Technický Týdenik, leden-červen 1970 (XVIII/1-26)
1970-01-13 / No. 2
V čisle dokončeni Plánu odborných akci ČSVIS1970 technický týdeník m V PRAZE 13. LEDNA 1970 ■ ROČNÍK XVIII ■ CENA 1 KČS Program 1970 Na předsednictvu federální vlády £SSR se konala tlaková konference, kde hovořili místopředseda vlády a ministr plánování Ing. Václav Hůla a spolupracovníci k národohospodářskému plánu pro rok 1970. Výklad začal příznivou informací: Výpočty nejsou dosud hotovy, nepříznivé povětrnostní 1 jiné podmínky přinesly v prosinci nesporné ztráty, a přesto je ve druhém pololetí uplynulého roku očividné určité zlepšeni v chodu národního hospodářství. Ekonomika žila a pracovala o něco lépe a klidněji, a o tento fakt se také opírá náročný, ale podle slov místopředsedy vlády střízlivý a reálný projekt národohospodářského plánu pro letošní rok. Při tvorbě plánu byly k dispozici podklady z podniků, jak si onv představovaly úkoly nového roku. Nebyly však použitelné, protože ve svém souhrnu neznamenaly ekonomicky pokrok, spíše naopak. Kdyby plán vycházel z podnikových údajů, pak by se podnikové sféře muselo přidat 18 miliard Kčs na investice (přičemž plán investiční výstavby se v uplynulém roce nesplnil ve výši asi 11 miliard), na mzdy dát o dvě miliardy více a zajistit dalších 50 tisíc pracovníků, ale naopak by chybělo za 10 až 14 miliard Kčs zboží na trhu a zahraniční obchod by byl chudší o výrobky v hodnotě asi 10 miliard koruh. Ministr Hůla řekl otevřeně, že to byla hlediska nepřijatelná. Plán na rok 1970 — závazný program hospodářské politiky — je tedy vcelku k podnikům náročnější v zájmu společností. V současných dnech vrcholí velmi důležitá etapa rozpisu plánu až na podniky. Podaři li se rozpis a bude-li úspěšný i nástup do prvních měsíců ve výrobě, pak lze hovořit o slibném úspěchu ekonomiky a o nástupu k řešení dlouholetých problémů. Naše ekonomika má stále šanci řešit problémy státním plánem a dostat se během několika příštích let z obtíží bez „razantních opatření“, která by postihla životni zájmy pracujících, zdůraznil mlrtisťr Hůla. Znamená to ovšem skoncovat se stavem, kdy jednu třetinu našeho národního důchodu utápíme v rozestavěnosti, (která nyní dosahuje závratné částky 90 miliard a je větší než roční objem investic 83 miliard Kčs), drúhou umrtvujeme v nadměrných výrobních zásobách (vloni od ledna do září byl zaznamenán další růst o 14 miliard Kčs) a teprve zbývající třetiny národního důchodu využíváme ke krytí potřeb společnosti. Tím je i naznačena cesta, jak chceme plán plnit. Pouze s prostředky, které jsou k dispozici. Účelně, šetrně, s využitím dosavadních velkých rezerv. Jedním z hlavních záměrů plánu je důsledné snížení rozestavěnosti a přísné posuzování nových akcí, což je 1 cílem nového povolovacího řízení. Ze to nemusí být na úkor výroby samotné, dokazují nové podklady: k lepšímu využití existujících kapacit vyrábějících žádané výrobky by bylo možno okamžitě nasadit 100 tisíc pracovních sil, kdyby ovšem byly k dispozici. Důležitým záměrem plánu je dosáhnout zásadního, viditelného zlepšení na domácím trhu. Dodávky zboží se zvyšují o 5,7 % a navíc plán pamatuje na rezervní prostředky k nákupu surovin pro tyto účely i s tím, že by i podniky vyrábějící výrobní prostředky mohly využít svých dodatkových zdrojů a obohatit trh. Velmi náročné úkoly budou mít podniky při plnění úkolů zahraničního obchodu. Naše zahraničně obchodní bilance se v poslední době dále zhoršila, nijak ji nezlepší například letošní nákupy masa v zahraničí v hodnotě jedné miliardy devizových korun. Rovnováhy na trhu by se v dané situaci sotva dosáhlo bez jisté regulace mezd a příjmů obyvatelstva, kde se počítá jen s mírným vzestupem při stabilitě cen a neměnností životních nákladů. Pozornosti si zaslouží i fakt, že plán zahrnuje první malé krůčky směrem ke strukturálním změnám jistou preferencí potravinářského a spotřebního^prúmyslu, výroby stavebních hmot a bytové výstavby, ač Je jasné, že síly k výraznému obratu bude mít až příští pětiletka. Máme tedy před sebou střízlivý ekonomický program, který plně počítá & využíváním rezerv, s neinvestičními faktory rozvoje, neboť téměř celý přírůstek národního důchodu (5,2 °/o) mé přinést zvýšená produktivita práce a z odvětví pak mají mít na vytvořeném národním důchodu největší' podíl průmysl (00,8%), zemědělství a stavebnictví. A tím je řečeno vše o tom. jaké jsou úkoly těch, v jejichž rukách je technický rozvoj a racionalizace práce vůbec. (jkš/ LETOS se do Tater sjede elita zimních sportovců z celého »věta. Připravili jsme se je přijmout v novém hotelu na Štrbském plese i v mnoha dalších zařízeních, které jsme tu ku příležitosti světového mistrovství v lyžování vybudovali. ODBORY A ZDROJE Pozornost odborářů a techniků organizovaných ve vědeckých společnostech se obrací k základním otázkám výroby. Jde o využití a rozšíření všech kapacit, a dobré jsou k tomu všechny prostředky: rezervy ve využití pracovní doby, organizace práce, lepší řízení, technická zlepšení, brigádnické zákroky o sobotách a nedělích, převádění — dočasné — techniků na výrobní pracoviště a dokonce i řešení nejjednodušší, které představuje přesčasová práce. Protože její nevýhody jsou až příliš zřetelné (prudký růst nákladů), stává se nezřídka, že se pracovníci zříkají příplatku, pokud se přímo nerozhodli pracovat takovou směnu navíc zdarma. Prací se tedy řeší současné potíže. A tl, kdož jl dávají navíc, žádají, aby se s jejích normálním úsilím j aktivitou dobře hospodařilo. Současnost je tedy zároveň 1 ve znamení růstu nároků na řízení a organizaci. Organizátoři na všech stupních jsou pod tlakem ekonomickým, ale daleko účinněji na ně působí konkrétní kritika jimi řízených pracovníků. Protože výrobní porady se dosud nepodařilo v dřívějším rozsahu obnovit, zprostředkovávají ji odboroví funkcionáři a představitelé závodních poboček vědeckotechnických společností. Organizáce práce Výroba, která se dříve řídila pouze technologií, vstřebává ke svému prospěchu Již několik let poznatky věd o práci. Je až paradoxní, že do dílen je přinášejí především technici. Odboroví funkcionáři je pohříchu nechávají stranou svého zájmu, přednáškový ruch v ČSVTS je však poslední léta stále víc ve znamení věd sahajících do nitra člověka. Inženýři pověření organizaci se začali zabývat motivací. Aby mohli maximálně zabezpečovat efektivní využití všech zdrojů produktivity práce § učinit z člověka rozhodující složku výrobních sil. Jde jim tedy o soulad principu organizace práce s motivací pracovníků a přibývá důkazů, že dílo se jim daří. Odbory, orientující se na využití zdrojů, dbají stále více na jejich slova a činy. Už proto, že se přesvědčily, že vědy o práci vlastně kultivují a racionalizují většinu zkušeností odborových funkcionářů z posledních let a jen jinak hlásají zásadu, že každý čin ve prospěch pracovníka většinou přináší daleko větší prospěch výrobě. /Pokračování na 3. straně) JEDNA ŽIVÁ proti padesáti ukrytým pod kapotou je v-obtížných podmínkách letošní zimy obrázek dost hojný, a majiteli vozu /v' tomto případě NSU/ jistě v té chvíli přijde velmi vhod, když ta jedna koňská sila trumfne těch padesát. nAfruwor s ing. Pavlem Erbanem, ředitelem pro rozvoj elektrizační soustavy ČEZ Letošní zima není pro energetiku snadná. Jaká je vlastné situace? čeká nás ještě dost obtíží. Dík včasným opatřením se sice podařilo naplnit skládky uhlí v elektrárnách, ale ty je nutné za každou cenu udržet na úměrné výši pro krytí výkyvů spotřeby a přisunu uhlí až do února. Elektrárny v zahraničí mají ovšem skládky mnohem větší. K palivovým obtížím přistupují 1 malé průtoky na vodních tocích. Vodní elektrárny představovaly na podzim vždy až 1Ü00 MW výkonu, letos však stěží polovinu, takže dál roste zatížení klasických elektráren a zvyšuje se spotřeba uhlí. Začíná se také projevovat nedostatek elektrárenských výkonů. Pro případ kumulace poruch nejsou totiž k dispozici dostatečné dispečerské výkony, jak se říká nepostradatelným a nutným rezervám. Co je tedy třeba v této chvíli říci odběratelům elektřiny? Naše domácnosti odebírají vcelku jen osm procent v ČSSR opatřené elektrické energie a občany tedy pouze žádáme, aby hospodařili rozumně. Omezení nepožadujeme. Přísnou disciplínu by mělo projevit 16 tisíc velkoodběratelů. Kdo si mysli, že jeho úspory situaci nezachrání, ať si uvědomí, že snad právě on může být onou poslední kapičkou, kterou číše přeteče, že i on pak doplatí na to, budeme-li nuceni sáhnout po vypínačích. Vláda stanovila úsporu 5 procent energie a odběr musí být omezován ve stanovených časových úsecích. S postihy za nekázeň v odběru se tentokrát nepočítá? Ty se týkají několika desítek největších odběratelů, kteří spotřebují 75 proč. veškeré naší elektřiny. Ti se musí smířit 9 postihy za neplněni plánovaného odběru. Za navíc odebrané množství budou platit desetinásobnou cenu. Dosud je totiž cena netlačí, v průměru představuje v průmyslu většinou jen dvě až tři procenta vlastních nákladů. Přitom velkoodběratelé mají technické možnosti k úsporám, ale ne každý energetik ovládá technologii svého závodu, aby vhodně poradil, ne každý dobrý závodní energetik je také plně uznáván. Mám tu při ruce příklad: U nás k výrobě jedné tuny hliníku spotřebujeme přes 20 tisíc kWh, v zahraničí 16 tisíc kWh. Zimou starosti neskončí, spíše naopak. Energetika vstupuje do velmi těžkého období, které má kulminovat od roku 1973. V čem vidíte příčiny? Vzpomínáte, jak byl náš resort podobně jako hornictví označován za preinvestovaný? Mám připomenout nekonečná jednání o umístění některých nových elektráren? Pamatujeme krizi v roce 1962—1963, kdy chybělo 300 MW Instalovaných výkonů. Bude chybět mnohem víc! Stavby nových elektráren se plynule zahajovaly až do r. 1966, kdy však nastalo z uvedených příčin nebezpečné vakuum. Také v letech 1967 až 1969 byla kontinuita záměru zahájit každý rok jednu velkou elektrárnu porušena. S ohledem na téměř osmiletý cyklus výstavby v energetice pocítíme následky v nejbllžších létech. Kroky k radikální nápravě se naopak mohou projevit až po roce 1975. Vezměme zkrátka na vědomí, že jsme v posledních osmi letech rozestavěli místo osmi jen tři velké elektrárny, což *e nutně projeví. Omezení investic bylo zřejmé chybné. Lze se však divit národním výborům, když vás v zájmu občanů nechtějí na svá území pustit? Občané však také žádají elektřinu! Víme, že elektrárna životnímu prostředí neprospěje, ale přesto Její vlivy nejsou adekvátní tomu, co se kolem přípravy stavebních akcí děje. Jsou jiné, daleko horší zdroje znečišťování ovzduší — automobily, domácí topeniště,.ostatní průmysl. Kdybychom nemuseli v roce 1966 odejít ze staveniště elektrárny Všestudy, mohla jít tato elektrárna v roce 1972 do provozu. Tím vlastně začala kritická situace (Pokračováni na 3. Straně!