Svoboda, únor 1971 (LXXX/26-49)
1971-02-25 / No. 47
* * Proletáři všech zemí, spojte se! VOBODA ČTVRTEK 25. ÚNORA 1971 • CENA 50 HALÉŘŮ • ROČNÍK LXXX • ČÍSLO 47 Lidové milieo RtrozlučnŠ spjaty s Vítězným únorem LM—ozbrojená pěst dělnické třídy PRAHA (nov) — Vpředvečer slavné dějinné události se včera odpoledne konalo v pražském Mánesu slavnostní setkání příslušníků jednotek Lidových milicí Středočeského kraje к 23. výročí Února s představiteli krajských politických a státních orgánů. Setkání bylí přítomni soudruzi vedoucí tajemník středočeského KV KSC Václav Hájek, předseda středočeského KNV Adolf Holý, předseda KV NF Josef Kopecký, předseda Krajské odborové rady Miroslav Skácel, tajemník sovětského velvyslanectví A. M. Korotkov, zástupci Střední skupiny vojsk Sovětské armády a další hosté. Soudruh Václav Hájek ve svém projevu řekl mimo jiné: »Vzpomenout 23. výročí Vítězného února znamená oslavit 50 let hrdinné, obětavé práce revoluční dělnické strany. Kořeny února 1948 tkví již v roce 1921 — v době založení Komunistické strany Československa, jejím dlouholetém boji za vítězství dělnické třídy, za odstranění vykořisťování člověka člověkem, za svržení vlády kapitálu nad pracujícími lidmi. V padesátileté historii strany byly úspěchy, ale také krize a porážky. Vždy však zůstávalo hlavní: Strana jako celek se nikdy nezpronevěřila svému poslání — vést dělnickou třídu к vítězství nad buržoazií a vládnout v duchu nejušlechtilejších myšlenek socialismu. Boj za tyto ideály a docílené vítězství nebyly zadarmo. Strana i dělnická třída platily cenu nejdražší — svobodou 1 životy svých členů. Nikdy nesmíme zapomenout, že v době fašistické okupace ztratila KSC přes 30 000 svých nejlepších členů a národní oběti dosáhly 200 000 padlých. Nemůžeme zapomenout ani na to, že к tomu, aby byl Vítězný únor 1948, padly milióny sovětských lidí.« Po ukončeném projevu vedoucího tajemníka KV KSČ přednesli zástupci vedení Střední skupiny sovětských vojsk a tajemník sovětského velvyslanectví A. M. Korotkov krátké proslovy. V závěru slavnostního setkání bylo předáno vysoké státní vyznamenání Ža zásluhy o výstavbu soudruhovi (Pokračování na str. 2.) ■ ÚSMĚVAVA A SKROMNÁ, jak ji známe z první návštěvy Československa v létě roku 1963, přicestovala viera dopoledne do Prahy hrdinka vesmíru, předsedkyně Výboru sovětských žen Valentina Vladimirovna Nikolajevová-Těreškovová. První kosmonautku světa, která je dnes t významnou představitelkou sovětského a mezinárodního ženského hnutí, pozvala к týdenní návštěvě naší republiky Československá rada žen. Její pobyt v naší vlasti předznamenává letošní oslavy bojového svátku všech pokrokových žen — MDZ. IKONÍKA dni PRVNÍ TAJEMNÍK ÜV KSC soudruh Gustáv Hiusátk přijal včera к přátelskému rozhovoru mimořádného a zplnomocněného velvyslance Polské lidové republiky v CSSR Wladzimíerze Janiurka v souvislosti s jeho definitivním odjezdem z naší republiky. PRESIDENT REPUBLIKY udělil na návrh vlády člence Národního divadla Lídě Plaché Rád práce. Na včerejší malé slavnosti na ministerstvu kultury převzala umělkyně toto vysoké státní vyznamenání z rukou ministra kultury CSR dr. Miloslava Brůžka, CSc. MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ CSR doc. dr. Jaroslav Prokopec, CSc., přijal včera při příležitosti 23. výročí únorového vítězství delegaci zdravotníků štábu Lidových milicí hlavního města Prahy a setrval a nimi v přátelské a soudružské besedě, v níž vysvětlil mj. zásady politické koncepce ve zdravotnictví. Zástupci štábu při té příležitosti blahopřáli ministrovi к jeho jmenování do vysoké státní funkce. »Reakce, která chystala a připravovala právě v této době rozhodný úder proti našemu lidově demokratickému řádu, byla sama odražena a poražena. Bdělost, ostražitost a pevná bojová vůle našeho lidu způsobily především tuto porážku reakce. Jednota našeho lidu, jednota dělnické třídy, jednota dělníků, rolníků, živnostníků a inteligence to byla, která našemu národu dala dostatek sil, aby v zárodku, během několika málo dnů, zmařil úklady a spiknutí reakce. Nyní, kdy každý útok reakce je odražen, vrátíme se opět ke své práci, ke své budovatelské práci na splnění dvouletky, ve které práce bude o to radostnější, že již tam budou v míře daleko menší, než tomu bylo dosud, rozvratnické a sabotážnické živly. Je třeba, soudruzi a soudružky, nyní, když vůle našeho lidu byla tak slavně prosazena, znovu se semknout v mohutné pracovní úsilí, abychom překonali veškeré obtíže, které před námi stojí, a abychom vybudovali z naší republiky, oproštěné od reakcionářů, šťastný domov všeho pracujícího lidu.« Z projevu Klementa Gottwalda na manifestaci pražského lidu na Václavském náměstí v Praze 25. února 1948 Dál cestou třídního boje Historický prapor Jednotkám Lidových milicí KLADNO (hl). Sál Lidového domu v Kladně se včera zaplnil do posledního místečka účastníky okresního aktivu předsedů základních organizaci KSČ a příslušníků Lidových milicí, který svolal OV KSČ spolu se štábem okresního velitele LM u příležitosti 23. výročí Vítězného února. Aktívu se zúčastnila soudružka MUDr. Soňa Pennigerová, předsedkyně Sněmovny lidu, zástupci Sovětské armády major Zacherčenko, major Žirnov, nadporučík Jeldějev a staršina Smirnov, zástupce čs. armády pplk. Novotný. V předsednictvu dále usedli vedoucí tajemník OV KSČ soudruh Václav Státek, předseda ONV Karel Jakoubec, zástupci OV SČSP soudruzi Brábník a Nezdara, za okresní štáb LM soudruzi John, Hlinka a Břeh, za OV SSM předseda Václav Vlček, předváleční členové KSČ a další hosté. Hlavní referát к 23. výročí vítězství pracujícího lidu nad reakcí v únoru 1948 pronesla soudružka Pennigerová. Připomněla v něm, že tohoto vítězství jsme mohli dosáhnout proto, že jednota strany nebyla jen heslem, ale skutečností, že všichni její členové se účastnili práce. Dále pak připomněla události roku 1968 a 1969, kdy jsme museli znovu odrážet kontrarevoluci. К těmto událostem mohlo dojít také proto, že jsme zapomněli na slova soudruha Gottwalda, že naše cesta po únorovém vítězství zůstává i nadále cestou třídního boje. Nepřítel neskládá zbraně. Mnohé chyby, které naše strana udělala, mu ještě nahrávaly. Byli jsme málo bdělí a ostražití. "Reakce změnila formy boje, nové formy ideologické diverze a vnitřního rozvratu. V průběhu aktivu dostaly za vzorné plnění úkolů v bojové a politické přípravě čestné uznání KV KSČ závodní jednotky Lidových milicí ČSD Kladno, Dolu Gottwald 1 a Kablo Kladno. Vyznamenání Za zásluhy o Lidové milice II. stupně obdrželi soudruzi: Oldřich Braganola, Karel Čermák, Jindřich Juránek, František Jedlička, Karel Pagáč a) Václav Teplý. Vyznamenání Za zásluhy o obranu vlasti dostal Věroslav Svoboda. Jednotkám LM kladenského okresu byl na závěr aktivu předán historický prapor a čestný odznak SČSP II. stupně. Sovětská známková tvorba PRAHA (čtk). Zajímavou filatelistickou expozici — Sovětská poštovní známka — otevřeli včera v pražském Slovanském domě a příležitosti XXIV. sjezdu KSSS. ]eji návštěvníky upoutají vybrané kolekce sovětské známkové tvorby od rokn 1945, které nejen dokumentují oejvýznamnějši události tohoto důležitého období vývoje Sovětského svazu, ale zaujmou i svou pestrou obsahovou kvalitou a grafickou úrovni. Výrazné místo mezi souborem 50(10 známek zaujímají především kolekce věnované dilu a životu V. I. Lenina, ke sjezdu KSSS a dalším rozhodujícím událostem v životě sovětských národů. ŠLI BY ZNOVU Jaroslav Hejtík pracoval v únoru 1948 v kolínské Frigeře. Těžko se po tolika letech vybavují podrobnosti, ale vzpomínky na tak bouřlivou dobu jsou nevymazatelné. »Nejdříve jsme hlídali objekt Frigery. Pak jsme měli přidělen Státní statek Votěleš. Nálada a chuť do všeho byla tenkrát ohromná a naším jediným přáním bylo, aby do čela přišli naši lidé. Kdyby tenkrát došlo к nejhoršímu, šil jsmu do toho. Tenkrát to bylo bud1, anebo. Cesta mezi tím neexistovala. My jsme byli nadšeni, a přitom to vůbec nebyla žádná rekreace. Volno v té době nebylo téměř žádné. Pamatuji se, že jsme neznali nic jiného než pracovat a sloužit. Ve dvě hodiny odpoledne jsme končili a zároveň nastupovali. Ani jsme tenkrát služby nějak neurčovali. Kdo mohl a nechtěl vystřídat, držel stráž dál, protože nás bylo málo. To byl náš koloběh. Do práce a po práci s buchtami od manželky rovnou do služby. Vzpomínám si, jak jsme hlídali statek Votěleš. Dva chodili po obvodu, ostatní odpočívali. Najednou po půlnoci přiběhla spojka, že někdo skočil do jámy na řízky. Protože to byla jáma na volném prostranství, museli jsme se tam plížit. Skutečně tam škodná byla i s ukradeným šrotem. Nebo jsme hledali po stodolách zbraně, přehazovali jsme slámu a pod ní se objevil traktor. Vypátrali jsme i o mastek schovaný v rybníku. To byl náš život. Tloukli jsme se po vesnicích, hlídali kulaky, pomáhali zakládat JZD, žili jsme pro mladou republiku. A najednou přišel rok 1968 a my jsme dělali všechno špatně. To bych býval až brečel, když jsem to viděl a slyšel. Zbývalo než věřit, že se strana opět vrátí na správnou linku.« V Tatře se sešlo pár komunistů, vytypovali mezi sebou další. Nikdo nic nevěděl a najednou se v závodě objevilo jádro jednotky LM. Přibývali к němu další, kteří nosili barety a na rukávech pásky, po pracovní době se učili pochodovat, zacházet se zbraní, hlídat továrny a statky a mezitím opět pilovali výcvik a domů chodili ještě méně než na návštěvu. Je možné tohle zahodit, zapomenout? »Ne, to není možné,« říká Josef Bartůněk. »Téměř dva měsíce jsme spali v závodě, na stolech, na židlích. Jednotka se rozšiřovala, dostávali jsme kromě ostrahy továrny i úkoly venku.« A opět to byly statky, stodoly, vepříny. Vystaveni nepohodě, vystaveni zákeřným nepřátelům Onora. »Jednou po práci jsme byli odveleni na Skalku u Ltbenic, do místa častých sabotáží. V noci jsme byli v místnosti s ponocným, na němž bylo vidět, jak se nás bojí. Jeho chování bylo stále víc nápadné. Na naše hlášení pak byla u něj vykonána prohlídka. Ponocný byl ozbrojen a byl to bývalý nacista. Přesto ale těch nocí a nedělí nelituji a kdyby bylo potřeba, šel bych zase.« Tak zaznamenávali naši redaktoři vyprávění těch, kteří v únorových dnech čtyřicátého osmého roku šli proti reakci v třídním boji. Byli to dělníci ze závodů, ti, kteří v těch dnech rozhodovali spolu s pracujícími rolníky a pracující inteligencí o dalším osudu naší země. Šli tehdy a šli by dnes zase. Na páté straně dnešní Svobody vyprávějí další soudruzi o vítězství dělnické třídy. (Pokračování na str. 5.) ■ (EDNA Z MNOHA HODIN, ve které milicionáři získávali znalosti v bojové i politické přípravě.