Svět Hospodářství, 1988 (XXIX/1-77)
1988-01-04 / No. 1
mr U D P EKONOMICKÉ ZPRAVODAJSTVÍ I I ČESKOSLOVENSKÉ TISKOVÉ KANCELÁŘE w ■ IPj rf wÉJt - hospodářství Cena 2,50 Kčs Světové finance y roce 1987: Prohloubení celkové nestability V porovnání s relativně klidným rokem 1986 bylo z hlediska mezinárodního finančního života právě uplynulých dvanáct měsíců nesporně velmi dramatickým obdobím. Rok 1987, na události „finančního“ charakteru bohatší než řada předchozích, přinesl především zhroucení cen akcii v kapitalistických zemích. Tento dosud největší burzovní krach pořádně „zamíchal karty“ celé světové ekonomice. K destabilizačním faktorům světového měnového systému tak přibyl další, a to hospodářskému rozvoji v kterékoli části současného světa určitě neprospěje. Tváří v tvář budoucím problémům se jako určitá útěcha může jevit to, že po takových převratných událostech, kterými finanční trhy žily v uplynulém roce, musí zákonitě následovat alespoň částečné uklidněni. Na druhé straně je ovšem zřejmé, že W' posledních týdnech se vratkost mezinárodních pozic dolaru, stále jednoho z pilířů světového měnového systému, ještě dále prohloubila, takže není vyloučeno, že ani ten následující rok nepřinese světovému hospodářství tolik potřebný „měnový“ klid. Dolaru není pomoci? Počátkem minulého roku se předpokládalo, že kurs dolaru k marce a jenu se v jeho průběhu bude pohybovat v rozpětí 1,8—2,1 DEM/1 USD a 150—180 JPY/1 USD. Jak se brzy ukázalo, šlo o přílišný optimismus. Již na únorovém summitu sedmi hospodářsky nejsilnějších kapitalistických zemí (šlo ovšem pouze o „šestku“, neboť temperamentní Italové z Paříže odjeli s tím, že všechno bylo již předem domluveno v rámci schůzky „pětky“, tedy USA, Japonska, Francie, Británie a NSR) byly pravděpodobně (příslušná část pařížských dohod je dodnes tajná) dojednány podstatně nižší dolarové kursy, a to 140—150 JPY/1 USD a 1,7 až 1,8 DEM/1 USD. O to však v Paříži vlastně nešlo — ekonomové i politici považovali za hlavní přínos této schůzky to, že její účastníci se dohodli na nutnosti vzájemné kursy hlavních světových měn stabilizovat, přičemž byl stanoven i způsob, jak tohoto cíle dosáhnout. Vedle koordinace hospodářské politiky signatářských zemí to měly být společné intervence na devizových trzích. Poté, co se ukázalo, že k takovým intervencím skutečně dochází (vedle v tomto směru velmi aktivních Japonců na trzích zasahovali také Britové a americký Úřad federálních rezerv, což bez ohledu na poměrně malý rozsah amerických intervencí bylo považováno za podstatné), zavládlo přesvědčení, že tolik kýžené stability devizových kursů se přece jenom podaří dosáhnout. Postupně se však ukázalo, že to byly neopodstatněné naděje. Vývoj obchodní bilance USA totiž nepřinesl očekávané zlepšení a tak eroze mezinárodního postavení americké měny zejména v závěru roku nabrala na dynamice. Již v listopadu se dolarový kurs v relaci k měně NSR a Japonska dostal na rekordně nízkou úroveň a i přes některá opatření (zejména další kolo snižování úrokových sazeb v západních zemích) jeho oslabování pokračuje. Dnes je již zřejmé, že pařížská dohoda nefunguje a je značně pravděpodobné, že ani podobné další úmluvy nemají naději na úspěch, pokud nebude odstraněna hlavní příčina chaosu na devizových trzích — platební a obchodní nerovnováha mezi USA na jedné a NSR a Japonskem na drúhé straně (americká platební bilance za loňský rok vykáže schodek 156 mld dol1-, japonská a západoněmecká přebytky 86 a 44 mld dol.). Devizové trhy tak do roku 1988 vstupují ve značně nejisté atrr.^uéře, tím spíše, že „telefonická“ konference členů skupiny „7“ z 22. prosince tohoto roku přinesla opět jen výzvu k stabilizaci dolarového kursu a podpoře hospodářského růstu. Je nanejvýš pravděpodobné, že kurs dolaru bude í nadále klesat (mnoho ekonomů to ostatně považuje za jediný způsob, jak odstranit obchodní deficit USA), takže potřebná stabilita světového měnového systému zůstává alespoň pro nejbližší měsíce stále jen rajskou hudbou budoucnosti. Klid před další bouří? Na široké a často velmi bouřlivé „dlužnické frontě“ vládl v průběhu uplynulého roku poměrný klid. Na jeho počátku, poté co Brazílie vyhlásila jednostranné moratorium na splátky úroků ze svého více než stomiliardového vnějšího dluhu (k podobnému kroku byla v důsledu ztenčení devizových příjmů nucena sáhnout i Kuba), se sice zdálo, že vztahy mezi dlužníky a věřiteli se spíše přiostří, později však došlo k určitému uklidnění. Stalo se tak především zásluhou americké Citibank, která výrazně posílila své rizikové fondy, čímž nepřímo vyjádřila přesvědčení, že nepočítá s tím, že by jí veškeré její pohledávky vůči rozvojovým zemím byly uhrazeny- Po ní následovaly s podobným opatřením i některé další velké západní banky a tento konstruktivnější postoj bankovního světa se prohloubil ještě v závěru roku, kdy Bank of Boston odepsala 200 mil. dol. z částky, které jsou jí rozvojové země dlužny. Větší realismus a snaha po dohodě se, nepochybně i v souvislosti s výše zmíněnými událostmi, projevovaly i mezi dlužníky. Zásadní rozpory se sice odstranit nepodařilo, jak ukázala i srpnová konference UNCTAD v 2enevě, kde si schválení kompromisního dokumentu na téma dlužnické krize vyžádalo tři dny jednání navíc oproti plánu, ale napětí mezi oběma tábory se přece jenom zmírnilo. Odklady splátek značných částí zahraničního dluhu se podařilo sjednat Venezuele, Mexiku, Argentině i některým africkým zemím, což opět do jisté míry přispělo ke zlepšení všeobecné atmosféry ve vzájemných vztazích na dlužnické frontě. Neznamená to ovšem, že by dlúžnická krize přestala existovat. Její největší negativní projevy — pokračující hospodářská stagnace předlužených států, převaha úniku kapitálu z těchto zemí nad jeho přílivem — jsou stále patrné, přičemž jejich odstranění je stejně jako dříve v nedohlednu, tím spíše, že tzv. Bakerův plán, je vlastně již všemi zúčastněnými „odepsán“ jako neproveditelný. Jiný zatím neexistuje (nepočítáme-li návrhy na zrušení celého dluhu) a nezdá se ani, že by se v dohledné době mohl objevit, alespoň ne takový, který by byl přijatelný pro obě strany. Koneckonců západní státy ještě stále odmítají globální a politické řešení krize stejně jako právě takový přístup, byť s odlišnou razancí, požadují dlužníci. Problémy s vnějším zadlužením se nevyhnuly ani některým socialistickým zemím. V první řadě to platí pro KLDR (její zadlužení je odhadováno na 3—4 mld dol.), které dokonce ze strany dvou západoevropských bankovních konsorcií hrozila soudní žaloba na zmrazení zahraničních aktiv (posléze se podařilo obnovit jednání), již chronické potíže dlužnického charakteru mají stále PLR a SFRJ, přičemž stále ostřejší jsou platební problémy MLR. Zlatá renesance Již na počátku právě skončeného roku se světové ceny zlata pohybovaly na poměrně vysoké úrovni — většinou kolem 400 dol. za trojskou unci a většina prognóz počítala s tím, že dále porostou. Na rozdíl od jiných předpovědí se tato očekávání splnila. Trh zlata díky stále hlubší nestabilitě devizových kursů, klesajícím úrokovým sazbám v západních zemích, zvýšenému nebezpečí inflace především v USA a v závěru roku pak především díky zhroucení cen na burzách cenných papírů v tomto roce prožíval dlouho neviděný rozkvět. Silná investorská poptávka vyhnala ceny až na 500 dol., přičemž z vyššího zájmu o drahé kovy spolu se zlatém těžilo i stříbro (v určitých obdobích se prodávalo až za 12 dol. za unci namísto obvyklých 6 dol.). Dobré obchody proto dělali i obchodníci se zlatými mincemi. V roce 1987 se jejich nabídka dále rozšiřovala — na trhu se objevily zlaté americké a australské dolary, s novou emisí přišla i ČLR a velký zájem vyvolaly i zlaté ECU, když mj. šlo o první hmotnou podobu této umělé peněžní jednotky- V období 1985—1987, tedy v průběhu tří let ceny zlata stouply o dvě třetiny, z přibližně 300 na 500 dol. za unci a zdá se, že i v letošním roce bude na „zlatých“ burzách v Londýně, Curychu a jinde rušno. Nabídka se sice stále zvyšuje, mnohé země těžbu a produkci rozšiřují, jiné opět o‘tvírají dlouhou dobu nevyužívané doly (mj. za pomooi japonského kapitálu také KLDR, v Africe zas např. Ghana), ale trvalý neklid na devizových trzích a některé další okolnosti popularitu zlata jako pojistky proti všem druhům krizí výrazně zvyšují. Svědčí o tom také americký návrh (padl na výročním zasedání MMF a IBRD v září tohoto roku) na opětné zapojení zlata do světového měnového systému prostřednictvím jeho přítomnosti v surovinovém koši, jež je jedním z indikátorů sloužící západním zemím jako vodítko pro stanovení optimálních kursů hlavních světových měn. Ani tento projekt J. Bakera nezískal velkou podporu, nicméně i tak je zřetelným projevem skutečnosti, že světové finance a zlato jsou od sebe stále jen málo vzdáleny. Býka vystřídal medvěd Vývoj na akciových burzách v uplynulém roce probíhal přesně podle úsloví „kdo vysoko létá, hluboko padá“. Po takřka raketovém startu v I- čtvrtletí, kdy kursy akcií v mnoha západních zemích vzrostly o 10 a více procent, sice nastalo určité uklidnění, ale stálý zájem investorů a nové atraktivní emise často až olbřímých rozměrů hnaly ceny, byť pomalejším tempem, stále směrem vzhůru. S výjimkou západoněmeckého Frankfurtu zaznamenaly díky tomu všechny hlavní trhy rekordně vysokou úroveň průměrných cen právě loni — v New Yorku se 25. srpna index Dow Jones 30 Industrials (DJI) vyšplhal až na 2722 bodů (2. ledna 1987 to bylo jen 1927 bodů, 2. ledna 1986 dokonce pouze 1550 bodů), v Tokiu index Nikkei Dow 14. října dosáhl 26 646 bodů, zatímco v Londýně si „rekordní“ časy odbyli už v červenci, kdy index Financial Times — 100 dosáhl úrovně 2443 bodů. Stranou tohoto boomu nezůstaly ani další kapitalistické země, a to včetně rozvojových. Nikoli často, ale přece jen se objevovaly hlasy hovořící o neadekvátnosti takového vzestupu cen vzhledem k hospodářské situaci a nebezpečí náhlého krachu. Jak se ukázalo v průběhu října, měli tito „sýčkové“ pravdu. Největší burzovní krach v dějinách kapitalismu začal už v pátek 16. října, kdy v průběhu tohoto jediného dne DJI klesl o 4,7 procenta své tehdejší hodnoty. Nervozita, ktrou to vyvolalo jak v USA, tak jinde ve světě, přes víkend dosáhla nebývalé intenzity, a tak následující pondělí ani nemohlo být jiné než „černé“, přičemž sytost této černi překonala i dnes tolik připomínaný rok 1929. Průměrné ceny akcií na newyorské burze za toto pondělí doslova spadly o 22,6 % a všude jinde to vypadalo stejně, ne-Ii hůře. Z říjnového šoku se akciové burzy dodnes nevzpamatovaly. K prvnímu prosinci byly kursy akcií v poměru ke stavu ze 14, října (tehdy před krachem) v New Yorku o 24 procent, v Tokiu o 14 °/o, v Londýně o 32 % a v Sydney a Hongkongu dokonce o 39 a 45 % nižší. Trh „býka“ je tedy pravděpodobně již jen minulostí a pro akciové burzy nastává období „medvěda“ — období poklesu cen- PETR BÝM HLAVNI ZPRÁVY Fond MMF pro pomoc nejchudším zemím Mezinárodní měnový fond (MMF) oznámil, že založil nový fond na podporu ekonomik některých z nejchudších zemí světa ve výši 8,4 mld dolarů. K rezervám zhruba 3 mld dolarů, které má MMF pro pomoc chudým státům, budou přidány prostředky od řady dárcovských zemi, včetně „skupiny 7“ vyspělých kapitalis tických zemí, kromě USA. Příjemci bude kolem 62 rozvojových států, zejména v - oblasti subsaharské Afriky. MMF odmítl sdělit, jaké země do fondu přispějí, podle finančních kruhů ve Washingtonu se hodlá zapojit nejméně 20 vlád. Výše příspěvku bude známa až po uzavření dohod s jednotlivými dárci. Spojené státy už daly najevo v červnu, kdy se o této myšlence začalo jednat, že jejich rozpočtový schodek jim brání poskytovat další prostředky. Letošní cíle kubánské ekonomiky Kuba chce v letošním roce dosáhnout hospodářského růstu 2—3 °/o Základem k tomu má být co nejlepší využití všech možností kubánského hospodářství, zvýšení úrovně řízení a další posílení revolučního odhodlání kubánských pracujících. Uvádí se to v zákonu o státním plánu na rok 1988, který 28. prosince schválilo kubánské Národní shromáždění lidové moci. Kubánský parlament zároveň schválil státní rozpočet na rok 1988 ve výši 12,3 mld pesos. Čtvrtina této částky bude věnována na školství a zdravotnictví. Zákon o státním plánu stanoví růst průmyslové výroby o 1,5 % a zvýšení vývozu o 5—6 %. Produktivita práce se má zvýšit o 1—1,5 %. Zvláštní pozornost se bude věnovat neustálému zvyšování výroby cukru a ve stavebnictví se soustředí na hospodářsky a sociálně nejvýznamnější objekty, zvlášť na ty, které umožní zvýšit vývoz. Zákon o státním rozpočtu na' rok 1988 kromě jiného předpokládá také rozšíření základních služeb včetně školství a zdravotnictví a zvýšení výdajů na sociální zabezpečení. Počítá se v něm se schodkem, jehož předpokládaná výše nebyla zveřejněna. Liberalizace obchodu zemědělskými produkty Japonsko, jeden z největších světo vých dovozců potravin, předalo se kretariátu GATT návrh na liberaliza ci obchodu zemědělskými produkty Požaduje na svých obchodních partnerech, aby zmrazili vývozní subvence, postupně je odbourávali a tím snižovali nadměrný konkurenční boj mezi vývozními zeměmi. Navrhuje postupné odstraňování dovozních omezení, ale brání své vlastní omezení dovozu sýrů, ovocných šťáv a 10 dalších zemědělských plodin. Počátkem tohoto měsíce zabránilo Japonsko schválení návrhu GATT, doporučujícího, aby zrušilo dovozní restrikce u 10 z celkem 12 dovozních položek zemědělských plodin. Před nedávném předložený návrh USA na liberalizaci obchodu zemědělskými plodinami doporučuje postupné odstraňování vývozních subvencí a dovozních překážek v období příštích 10 let. Jednání Sejmu PLR o finančních potížích Finanční problémy spjaté s vypracováním státního rozpočtu na rok 1988 a vládním programem hospodářské reformy byly projednány na posledním prosincovém zasedání Sejmu PLR. K návrhu rozpočtu promluvil ministr financí PLR Bazyli Samojlik. Po analýze předpokládaných příjmů a výdajů v příštím roce zdůraznil, že se nepodaří dosáhnout rovnováhy. Proto vláda vychází z toho, Že rozpočet na rok 1988 bude obsahovat schodek ve výši 369,6 mld zlotých, který má být pokryt bankovním úvěrem. Vyzdvihl potřebu přísné finanční kázně, aby realizace druhé etapy hospodářské reformy a hospodářská politika odpovídaly finančním možnostem země. Na platební bilanci se těžce projevuje obrovské vnější zadlužení Polska, konstatoval ministr financí PLR. Je třeba podniknout energická opatřeni na podporu vývozu. Projednávání návrhu rozpočtu bude v Sejmu pokračovat v lednu. Do té doby se vláda bude ve své činnosti řídit návrhem rozpočtu. RSR již nepřijme zahraniční úvěry Rumunsko v budoucnosti již v žádném případě nebude přijímat zahraniční úvěry. Rozhodl o tom politický výkonný výbor ÜV RKS, který za předsednictví Nidolae Ceaušeska koncem prosince minulého roku zasedal v Bukurešti. Na zasedání byly posouzeny problémy zahraničněobchodní činnosti Rumunska a program splácení zahraničních úvěrů. Politický výkonný výbor v této souvislosti mj. konstatoval, že na základě výsledků uplynulého roku jsou vytvořeny rezervy pro zajištění dovozních a jiných valutových operací, které jsou plánovány v tomto roce, včetně splácení zahraničních dluhů Rumunska. Ve zkratce Jednání sovětských a japonských představitelů o výměně vědeckých informací z oblasti zemědělství a lesnictví, jaderné syntézy a plazmatu, radiologického výzkumu, výzkumu umělého srdce apod. se uskutečnilo v Tokiu. Podle dohody dojde i ke vzájemné výměně odborníků. Japonsko očekává ve finančním roce 1988/89 pokles obchodního přebytku na 81 mld dolarů z 92 mld v současném finančním roce. Přebytek na účtu běžných položek se má snížit na 72 mld dolarů z 82 mld. Spotřebitelské ceny se mají zvýšit o 1,3 % pc letošním vzestupu o 0,7 °/o. Podmínky společného lovu ryb v ekonomických pásmech SSSR a Japonska obsahuje protokol, který byl podepsán koncem prosince v Moskvě na závěr 4. zasedání sovětsko-japonské komise pro rybolov. USA budou jedinou velkou zemí vně nového obchodního systému. Každý obchodující stát kromě USA bude participovat na novém zjednodušeném systému identifikace položek světového obchodu číslem místo názvu, který vstoupil v platnost 1. ledna. Sjedocení identifikace zboží a kódovací systém zahrnuje 5 tis. typů zboží a 9500 druhových členění. Přijat byl asi 50 státy, včetně Japonska, Kanady a EHS. USA a Čína podepsaly dohodu o obchodu oděvy. Cílem čtyřleté dohody . je ochrana zpracovatelského průmyslu USA (jde o omezení dovozu oděvů z Číny). Růst importu je limitován 3 °/o ročně, zatímco dříve se zvyšoval asi o 19 °/o. Světová produkce kávy v sezóně 1987/88 se odhaduje na 102,7 mil. žoků, což dalece převyšuje očekávanou poptávku. Celková světová spotřeba totiž nepřevýší 67 mil. žoků. Podstatně se tak zvýší světové zásoby kávy. UVNITŘ LISTU O Národní důchod NDR se má letos v porovnání s rokem 1987 zvýšit 4,1 %, průmyslová výroba o 8 % a produktivita práce rovněž o 8 °/o str. 2 ■ Nedávná krize na finančních trzích přinesla rozvojovým zemím nové potíže str. 2 ■ V USA byl vyvinut nový polymer, který je pružnější a pevnější než ocel st. 3 Podle předpovědi OECĎ se v roce 1988 tempo růstu v Itálii zpomalí str. 5