Technický Týdenik, leden-červen 1970 (XVIII/1-26)

1970-01-13 / No. 2

V čisle dokončeni Plánu odborných akci ČSVIS1970 technický týdeník m V PRAZE 13. LEDNA 1970 ■ ROČNÍK XVIII ■ CENA 1 KČS Program 1970 Na předsednictvu federální vlády £SSR se konala tla­ková konference, kde hovořili místopředseda vlády a mi­nistr plánování Ing. Václav Hůla a spolupracovníci k ná­rodohospodářskému plánu pro rok 1970. Výklad začal příznivou informací: Výpočty nejsou dosud hotovy, ne­příznivé povětrnostní 1 jiné podmínky přinesly v pro­sinci nesporné ztráty, a přesto je ve druhém pololetí uplynulého roku očividné určité zlepšeni v chodu ná­rodního hospodářství. Ekonomika žila a pracovala o ně­co lépe a klidněji, a o tento fakt se také opírá náročný, ale podle slov místopředsedy vlády střízlivý a reálný projekt národohospodářského plánu pro letošní rok. Při tvorbě plánu byly k dispozici podklady z podniků, jak si onv představovaly úkoly nového roku. Nebyly však použitelné, protože ve svém souhrnu neznamenaly ekonomicky pokrok, spíše naopak. Kdyby plán vycházel z podnikových údajů, pak by se podnikové sféře muselo přidat 18 miliard Kčs na investice (přičemž plán in­vestiční výstavby se v uplynulém roce nesplnil ve výši asi 11 miliard), na mzdy dát o dvě miliardy více a za­jistit dalších 50 tisíc pracovníků, ale naopak by chy­bělo za 10 až 14 miliard Kčs zboží na trhu a zahra­niční obchod by byl chudší o výrobky v hodnotě asi 10 miliard koruh. Ministr Hůla řekl otevřeně, že to byla hlediska nepřijatelná. Plán na rok 1970 — závazný pro­gram hospodářské politiky — je tedy vcelku k podni­kům náročnější v zájmu společností. V současných dnech vrcholí velmi důležitá etapa rozpisu plánu až na podniky. Podaři li se rozpis a bude-li úspěšný i nástup do prvních měsíců ve výrobě, pak lze hovořit o slibném úspěchu ekonomiky a o nástupu k řešení dlouholetých problémů. Naše ekonomika má stále šanci řešit problé­my státním plánem a dostat se během několika příštích let z obtíží bez „razantních opatření“, která by postihla životni zájmy pracujících, zdůraznil mlrtisťr Hůla. Zna­mená to ovšem skoncovat se stavem, kdy jednu třetinu našeho národního důchodu utápíme v rozestavěnosti, (která nyní dosahuje závratné částky 90 miliard a je větší než roční objem investic 83 miliard Kčs), drúhou umrtvujeme v nadměrných výrobních zásobách (vloni od ledna do září byl zaznamenán další růst o 14 mi­liard Kčs) a teprve zbývající třetiny národního důchodu využíváme ke krytí potřeb společnosti. Tím je i naznačena cesta, jak chceme plán plnit. Pou­ze s prostředky, které jsou k dispozici. Účelně, šetrně, s využitím dosavadních velkých rezerv. Jedním z hlav­ních záměrů plánu je důsledné snížení rozestavěnosti a přísné posuzování nových akcí, což je 1 cílem nového povolovacího řízení. Ze to nemusí být na úkor výroby samotné, dokazují nové podklady: k lepšímu využití exis­tujících kapacit vyrábějících žádané výrobky by bylo možno okamžitě nasadit 100 tisíc pracovních sil, kdyby ovšem byly k dispozici. Důležitým záměrem plánu je dosáhnout zásadního, viditelného zlepšení na domácím trhu. Dodávky zboží se zvyšují o 5,7 % a navíc plán pa­matuje na rezervní prostředky k nákupu surovin pro tyto účely i s tím, že by i podniky vyrábějící výrobní prostředky mohly využít svých dodatkových zdrojů a obohatit trh. Velmi náročné úkoly budou mít podniky při plnění úkolů zahraničního obchodu. Naše zahraničně obchodní bilance se v poslední době dále zhoršila, ni­jak ji nezlepší například letošní nákupy masa v zahra­ničí v hodnotě jedné miliardy devizových korun. Rovno­váhy na trhu by se v dané situaci sotva dosáhlo bez jisté regulace mezd a příjmů obyvatelstva, kde se po­čítá jen s mírným vzestupem při stabilitě cen a neměn­ností životních nákladů. Pozornosti si zaslouží i fakt, že plán zahrnuje první malé krůčky směrem ke struktu­rálním změnám jistou preferencí potravinářského a spo­­třebního^prúmyslu, výroby stavebních hmot a bytové výstavby, ač Je jasné, že síly k výraznému obratu bude mít až příští pětiletka. Máme tedy před sebou střízlivý ekonomický program, který plně počítá & využíváním rezerv, s neinvestičními faktory rozvoje, neboť téměř celý přírůstek národního důchodu (5,2 °/o) mé přinést zvýšená produktivita práce a z odvětví pak mají mít na vytvořeném národním dů­chodu největší' podíl průmysl (00,8%), zemědělství a stavebnictví. A tím je řečeno vše o tom. jaké jsou úkoly těch, v jejichž rukách je technický rozvoj a ra­cionalizace práce vůbec. (jkš/ LETOS se do Tater sjede elita zimních sportovců z celého »věta. Připravili jsme se je přijmout v novém hotelu na Štrbském plese i v mnoha dalších zařízeních, které jsme tu ku příležitosti světového mistrovství v lyžování vybudovali. ODBORY A ZDROJE Pozornost odborářů a techni­ků organizovaných ve vědeckých společnostech se obrací k zá­kladním otázkám výroby. Jde o využití a rozšíření všech kapa­cit, a dobré jsou k tomu všech­ny prostředky: rezervy ve využi­tí pracovní doby, organizace práce, lepší řízení, technická zlepšení, brigádnické zákroky o sobotách a nedělích, převádě­ní — dočasné — techniků na výrobní pracoviště a dokonce i řešení nejjednodušší, které před­stavuje přesčasová práce. Pro­tože její nevýhody jsou až příliš zřetelné (prudký růst nákladů), stává se nezřídka, že se pracov­níci zříkají příplatku, pokud se přímo nerozhodli pracovat tako­vou směnu navíc zdarma. Prací se tedy řeší současné potíže. A tl, kdož jl dávají navíc, žádají, aby se s jejích normálním úsilím j aktivi­tou dobře hospodařilo. Současnost je tedy zároveň 1 ve znamení růstu ná­roků na řízení a organizaci. Organizá­toři na všech stupních jsou pod tla­kem ekonomickým, ale daleko účin­něji na ně působí konkrétní kritika jimi řízených pracovníků. Protože vý­robní porady se dosud nepodařilo v dřívějším rozsahu obnovit, zpro­středkovávají ji odboroví funkcionáři a představitelé závodních poboček vě­deckotechnických společností. Organizáce práce Výroba, která se dříve řídila pouze technologií, vstřebává ke svému pro­spěchu Již několik let poznatky věd o práci. Je až paradoxní, že do dílen je přinášejí především technici. Odbo­roví funkcionáři je pohříchu necháva­jí stranou svého zájmu, přednáškový ruch v ČSVTS je však poslední léta stále víc ve znamení věd sahajících do nitra člověka. Inženýři pověření organizaci se za­čali zabývat motivací. Aby mohli ma­ximálně zabezpečovat efektivní využi­tí všech zdrojů produktivity práce § učinit z člověka rozhodující složku výrobních sil. Jde jim tedy o soulad principu organizace práce s motivací pracovníků a přibývá důkazů, že dílo se jim daří. Odbory, orientující se na využití zdrojů, dbají stále více na je­jich slova a činy. Už proto, že se pře­svědčily, že vědy o práci vlastně kul­tivují a racionalizují většinu zkušenos­tí odborových funkcionářů z posled­ních let a jen jinak hlásají zásadu, že každý čin ve prospěch pracovníka vět­šinou přináší daleko větší prospěch výrobě. /Pokračování na 3. straně) JEDNA ŽIVÁ proti padesáti ukrytým pod kapotou je v-obtížných podmín­kách letošní zimy obrázek dost hojný, a majiteli vozu /v' tomto případě NSU/ jistě v té chvíli přijde velmi vhod, když ta jedna koňská sila trumfne těch padesát. nAfruwor s ing. Pavlem Erbanem, ředitelem pro rozvoj elektrizační soustavy ČEZ Letošní zima není pro energe­tiku snadná. Jaká je vlastné situace? čeká nás ještě dost obtíží. Dík včas­ným opatřením se sice podařilo na­plnit skládky uhlí v elektrárnách, ale ty je nutné za každou cenu udržet na úměrné výši pro krytí výkyvů spotře­by a přisunu uhlí až do února. Elek­trárny v zahraničí mají ovšem sklád­ky mnohem větší. K palivovým obtížím přistupují 1 malé průtoky na vodních tocích. Vodní elektrárny představova­ly na podzim vždy až 1Ü00 MW vý­konu, letos však stěží polovinu, takže dál roste zatížení klasických elektrá­ren a zvyšuje se spotřeba uhlí. Za­číná se také projevovat nedostatek elektrárenských výkonů. Pro případ kumulace poruch nejsou totiž k dis­pozici dostatečné dispečerské výkony, jak se říká nepostradatelným a nut­ným rezervám. Co je tedy třeba v této chvíli říci odběratelům elektřiny? Naše domácnosti odebírají vcelku jen osm procent v ČSSR opatřené elek­trické energie a občany tedy pouze žádáme, aby hospodařili rozumně. Omezení nepožadujeme. Přísnou disci­plínu by mělo projevit 16 tisíc velko­odběratelů. Kdo si mysli, že jeho úspo­ry situaci nezachrání, ať si uvědomí, že snad právě on může být onou po­slední kapičkou, kterou číše přeteče, že i on pak doplatí na to, budeme-li nuceni sáhnout po vypínačích. Vláda stanovila úsporu 5 procent energie a odběr musí být omezován ve stanove­ných časových úsecích. S postihy za nekázeň v odběru se tentokrát nepočítá? Ty se týkají několika desítek nej­větších odběratelů, kteří spotřebují 75 proč. veškeré naší elektřiny. Ti se musí smířit 9 postihy za neplněni plá­novaného odběru. Za navíc odebrané množství budou platit desetinásobnou cenu. Dosud je totiž cena netlačí, v průměru představuje v průmyslu vět­šinou jen dvě až tři procenta vlast­ních nákladů. Přitom velkoodběratelé mají technické možnosti k úsporám, ale ne každý energetik ovládá tech­nologii svého závodu, aby vhodně po­radil, ne každý dobrý závodní ener­getik je také plně uznáván. Mám tu při ruce příklad: U nás k výrobě jed­né tuny hliníku spotřebujeme přes 20 tisíc kWh, v zahraničí 16 tisíc kWh. Zimou starosti neskončí, spíše naopak. Energetika vstupuje do velmi těžkého období, které má kulminovat od roku 1973. V čem vidíte příčiny? Vzpomínáte, jak byl náš resort po­dobně jako hornictví označován za preinvestovaný? Mám připomenout nekonečná jednání o umístění někte­rých nových elektráren? Pamatujeme krizi v roce 1962—1963, kdy chybělo 300 MW Instalovaných výkonů. Bude chybět mnohem víc! Stavby nových elektráren se plynule zahajovaly až do r. 1966, kdy však nastalo z uvede­ných příčin nebezpečné vakuum. Také v letech 1967 až 1969 byla kontinuita záměru zahájit každý rok jednu vel­kou elektrárnu porušena. S ohledem na téměř osmiletý cyklus výstavby v energetice pocítíme následky v nej­­bllžších létech. Kroky k radikální ná­pravě se naopak mohou projevit až po roce 1975. Vezměme zkrátka na vědo­mí, že jsme v posledních osmi letech rozestavěli místo osmi jen tři velké elektrárny, což *e nutně projeví. Omezení investic bylo zřejmé chybné. Lze se však divit ná­rodním výborům, když vás v zá­jmu občanů nechtějí na svá území pustit? Občané však také žádají elektřinu! Víme, že elektrárna životnímu pro­středí neprospěje, ale přesto Její vli­vy nejsou adekvátní tomu, co se ko­lem přípravy stavebních akcí děje. Jsou jiné, daleko horší zdroje znečiš­ťování ovzduší — automobily, domácí topeniště,.ostatní průmysl. Kdybychom nemuseli v roce 1966 odejít ze stave­niště elektrárny Všestudy, mohla jít tato elektrárna v roce 1972 do provo­zu. Tím vlastně začala kritická situace (Pokračováni na 3. Straně!

Next