Svĕt Práce, leden-červen 1970 (III/1-25)
1970-01-07 / No. 1
memjci Mnichovská dohoda se stala mezinárodním symbolem zrady. Pro nahe národy to byla navíc hluboká tragédie, spo)ená se zápasem o existenci či zánik. V otázce Mnichova nelze tancovat jako mezi vejci. Bylo by na čase udělat tečku se všemi důsledky... Byli isme jednou z prvních oběti hitlerovské agrese, máme životnf zájem na urovnání vztahů se sousedem. Sami jsme tomuto urovnání žádné prekážky nenavršili, ale záleží nám na jejich odstranění. Čekáme na iniciativu, budeme vážit každou realistickou myšlenku či návrh směřující k anulování a komplexnímu odčinění Mnichova od samého začátku a se všemt důsledky. Dr. GUSTÁV HUSÁK Znovu opakuji známou pravdu, že všechny ekonomické problémy Československa nejsou ničím iiným než problémy práce, úrovně její produktivity a účelnosti, respektive plánovitosti jejího vynakládání. Proto musíme řešit otázky práce, její racionálnosti, jejího plánování, socialistického odměňování, dát odpovídající místo především také morálnímu vztahu člověka k práci, který zůstává prvním kritériem jeho dobrého či Spatného poměru k socialistické společností. Prof. ing. JOSEF KEMPNÝ, předseda vlády CSR Jsme vůči sobě často navzájem málo kritičtí, málo upřímní, přimhuřujeme oči nad různými nedostatky. A mnohé tyto neduhy mají kořeny v rozhodující míře právě v hospodářské oblasti. Avšak příčina tohoto vztahu spočívá rovněž v mnohaletém zanedbávání výchovné práce u nás. Pojem morálka nám už zní jaksi starosvětsky, religiózně, jako by nepatřila do nového moderního světa. Prof. dr. PETER COLOTKA, předseda vlády SSR Maloměšťácký socialismus nemáme ještě za sebou a krize, kterou procházíme, je jeho krizí. Tedy nikoliv „doba A. Novotného“, ale doba maloměšťáckého socialismu. Je nesena touhou po dosaženi dosažitelného a rychle zužitkovatelného, ale současně odporem proti ztrátě smyslu života a perspektiv, ztrátě autorit a změtení hodnot. Jde o hlubinný proces lidské přeměny, na povrchu surový a uvnitř bolestný, neboť člověk této vývojové fáze se štěpí, ztrácí se sám v sobě, ale především ve světě svých věci. ■ r JAN SMÍŠEK: Pře o komunismus (Tvorba) Nejodvážnější muži musí mít omezenou fantazii. — ,^ni na slunce, ani na smrt nelze hledět nepřetržitě,“ — napsal La Rochefoucauld. Každý kosmonaut má v sobě zvláštni fatalismus zkušebních pilotů, který uklidňuje — a otupuje nervy. Potřebuji to. V minulosti bylo nutno rozptylovat méně skutečné hrůzy. Pnes je nebezpečí mechanického i lidského selháni známější, hojnější, a Je mnohem těžší nustit je i hlavy. Time (Washington) Trest nebývá neflepšf odpověď' na dětskou neupřímnost, protože jen násobí pocit opuštěnosti a přesvědčeni o všeobecném nepochopeni. Jediná cesta k trvalé změně je zlepšení vzájemných vztahů. Rodiče se musí pokusit vyjít dítěti s pochopením vstříc. To ovšem zdaleka neznamená, že by měli dělat všecko, co st dítě přeje. Znamená to však dodávat mu odvahy, otevřeně mluvit o všech starostech. Bez obalu prodiskutovat všechny obtíže á důkladně vysvětlit důvody, proč musíte případně trvat na svém stanovisku. UExpress (Paříž) Dnešního člověka, ať chce či nechce, pronásledují sexuálně agresivní plakáty, štve všudypřítomná erotika reklamy. Reklamní erotika prolíná všecko — prodej punčoch, prádla, parfémů, mýdla i náramkových hodinek. Výrobci automobilů značky Triumph předvádějí na plakátech své nové modely mezi nohama hezké dívky v minisukních slonnnem: — „Krásná Angličanka, idol vašich snů.“ RONALD BRYDEN (Observer, Londýn) V alžírské Burse uspořádali mezi mládeží anketu na otázku, kdo má žádat o ruku svého partnera pro život, hoch nebo dívka. Převládl názor dívek, formulovaný takto: „Kdyby byla Eva nesvedla Adama, lidstvo by dnes neexistovalo. Mužů je stále méně a stávají se vzácnými. Chce-lt žena jednoho z nich získat pro celý život,- musí vyvíjet iniciativu, a Je tedy na místě. abu případně i požádala o ruku svého vyvoleného.“ Haló sobota „Smilstvo ie zábavou chudých," — říká brazilský biolog a diplomat v OSN profesor Josué de Castro, autor proslulé knihy „Zeměpis hladu". Z 560 000 tisíc vesnic v Indii má 63 000 elektrické světlo a ve 497 000 mají po setmění pouze jedinou kratochvíli. Výsledek: v Indii přibývá ročně vice lidí, než kolik má Austrálie obyvatel — 13 miliónů. Protože mají hodně děti, zůstávají chudí. Der Spiegel č. 41 „Tutanchámona asi zavraždili," — prohlašuje profesor anatomie na Uverpoolské universitě dr. Ronald Harrtson. Když zkoumali mumifikovanou mrtvolu tohoto dvacetiletého faraóna, který panoval nad egyptskou říši pouze devět let, prostřednictvím rentgenových paprsků zjistili, že má malou ranku na uchu a poškozený zátylek, v důsledku čehož zemřel pravděpodobně na krvácení do mozku. Dosud se před pokládalo, že podlehl tuberkulöse. Nové slevo Mluv jen tenkrát, když to, co chceš říct, je moudřejší, než kdybys mlčel. SOKRATES Bolestné ztráty české kultury Do dnů vánočního klidu dopadly k nám tragickým stínem dvě smutné zprávy — o skonu národního umělce Jiřího Trnky, tvůrce, kterého ctil a miloval celý vzdělaný svět, a Jiřího Šlitra, umělce, který se zapsal zvlášť hluboko do srdci našich mladších generaci. V bohaté, pestrobarevné paletě naší kultury jako by se rázem objevila dvě smutně zející prázdná místa. Nenahraditelná, nezastupitelná — v tom nejvlastnějším slova smyslu. Neboť nelze prostě nahradit dílo člověka, který do něho vložil všechnu svou Individualitu, své osobní, lidské, citové zaujetí, svou jedinečnost umělce-tvůrce. Svět Trnkových pohádkových, lidových jéerií, kouzelných, dojímavých figurek, tak milovaných z knížek i jilmových pásů, se uzavřel. Svět Šutrových tónů, muzikantských nápadů i půvabných moderních herecko-hudebních clowniád nalezl svou tragickou konečnou stanici. Každý z umělců patřil k jiné generaci, ale oba uzavřeli své dílo až příliš předčasně. Vždyť letos v únoru by oslavil Jiří Trnka teprve své osmapadesáté narozeniny a Jiřímu Slitrovi bylo pouze pětačtyřicet... Léta, v nichž nejednou přichází vrchol umělečkých tvůrčích sil. O to bolestnější jsou tyto ztráty, o to neuvěřitelnější se zdá, že před námi je už úkol hodnotit jejich jednou provždy uzavřené životní dílo. Na průkopnické umění Jiřího Trnky, zvlášť v oblastí loutkového filmu, bude vždy myslet celý kulturní svět /třebaže — nebo protože? — je taje národní). Průkopnictví Jiřího Šlitra na poli písňové tvorby, které pres nepřízeň své doby dokázalo ji vtisknout svůj styl, zůstane znakem nastupujícího, zdravého, mladého. Co však především — dnes dílo obou těchto umělců, jakkoli od sebe vzdálené a odlišné, živě a nadále spoluutváří naše představy, vědomí a sny, hraje s námi dál. -mv JEŠTĚ ŠTĚSTÍ, ' ŽE JSEM NEPROŠEL PŘED INTEROPČNI lil NAKRESUt ZDENgK HOMOLKA Tri tendence Když klíncem prosince schvalovala federální vláda státní plán na rok 197U, zdůraznila, že jej považuje za základní nástroj řízení ekonomiky. A nyní nastalo unu ne méně důležité: dostat jehu rozpis co nejryelileji du závudů. na každé pracoviště, jen huspndářský plán, který budeme respektovat jako zákon, vymýtí živelnost, kterou umožnil postupný ruzpad řízení v minulých letech. Předpokládá tu ale, aby všichni bez rozdílů funkcí v hospodářském a politickém živo té, stejně tak i pracující ve výrobě, v obchodech i lidé v kancelářích, vzali na vědomí plán, který nespočívá na starých formách direktivního řízení. Váha jeho realizace je hlavně na středních stupních řízení a v samutných závodech. Nejdeli o komandování, tím větší je naše odpovědnost. Musíme si ji uvědomit v závodech i ve všech plánovacích jednotkách. Každé chytračení a obcházení plánu by vyvolalo novou disharmonii, která by nás opět vrhla nazpět tam, odkud se chceme dostat. Úkoly, jež před nás postavil státní plán, vyžadují abychom měli na zřeteli zájem celku, operativnost a iniciativu, pracovní kázeň a produktivitu. A v neposlední řadě i jakost výrobků a služeb obyvatelstvu. Nemějme iluze, že plnění plánu bude bez kazů. I plán sám vznikal za podmínek více než obtížných. Vážné disproporce v hospodářství, k nimž došlo v minulých letech, ještě vyvolají mnohé starosti. Příkladů o tom jsme měli kolem sebe dosti v předvánočních týdnech. Hlavní tendencí našeho hospodářského plánu je střízlivá a reálná hospodářská politika s důrazem na stabilizaci vnitřního trhu. Současně se usiluje o radikální zvrat a pořádek v investiční výstavbě a výstavbě bytů. Proto se stanovilo i pořadí v uspokojování potřeb obyvatelstva Na prvním místě je vnitřní obchod, který je v současné době i politicky nejcitlivějším místem našeho hospodářského vývoje. Na druhém je obchod zahraniční, kde je nutno obrátit dosavadní tendenci předstihu růstu dovozu před vývuzem, a kunečně je to investiční výstavba, která je zejména nadměrným rozsahem rozestavěnosti vážným zdrojem inflačních tlaků a do níž je třeba radikálně zavést pořádek. Plán na rok 1970 je tedy pracovní program všech, jimž není lhostejný osud této země. (dvk) Stop zvyšování cen Do nového roku se obvykle vchází s méně tučnou peněženkou, protože vánoční svátky a krátce na to loučení se starým rokem stojí vždycky mnoho peněz. Je proto docela příjemné pomyšlení, že jsme vstoupili do roku s mimořádným opatřením vlády, které pro letošek zakazuje zvyšovat ceny. Je to nutný důsledek loňského chaosu na trhu, kdy se zcela bez kontroly zvyšovaly ceny a některé podniky tak na úkor spotřebitelů, bez vlastních zásluh získaly neoprávněně značné finanční prostředky. Striktní zákaz zvyšování cen je jedním z opatření, která mají ozdravit hospodářský rozvoj a na druhé strahě chránit občany před spekulací, okrádáním a různými cenovými machinacemi. Má dát současně lidem, zejména důchodcům a občanům s nízkými příjmy, nadějí, že jejich životní úroveň nebude klesat. Sankce proti porušovatelům tohoto vládního rozhodnutí jsou velmi přísné. Mohou postihnout podniky a odpovědné hospodářské pracovníky, kteří připustí zvyšování cen. Ale mohou postihnout 1 ty, kteří platí za výrobky více než určí příslušné ceníky. Víme ovšem ze zkušenosti minulých let, že zamezit zlořádům nemůže jenom zákon čl vládní nařízení. Odborové orgány 1 sjezdy odborových svazů upozorňovaly na zmatky ve vývoji cen před více než rokem. Jestliže nyní vláda rozhodla udělat přítrž, pak jistě právě u odborů najde v tomto směru plnou podporu. Mají-li ceny výrobků zůstat beze změny s cílem, aby se nesnižovala životní úroveň, pak to vyžaduje ještě něco navíc. Nejen kontrolu cen. Jednak, aby lidé v závodech, kde se vyrábí spotřební zboží a zpracovávají potraviny, upozorňovali sami na případné snahy hospodářského vedení po zvyšováni cen nebo cenových spekulací. Jednak, aby právě tady odborová organizace společně s hospodářským vedením probrala seznam výrobků, které se loni vyráběly a z nichž některé levné druhy zcela zmizely z trhu. Ono by se totiž mohlo stát, že se vlk nažere a koza zůstane celá. Podniky mohou zcela přísně dodržovat literu vládního nařízení, nezvýší jedinou cenu, dokonce mohou 1 snižovat, ale pouze přestanou vyrábět levnější druhy zboží. Pro příklady není třeba chodit daleko. Právě v druhé polovině roku zmizely z trhu pánské polobotky v ceně kolem 100 Kčs. Místo nich se. za výklady i prodejními pulty objevily jiné, s cenou dvoj- až čtyřnásobnou. s Jestliže stop zvyšování cen, pak také stop podobným průhledným cenovým spekulacím. (cy) Ze škarpy do příkopu ľ Letošní rok by se dal nazvat rokem usilovného šetření nebo spořivosti. Spíše to první, protože se nebude šetřit, aby se ukládalo, ala proto, že není z čeho vydávat. Omezí se především investiční výstavba, sníží se výdaje do rekonstrukcí závodů, zkrátka přijde zdravotnictví, školství, kultura, méně se vydá na zahraniční rekreací atd. To ovšem neznamená, že se nevydá nic nebo tolik že by třeba byl ohrožen ekonomický vývoj, zdravotní stav obyvatelstva nebo podobně. Jde o účelnou šetrnost a nikoliv takovou, o níž se říká: šetřme ať to stojí co to stojí. Účelně hospodařit se bude i s prostředky fondu kulturních a sociálních potřeb. Tento fond, jak známo, má sloužit zlepšování pracovních, sociálních, kulturních a rekreačních podmínek pracovníků závodů a podniků. Z něho se poskytují příspěvky na zlepšení závodního stravování, podporuje se bytová výstavba, rozšiřují rekreační možnosti, dávají peněžité i jiné dary k významným událostem v životě pracovníků, zvyšuje se kultura pracovního prostředí atd. Když je hodně peněz, člověk si může více dovolit. Také tomu tak bylo v uplynulých letech s fondem kulturních a sociálních potřeb. Leckde i trochu přestřelili a používali peněz ne zrovna účelně, jestliže dochází i tady k určitému omezení, není to v žádném přípa dě důvod k názorům, že se výhody tohoto fondu začínají rušit a vracíme se k dobám, kdy závodní výbory odborové organizace nesměly pudle vlastního uvážení rozhodnout téměř o ničem. Nikdo nezrušil hlavní poslání fondu kulturních a sociálních potřeb. Nikdo nenařizuje, aby se tyto prostředky uložily do spořitelny či předaly někomu jinému. Mají i nadále sloužit pracujícím. Jde pouze o to, aby se všeobecné zásady uplatňovaly s ohledem na všeobecnou hospodářskou situaci. To zna mená účelně tam, kde je to především nutné. Kdyby se teď mělo zcela zastavit používání prostředků tohoto fondu třeba na bytovou výstavbu, závodní stravování, na rekreaci, na zlepšování pracovních podmínek apod., bylo by to přesně totéž, jak se říká z jedné škarpy do druhé. (cy) Nebyl to jen žert? „To je jako u blbejch,“ pravil muž v samoobsluze, nechal stát prázdné láhve na pultě a rozmrzele odešel. Filosofickou hloubku Jeho výroku jsem mohl posoudit následujícího dne. V bláhové naději, že si nakoupím na sváteční dny pivo, jsem s nákladem prázdných láhví odkvačil do samoobsluhy na Invalidovně. Žena pověřená úkolem lahve vykupovat mně však sdělila, že si je zase mohu odnést, protože pivo není a prázdné láhve se tudíž nevykupují. S obdobným postojem k vzniklému problému jsem se setkal i v nedaleké prodejně nápojů. Pak se mně dostal do rukou výtisk Večerní Prahy, kde jsem se dozvěděl, že pivo není proto, protože nejsou láhve a ty zase nejsou z toho důvodu, jelikož sklárny prý dluží pivovarům láhve. V té chvíli jsem zauvažoval, zda jsme náhodou už „nenajeli“ na systém ničení obalů v domácnosti. Ale nenajeli, to zase jenom někdo něco proorganizoval tak důkladně, že se v tom už normální smrtelník nevyzná. Protože: když nejsou láhve, tak by se především měly vykupovat a z výkupních středisek odvážet. Zdá se to logické — a snad by pak bylo bývalo i to pivo. Jenomže všechno je asi jinak a já si chtě nechtě vzpomněl na toho rozlítěného muže a v duchu jsem mu musel dát za pravdu. (kl) augs ■ A PROSÍM VÁS, KDO JE ORGANIZÁTOREM TOHOTO HAPPENiNGU?“ NAKRESLILA ALENA DOSTÁLOVA Jen abychom si nezvykli Chcete, aby na trhu byl dostatek cihel? Aby bylo víc stavebního kování i hledaných dřevěných výrobků ... ? Zbytečné otázky. Různit se snad můžeme v názoru, jak co nejdříve tržní dodávky rozmnožit. V poslední době začínají přispívat i některé obchodní podniky. Železnou logiku tvrdící, že když nejsou výrobky, nemůže je obchod prodávat, snaží se zkorigovat podle svých skromných sil. Obchod pomáhá výrobě. Nemůže jí poskytnout síly ani suroviny, tak ji podpoří finančními prostředky, které umožní rozšířit, případně modernizovat provoz. Vložení peněz do výroby žádaného zboží je dobrá a výnosná investice. Navíc se tak děje v zájmu spotřebitelů. Opravdu v našem zájmu? Člověk nemusí být zastánce tuhého direktivního systému, aby vycítil, že tu něco nehraje. Nebylo by správnější investovat do obchudní sítě? Je snad obchod na vrcholu svých možností? Nemáme síť prodejen tak řídkou a počet prodává čů tak malý, že nesnese srovnání s evropskou špičkou 1 průměrem? Nestojí každého z nás tato úroveň obchodu desítky hodin volného času do roka? Není to růžový sen, ale zřetelný cíl, který bychom měli mít stále na paměti: aby obchod obchodoval, výroba vyráběla, služby sloužily, doprava dopravovala — v tom pravém, náročném slova smyslu, odpovídajícím vyspělé průmyslové zemi začátkem sedmdesátých let XX. století. Jinými slovy — hospodářská normalizace. Zatím jsme jí nedosáhli, proto si různé podniky různě pomáhají na úkor svého vlastního poslání. Snad je to nezbytné. Kéž bychom však takovou improvizaci nezačali považovat za správnou a přirozenou! (van)