Technický Týdenik, leden-červen 1967 (XV/1-26)
1967-01-03 / No. 1
n ‘*V.- „ "aW:~ 'VI Inf Ifl Otazníky a vykřičníky £V JP¥ Objev atomové energie je logickým pokračováním a vyvrcholením úsilí, které člověk po staletí vyvíjí při hledáni nových energetických zdrojů a naše stavba atomové elektrárny v Bohunicích na Slovensku patří k investicím, jež jsou v průmyslově vyspělých zemích běžné. Vliv na energetickou bilanci se od ní neočekává — výkonem pouhých 100 megawattů se v ni projeví způsobem takřka zanedbatelným. Má však význam pro celý další rozvoj naši jaderné energetiky a surovinové základny pro ni. Její následovník A 2 už bude třikrát větší a elektráren tohoto typu postavíme nejméně pět. lony se vlastně stanou přechodem k A 3, jež už má být schopna dodávat proud levněji než elektrárny klasické.. Uvedena do provozu má být asi v roce 1980, kdy už bude vyloučeno krýt přírůstek energetické potřeby stavbou dalších tepelných elektráren. Vždyť v příštím století mají vyhasnout jejich kotle. Nebude v nich čím topit. Náš typ jaderné elektrárny je svým způsobem světový unikát. Vyvíjíme jej ve spolupráci se sovětskými odborníky a soufiasně se zajímáme o výsledky obdobných typů v ostatních zemích. To proto, aby se náš» typ, s jehož projekci se začalo před deseti lety, dostal na světovou úroveň. ■ S vlastním průmyslem Výstavba Jaderné energetiky vyžaduje vysoké náklady. Budujeme pro ni vlastně nový a technicky velmi náročný průmysl a návratnost vložených prostředků bude sice velká, ale také především dlouhodobá. Požadavky a výsledky tohoto průmyslu působí nejen na energetiku, ovlivňuji a ovlivni I Jiná odvětvi — především výrobu přístrojů a metalurgií — a řady poznatků lze využít i prodejem licencí do zahraničí. Bude-li se ovšem postupovat pružně a rychle, což je základní podmínkou každého exportu vůbec. Jednoúčelových kapacit postavených jen pro atomové elektrárny je třeba využívat. Není však možné, aby hn.e,d .příští rok přešly k výrobě zařízení pro A 2, s nimiž se počítá pro polovinu příštího desetiletí. Z provozu A 1 jistě vyplyne řada doplňků k technologii výroby a k provozu, jež nepochybně ovlivní l projekty dalšího typu, a bez jejích zevrubného zhodnocení lze těžko začít se stavbou navazující. Jde totiž o miliardové hodnoty. Předpokládá se proto, že tyto kapacity převezmou zakázky ze zahraničí a zdá se, že by jich mohlo být dost. S výzkumnou základnou Koncepce haší Jaderné energetiky se opírá o těžkovodní konvertory. Jako paliva se užívá přírodního uranu. Dodavatelem energie jsou tyto konvertory, Jež vyrobí současně i plutonium, vhodné pro sekundární elektrárny a jejich rychlé reaktory. Jejich vývojem se už naše věda zabývá a s jejich nasazením se počítá po roce 1990. Kombinace konvertorů a rychlých reaktorů je naše cesta pro celé příští století. Proto se už dobudovává Výzkumný ústav akademie v Řeži a doplňuje nulovým reaktorem s těžkou vodou, který má dát poznatky nutné pro další rozvoj těžkovodnlch konvertorů. Počítá se také se stavbou Ostavu jaderných paliv na Zbraslavi, který se bude zabývat rozvojem palivových článků z přírodního uranu a později I jeho sloučenin. Speciální poloprovoz tohoto ústavu zabezpečí pro ústav v Řeži uran a uranové proutky pro jaderné elektrárny. Dobudovat se má I základní výrobna zařízení v plzeňské Škodovce. V plánu je 1 stavba reaktoru materiálového pro technologický a materiální, tedy v podstatě inženýrský výzkum. Stát bude v Bolevci nebo v Řeži, sloužit má výzkumu v Řeži, Škodovce i rozvoji zbraslavského ústavu. Stane se spojenou investicí několika zájemců, její konečné umístění bude výsledkem ekonomického rozboru. ■ V závodu t časem Montáž zařízen! pro A 1 potrvá dva roky, soustředí na dvanáct set lidí, což dosud u nás nemá obdoby, a klade vysoké nároky na organizátory její přípravy. Při prověrce materiálu bude zřejmě nasazen betatron — právě ten, který dostal zlatou na Světové výstavě v Bruselu. Je v provozu v Třineckých železárnách. Byly jím kontrolovány 1 mocné kužele, na nichž stojí Ždákovský most. Ukazuje se však, že ne všechny strojírenské podniky splnily své dílčí úkoly, jež pro ně z účasti na stavbě A 1 vyplývají. Týká se to především Závodů na výrobu vzduchotechnických zařízení, Vihorlatu ve Sítině, kde se zdržela stavba jeřábů, 1 modřanské Armaturky. I Srdce A 1 V odborných kruzích je známa havárie kompresoru v britské atomové elektrárně (o výkonu 500 MW). Vydržel pouhých 2000 hodin provožu a jeho porucha vyburcovala všechny výrobce kompresorů. Tedy i naši CKD, která jich pro A 1 dodává šest. Naše typy pracují s pateronásobnými tlaky. Jsou vpravdě srdcem elektrárny, protože prohánějí kysličník uhličitý jako médium, které přenáší teplo z palivových článků do dalšího procesu, končícího na turbínách. Na první pohled to není úkol složitý, ale kysličník uhličitý se nesmí smíchat s olejem, jímž se kompresory mažou. Jejich provoz musí být spolehlivý — zkoušejí se proto v CKD na experimentálním dmychadle a ve spolupráci s Elektrosilou v Leningradě. bezporuchový provoz je základní podmínkou každého průmyslového zařízení — atomové elektrárny však lze v tomto ohledu přirovnat ke kosmickým raketám. Opravovat je za chodu Je takřka vyloučeno — montérům hrozí velké nebezpečí ozářením a také nároky na čistotu práce jsou nesmírně vysoké. Zkušební provoz v dílnách výrobních podniků má proto mnoho výhod. Požadavky na čistotu nejsou tak vysoké a kromě toho — ledacos stačí jen přišroubovat nebo lehce přichytit, co při skutečném provozu elektráren musí být zavařeno. (vrj Anketa: Generální ředitelé o technice 1967 Technický týdeník ; ROČNÍK XV — V PRAZE 3. LEDNA 1967 — CENA 80 HAL. 2 První cena naší redakci Koncem minulého roku vyhlásila Státní komise pro techniku s Čs: novinářským klubem vědy a techniky výsledky soutěže zu nejúspéšněiší publicistickou činnost při popularizaci rozvode vědy a techniky. Byly uděleny dvě první ceny, kolektivu redakce Technický týdeník v Praze a kolektivu redakce Technická práce i> Bratislavě. Náš časopis získal tuto poctu za soustavnou a rozsáhlou redakční a autorskou činnost v oblasti technického rozvoje, zejména za péči, kterou věnuje fjízení technického rozvoje, za články ekonomické v této oblasti, za práce věnované boji o jakost výrobků, jakož i za pozornost, kterou věnoval moderní výpočetní technice, pracovnímu prostředí, bezpečnosti a hygieně práce a problematice vynálezcovského a zlepšovatelského hnutí. Cenu převzal vedoucí redaktor časopisu josej Dvořák. První cenu získal také redakční kolektiv časopisu Technická práce, a to za soustavnou iniciativní činnost, která přispívá k pochopení místa technického rozvoje v soudobém životě, a za přínos k řešení koncepčních a meziodvétvových problémů technického rozvoje. Cenu pře vzal vedoucí redaktor inž. Ján Krajci. Druhá cena byla udělena kolektivu redakce Technický magazín v Praze, zejména za úspěšnou činnost při po pularlzování technických problémů, objevů a technického rozvoje v široké veřejnosti. Cenu převzal vedoucí redaktor Oldřich Jendrůlek. Třetí cenu získal vedoucí redaktor časopisu Technical Digest Pavel Knobloch. V kategorií rozsáhlejších článků, komentářů, reportáží a úvah, objasňujících a prosazujících technický rozvoj, byly uděleny tři ceny, a to vedoucímu redaktoru a režiséru filmového měsíčníku Radar Oldřichu Payerovi, redaktorům televizního pořadu Voláme vynálezce a redaktorce Svobody Raise Kozáková, Stroje na zpracováni informací patři spolu s uvolněním atomové energie k největším objevům XX. století Jsou nové svou konstrukcí i problematikou, s níž souvisejí. Nelze však říci že informace sama patři mezi nejnovější objevy — naopak, lidská společnost je spjata odjakživa s informaci a s informačními procesy. Těmto strojům se však informace nesděluji písmem, i když 1 o to se usiluje. Nejčastěji se tak děje děrnou páskou nebo děrnými štítky. Na našem obrázku vidfme děrovačku Facit PE 1500, která patři k nejmodernějším svého druhu. Výsledky řešeni pak samočinný počftač sdělf obrovskou rychlosti — jeho tiskárna vydá pěl metrů papíru novinové šíře za pouhou minutu. I to se však zdá málo. JAK ŠEL ROK Lidské myšlení se dalo do pohybu. Stává se ekonomickým a kritickým, vyjadřuje názory hospodářů a ne administrativních a správních pracovníků. Změny ve faktickém jednání podniků tomu však dosud neodpovídají, bilanční napjatost se překonává pouze v její naturální formě, vedoucí pracovníci orientují svou pozornost především na schodky a nikoliv na efektivnost. Do nové soustavy řízeni a plánováni jsme vstoupili důsledně, i když v řadě přfpadů ještě s kompromisy. Platí sice jednotný obvod, ale počítá se ještě s redistribute mezí podniky, existují cenové příplatky a srážky. Systém je však logický a skloubený, kompromisy byly nutné, respektují potřebu přechodu a vycházejí z nemožnosti politiky velkého skoku. Až na vedoucí pracovníky s technickým a ekonomickým minimem a se zakrnělým smyslem pro odpovědnost přijala veřejnost nová opatřeni kladně. Nadšený souhlas se ostatně nečekal, řídit přece jen není tak snadné jako komandovat. Rozhodovat s tužkou v ruce dá práce víc, je to však zároveň daleko efektivnější. Už ochutnáváme první ovoce ekonomického řízení, třebaže ještě brzděného direktivními zásady centra: téměř pět set korun na hlavu výrobce, i lze rozdělit z výsledků podnikatelské činnosti, a zkušenost teprve ukáže, zda se tak skutečně stalo podle zásluhy. Nebyl totiž dosud ještě vynalezen přístroj, kterým se dala měřit Intenzita iniciativy a rovnostářské tendence byly daleko silnější než dříve Pozorování a zkoumáni faktů nám pomohlo oprošťovat se od pověry, která poznamenala vývoj posledních let. Spočívala v představě, že sociální pokrok má převahu a že zároveň přináší i pokrok vědecký a technický, že z něho jako se stromu padaji uzrálá jablka vynálezů, racionalizace i dobrých a spravedlivých vztahů mezi lidmi. Ukázalo se však, že přeměna ekonomické a sociální struktury nevede automaticky ke všem ostatním formám pokroku a zejména k větši spravedlnosti při rozdělováni výrobních úkolů, spotřebního zboží i kulturních hodnoty Rozvoj naši společnosti může zabezpečit pouze výroba, dobré hospodaření s Jejími výsledky a správná organizace řízení. Toho lze dosáhnout především tak, že se otevrou všechny brány Iniciativě a schopnostem lidi, Jímž se zároveň má za výsledky jejich práce dostat přiměřeného společenského uznání, a to 1 v jeho nejmateríálnějšl a nejvíce klasické podobě. Proto mé takový význam denlvellzace. S obtížnosti tohoto problému se už seznámil každý, kdo se ho pokusil řešit, a většině už je také jasné, že se nedá odložit ad akta. Rovnostářstvi se však nedá odstranit na jediném místě, v jednom podniku, takové pokusy by příliš ovlivnila okolí. Nevýhodou také je, že nivelizace mé příliš hluboké kořeny, byla projevem masového odporu k bezpracným a nezaslouženým ziskům a důchodům, a ten šel tak daleko, že setřel 1 rozdíly zasloužené. Přesto nelze naší nivelizaci upřít určitý progresivní výsledek, a to že ekonomicky sblížila lidi. To zůstává i dalším cílem naší mzdové politiky — půjde ovšem o ekonomické sblížení na úrovni kvalifikovaného a na úrovni kvalifikace, nevytvoř! tedy dělicí čáru mezi dělníky a techniky, ale postaví hráz mezi nekvalifikovaným dělníkem a specialistou, mezi vzdělaným technikem a jeho druhem, který zaspal dobu. VLASTISLAV VRKOC