Svoboda, březen 1968 (LXXVII/53-79)

1968-03-01 / No. 53

Zb dobrý nápad - peníze na ruku Na všech závodech a podnicích Uranového průmyslu v Příbrami se v součas­né době rozšiřuje hnutí, které je možno nazvat »za dobrý nápad peníze na ru­ku«. Protože je vždycky lepší jít místo ke kováříčkovi rovnou ke kováři, první moje cesta vedla na důl III Uranových dolů Příbram, kde hnutí vzniklo. Provozní inženýr Jiří Boček se ne­dal dlouho pobízet a prozradil, jak začínali, jaké má hnutí poslání, co si od něho slibují. Trápilo je, že o spoustu drobných nápadů není ni­kde zájem, že většina z nich zapadne a nikdo neví kam, že lidé při práci málo přemýšlejí, nebo vůbec ne. Ho­vořili o tom několikrát ve výboru vě­deckotechnické společnosti. Loni v květnu přišel ing. V. Novák, před­seda jejich pobočky, p návrhem, jak podchytit drobné nápady mezi pra­cujícími dolu. Zásada, aby se každý nápad okamžitě projednal a ohodno­til a tomu, kdo s ním přijde, aby se do 48 hodin vyplatila odměna až do výše 300 Kčs, se ukázala brzy jako velmi dobrá. Jakmile vedení národní­ho podniku rozhodlo, aby to u nich na dole zkusili, vylepili do oken le­táčky s nápisem: Máš nápad •— ne­­nech si ho pro sebe. Čekali celí ne­trpěliví, ale první den byl klid jako po pěšině. Nikdo se nehlásjl. Ale dru­hého dne přišel dělník a že by věděl, jak zlepšit u nich pracovní postup. Mistr to sepsal, dal nápadu tak říka­jíc »kulturní« formu a podal ho na vedení dolu. Během dvou dnů se ná­vrh prověřil a ukázalo se, že je dob­rý. Dělník dostal za svůj rozum pe­ Myslet š na cesty! Sídliště v Berouně »v Hlinkách« pa­tří svou polohou mezi nejhezčí čtvr­tě města. Je vzdáleno od zdroje pra­chu, od Králodvorských cementáren, je v blízkosti lesa a je též vzdáleno od ruchu středu města. Toto vše činí mís­to v Hlinkách ideální pro další vý­stavbu bytů. Horší je to však na tomto sídlišti š úpravou cest. V Družstevní ulici již druhý rok, a v Nerudově ulicí již sko­ro rok jsou připraveny v hrubé úpra­vě chodníky, ale asfaltovat se pořád nezačíná. Hrubý kámen na chodníku še přes zimu vydrolí, dostane se do asfaltové vozovky, a potom musí zno­vu pracovníci Průmstavu kámen vrátit zpět na chodník, a ten silničním vál­cem uválcovat a upravovat. Podobně je to i s úpravou terénu před domy. Před naším domem například již dvakrát prováděl výkopové práce pod­nik, mající na starosti veřejné osvět­lení. Původní kabel, položený před dvěma roky, byl znehodnocen špat­ným uložením, a tak byl položen kabel nový. Nyní se proslýchá, že má být do země uložen i kabel na telefon, což by opět narušilo sadové úpravy. Pak je těžké, aby lidé uzavírali závaz­ky v rámci akce Z, na upravení pro­stranství před jejich domem, když za krátký čas je jejich práce znehodno­cena. Myslím, že se práce jednotlivých podniků nekoordinuje. Nejhorší zážitek pro obyvatele síd­liště v Hlinkách je však cesta do měs­ta a zpět. Auta, která dovážejí nebo odvážejí stavební materiál, rozrušila cestu od kasáren к sídlišti, přeměnila ji v moře bahna. Obyvatelé sídliště, kteří třeba pro časovou tíseň nemo­hou použít okliky cestou přes část Černého vršku, musí se brodit po kot­níky v blátě. Cesta byla vysypána škvárou, ale toto nepatrné množství pohltilo stejně znovu moře bahna. Mys­lím, že by se vyplatilo na čas položit na cestu panelové desky, aby se cesta stala schůdnou a sjízdnou i pro ty, kteří třeba tlačí před sebou kočárek. Richard Röchelt, Beroun níže na ruku, sto nebo dvě stě korun. Kolik to bylo přesně — to sl už ne­pamatuje, ale to není rozhodující. Rozhodující však bylo, že se o pří­padu začalo mluvit, že se mezi lidmi rozkřiklo, jak mohou získat peníze. Za první čtyři dny se sešlo sedm vesměs dobrých nápadů. Ale potom jako když utne. Nikdo se nehlásil. Hnutí začalo stagnovat. »Proč? Co se stalo?« Dumali nad tím. Zkusili zainteresovat i vedoucí úse­ků, mistry. Vyhlásili, že každému ve­doucímu nebo mistrovi dají za sepsá­ní a podání nápadu odměnu 10 ko­run. Stávalo se totiž, jak průzkum ukázal, že dělníci by s lecčíms přišli, ale neuměli to dát na papír. Výsled­kem tohoto opatření bylo, že ve III. čtvrtletí minulého roku dostávali víc než jeden návrh denně. V posledním čtvrtletí byl sice menší pokles, ale i přesto byla celková bilance velmi příznivá. Do konce minulého roku bylo podáno celkem 76 nápadů (Po­zor! Nejde o zlepšovací návrhy!) Cel­ková úspora dosažená jejich uplat­něním představuje téměř 100 000 Kčs, Přitom fixní úspora včetně těch ná­vrhů, které nebylo možno přesně vy­číslit, je daleko vyšší — 350 000 Kčs. Na odměnách lidé získali více než 9000 korun, z toho mistři 560 korun za to, že podávané nápady evidovali. Není bez zajímavosti, že za každou korunu odměny dostal závod nazpět 10,60 Kčs. Pozoruhodné je, že z 55 lidí, kteří se zatím do hnutí zapojili, je plná polovina dělníků. Nelze pře­hlédnout ani to, že 10 % nápadů do­poručili podat jako zlepšovací ná­vrhy. Lidé na dole začali při práci víc přemýšlet. Stalo se například, že se razila sledná chodba, kde se použí­valo železné výztuže. Jeden z havířů přišel s návrhem nahradit ji tzv. mo­lovou výztuží, rovněž železnou, ale ze starého materiálu. Výhodné bylo, že se nechala vyrábět přímo na šachtě. Nebo dodnes jim přináší pěk­né peníze návrh, s nímž přišel Mirek Gros. Na šachtu se vozila prkna, tzv. krajiny. Sloužily pří provizorním ša­­lování. Navrhl řezivo přebírat a z nej­lepších kusů připravovat fošny dlouhé jeden a půl metru, které by se ne­chaly použít při bednění komínů. Na kubíku dřeva ušetřili »jen« 400 ko­run. Za rok to znamená 42 000 korun. Přepočteno na mzdy, úspora před­stavuje měsíční výplatu pro deset dobrých lamačů. Když se tak probírám drobnými ná­pady, na které pracující dolu III Uranových dolů Příbram přišli, člo­věk si pomyslí, že jsou docela jedno­duché. Ale on v podstatě každý vy­nález byl jednoduchý. Ale někdo na to musel přijít. Hnutí Za dobrý nápad peníze na ruku, které začalo na dole III, by nemělo zůstat jen za branami resor­tu uranového průmyslu. Neobstojí totiž tvrzení, že to, co si mohou do­volit »Jáchymováci«, jinde si dovolit nemphou. Těch pár tisícovek by se jistě i v ostatních závodech našlo. A kdyby nic jiného nezískali, kromě tvůrčí aktivity lidí v pracovním pro­cesu, což i to samo o sobě nestojí za námahu? Štěpán Stibor r 9 tarou příbramskou mlékárnu znal kdekdo. Stála ve staré částí města, poblíž svatohor­­ských schodů. O nové mlékárně toho lidé mnoho nevědí. Je až na samém konci města nedaleko silnice, která vede z Příbrami na Jince. Lidé z třicetitisícového města sem málokdy přijdou. A stane-li se, že se některý z nich u brány mlékárny za­staví, je ta spíš ze zvědavosti. Abych byl upřímný, také nás sem zavedla zvědavost. Na nádvoří musí člověk dávat bedlivý pozor, aby nevběhl pod kola některému z nákladních vozů. Každou chvíli přijíždějí nebo odjíž­dějí. Třicet nákladních vozů denně opouští brány závodu, aby svezlo mlé­ko z 33 linek. Jen polovina automo­bilů patří mlékárně, ostatní pohotově pristavuje místní dopravní závod ČSAD. Je to někdy úplný kolotoč jízd, aby šoféři stačili svézt z celého ob­vodu 54 000 litrů mléka za jediný den. Někdy se stane, že vůz na cestě za mlékem vysadí, motor ne a ne spustit známou písničku. A tak šoférům ne­zbývá než svézt mléko i za kamaráda, který neměl toho dne šťastný den. Zvědavost nás přivedla i do míst­ nosti, kde to jen cinkalo. A tam nám svěřili své tajemství: každý den v prů­měru odtud expedují 45 000 lahví mlé­ka. Ale někdy má plnicí stroj dánské Výroby co dělat, aby stačil stále větší poptávce. (st) Я Bránou nové příbramské mlékárny denně projede třicet nákladních aut. Plné láhve z dánské línky ukládají do beden soudružky Kymlová a Naučová. Я Přísun prázdných lahví z terénu к mycímu zařízení má na starosti soudružka Vlková (na obrázku dole). Foto E. Varadínek Z 1 > O "1 Novo strukturo Pionýrské organizace? V poslední době se výrazně mění struktura práce pionýrských organi­zací a mění se к lepšímu. Od bývalé pionýrské činnosti, která spočívala v tom, že se za rok uspořádalo šest schůzí a několik málo »občasakcí«, se přešlo к velmi atraktivní, zajíma­vé a malé pionýry přitahující práci. Chtěl bych zde napsat několik pozná­mek к této nové formě, jak jsem to poznal na ZDŠ v Křivoklátě, která při­šla s touto změnou velmi brzy a s vel­mi kladným výsledkem. Škola pozměnila složení jednotli­vých pionýrských skupin. Zvlášť se sdružují přespolní žáci, přímo na ves­nicích. Kromě toho jsou však vytvo­řeny oddíly, které jsou určeny pro pionýry s určitým specifickým zá­jmem. To znamená, že byly vytvořeny oddíly, nesoucí název Cyklisté, Ra­keta, Turisté atd. Všechny oddíly mají své zástupce ve skupinové radě, která je řídícím orgánem, organizáto­rem činnosti. Teď bych mohl dostat otázku: A v čem spočívá vlastní činnost? Od­pověď není snadná, neboť práce je tak různorodá, že by na takovýto se­znam nebylo vůbec místo. Napíši tedy alespoň to nejdůležitější. Skupinová rada pořádá a organizu­je různé sportovní soutěže, jako na­příklad ve stolním tenise, vybíjené, košíkové atd. Turistika je mezi dětmi také velmi oblíbená. V letních měsí­cích pořádají pionýři každou sobotu a neděli srazy pod stanem. O prázd­ninách pak užívají nejméně 14 dní společně, neboť právě v takovýchto chvílích se tvoří pravá »parta«. Děti nezapomínají ani na kulturu, je tu skupina zabývající se literaturou, poezií, jezdí se však také na zájezdy do divadel, na výstavy a koncerty. Skupinová rada také pořádá soutě­že, v nichž mají žáci možnost sl ově­řit své znalosti. Průměrně každý mě­síc se objevuje na nástěnkách a ve vitrínách přes padesát otázek a ex­ponátů ze všech oborů, na které musí najít pionýři správné odpovědi. A potom je zde ještě něco... »Sedm jednou ranou«. Opravdul Po­dle rozhlasových pravidel této soutě­že, ale s tím rozdílem, že soutěž pro­bíhá po telefonu a že se jí zúčastní ne dvě města, ale všechny oddíly. A jaké jsou otázky? Jsou nejen světo­vého a státního významu, ale jsou to i otázky lokální, takže pionýři musí obsáhnout co nejvíce. V loňském roce byl vítězný kolektiv odměněn tím, že se zúčastnil opravdového »Sedm jed­nou ranou«. Chlapci a děvčata si pro­hlédli zákulisí takovéto soutěže a po­hovořili si s dr. Pixou. O dobré práci Křivoklátských vědí také v cizině, a to zejména ve Fin­sku, neboť finská pracovnice s mlá­deží navštívila Křivoklát a v sérii článků v jednom z časopisů se velmi pochvalně vyjádřila o péči, kterou věnujeme mládeži v naší republice. Tedy znovu: vytvoření nové struk­tury Pionýrské organizace bylo vyda­řeným krokem. Pionýři se sdružují podle svých zálib, podle zájmů, a to je také znát. Zdeněk Pavlis, Sýkořlce ANO! CTĚNI NEJEN PRO MLADÉ Universita pro ženy • Kursy podle požadavků závodů Dlouhodobé cíle základem Lektory Socialistické akademie znají obyvatelé většiny míst na Mladobole­slavsku z přednášek a besed. Ty však nejsou jen hlavním »chlebem«. O činnosti Akademie, která byla vybrána jako jedno z celostátních vzorových míst, jsme hovořili s tajemníkem doktorem Jaroslavem Vránou. Co dostala Akademie do vínku v le­tošním roce? »Loni jsme uskutečnili o 300 akcí víc než v předchozím roce. Nejvíce mě uspokojuje, že se nám podařilo přejít od jednotlivých popularizač­ních, víceméně živelně organlzova­ných přednášek nebo krátkých cyklů к dlouhodobým systematickým for­mám vzdělávání, jako je např. dvou­letý kurs vědeckého řízení pro vedou­cí pracovníky v průmyslu, který nyní běží druhým rokem. Dalším je dvou­letý kurs vědeckého řízení pro pra­covníky v zemědělství. Vedle toho probíhá devět ročních kursů к vybra­ným otázkám psychologie, sociologie, kultury a bezpečnosti práce pro mist­ry a vedoucí pracovních kolektivů.« Co tím především sledujete? »Ukazuje se jedna zásadní věc: sys­tém dlouhodobých forem vzděláváni má mnohem větší význam pro získá­ní potřebných znalostí. Právě letos budou v našem programu z 80 °/o dlouhodobé vzdělávací formy a po­stupně chceme vytvořit předpoklady к Institucionallzacl Akademie.« A další program? »Počátkem února Isme otevřeli roč­ní universitu pro ženy; samozřejmě ve spolupráci s Čs. svazem žen. V je­jím obsahu jsou základní otázky úlo­hy ženy ve společnosti, o výchově dě­tí v rodině, o spolupráci rodiny a ško­ly, ale i módní zajímavosti, i sezná­mení s problémy kosmetiky a správ­né výživy. Rád bych se také zmínil, že ostatní instituce nacházejí pro naše úkoly pochopení. Příkladně nám vy­šel vstříc ředitel SW3 v Mladé Bole­slavi Resl, který nám umožnil využí­vat učebny ve škole.« Nejčerstvější náměty? »Právě v blízkých dnech chystáme zahájení specializovaných jazykových kursů pro pracovníky jednotlivých profesí, např. němčiny a angličtiny z textilního a strojírenského oboru, podle požadavků podniků v okrese.« Rozmlouval: J. Najman Všechno tam, kam náleží Na členské schůzi družstevníků závisí další osud jednotného zemědělského družstva. Když se usnesou, že postaví kravin, dříve nebo později se v nové stáji objeví dojnice. Reknou-li, že nic pořizovat nebudou, a co nejvíce si rozdělí na odměny, rychle zbohatnou, ale jejich společný podnik chátrá. Kdysi jsme byli zvyklí, že se sešli družstevníci ke společnému rozhodování každý měsíc. Nyní se to stává na mnoha místech jednou za čtvrt roku. Mnohý člen jednou nemů­že, podruhé se mu nechce a tak je nemálo takových, kteří po celý rok na žádné schůzi nebyli, až teď na výroční. Ze zápisů členských schůzí JZD Kounice a pohovoru s některými družstevníky vyplývá, že jsou 1 ti, kteří si libují v ohromování. Na spo­lečném jednání vystoupí se svým pro­blémem, který je v pravomoci před­stavenstva nebo ho může vyřešit stra­nická skupina v družstvu. Přirozená senzacechtivost, žárlivost a osobní ne­shody pak v takových případech začnou být hlavním Impulsem jedná­ni závažným věcem se věnuje málo času nebo musí být svolána schůze nová. Na výroční schůzi v JZD Milešov před několika lety nechtěl nikdo dis­kutovat. Po delší době poystal druž­stevník a říká: »Soudruzi, vždyť je to zbytečné. Zpočátku jsme na schůze družstva chodili všichni, každý svou troškou rozumu chtěl společné věci přispět, ale když jsme viděli, že naše náměty zůstávají bez povšimnutí, a usnesení nejsou plněna, nač schůzo­vat a diskutovat? Funkcionáři si ne­smějí myslet, že jenom oni mají pravdu.« Hodně záležitostí, o kterých se ještě teď povídá na členských schůzích, může předem vyřešit sama revizní ko­mise. Na tu se však ve většině pří­padů pamatuje až naposledy. I při volbách. Jsou v ní všude charaktero­vě 1 pracovně nejlepší lidé z místa? Jsou její členové iniciativní a je v nich záruka, že při výkonu své funkce ne­zneužijí moc ve prospěch osobních zájmů na účet celku? leště dost re­vizních komisí nechává bez povšim­nutí činnost funkcionářů z obavy, aby to některý její člen nepoznal na odměně. Kde má předseda revizní komise nebo její Člen takovou váž­nost, jako každý jiný funkcionář? Na mnoha schůzích družstevníků je slyšet hlas traktoristů: »To si vyřiďte mezi sebou v kravíně,« nebo opačně: »To je věc traktoristů.« Minulý týden družstevník Hadraba z JZD Písnice řekl: »Po poradě funk­cionářů družstva se všemi traktoristy se mnoho věcí, o kterých byla řeč je­nom mezi lidmi, vyjasnilo. Už se tak „skrz prsty“ na sebe nedíváme. Více sl rozumíme, a jde nám to lépe.« I v družstvech jsou skupiny lidí, které kromě celodružstevních zájmů mají své specifické, vyplývající z je­jich pracoviště. Měsíční porady podle výrobních úseků, hospodářských nebo nákladových středisek mohou mnoho členských schůzí nahradit. Za­vedli je např. v JZD Čistá. Vedoucí středisek tam nyní nenapadne, aby výrobní poradu nesvolali. Jednak po­znali, že jsou pohyblivou Částí odmě­ny družstevníci na výsledcích hospo­daření střediska závislí a s náměty ke zlepšení přicházejí a nesvolávat je, by bylo ke škodě funkcionářů sa­motných. Funkcionáři v Čisté mají pohyblivou část odměny ve výši dva­ceti procent z platu. Jednou z podmí­nek, 'aby těchto dvacet procent platu mohli dostat, je pravidelné konání výrobních porad jim podřízených pra­covníků. Neudělá-li některý z nich v měsíci poradu, přinese domů při vý­platě o osmdesát až sto korun méně. A na takové poradě si mohou říci své i veterináři, zástupci Zeleniny, Lak­­tosu, STS i jiných spolupartnerů druž­stev. Na členské schůzi družstva stačí projednat jenom to zásadní (plán, jeho plnění, způsob odměňování, nor­my, volby aj.J. Výrobní porady, dob­rá činnost představenstva, revizní ko­mise, úcta člověka к člověku dokáží plně mnohou členskou schůzi nahra­dit. Vždyť všude schválili stanovy a domácí pracovní řád. Členská schůze jednou za tři měsíce postačí, bude­­me-li všechno projednávat tam, kam to svým obsahem náleží. A vnitro­­družstevní demokracie bude také za­chována. Václav Klicpera 2Ш SVOBODA » I. března I960

Next