Tribuna, červenec-prosinec 1970 (II/26-52)
1970-07-15 / No. 28
tribuna 28 f 5 (strana © politika O ideologie) i—Komun is I úlohu vedi vedoucí strany ve státě, jehož lid si zvolil cestu socialismu, cestu lepší-zri iší- j Komunistická strana je řidiči silou diktatury proletariátu a plní zároveň ho života nejširších vrstev společnosti. Je tedy mocenskou stranou, v níž hlavní roli hraje dělnická třída. Ten, kdo ignoruje třídní poslání KSČ, staví dělnickou třídu proti straně a naopak. Důležitou kvalitou společensko-mocenského obsahu komunistické strany je sociální složoní jejího členstva. V. I. Lenin napsal, že členská základna komunistické strany musí odpovídat takovému složení lidí, u nichž je jasné politické uvědomění a jasné třídní uskupení. SLOŽENÍ STRANY a dělníci Stranu tvoří živí lidé, stejně smýšlející a stejně jednající. I při názorové jednotě nemůžeme popírat rozdílnost mezi jednotlivými komunisty a jednotlivými sociálně a ekonomicky vyhraněnými skupinami. Tato rozdílnost je dána objektivně i subjektivně. Je založena na konkrétním zařazení ve společenské dělbě práce, na vzdělání, na schopnostech, na stranických zkušenostech i životním stylu a osobních zájmech. Při uznávání programu a stanov strany vykonávají jednotliví komunisté a sociální skupiny různý vliv na tvorbu linie politiky strany a na její realizaci. Podívejme se na konkrétní postavení hlavních sociálních skupin uvnitř strany: Nejvlivnějšími skupinami ve straně jsou do určité míry inženýrsko-techničtí a hospodářští pracovníci a ostatní příslušníci stranické inteligence, i když jejich vliv na politiku strany je různý. V důsledku své kvalifikace (politické, odborné) a důležitosti pozic, které zaujímají uvnitř strany, v orgánech a aparátu státu, v národním hospodářství, i v důsledku svých osobních ambicí se stávají de facto nejvlivnějšími tvůrci a vykonavateli moci ve straně i ve společnosti. Nejpočetnější skupinou v členské základně jsou dělníci v průmyslu a zemědělství, dělničtí důchodci a ostatní. Zpravidla se nezabývají řídící činností, ani výkonem moci. Jejich vliv na tvorbu stranické politiky a na uplatňování vedoucí úlohy strany ve » společnosti je nesrovnatelně menší než u stranické inteligence. V uplynulých 10 letech se poměr dělníků a rolníků vůči inteligenci v členské základně vyvíjel v neprospěch dělníků. Podíl dělníků ze stavebnictví, dopravy a spojů, dále dělníků ze zemědělství, lesnictví a rybářství se v členské základně snížil. Naproti tomu se zvýšil podíl Inženýrsko technických a hospodářských pracovnÍKŮ. Podíl ostatních pří, slušníků Inteligence (pracovníků veřejných, vědeckých, uměleckých, kulturních, lékařů, profesorů a učitelů, administrativních úředníků, studentů atp.) rovněž stoupl. Významně se v členské základně snížil počet členů z věkových skupin od 18 do 40 let. Naopak vzrostl podíl komunistů z věkové skupiny 41—60 let. Údaje o stavu a tendencích vývoje za rok 1969 potvrzují, že došlo k absolutnímu početnímu úbytku a k dalšímu poklesu podílu členů z řad dělníků a rolníků, kteří se už v minulosti relativně méně podíleli na tvorbě politiky strany a na výkonu moci ve straně a ve státě; Ve srovnání s podílem příslušníků inteligence je tento stav opravdu zarážející. S přihlédnutím k oportunistickým postojům i k angažovanosti významného počtu příslušníků skupin stranické inteligence, kte-, ří byli podporováni názorovým souhlasem, ale i akcemi značného počtu mladých členů strany, jsme přesvědčeni, že vzrůst podílu příslušníků inteligence v členské základně není v dnešní situaci přínosem k leninskému uplatňování moci a vlivů strany dělnické třídy — KSČ — na společnost. Současné třídně sociální složení členské základny strany neodpovídá charakteru strany jako předvoji dělnické třídy. • A I I Nej Základní příčiny nynější neuspokojivé kvality členské základny nespočívají jenom v mechanismu řízení a rozvoje této základny jsou v podstatě dány stavem politiky předlednového a polednového vedení strany. Nedostatky politiky předlednového vedení strany způsobily, že vedle poctivých lidí vstupovali do strany i lidé, kterým šlo především o získání osobních výhod. A byli 'to převážně lidé z řad inteligence. Největší příliv těchto členů byl od 1958. Naopak počet dělníků stále ubýval. L! Politika pravicového křídla vedení strany po lednu 1968 vedla k tomu, že do strany velmi často vstupovali lidé z nacionalistických, antisocialtstickýcih a antisovětských pohnutek. K nápravě nedostatků předlednové politiky a k dalšímu pozitivnímu vývoji strany a společnosti nebyly vědomě využity revoluční schopnosti členské základny, zejména jejího dělnického jádra. Do pozadí byli soustavně zatlačováni komunisté, kteří získali revoluční zkušenosti v boji o moc a při kladení základů socialismu v ČSSR. Pro období předlednové i polednové je také příznačné liberalistické až oportunistické řešení členství ve straně u těch, kteří se se stranou ideově rozešli nebo ztratili vůli i schopnost plnit základní členské povinnosti a užívat členských práv. To přivodilo snížení významu členství ve straně a pokles autority komunistů. Snahu snižovat význam členství ve straně projevuje pravice i nyní v některých základních organizacích. Snaží se udržet v řadách členů své stoupence a metodou bojkotu a psychického teroru působí proti zdravým silám strany. Jde o cílevědomou činnost v zájmu konzervování sociální základny oportunismu ve straně. Nezbytnou podmínkou revolučního protiútoku proti silám pravice je znovuorganizování strany na principech marxismu-leninismu. Ideovým východiskem návratu strany k jejímu dělnickému charakteru členské základny, její výstavby a činnosti jsou Leninovy myšlenky, vyhlášené na druhém kongresu Kominterny: ». .. je-li strana skutečně politickou dělnickou stranou nebo ne, to nezáleží jenom na tom, skládá-li se z dělníků, ale také na tom, kdo ji vede, jak si počíná a jaká je její politická taktika. Jen toto také určuje, zda máme co činit se skutečně politickou stranou proletariátu.« Strana by dnes měla snížit početní stav svých členů a vnitřní složení člepské základny změnit tak, aby v něm vzrostla kvantitativně i kvalitativně váha příslušníků dělnické třídy a rolníků. Každý člen by se měl aktivně podílet na tvorbě a realizaci třídně marxisticko-leninské politiky. Poslední usnesení ÜV KSČ a Dopis k výměně legitimací ukazují základní směry této naší cesty. směry LEOPOLD RYKL ULIČNÍ o Na červnové schůzi jsme v naší 8. uliční organizaci v Ostravě 8-Poruba hodnotili svoji práci za první pololetí a určili jsme si konkrétní úkoly. Především nám jde o to, abychom plně rozvinuli politickou a organizační činnost celé stranické organizace. Uvědomili jsme si, že i my v uličních organizacích musíme nastoupit cestu k ještě hlubší konsolidaci, v níž odpovědné plnění úkolů od nás vyžaduje, aby se slova nerozcházela s naší prací. Nedávno jsme ukončili pohovory a předali MěstV KSČ záznamy ze tří našich pohovorových skupin. Na červnové schůzi pak předáme 109 členům strany nové legitimace. Po zprávě výboru jsme přímo na schůzi projednali konkrétní náměty k práci výboru, k práci stranických skupin, ale i k práci s komunisty ve společenských organizacích, v občanském výboru, zkrátka aktivitu každéjio jednotlivce. Budeme potřebovat pomoc. Proto jsme se rozhodli přizvat komunisty ze závodních organizací, kteří v našem obvodu bydlí. Mnozí se už zavázali, že budou v obvodu pracovat. Přidat musíme i v ideově výchovné práci a zlepšit agitaci. 1 názornou. Dřívější formalismus a určitá pohodlnost, která ovlivnila naši práci, měla svůj podíl na tom, že se někteří naši členové nedovedli v kritických letech 1968—1969 správně orientovat a mnozí se dokonce dostali na pozice pravicového oportunismu. Měli jsme v organizaci i takové, kteří vždy jen pasivně přihlíželi k práci ostatních. A ani ted, kdy bylo třeba yysvětlovat politiku strany, nepomáhali. Správné pojetí vedoucí úlohy strany neuplatňovali ani někteří poslanci v obvodním národním výboru, někteří komunisté ve společenských organizacích. Napravujeme, co bylo zanedbáno, a chceme se z toho poučit. Kritizovali jsme pasivitu těch členů strany, kteří se domnívali, že kritériem aktivity je pouhé placení členských příspěvků, občasná návštěva členské schůze nebo jen diskuse. To všechno jsme si »vyříkali« a také vysvětlili. Nyní jde o to, aby každý člen naší uliční organizace podle svých sil a schopností pomáhal v práci naší organizace; aby byl takovým komunistou, který za politiku strany denně bojuje, nepřehlíží nesprávné názory, ale reaguje na ně. Všichni se musíme učit a musíme nejenom o leninských principech mluvit, ale opravdu se jimi v životě i práci řídit. Ustavili jsme pro zlepšení naší ideově výchovné práce pomocnou pracovní skupinu — ideologickou komisi, která bude výboru pomáhat připravovat návrhy a na tomto úseku s výborem spolupracovat. Krajský výbor strany v Ostravě právě v nedávných dnech o ideologické práci jednal a uložil stranickým organizacím, aby tomuto úseku práce věnovaly pozornost. Proto v plánu práce připravujeme řadu témat pro přednášky. Využijeme je i pro veřejné schůze nebo v besedách s občany. Vždyť jsme tak kdysi pracovali. Ne všechno bylo v minulosti špatné. Ve spolupráci s komunisty ze závodů chceme soustavně informovat organizaci i naše občany o hospodářské situaci v zemi i v obvodě a na poslaneckých dnech se s občany radit o problémech obvodu a jak je řešit. Na stranické schůzi jsme také schválili tiskovou komisi. Je naší povinností postarat se o to, aby naši členové stranický tisk odebírali a četli. Tisková komise má dobře rganizace AKTIVNĚ promyslet, jak budeme s tiskem pracovat. Nemenší pozornost chceme také věnovat mládeži. Je už opravdu na čase méně o mládeži mluvit, ale více s ní pracovat. K tomu má v naší organizaci přispět komise pro práci s mládeží. Věříme, že se nám podaří zaktivizovat své řady, cílevědomě a plánovitě začít pracovat a zvláště upevnit vzájemnou důvěru s ostatními občany našeho obvodu. Jak se nám to bude dařit, chceme po delší době čtenářům TRIBUNY oznámit. JAN SLÍVA, člen výboru 8. ul. org. Ostrava-Poruba 1 roku k ýval. I YKL Kresba L. MATOUŠEK Foto F. HUBAČEK ACH, ta sebekritika Do naší komise přišla k pohovoru soudružka, jejíž manžel nemá v naší společností špatné postavení. A snad právě proto se dívá na ostatní trochu s vrchu, ač za schopného manžela vůbec nemůže, lnu, i to bývá. A mužové by měli své ženy — mají-li už takové povahy — přece jen trochu »územňovat«. Ale vratme se k pohovoru. Přišla sebevědomě a od samého počátku dává najevo svou nadřazenost. S ironií a pošklebkem »vysvětluje« to, čím strana prošla, své postoje ztotožňuje s postoji členů pohovorové komise, ač sama dobře ví, že vědomě lže. A potom to začalo. Uděluje lekce, jak má pohovor probíhat, kdo ji může nebo nemůže hodnotit, hned se chová zpupně a hned zase kulatými slovy hovoří »o svém vztahu k SSSR« a s patřičným patosem a jakoby z milosti ujišťuje svou láskou k sovětskému lidu. je nám z toho trapně, protože víme, s jakou zlobou a jakými výroky svého času častovala naše sovětské přátele. Předseda pohovorové komise ji upozorňuje, že by snad přece jen měla sebekriticky hodnotit své minulé postoje a podívat se i na svou práci ve straně. Ale to si dal. jí nebude nikdo poučovat, »ona se vždy spoléhala jen sama na sebe«. je to všechno vůči ní »nachystané« a stejně je už »rozhodnuto předem«, tak »co by se namáhala«, přece »sama ví, co může říct a co nemůže«. Rozhodnuto předem ovšem nebylo, chtěli jsme, aby soudružka své chyby uznala, čekalo se, jak se postaví ke svým postojům a činům. Sama sebe odsoudila a sama svým postojem prokázala, že opravdu do strany nepatří. Skupina pro pohovory předložila odpovědné zhodnocení jejích postojů a činnosti. A soudružka s hodnocením nesouhlasí, žádá, aby si mohla hodnocení »opsat« (nevěděli j$me proč a pro kohoj, a odchází s tím, že přece jen je nejlepší spoléhat se sama na sebe. Toto kolikrát zvýrazněné rčení potvrzuje, že takový člověk si zřejmě myslí, že žije ve straně a v našem so? cialistickém státě »na výsluní«, že se nemusí podřizovat stranické kázni — inu, individualista. A to se stalo na jednom našem vyslanectví. Sva