Svět v Obrazech, leden-květen 1969 (XXV/1-20)

1969-01-14 / No. 2

MALÝ PEARL HARBOR? VACLAV STRAKA Starozákonní bůh Jahve je bůh přísný, nesmiřitelný, ovládající své vyznavaie především strachem. Jeho zásadou není „udeří-li tě někdo v tvář, nastav 1 druhou,“ nýbrž „oko za oko, zub za zub.“ Svůj vyvolený národ vedl po zemi zaslí­bené od vítězství k vítězství, ale za cenu, že za ním zůstávaly jen hro­mady mrtvol a vypálená města. „Ano bylo všech, kteříž padli v ten den, od muže až do ženy, dvanácte tisíců, všichni ti byli z Hai. Ale Jozue nespustil ruky své, kterouž vyzdvihl korouhev, dokudž nevyhla­dil všech obyvatelů Hai. Toliko ho­­vada a loupež města toho rozbilovali mezi sebou synové Izraelští podle slova Hospodinova, kteréž on přiká­zal Jozue.“ (Starý zák. kniha Jozue, 8, 25—27) Když před časem donutili arab­ští teroristé boeing společnosti El AI letící z Říma přistát v Alžíru a izraelská vláda byla donucena pustit na svobodu skupinu vězně­ných teroristů, aby dostala zpět le­toun a posádku, vyhlásil minister­ský předseda Levi Eškol, že Izrael bude na každý podobný teroristický čin tvrdé odpovídat. V druhé polo­vině prosince provedli palestinští teroristé 25letý učitel Mahmud Issa a 20letý student Maher El Yamani na aténském letišti atentát na izrael­ský letoun. Odpověď na sebe ne­dala dlouho čekat. Večer 28. pro­since vniklo izraelské komando na mezinárodní letiště Chaldé u Bej­­rútu, zahnalo posádky a cestující do letištních budov a před očima asi půldruhého tisíce přihlížejících zničilo na zemi 13 dopravních le­tounů libanonských leteckých spo­lečností. Překvapivý, s hodinářskou přes­v ností provedený útok vyvolal však zahraničí odmítavou reakci. I když v aténském přepadu byl jeden mrtvý a další raněni, zatímco v Bej­­rútu nebyl nikomu zkřiven vlas, šlo přece jen o akci naprosto nesou­měřitelnou — v Aténách o čin dvou teroristů, kteří budou postaveni před soud, v Bejrútu o vojenskou akci jednoho státu na území druhého státu. Připomeňme, že Libanon se na válce v roce 1967 nepodílel. Izraelské zdůvodnění, že teroristé v obou případech útoků na izrael­ská letadla přišli z Libanonu, že v Bejrútu sídlí velitelství palestin­ských teroristů, že libanonští poli­tikové projevují veřejné sympatie k teroristům, odmítli všichni řeč­níci na zasedání Rady bezpečnosti i zástupce USA. Morálka Starého zákona, o nějž se ostatně opírá i právní kodex současného izraelského státu, se znovu projevila. Izraelská armáda přešla od místních odvetných akcí proti pohraničním vesnicím k úde­rům, které mají zasáhnout přímo sousední stát — v Jordánsku zniči­la mosty na životně důležité želez­nici, v Egyptě vyhodila do povětří elektrárnu na Nilu, nyní v Libanonu rozrušila letecký park největší le­tecké společnosti na Středním vý­chodě. Výsledek tvrdé doktríny — ná­znaky zmírnění, která vyvolala jed­nání zástupců supervelmocí v Ká­hire a v Tel Avivu, se rozplynuly. Jsme znovu v situaci, kdy stačí malá jiskra. Oficiální mluvčí egyptské vlá­dy Mohamed El Zayyat nazval pře­pad bejrútského letiště „malým Pearl Harborem" — a zničením americké flotily v Pearl Harboru jak známo začala americko-japonská válka. Zdá se, že už přestala být reál­nou bází pro jednání i rezoluce OSN z 22. listopadu 1967, která vyzývá Izrael k vyklizeni obsazených území výměnou za garancii hranic. Izrael stále trvá na tom, že mír musí být zajištěn jen ve dvoustranných jed­náních arabských sousedů a Izraele a snaží se sousedy donutit k mí­rové konferenci drsnými nájezdy. Arabské státy veřejně prohlašují, že nemají již důvěru k mezinárodním organizacím a třebaže z počátku odmítaly akce palestinských tero­ristů, nyní jim všude poskytují phnou podporu. A pro „AI Fatah" a „El Asif" není jiné řešeni než boj až do úplného zničeni Izraele. Rýsují se tedy pro nejbližší do­bu chmurné perspektivy — bud mír na troskách Amanu, Tel Avivu, Da­mašku, anebo mír, který této oblasti vnutí společná akce velmocí. Tento vnucený mír by mohl mít trvalou hodnotu jen tehdy, kdyby se mezi­národní jednotky staraly nejen o klid na hranicích, ale kdyby se velmoci už jednou zasadily o to, aby se skoncovalo s uměle udržovanou bí­dou a deklasující nečinností v sta­tisícových uprchlických táborech, které jsou prameněn zoufalých, krva­vých teroristických akci. PRAHU ROKU Jlňl ČAPEK TRAGICKY ZAČAL letošní rok v na­šem nejmladším městě — Havířově. Požár v sedmiposchoďovém obyt­ném domě způsobil nejen velikou hmotnou škodu, ale vyžádal si i lid- ‘ ské životy — podrobnosti jisté zná­te z denního zpravodajství. — Ne­pochybuji o tom, že ted, po velké lidské tragédii — za kterou asi nikdo nemůže, jak je už u nás běžné — se v sedmdesátitisícovém Havířově po létech přeci jen dočkají i nové požární zbrojnice, i jejího moderního vybaveni, možná i stá­lého požárního sboru. Jenže — v Praze před lety bohužel také bylo dost času na pořádné opravy fasád, dokud spadlé zdivo nezabilo člověka. A podobných případů, tře­ba ne tak tragických, bychom našli nespočet. Bude už ten havířovský posledním momentem? Ponaučíme se už konečně? (K požáru v Ha­vířově i ke všem jeho okolnostem se vrátíme v reportáži v některém z nejbližších čísel). 2. LEDNA se ujala svých ústavních funkcí nová vláda — vůbec první federální vláda ČSSR. Její předseda ing. O. Černík v krátkém projevu při této příležitosti mimo jiné zdů­raznil, že se vláda soustředí i na to, aby se vnitřní uspořádání státu opí­ralo o hluboké demokratické tradice lidu a že je odhodlána dát dostatek prostoru takové iniciativě lidí. — Myslím, že především tenhle slib by neměl zůstat jen slibem, ale měl by se začít záhy naplňovat, protože jen vláda, která se ve své práci opírá o demokratické tradice a tvořivou iniciativu obou našich národů, může vládnout skutečně de­mokraticky a nemusí se bát těch, jimž vládne. — Chtít už nyní dělat dopředu prognózy o tom, jak asi budeme s naším novým federálním orgánem výkonné moci spokojeni, by bylo předčasné. Není tu ale jistě na místě ani skepse, ani pře­hnaný optimismus. Na novou vládu čekají nesmírně odpovědné a do­slova historické úkoly. Je to vláda věkem poměrně mladá. Půjde tedy především o to, aby byla stejně mladá i ve svých rozhodnutích a či­nech. DNE 4. LEDNA VYDALO předsed­nictvo ÚV KSČ prohlášení, s nímž se obrací ke všem občanům. Před­cházelo mu jednání předsednictva o naší současné politické situaci, které začalo v pátek 3. ledna a skon­čilo v sobotních ranních hodinách. Bylo to jednání zřejmě velmi ob­sažné a důkladné. Text prohlášeni vysílal 4. ledna rozhlas. V novinách jsme se tedy s ním mohli seznámit poprvé až v pondělí 6. ledna. To už ovšem jeho text projednala před­sednictva krajských a městských výborů strany a většina okresních předsednictev. Všechny tyto stra­nické orgány vyslovily plný souhlas a podporu politice strany. — Při prvním přečtení textu prohlášeni, které mimo jiné vyjadřuje odhodlání i nadále pokračovat v polednové politice, zdůrazňuje, že naše spo­lečnost nemůže trvale žit a pracovat zmítána v rozporech a napětí na pokraji politické krize a klade důraz na to, že naše země potřebuje klid, činorodou a tvůrčí práci a praktické činy, může být ovšem občan této republiky dosti překvapen. Předsed­nictvo ÚV KSč mělo jistě vážné důvody k tomu, aby zejména v ně­kterých pasážích formulovalo text svého prohlášení dosti ostře. Fak­tem ovšem je, že část onoho trva­lého neklidu v řadách našich obča­nů vyvěrá také z toho, že veřejnost není stále ještě dostatečně infor­mována o všech důležitých jed­náních, která nyní probíhají v sou­vislosti s formováním nových fede­rálních a národních orgánů. — V době, kdy jsem přemýšlel nad prohlášením a psal tyto řádky, ne­znal jsem ještě obsah všech projevů členů výkonného výboru předsed­nictva ÚV KSČ. Podle prvního z těchto projevů, který přednesl v neděli 5. ledna Josef Smrkovský lze soudit, že slova vedoucích funk­cionářů strany mnohé určitě vysvět­lí, že tato slova budou konkrétnější než text prohlášení, že budou snad přesněji specifikovat ona nebezpečí, která hrozí našemu dalšímu politic­kému vývoji, že snad obšírněji vy­světlí, proč právě nyní přišlo před­sednictvo strany s tak nabádavým a naléhavým prohlášenm. V dalším ob­dobí by bylo určitě lepší a i politič­tější, kdyby se občanům dostávaly závažné informace včas, kdyby se důležité problémy řešily otevřeněji a demokratičtěji, aby pak nebylo třeba — na poslední chvíli — vzniklou situaci dodatečně a daleko obtížněfi vysvětlovat, jako se to děje nyní. 6. ledna 1969 Požárem zničené byty v Havířově Naše nová federální vláda v Trůnním sále Pražského hradu.

Next