Svoboda, květen 1968 (LXXVII/106-131)
1968-05-01 / No. 106
Poklady Sibiře Na území Sibiře by se vešlo několik velkých států. Jsou tu nejmohutnější řeky, hustá tajga a bažiny, hory a roviny. Až donedávna zůstal tento kraj, přírodou štědře obdařený, téměř neprozkoumán, a sám jeho název Sibiř vzbuzoval strach. Téměř před čtyřmi stoletími podmahitel Sibiře kozák Jermak otevřel dveře na Sibiř, ale zmocňovat se jí začali lidé teprve za sovětské moci. První výpravy, které měly zjistit nerostné bohatství, tvořili profesoři a studenti ťumenských, moskevských a leningradských vysokých škol. První ropa se hledala poblíž železničních tratí. V průzkumu se používalo i geofyzikálních metod. Všechno, co leželo na sever od transsiblřské magistrály, však zůstávalo téměř neprozkoumáno. Druhá světová válka silně zabrzdila průzkum Sibiře. Stala se jako Ural hospodářskou rezervou země. Byly sem přeneseny průmyslové podniky a budovaly se nové. Průmyslový potenciál Sibiře sílil. Později musili geologové nalézt suroviny a palivo, aby zajistili průmyslu normální činnost. Potřeba nerostných surovin vyžadovala, aby se přikročilo к intenzivnímu průzkumu přírodního bohatství Slblře. Sibiř je obrovská a nelze pojmout všechny její oblasti. Zajímavá je západoslbiřská nížina s obrovskými ložisky ropy a plynu. Už v polovině padesátých let byl vypracován generální plán průzkumu podzemní struktury této nížiny. Byly tu podniknuty zkušební vrty, které umožnily vytvořit si správnou geologickou představu o ložiscích ropy a plynu. Dnes je už na západní Sibiři známo přes sto struktur se zjištěným plynem. Každý rok tu průměrně objeví 15 ložisek. Něco takového se dělo jen v Baškirii a Tatarii na počátku osvojování jejich bohatství. A ve známých oblastech předního Kavkazu, Střední Asie a Ukrajiny za rok objeví nanejvýš 4—6 ložisek. Sovětští geologové, geofyzikové a naftaři objevili v západní Sibiři jedinečnou roponosnou a plynonosnou oblast, které se nerovná nic na světě. Potenciální zásoby plynu tu tvoří asi čtvrtinu všech jeho zásob v Sovětském svazu. Dějiny neznají případ, kdy by se v jedné oblasti objevovala jedno po druhém tak obrovská ložiska. Plyn je odjakživa průvodcem ropy. Plynový faktor západosibtřské ropy kolísá od 25 do 130 krychlových metrů na tunu a obsahuje až 25 °/o butanpropanové frakce. To Je výborné surovina pro petrochemický průmysl. A co je zvlášť důležité, příznivé podmínky spojené se zvláštnostmi struktury podzemních ložisek na několik let způsobí, že západOsibiřská ropa bude nejlevnější v SSSR. Na Sibiři jsou však 1 obrovská ložiska diamantů, která svými perspektivními zásobami předstihují slavná jihoafrická ložiska, jeou tu bohaté zásoby výborného uhlí, které leží v oblasti sibiřské platformy přímo na povrchu, a mnoho jiného. Dmitrij Sasorov, APN Ve Španělské Murclt pflvítali jaro nádherným květinovým průvodem, i Foto: ČTK — Tarremocha svět sa toči • svět se točí • svět se točí • svět se točí • svět se točí • svět se točí • svět se točí Zkušenost Když řidička vystrčí ruku i levého okno auta, mfiže to inamonat: že odklepévé popel x cigarety, že nechce, aby ji nikdo předejel, Zo npoxoríiuje spolucestujícího na nijakou poxoruhodnost, ža ukaiuje. jak velké jo miminko její sestry, že st ochlazuje ruku — ale také třebas, že chce odbočit doleva. Zpronevěra jménu jeden anglický sochař byl nedávno těžce zranin, když se jeden i jeho výtvorů převrátil a pohřbil ho pod sebou. Umilec dal této sole jméno »Rovnováha«. Rada moudrých V turfnském časopise byl otlitin dopis jedné čtenářky: »Mám možnost volby mezi dvi ma mladými muži. {eden z nich je velmi útočný, druhý se drží zpátky. Oboje mi nevyhovuje. Co ml radíte?« Lakonická odpověď zněla: »Vemte si středního záložníka.« Pohotovost Při kvizovém večeru v Londýně se ptal konferenciér jednoho ze .soutěžících: »Co byste dělal, kdybyste seděl v cirkusu a po skončení drezúry by oba lvi unikli z klece?« Muž odpověděl: »Pokusil bych se dostat se nepozorovaně do klece a pak bych za sebou zavřel dvířka.« Rozdílné dveře Celní úřady ve Švédsku začaly s pokusem. Každý přljlždéjící cížinec může volil mezi želenými a červenými dveřmi. Domnfvi-li se, že nemá nic к proclení, projde bez kontroly dveřmi zelenými. Kdo sl není jíst, jde dveřmi natřenými červeně. Šéfova kvalifikace V rubrice »Zaměstnání hledají« vyšel v jedněch londýnských novinách inzerát: »Stenotypistka, začátečnice, 22 let, blond., hledá místo; přednost dává trochu koktajícímu Šéfovi ...« Malý Bosco Po představení v dětské nemocnici v Torontu postrádal kouzelník Blackstone králíka, kterého nechával vždycky zmizet v cylindru. Králiček nebyl к nalezení a byl objeven teprve na druhý den — v posteli jednoho z malých pacientů. Výzkum Měsíce pokračuje Automatická stanice Luna-14 dokončila 30. dubna v 11.30 hodin 176. oblet Měsíce a pokračuje ve vědeckém výzkumném programu. Tato zpráva TASS, v níž se dodává, že všechny palubní systémy i vědecké přístroje pracují bezvadně a že se výzkumný program plní úspěšně, učinila konec pověstem, které se začaly vyskytovat po delší přestávce v informacích o jejím osudu. Ke zprávě je připojena informace o úspěšném zjištění kvality měsíčního povrchu její předchůdkyní, Lunou 13. Před vypuštěním Luny-13 se zkoušel dopad makety na povrch z různých materiálů a sledovaly se signály přístrojů, reakce Luny-13 odpovídají nejspíše sypkému písku. Tato zjištění nejsou v rozporu s tím, co se shledalo při dřívějších automatických stanicích. Af už to byly sovětské Luny nebo americké Surveyory. (Étk) Jednu z nejvýznamnějších úloh při objevováni Sibiře hraje věda. Sibiřské oddělení Akademie věd Sovětského svazu je jednou z nejaktivnějSich institucí. Na snímku jsou obytné domy akademického mestečka. Foto: APN Záhada egyptského fajánsu Bylo odhaleno další tajemství faraónů — složení egyptského fajánsu, nad nímž si badatelé dlouho lámali hlavu. Tento oříšek rozlouskl odborný pracovník newyorského muzea profesor Noble. Šlo o starou keramiku, podobnou sklu, z níž je vyrobena většina dekorativních prvků egyptského umění — hrnčířské výrobky, podnosy, sošky a ornamenty, často modře, žlutě, zeleně nebo červeně malované. Dlouhá léta vyvolávaly nadšení návštěvníků různých muzeí. Profesor Noble objevil základní materiál, z něhož se keramika vyráběla. Je to tzv. natron — chemickou sloučeninu, která se vyskytuje většinou na dně jezer. Profesoru Noblovi se však podařilo starý fajáns nejen analyzovat, nýbrž i něco mnohem těžšího — vyrobit ho. Egvntský faiáns, který pochází nejméně z 5. tisíciletí před n. 1., se svou podstatou stává sklovitým nebo glazurovaným, kdežto například holandský, francouzský nebo anglický druh fajánsu je ve skutečnosti hliněnou keramikou, ta se pokrývá kysličníkem olovnatým, který jejímu povrchu dodává hladkosti a lesku. V egyptském fajánsu není ani stopy po hlince. Lesklého povrchu se dosahuje používáním směsi tlučeného křemíku a natronu, jehož se používalo i к mumifikování. Uhličité soli rozpustné ve vodě vystupují při vysychání na povrch a vytvářejí prášek, který se usazuje. Při vypalování — za teploty asi 1000 stupňů Celsia — vrstva prášku roztavuje křemík, takže povrch nádoby se stává rovnoměrně glazurovaným. Výrazného zabarvení se dosahuje příměsí kysličníku kovů — kysličníku meďnatého pro barvu modrou, kysličníku manganitého pro červenou, kysličníku železitého pro žlutou a sloučeniny kysličníku mědnatého a železitého pro barvu zelenou. To je tedy celé výrobní tajemství egyptského fajánsu. Jistota je jistota Před londýnským královským palácem stojí čestnou strát královská parda. Jednomu z gardistii se nedávno přihodila komická nehoda: přetrhla se mu tkanička и boty. Ponévadl předptsy nedovolují královskému strátci ve slulbé, aby se sehnul, poládal kolemjdoucí dámu, aby zavolala policistu. Měl na mysli strážníka, který stal nedaleko na rohu ulice, dáma však — snad z obavy o bezpečnost královny — zatelefonovala na policejní pohotovost, a... v minutě přlburácel za hlučného houkání poltcelní přepadový vůz s po zuby ozbrojenou posádkou. Oboustranné překvapení. Načež — zachovávajíce britské flegma, ozbrojenci zaSněrovall královskému strážci botu a po vzájemném vojenském pozdravu — zase odjeli. Nic jiného se také nedalo dělat. Pokrok postupuje Zbavme se představ, že pokrok se prosazuje snad jen v nějakém komunistickém Československu, a v kapitalismu že zcela ustrnul. Je na postupu i tam. Vezměme třeba například tak konzervativní zemi, jakou je Anglie. Konzervativní stranu této země, která je konzervativní s velkým К. V minulém týdnu předseda této strany Eduard Heath vyloučil z tak zvaného »stínového kabinetu strany«, to je připravené vládni sestavy, která by se okamžité ujala vlády po pádu labouristů, významného jejího člena Enocha Powella. Powell, určený v případě návratu konzervativců к vládě za ministra obrany, byl vyobcován z lůna strany toryů pro »výbušný rasistický projev«, jak zprávu o tom nadepsal list Lorda Thompsona, Sunday Times. Mr Powell řekl mimo jiné: »Kdybych měl peníze na to, abych mohl založit novou existenci jinde, nezůstal bych rozhodně v této zemi. Mám tři děti a nezapírám, že budu spokojen, jestliže se vystěhují. V Británii za patnáct dvacet let bude černoch mávat bičem nad hřbetem bílého muže.« A tak strana, jejíž nejvýznamnéjšt člen tohoto století, Winston Churchill úporně do posledního dechu bojoval za zachování koloniální nadvlády Velké Británie nad miliónovými masami barevných národů v britských koloniích, vyhání ze svého středu muže, který vysloví názor, že Anglie by nikdy neměla připustit v zemi rovnoprávnost barevných s bílými Jestli toto samotné není pokrok, co po tom pokrok je? Nebo vezměme noviny. Vezměme tak konzervativní list jako je proslulý Life. Pro jeho vládce už docela obyčejný krotký liberál býval zuřivým »rudochem«. V posledním čísle к nesmírnému překvapeni Life prohlašuje, že vlastně současný britský ministerský předseda Harold Wilson ani zdaleka není socialistou. Po důkladném zvážení důležitých opatření, která uskutečnila jeho vláda, a jeho osobních názorů a výroků, Lije doslova píše: »Nechceme soudit o správností nebo ohybnosti jeho kroků. Chtěli jsme je pouze připomenout na doklad toho, že Mr Wilson není žádný socialista.« jestli toto není pokrok v uvažování konzervativních novin, které i červánky vycházejícího slunce tvrdošíjně charakterizovaly jako komunistickou propagandu, potom co je pokrok? Nebo si vezměme Německou spolkovou republiku. Je známo, že její představitelé, ale i tisk, léta nic nevědí o druhém německém státu. Nedávno se ilustrovaný týdeník Stern, který vychází v Hamburku v nákladu dva a půl miliónů výtisků, zamýšlel nad otázkou, jak pohnout kupředu věcmi v Evropě, především nastoleni lepších vzájemných vztahů a spolupráce. Vzal otázku do ruky velmi revolučně, žádné evoluční příštlpkaření. A došel к názoru, že nejlíp by bylo, a to hned, vytvořit přímo Středoevropský svaz. V něm by se sešly »obě Německa, Belgie, Holandsko a Lurembursko. Polsko a Československo«. Jestli tohle není pokrok, přiznat existenci dvou »Němecek«, jak říká Miroslav Horníček, a ještě к tomu dát dohromady v jednom svazu země s tak vyhraněně rozdílnými státními zřízeními — jen aby byla nastolena nadvláda západního Ně теска ve střední Evropě — co potom pokrok je? Nebo Amerika samotná. Už dobře druhou pětiletku si země myslí, že ona Jediná je vyvolená a předurčená к tomu vést celý svět. Tento názor byl léta považován za jedině správný a pokrokový. Teď však v Americe vyšla kniha George W. Balia, Řád moci: Podstata a složení moderního světa. Autor není jen tak někdo, nad kým bychom mohli mávnout rukou. Za Kennedyho a po jistou dobu ještě i za Johnsona býval státním podtajemníkem v ministerstvu zahraničních věcí USA, dnes učí na' universitě. A tento muž, jistě žádný komunista, veřejně napíše názor, který by mu ještě před několika lety vynesl hon na čarodějnice: »Svět je příliš komplikovaný na to, aby jej Spojené státy mohly samy vést.« jestliže se jen trochu zamyslíme nad touto jedinou větou, jestli toto není pokrok, co potom pokrok Je? Dosud jsme mluvili pouze o myšlenkách a o názorech. Ale na Západě probíhá pokrok t v technice sloužící politice a modernímu kapitalistickému státu. Ukazuje se totiž, že dosavadní policejní stříkact vozy, poslední výkřik techniky v boji proti demonstrantům, zdaleka nevyhovují, jak by se zdálo. V zimě, a třeba pačítat s protestními a demonstračními pochody i v zimě, mohou namočení lidé zmrznout nebo dostat alespoň zápal plic — a co je horší — mohou zamrznout samotné vozy, a potom nejsou к ničemu. V létě mohou zase působit osvěžujícím účinkem na třeba právě Jíž umdlévající demonstranty. Proto už byla vynalezena nová hmota, která ve styku se vzduchem se mění v pěnu, která v podobě až metrové vrstvy mydlinek tak namydlí chodníky a vozovky, že se na nich neudrží ani sebelépe podkovaný demonstrant. Tato vlastnost je považována za daleko výhodnější než svědlvý účinek, který dříve rozprašovaný roztok působil. Zástupy demonstrantů se změnily z rozhodných bojovníků za tlupy drbajících se opic, ale Jednak účinek nebyl dlouhodobý a jednak látka byla dosti jedovatá. Teď je vše vyřešeno. Demonstranti jednoduše sed nou na zadek a Jen s největší námahou a po ěty řech se odplazí domů. Jestli toto není pokrok, co potom už, proboha, pokrok je? Miloslav Tyller 2 ■ SVOBODA ■ I. května 1968 otazník nad osudem INDŮ Politika rychlého poafričťovánl v Keni a Imigrační zákon britské vlády vyvolaly vlnu rozhořčení v Indii a obrátily pozornost Indů všech vrstev к budoucnosti Indů v zahraničí. Po celém světě od Guayany a Trinidadu na západě až po souostróvl Fidži na východě jsou roztroušeny asi 4 milióny lidí Indického původu. 360 000 z nich žije jenom ve třech zemích východní Afriky, jejichž budoucnost se Indů bezprostředně dó* týká. Přes jasné a opakované pokyny Indické vlády určené lidem Indického původu, aby se asimilovali v zemi, kde žijí, se převážná většina Indů ve východní Africe rozhodla pro britský pas a britské občanství. Britská vláda je tudíž povinna hájit práva těchto Indů po všech stránkách, nebo jim je zajistit v jejich vlastní zemi. Neučinila však nic z toho * porušila dohodu. O Indech je známo, že od nepaměti navštěvovali východoafrlcké pobřeží. V 19. století se Indové stěhovali do východní Afriky. Dějiny nás učí, že ve velmi krátkém obdó« bí, od roku 1825 do roku 1880, Indové monopolizovali veškerý obchod ve východní Africe. Britská vláda měla v 19. století z tohoto postavení a vlivu Indické obce užitek V zájmu konsolidace svých Imperialistických plánů v této oblasti. V roce 1866 zde nebyl anglický obchod. Podle Angličana Evanse Lewina však Britové sledovali soukromé cíle obhajováním »Indických, a tedy britských zájmů«. Ke konči 19. století, kdy bylo zapotřebí pracovních sil, aby se vyhovělo potřebám koloniálních vládců, bylo posláno do Afriky a dalších zemí mnoho Indů. S těmito Indickými přistěhovalci se však zacházelo přímo hrozně. Indové byli všude diskriminováni britskou koloniální správou a bílými usedlíky. Zejména v Keni byli vyhnáni z horských oblastí, které byly vyhrazeny pro bílé usedlíky. Indové dostávali nižší mzdy než Evropané s odůvodněním, že jejich výkon a kvalita práce jsou horší. Byly jím také upírány stejné možností zaměstnání ve státních službách. Diskriminačním zákonům a praxím čelili nejen postižení — indičtí přistěhovalci, — ale také britská správa Indie. Zatímco také se však nelíbilo volat к odpovědnosti vládu v Londýně nebo britskou správu ve východní Africe pro jejich nehumánni zacházení s Indy na mezinárodni úrovní, domácí nacionalistické hnuti, vedené G. K. Gokhalou a Mahatmá Gándhím, prohlásilo, že Indové odmítají, aby se s nimi zacházelo jako s otroky britského Impéria. Prohlásili, že v Indii nebude spokojenost, dokud se nebude nakládat dobře s Indy v ostatních částech Impéria. Tito lidé pracovali zpočátku jako prostí dělníci, ale v pozdějších letech je jejich úloha v politickém a hospodářském životě zemí, v nichž žil!, zcela jasná. Odborářský organizátor Keni Pinto byl například pravou rukou presidenta Jomo Kenyatty 1 po vyhlášení nezávislosti země až do své smrtí před dvěma roky, к níž došlo za podivných okolností. Indické obce například ve značném rozsahu financovaly hnuti Mau-Mau a další. Z hospodářského hlediska byli Asljcl vždy konkurenty britských podnikatelů. Podle názoru člena Indického parlamentu Narandra Singha Mahidy a vedoucího delegace indických poslanců, která nedávno navštívila východní Afriku, je jedním z hlavních důvodů rychlého vyhánění Indů z Keni boj hospodářských zájmů mezí anglickými a indickými obchodníky. Diplomat Badruddtn Tyabžl napsal: »Teprve v Japonsku jsem st uvědomil, jak aktivní položkou je pro japonský vývoz indická zámořská emigrace.« Přes to vše se však Indové v zahraničí netěší dobré pověstí. Americký autor James A. Mitchener napsal, že Indové jsou podezřívaví, nepřizpůsobiv! a provokativní cizinci v zemí, kde žijí již desetiletí. At už je důvod jakýkoli — tradiční a ztrnulé kastovnlctví čí náboženská ortodoxnost nebo cokoli jiného — všeobecný závěr je ten, že ani po vyhlášení nezávislostí této země se Indové nepokusili splynout s místním obyvatelstvem. Na prstech jedné ruky mohou být spočítány příklady, kdy byl Afričan pozván do Indické rodiny. Ve skutečnosti si Indové počínají tak, jako by je místní obyvatelstvo nenávidělo. Ukazuji, že jsou nepřizpůsobiv! a naduti v kterékoli zemi. Je to veltnt bolestná a nepříjemná skutečnost, ale je to fakt. Probudí snad události v Keni Indické usedlíky ze spánku a povedou je správným směrem? (etk)