Svĕt Práce, leden-červen 1970 (III/1-25)

1970-02-25 / No. 8

I v 7 /jř PŘISTÁLY UŽ HA ZEMI VESMÍRNÍ BYTOSTI? STRANÍ1? pro každého / 8 svet prače V PRAZE DNE 25. ÚNORA 1970 ROČNÍK. III. (VII.) CENA VÝTISKU 1,50 Kč» INICIATIVA ŽEN VBENARU ... BSP NEPŘESTALY SOUTĚŽIT KULTURA '"' JAKÁ BUDOU “ NENÍ OZDOBA SEDMDESÁTÁ LÉTA HODINKA S V, V. STECHEM BUDE SVET VE „STAROMÓDNÍ" FORMĚ? DONEDÁVNA”'* TAK MILÉ DÍTĚ PROBLÉMY RODIČŮ DOSPÍVAJÍCÍCH ODBORY A ODKAZ ÚNORA RUDOLF PACOVSKÝ, pred sada C»ské rody odborových lyaxů Po dvacet let projevovala naprosté většina pracujících naši vlasti oprávněnou hrdost na svůj jednotný, důsledně leninský postoj v únoru 1948. V tomto slavném období, poučeni zkušenostmi z let 1919 a 1920, zoceleni bojem o socialismus za první republiky a za okupace, nekompromisně pod vedením Komunistické strany Československa odrazili kontrarevoluční puč. Komunistická strana Československa splnila svoji historickou úlohu, předvídala, že reakce chce zvrátit vývoj, zlikvidovat Košický vládní program a zavést ve válkou oslabeném státě diktaturu buržoazie se všemi jejími průvodními, pro pracující katastrofálními jevy. Ano, Gottwald nebyl Tuzar. Bylo a je též všeobecně známo a prokázáno, jak reakce při přípravě svého puče před únorem 19' 8 k. 'mnovala s pomoci vojenských sil kapitalistickýcn států, protože cítila, že pracující naší vlasti její záměry nepodpoří. Ale kapitalistické státy nezasáhly, musely počítat s tím, že Československo má spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem a že Sovětský svaz by neváhal splnit své smluvní povinnosti. Vítězný únor 1948 nám umožnil vybudovat základy socialismu v naši vlasti, znásobit její průmyslovou sílu, zajistit sociální jistoty bez hrozeb nezaměstnanosti, jíž se nevyhnula žádná kapitalistická země. Pod vedením KSČ naše vlast v té době zbohatla a rozkvetla do krásy. V nemalé míře se o to zasloužilo Revoluční odborové hnutí jak svým leninsky principiálním vystoupením v únoru 1948, tak svou aktivní účastí pří výstavbě socialismu. Po dvacet let se nikdo z nepřátel socialismu u nás neodvážil veřejně hanobit a znevažovat výsledky Onora. Až oslavy 20. výročí Vítězného února v roce 1968 vyzněly do jisté míry rozpačitě. Pod líbivými hesly začaly dobře zorganizované nepřátelské síly zveličovat nedostatky naší výstavby socialismu — pro stromy nechtěly vidět les. Zprvu zakrytě a posléze otevřeně začaly napadat i únor 1948. Využily toho, že vinou dřívějšího byrokratického administrativního řízení byla oslabena jednota odborů a halasně nastoupily do útoku proti ní. Chtěly v nich zavést překonané kastovnictví, rozkouskovat je, rozdělit a pak nad nimi panovat. Zavilost, s jakou si tyto antisocialistické síly počínaly i na sjezdech některých svazů a na všeodborových sjezdech na začátku roku 1969, prokázaia, že jsme měli a máme co činit se zdatným a rafinovaným protivníkem, který — nebýt příchodu spojeneckých armád 21. srpna 1968 — by byl napáchal naší společnosti nedozírné škody. Proto ani loňská vzpomínka února 1948 nebyla důstojná historického významu, který únorovému vítězství i za dvě stě a více let přiřkne každý objektivní historik. Letos je namístě seriózně, odpovědně se zamyslet nad výsledky února 1948, porovnat situaci naší společnosti tehdy a nyní, a vyvodit z toho správné závěry i pro naši odborovou práci. Učlníme-U to skutečně s čistým srdcem bez jakýchkoliv postranních úmyslů, vzruchů a emocí, pak v plné míře vynikne vskutku historický význam našeho únorového vítězství a jeho nesporně kladných důsledků pro celou ifltši socialistickou společnost. Neztratíme přitom ovšem ze zřetele, že ani cesta k socialismu není. pohodlnou autostrádou, na které jednou za dlouhý čas nedojde k havárii. Uvědomíme si však zároveň, že nebýt Vítězného února, byla by vývojová linie naši společnosti za minulých 22 let velmi křivolaká, a poznamenaná mnohem větším počtem problémů a nedostatků, než kolik jich řešíme nyní. Neměli bychom právo zvát naše odborové hnutí revolučním, kdybychom současně s upřímnou rozvahou nemysleli na své nastávající příspěvky k dalšímu všestrannému rozvoji naší socialistické vlasti. Kdybychom jasně a jednoznačně neřekli v čem a jak chceme slavný odkaz Února dále rozvíjet. Nelze v jednom článku hovořit o všech směrech Jeho rozvíjení a proto alespoň o těch nejpodstatnějších: Předně — den co den skutečně leninsky nejen slovně uznávat, ale upevňovat vedoucí úlohu Komunistické strany Československa v celé společnosti, to znamená i uvnitř ROH. V tom je pro nás největší záruka třídního řešení všech otázek, které se v agilní, činorodé společnosti zákonitě vyskytují, a tím i úspěšná realizace vytyčených a námi všemi přijatých krátkodobých i dlouhodobých cílů. Je charakteristické, že antisocialistické síly v první polovině roku 1968 především narušovaly sepětí strany a ROH, které se tak kladně projevilo v únoru 1948. Co chtěly tyto síly „obrodit“ svou kampaní „závodní výbory bez komunistů“? V těch závodech, kde nakonec zvolili závodní výbory bez koníunistů, se pracující již přesvědčili, z,>i i to kampaň nebyla, namířena pouze proti komunistům, ale především proti nim samotným. Vztahy ROH ke KSČ jako vedoucí síle společnosti chceme a budeme uplatňovat a denně pří své činnosti dynamicky utužovat co nejvěrněji leninským zásadám tak, jak tomu bylo před únorem, v únoru a následujících nejslavnějších letech rozvoje naši země. To nám vytváří předpoklad, abychom při své každodenní práci v odborových orgánech všech stupňů realizovali socialistickou demokracii v politické, ekonomické, sociální i kulturní oblasti, se zárukou, že pod vedením KSČ se nám podaří v nejkratší době dosáhnout dalších výrazných úspěchů. Druhým nejdůležitějším poučením je pro nás vztah k Sovětskému svazu. Díky právě tomu, že nás před 25 lety osvobodila Sovětská armáda, ujaly se u nás moci národní výbory a ne okresní hejtmani. V průmyslových závodech převzaly vládu většinou národní správy a ne bývalí továrníci. Proto jsme mohli vyhlásit znárodnění průmyslu a bank již na podzim 1945, oslabit hned v zárodku pozice kapitalismu a buržoazie a klást ve smyslu Košického vládního programu základy socialistického vývoje. 1 v pozdějších letech nám Sovětský svaz poskytl nedozírnou pomoc. Svou důsledně mírovou zahraniční politikou nás uchránil zmatků a ozbrojených střetů. Nelze se proto divit, že se antisocialistické síly všemožně snažily očernit a znevážit Sovětský svaz v očích naší veřejnosti, vykládat jeho zásadovost v mezinárodní politice jako slabost, vymýšlet si falešné „argumenty“ o . nevýhodnosti našeho zahraničního obchodu se SSSR. Dobře věděly, že narušeni vztahů k SSSR by znamenalo nahlodáni hlavního pilíře naší samostatnosti. Bohužel tuto základní pravdu nepochopili někteří odboroví funkcionáři. Proto ve dnech výročí Onora by každý odborář měl poctivě, co nejobjektivněji zvážit tuto pravdu a vyvodit z ní jednoznačné závěry. Pro odborové orgány všech stupňů by to mělo být navíc poučením, aby družebnl styky se sovětskými odboráři nezůstávaly jen na úrovni zdvořilostních návštěv, ale aby je konkretizovaly, prohlubovaly a objektivně seznamovaly členské schůze 1 nejširší veřejnost s jejích výsledky. Třetím nejdůležitějším příkazem pro nás je nutnost neustále obnovovat a utužovat jednotu Revolučního odborového hnutí. Nejde nám o jednotu jakoukoliv, s kýmkoliv a proti čemukoliv. Máme na paměti dopis V. I. Lenina A. A. Jakubovové z r. 1900 o tehdejší „jednotě“ v ruské sociální demokracii: „Marxismus v Rusku a ruská sociální demokracie jsou rozsypané budovy, a otevřený, přímý boj je jednou z nezbytných podmínek obnovy jednoty. Ano, obnova! Taková »jednota«, kdy před soudruhy skrýváme ekonomické dokumenty jako tajnou nemoc, kdy pociťujeme jako urážku, je-li zveřejněno, jaké názory se hlásají pod vlajkou sociální demokracie — taková »jednota« nestojí za zlámanou grešli, taková »jednota* je skutečné pokrytectví, ta vede jen ke zhoršení ne (Pokračováni na 2. stráni) nt\TfflBT!aT3 Tak horce lidské srdce bilo v den únorový nad sněhem, jak jaro by se rozsvítilo praporů, rudým výšlehem. A jarß nové rostlo z hlasu, slib úrody se nad zrna zdvih nekonečným lánem klasů. Chraň si je, ruko šetrná!