkou západoněmecké­­ho Frankfurtu zaznamenaly díky tomu všechny hlavní trhy rekordně vyso­kou úroveň průměrných cen právě loni — v New Yorku se 25. srpna in­dex Dow Jones 30 Industrials (DJI) vyšplhal až na 2722 bodů (2. ledna 1987 to bylo jen 1927 bodů, 2. ledna 1986 dokonce pouze 1550 bodů), v Tokiu index Nikkei Dow 14. října dosáhl 26 646 bodů, zatímco v Lon­dýně si „rekordní“ časy odbyli už v červenci, kdy index Financial Ti­mes — 100 dosáhl úrovně 2443 bodů. Stranou tohoto boomu nezůstaly ani další kapitalistické země, a to včet­ně rozvojových. Nikoli často, ale přece jen se ob­jevovaly hlasy hovořící o neadekvát­­nosti takového vzestupu cen vzhle­dem k hospodářské situaci a nebez­pečí náhlého krachu. Jak se ukázalo v průběhu října, měli tito „sýčko­­vé“ pravdu. Největší burzovní krach v dějinách kapitalismu začal už v pátek 16. října, kdy v průběhu to­hoto jediného dne DJI klesl o 4,7 procenta své tehdejší hodnoty. Ner­vozita, ktrou to vyvolalo jak v USA, tak jinde ve světě, přes víkend do­sáhla nebývalé intenzity, a tak ná­sledující pondělí ani nemohlo být ji­né než „černé“, přičemž sytost této černi překonala i dnes tolik připo­mínaný rok 1929. Průměrné ceny ak­cií na newyorské burze za toto pon­dělí doslova spadly o 22,6 % a všu­de jinde to vypadalo stejně, ne-Ii hůře. Z říjnového šoku se akciové bur­zy dodnes nevzpamatovaly. K první­mu prosinci byly kursy akcií v po­měru ke stavu ze 14, října (tehdy před krachem) v New Yorku o 24 procent, v Tokiu o 14 °/o, v Londýně o 32 % a v Sydney a Hongkongu do­konce o 39 a 45 % nižší. Trh „býka“ je tedy pravděpodobně již jen mi­nulostí a pro akciové burzy nastává období „medvěda“ — období pokle­su cen- PETR BÝM HLAVNI ZPRÁVY Fond MMF pro pomoc nejchudším zemím Mezinárodní měnový fond (MMF) oznámil, že založil nový fond na pod­poru ekonomik některých z nejchud­ších zemí světa ve výši 8,4 mld do­larů. K rezervám zhruba 3 mld do­larů, které má MMF pro pomoc chu­dým státům, budou přidány prostřed­ky od řady dárcovských zemi, včet­ně „skupiny 7“ vyspělých kapitalis tických zemí, kromě USA. Příjemci bude kolem 62 rozvojo­vých států, zejména v - oblasti sub­­saharské Afriky. MMF odmítl sdělit, jaké země do fondu přispějí, podle finančních kru­hů ve Washingtonu se hodlá zapojit nejméně 20 vlád. Výše příspěvku bu­de známa až po uzavření dohod s jednotlivými dárci. Spojené státy už daly najevo v červnu, kdy se o této myšlence začalo jednat, že jejich roz­počtový schodek jim brání poskyto­vat další prostředky. Letošní cíle kubánské ekonomiky Kuba chce v letošním roce dosáh­nout hospodářského růstu 2—3 °/o Základem k tomu má být co nejlepší využití všech možností kubánského hospodářství, zvýšení úrovně řízení a další posílení revolučního odhodlání kubánských pracujících. Uvádí se to v zákonu o státním plánu na rok 1988, který 28. prosince schválilo ku­bánské Národní shromáždění lidové moci. Kubánský parlament zároveň schvá­lil státní rozpočet na rok 1988 ve výši 12,3 mld pesos. Čtvrtina této částky bude věnována na školství a zdravotnictví. Zákon o státním plánu stanoví růst průmyslové výroby o 1,5 % a zvýše­ní vývozu o 5—6 %. Produktivita práce se má zvýšit o 1—1,5 %. Zvlášt­ní pozornost se bude věnovat neustá­lému zvyšování výroby cukru a ve stavebnictví se soustředí na hospo­dářsky a sociálně nejvýznamnější objekty, zvlášť na ty, které umožní zvýšit vývoz. Zákon o státním rozpočtu na' rok 1988 kromě jiného předpokládá také rozšíření základních služeb včetně školství a zdravotnictví a zvýšení vý­dajů na sociální zabezpečení. Počítá se v něm se schodkem, jehož před­pokládaná výše nebyla zveřejněna. Liberalizace obchodu zemědělskými produkty Japonsko, jeden z největších světo vých dovozců potravin, předalo se kretariátu GATT návrh na liberaliza ci obchodu zemědělskými produkty Požaduje na svých obchodních part­nerech, aby zmrazili vývozní subven­ce, postupně je odbourávali a tím snižovali nadměrný konkurenční boj mezi vývozními zeměmi. Navrhuje po­stupné odstraňování dovozních ome­zení, ale brání své vlastní omezení dovozu sýrů, ovocných šťáv a 10 dal­ších zemědělských plodin. Počátkem tohoto měsíce zabránilo Japonsko schválení návrhu GATT, doporučují­cího, aby zrušilo dovozní restrikce u 10 z celkem 12 dovozních položek zemědělských plodin. Před nedávném předložený návrh USA na liberalizaci obchodu zeměděl­skými plodinami doporučuje postupné odstraňování vývozních subvencí a dovozních překážek v období příštích 10 let. Jednání Sejmu PLR o finančních potížích Finanční problémy spjaté s vy­pracováním státního rozpočtu na rok 1988 a vládním programem hospodář­ské reformy byly projednány na po­sledním prosincovém zasedání Sejmu PLR. K návrhu rozpočtu promluvil mi­nistr financí PLR Bazyli Samojlik. Po analýze předpokládaných příjmů a výdajů v příštím roce zdůraznil, že se nepodaří dosáhnout rovnová­hy. Proto vláda vychází z toho, Že rozpočet na rok 1988 bude obsaho­vat schodek ve výši 369,6 mld zlo­tých, který má být pokryt bankov­ním úvěrem. Vyzdvihl potřebu přís­né finanční kázně, aby realizace druhé etapy hospodářské reformy a hospodářská politika odpovídaly fi­nančním možnostem země. Na platební bilanci se těžce pro­jevuje obrovské vnější zadlužení Polska, konstatoval ministr finan­cí PLR. Je třeba podniknout ener­gická opatřeni na podporu vývozu. Projednávání návrhu rozpočtu bu­de v Sejmu pokračovat v lednu. Do té doby se vláda bude ve své čin­nosti řídit návrhem rozpočtu. RSR již nepřijme zahraniční úvěry Rumunsko v budoucnosti již v žád­ném případě nebude přijímat zahra­niční úvěry. Rozhodl o tom politický výkonný výbor ÜV RKS, který za předsednictví Nidolae Ceaušeska kon­cem prosince minulého roku zasedal v Bukurešti. Na zasedání byly posouzeny problé­my zahraničněobchodní činnosti Ru­munska a program splácení zahranič­ních úvěrů. Politický výkonný výbor v této souvislosti mj. konstatoval, že na základě výsledků uplynulého roku jsou vytvořeny rezervy pro zajištění dovozních a jiných valutových ope­rací, které jsou plánovány v tomto roce, včetně splácení zahraničních dluhů Rumunska. Ve zkratce Jednání sovětských a japonských představitelů o výměně vědeckých in­formací z oblasti zemědělství a les­nictví, jaderné syntézy a plazmatu, radiologického výzkumu, výzkumu u­­mělého srdce apod. se uskutečnilo v Tokiu. Podle dohody dojde i ke vzá­jemné výměně odborníků. Japonsko očekává ve finančním ro­ce 1988/89 pokles obchodního přebyt­ku na 81 mld dolarů z 92 mld v sou­časném finančním roce. Přebytek na účtu běžných položek se má snížit na 72 mld dolarů z 82 mld. Spotřebi­telské ceny se mají zvýšit o 1,3 % pc letošním vzestupu o 0,7 °/o. Podmínky společného lovu ryb v ekonomických pásmech SSSR a Japonska obsahuje protokol, který byl podepsán koncem prosince v Moskvě na závěr 4. zasedání so­­větsko-japonské komise pro rybolov. USA budou jedinou velkou zemí vně nového obchodního systému. Každý obchodující stát kromě USA bude participovat na novém zjedno­dušeném systému identifikace polo­žek světového obchodu číslem místo názvu, který vstoupil v platnost 1. ledna. Sjedocení identifikace zboží a kódovací systém zahrnuje 5 tis. typů zboží a 9500 druhových členě­ní. Přijat byl asi 50 státy, včetně Ja­ponska, Kanady a EHS. USA a Čína podepsaly dohodu o obchodu oděvy. Cílem čtyřleté do­hody . je ochrana zpracovatelského průmyslu USA (jde o omezení dovo­zu oděvů z Číny). Růst importu je limitován 3 °/o ročně, zatímco dříve se zvyšoval asi o 19 °/o. Světová produkce kávy v sezóně 1987/88 se odhaduje na 102,7 mil. žoků, což dalece převyšuje očeká­vanou poptávku. Celková světová spotřeba totiž nepřevýší 67 mil. žoků. Podstatně se tak zvýší světové zá­soby kávy. UVNITŘ LISTU O Národní důchod NDR se má letos v porovnání s rokem 1987 zvýšit 4,1 %, průmyslová výroba o 8 % a produktivita práce rovněž o 8 °/o str. 2 ■ Nedávná krize na finančních trzích přinesla rozvojovým zemím nové potíže str. 2 ■ V USA byl vyvinut nový polymer, který je pružnější a pevnější než ocel st. 3 Podle předpovědi OECĎ se v roce 1988 tempo růstu v Itálii zpomalí str. 5

Next