Svět v Obrazech, leden-červen 1970 (XXVI/1-26)
1970-06-30 / No. 26
s tng. JlftlM KRÁTKÝM, místopředsedou Českého cenového úřadu Cenové moratorium trvá Jak dlouho se věnujete cenové problematice? Od svých dětských let, kdy jsem zjistil, že v cukrárně za rohem dávají za 25 hal. o bonbon vice, než v cukrárně naší. Jinak od roku 1956. Najdete si při své náročné práci čas na své osobní zájmy, na kulturu, na rodinu? Považoval bych se za neschopného organizátora, kdybych nedokázal rozdělit svůj čas mezí práci, studium, zábavu a odpočinek. Jak se jmenuje právě rozečtená knížka na Vašem nočnim stolku? Rozečteny jsou vždy dvě, jedna pro poučeni (Antický ftím), druhá pro „nervy" (Vražda v divadle pantominy). Věnujete se prohlubováni svých odborných znalosti, studiu, které souvisí s výkonem Vaší funkce? Ano. Stejně bych musel, protože mám přísného předsedu ČCÚ. Co je Vaši nejmilejši zálibou ve chvilich volna? Procházka starou Prahou a studium architektury. Jak vypadá obvyklý rozvrh Vašeho všedního dne? Myslím, že je velmi jednoduchý. Vstávám v 6.00, chodím spát ve 23.00 hod. a mezi tim pracuji, jím, studuji, bavím se. V čem spatřujete v současné době hlavní poslání Českého cenového úřadu? V současné dobé má CCÚ dokonce tři hlavní poslání. V rámci cenového moratória zabránit jakémukoliv cenovému pohybu, až na případy výslovně vládou přijaté a současně provádět rozsáhlé kontroly, zda tato snaha padla na úrodnou půdu a cenové moratorium je všude dodržováno. Vedle těchto dvou hlavních úkolů s přibývajícími měsíci stále více nabývá vrchu i příprava celostátní cenové politiky, podle které budou ceny řízeny po uvolněni dnes platného moratória. Domníváte se, že tato svá posláni plní úspěšně — či v čem vidíte doposud problémy a nedostatky? Plněni tak rozsáhlého úkolu při administrativních metodách a možnostech může být vždy jen relativně úspěšné. Je třeba sí uvědomit, že CCÚ pracuje s desítkami výrobních hospodářských jednotek, se stovkami podniků a je ve styku s celou řadou státních orgánů. Připočteme-li k tomu ještě stovky drobných podniků a závodů místního významu, které jsou řizeny nepřímo přes cenová odděleni krajských národních výborů, pak asi nikdy nebude možné dosáhnout plného uspokojení v naší práci a budou se stále objevovat nové a'nové problémy a nedostatky. Za hlavni nedostatek současného stavu považuji, že „zmrazení" cen jen zastavilo růst cenové hladiny, avšak konzervovalo všechny dobré i špatné ceny tak, jak existovaly k 1. lednu 1970 resp. na úrovni k 1. lednu 1969. Půjde tedy o to, pokračovat v dalších měsících v cílevědomém řešení všech těchto navršených otázek, protože cena nemůže být výsledkem „svévolného" rozhodnutí byť i centrálního úřadu a rovněž tak není možné, aby byla výsledkem „svévolného" vlastního vnitřního vývoje, vývoje, ke kterému tak často docházelo v roce 1967 a 1968. Obávám se, že jakákoliv následná kontrola nemůže odstranit vlastni příčiny, které vedou k porušování cenové kázně. Jak usuzujete Vy? Obecně se dá s obsahem této otázky souhlasit. Následná kontrola skutečné nemůže odstranit příčiny, které vedly k porušováni cenové kázně, ale rozhodné je musí odhalit a požadovat, aby orgány, které je mohou odstranit, skutečně k odstraňování aktivně přistoupily. Vedle toho následná kontrola odhaluje a odstraňuje ty příčiny, které jsou např. v chybném výkladu cenových předpisů a nebo dokonce přímo v úmyslech pracovníků, snažicich se pomoci cen dosáhnout pro svůj podnik výhod na úkor celého národního hospodářství. Chtěl bych uvést jeden příklad: Cenová kontrola zjišťuje, že dochází k pozvolnému, ale trvalému růstu tzv. průměrných cen v některých oborech spotřebního zboží. Při svém šetření nezjistí, že by tento růst průměrných cen byl způsoben cenovými přestupky, zvyšováním cen jednotlivých výrobků, nesprávným zpracováním cenových návrhů apod., ale že vlastni příčinou cenového růstu je posun sortimentu od levných druhů k módním novinkám, nebo alespoň ke skupinám drahých výrobků v daném oboru. Je jistě nad sily cenové kontroly a nad síly celého Českého cenového úřadu, aby mohl provést přímé zásahy do výrobního plánu. Cenový úřad je však schopen výsledky takovéhoto kontrolního šetřeni tak „pádně" doložit, že ve spolupráci s ministerstvem průmyslu je schopen navrhnout opatření (a v současné době se tak děje), aby se podobné situace v budoucnu neopakovaly. Jak se řeší dodatkové odvody u prodělkových podniků? Nevzniká zde absurdní situace v tom smyslu, že takový podnik nemá prakticky dodatkový odvod z čeho zaplatit a platí ho tedy stát sám sobě formou dotace a přesunem peněz z jedné kapsy do druhé? Jisté taková absurdní situace by skutečné vznikla, kdyby dotace, kterou stát poskytuje nebyla doprovázena celou řadou opatření, ať již ekonomických nebo i kádrových, která směřují k zlepšeni celkové situace podniku. Je proto nezbytné nutné, aby vyčíslená sankce byla skutečně odvedena a ten orgán, který projednává s podnikem jakési „nápravné řízení" věděl do jaké hloubky a do jakého rozsahu v těchto opatřeních je nutno jít a kolik si podnik v budoucnu musi na své chyby v cenách vydělat. Mimo to cenová kontrola dnes nepracuje jen s finančním postihem, ale často je nucena doporučovat ředitelům VHJ i podnikům postihy jednotlivých osob. Nejeví se někdy pro podnik výhodnější riziko dodatečného odvodu třeba včetně finanční sankce při systematickém porušování cenových předpisů a z toho plynoucích tučných neoprávněných zisků do podnikové pokladny? Pokud člověk jednou ztratí a dvakrát a třikrát získá, stále ještě vydělá. Pokud bychom žili v kapitalistické ekonomice, bezohledné k zájmům druhých, mohla by platit poslední věta vaší otázky, že totiž se člověku skutečně vyplatí přestupovat stále a stále cenové předpisy a odvádět finanční postihy jen tehdy, když je odhalen. Takto by mohl přemýšlet snad i ojedinělý soukromník v naší republice, ovšem i ten s rizikem, že přestupování cenových předpisů socialistické společnosti může mit za následek ztrátu oprávnění provozu jeho podnikání. U národních podniků je třeba si uvědomit, že socialistická společnost má vedle možnosti uplatnit finanční sankce i celou řadu dalších ekonomických a politických opatřeni. Pracovníci na vedoucích místech nejsou jen soukromníky v tom nejšpatnéjším slova smyslu, ale jsou lidmi, u kterých je vice či méně vyvinuta nová morálka a pocit zodpovědnosti nejen vůči svému podniku, ale i vůči našemu státu. A tak se nám zatím nestalo, že by k odstraněni chyb nepostačily finanční sankce, osobní postihy pracovníků a politické pohovory na úrovni krajských i celostátních orgánů strany a podniky si stále „vedly svou". Cenovou kontrolu dnes neprovádí jen ČCÚ, ale i všichni odběratelé, členové strany. ROH, vnitropodniková kontrola a stále více i občan — spotřebitel. Co ukazují výsledky dosavadních kontrol, vztahujících se k cenovému moratóriu? o Český cenový úřad vypracoval již dvě zprávy výsledcích cenových kontrol a obě zprávy ukazují, že rychlost s jakou byly cenové kontroly prováděny a také jejich značný rozsah, zapůsobily nejen hmotně, tj. v přínosu odvodů a trestních sankcí, ale hlavně morálně, a mohu ubezpečit čtenáře, že řada podniků by adéji zaplatila dvoj či trojnásobně vysokou sank:, jen kdyby se neoctila mezi jmenovanými hnšniky v novinách, či nebyla vymáchána v televizním „máchadle". Skutečné výjimečně vyskytují se případy nesporné, tj. případy, kdy podnik vědomě fakturuje vyšší cenu, než má v ceníku a nebo, že podnik vědomě přestupuje cenové předpisy. Na druhé straně však je pravdou, že na podnicích není zatím canám věnována taková péče, jakou bychom si predstavovali. Je někdy až s podivem, že se vystavuji faktury na statisícové částky, kde jak prodávajícího, tak kupujícího nezajímá, zda je na faktuře uvedena odvolávka na ceník, zda je dodávané zboží řádně vyspecifikováno a oceněno, zda je přiložen výkaz pracovních hodin u faktur za montáže a celá řada dalších náležitostí. Nevede zmrazení cen fakticky ke zmrazení iniciativy v hospodářské a podnikové sféře? Myslím, že pohyb cen a iniciativa v hospodářské sféře nemají mezi sebou přímou příčinnou návaznost. Příznivé výsledky v podnikání a hospodaření je možné vykazovat i bez zvyšováni cen. nebo lépe bez jakéhokoliv cenového pohybu. Konec konců výsledky v řadě odvětví naší ekonomiky za první měsíce tohoto roku potvrzují, že cenové moratorium nijak nebrzdí podnikové hospodařeni. Je ovšem pravda, že ztrnulý model ceny bez lakéhokoliv pohybu, není trvale možný a neodpovídal by ani socialistické ekonomice. Cenové moratorium si také nikdy nekladlo za cíl být trvalým faktorem v národním hospodářství. Z tohoto zjištění nelze však dělat závěr, že po uvolnění cenového moratória nastanou opět „zlaté časy" a ceny se dají do pohybu, který v minulosti měl často jen jeden směr, tj. vzhůru. Cenová politika v příštích letech bude muset vycházet ze skutečnosti, že dnešní úroveň cen je obecné značně vysoká, a že tedy, i při možnosti oboustranného pohybu, musí být celková tendence ke snižování cen, a to hlavné u oborů, které si ke svým ziskům pomohly v nedávné minulosti právě pomoci cenových nástrojů. Odhalováni reserv, postupující racionalizace výrobních procesů, jejich mechanizace a automatizace musí v sobě nezbytně nést postupné snižování nákladů na výrobu a tím vytvářet zdroje a možnosti pro kompenzace cenových pohybů a v neposlední řadě i pro snižováni převážné většiny velkoobchodních a maloobchodních cen. Podniky si obvykle vždy dokáži nalézt cestičku jak vykličkovat z různých, pro ně nepříjemných omezeni. Projevilo se to i v souvislosti s cenovým moratoriem? Cenové moratorium je dost jednoduchou jednoznačnou záležitostí, která ponechává oprava du jen nepatrné skulinky k cenovým únikům. Jsem toho názoru, že většina možných cest a cestiček, byla uzavřena nebo alespoň silně „podminována" a tak se pokusy o únik omezují jen na snahu po zvyšování cen u nově zaváděných výrobků, na módní novinky, které mají volnou tvorbu cen a konečně i na některé oblasti, které nejsou vyloženě cenové, ale s cenami souvisí. Tak např. dochází často k pokusům o vypouštění ztrátových výrobků z výrobního programu, přesouváni sortimentu, o kterém jsem mluvil shora, přes tuzemskou a dokonce i zahraniční kooperaci apod. Jakým směrem zaměří Český cenový úřad svou kontrolní činnost v nejbližším obdobf? I když zatím nemáme vypracován podrobný plán kontrol na II. pololetí t.r., dá se říci, že cenová kontrola se bude zabývat části svých sil hloubkovými prověrkami dodržování zákazu zvyšování cen, ale přejde i na jiné oblasti jako je např. vyhledáváni důvodu, proč dochází k překračování rozpočtových nákladů u bytové výstavby a staveb nových průmyslových podniků a závodů, dále na odhalování zdrojů, ze kterých pochází vysoký zisk u některých VHJ a konečně i k hloubkovým prověrkám dodržováni cenové hladiny v jednotlivých oborech, a to dokonce ve spolupráci s celou řadou instituci, jako např. projekčními organizacemi, hlavními odběrateli a za pomoci ostatních centrálních orgánů, jako je např. ministerstvo průmyslu, stavebnictví, zemědělství, výstavby a techniky. Děkujeme za rozhovor. Z obsahu čísle Z DOMOVA: ' Lesní závod pod Pradědem str. 8—9 Katastrofa na dole Dukla str. 7 SOS bylo vyslyšeno str. 12—13 ZE ZAHRANIČÍ: Původní fotoreportáž O. Rakovce z Irkutská str. 16—17 Kypr — injekce chaosu str. 15 RA II pluje přes oceán str. 14 KULTURA: Naši furianti v Národním divadle str. 24 SPORT: Mexiko 70 ve finále str. 18 ZAJÍMAVOSTI: 5X5 = 25 str. 20 Horníčkovy Hovory H str. 25 Historie pražských autobusů str. 19 PRISTĚ: Fotoreportáž O. Rakovce z Ulán Bátáru — Paní Sandtnerová by se divila — 5 X 5 = 25 — Importované sanatorium — Francouzské umění v Praze — Horníčkovy Hovory H — Pro milión zahrádkářů — Román — Povídky — Humor— Kabinet starožitností SVét Vobrazech © obrázkový týdeník, Praha 1, Národní třída 17, telefon 24-69-51-4. Šéfredaktor: Rudolf Jelínek, zástupce šéfredaktora: Jiří Čapek. Grafická úprava: Antonín Baudyš a Václav Rytina. Vydává Svaz českých novinářů ve vydavatelství Novinář, Praha 1, Pařížská 9. Tiskne Polygrafia n. p. závod 2, Praha 5, Grafická ul. 1. Cena 3,— Kčs, celoroční předplatné Kčs 156,—. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Informace podá a objednávky přijímá každý poštovní úřad a doručovatel. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.