Svět Socialismu, leden-červen 1971 (IV/1-26)
1971-01-13 / No. 2
Rodinný obrázkový týdeník Ročník 4 - Číslo 2 (Svět sovětů roč. 34) Dne 13. ledna 1971 Šéfredaktorka dr. Milena Balašová Zástupce šéfredaktorky Milena Neuwirthová Sekretář redakce Karel Bárta Grafická úprava M. Sedliská, L Hinzeová Fotoreportér Mirko šindelář Redakční rada: Ing. Ladislav Barák, dr. Miroslav Brož, Gusta Fučíková, dr. Antonín Kroužil, Zdeněk Hořeni, prof. Ladislav Hrzal, CSc., dr. Václav Král, DrSc., dr. Miroslav Müller, dr. iaromir Obzina, dr. Josef Valenta Adresa redakce: Praha 1, Smetanovo nábřeží 18. Telefon 2411 36. Rozšiřuje PNS. Předplatné a objednávky přijímá každá pošta a doručovatel. Předplatné na čtvrt roku 32,50 Kčs, roční 130 Kčs. Objednávky do zahraničí: PNS — Jindřišská 14. Tiskne Svoboda, grafické závody, n. p., závod 1, Praha 5 - Smíchov, S. M. Kirova 43 Vydqvá Svaz československo-sovětského přátelství v Lidovém nakladatelství Praha Nevyžádané rukopisy, fotografie a jiné předměty se nevracejí Cena 2,50 Kčs PŘÍŠTÍ ČÍSLO vyjde 20. ledna 1971 Hotel Stadt Berlin - Zase něco nového — Jak to vidí oni — Loďařský průmysl — Jak umírají orli — Na kus řeči s NOTOCO — Ludvika Smrčková - Dirigenti - Čtyři tankisté a pes - Malované nádobí Obálka příštího čísla KDY2 JDE VOJAK DO BOJE MODRA ČÍŠE SIBIŘE TULENÍ OSTROV KAMČATKA - POLOOSTROV TŘI MOŘÍ ČTYŘI TANKISTÉ A PES FILM TROJÍ PROVĚRKA Na první straně obálky polský filmový herec Olgierd Lukasiewicz Foto Romuald Pienkowski Na poslední straně obálky Bajkal Foto Vladimír Pesljak DĚKUJI VÁM ZA ADRESU soudruha Sčerbaně. Již jsem dostala odpověď. Je to mladý devatenáctiletý student biologie a doufám, že si bude dobře rozumět s mým synem, kterému je shodou okolností také devatenáct. LIDA TVRZICKA, Loučovice PADESÁT LET je krátká doba v historii lidstva, ale přesto země socialismu dokázaly více než ostatní řády po celá tisíciletí. Bylo by velmi ideální, kdyby se čistě parlamentní cestou měnily postupně kapitalistické státy ve státy socialistické, jak by si to někdo snad představoval. Skutečnost je ovšem trochu jiná. Vidíme ji kolem sebe. Válkou v Indočíně počínaje a agresí Izraele na Arabském poloostrově konče. Nebudeme si přece nalhávat, že by se kapitalisté vzdali bez boje. Sdružují se, pomáhají si, kde mohou. A proto je nutné, aby náš tábor — tábor socialismu, byl jednotný a pevný. Jestli si ještě někdo bláhové myslí, že se dá proces socializace světa zastavit, tak se mýlí. Možná zpomalit, ale zastavit již nikdy. LUDVÍK SÚKENÍK, Ostrava HITLER VÍTĚZIL NA VŠECH FRONTÁCH — dokud nenapadl Sovětský svaz. Tenkrát mi řekl můj otec, komunista a prostý železničář: „Bude to možná trvat delší dobu, ale to je Hitlerův konec!“ Měl pravdu. Po počátečních vítězstvích začal fašismus dostávat ránu za ranou, až konečně, díky Rudé armádě, byl definitivně poražen. Ještě před osvobozením, prakticky již od dětství, mne otec vychovával v lásce к sovětským lidem, a když jsem je potom sama viděla na vlastní oči, nadobro mi přirostli к srdci. Proto jsem si nepřestala psát se svou přítelkyní árii v letech 1968 a 1969, a když jsem se potom dostala s výpravou do Sovětského svazu, naplnila se moje největší touha. Poznala jsem, jak žijí a pracují, a mohu říci, že my nedovedeme být tak pozorní, srdeční a pohostinní, jako jsou lidé sovětští. JUDr. ALŽBĚTA ZEMANOVA, Ostrava CHVÁLÍME. Na základní devítileté škole v Jindřichově Hradci, Janderova ulice, založili kroužek přátelství se Sovětským svazem. Zatím mají dvanáct členek- ze tříd IX. C a IX. D a ke spolupráci se nabídly i soudružky učitelky Kamnická a Hrdličková. Přečtěte si stručný obsah slibu, který všichni složili. „Slibujeme být věrnými přáteli Sovětského svazu, nikdy nebudeme oplácet jejich důvěru nevírou. Budeme vždy žít a pracovat tak, abychom se za sebe nemuseli stydět.“ Podepsány členky kroužku včetně vedoucího soudruha BOHUMÍRA SVINGRA BYL JSEM V SSSR poprvé jako člen dělnické delegace v roce 1936. Později jsem navštívil Sovětský svaz ještě několikrát. Člověk obyčejně rád srovnává, koná-li stejnou cestu, a v Sovětském svazu to stojí opravdu za to. První a veliké srovnání jsem udělal, když jsem se vracel po třiceti letech. Nepoznával jsem mnohdy místa, která se mi vryla do paměti, a rád jsem si mnoho věcí v duchu pozměnil. A měnil jsem si svá srovnání při každé návštěvě. Všechny dojmy teď vyprávím lidem, kteří neměli to štěstí, aby na vlastní oči a uši „viděli a slyšeli“. To je můj příspěvek ke konsolidaci naší země. ROB. BROŽÍK, člen SCSP od r. 1930 i—čtenáři p/s/ 3