Svět Sovětů, červenec-prosinec 1961 (XXIV/27-52)
1961-07-05 / No. 27
VŠECHNY SEMAFORY NA ZELENOU Považujeme to га samozřejmou víc, ani nás nenapadne si tim lámat hlavu. V létě nebo v zimě, ve viedni den a třeba o Štědrý večer je nám k dispozici železnice. Odveze nás do viech koutů republiky, dopraví nejrozmanitějSi druhy nákladů. Celá ta „modrá armáda“ strojních čet, vlakvedoucích, výhybkářů, posunovačů, náčelníků stanic, hradlařů a průvodčích má viak velké starosti. Svědčí o tom usnesení dubnového pléna ústředního výboru strany. Hovořilo se o tom také na naií besedě Světa sovětů s pracovníky železniční dopravy, z níž přinášíme tento malý výběr. Technika rozhoduje všechno Usnesení pléna ÚV KSČ z letošního dubna к železniční dopraví řeší jak současnou situaci, tak i další rozvoi železnic. Toto usneseni konkretizuje úkoly železniční dopravy v etapě budování vyspělé socialistické společnosti - ukládá provést celou řadu zásadních opatření, která jsou nezbytná pro další úspěšný rozvoj železnic. Pražskou dráhu zastupoval soudruh Hejduk Rozvojem vyspělé socialistické společnosti význam železniční dopravy nepoklesne, naopak bude se dále zvyšovat. Proto je třeba zajistit její další technický rozvoj jak to ukládá třetí pětiletka. Jde především o vybaveni železnic výkonnými elektrickými a dieselovými lokomotivami, velkoprostorovými vozy a moderním zabezpečovacím zařízením jako jo autoblok, autostop a staniční zabezpečovací zařízeni. Konečně je třeba odstranit namahavé práce při nakládání a vykládání a nahradit je mechanizaci. Především je nutno připravit lidi na práci s novou technikou, a to s předstihem, aby zaměstnanci v dopravě ovládli již novou techniku, která přichází. Je nutné správně využívat všech prostředků a sil pro zlepšení práce železnic. Plénum ukazuje, jak plánovitě připravit rezervy, zvýšit úroveň řízení, zlepšit plánováni, jak doplnit počet pracovníků v provozu. Znovu je zdůrazňována nutnost uvědomělé kázně, bez niž nemůže být dokonalá železniční doprava. К zajištěni plynulé a lepší práce železnic musí napomáhat i lepší práce a kázeň přepravců. Zde vedle předržování vozů velký význam má rovnoměrnost práce přepravců v nakládce i vykládce, odstraněni protisměrných a nehospodárných přeprav, zkracováni normy pobytu vozů v souvislosti se zaváděnou mechanizací. Další zlepšení práce a úspěšný rozvoj železniční dopravy musí zabezpečit všichni železničáři, a to jestliže zlepši politickou a organizátorskou práci. J. Červenú, odd. dopravy a spojů, Ú V KSČ Veliká pomoc Sovětského svazu Václav Pech, náčelník závodu Jídelní a lůžkové vozy ČSD Technický rozvoj železnic je nezbytný, bez modernizace by železnice nebyly s to zajistit úkoly, kladené na ně národním hospodářstvím. Vždyť v druhém pololetí letošního roku budeme plnit už to, co jsme plánovali na rok 1963. To znamená obrovské napětí v železničním provozu. V roce 1965 se dostanou československé železnice do čela, hned za SSSR, který je v tempu technického rozvoje na míle před námi. SSSR dovede správně a ekonomicky využívat investic. U nás stavíme měnírnu jako hotový palác, ale bez automatiky, v Sovětech je t^ba ve starém baráku, ale uvnitř samá automatika. Abychom se dostali za SSSR, musíme splnit ten obrovský program technického rozvoje, který je obsažen v usneseni. Základními nástroji к tomu jsou elektrická trakce, doplněná trakcí dieselovou a pak automatizace nádraží, uzlů ap. Náš generální program rozvoje je soustředěn na dva hlavní tahy: na magistrálu napojenou na SSSR a Polsko a na druhý tah, který vede ze sokolovské pánve přes Brno a Štúrovo na Maďarsko. Ovšem bez SSSR bychom tento program nemohli splnit. Například dispečerská centralizace na trati Plzeň - Cheb mohla být zařizena jen proto, že SSSR toto zařízení vyvinul, postavil a vyzkoušel na tisících kilometrů svých tratí a pak nám jr nesobecky předal. Celá automatizace až do Čierné je vybudována se sovětskou pomocí, stejně tak rekonstrukce pražského, košického uzlu a uzlu v České Třebové. Jen rekonstrukce pražského uzlu stoji sta miliónů korun. Proč tak velké číslo? Jakmile se totiž začne investovat na železnici, peníze jen tečou. Vždyť technický rozvoj železnic zahrnuje všechny druhy národního hospodářství od stavebnictví až po chemii. Obrovská technická pomoc SSSR se pro nás stala nezbytnou. Mluvilo se tu také o lokomotivnim hospodářství. V plánu je, že v roce 1968 v podstatě nebudeme mit parní trakci. Naše lidi to nesmi demobilizovat, myslí si, že už se nemusí starat o parní lokomotivy, když se bude používat elektrických. Ale my budeme ještě celou pětiletku odkázáni na parní trakci. Za opravy parních lokomotiv dáváme ročně čtvrt miliardy. V poslední etapě života parní trakce je důležité zdůraznit péči o její stav. Dieselová trakce u nás zaostává za elekrickou. V SSSR si váží stejně elektrické, dieselové i parní mašiny. Mluvil jsem v Čierné se sovětským strojvůdcem, který tam přijel s naleštěnou parní lokomotivou. Řekl: „Lokomotiva je jako mužskej. Ten když jde na rande, tak se taky oholí a dá do pořádku.“ J. Pospíšil, náměstek ministra dopravy a spojů, Praha Lidé rozhoduji všechno Náš uzel leží v srdci uhelné pánve. Uhli a doprava — to je přece jasná souvislost. Za loňský rok jsme ho dopravili 1 300 000 tun. Žádná maličkost. Ale nejde jen o množství přepraveného uhlí (nebo jiných průmyslových nákladu). Jde především o plynulost dopravy. A má-li všechno „jet jako po másle“ nesmí scházet uvědomělá kázeň dopraváků. Vyspělost. Nejen odborná, také politická. A řeknu rovnou, s tou výchovou je to někdy těžké. Máme-li zajišťovat ty velké úkoly, potřebujeme hodně lidi. Působit na ty nové se pokoušíme všelijak. Na schůzích, i tak, pohovorem při práci, ti starší se věnuji těm nezkušeným. Jsou mezi těmi mladými, nově přišlými dopraváky, schopní lidé. Z těch pak se snažíme vychovat novou, spolehlivou směnu. Teď nám odejde do důchodu hodně vlakvedoucích, ročník 1901. Neradi je pouštíme, byla to dobrá, poctivá garda. Zatím nám vychovávají nadějné průvodčí, z nichž pak časem mohou vyrůst výborní vlakvedoucí. Výchově lidi hodně napomáhá soutěženi o titijl brigáda socialistické práce. Takové party Johna, Jungwirta, Kauckého, Volejníka a je jich mnohem víc, to byste viděli, jaký mají pořádek v práci i soukromí. A když začínali soutěžit, zdaleka tam nebylo všechno, jak má být... Strojvedoucí František Lázniika, nositel Řádu práce Fr. Štefl, náčelník stanice ČSD, Most Jen houšť sovětských zkušenosti Soudružka Jarmila Koubová, dispečerka z Prahy-Vršovic a náčelník mostecké železniční stanice soudruh František štefl Škodováci z Leninových závodů nám udělali pěkné elektrické mašinky, ale někdy, víte, ta jakost . . . Závady, které by rozhodně nemusely být. Ministerstvo by si mělo vzít za své, zařídit, abychom dostávali jen bezvadné stroje. Je třeba rychít> zavést autostop. Skvělé sovětské bezpečnostní zařízení. Elektrifikujeme, chceme jezdit rychleji, lépe, ale taky bezpečněji. A novému provozu to staré poloautomatické zabezpečovací zařízení dávno nestačí. Lidi nám to vyčerpává. Když je mlha, tak abychom lezli na návěstí, chceme-li zjistit, je-li volno nebo ne! Sovětské zkušenosti? Jen houšť, ale myslím si a nejen já, к čemu všechny by brožúrky, plno stránek to má, víc by pomohlo a těšilo, kdybychom si mohli poslechnout vyprávění někoho z nás, kterého by poslali do SSSR, aby se tam na ty novinky pořádně podíval . . . A soutěžení? Naše parta soutěží už skoro dva roky. Výsledky máme moc pěkné. Za loňský rok jsme na jedné lokomotivě převezli 75 000 tun. A návrh na vyhodnocení nejdřív, že se ztratil někde na odborové radě, pak jsme zjistili, že ho náš ZV ROH ani nepodal Fr. Láznička, strojvedoucí, nositel Řádu práce. Česká Třebová Pohostinství v dopravě na kolejích Od roku 1957, kdy začal na trati Praha - Moskva jezdit náš jídelní vůz, znásobila se jeho kapacita mnohonásobně. Tak například jen letos přepravíme na trati Cop- Praha tam a zpět dvanáct tisíc sovětských turistů. Zvládnout tento úkol nebude snadné, zvláště přihlédneme-li к tomu,