Svět Sovětů, leden-červen 1957 (XX/2-26)
1957-01-09 / No. 2
HOVOŘÍ SOVĚTSKÁ REŽISÉRKA Je sychravé prosincové odpoledne. Do chodeb Divadelní akademie musických uměni v Karlově ulici zaléhá ze zavřených tříd prapodivný hluk. Tady se někdo hlasité směje, tamhle zase kdosi úpěnlivě kvílí. A pak celý vodopád vášnivých, naléhavých slov. To mladí herd zkoušejí před profesory své role. A dnes mají navíc zahraniční „asistend“: přišla se na ně podívat profesorka Státního institutu divadelního umění v Moskvě a režisérka divadla Mossovětu Irina Anisimovová-Vulfová. „Co vás přivedlo do Prahy?“ ptáme se. „Má žačka, Jiřina Martínková, skládala v těchto dnech svou diplomní prád. Nastudovala se souborem divadla S. K. Neumanna v Libni Štejnův Kádrový případ. Přijela jsem její první samostatnou režii tak říkajíc „oznámkovat“, odpovídá zasloužilá divadelní pracovnice. „A jak to dopadlo?“ „Jsem velmi spokojena. Mladé režisérce a celému souboru se podařilo vytvořit hluboké, pravdivé představení, v němž je sovětská skutečnost věrohodně vystižena. Nemalý význam má, že režisérka studovala pět let v Sovětském svazu. Zná dobře prostředí a ukazuje je s láskou.“ „Naše divadlo na vás tedy udělalo dobrý dojem?“ „Již z toho, co jsem prozatím viděla, mohu sdndit o nesmírné kultuře vašeho divadelnictví. U vás máte vůbec velký smysl pro krásu. Jsem úplně očarována vaší Prahou. Líbí se mi vaše divadelní školství, rostou vám zde slibné talenty. A jak zajímavé jsou hodiny herecké pohybové výchovy! Je správné, že necháváte studenty hodně samostatně pracovat. I my se o to nyní v našem institutě snažíme. Af jen mladí řeší problémy samostatně a nekopírují své učitele!“ „Smíme se zeptat, jak jste se stala režisérkou?“ klademe I. Anisimovové další otázku. „Slyšeli jsme, že jste žačkou Stanislavského.“ „Ano, začala jsem ve škole Moskevského uměleckého akademického divadla, která byla pod přímým dohledem Stanislavského. V našem prvním ročníku bylo pouze šest žáků a ti byli vybráni ze šedesáti, kteří byli z přihlášených tisíci připuštěni ke zkoušce. Nějaký čas jsem hrála, ale brzy jsem se začala pokoušet o režii. A pak jsem odešla do mladého divadélka, řízeného J. A. Zavadským. S tímto umělcem pracuji dodnes v divadle Mossovětu. Nedávno jsem tam režírovala Sardouovu Madame Sans-Gěne, ještě před Novým rokem měla premiéru Zorinova Cizí legitimace a příští mou režií bude Shakespearův Král Lear s národním umělcem SSSR Mordvinovem v hlavní úloze.“ „Co se jinak hraje v moskevských divadlech ?“ vyzvídáme na sovětské znalkyni divadla. „Letošní divadelní sezóna je velmi bohatá a pestrá. Hodně se mluví o novém nastudováni Tolstého Vlády tmy mladým režisérem Ravenským v Malém divadle. Je to velmi smělé představení a naprosto ne naturalistické, jak se dříve hrávalo. MCHAT, který máte u vás tak rádi, měl právě premiéru Salynského hry Zapomenutý přítel, zmeškala jsem ji svým odjezdem do Prahy. V Divadle filmového herce obnovil herec Garin Meíercholdovu inscenaci Erdmanova Mandátu z roku 1920 a hraje v ní — stejně jako tehdy — hlavní úlohu. V Ochlopkovově divadle Majakovského vyvolává diskuse nastudování Pogodinoéých Aristokratů. A dalo by se mluvit ještě o mnoha a mnoha zajímavých představeních. Ale mne teď ze všeho nejvíce zajímá vaše divadlo, do kterého se dnes večer chystám, jako ostatně každý den. Musím toho týdne u vás jak se patří využít!“ vp Nemocnice sovětského Červeného kříže ve Fenjanu je krásným příkladem bratrské pomoci, kterou Sovětský svaz poskytuje korejskému lidu. Snímek z porodnického odděleni Vlevo: O rok dříve dorazil do Moskvy stavropolský plyn, čímž byla zakončena významná stavba šesté pětiletky. Na trati Stavropol — Moskva leží pod zemí svařená ocelová „nit“, dlouhá 1300 kilometrů, největší potrubí v Evropě. Budovatelé díla oslavili svůj úspěch zapálením plynové pochodně v těch místech, kde potrubí ústí do moskevské sítě. — Vpravo: V hlavním městě Azerbajdžanské SSR Baku začala pracovat nová televisni vysílačka. Nad budovou televise se tyči kovová věž, vysoká 180 metrů V Gruzii mají novou umělou vodní nádrž, která se utvořila nad přehradou Tkibulské vodní elektrárny V listopadu měla v pražském Divadle S. K. Neumanna premiéru hra A. P. Stejná Kádrový případ, kterou režírovala Jiřina Martínková, žačka sovětské režisérky I. Anisimovové-Vulfové. Na fotografii Miloš Willig jako Chlebníkov a Věra Koktavá v roli Mariany