Svĕt Práce, červenec-prosinec 1972 (V/27-52)
1972-11-08 / No. 45
Záhady siných objevů STRANA 20 NĚMCOVI - RODINA SE SEDMI DĚTMI ■ CO SE DĚJE S MONGOLY V ČÍNĚ V PRAZE DNE r Mb A 8. listopadu SVGX 45 prace_ íTCTÍW 1,50 Kčs ROČNÍK V. (IX.) CO NAPLÁNOVALI SPLNÍ Motto:... je stále aktuální heslo Klementa Gottwalda: „Buduj vlast, posílíš mír“, které vyjadřuje hlavní kritérium vlastenectví: práci ve prospěch společnosti, ve prospěch socialistické vlasti. (Z projevu s. V. BIĽAKA na plenárním zasedán! GV KSČ dne 26. 10. 1972) Keramický průmysl je odvětví poměrně málo známé, přestože jeho výrobky má doma snad každý. Dlaždičky, obkládačky neboli „kachličky“ a dlaždice jsou dnes neodmyslitelnou součástí interiéru. Navštívil jsem Západočeské keramické závody Horní Bříza, závod Podbořany, abych se dozvěděl: RECEPT NA OBKLADAČKU To se smíchá trochu jílu, něco hlíny, hrst kaolinu a ještě dalších devět přísad. Všechno se to nasype do míchačky a zhruba deset hodin se směs tře. Pak přijdou ke slovu lisy, ze kterých už vlastně vycházejí obkládačky, ale jsou ošklivě šedé a křehké. Pevnost získají až v přežahové peci, kde se devadesát hodin vypalují pří teplotě 1250 °C. Potom projdou lázní glazury, kterát po dalším vypálení v peci glazovácí dodá výrobku barvu a hladký, lesklý povrch. Nakonec se hotové obkládačky třídí, balí a odcházejí ke spotřebiteli. I z laického popisu je zřejmé, že výroba obkládačky není Jednoduchá. O tom, že to může být ještě složitější, hovoří technolog, soudruh Václav Růžička: „Keramický průmysl je náročná a citlivá záležitost. Stačí třeba jen prudká změna počasí, a suroviny, ze kterých vyrábíme, například zmrznou; a to se hned projeví na kvalitě. Nejvíc starostí nám ale zatím přidělávají výpadky elektrickěho proudu. Máme totiž jednu glazovací pec, elektrickou, a když vypnou proud, pec se zchladí a popraská několik tisíc čtverečních metrů obkládaček najednou. Nepříjemné jsou také věčné poruchy strojů, ale ten proud je horSt." Protože každé strojní zařízení potřebuje údržbu, tak i tady je parta mechanlků-údržbářů. V jejich „království“ to voní olejem, a kam se oko podívá, tam leží nějaká součástka. V Podbořanech mají svého „kouzelníka“. Soudruh Mikoláš Čajka, původem Rus, pracuje v keramičce už druhou desítku let. Říká se o něm, že opraví všechno na světě, a hlavně si vždy najde čas i na nejdrobnější poruchu, která by třeba „mohla chvilku počkat“. Nikoho neodmítne. Začínal jako údržbář, «podal několik zlepšovacích návrhů a dnes je mistrem v odděleni s nápisem: Vývoj. V jedné dílně jsem ho konečně našel. Skláněl se zrovna nad nějakým stojanem s gumovými kotouči. Na hlavě pomačkanou rádiovku, ruce až po lokty od vazelíny. • Co se dá na takové „obyčejné“ obkládačce ještě zlepšit? „Zlepšovat se dají hlavně výrobní stroje, ale i samotný výrobek se vyvíjí. Například tohle zařízení brousí hrany. Původní návrh je z Rakovníka, naše verze je vylepšená. Obrousí všechny čtyři strany obkládačky bez zásahu lidské ruky. Celé Zařízení je levné, jednoduché, téměř bez poruch. To je důležité při pásové výrobě, každá porucha zastaví celý provoz. Starostí nám dělají hlavně Itsy. Máme italské Welko a z NDR B-610. Nejenže trpí častou poruchovostí, ale nejsou ani náhradní díly. Víte, všechno neopravíte, bez náhradní součástky to zkrátka nejde." Lisovna je určitě provoz s největším rámusem. Stroje nepřetržitě bouchají a pokaždé se zvedne obláček prachu. Tady je vedoucím soudruh Imrich Balog. • Všiml jsem si, že lisy obsluhují ženy. Prostředí, ve kterém musejí pracovat, je velmi prašné, nemělo by se s tím něco dělat? „jistě, dnes by v podobných provozech nemělo chybět odsávací a klimatizační zařízení. Říkáte, že se tu práší? Skoda, že jste nepřijel před rokem, to tady nebylo skoro vidět. Teprve nedávno, po mnoha žádostech, byla instalována první část klimatizace. Vzduchotechnika Milevsko, jediný podnik u nás, který odsávací a klimatizační zařízení vyrábí a montuje, v našem závodě příliš s prací nepospíchá. Navíc ta část, která je hotova, má značné nedostatky. Velkou hlučnost a malý výkon." (Pokračování na 4. straně) Nejmladši máslo STRANA 3 (tikají mu ASII STRANA 8 PRO DĚTI NAŠICH DĚTI* ■ DIETNÍ KLUB V. J. LEBEDEV: DO KOSMU — SNÍMEK Z PUBLIKACE SOUČASNA SOVÉTSKA FOTOGRAFIE SNÍMEK KAREL BAVER Symfonie barev a j chuti „Když už jste poslední...,“ řekl trochu melancholicky Tadeusz Bargiel a nabídl nám mísu jablek a banánů. Prokázal i v této situaci tradiční polskou dvornost, protože tím vlastně podal posledním návštěvníkům přehlídky Gastroprag 72 kousek zlaté medaile, kterou získal za svou svatební tabuli. Ještě krášlily stůl pokrytý starobylým krajkovým ubrusem něžné kvítky bramboříků, ale nic naplat, mezinárodní soutěž skončila, pojede se domů. O dva stoly dál podepisoval nikterak nápadný mladý muž Jídelní lístky a pak se pustil do uklízení příborů z myslivecké tabule, efektně zdobené prostými větévkami rudých šípků. Ze je také „zlatá“, bylo vidět na první pohled. Vytvořil ji číšník František Pozník z pražského hotelu Jalta. A tak bylo rázem jasné, proč ty četné žádosti o autogram: František Pozník vyšel ze soutěže jako vůbec nejúspěšnější číšník — zlaté medaile za stůl myslivecký a staropražšký svatební, za krájení poularda i flambování crepes suzette čili palačinek. Tedy ve čtyřech soutěžních kategoriích čtyři „zlaté“. Je mu 29 let, jeho druhým koníčkem Je horolezectví, a proto o svém prvním mezinárodním číšnickém křtu prohlásil sportovně: „Čím je tvrdší konkurence, tím větší je chuť se prosadit.“ Šéfkuchaře plzeňské restaurace Bohemia Františka Beránka jsme v tom závěrečném shonu už nenašli. Za pár hodin měl převzít na slavnostním ceremoniálu také čtyři zlaté medaile, a tak se snad připravoval už někde v klidu, když předtím jej mnoho neužil. Krátce před soutěží se vrátil z Jerevanu, kde mu po deset dnů „dali zabrat“ nadšení sovětští obdivovatelé naší kuchyně. Před zahájením Gastropragu pracoval celou noc a v sedm ráno donesl na soutěžní stůl mísu s „Jubilejní směsí“. Bylo to pět druhů studených dezertů ze šunky1, sýra, mořských řas, uzeného jazyka, vepřové kýty, Jablek, kuřecí pěny a mnoha dalších ingrediencí. A druhou noc znova až do rána: kuře Bohemia, Vodňanská štika a studená masa — tři mísy a další tři „zlaté“. Mezinárodní přehlídky odbornosti oboru kuchař-cukrář-člšnfk GASTROPRAG ’72 — tak zněl oficiální název — se zúčastnilo pět družstev z NDR, Polska, Madarska, Rumunska a ČSSR. Ze Sovětského svazu přijeli Jen kuchaři — za tím slůvkem „jen“ Jsou však čtyři zlaté medaile, rovným dílem se o ně rozdělili Vasilij Alexandrovič DJukov a Alexandr Filipovíč Dmltrijčenkov, 1 když ten první vsadil hlavně na kapra v aspiku a druhý zase spíš na drůbež. Zkuste si představit stříbrnou obdélníkovou mísu, asi tak metr krát šedesát centimetrů. Na ní leží pečený bažant, naporcovaný, ale složený do původního tvaru; druhou dominantou mísy je pak obrovský tmavomodrý hrozen vína. A kolem nich na mlse obložení: zvěřinová paštika, skro- Jený ananas naplněný zpět plátky ananasu, rozpůlené hrušky plněné brusinkami, lodičky z listového těsta se zvěřinovou paštikou, plátky opečených sendvičů pokryté kopečky z rýže a jater, zdobené... to už prostě (Pokračování na 4. straně)