Technický Týdenik, leden-červen 1970 (XVIII/1-26)

1970-06-30 / No. 26

technický týdeník s \n\ V PRAZE 30. ČERVNA 1970 fl ROČNÍK XVIII fl CENA 1 Kčs Člověk o automobil KUPÉ GT 1100 Ostavu pro výzkum motorových vozidel je jednou ze čtyř československých novinek na mezinárodní výstavě Člověk a automobil — IEMA ’70. Tři z nich jsou ve stánku motoristického časopisu Automobil: náš první měst­ský elektromobil z Výzkumného ústavu elektrických strojů točivých v Brně, nový závodní vůz formule Škoda (předvá­děný s karosérií i názorně bez povrchových dílů, kde si každý může prohlédnout podrobně jeho konstrukci), a ko­nečně první československý sportovní automobil do terénu — Škoda Buggy. A ten čtvrtý, nejvýznamnější, je v expozici Ostavu pro výzkum motorových vozidel Praha. Je to dvou­místné kupé s upraveným motorem Škoda 1100. Jeho uspo­řádání je zřejmé z obrázku, který přetiskujeme ze 6. čísla letošního ročníku časopisu Automobil. Tam naleznete o něm další informace, četné fotografie a podrobný popis z pera jeho hlavního tvůrce, ing. Milana Vacka. SOJ&JZ 9: SOUBOJ ČLOVĚKA ČLEN AS^RONAWHCKÉ S AUTOMATEM KOMISE ČSAV Když 1. června startoval na oběž­nou dráhu sovětský Sojuz 9, bylo zřej­mé, že dochází k dalšímu ryze pra­covnímu letu kosmické lodi nového typu. Z dřívějších letů této lodi víme, že jde o víceúčelový kosmický do­pravní prostředek, který umožňuje až měsíc trvající let dvoučlenné až tří­členné posádky po oběžné dráze oko­lo Země a jenž je schopen manévrů směřujících k vyhledání jiného po­dobného tělesa, přiblížení se k němu a dokonce ke vzájemnému spojení. Tyto vlastnosti předurčují lodi typu Sojuz, aby se staly technickým „zá­rodkem“, z něhož budou jednou vy­růstat velké orbitální stanice, a aby byl 1 potom dopravním prostředkem, s jehož pomocí budou na orbitální stanici cestovat další pracovníci, za­tímco jiní se v něm budou vracet do svých pozemských domovů. Skutečný průběh letu Sojuzu 9 plně potvrdil, že šlo především a pracovní inženýrský let. Během jeho téměř osmnáctidenního letu došlo totiž k ce­lé řadě akcí, které je nutno jedno­značně vyhodnotit jako zkoušku toho neb onoho technického zařízení nebo jako prověrku té či oné pracovní me­tody. Nejlépe je to patrno na ovládá­ní lodi. Třikrát se měnila oběžná drá­ha a několikrát byla loď v prostoru orientována nejen na některé jasné hvězdy, ale i na výrazné body zem­ského povrchu. Přitom se používalo někdy ručního, jindy automaticky pracujícího řízení. Nejméně v jednom případě byla výsledná poloha lodi udržována využitím gyroskopického efektu, tj. uvedením kosmické lodi do rotace kolem vhodné osy. Pokud jde o pracovní metody, stačí uvést, že posádka Sojuzu 9 prováděla navigač­ní výpočty i v případech, kdy palub­ní automaty ve spolupráci s pozem­ním řídicím střediskem počítaly ty­též výsledky jiným způsobem. Ze zpráv, které tehdy došly, vyplývá, že kosmonauti obstáli velmi dobře. Tím se dostáváme k zajímavé otáz­ce, pěstované dlouhou dobu právě v kruzích okolo sovětské kosmo­nautiky: Co je v kosmu lepší — člo­věk nebo automat? je zřejmé, že na takto položenou otázku není snadná odpověď. Na jedné straně je člověk příliš „drahý“ a jeho život příliš cen­ný, než aby byl lehkomyslně a ně­kdy i zbytečně vydáván v možné ne­bezpečí. Na druhé straně je často pří­liš pomalý, takže stroj dokáže pro­vést totéž přesněji. Proto se donedáv­na v sovětské kosmonautice zdůraz­ňovala důležitá úloha automatů. Kos­mická plavidla se navrhovala tak, že úspěch letu byl zaručen i tehdy, kdy­by posádka nebyla schopna sama loď řídit. Mělo to jednu výhodu — vzni­kaly automaty schopné provádět na oběžné dráze věci téměř neuvěřitelné. Například ještě před druhým letem Sojuzu s lidskou posádkou došlo k automatickému přiblížení a spojení Kosmosu 186 s Kosmosem 188 a pak ještě jednou Kosmosu 212 s kosmosem 213. V obou případech se pod hlavič­kou Kosmos skrývala loď typu Sojuz, ovšem bez lidské posádky. Dokonalost automatů na jedné straně a snadná zranitelnost člověka na straně druhé způsobily, že se do­nedávna v sovětské kosmonautice vy­zvedávala úloha automatů. Přesto však neméně důležitou úlohu může, ba musí mít i člověk. Stále složitější kosmické lety si totiž vynucují řešení situací, při nichž záleží značně na rozhodování mezi dvěma čl více va­riantami. Hodnocení těchto variant musí ovšem dělat člověk, využívající svého mozku a intelektu. Čím totiž budou kosmické lety složitější, tím bude nastávat 1 více situací, jež se mohou značně Ušit od všeho, co se předvídalo. Nemusí jít nutně o situaci havarijní; i při pouhém pozorování Země pro zcela daný konkrétní úkol se nalezne dost příkladů na to, kdy výběr způsobu pozorování musí usku­tečnit člověk a nikoli automat. Snad za jeden z nejvýznamnějších rysů právě skončeného letu Sojuzu 9 pokládám daleko větší volnost v ovlá­dání lodi, kterou měla jeho posádka. Mohla totiž častokrát provádět i ta­kovou činnost, která se dříve na so­větských lodích vyhrazovala pouze automatům. Tak např. při natáčení lodi do určité polohy vzhledem ke konkrétní jasné hvězdě se postupo­valo někdy ručně, jindy automaticky, někdy dokonce oběma způsoby. Lidé na palubě Sojuzu 9 skládali maturitu jménem veškerého lidstva a automa­ty se s nimi nemilosrdně potýkaly. Jestliže to nakonec nedopadlo pro člověka špatně, je to. potvrzením to­ho, že poměr člověk automat začíná mít v SSSR zcela jiný obsah. Když to domyslíme až do konce, dojdeme jistě k závěru, že tomu ani jinak nemůže být. Kosmické lety bu­dou stále složitější a člověk je snad v mnohém pomalejší, než jsou auto­maty, zato je však nesrovnatelně předčí všude, kde se klade důraz na rozhodování mezi různými eventuali­tami různé váhy. Jde o to, nalézt onu pomyslnou hranici, kam až je lépe používat automatu, a tedy ušetřit člověka, a odkud musí zasáhnout Člo­věk, protože automat hy mohl selhat. Právě o to šlo v programu letu So­juzu 9 a v tom je vedle jeho délky nutno vidět podstatný přínos k tomu, na čem určitě bude záviset vývoj dalších kosmických letů s lidskou posádkou. Proto při letu Sojuzu 9 nebyly zby­tečné ani mnohokrát opakované a různými způsoby prováděné výpočty přesné polohy lodi v prostoru na zá­kladě navigačních měření, ba ani ona partie šachu, snad první mezi „ne­bem" a Zemí. V té partií člověk pro­stě prokazoval svou schopnost logic­ky uvažovat i v době, kdy leckteré biologické pochody probíhající v lid­ském těle byly vlivem dlouhého po­bytu v beztížném stavu změněny. Na­víc se přitom kladly mimořádné ná­roky- na rádiové spojení se Zemí a kosmonauti se museli rozhodovat o tom jak toto spojení organizovat. Pokud jde o toto spojení vůbec, za­znamenal Sojuz 9 hned několik za­jímavostí. Jeho posádka nekorespon­dovala se Zemí pouze tehdy, existo­­vala-li mezi lodí a řídícím střediskem přímá viditelnost, ale někdy i „okli­kou“ přes spojovou družici Molnija, vědeckotechnickou loď v Atlantickém oceáně či využitím zakřiveného šíře­ní krátkých rádiových vln v zemské ionosféře. Nesmíme rovněž zapomenout na lékařský význam skončeného letu. Tak dlouho jako Nikolajev a Sevasfjanov ještě nikdo na oběžné dráze nelátal a stav beztíže, kterému jsou všichni NA 3. STRANE Vysoká škola zemědělská a pedagogická fakulta České Budějovice (ing. arch. J. Benda J. Další dva obrázky k pražské výstavbě na 3. straně mtiapwr S ŘEDITELEM SNTL ING. JINDŘICHEM SUCHARDOU O JEDNÉ PUBLIKACI NEJNOVEJSi A O DESÍTKÁCH DALŠÍCH Koncem minulého roku vydalo SNTL — Na­kladatelství technické literatury první sva­zek Oborových encyklopedií — Elektroniku. Svým obsahem, formou i rozsahem jde zřejmě o nový ediční počtn vašeho nakla­datelství SNTL před několika lety vydalo pětisvazkový Technický naučný slovník, který je po Teysšle­­rovu-Kotyškovu slovníku největším českým technickým naučným slovníkem. Současně při­pravilo k vydání a vydalo dvousvazkovou Malou technickou encyklopedii. Tím zabezpečilo tech­nickou encyklopedickou literaturu pro širší okruh techniků i netechniků. Chybělo však dílo speciálnějšího charakteru pro odborníky jednotlivých odvětví. Po Elektronice jsou na řadě jistě už i svaz­ky další. Které to jsou a kdy vyjde druhý? Dalšími rozpracovanými svazky jsou Sdělo­vací technika, Praktická fotografie, Užitá ma­tematika a Film, filmování a filmová technika. LET VÝSTAVBY ŠKOL Druhý svazek, věnovaný sdělovací technice, by měl vyjít ještě letos. Mohl byste srovnat tuto novou ediční řadu s některou podobnou v zahraničí? Obdobný systém vydávání encyklopedií je rozpracován např. v celé šíři odborné a vě­decké literatury v produkci, moskevského na­kladatelství Sovětská ja encyklopedija a ency­klopedického nakladatelství NDR v Lipsku. Jis­tou obdobu lze však najít též u francouzského nakladatelství Larousse. Slovníkové publikace, na nichž pracují de­sítky nejlepšich odborníků, jsou velmi ná­kladné. Donedávna nebylo problémem vydá­vat ani takové ztrátové knihy, jak je tomu však dnes, kdy nakladatelství mají pracovat se ziskem? I když socialistická nakladatelství musí pra­covat hospodárně, není zisk prvním & jediným jejich cílem. Hlavním bylo a je plnit společen­ské poslání a dávat čtenářům nejpotřebnější literaturu, která jim má pomáhat zvyšovat od­borné znalosti. Do této skupiny publikací patří bezpochyby i slovníký, ať jíž naučné nebo jazy­kové. Velký zájem čtenářů potvrzuje správnost tohoto názoru. Má-li ovšem nakladatelství vy­dávat speciálnější díla v nižších nákladech, musí udržovat hospodářskou rovnováhu tituly, které se mohou vydat ve větším počtu výtisků, popřípadě musí hledat 1 jiné zdroje příjmů, např. z odborné obchodní činnosti. Znamená to, že ani ostatní činnost Naklada­telství technické literatury není už dotuvána státem? SNTL již v roce 1969 pracovalo bez státní dotace. Obdobně je tomu i letos. Poněvadž však u některých druhů literatury nebo např. u časopisů jsou stanoveny nízké 1 velmi nízké ceny, musí nakladatelství od objednatele poža­dovat v těchto případech tzv. cenovou inter­vencí, to je krytí rozdílu mezi cenou a výrob­ními náklady. Úsilí vydávat jen „výdělečné“ tituly by mohlo být ovšem celospolečensky nebez­pečné, nebot zužuje rozsah vydavatelských možností v neprospěch méně atraktivních, avšak ekonomicky i technicky důležitých oborů 4. STRANÍ

Next