Svĕt Práce, leden-červen 1970 (III/1-25)

1970-01-07 / No. 1

memjci Mnichovská dohoda se stala mezinárodním symbolem zrady. Pro nahe národy to byla navíc hluboká tragédie, spo)ená se zápasem o exis­tenci či zánik. V otázce Mnichova nelze tan­covat jako mezi vejci. Bylo by na čase udělat tečku se všemi důsledky... Byli isme jednou z prvních oběti hitlerovské agrese, máme ži­­votnf zájem na urovnání vztahů se sousedem. Sami jsme tomuto urovnání žádné prekážky nenavršili, ale záleží nám na jejich odstranění. Čekáme na iniciativu, budeme vážit každou re­alistickou myšlenku či návrh směřující k anu­lování a komplexnímu odčinění Mnichova od samého začátku a se všemt důsledky. Dr. GUSTÁV HUSÁK Znovu opakuji známou pravdu, že všechny ekonomické problémy Československa nejsou ničím iiným než problémy práce, úrovně její produktivity a účelnosti, respektive plánovitosti jejího vynakládání. Proto musíme řešit otázky práce, její racionálnosti, jejího plánování, so­cialistického odměňování, dát odpovídající místo především také morálnímu vztahu člověka k práci, který zůstává prvním kritériem jeho dobrého či Spatného poměru k socialistické společností. Prof. ing. JOSEF KEMPNÝ, předseda vlády CSR Jsme vůči sobě často navzájem málo kritičtí, málo upřímní, přimhuřujeme oči nad různými nedostatky. A mnohé tyto neduhy mají kořeny v rozhodující míře právě v hospodářské oblasti. Avšak příčina tohoto vztahu spočívá rovněž v mnohaletém zanedbávání výchovné práce u nás. Pojem morálka nám už zní jaksi staro­­světsky, religiózně, jako by nepatřila do no­vého moderního světa. Prof. dr. PETER COLOTKA, předseda vlády SSR Maloměšťácký socialismus nemáme ještě za se­bou a krize, kterou procházíme, je jeho krizí. Tedy nikoliv „doba A. Novotného“, ale doba maloměšťáckého socialismu. Je nesena touhou po dosaženi dosažitelného a rychle zužitkova­­telného, ale současně odporem proti ztrátě smyslu života a perspektiv, ztrátě autorit a změtení hodnot. Jde o hlubinný proces lidské přeměny, na povrchu surový a uvnitř bolestný, neboť člověk této vývojové fáze se štěpí, ztrácí se sám v sobě, ale především ve světě svých věci. ■ r JAN SMÍŠEK: Pře o komunismus (Tvorba) Nejodvážnější muži musí mít omezenou fanta­zii. — ,^ni na slunce, ani na smrt nelze hle­dět nepřetržitě,“ — napsal La Rochefoucauld. Každý kosmonaut má v sobě zvláštni fatalis­mus zkušebních pilotů, který uklidňuje — a otupuje nervy. Potřebuji to. V minulosti bylo nutno rozptylovat méně skutečné hrůzy. Pnes je nebezpečí mechanického i lidského selháni známější, hojnější, a Je mnohem těžší nustit je i hlavy. Time (Washington) Trest nebývá neflepšf odpověď' na dětskou ne­upřímnost, protože jen násobí pocit opuštěnosti a přesvědčeni o všeobecném nepochopeni. Je­diná cesta k trvalé změně je zlepšení vzájem­ných vztahů. Rodiče se musí pokusit vyjít dí­těti s pochopením vstříc. To ovšem zdaleka neznamená, že by měli dělat všecko, co st dítě přeje. Znamená to však dodávat mu odvahy, otevřeně mluvit o všech starostech. Bez obalu prodiskutovat všechny obtíže á důkladně vy­světlit důvody, proč musíte případně trvat na svém stanovisku. UExpress (Paříž) Dnešního člověka, ať chce či nechce, pronásle­dují sexuálně agresivní plakáty, štve všudy­přítomná erotika reklamy. Reklamní erotika prolíná všecko — prodej punčoch, prádla, par­fémů, mýdla i náramkových hodinek. Výrobci automobilů značky Triumph předvádějí na pla­kátech své nové modely mezi nohama hezké dívky v minisukních slonnnem: — „Krásná An­gličanka, idol vašich snů.“ RONALD BRYDEN (Observer, Londýn) V alžírské Burse uspořádali mezi mládeží an­ketu na otázku, kdo má žádat o ruku svého partnera pro život, hoch nebo dívka. Převládl názor dívek, formulovaný takto: „Kdyby byla Eva nesvedla Adama, lidstvo by dnes neexisto­valo. Mužů je stále méně a stávají se vzácnými. Chce-lt žena jednoho z nich získat pro celý život,- musí vyvíjet iniciativu, a Je tedy na mís­tě. abu případně i požádala o ruku svého vy­­voleného.“ Haló sobota „Smilstvo ie zábavou chudých," — říká brazil­ský biolog a diplomat v OSN profesor Josué de Castro, autor proslulé knihy „Zeměpis hla­du". Z 560 000 tisíc vesnic v Indii má 63 000 elektrické světlo a ve 497 000 mají po setmění pouze jedinou kratochvíli. Výsledek: v Indii přibývá ročně vice lidí, než kolik má Austrálie obyvatel — 13 miliónů. Protože mají hodně děti, zůstávají chudí. Der Spiegel č. 41 „Tutanchámona asi zavraždili," — prohlašuje profesor anatomie na Uverpoolské universitě dr. Ronald Harrtson. Když zkoumali mumifiko­vanou mrtvolu tohoto dvacetiletého faraóna, který panoval nad egyptskou říši pouze devět let, prostřednictvím rentgenových paprsků zjis­tili, že má malou ranku na uchu a poškozený zátylek, v důsledku čehož zemřel pravděpo­dobně na krvácení do mozku. Dosud se před pokládalo, že podlehl tuberkulöse. Nové slevo Mluv jen tenkrát, když to, co chceš říct, je moudřejší, než kdybys mlčel. SOKRATES Bolestné ztráty české kultury Do dnů vánočního klidu dopadly k nám tragickým stínem dvě smutné zprávy — o skonu národního umělce Jiřího Trnky, tvůrce, kterého ctil a miloval celý vzdělaný svět, a Jiřího Šlitra, umělce, který se zapsal zvlášť hluboko do srdci našich mladších generaci. V bohaté, pestro­barevné paletě naší kultury jako by se rázem objevila dvě smutně zející prázdná místa. Nenahraditelná, nezastupitelná — v tom nejvlastnějším slova smyslu. Neboť nelze prostě nahradit dílo člověka, který do něho vložil všechnu svou Individualitu, své osobní, lidské, citové zaujetí, svou jedinečnost umělce-tvůrce. Svět Trnkových pohádkových, lidových jéerií, kouzelných, dojímavých figurek, tak milovaných z knížek i jilmových pásů, se uzavřel. Svět Šutrových tónů, muzikantských nápadů i půvab­ných moderních herecko-hudebních clowniád nalezl svou tragickou ko­nečnou stanici. Každý z umělců patřil k jiné generaci, ale oba uzavřeli své dílo až příliš předčasně. Vždyť letos v únoru by oslavil Jiří Trnka teprve své osmapadesáté narozeniny a Jiřímu Slitrovi bylo pouze pět­ačtyřicet... Léta, v nichž nejednou přichází vrchol umělečkých tvůrčích sil. O to bolestnější jsou tyto ztráty, o to neuvěřitelnější se zdá, že před námi je už úkol hodnotit jejich jednou provždy uzavřené životní dílo. Na průkopnické umění Jiřího Trnky, zvlášť v oblastí loutkového filmu, bude vždy myslet celý kulturní svět /třebaže — nebo protože? — je taje národní). Průkopnictví Jiřího Šlitra na poli písňové tvorby, které pres nepřízeň své doby dokázalo ji vtisknout svůj styl, zůstane znakem nastupujícího, zdravého, mladého. Co však především — dnes dílo obou těchto umělců, jakkoli od sebe vzdálené a odlišné, živě a nadále spolu­­utváří naše představy, vědomí a sny, hraje s námi dál. -mv­ JEŠTĚ ŠTĚSTÍ, ' ŽE JSEM NEPROŠEL PŘED INTEROPČNI lil NAKRESUt ZDENgK HOMOLKA Tri tendence Když klíncem prosince schvalo­vala federální vláda státní plán na rok 197U, zdůraznila, že jej pova­žuje za základní nástroj řízení ekonomiky. A nyní nastalo unu ne méně důležité: dostat jehu rozpis co nejryelileji du závudů. na každé pracoviště, jen huspndářský plán, který budeme respektovat jako zá­kon, vymýtí živelnost, kterou umož­nil postupný ruzpad řízení v minu­lých letech. Předpokládá tu ale, aby všichni bez rozdílů funkcí v hospodářském a politickém živo té, stejně tak i pracující ve výrobě, v obchodech i lidé v kancelářích, vzali na vědomí plán, který nespo­čívá na starých formách direktiv­ního řízení. Váha jeho realizace je hlavně na středních stupních říze­ní a v samutných závodech. Nejde­­li o komandování, tím větší je naše odpovědnost. Musíme si ji uvědomit v závodech i ve všech plánovacích jednotkách. Každé chytračení a obcházení plánu by vyvolalo novou disharmonii, která by nás opět vrhla nazpět tam, od­kud se chceme dostat. Úkoly, jež před nás postavil stát­ní plán, vyžadují abychom měli na zřeteli zájem celku, operativnost a iniciativu, pracovní kázeň a pro­duktivitu. A v neposlední řadě i jakost výrobků a služeb obyva­telstvu. Nemějme iluze, že plnění plánu bude bez kazů. I plán sám vznikal za podmínek více než ob­tížných. Vážné disproporce v hos­podářství, k nimž došlo v minu­lých letech, ještě vyvolají mnohé starosti. Příkladů o tom jsme měli kolem sebe dosti v předvánočních týdnech. Hlavní tendencí našeho hospo­dářského plánu je střízlivá a reál­ná hospodářská politika s důrazem na stabilizaci vnitřního trhu. Sou­časně se usiluje o radikální zvrat a pořádek v investiční výstavbě a výstavbě bytů. Proto se stanovilo i pořadí v uspokojování potřeb obyvatelstva Na prvním místě je vnitřní obchod, který je v součas­né době i politicky nejcitlivějším místem našeho hospodářského vý­voje. Na druhém je obchod zahra­niční, kde je nutno obrátit dosa­vadní tendenci předstihu růstu do­vozu před vývuzem, a kunečně je to investiční výstavba, která je zejména nadměrným rozsahem ro­zestavěnosti vážným zdrojem in­flačních tlaků a do níž je třeba radikálně zavést pořádek. Plán na rok 1970 je tedy pracov­ní program všech, jimž není lhostejný osud této země. (dvk) Stop zvyšování cen Do nového roku se obvykle vchá­zí s méně tučnou peněženkou, pro­tože vánoční svátky a krátce na to loučení se starým rokem stojí vždycky mnoho peněz. Je proto docela příjemné pomyšlení, že jsme vstoupili do roku s mimo­řádným opatřením vlády, které pro letošek zakazuje zvyšovat ceny. Je to nutný důsledek loňského chao­su na trhu, kdy se zcela bez kon­troly zvyšovaly ceny a některé podniky tak na úkor spotřebitelů, bez vlastních zásluh získaly ne­oprávněně značné finanční pro­středky. Striktní zákaz zvyšování cen je jedním z opatření, která mají ozdravit hospodářský rozvoj a na druhé strahě chránit občany před spekulací, okrádáním a různými cenovými machinacemi. Má dát současně lidem, zejména důchod­cům a občanům s nízkými příjmy, nadějí, že jejich životní úroveň ne­bude klesat. Sankce proti porušovatelům to­hoto vládního rozhodnutí jsou vel­mi přísné. Mohou postihnout pod­niky a odpovědné hospodářské pracovníky, kteří připustí zvyšová­ní cen. Ale mohou postihnout 1 ty, kteří platí za výrobky více než určí příslušné ceníky. Víme ovšem ze zkušenosti minu­lých let, že zamezit zlořádům ne­může jenom zákon čl vládní naří­zení. Odborové orgány 1 sjezdy odborových svazů upozorňovaly na zmatky ve vývoji cen před více než rokem. Jestliže nyní vláda rozhod­la udělat přítrž, pak jistě právě u odborů najde v tomto směru plnou podporu. Mají-li ceny výrobků zůstat be­ze změny s cílem, aby se nesnižo­vala životní úroveň, pak to vyža­duje ještě něco navíc. Nejen kon­trolu cen. Jednak, aby lidé v zá­vodech, kde se vyrábí spotřební zboží a zpracovávají potraviny, upozorňovali sami na případné snahy hospodářského vedení po zvyšováni cen nebo cenových spe­kulací. Jednak, aby právě tady od­borová organizace společně s hos­podářským vedením probrala se­znam výrobků, které se loni vyrá­běly a z nichž některé levné druhy zcela zmizely z trhu. Ono by se totiž mohlo stát, že se vlk nažere a koza zůstane celá. Podniky mohou zcela přísně do­držovat literu vládního nařízení, nezvýší jedinou cenu, dokonce mo­hou 1 snižovat, ale pouze přesta­nou vyrábět levnější druhy zboží. Pro příklady není třeba chodit da­leko. Právě v druhé polovině roku zmizely z trhu pánské polobotky v ceně kolem 100 Kčs. Místo nich se. za výklady i prodejními pulty objevily jiné, s cenou dvoj- až čtyř­násobnou. s Jestliže stop zvyšování cen, pak také stop podobným průhledným cenovým spekulacím. (cy) Ze škarpy do příkopu ľ Letošní rok by se dal nazvat ro­kem usilovného šetření nebo spoři­vosti. Spíše to první, protože se nebude šetřit, aby se ukládalo, ala proto, že není z čeho vydávat. Omezí se především investiční vý­stavba, sníží se výdaje do rekon­strukcí závodů, zkrátka přijde zdravotnictví, školství, kultura, méně se vydá na zahraniční re­kreací atd. To ovšem neznamená, že se ne­vydá nic nebo tolik že by třeba byl ohrožen ekonomický vývoj, zdravotní stav obyvatelstva nebo podobně. Jde o účelnou šetrnost a nikoliv takovou, o níž se říká: šetřme ať to stojí co to stojí. Účelně hospodařit se bude i s prostředky fondu kulturních a sociálních potřeb. Tento fond, jak známo, má sloužit zlepšování pra­covních, sociálních, kulturních a rekreačních podmínek pracovníků závodů a podniků. Z něho se po­skytují příspěvky na zlepšení zá­vodního stravování, podporuje se bytová výstavba, rozšiřují rekreač­ní možnosti, dávají peněžité i jiné dary k významným událostem v ži­votě pracovníků, zvyšuje se kultu­ra pracovního prostředí atd. Když je hodně peněz, člověk si může více dovolit. Také tomu tak bylo v uplynulých letech s fondem kulturních a sociálních potřeb. Leckde i trochu přestřelili a po­užívali peněz ne zrovna účelně, jestliže dochází i tady k určitému omezení, není to v žádném přípa dě důvod k názorům, že se výhody tohoto fondu začínají rušit a vra­címe se k dobám, kdy závodní vý­bory odborové organizace nesměly pudle vlastního uvážení rozhod­nout téměř o ničem. Nikdo nezrušil hlavní poslání fondu kulturních a sociálních po­třeb. Nikdo nenařizuje, aby se tyto prostředky uložily do spořitelny či předaly někomu jinému. Mají i na­dále sloužit pracujícím. Jde pouze o to, aby se všeobecné zásady uplatňovaly s ohledem na všeobec­nou hospodářskou situaci. To zna mená účelně tam, kde je to pře­devším nutné. Kdyby se teď mělo zcela zastavit používání prostředků tohoto fondu třeba na bytovou výstavbu, závod­ní stravování, na rekreaci, na zlepšování pracovních podmínek apod., bylo by to přesně totéž, jak se říká z jedné škarpy do druhé. (cy) Nebyl to jen žert? „To je jako u blbejch,“ pravil muž v samoobsluze, nechal stát prázdné láhve na pultě a rozmrze­le odešel. Filosofickou hloubku Je­ho výroku jsem mohl posoudit ná­sledujícího dne. V bláhové naději, že si nakoupím na sváteční dny pivo, jsem s nákladem prázdných láhví odkvačil do samoobsluhy na Invalidovně. Žena pověřená úko­lem lahve vykupovat mně však sdělila, že si je zase mohu odnést, protože pivo není a prázdné láhve se tudíž nevykupují. S obdobným postojem k vzniklému problému jsem se setkal i v nedaleké prodej­ně nápojů. Pak se mně dostal do rukou výtisk Večerní Prahy, kde jsem se dozvěděl, že pivo není pro­to, protože nejsou láhve a ty zase nejsou z toho důvodu, jelikož sklárny prý dluží pivovarům láhve. V té chvíli jsem zauvažoval, zda jsme náhodou už „nenajeli“ na systém ničení obalů v domácnosti. Ale nenajeli, to zase jenom někdo něco proorganizoval tak důkladně, že se v tom už normální smrtelník nevyzná. Protože: když nejsou láhve, tak by se především měly vykupovat a z výkupních středisek odvážet. Zdá se to logické — a snad by pak bylo bývalo i to pivo. Jenomže všechno je asi jinak a já si chtě nechtě vzpomněl na toho rozlítěného muže a v duchu jsem mu musel dát za pravdu. (kl) augs ■ A PROSÍM VÁS, KDO JE ORGANIZÁTOREM TOHOTO HAPPENiNGU?“ NAKRESLILA ALENA DOSTÁLOVA Jen abychom si nezvykli Chcete, aby na trhu byl dostatek cihel? Aby bylo víc stavebního ko­vání i hledaných dřevěných vý­robků ... ? Zbytečné otázky. Růz­nit se snad můžeme v názoru, jak co nejdříve tržní dodávky rozmno­žit. V poslední době začínají přispí­vat i některé obchodní podniky. Železnou logiku tvrdící, že když nejsou výrobky, nemůže je obchod prodávat, snaží se zkorigovat po­dle svých skromných sil. Obchod pomáhá výrobě. Nemůže jí poskyt­nout síly ani suroviny, tak ji pod­poří finančními prostředky, které umožní rozšířit, případně moderni­zovat provoz. Vložení peněz do vý­roby žádaného zboží je dobrá a výnosná investice. Navíc se tak děje v zájmu spotřebitelů. Opravdu v našem zájmu? Člo­věk nemusí být zastánce tuhého direktivního systému, aby vycítil, že tu něco nehraje. Nebylo by správnější investovat do obchudní sítě? Je snad obchod na vrcholu svých možností? Nemáme síť pro­dejen tak řídkou a počet prodává čů tak malý, že nesnese srovnání s evropskou špičkou 1 průměrem? Nestojí každého z nás tato úroveň obchodu desítky hodin volného ča­su do roka? Není to růžový sen, ale zřetelný cíl, který bychom měli mít stále na paměti: aby obchod obchodo­val, výroba vyráběla, služby slou­žily, doprava dopravovala — v tom pravém, náročném slova smyslu, odpovídajícím vyspělé průmyslové zemi začátkem sedmdesátých let XX. století. Jinými slovy — hospo­dářská normalizace. Zatím jsme jí nedosáhli, proto si různé pod­niky různě pomáhají na úkor své­ho vlastního poslání. Snad je to nezbytné. Kéž bychom však takovou improvizaci nezačali považovat za správnou a přiroze­nou! (van)

Next