Svět v Obrazech, leden-květen 1969 (XXV/1-20)
1969-01-14 / No. 2
MALÝ PEARL HARBOR? VACLAV STRAKA Starozákonní bůh Jahve je bůh přísný, nesmiřitelný, ovládající své vyznavaie především strachem. Jeho zásadou není „udeří-li tě někdo v tvář, nastav 1 druhou,“ nýbrž „oko za oko, zub za zub.“ Svůj vyvolený národ vedl po zemi zaslíbené od vítězství k vítězství, ale za cenu, že za ním zůstávaly jen hromady mrtvol a vypálená města. „Ano bylo všech, kteříž padli v ten den, od muže až do ženy, dvanácte tisíců, všichni ti byli z Hai. Ale Jozue nespustil ruky své, kterouž vyzdvihl korouhev, dokudž nevyhladil všech obyvatelů Hai. Toliko hovada a loupež města toho rozbilovali mezi sebou synové Izraelští podle slova Hospodinova, kteréž on přikázal Jozue.“ (Starý zák. kniha Jozue, 8, 25—27) Když před časem donutili arabští teroristé boeing společnosti El AI letící z Říma přistát v Alžíru a izraelská vláda byla donucena pustit na svobodu skupinu vězněných teroristů, aby dostala zpět letoun a posádku, vyhlásil ministerský předseda Levi Eškol, že Izrael bude na každý podobný teroristický čin tvrdé odpovídat. V druhé polovině prosince provedli palestinští teroristé 25letý učitel Mahmud Issa a 20letý student Maher El Yamani na aténském letišti atentát na izraelský letoun. Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Večer 28. prosince vniklo izraelské komando na mezinárodní letiště Chaldé u Bejrútu, zahnalo posádky a cestující do letištních budov a před očima asi půldruhého tisíce přihlížejících zničilo na zemi 13 dopravních letounů libanonských leteckých společností. Překvapivý, s hodinářskou přesv ností provedený útok vyvolal však zahraničí odmítavou reakci. I když v aténském přepadu byl jeden mrtvý a další raněni, zatímco v Bejrútu nebyl nikomu zkřiven vlas, šlo přece jen o akci naprosto nesouměřitelnou — v Aténách o čin dvou teroristů, kteří budou postaveni před soud, v Bejrútu o vojenskou akci jednoho státu na území druhého státu. Připomeňme, že Libanon se na válce v roce 1967 nepodílel. Izraelské zdůvodnění, že teroristé v obou případech útoků na izraelská letadla přišli z Libanonu, že v Bejrútu sídlí velitelství palestinských teroristů, že libanonští politikové projevují veřejné sympatie k teroristům, odmítli všichni řečníci na zasedání Rady bezpečnosti i zástupce USA. Morálka Starého zákona, o nějž se ostatně opírá i právní kodex současného izraelského státu, se znovu projevila. Izraelská armáda přešla od místních odvetných akcí proti pohraničním vesnicím k úderům, které mají zasáhnout přímo sousední stát — v Jordánsku zničila mosty na životně důležité železnici, v Egyptě vyhodila do povětří elektrárnu na Nilu, nyní v Libanonu rozrušila letecký park největší letecké společnosti na Středním východě. Výsledek tvrdé doktríny — náznaky zmírnění, která vyvolala jednání zástupců supervelmocí v Káhire a v Tel Avivu, se rozplynuly. Jsme znovu v situaci, kdy stačí malá jiskra. Oficiální mluvčí egyptské vlády Mohamed El Zayyat nazval přepad bejrútského letiště „malým Pearl Harborem" — a zničením americké flotily v Pearl Harboru jak známo začala americko-japonská válka. Zdá se, že už přestala být reálnou bází pro jednání i rezoluce OSN z 22. listopadu 1967, která vyzývá Izrael k vyklizeni obsazených území výměnou za garancii hranic. Izrael stále trvá na tom, že mír musí být zajištěn jen ve dvoustranných jednáních arabských sousedů a Izraele a snaží se sousedy donutit k mírové konferenci drsnými nájezdy. Arabské státy veřejně prohlašují, že nemají již důvěru k mezinárodním organizacím a třebaže z počátku odmítaly akce palestinských teroristů, nyní jim všude poskytují phnou podporu. A pro „AI Fatah" a „El Asif" není jiné řešeni než boj až do úplného zničeni Izraele. Rýsují se tedy pro nejbližší dobu chmurné perspektivy — bud mír na troskách Amanu, Tel Avivu, Damašku, anebo mír, který této oblasti vnutí společná akce velmocí. Tento vnucený mír by mohl mít trvalou hodnotu jen tehdy, kdyby se mezinárodní jednotky staraly nejen o klid na hranicích, ale kdyby se velmoci už jednou zasadily o to, aby se skoncovalo s uměle udržovanou bídou a deklasující nečinností v statisícových uprchlických táborech, které jsou prameněn zoufalých, krvavých teroristických akci. PRAHU ROKU Jlňl ČAPEK TRAGICKY ZAČAL letošní rok v našem nejmladším městě — Havířově. Požár v sedmiposchoďovém obytném domě způsobil nejen velikou hmotnou škodu, ale vyžádal si i lid- ‘ ské životy — podrobnosti jisté znáte z denního zpravodajství. — Nepochybuji o tom, že ted, po velké lidské tragédii — za kterou asi nikdo nemůže, jak je už u nás běžné — se v sedmdesátitisícovém Havířově po létech přeci jen dočkají i nové požární zbrojnice, i jejího moderního vybaveni, možná i stálého požárního sboru. Jenže — v Praze před lety bohužel také bylo dost času na pořádné opravy fasád, dokud spadlé zdivo nezabilo člověka. A podobných případů, třeba ne tak tragických, bychom našli nespočet. Bude už ten havířovský posledním momentem? Ponaučíme se už konečně? (K požáru v Havířově i ke všem jeho okolnostem se vrátíme v reportáži v některém z nejbližších čísel). 2. LEDNA se ujala svých ústavních funkcí nová vláda — vůbec první federální vláda ČSSR. Její předseda ing. O. Černík v krátkém projevu při této příležitosti mimo jiné zdůraznil, že se vláda soustředí i na to, aby se vnitřní uspořádání státu opíralo o hluboké demokratické tradice lidu a že je odhodlána dát dostatek prostoru takové iniciativě lidí. — Myslím, že především tenhle slib by neměl zůstat jen slibem, ale měl by se začít záhy naplňovat, protože jen vláda, která se ve své práci opírá o demokratické tradice a tvořivou iniciativu obou našich národů, může vládnout skutečně demokraticky a nemusí se bát těch, jimž vládne. — Chtít už nyní dělat dopředu prognózy o tom, jak asi budeme s naším novým federálním orgánem výkonné moci spokojeni, by bylo předčasné. Není tu ale jistě na místě ani skepse, ani přehnaný optimismus. Na novou vládu čekají nesmírně odpovědné a doslova historické úkoly. Je to vláda věkem poměrně mladá. Půjde tedy především o to, aby byla stejně mladá i ve svých rozhodnutích a činech. DNE 4. LEDNA VYDALO předsednictvo ÚV KSČ prohlášení, s nímž se obrací ke všem občanům. Předcházelo mu jednání předsednictva o naší současné politické situaci, které začalo v pátek 3. ledna a skončilo v sobotních ranních hodinách. Bylo to jednání zřejmě velmi obsažné a důkladné. Text prohlášeni vysílal 4. ledna rozhlas. V novinách jsme se tedy s ním mohli seznámit poprvé až v pondělí 6. ledna. To už ovšem jeho text projednala předsednictva krajských a městských výborů strany a většina okresních předsednictev. Všechny tyto stranické orgány vyslovily plný souhlas a podporu politice strany. — Při prvním přečtení textu prohlášeni, které mimo jiné vyjadřuje odhodlání i nadále pokračovat v polednové politice, zdůrazňuje, že naše společnost nemůže trvale žit a pracovat zmítána v rozporech a napětí na pokraji politické krize a klade důraz na to, že naše země potřebuje klid, činorodou a tvůrčí práci a praktické činy, může být ovšem občan této republiky dosti překvapen. Předsednictvo ÚV KSč mělo jistě vážné důvody k tomu, aby zejména v některých pasážích formulovalo text svého prohlášení dosti ostře. Faktem ovšem je, že část onoho trvalého neklidu v řadách našich občanů vyvěrá také z toho, že veřejnost není stále ještě dostatečně informována o všech důležitých jednáních, která nyní probíhají v souvislosti s formováním nových federálních a národních orgánů. — V době, kdy jsem přemýšlel nad prohlášením a psal tyto řádky, neznal jsem ještě obsah všech projevů členů výkonného výboru předsednictva ÚV KSČ. Podle prvního z těchto projevů, který přednesl v neděli 5. ledna Josef Smrkovský lze soudit, že slova vedoucích funkcionářů strany mnohé určitě vysvětlí, že tato slova budou konkrétnější než text prohlášení, že budou snad přesněji specifikovat ona nebezpečí, která hrozí našemu dalšímu politickému vývoji, že snad obšírněji vysvětlí, proč právě nyní přišlo předsednictvo strany s tak nabádavým a naléhavým prohlášenm. V dalším období by bylo určitě lepší a i političtější, kdyby se občanům dostávaly závažné informace včas, kdyby se důležité problémy řešily otevřeněji a demokratičtěji, aby pak nebylo třeba — na poslední chvíli — vzniklou situaci dodatečně a daleko obtížněfi vysvětlovat, jako se to děje nyní. 6. ledna 1969 Požárem zničené byty v Havířově Naše nová federální vláda v Trůnním sále Pražského hradu.