Technický Týdenik, červenec-prosinec 1968 (XVI/27-52)
1968-12-03 / No. 48
5sJ SŽ; Proton v kosmickém prostoru technický týdeník m V PRAZE 3. PROSINCE 1968 ■ ROČNÍK XVI ■ CENA 1 KČS Sérii kosmických překvapení připravil Sovětský svaz v minulých dnech. Vyzkoušel třídílnou kosmickou loď Sojuz, z letu kolem Měsíce dostal zpět na mateřskou půdu dvě laboratoře typu Sundá a na oběžnou dráhu poslal nejtěžší družici — sedmnáctitunový Proton 4. Úkolem Protonu je zkoumat energetické spektrum kosmického zářeni vysokých energií • vyhledávat i záhadné „kvarky“ — Částice s nábojem o dvě třetiny menši, než je základní náboj elektronů. Proton má na palubě složitá zařízení o váze 12,3 tuny; automaticky rozdělují částice podle energií, vybírají jen ty, které mají velmi vysokou energii, určují jejich podstajtu, zkoumají dynamiku jejich srážek s atomovými jádry zkušebních terčů a výsledky sdělují do řídicího ústředí. V naší kresbě je řez do tělesa Protonu: V je vnější a B vnitřní plást, v hermetickém prostoru K je blok vědecké aparatury. Na vnějším plášti jsou panely slunečních baterií P, antény telemetrického, velitelského a měřícího souboru A a orientační soustava O. Vložená schéma ukazuje jádro vědeckého zařízení — ionizační kalarimetr. Proniká jím částice kosmického záření |1) a přitom se štěpí. Číslem 2 jsou označeny dva počítače částic, bloky z tuhy a polyetylénu (3) slouži k průzkumu střetávání částic s atomy uhlíku a vodíku; situace zachycuje detektor (4). Energie prvotní částice přejde do spršky druhotných částic, utlumovaných v bloku ocelových ploten (5), mezi nimiž jsou scintilátory z plastické hmoty. Energie se pak měří ve fotoelektrických násobičích (6). Proton 4 se pohybuje ve výši 255—495 km a tam plní úkoly, na které by bylo jinak třeba postavit obrovské urychlovače, v nynější době sotva realizovatelné. Výzkumy Protonu mohou přispět k poznání těch nesmírných procesů* které ovlivňují Galaxii a možná celý vesmír. Dodáváme ještě, že Proton byl dopraven na oběžnou dráhu raketovým nosičem o výkonu 60 miliónů koňských sil. je to ona raketa, o které hovořil v Pravdě maršál Krylov jako |ádru sovětské strategické raketové zbraně na dopravu jaderných náloži. vodu z Reky může proměňovat v křišťálově čistou pitnou vodu nevelké a jednoduché zařízení ÜV-1 vyrobené v závodě ČKD Dukla Praha. je založeno na principu náplavné filtrace a schopno během 30 minut po zastavení u zdroje začít dodávat pitnou nebo užitkovou vodu s kapacitou 3000 až 4000 litrů za hodinu. Zařízení, které začne závod sériově vyrábět v příštím roce, najde uplatnění na stavbách a v místech přírodních katastrof a má všechny předpoklady stát se i výhodným exportním artiklem. Na snímku dole montéři Josef Havel a Rudolf juřický připravují pojízdnou úpravnu vody ke zkouškám a vlevo Rudolf juřický připravuje čerpadlo ke spaštěnl. SB 250 je už ve funkčních zkouškách. ]e to plavidlu na hloubení a údržbu plavebních drah na sovětských veletocích. Svými rozměry (délkou 77 a šířkou 11 m) as obrovským výkonem 2500 m3 vytěžené zeminy za hodinu patři k největším na světě a je zatím jediným na evropském kontinentě. Do roku 1970 bude vyrobena v Českých loděnicích v Praze-Libní série dalších 7 sacích bagrů stejných parametrů. olet Letos oslavuje 250. výročí svého vzniku nejstarší technická knihovna světa, Státní technická knihovna v Praze. Z původní knihovny inženýrské školy, založené roku 1718 Ch. J. Willenbergem. později knihovny Stavovského polytechnického ústavu a konečně Knihovny vysokých škol technických vyrostla knihovna, která se svým. významem i rozsahem radí mezi nejpřednější v Evropě. S velkou péči uchovává svůj historický fond, který dokumentuje dlouholetý rozvoj vědy a techniky u nás i v zahraničí. Mezi nejvýznamnější díla a unikáty, kterými se může pochlubit, patří spisy Albrechta Dtirera, Christopha Cellaria, J. Bernoulliho, G. Agricoly, L. Eulera, knihy vydané u Elseviera, Planttna apod. V současné době má knihovna více než půl miliónu knih a časopisů a dalšího půl miliónu speciální technické literatury, především firemní. Poskytuje statisíce výpůjček, mikrofilmů a kopií ze svých zdrojů informačních pramenů, vydává bibliografické soupisy, zpracovává rešerše, poskytuje bibliografické informace. Buduje ústřední dokumentační fond a ústřední evidence speciálních zdrojů vědeckotechnických informací běžně nedostupných. Jako složka Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací představuje základní, neodmyslitelnou složku celostátní soustavy československých knihoven i sítě pracovišť vědeckotechnických Informací. Informační zdroje knihovny slouží každodenně pracovníkům vědeckých a výzkumných pracovišť, výroby 1 vysokých škol. Státní technické knihovně bylo u příležitosti výročí jejího založení navrženo státní vyznamenání. VĚDECKOTECHNICKÝ ROZVOJ A ŘÍZENÍ Věda a technika jsou společnosti užitečné, jsou-li jejich výsledky realizovány. K realizaci však nedochází obvykle samovolně. Je možná jeti za určitých materiálních, ekonomických a společenských podmínek, na jejichž utváření máji podstatný vliv řídící orgány všech stupňů. Řízení sí nejčastěji uvědomujeme ve spojení s rozhodovací pravomocí, s organizační podřízeností jednoho pracovníka druhému, nebo jako ovládání mechanismů člověkem. Řízení /e však především práce jako každá, jiná. Má svou poznávací fázi, kdy se shromažďují znalosti o řízených objektech a procesech a tvoří se z nich program činnosti, a fázi výkonnou, kdy se vyhrané poznatky převádějí. do formy příkazů, úkolů a jiných popudů pro produktivní práci. Zdrojem poznatků pro řízení je véda i praxe. Nejvýhodnější je, kombinuje-li řízení oba zdroje informací tak, aby se vzájemně ověřovaly v nezaměnitelném pořádku. Tím získává řízení zpětnou vazbu, nepostradatelnou k tomu, aby mohlo být skutečným systémem. V praxi se ovšem stává, že řídící orgány nedostatečně propojují činnost vědy a výroby a připouštějí, aby impulsy vědy ke zvýšení technické úrovně práce přicházely do výroby . jen náhodně. Nepodporují dostatečně ani zájem vědců o potřeby podniků. Místo vědeckých informací se dostávají v takových případech do oběhu, nekvalifikované a neověřené, Informace a uspokojení okamžitých potřeb se stává důležitějším než zdokonalování práce. Důsledky bývají předmětem kritik. Poukazuje se například na to, že se v oblasti teorie kup! poznatky, kterých společnost nepoužívá, a tudíž se umrtvuje společenská práce, která mohla být lépe vynaložena v produktivní sféře. Dochází i k obviňování vědy, že se zabývá společensky neaktuálními problémy. Vzniká odcizení mezi teorii a praxí, rozpory atd. Paralelně s tím však zjišťujeme na druhé straně zaostávání technické úrovně výroby, nízké využití základních fondů, surovin, energie, stagnující úroveň produktivity práce při zvyšujících se výrobních nákladech apod. Sortiment výroby neodpovídá potřebám společností. Klade se otázka zastavení neefektivních výrob. Dochází tedy k rozptylování sil a prostředků ve vědě 1 ve výrobě a k nebezpečí živelného vývoje výrobních sil, které může při dnešní jejich úrovni způsobit vážné materiální škody (například na životním prostředí, zdraví lidí apod.) i antagonické rozpory mezí zájmy společenských skupin (například mezí dělníky a technickou inteligencí). Řízení, které se nedovede vyhnout podobným jevům, nemůže být pochopitelně považováno za efektivní. Ale ani příliš tuhé spojení vědy a výroby nemusí přinést žádoucí efekt. Ze snahy využít ihned každého nového poznatku a přinutit výrobu, aby za každou cenu zaváděla novou techniku, mohou vznikat jiné problémy, např. spor, zda je v souladu se svobodou bádání, (Pokračování na 3. straně/