Tribuna, červenec-prosinec 1970 (II/26-52)

1970-07-15 / No. 28

tribuna 28 f 5 (strana © politika O ideologie) i—Komun is I úlohu vedi vedoucí strany ve státě, jehož lid si zvolil cestu socialismu, cestu lepší-zri iší- j Komunistická strana je řidiči silou diktatury proletariátu a plní zároveň ho života nejširších vrstev společnosti. Je tedy mocenskou stranou, v níž hlavní roli hraje dělnická třída. Ten, kdo ignoruje třídní poslání KSČ, staví dělnickou třídu proti straně a naopak. Důležitou kvalitou společensko-mocenského obsa­hu komunistické strany je sociální složoní jejího členstva. V. I. Lenin napsal, že členská základna komunistické strany musí odpovídat takovému složení lidí, u nichž je jasné politické uvědomění a jasné třídní uskupení. SLOŽENÍ STRANY a dělníci Stranu tvoří živí lidé, stejně smýšlející a stejně jednající. I při názorové jednotě nemůžeme popírat rozdílnost mezi jedno­tlivými komunisty a jednotlivými sociálně a ekonomicky vyhraněnými skupinami. Tato rozdílnost je dána objektivně i subjektiv­ně. Je založena na konkrétním zařazení ve společenské dělbě práce, na vzdělání, na schopnostech, na stranických zkušenostech i životním stylu a osobních zájmech. Při uznávání programu a stanov strany vyko­návají jednotliví komunisté a sociální sku­piny různý vliv na tvorbu linie politiky strany a na její realizaci. Podívejme se na konkrétní postavení hlavních sociálních skupin uvnitř strany: Nejvlivnějšími skupinami ve straně jsou do určité míry inženýrsko-techničtí a hos­podářští pracovníci a ostatní příslušníci stranické inteligence, i když jejich vliv na politiku strany je různý. V důsledku své kvalifikace (politické, odborné) a důleži­tosti pozic, které zaujímají uvnitř strany, v orgánech a aparátu státu, v národním hospodářství, i v důsledku svých osobních ambicí se stávají de facto nejvlivnějšími tvůrci a vykonavateli moci ve straně i ve společnosti. Nejpočetnější skupinou v členské základ­ně jsou dělníci v průmyslu a zemědělství, dělničtí důchodci a ostatní. Zpravidla se nezabývají řídící činností, ani výkonem mo­ci. Jejich vliv na tvorbu stranické politiky a na uplatňování vedoucí úlohy strany ve » společnosti je nesrovnatelně menší než u stranické inteligence. V uplynulých 10 letech se poměr dělníků a rolníků vůči in­teligenci v členské základně vyvíjel v ne­prospěch dělníků. Podíl dělníků ze staveb­nictví, dopravy a spojů, dále dělníků ze zemědělství, lesnictví a rybářství se v člen­ské základně snížil. Naproti tomu se zvý­šil podíl Inženýrsko technických a hospo­dářských pracovnÍKŮ. Podíl ostatních pří­­, slušníků Inteligence (pracovníků veřejných, vědeckých, uměleckých, kulturních, lékařů, profesorů a učitelů, administrativních úřed­níků, studentů atp.) rovněž stoupl. Významně se v členské základně snížil počet členů z věkových skupin od 18 do 40 let. Naopak vzrostl podíl komunistů z věkové skupiny 41—60 let. Údaje o stavu a tendencích vývoje za rok 1969 potvrzují, že došlo k absolutnímu početnímu úbytku a k dalšímu poklesu po­dílu členů z řad dělníků a rolníků, kteří se už v minulosti relativně méně podíleli na tvorbě politiky strany a na výkonu moci ve straně a ve státě; Ve srovnání s podílem příslušníků inteli­gence je tento stav opravdu zarážející. S přihlédnutím k oportunistickým postojům i k angažovanosti významného počtu pří­slušníků skupin stranické inteligence, kte-, ří byli podporováni názorovým souhlasem, ale i akcemi značného počtu mladých čle­nů strany, jsme přesvědčeni, že vzrůst po­dílu příslušníků inteligence v členské zá­kladně není v dnešní situaci přínosem k leninskému uplatňování moci a vlivů strany dělnické třídy — KSČ — na společ­nost. Současné třídně sociální složení člen­ské základny strany neodpovídá charakteru strany jako předvoji dělnické třídy. • A I I Nej Základní příčiny nynější neuspokojivé kva­lity členské základny nespočívají jenom v mechanismu řízení a rozvoje této zá­kladny jsou v podstatě dány stavem poli­tiky předlednového a polednového vedení strany. Nedostatky politiky předlednového vedení strany způsobily, že vedle poctivých lidí vstupovali do strany i lidé, kterým šlo především o získání osobních výhod. A byli 'to převážně lidé z řad inteligence. Největší příliv těchto členů byl od 1958. Naopak počet dělníků stále ubýval. L! Politika pravicového křídla vedení stra­ny po lednu 1968 vedla k tomu, že do strany velmi často vstupovali lidé z na­cionalistických, antisocialtstickýcih a anti­­sovětských pohnutek. K nápravě nedostat­ků předlednové politiky a k dalšímu po­zitivnímu vývoji strany a společnosti ne­byly vědomě využity revoluční schopnosti členské základny, zejména jejího dělnické­ho jádra. Do pozadí byli soustavně zatla­čováni komunisté, kteří získali revoluční zkušenosti v boji o moc a při kladení zá­kladů socialismu v ČSSR. Pro období před­lednové i polednové je také příznačné libe­­ralistické až oportunistické řešení členství ve straně u těch, kteří se se stranou ideově rozešli nebo ztratili vůli i schop­nost plnit základní členské povinnosti a užívat členských práv. To přivodilo snížení významu členství ve straně a pokles auto­rity komunistů. Snahu snižovat význam členství ve stra­ně projevuje pravice i nyní v některých základních organizacích. Snaží se udržet v řadách členů své stoupence a metodou bojkotu a psychického teroru působí proti zdravým silám strany. Jde o cílevědomou činnost v zájmu konzervování sociální zá­kladny oportunismu ve straně. Nezbytnou podmínkou revolučního proti­útoku proti silám pravice je znovuorganizo­­vání strany na principech marxismu-leni­­nismu. Ideovým východiskem návratu stra­ny k jejímu dělnickému charakteru člen­ské základny, její výstavby a činnosti jsou Leninovy myšlenky, vyhlášené na druhém kongresu Kominterny: ». .. je-li strana sku­tečně politickou dělnickou stranou nebo ne, to nezáleží jenom na tom, skládá-li se z dělníků, ale také na tom, kdo ji vede, jak si počíná a jaká je její politická tak­tika. Jen toto také určuje, zda máme co činit se skutečně politickou stranou pro­letariátu.« Strana by dnes měla snížit početní stav svých členů a vnitřní složení člepské zá­kladny změnit tak, aby v něm vzrostla kvantitativně i kvalitativně váha příslušní­ků dělnické třídy a rolníků. Každý člen by se měl aktivně podílet na tvorbě a rea­lizaci třídně marxisticko-leninské politiky. Poslední usnesení ÜV KSČ a Dopis k vý­měně legitimací ukazují základní směry této naší cesty. směry LEOPOLD RYKL ULIČNÍ o Na červnové schůzi jsme v naší 8. uliční organizaci v Ostravě 8-Poruba hodnotili svo­ji práci za první pololetí a určili jsme si konkrétní úkoly. Především nám jde o to, abychom plně rozvinuli politickou a orga­nizační činnost celé stranické organizace. Uvědomili jsme si, že i my v uličních or­ganizacích musíme nastoupit cestu k ještě hlubší konsolidaci, v níž odpovědné plnění úkolů od nás vyžaduje, aby se slova neroz­­cházela s naší prací. Nedávno jsme ukončili pohovory a pře­dali MěstV KSČ záznamy ze tří našich po­­hovorových skupin. Na červnové schůzi pak předáme 109 členům strany nové legitimace. Po zprávě výboru jsme přímo na schůzi projednali konkrétní náměty k práci výbo­ru, k práci stranických skupin, ale i k prá­ci s komunisty ve společenských organiza­cích, v občanském výboru, zkrátka aktivitu každéjio jednotlivce. Budeme potřebovat pomoc. Proto jsme se rozhodli přizvat komunisty ze závodních organizací, kteří v našem obvodu bydlí. Mnozí se už zavázali, že budou v obvodu pracovat. Přidat musíme i v ideově výchovné práci a zlepšit agitaci. 1 názornou. Dřívější for­malismus a určitá pohodlnost, která ovliv­nila naši práci, měla svůj podíl na tom, že se někteří naši členové nedovedli v kritic­kých letech 1968—1969 správně orientovat a mnozí se dokonce dostali na pozice pra­vicového oportunismu. Měli jsme v organiza­ci i takové, kteří vždy jen pasivně přihlí­želi k práci ostatních. A ani ted, kdy bylo třeba yysvětlovat politiku strany, nepomá­hali. Správné pojetí vedoucí úlohy strany ne­uplatňovali ani někteří poslanci v obvod­ním národním výboru, někteří komunisté ve společenských organizacích. Napravuje­me, co bylo zanedbáno, a chceme se z toho poučit. Kritizovali jsme pasivitu těch členů stra­ny, kteří se domnívali, že kritériem aktivity je pouhé placení členských příspěvků, ob­časná návštěva členské schůze nebo jen diskuse. To všechno jsme si »vyříkali« a také vysvětlili. Nyní jde o to, aby každý člen naší uliční organizace podle svých sil a schopností pomáhal v práci naší organi­zace; aby byl takovým komunistou, který za politiku strany denně bojuje, nepřehlíží nesprávné názory, ale reaguje na ně. Všich­ni se musíme učit a musíme nejenom o le­ninských principech mluvit, ale opravdu se jimi v životě i práci řídit. Ustavili jsme pro zlepšení naší ideově výchovné práce pomocnou pracovní skupi­nu — ideologickou komisi, která bude vý­boru pomáhat připravovat návrhy a na tom­to úseku s výborem spolupracovat. Krajský výbor strany v Ostravě právě v nedávných dnech o ideologické práci jednal a uložil stranickým organizacím, aby tomuto úseku práce věnovaly pozornost. Proto v plánu práce připravujeme řadu témat pro přednáš­ky. Využijeme je i pro veřejné schůze nebo v besedách s občany. Vždyť jsme tak kdysi pracovali. Ne všechno bylo v minulosti špatné. Ve spolupráci s komunisty ze závodů chceme soustavně informovat organizaci i naše občany o hospodářské situaci v zemi i v obvodě a na poslaneckých dnech se s občany radit o problémech obvodu a jak je řešit. Na stranické schůzi jsme také schválili tiskovou komisi. Je naší povinností posta­rat se o to, aby naši členové stranický tisk odebírali a četli. Tisková komise má dobře rganizace AKTIVNĚ promyslet, jak budeme s tiskem pracovat. Nemenší pozornost chceme také věnovat mládeži. Je už opravdu na čase méně o mlá­deži mluvit, ale více s ní pracovat. K tomu má v naší organizaci přispět komise pro práci s mládeží. Věříme, že se nám podaří zaktivizovat své řady, cílevědomě a plánovitě začít pra­covat a zvláště upevnit vzájemnou důvěru s ostatními občany našeho obvodu. Jak se nám to bude dařit, chceme po delší době čtenářům TRIBUNY oznámit. JAN SLÍVA, člen výboru 8. ul. org. Ostrava-Poruba 1 roku k ýval. I YKL Kresba L. MATOUŠEK Foto F. HUBAČEK ACH, ta sebekritika Do naší komise přišla k pohovoru sou­družka, jejíž manžel nemá v naší společností špatné postavení. A snad právě proto se dívá na ostatní trochu s vrchu, ač za schop­ného manžela vůbec nemůže, lnu, i to bývá. A mužové by měli své ženy — mají-li už takové povahy — přece jen trochu »územ­­ňovat«. Ale vratme se k pohovoru. Přišla sebevědomě a od samého počátku dává na­jevo svou nadřazenost. S ironií a poškleb­kem »vysvětluje« to, čím strana prošla, své postoje ztotožňuje s postoji členů pohovo­­rové komise, ač sama dobře ví, že vědomě lže. A potom to začalo. Uděluje lekce, jak má pohovor probíhat, kdo ji může nebo nemůže hodnotit, hned se chová zpupně a hned zase kulatými slovy hovoří »o svém vztahu k SSSR« a s patřičným patosem a jakoby z milosti ujišťuje svou láskou k sovětskému lidu. je nám z toho trapně, protože víme, s jakou zlobou a jakými výroky svého času častovala naše sovětské přátele. Předseda pohovorové komise ji upozorňu­je, že by snad přece jen měla sebekri­ticky hodnotit své minulé postoje a podívat se i na svou práci ve straně. Ale to si dal. jí nebude nikdo poučovat, »ona se vždy spoléhala jen sama na sebe«. je to všech­no vůči ní »nachystané« a stejně je už »rozhodnuto předem«, tak »co by se namá­hala«, přece »sama ví, co může říct a co nemůže«. Rozhodnuto předem ovšem nebylo, chtěli jsme, aby soudružka své chyby uznala, če­kalo se, jak se postaví ke svým postojům a činům. Sama sebe odsoudila a sama svým postojem prokázala, že opravdu do strany nepatří. Skupina pro pohovory předložila odpo­vědné zhodnocení jejích postojů a činnosti. A soudružka s hodnocením nesouhlasí, žá­dá, aby si mohla hodnocení »opsat« (ne­věděli j$me proč a pro kohoj, a odchází s tím, že přece jen je nejlepší spoléhat se sama na sebe. Toto kolikrát zvýrazněné rčení potvrzuje, že takový člověk si zřej­mě myslí, že žije ve straně a v našem so? cialistickém státě »na výsluní«, že se nemu­sí podřizovat stranické kázni — inu, indi­vidualista. A to se stalo na jednom našem vysla­nectví. Sva

Next