Tribuna, leden-červen 1970 (II/1-25)
1970-02-25 / No. 8
(dokončení úvodníku) Dokončení ze str. 1. reálné: být Informovanějšími, schopněšítni a vzdělanějšími než samotné vedení strany či značná část naší stranické inteligence. To někteří soudruzi zatím neuznávají Podle mého názoru však chybují, byt se dovolávají věrnosti straně: to je krásná vlastnost, ale není vždy odrazem schopnosti. Nepochybuji, že u velké části členů strany je výrazem politické zkušenosti, nejedenkráte je však i výrazem náhod nebo konjunkturálny. zvláště tam, kde dnes příliš mnoho slyšíme o osobních zásluhách či prožitých křivdách a nejednou vidíme »nataženou ruku«. V takovém případě má pro naši stranu, promiňte mi tu myšlenku, větší cenu poctivý a pracovitý člen strany, který bloudil a dnes nalézá správnou cestu, než pouhý konjunkturalista, byť oplývá sebelibějšimi frázemi. Rozhodující je vždy poctivá a tvůrčí práce. A to pro budoucnost naší společnosti je podstatné, zvláště když půjde o příslušníky naší dělnické třídy. Dělnické třídě je třeba objasňovat pravdu uplynulého vývoje. Přitom nesmíme nic přibarvovat ani lacině zesilovat; naši dělníci mají přece dobrou paměť. »Progresivisté« — jak se tehdy zvali, pravicoví oportunisté — jak je ze značné části nazýváme dnes, po řadu měsíců po lednovém plé nu v roce 1968 ignorovali dělnickou třídu, podceňovali její význam a politické (aostoje, veřejně ji obviňovali. že prý nese odpovědnost za všechny předcházející nedostatky skutečné i vymyšlené. Nakonec jí vyčítají, že byla preferována vůH ostatním třídám a vrstvám. Tyto názory pravice je možno shrnout do jediné věty: Dělnická třída už není povolána ani schopna vést naši společnost. Později však pravice zjistila, že tato její politika by mohla být začátkem konce jejích záměrů. Proto rázem změnila svou taktiku vůči dělnické třídě. Začala dělnické třídě, především jejímu jádru, nadbíhat, slibovat a »přidávat n.a mzdě«, ale 1 v iejích řadách otupovat internacionalismus a podněcovat nacionalistické nálady. Nejhorší a nejpotupnější bylo však to, že se snažila Vnutit dělnické třídě pocit malosti — vědomí, že nemůže stát v čele naší společnosti pro své nedostatečné vzdělání, nedostatek zkušenosti á malé možnosti' účastnit se správy země, atd. - • . Prostě -v morálně politické oblasti používala známé metody: cukroví a biče. Přitom se snažila vytvářet před dělnickou třídou Iluzi svobody a demokracie, ač ve skutečnosti připravovala ve jménu nacionalismu krutovládu; na mnoha příkladech nás také o tom přesvědčila. Nejde zdaleka jen o tyto příklady, mnohem závažnější a typičtější pro cíle pravičáků je snaha zlikvidovat, byť před tím často deformovanou, vedoucí úlohu dělnické -třídy. Jednoduše: dělnickou třídu chtěli prostě odepsat jako rozhodující společenskou sílu, báli se jí však — ona jediná totiž mohla zabránit jejich nekalým cílům. Myslím že tyto skutečnosti ukazují. že uplynulý vývoj přináší jedno z hlavních poučení, především ve vztahu k dělnické třídě a všem pracujícím naší země: Nejen teď. a vůbec nikdy by se nemělo nadbíhat a podbízet jednotlivým třídám a vrstvám. Každé — přesněji jejímu jádru — patří jen ta úloha, ke které je předurčena v socialistické společnosti. Jiný postoj se v politice nikdy nevyplácí. To nejsou východiska, ale jen konjunkturální politická demagogie. která za čas musí nutně zkrachovat. -¥- * * Vedoucí úloha dělnické třídy není ovšem jednou provždy dána. Této skutečnosti umně využila pravice. Přitom nešlo jen o idealistické předbíhání života u nás či ve světě, ale o vědomý politický záměr, který byl různě motivován a který se v určité konkrétní situaci může stát účinnou a působivou metodou vlivu na vědomí lidí. Vedoucí úloha dělnické třídy je základní podmínka zajištění moci v socialismu. To však není její jediné poslání. Vždycky jde o budoucnost. Vedoucí úloha dělnické třídy má zabezpečit sociální jistotu všem pracujícím a zároveň »tlačit« vývoj celého socialistického společenství, všech tříd, vrstev a skupin stále kupředu. V tom je i dnes jedno z rozhodujících poslání dělnické třídy. Ona jediná má předpoklady a všeobecný zájem měnit podmínky života nejen své ale všech tříd a vrstev, prostě celé společnosti. Člověk-dělník, aby mohl osvobodit sám sebe a příslušníky všech ostatních tříd a vrstev, musí osvobodit práci, která se lidem vcelku za všech předcházejících řádů odcizovala. Dělnická třída musí přetvořit sama sebe v zájmu celé společností — a to není jen pouhý ideál či sen Vědeckotechnická revoluce tluče čím dál tím silněji na naše dveře. Rozhodně nepatřím k těm, kteří by si chtěli idealizovat celou dělnickou třídu. Přímo v ní jsou příliš velké rozdíly, než abychom je mohli přehlížet. To konečně byla jedna z hlavních chyb politiky předlednového vedeni naší strany, což zároveň na druhé straně logicky vedlo často jen k slovnímu uznávání vedoucí úlohy dělnické třídy. Vždycky jde o jádro dělnické třídy — i když nemívá vždy většinu. Je to však jádro progresivní, opírající se o svou stranu, komunistickou stranu, která dává záruku, že poslání třídy bude naplněno. Dost jsme slyšeli v uplynulých letech nářků, že ta či ona třída nebo vrstva naší společnosti nebyla doceněna, že jí bylo ukřivděno a že ji třeba »rehabilitovat«. A co dělnická třída? Má snad naříkal sama nad sebou, »foukat si« na své rány a na jizvy naší společnosti. Ne! Nikdy! Dělnická třída půjde do dalšího boje, alespoň ta její rozhodující část, které je dílo socialismu vlastní, a chcete-li — svaté. Zdravé jádro dělnické třídy při vědomí svého poslání necítí žádnou nadřazenost nad jinou bratrskou třídou nebo vrstvou, nenaleznete u něj sektářství a dogmatismus. Poctivý a čestný dělník, který dává konečnou hodnotu našemu společnému úsilí, příliš dobře ví, že se ve své práci a ve svém životě neobejde bez vědce, ředitele, technika, lékaře, učitele, spisovatele čí novináře. Chová úctu k jejich práci, k jejich vzdělání ä umú, ale může a má je kritizovat, jestliže je uvidí bloudit v politických postojích, hlavně ve vztahu k socialistickým ideálům. Má pro to nejen právo, ale i předpoklady, ale to mnozí naši maloměšťáci tak brzy nepochopí nebo nebudou chtít pochopit. To je však jejich věc a jejich odpovědnost. Mnozí mluvčí naší inteligence v Uplynulém období dj>akovall staré sektářské chyby — je třeba dodat, že naruby. Předtím poklonkovali dělnické třídě a potom přes noc — inteligenci. Není divu. Bud bylí sektáři už předtím, což by bylo pro ně asi lepší, čestnější, nebo byli pouhými kariéristy, kteří se vždy přizpůsobují situaci. A těch už vůbec nemusíme litovat. Bohužel, ve straně jsou i dnes soudruzi se sektářskými a dogmatickými sklony a projevy. Svými postoji odrazují mnohé rozumné a poctivé příslušníky dělnické třídy a tlačí je zbytečně do pasivity. Ať už jde o upřímnou snahu, omezenou neznalostí nebo ohraničeností myšlení, nebo důsledek citových projevů, mají všechny tyto skutečnosti jeden výsledek: odrazují poctivé lidi. O tom by měli tito soudruzi přemýšlet. Straně nepomohou silná slova, pomůže však nekompromisní boj s nesprávnými názory, který bude fundován argumenty, fakty a spravedlivým 1 citlivým oceněním lidí. Straně nepomohou, byť sebeupřímněji míněné fráze a zploštěné poučky našeho učení. Pomohou však otevřená a pravdivá slova 0 naší minulostí a současnosti 1 realistické představy o naší budoucnosti. ★ ★ ★ Komunistická strana je stranou dělnické třídy. Není třeba pochybovat o této větě, neboť naše strana je rovněž stranou našeho družstevního rolnictva, naší pokrokové inteligence a všech poctivých občanů naší země. Dnes však hovoříme o dělnické straně, o tomto charakteru KSC. V komunistické straně je nesporně soustředěna velká většina nejlepších představitelů dělnické třídy, tak tomu bylo včera a je tomu t dnes. Tvoří rovněž největší část členů naší strany. Je to konečně vůbec jedna z hlavních podmínek obnovy jednoty a akceschopnosti strany. Dnes, kdy začíná výměna členských legitimací strany, není třeba zvlášť zdůrazňovat, jíe komunistická strana sl má zachovat a zachová charakter strany dělnické třídy. Není také pochyb o tom, že tomu tak bude. Přesto je nezbytné, abychom se ve straně zabývali v této souvislosti některými fakty při výměně členských legitimací. Nejde jen o to, abychom měli při výměně členských legitimací k soudruhům dělníkům více tolerance. Neboť především jde o spravedlnost a pak o nezbytnou toleranci, ale hlavně o úroveň jejich poznání, a k tomu bychom měli co nejvíce přispět. Jde o třídní charakter naší strany. Již dříve jsme se zmínili, že mezi lidmi, kteří se již loni rozhodli odejít ze strany, je mnoho dělníků. Některým z nich bránit nebudeme. Rozhodnutí jiných dělníků by však nemělo být pro nás záležitostí, kterou formálně vezmeme na vědomí, formálním vyškrtnutím z evidence. Stranické orgány by měly u poctivých a čestných dělníků, kteří po léta aktivně pracovali ve stranických řadách a nakrátko bloudili, vyvinout maximální úsilí, aby své rozhodnutí změnili. Tato pollticko-ideová práce má stát — jak jsem se již zmínil — na poznání, na praktické zkušenosti a ne slibech, ústupcích z principů či dokonce na získávání duší »přidělováním« různých výhod. Konečně — poctivý dělník nemá takové metody rád, jsou mu cizí. Politika strany není dnes založena na slibech, na laciné agitaci, ale na poctivé a tvůrčí práci. To se straně vždycky vyplatilo. Vzpomeňme jen na první měsíce jžo osvobození naší země v roce 1945 — na heslo Republice více práce — to je naše agitace. Všichni dobře víme. že v současnosti nemůžeme říkat dělníkům a všem pracujícím: o tolik a tolik dostanete více. My nemůžeme dnes rozdávat, jako se to dělo V předchozích letech, nejsou prostě takové zdroje. A i kdyby Dyly* byla by to krátkozraká politika. Můžeme však udělat hodně ,pro to, aby lidé byli spravedlivěji- odměňováni, skutečně podle zásluhy, aby za dobrou práci byla dobrá odťněna a za špatnou práci nízká odměna. Můžeme hodně udělat 1 na jiných úsecích. ve Strana může a musí zajišťovat své politice sociální jistotu všem pracujícím, může a musí zajistit spravedlnost a pořádek na pracovištích i v životě lidí, bude hledat nejúčinnější formy spoluúčasti všech čestných lidí, dělníků, rolníků a inteligence na řízení našeho státu, našich společných věcí. To jsou nesporně předpoklady, byť ne všechny, abychom udělali další kroky kupředu. Dělnická třída ve své velké většině bude určitě takovou politiku aktivně podporovat. Komunisté však musí jít všude příkladem! Poctivá a tvůrčí práce — to je naše politická agitace! V ní je záruka šťastnější budoucnosti našeho lidu! TRIBUNA, týdeník byra UV KSC pro fizenl stranické práce v Ceskýcb zemích Vychází každou středu. Vydává Rudé právo, vydavatelství OV KSC. — Šéfredaktor Oldřich Švestka, zástupce šéfredaktora Karel Sršeň Adresa redakce Praha 1 nábřeží Kvtevské brigády 12 — telefon 2199 Tiskne Rudé právo, tiskařské závodv Praha 1. Na poříčí 30. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Cena jednoho výtisku Kčs 1,50. aFORismy VAŠKA ZIMY Láska je krásná — ale studium jejích forem je v praxi zajímavější. I tichošlápek dovede hlučně podlézat. Přítel se nebojí rány, která nám pomůže. Když ti teče voda do bot, nech si je spravit a nevymlouvej se na počasí. Jaký obsah mohla mít jeho slova, když padala z prázdné hlavy? Malý člověk se obvykle skrývá pod většími slovy. Ani ho tak nectili — jako cítili. Ke svým slovům se vždycky hlásil, pokud se líbila. »turpme, h »lity tme, honem schovejte zbraně, at ty pozemšťany nevyděsíme!« /Mimořádná konference komunistů na VŠP ÜV KSČ V polovině ledna se konala na Vysoké škole politické ÜV KSČ mimořádná celoškolská konference KSČ. Konferenci připravila komise pro řízení stranické práce, která podle usnesení sekretariátu ÜV KSČ nahradila činnost bývalého ÜV KSČ, který byl kritizován za pravicovou činnost. Delegáti konference obdrželi rozsáhlý dokumentační materiál a zprávu o vývoji politické situace na VŠP ÚV KSČ od ledna 1968. ce Přijaté závěry mimořádné konferen KSČ ukládají všem komunistům na VŠP ÚV KSČ dokončení očisty školy a upevnění jednoty a akceschopnosti stranických organizací, výchovu všech členů na osvědčených principech marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu, aktivně se angažovat za politiku nového vedení strany a upevňovat soudružské vztahy s bratrskými stranickými školami v socialistických zemích. Konference vzala na vědomí, že v průběhu loňského roku odešlo ze školy 11 pracovníků, mezi kterými byli bývalý rektor školy M. Hůbl, M. Král, signatář 2000 slov, H. Švarcová, bývalá prorektorka školy, J. Klofáč, J. Křen, F. Beer a další. S odchodem 21 pracovníků se počítá v nejbližší době. V závěru konference byl jednomyslně zvolen nový CV KSČ ve složení: doc. ing. Vladimír Nohavica, CSc. — předseda CV KSČ, Irena Abrahámovičová, Jaroslav Fikáček, prof. Jaroslav Kabrhel, Jar. Klč,. Stanislav Kotrba, František Mach, Jan Olejár, doc. RSDr.. .Václav Ráb, CSc., J. Strejc, R5>Dr. B. Švácha, ľCŠc., Václav Šeda, CSc., RSDr. M. Šale, František Štangl, J. Vraštiak. Předsedou KRK byl zvolen soudruh RSDr. Antonín Černý. Z konference byl odeslán dopis ÚV KSČ, ve kterém delegáti vyjadřuji plnou podporu politice strany a jejímu vedení i pevné rozhodnutí, vytvořit takový program výuky, který zajistí tvůrčí rozvoj marxisticko-leninského myšlení na třídním a internacionálním základě, který bude zárukou výchovy politicky pevných a straně oddaných funkcionářů. Z konference byly zaslány rovněž pozdravné dopisy vysokým stranickým školám v socialistických zemích. OPRAVA . V 7. čísle TRIBUNY v článku »Jak to bylo na vysoké škole politické ÚV KSČ« ve třetím sloupci má první odstavec končit větou: »Pro tuto rezoluci hlasovalo 55 posluchačů, 2 hlasovali proti a 1 se zdržel hlasování.« Prosíme čtenáře, aby si chybu opravili, došlo k ní naší nepozorností. Redakce tribuna 8/2 ObjfíAnávaji další výtisky TiUBUKY • ČTYŘICET VÝTISKU TRIBUNY Objednal předseda představenstva Jednota v Brně soudruh Indrá- Ček, aby v každém podniku pohostinství si mohli hosté přečíst mimo běžného denního tisku i TRIBUNU. • NA KAŽDÉ Cs. LODI, které křižuji skoro na všech mořích světa, budou mít posádky k dispozici tři čísla TRIBUNY, které budou pravidelně všem lodím zasílány. Rozhodli se tak členové klubu TRIBUNY v podniku Celoslovenská námořní plavba v ize. PŘEČTĚTE Sl Tvorbu č. 8 8. číslo týdeníku Tvorba uveřejňuje úvodník M. Matouše Osobní vyznání. Pod titulkem O užitečnosti zbytečných polemik polemizuje J. Hájek s články, které vyšly v italském komunistickém tisku. Nad únorem 1948 jako nejzákladnějším mezníkem našich moderních dějin se zamýšlí F. Ouředník v článku Únor a jeho kritikové. Na kulturních stránkách Tvorby si přečtete rozhovor s A. Zábranským. předsedou výtvarné rady ministerstva kultury. Pravidelná příloha Tvorby, nazvaná Dny, které otřásly zemí, je tentokrát věnována neznámým dokumentům z února 1948. Otázky míru a socialismu č. 2 V těchto dnech vychází druhé číslo teoretického a informačního časopisu komunistických a dělnických stran OTÁZKY MÍRU A SOCIALISMU. Podstatná část 2. čísla tohoto měsíčníku je věnována referátům, předneseným na mezinárodní teoretické konferenci o leninismu a současnosti. Dále zde najdete články, věnované boji vietnamského lidu, příspěvek G. Napolitana, který rozebírá vývoj a politickou situaci v Itálii, a obsáhlou diskusi o činnosti francouzských komunistů v obecních radách. . . • »