Tribuna, leden-červen 1971 (III/1-26)
1971-01-13 / No. 2
(poznámky) PŘIPOJUJEME SE Ke svým 58. narozeninám, jichž se dožil v plné tvůrci síle, dostal soudruh dr. Gustáv Husák nesčetná blahopřání, slova upřímné lásky a úcty za svou mimořádně obětavou a neocenitelnou práci pro naši stranu, pro rozvoj naší socialistické vlasti, pro všechen a náš lid. Také redakce čtenáři TRIBUNY, která od svého prvého čísla zastávala politiku reprezentovanou s. Husákem, se s radostí připojují k řadě gratulantů z ČSSR i ze zahraničí. která je opravdu nad zlato. Jinými slovy — přeměnit vodu na opravdovou vodu, mám-li na mysli třeba onu tekutinu, již pijeme v Praze. Perspektiva ve světě není příjemná, mnoho vědců upozorňuje na katastrofální úbytek vody. A vodu přitom ani sebemodernější chemie nedokáže ničím nahradit. Pravda, činí se pokusy přeměnit mořskou vodu ve vodu pitnou, ale zatím je to příliš nákladné. My však, mimo Staropramenu, moře stejně nevlastníme, a tak se musíme starat o dobré vodní hospodářství. Zabývali se tím i poslanci výboru ČNR pro zemědělství a výživu, neboť rozvoj zemědělské výroby je, málo platné, závislý též na hospodaření s vodou. Předseda výboru inženýr Benz proto zdůraznil, že koncepci vodního hospodaření v ČSSR je nutné projednat v souvislosti s rozvojem zemědělství,, neboť voda se stále více stává tak cennou surovinou, že v mnoha případech její nedostatek limituje i některé úkoly národního hospodářství. Půjde o dvě důležitá opatření: zajistit všemi prostředky čistotu vod a zamezit jejich znečišťování, což se týká především velkých závodů. Jsou stále ještě neodpovědní lidé — a dosavadní předpisy tuto lajdáckosť umožňují kteří nedbají nařízení a vypouštějí nečistotu přímo do řek a potoků. Raději platí náklady spojené s arbitrážním řízením, než by investovali do čisticích zařízení. Dále je připraven komplex složitých opatření, která by znemožňovala nebo alespoň oslabovala vliv chemických prostředků, prosakování umělých hnojiv do spodních vod... atp. Plán, který se rodí, počítá s perspektivou deseti let. Vždyť voda je součástí našeho životního prostředí, zrovna tak jako les, a nelze ji vyrobit. Hospodařme s ní a učme se znát její cenu. Je vskutku nad zlato. -kš- ČLENOVĚ VLÁDY ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY Pro informaci čtenářů otiskujeme sestavení vlády Česjté socialistické republiky po změnách, které byly projednány a schváleny Českou národní radou v souvislosti se změnami zákona o české federaci: JOSEF KORČÁK — předseda vlády ČSR a místopředseda vlády ČSSR; RSDr. LADISLAV ADAMEC CSc. — místopředseda vlády; Ing. STANISLAV RÁZL — místopředseda vlády a předseda České plánovací komise; Ing. LEOPOLD LÉR, CSc. — ministr financi; RSDr. EMILIAN HAMERNÍK — ministr práce a sociálních věcí; Prof. Ing. KAREL LÖBL, DrSc. — ministr výstavby a techniky; Prof. MUDr. JAROMÍR HRBEK, DrSc. — ministr školství; PhDr. MILOSLAV BROŽEK, CSc. — ministr kultury; RNDr. PhMr. VLADISLAV VLČEK — ministr zdravotnictví; JUDr. JAN NĚMEC — ministr spravedlnosti; Ing. JOSEF JUNG — ministr vnitra, Ing. OLDŘICH SVAČINA — ministr průmyslu; Ing. FRANTIŠEK ŠRÁMEK — ministr stavebnictví; Ing. LADISLAV HRUZÍK — ministr lesního a vodního hospodářství; ŠTĚPÁN HORNÍK — ministr obchodu; JUDr. JOSEF MACHÁČKA — ministr-předseda Výboru lidové kontroly ČSR. Ministrem zemědělství a výživy byl až do svého úmrtí soudruh JOSEF ČERNÝ. záleží NA KAŽDÉM Z NÁS V celé Evropě nastala tuhá zima, doikonce ve slunném údolí Rhôny leží dvoumetrové závěje, dvacetistupftové i třicetistupňové mrazy znesnadňují lidem život. Narušují výrobu i dopravu a mráz vlézá skoro do každé domácnosti. Nejsme toho ušetřeni ani my. Přes nesmírnou iniciativu horníků, kteří na truc mrazům a sněhu stále, zejména na povrchových dolech, pracují, vyžaduje situace i některá mimořádná opatření. Přestože se odběr elektřiny plynu reguluje v co nejvyšší mía ře, může k řešení obtížné situace přispět jen nejvyšší hospodárnost s energií. Závody, podniky, instituce i úřady dostaly směrnice a podle nich také k šetření a úspornému využívání energie nastoupily. Leč mnohé čeká také nás, spotřebitele. Zamysleme se nad fakty. Z celkové spotřeby elektrického proudu spotřebují domácnosti pouze deset procent, převážná část připadá na závody a podniky. Přesto však můžeme pomoci v řešení svízelné situace, a to hlavně ve špičkách, a být pár týdnů taik šetrní, jako bývali naši rodiče. Vždyí každý z nás pamatuje, jak se proudem šetřilo, nadarmo nesvítila žádná žárovka, protože to stálo »koruny«. Trochu jiná situace i možnosti jsou však v šetření s plynem. Zatímco dodávku elektrického proudu ize okamžitě vypnout, nelze toto krajní a někdy nezbytné opatření uskutečnit při dodávkách plynu. Přitom přes dvacet pět procent z celkové spotřeby plynu spotřebují domácnosti. Mohli bychom tedy jako spotřebitelé, při trošce dobré vůle, uspořit skoro jednu pětinu současné spotřeby plynu, kdybychom začali být šetrní. Někdo může namítnout, že to spotřebitelé, jak se říká, »nevytrhnou«. A přece můžeme, když budeme chtít. Vždyť jen v Praze přibylo (podle evidence] například za poslední rok 3300 plynových spotřebičů, z toho naprostá většina plynových kamen značky Waff, a mnohé rodiny si nechaly předělat stará etážová topení na plyn. Nic proti tomu, ale i spotřeba plynu je plánována. Vezmeme-li však v úvahu, že bylo v Praze za tentýž rok prodáno 5100 výkonných plynových kamen, i možnost, že část z toho si koupili mimopražští kupující, vychází nám, že jsou i takoví občané, kteří topí v plynových kamnech, aniž mají vyjádření plynárny. Je to svým způsobem bezohlednost k druhým. Vždyť nejde jen o dodržování bezpečnostních předpisů, ale o pořádek a také o hospodaření a kapacitu plynáren. Kdyby si každý sám o své vůli v tomto směru rozhodoval, pak by na to doplatili ti, co plynem nevytápí. Vždyť plynová kamna mají velkou spotřebu a nejsou ojedinělé případy, kdy jsou zapnuta po celý den. Mnoho věcí se v posledních letech zanedbalo, patří v to i nedostatečná evidence přírůstku elektrických i plynových spotřebičů do našich domácností. A ruku na srdce, nevede k nešetrnosti i nízká cena plynu? Na co šetřit? Vždyť kubík je za padesát haléřů v průměru, tedy cena konstantní, neměnná od roku 1953. A přestože topení a vaření na plynu je levné, najde se dost domácností, které ?a spotřebu plynu neplatí. Je to až neuvěřitelné, ale jen v Praze se nachází měsíčně pět tisíc takových neplatičů, kteří dluží státu přes 150 000 korun. Za rok to činí 1 800 000 korun. Ne, nejde o to, svádět obtíže v zásobování plynem a elektrickým proudem na spotřebitele. Kořeny jsou v chybách poslednlch-let, kdy se nedocenil význam dalšího rozvoje energetiky, neuváženě se například zavíraly doly, opozdila se stavba některých elektráren apod. (Postavilo se místo toho něco jiného.) Ale jde o to, zamyslet se nad nedostatky i nás, spotřebitelů, a uvědomit si, že každý může pomoci, začne-li šetřit ve své domácnosti. Podaří se nám to? Odpověd závisí na každém poctivém občanu této země. kš- TAKÉ TROCHU ALCHYMIE... Jestliže staří alchymisté se snažili kovy přeměňovat na zlato a hledali-proslavený a bájemi opředený kámen mudrců, zdá se, že století dvacáté má před sebou úkol složitější: zajistit dostatek vody, TVORBU č. 2 2. číslo týdeníku Tvorba přináší studii Š. Vlašína nazvanou S. K. Neumann — spoluzakladatel KSČ. Dále si přečtete úvahu M. Matouše pod titulkem Inteligence jako téma antikomunistické propagandy. Na okraj nově přijatých opatření týkajících se československé federace píše M. Prosek v článku nazvaném Novátorství a setrvačnost. O tom, jak se líbil Silvestr, si přečtete na dalších stránkách nového čísla Tvorby. aFORismy • Američtí politici mají zvláštní vliv na počasí. Kam přijedou, všude se strhne bouře. • Protože vedoucí hnutí před třemi lety »mluvili na dluh«, dodnes na jejich činnost doplácíme! • Při posuzování minulosti je nutné dobře rozeznat, kdo padl pravicovým oportunistům do rukou a kdo do náručí. • Údobí polednového vývoje bylo pro nás tvrdou školou života a také to i školu připomínalo: vpředu seděli krátkozrací. SATIRIKUS tribuna týdeník byra ÜV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích. Vychází každou středu. Vydává Rudé právo, vydavatelství OV KSČ. — Šéfredaktor Karel Sršeň, zástupce šéfredaktora Oldřich Jarušek. Adresa redakce: Praha 1, nábřeží Kyjevské brigády 12 — telefon 2199. Tiskne Rudé právo, tiskařské závody, Praha 1, Na poříčí 30. Rozšiřuje Poštovní novinová služba: Cena jednoho výtisku Kčs 1,50, čtvrtletní předplatné Kčs 19,50. tribuna 2 Jakou morálku Dokončení ze str. 1 cožpak to všechno nepotvrzuje, jak se ve straně komunistická morálka oslabila? Čím jiným než slabou morálkou bylo také způsobeno oslabování politické a ideologické práce? lo všechno otupovalo naše vědomí v boji proti buržoázni ideologii a doslova nahrávalo maloměšťáckým tendencím, ideologické diverzi zvenčí a jejím vyznavačům uvnitř strany a země. Přitom ztráta třídního přístupu ve všech směrech byla vůbec nejtěžším trestem za ideologickou činnost, neboť uvolnila prostor pravicovým a vyloženě nepřátelským silám, které toho také využily. V minulosti jsme často opakovali, že naše morálka je plně podřízena zájmům třídního boje; že se z něj odvozuje i v nových podmínkách existence dvou světů — socialistického a kapitalistického — především na ideologickém poli. Lidé znali náš program, naše cíle. Spolu s námi je také v minulosti upřímně zabezpečovali. Znali je však i naši nepřátelé, kteří se nesmiřovali se svou porážkou. Znala je i ve straně uhnízděná pravice, která čekala na svou příležitost, aby obtíží a otyj. zneužila pro své cíle. Přitom neváhala použít k tomu všech argumentů našeho marxisticko-Ieninského učení, jen je nenápadně »upravovala« a zkroslovala. Z počátku opatrně, aby pozueji uz zcela OTevr....» feo* zábran útočila proti straně á Sovětskému svazu. Jak dovedně dokázala pravice uplatnit metodu působení na city lidí, obracejíc se ke čtenářům v tisku, a k posluchačům v rozhlase i k divákům v televizi. Prezentovala se jako ztělesněná pravda, ačkoli každý její přívrženec přitom pravdu pronásledoval. Předstírala čestnost komunistů, kteří jsou odhodláni postavit se za »osvědčené«, jež obdarovala svatozáří, aby skutečné marxisty naproti tomu stavěla na pranýř, protože bránili uskutečňování jejích záměrů. Dobře si to promysleli a připravili pravicoví oportunisté, počítaM s úspěchem, kterého se jim dostalo, alespoň u masy zdivočelých maloměšťáků. Přitom pravicová opozice byla skutečně schopna střílet, jakmile by se domnívala, že už nestačí, když ubíjí psaním v tisku, řečněním v rozhlase a televizi, na různých mítincích a aktivech atp., že jí nestačí podpora širokých vrstev maloměšťáků a různých kariéristů. Právě tito lidé v naší zemi — a bohužel i uvnitř strany — představovali onen politický proud, který měl a dosud u nás má své silné zázemí ještě z doby buržoázni republiky. Jeho vyhraněná maloburžoazní ideologie nacionalismu, masarykismu a sociáldemokratismu mohla proto tak silně propuknout, protože pravicová opozice byla vlastně sama jeho ideovým nositelem a později i organizátorem. Přestrojovali se za apoštoly »socialismu s lidskou tváří« — všichni ti Sikové, Krieglové, Smrkovští a celá plejáda známých pravičáků, kterým šlo fakticky o to, aby u nás obnovili stav z doby před únorem 1948, stav s výraznými prvky předmnichovské buržoázni republiky. V plné parádě se tu obnažila stará maloměšťácká morálka! A zmatení lidé, kteří se domnívali, že se hnutí pod tímto vedením zbaví svých nedostatků, nakonec po vlastních těžkých zkušenostech poznávají, že měli být »převedeni« nazpět do kapitalistického lůna — a kdyby to nešlo »demokratickou« cestou, tak tedy cestou krvavou. Naše komunistická morálka má ovšem nejenom svůj vlastenecký, ale také internacionální charakter. Projevili jej všichni ti — u nás doma i v zahraničí — kteří se nenechali zmást rafinovanou taktikou protikomunistického a revizionistického bloku. Naši třídní oratri nečekali, až kontrarevoluce u nás rozpoutá bratrovražedný boj, ale poskytli nám internacionální pomoc, jakmile rozpoznali, že už nejsme s to vlastními silami odvrátit nebezpečný vývoj. Přišli opravdu včas, a tak předešli krvavé tragédii. A také v tom se projevila komunistická morálka. V ní třídní bratr v nouzi nejvyšší vždy prokáže svou bratrskou solidaritu. Ostatně každý trochu třídně uvědoměný občan, a tím spíše uvědomělý marxista, byl stejně přesvědčen, že nás spojenci neponechají na pospas těm, kteří pod záminkou »vylepšení socialismu« chtěli ve skutečnosti ukájet své »vůdcovské potřeby«. Právě díky včasnému zásahu mohly všechny zdravé síly naší strany, opírající se o rostoucí pochopení všech poctivých občanů, rozvinout vlastní zápas s kontrarevolučními a ravicově oportunistickými silami. Překonali jsme je v tvrdých bojící?-; tolitickými prostředky — tak, jak to odpovídá naší komunistické morálce. Všechny rejdy pravičáků odhalila fakta. Jsou otřásající, až neuvěřitelná, pomyslíme-11 si, co všechno prováděli lidé, kteří ve straně i ve státě zastávali odpovědné funkce. Jak hluboko klesli, když mohli s revolučním dělnickým hnutím hrát politiku dvojí tváře! Ale taková už je stará buržoázni morálka. Takovou morálku zavrhujeme! Proto jsme se s jejími vyznavači rozloučili i organizačně. Naše komunistická morálka po jejich odchodu nám pomáhá zajišťovat svornost, jednotu, cílevědomou organizovanou práci strany. Normy chování každého komunisty vyplývají z vedoucí úlohy strany a z cílů, o něž usilujeme. Dobré a správné v naší činností je všechno to, co zajišťuje straně řešení jejích úkolů, ať už je to v politice, ideologii, v ekonomice či kultuře. Všechno, co tomu překáží, je nemorální. A co je hlavní pro stranu, to je na předním místě i pro každého komunistu. Zájmy lidu jsou pro stranu tím nejsvětějším. Umět spojit celý svůj život s bojem strany za lepší život pracujícího člověka — to především určuje morální profil komunisty. Komunista je politický bojovník. A jen ten, kdo opravdu denně žije vysokými ideály své strany, vidí v každém svěřeném Úkolu svůj díl odpovědnosti. My, komunisté, se přece neomezujeme jen na propagování našich idejí, ale požadujeme, aby každý z nás se svým podílem a poctivou prací těmito idejemi také řídil. Aby svými činy v duchu politiky strany byl hoden následování a strhával ostatní. Nesmíme nikdy zapomínat, že lidé chápou komunistu jako člověka spravedlivého, čestného, skromného, který aktivně bojuje za usnesení strany. A také jde příkladem v práci na pracovišti i ve veřejném životě a v touze chtít stále více umět a znát. Je to sice obtížné, protože komunisté se nepodbízejí, ale to je jedině správná cesta." Stanovy strany ukládají komunistům také požadavky morální povahy. Jsou zahrnuty ve stranických normách, z nichž především ochraňovat jednotu na základě marxismu-leni-nismu je základní povinnosti všech. Naše morálka spočívá především v tom, že všechno, co na,pomáhá upevňovat moc dělnické třídy, co napomáhá rozvoji socialismu, je bezpodmínečně závazné pro každého člena strany. V boji vydobytá a uznávaný autorita strany, autorita, která čerpá svo-u sílu z morálky revolučního bojovníka, je tou autoritou, kterou vytváří každý z nás, jestliže se chce nazývat komunistou.