Svĕt Práce, leden-červen 1971 (IV/1-26)
1971-01-13 / No. 2
atom Vědeckotechnická revoluce vede Část inteligence ke stále těsnějšímu spojení s dělnickou třídou a zvyšuje úlohu inteligence v iivotě společnosti vůbec. Rozpory, které v této souvislosti vznikají, způsobují, te stále větší části inteligence vědomě podrobuje kapitalismus společenské kritice a stále aktivněji proti němu vystupuje. Zejména tím se také vysvětluje rostoucí zájem o marxismus na celém světě. ROBERT STEIGERWALD (Nová doba) Křivdili bychom jednáním rad a plén národních výborů, kdybychom tvrdili, te potíže svého obyvatelstva a území neznají nebo neřeší. Dokonce se často odhlasuje usnesení či opatření t na malichernou záležitost, jenže usnesení a nápravná opatření se mnohdy nekontrolují, spoléhá se jen na sdělení pracovníka, který sám nápravu zjednával, aniž se někdo přesvědčil, že k ni vskutku došlo. VÁCLAV BÁNOVSKÝ (Rudé právo) Pohodli a lenost jsou ještě mnohému daleko bližší než zodpovědná a svědomitá práce. Chceme-li se s tímto nešvarem vyrovnat, pak mnohde musíme podstatně zlepšit orqanizaci práce a s ní související kontrolu, je to smutné, ale právě ve využívání lidské práce jsou extrémy, které neznají hranic... Jedni dělají, až se z nich leje, a druzi se flákají od výplaty k výplatě. JAN MIROVSKÝ (Svět v obrazech) Každý, kdo přijede zejména večer do Bratislavy, zpozoruje kupolí, která zakrývá celou Bratislavu. Kupoli z prachu, kysličníku siřičitého, sirovodíku, sírouhlíku a podobných látek, které nám „koření" čistý vzduch, přicházející z lesů Malých Karpat a od Dunaje. Tohoto „koření", neustále přibývá. V roce 1963 spadlo na každý čtvereční kilometr území Bratislavy zhruba 300 tun prachu, v roce 1969 to už bylo kolem 560 tun. T. KEVICZKÁ (Práca) Výroba železničních vozů u nás odpovídá světové úrovni, na zkušební trati se skutečně dosahují ty parametry, které výrobci hlásají. Tedy stručně řečeno: naše technika — ta nezaostává. Ale je. značně omezena podmínkami, ve kterých pracuje. Přeplněné tratě a hromadění vlaků nedovoluji třeba, aby naše lokomotivy, které v Sovětském svazu jezdí až rychlostí 160 km/h, vyvinuly u nás stokilometrovou rychlost. Prof. dr. Ing. ZBYNĚK JIRSÄK (Lidové demokracie) jen takové charakterové vlastností jako' jsou rozvážnost, umění přesvědčovat, často i dávka smyslu pro humor a jadrné vyjádření, ale bezpodmínečně vlastní příkladné chování, mohou dopomoci vedoucímu s úspěchem prosadit a udržet kázeň v kolektivu, kterému stojí v čele — aniž se stal „šafářem". Ten sice udržuje železnou kázeň, ale bere tím lidem chul do práce a radost z ni. Dr. GUSTAV KOZÁK (Svobodné slovo) Nesmírně potřebuju, aby syn, než mu začnu radit při jeho rozhodujícím kroku, měl tušení o tom, co jsem byl zač v jeho letech. Ze i já jsem byl kufrem plným plánů předurčených k tomu, aby se z nich slevilo. Ze jsem byl — jako spousta lidí mého věku — pramálo ochoten nést těžkosti a nepříjemnosti života. Zkrátka, abych před ním trochu ztratil glanc a získal tím jeho důvěru. JIRI SUCHÝ (Mladý svět) Kdybych měla mluvit za sebe, upřímně řečeno, nevadí mi tolik, že striptérka má mnohem víc peněz než já — ani to, že st za ně může koupit více a hezčích věcí; vadí mi, že ji někteří lidé hafinotí lidsky výš — a to proto, že je krásněji oděna (pokud je právě oděna). EVA ŠTOLBOVA (Vlasta) Něco zcela jiného je trávit s někým hezké, důvěrné chvilky než spojit s ním celý život... K mileneckému údobí skoro patří aspoň trochu neupřímnosti. Každý se snaží jevit dokonalejším, lepším než je, a to nejen po stránce tělesného vzhledu. Ovládá své nálady, je pozorný, účastný, milý, vlídný a usměvavý. V manželství nezbytně dochází k obnažení osobnosti. Stinné stránky, které má každý, se při soužití nedají trvale utajit. MUDr. LUBOR ELGER (Obrana lidu) Stáří může být neštastné a neradostné právě tak jako mládí. Srovnávám-li, nezdá se mi stáří i se všemi slabostmi, které přináší, bez radosti; jen zbarvení a zdroje těchto radosti fsou jiné. WILHELM HUMBOLDT Osvětimské výročí Připomínat výroět osvobozeni Jednoho t nefhorších koncentračních táborů fašistického Německa — Osvětimi — považují ti, kteří jeho hrůzy přežili, za svou povinnost. Osvětim sama o sobě je a měla by pro všechny příští generace zůstat mementem, kam až ve svém sadismu dospěl fašismus, co jsou lidé (byt sl tohoto pojmenování nezaslouží) schopni ve jménu zvrácených idejí strašlivého vykonat — vraždit statistce, ba mtllány v plynových komorách, spalovacích pecích a jámách a ponížit lidskou důstojnost až po samou její negaci. Zdá se, že dnes už takové nebezpečí neexistuje, že civilizační a humantzačnl trendy mnohem hlouběji pronikají do lidského vědomí. Ale dokázal st něco takového kdokoli představit ještě v roce 1941 či 1942? Mnozí nevěřili ani po válce a nevěří dosud. V Německé spolkové republice se ozývají stále mnozí, kteří tvrdí, že hrůzy koncentračních táborů jsou výmyslem sloužícím k diskreditaci německé velikosti. Vyprávěni samo o sobě ovšem může a nemusí být účinné. Slovům nemusí nikdo věřit. Je však místo na světě, které mluví jednoznačnou a jasnou řečí faktů — Státní muzeum v Osvětimí. Dík polské vládě tu vznikl obrovský památník, vědecké pracoviště, ale i nejvěrohodnější důkaz všeho, co se tu za války dělo. Hovoří tu věd, dokumenty, čísla, fotografie. Statisíce dětských botiček, obrovské hromady lidských vlasů, mýdlo z lidského tuku a látka z vlasů, trosky krematorií a jejich plány a modely, nesmírný les komínů bývalých bloků v Birkenau .. ■ Na konci loňského roku tu znovu otevřeli jako součást muzea Československý blok. Dík pomoct polských soudruhů i péči ministerstev kultury ČSR a SSR je tu opět místo, které vypráví návštěvníkům o osudu Čechů a Slováků za války a zejména zde v Osvětimi. Za všechny tu hovoří také příběh komunisty soudruha Zedníka, který byl zatčen za odběr a čtení Rudého práva. Dokument za dokumentem vypráví o jeho zatčeni, výsleších, deportacích, smrti až po úmrtní list a dopis manželce, aby si přišla na gestapo pro věci svého muže. Bylo by jistě dobře, abychom navštěvovali toto místo, abychom sem vodili zejména mládež, aby poznala a pochopila. Náš blok není automaticky součástí prohlídky, nebylo by to ani dost dobře možné. Na požádání však průvodci každého sem rádi zavedou. Připozdíváme výročí osvobození Osvětimi nejen proto, abychom nezapomněli na jeho hrůzy, ale i proto, že to byla právě Sovětská armáda, stateční rudoarmejci, kteří několika tisícům lidí, jež fašisté už nestačili ani odvléci, ani vyvraždit, přinesli svobodu. Stalo se tak 27. ledna 1945. «•) Problém číslo jedna V poslednfch dnech roku 1970 Jsme četli v novinách, že se značně zlepšila bytová výstavba v hlavním městě. Přesto však zůstává nadále problémem číslo jedna. Loni byly sice výsledky nejlepší od roku 1945, ale celkový plán nebyl splněn, a to i přesto, že stavební organizace převedly část svých pracovníků z účelových staveb na bytovou, ale na úkor výstavby Investiční. Muselo se také ustoupit od předpokládaného náročnějšího vybavení novostaveb. Někde na to doplatil i architektonický vzhled. Loni bylo v Praze postaveno 9 599 bytů, 750 zůstalo jako manko. V plánu 4. pětiletky byla výstavba 35 146 bytů, ale nesplnilo se 6 047. V minulém roce byly v Praze tři prioritní stavby: nové objekty televize na Kavčích horách, motolská nemocníce a teplárna v Malešicích. Pomalu pokračuje výstavba nemocnice. Podle dnešního tempa by se stavěla 20 letí A jaké jsou perspektivy pro rok 1971? Prozatím je například problémem limit zahajovaných staveb. Požadavek jsou 2 miliardy 200 miliónů korun, ale možnosti pouze 615 miliónů Kčs. Stačilo by to na zahájení výstavby přemostění nádraží Praha-střed. Ale na zahájeni čeká řada dalších neodkladných staveb. Proto se znovu o tom jedná na federální úrovni. Pražské problémy se tedy přesouvají do páté pětiletky. Nejsou menší než v jninulých letech. Zdánlivě jen o to, že je nyní větší pochopení pro hlavní město republiky. Loňské výsledky ukazují, že při dobré vůli a iniciativě lze mnohé překonat Pochopili to 1 stavebníci. I oni hledají cesty, jak urychlit a zlepšit výstavbu. Jednou z takových možností Je nová koncepce konstrukčních systémů pro stavbu bytů. Umožňuje větší variabilitu a druhovost bytů a zejména je přínosem po architektonické stránce. Abychom byli spravedliví, řekněme si ještě jedno: Nedostatky nemůžeme přičítat jenom na vrub stavebních organizaci. Podílejí se na nich také různé výrobní závody, pomalá vnitřní instalace v bytových jednotkách. Nejsou pracovní síly, není dostatek materiálu. Situace je však taková, že se nemůže do nekonečna vytloukat klín klínem, ale je třeba nalézt řešení, které by se komplexně vypořádalo s celou pražskou stavební problematikou. (fd) vším lidské faktory. Rozhodující Je styl práce vedoucích pracovníků, způsob utváření řídících a řízených systémů. Věc není tak jednoduchá, aby bylo možno vytvořit efektivní systém řízení, který by byl založen na úplné centralizaci nebo decentralizaci. Použijeme-lí analogie z kybernetiky, žádný životaschopný organismus není čistě centralistický nebo vyloženě decentrallstlcký. Vždy Jde o harmonii obou hledisek. Podceňovanou oblastí je racionalizace životního stylu. Způsob, jak lidé tráví volný čas, je pro společnost stejně důležitý jako racionalizace výroby či řízení. Podle údajů UNESCO má v průměrném pracovním dnu náš muž tři hodiny volna, zatímco žena jen dvě hodiny — což je v obou případech méně než kdekoliv jinde. Pro náš život je příznačné neracionální vykonávání většiny činností. V zemi, kde jsou v podstatě vyčerpány extenzívní možností, Jde o velmi závažné zjištění. Význam racionalizace je právě v tom, že se zaměřuje na plné využití zdrojů. A to nejen u přírodního bohatství a v průmyslovém potenciálu, ale především pokud jde o schopnosti lidí. Bez nich by oba hmotné zdroje byly mrtvým kapitálem. Racionalizace tedy není jen faktorem intenzivního hospodářského rozvoje, ale také spokojenějšího života. A pro Československo, řečeno naprosto bez nadsázky, má proto racionalizace prvořadou životní důležitost (krá) Začarovaný kruh Morálně volní vlastnosti, to je termín, který se skloňuje ve všech pádech na stránkách našeho sportovního (a nejen sportovního) tisku. Věhlasný případ našich fotbalových reprezentantů ä la Mexiko a Adidas kontra Puma sotva dozněl, když tu na přelomu roku povyskočila odpovědným sportovním funkcionářům na čelo další vráska. O to nepříjemnější, že jde o mladé sportovce, kteří by vlastně měli být odrazovým můstkem pro zlepšení situace v naší tělovýchově. Leč účast našich juniorů na nedávném mistrovství Evropy v ledním hokeji v Prešově naznačila, že krizové kořeny jsou daleko hlubší a že ani u nastupující generace sportovců-reprezentantů nebyly zmíněné morálně-volní vlastnosti pěstovány. Ctižádost reprezentovat svou vlast se dostala jaksi ve výchově sportovců do pozadí a vystoupila do očí bijící otázka: CO ZA TO! Mohou se předhazovat příklady sportovců ze sousedních zemí — NDR, SSSR; v tomto případě lze argumentovat fantastickými podmínkami pro rozvoj sportovních talentů. Pakliže je vyzvednut sportovec z některé ze západních zemí, ozve se námitka, že má náležitě zaplaceno. Prostě začarovaný kruh, který nevyřeší ani zákaz činnosti několika jednotlivcům. )e pravdou, že profesionální sportovci musejí za ony peníze vydat ze sebe všechno. A je také pravdou, že sumy, které dostávají naši amatérští sportovci v nejpopulárnějšich sportech (kopaná a hokej) nejsou tak malé, aby za ně odváděli výkony při kterých bolí oči, a co víc, nedůstojně se chovali. Protože sportovec, kterému se dostane cti reprezentovat, je zodpovědný nejen početné obci příznivců, ale především své vlasti. Nedá se čekat, že by naši sportovci sbírali vavříny ve všech odvětvích, ale jde o to, aby si všude zachovali důstojnost. Sport a tělovýchova měly původně zábavní poslání. Pakliže je společnost povýšila a sportovcům se na výsluní slávy líbí, musí se smířit s kritickým pohledem pod pokličku. (u) Marnost nad marnost? Už jsem se dávno vzdal naděje, že reklamace na kvalitu výrobků masného průmyslu má smysl. Před několika lety jsem si koupil taliána. Cena slibovala pochoutku. Z pochoutky se vyklubal patrně „kanadský žertík“, protože když jsem dvoucentimetrový kus jakési šlachy a ještě další kousky čehosi, co s masem nemělo nic společného, donesl do příslušné výroby, moc se tam divili a zlobili se na lajdáckost pracovníka, který to zavinil. Skoro to vypadalo, že právě já jsem ke své smůle zakoupil ten jediný zmetek, protože tohle se přece nemůže stát... Pak to zase byla jitrnice. Vylouply se z ní v hojné míře kusy kůže i s chlupy. Šel jsem reklamovat. Nevěřili. Prý kontrola ]e přísná. At se přijdu podívat na výrobu. Skoro jsem si připadal jako podvodník. Na Silvestra se všude nějaký ten trvanlivý salám potřebuje. Hlavně na chlebíčky. Bez těch si už člověk silvestrovské hodování ani neumí představit. I zakoupil jsem salám, trvanlivý za tři koruny, protože ten za pět nebyl — aspoň ne na proseckém sídlišti. Ještě štěstí, že jsem ho ochutnal dřív, než jsem přistoupil k výrobě chlebíčků. Ze čtyřiceti deka salámu jsem vyloupal téměř deset deka jakýchsi chrupavčitých kusů k nerozkousání, některé velikosti téměř čtverečného centimetru. Salám dostal pes. Reklamovat jsem nešel. Zase by se divili, možná by mě i podezřívali, že jsem ty chrupavčité kosti do salámu vpašoval já, abych mohl sekýrovat. Ale přesto mně vrtá hlavou jedna věc: kdo z takového šizení spotřebitelů má prospěch a co dělají ti, kteří za jakost výrobků odpovídají? Ikl) Editorský počin Obnova a údržba památek se uS stala samostatným oborem. Přestože jde v prvé řadě o vysoce kvalifikovanou řemeslnou práci, navazuje se v mnohém na průmyslovou výrobu. Ve značné míře se tak využívá výrobků moderní techniky a chemie, a kromě zkušeností starých mistrů i poznatků, které byly získány při řešení současných úkolů rekonstrukce a údržby památkových objektů. Tato oblast zaměstnává již značný počet pracovníků různých kvalifikačních kategorií, kteří někdy jenom s tíží získávají informace z jednotlivých oborů, nebo o vhodných materiálech, a jejich výrobcích. Literatura o údržbě a památkové péči je prozatím sporá a širšímu okruhu pracovníků i těžko přístupná. Proto jsme uvítali editorský počin Vlastivědného ústavu v Šumperku, který ve spolupráci s Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě počal vydávat čtvrtletník „Obnova památek“ s informacemi pro stavebně restaurátorské ústavy jako přílohu. Už prvé číslo naznačuje ruzsáhlý program časopisu, který by měl mít odezvu nejen v odborných kruzích, ale také u investorů a příslušných funkcionářů i pracovníků národních výborů všech stupňů. Měl by ale také povzbudit k větší vydavatelské činnosti ústřední instituce, které mají na starosti obnovu a údržbu památek. Vznikl tu obor, který už není jenom přechodnou záležitostí, neboť údržba památek bude vyžadovat i nadále pravidelnou a soustavnou pozornost, máme-li trvale udržet historický fond budov a jiných objektů v dobrém stavu. (dvk) Člověk člověku Leckdo z vás má ještě v paměti prosincové železniční neštěstí na viaduktu u Tišnova. Zachránci počítali další a další oběti, pro které už nebylo co udělat. A hrstka lékařů se v každé minutě rvala o nejcennější — o naději. Slovo pomoc — jako už mnohokrát předtím — nahradilo jiné — krev. Řeknete dárcovství krve: téměř v každém státě už je to nezbytná, permanentní, samozřejmá akce. Ten pravý smysl si člověk uvědomí především v kritických situacích, když jde o něho samého, o jeho najbližší. Aktuálnost dárcovství nestoupá ani neklesá, jen zřídka je třeba volat po velkém a mimořádném příspěvku. Důležitější je, aby proud nejdražší tekutiny byl stálý a stejnoměrný. Pár faktů: 250 000 odběrů v roce 1989 vydalo 123 000 litrů krve: náklady na klinické a imunologické vyšetření, na séra, na nutné typové krvinky jsou vyšší, než by si někdo představoval — jen 1 ml séra přijde na 70 až 100 Kčs. Krev se běžně nepoužívá v kompletním složeni jako třeba po otravě kysličníkem uhelnatým, při popáleninách. Lékaři odsávají plazmu, většinou víc potřebnou než ostatní složky. Přitom nelze tvořit dlouhodobé zásoby, nějakou „krevní banku“, je nutné nepřetržitě obnovovat rezervy. A ty přicházejí ke slovu denně, v každém okamžiku — zraněni, operace, otravy, komplikované porody. Vezměme jen všechny gynekologické zásahy; například při žloutence novorozenců se spotřebuje 700 až 800 ml krve, a tato vada není nijak neobvyklá. Kromě Červeného kříže se nyní za dárcovství vzala i Národní fronta, za dveřmi je novela dosavadních předpisů (1 den volna, občerstvení, odměny), zlepšuje se samotná práce odběrových stanic. To všechna hraje svon roli. Jedno ale zůstane — nejméně formální výraz lidskosti, nenahraditelná pomoc jednoho drnhémn. (pot) Faktor spokojeného života Dnešní racionalizace dospěla k univerzálnímu pojetí. Zahrnuje veškerou práci v národním hospo dářství, ve veřejné správě a také v domárnostech. Přitom nejdynamičtější faktor spočívá v racionalizací duševní práce. Ve výrobě Jde především o racionalizaci technických faktorů (snižování spotřeby materiálu, pracnosti, energie a pracovního času atd.). Mylné Je se domnívat, že racionalizace výroby Je na vyšší úrovni než racionalizace řízení. Denní zkušenosti o tom podávají dostatek důkazů. Při racionalizaci řízení se neuplatňují jen technické, ale přede CO NAJDETE V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NÁVŠTĚVA V SÍDLE BOHA VÁLKY - Co chystá kosmický výzkum planetě Mars. ZEMĚ S NEJCHLADNĚJŠÍM JMÉNEM - Jak se žije na Islandu. VÍME, KDE JE POCHOVÁN KOMENSKÝ? - Důkazy a údaje nejsou tak zcela přesné. ROZHOVOR se členy skiflové skupiny CONTRA.