Tribuna, červenec-prosinec 1973 (V/27-52)

1973-07-04 / No. 27

I Dokončení ze str. 1) využití skupinového nasazení. Vždyť právě minulý rok nás přesvědčil, že skupinové nasazení strojů umožňuje především dobré řízení a kvalitní práci mechanizátorů, lepší péči o technický stav strojů, vyšší výkony, důslednou kontrolu kvality práce a snížení ztrát. K zajištění sklizně obilovin v letošním roce bude k dispozici 19 300 obilních kombajnů, což je o 500 více než v roce minulém. Zvláštní pozornost vyžaduje taková příprava lidí, aby každý znal své úkoly, jakož i zásady hmotné zainteresovanosti, podle nichž bude odměňován. Jen dokonalým souladem mezi kombajnéry, traktoristy a pracovníky u čističek, sušiček a v dopravě nebude docházet k zbytečným prostojům a ztrátám. Zkušenosti z jednotlivých okresů a organizovaných besed nás přesvědčují, že všichni tito pracovníci, včetně pracovníků opraven, zásobování a nákupu, jsou připraveni obtížné sklizňové úkoly zvládnout a že zabezpečí nezbytné opravy strojů a přejímku obilí i v noci nebo po skončení pracovní doby. Mimořádnou péči vyžaduje i příprava přesunů sklizňové techniky. Neměli bychom připustit neochotu při zabezpečování přesunů, nekázeň, různé zbytečné spory, které zvyšují nervozitu, narušují průběh sklizně a odvádějí funkcionáře od konkrétní práce. Přesuny strojů jsou většinou předem pevně dohodnuty a řízeny. V současném období jsou mezi zemědělskými podniky, okresy, kraji a republikami uzavřeny smlouvy pro vzájemnou výpomoc v počtu 2800 kombajnů. Podcenit a zanedbat nelze ani hospodaření se sklizeným obilím. Přes dílčí zlepšení bude i letos část skladovacích kapacit chybět. Urychleně je nutné ve spolupráci s národními výbory a podniky i organizacemi dohodnout vyčlenění a připravení náhradních skladových kapacit. Opět budeme dbát, aby přednostně byly splněny plány nákupu obilí do státních fondů, zajištěny osivové a krmné fondy společných družstevních a zemědělských podniků. Velmi uvážlivě je nutno postupovat při výdeji obilí na naturálie tak, aby se s obilím nespekulovalo, ale spíše se jím posílily krmné fondy družstev a státních statků. Nemalou pozornost si vyžaduje i zásobování vesnice potravinami a nápoji. Zvláštní péči bychom měli věnovat pracovníkům na rozhodujících strojích a úsecích ve žňových pracích. Rozhodně by se stavem přípravy měly zabývat všechny stranické orgány a organizace, které by měly ke všem těmto otázkám zaujmout stanovisko na základě komplexní prověrky připravenosti na žně. Vyžaduje to vést hospodářské pracovníky k plné odpovědnosti za přípravu i průběh prací a netrpět nedůslednost a nedostatky. Ve většině zemědělských podniků se ukončila sklizeň pícnin z orné půdy, končí se sklizeň z luk a za několik málo dnů se rozjedou první stroje sklízet řepku a obiloviny. Víme všichni, že zajistit dobrou úrodu obilovin s minimálními ztrátami znamená mít dostatek a dobrou kvalitu chleba i dalších potravin, zajistit dostatek krmiv pro výrobu masa, mléka a másla. Proto je nezbytné, aby předně pracující našeho zemědělství a našich vesnic, ale i ve městech a v jiných odvětvích našeho hospodářství byli dobře připraveni, a vyžádá-li sí to situace, poskytli rychlou pomoc při sklizni obilovin. Krátké období, ve kterém se musí tak obrovský žňový úkol zvládnout, vyžaduje od řídících zemědělských orgánů denně sledovat vývoj, zajišťovat operativně pomoc tam, kde je to potřeba. Od stranických orgánů to vyžaduje pravidelně projednávat a hodnotit průběh žňových prací a konkrétní politickou prací a opatřeními zabezpečit sklizeň obilovin. Věnujeme-li v tomto směru kontrole připravenosti i průběhu sklizně stálou pozornost, dokážeme z našich polí úspěšně sklidit slibnou úrodu. 2 tribuna TEN DELÁ TO A TEN ZAS ... Bývali pekaři... Z jejich krámku to vonělo křupavým pečivem, až se sliny sbíhaly. Ošidit těsto, spálit nebo nedopéct tovary si prostě nemohli dovolit, jinak by zákazníky pohltila solidnější konkurence. Než nejde o opěvování starých časů, vždyť pro mnohé z nás byla voňavá houstička stejně nedostupnou lahůdkou jako dnes uherák pro ty, kteří nemají známou nebo známého v lahůdkářství. S redakční poštou se dostává na náš stůl všelicos. Před dvěma měsíci nám poslal jeden čtenář na ukázku a »k prošetření« výrobky pekáren v Brandýse n. L. Žaslí jsme, co se také může nazývat houskou a jako takové prodávat. Nedomrlé, spíš usušené než upečené chudinky byly nechutné už od pohledu. Těsto mělo skrz naskrz chorobnou barvu. Řekněme rovnou, bylo špinavé. Zprvu nás napadlo, zda si páni pekaři neotevřeli jako přidruženou výrobu nějaké černé řemeslo a při přechodu na jiné pracoviště si nezapomněli umýt ruce. Pravděpodobnější asi bude, že výrobky utrpěly újmu ve stroji, ale kdoví. Toto zboží bylo klidně dáno na trh a prodáváno spotřebitelům. Je div, že se ozvar li? Případ jsme předali státní inspekci, jak jinak. Možná však, že by neškodilo porozhlédnout se í jinde. Případů šizení zákazníků, ať vědomého, nebo vyplývajícího z lajdáctví, bychom našli víc. Kontrola by neměla sledovat jen jakost, ale i »rozměrnost« výrobků. S podivem a někdy i s rozhořčením se lidé pozastavují např. nad cukrářskými výrobky. Z dortů se postupem stávají dortíčky a někdy dokonce jakési »jednohubky«, ačkoli se pamatujeme, že za stejnou cenu jsme si mohli jindy (nebo jinde) několikrát docela slušně ukousnout. Jako příklad takové degenerace by možná leckde mohly posloužit punčové řezy, laskonky, větrníky atp. Jindy zase u téhož sortimentu překvapí pestrá paleta velikostí. Nedivme se pak, visí-li zákazník očima na rukách prodavačky a žárlivě sleduje, nedostal-li soused u pultu za stejné peníze právě ten větší kus. Nebo jiná věc, všichni to znáte. Na dovolenou si kupujeme trvanlivý salám, tzv. imitaci, vcelku, a pak z něho podle potřeby ukrajujeme. S přibývajícími dny trochu vysychal, ale býval dobrý a voňavý až do posledního sousta. V poslední době však slyšíme stížnosti — konkrétně z Prahy 4 a Prahy 7, že tento salám se už druhý den pěkně zazelenal. Sotva asi v souladu s přírodou. V jiné stížnosti se dovídáme, že salám sice nezměnil barVu, ale chutnal jako spařený a samozřejmě nevoněl. Laik může těžko posoudit příčiny těchto proměn. Má však právo požadovat, aby výrobek označený přívlastkem »trvanlivý« nějaký den vydržel. Proto si jej přece v letních měsících kupuje. Sáhli jsme po těchto stížnostech jen namátkou. Obecně si lze přát, aby výrobci i obchod hráli se spotřebiteli vždy a všude jen poctivou hru. Ať jsou »objektivní příčiny« při plození potravinářských zmetků jakékoli, neměli by na ně doplácet spotřebitelé. R. H. ZDRAVOTNÍ FANTAZIE Péčí o dítě, o rodičky a o rodinu jsme se už před dvaceti pěti lety zařadili mezi nejpřednější na světě. Dobrovolné zdravotně sociální instituce se tehdy změnily ve státní zařízení a na území ČSR vznikla během krátké doby hustá zdravotnická síť. Zásluhou těchto opatření jsme dnes dokázali účinně čelit mnoha akutním a chronickým nemocím a snížit kojeneckou úmrtnost o více než 80 % proti roku 1937, což se nepodařilo žádné západní zemi (ve Francii za stejné období o 68 %, ve Švédsku o 71 °/o, ve Velké Británii a 69 procent, v USA o 51%). Stojí za to si připomenout, že právě snižující se kojeneckou úmrtností — a to je nepopiratelnou zásluhou socialistického zdravotnictví — jsme i v absolutních číslech dnes předstihli Rakousko, Německou spolkovou republiku a dostali se na úroveň Skotska, Belgie, Kanady a Spojených států. A ještě jeden údaj by neměl zůstávat stranou: počet živě narozených dětí. Stálý pokles porodnosti trvající až do roku 1968 (13,9) se v roce 1972 zvýšil na 16,5 (počet narozených na 1000 obyvatel) a rázem dosáhl úrovně Francie, Rakouska, Polska, Anglie, Švýcarska a vzdálil se průměrným údajům Německé spolkové republiky, Finska. Dánska, Belgie, Švédska. Jistě je ještě co dohánčt. Porodnost v mnoha zemích je zatím vyšší než v Československu. Namátkou lze jmenovat Nizozemí, Sovětský svaz, Kanadu, Austrálii. Samotný vzestup však již něco signalizuje. Jestliže před pěti osmi lety jsme patřili ve srovnání s jinými státy k téměř »vymírajícfm«, zvedl se přirozený přírůstek zvyšující se nejen posunem věkové hranice z 2,5 % na 4,5 % za pouhé dva roky. Můžeme se tedy ptát, kde jsou důvody, proč došlo k takové změně vývojových tendencí. Vyčerpávající odpověď je jistě záležitostí sociologických průzkumů, ale i bez nich je jasné, že působilo uklidnění společenského života (i ostatní statistické údaje to stoprocentně potvrzují), pozitivní ekonomický vývoj a zvýšená péče o rodiny s dětmi. Např. v roce 1945 bylo na území ČSR pouze 61 porodnicko-gynekologických oddělení s 5457 lůžky a v r. 1972 147 s 11075 lůžky. Mateřská úmrtnost, která těsné před válkou byla 5 žen na tisíc živě narozených dětí, se vloni snížila na 0,13. Lze použít lepších argumentů? Od roku 1960 zásluhou toho, že stát uvolnil veliké prostředky na nákup Salkovy a později Sabinovy vakcíny, se v celém státě nevyskytlo ani jedno onemocnění obrnou, zatímco v NSR, Itálii a ve Francii jsou stále desítky onemocnění touto chorobou. Anebo záškrt? Již v roce 1970 se nevyskytl jediný případ. A pokud jde o ostatní nemoci — naše výsledky zásluhou očkování dětí proti TBC, dávivému kašli, tetanu, neštovicím a spalničkám patří ke světovým špičkám. Výsledky našeho socialistického zdravotnictví jsou tedy bez nadsázky obdivuhodné. Může se dokonce říci, že fantastické, protože ještě nedávno se zdálo fantazií zvýšit o tolik porodnost a zabránit propukáni mnoha nemocí. Kz OBEC LESKOVICE V pivních sklepích Mnichova a na shromážděních s bubny pod vysokými duby a platany se scházejí s nápisy Aussig, Karlsbad, Eger či Gablonz. Stále stejní lidé, stejné typy lidí. Dědové, kteří žili za Krušnými horami, otcové, kteří zde mohli prožít několik let nejranějšího mládí, synové, kteří zde nikdy nebyli. Vychovávají je však k nenávisti. Nad půllitrem zpívají bojovné písně a rukou bijí do taktu, tou rukou, která držela, mohla držet anebo může držet kulomet. Nechybí jim nic v jejich nové vlasti, chtěli sem, pro ni likvidovali v roce 1938 svou starou otčinu. Také jejich zásluhou Kruppové, Thyssenové a Pjerdmengesové si plnili kapsy penězi a milosrdně jim dávali zbytky anebo naději tisícileté říše. Díky Sovětské armádě přišla odplata. V padesátých letech německý kapitál však opět zvedl hlavu. Za pomoci amerických kolegů Kruppové znovu nabyli svou moc. Kapitál přece nezradí kapitál a bylo třeba připravovat vojáky, kteří by se mohli kdykoli postavit za kulomety a bít se o trhy kdekoli na světě Oprašovala se hesla známá z goebbelsovské propagandy a dávala jim nová fasáda. Na prvém místě byl antikomunismus. Měli však smůlu. Socialistický tábor byl připraven čelit agresoru. Měl dosti síly potřít každý útok. Musili tedy — ; pod tlakem lidu vlastní země — přistoupit na mír a přeorientovat svou východní politiku, až dosud řinčící zbraněmi, do jiných forem. Síly revanše a agrese — i když dnes oslabené — tu však stále jsou, čekají, aby mohly znovu, až budeme méně bdělí, v zájmu kapitálu udělat tg, co udělaly již jednou nejen v jedné malé obci na státní silnici Tábor—Pelhřimov, ale i v jiných obcích, městech a zemích. Leskovice. 5. května 1945. Blížilo se osvobození. Každý z občanů vesnice věděl, že zítra, pozítří nebo nejpozději za týden přijde Rudá armáda a vyžene nacistická vojska. Po hlavní silnici čas od času přejel vojenský vůz a po železnici obrněný vlak. Když kdosi uslyšel první volání pražského rozhlasu, vyzdobili domy československými vlajkami a na výzvu pacovského revolučního výboru šli odzbrojit strážní oddíl hlídkující na železnici. Čtyřicet osm vyčerpaných mužů wehrmachtu, většinou nedorostlých slovenských Němců, předalo zbraně okamžitě. Jen s esesáckým velitelem došlo k potyčce. Ukořistěné pušky převzaly hlídky zorganizované národním výborem vzniklým tentýž den ze dvou odbojových organizací. Začalo odzbrojování přijíždějících aut. Šest nákladních automobilů ihned zastavilo, vojáci se v klidu nechali internovat v místním hostinci. Jen jedno po zvednutí závory ujelo směrem na Tábor. Kolem čtvrté hodiny odpoledne zůstala na pokraji Leskovic stát kolona s esesáky. Trestná výprava zaujala bojovou pozici. Kulometu, ostřelujícímu vesnici, odpovídala střelba z pušek. Esesácký průlom se nepodařil. Teprve se soumrakem za použití pancéřových pěstí zapálili dvě stavení a vnikli do středu obce. Kolem jedenácté se stáhli. Zůstalo za nimi osm mrtvých. V ranních hodinách se nesměle začaly do obce vracet ženy a děti. Kolona však náhle přijela znovu, aby vraždila, zapalovala domy, shromažďovala ženy do houfů jako v Udicích. Nepopsatelná hrůza ovládla Leskovice. Zastřeleni byli K. Popelář ze Zlátenky a obchodní zástupce Urbanec, hledající úkryt u Vaverků, společně se čtyřmi příslušníky této rodiny; před zraky Aloise Pavlů, přibitého na vrata stodoly, byly znásilněny dvě jeho nedospělé dcery a manželka a potom na mlátě zastřeleny; jiného muže — Františka Vlacha — poslali, aby ušel 300 kroků a za přítomnosti ženy, dcery a staré matky zazněla salva; do plamenů hodili staré manžele Dvořákovy; babička Vašků byla nalezena později s useknutou hlavou ... Jen čas nedovolil, že Leskovice se nestaly druhými Lidicemi. Bilancí akce »nadlidí« bylo však 25 zmařených životů, 38 vypálených domů a 6 poškozených. Nebýt Sovětské armády, nebýt síly socialistického tábora, byly by však na mnohých místech naší vlasti podobné Leskovice. (Kz) »Aspoň si můžete názorněji představit hrázy středověku.« Kresba A. UHLÍŘ Tvorba 27. číslo týdeníku TVORBA vychází tento týden v rozšířeném rozsahu s literární přílohou LUK. Na svých stránkách přináší několik materiálů 80. výročí narozerťí věnovaných největšího sovětského básníka — V. Majakovského. V článku E. Hócemanna-Ledwohna se dočtete, proč iná Solženicyn úspěch v NSR. Na stránce věnované novým jménům české literatury si tentokrát přečtete prózu M. Blahynky, nazvanou Čekání na novou poezii. 27. číslo TVORBY otiskuje další část vyprávění o životě majitele zlatého míče, nejlepšího fotbalisty Evropy, J. Masopusta. Týdeník aktualit 27. číslo TÝDENÍKU AKTUALIT přináší jako obvykle mnoho zajímavých statí, článků, reportáží a fotografií ze života sovětského lidu. Středová, dvoustrana věnována 30. výročí vítězné bitja vy u Kurska — jedné z největších bitev II. světové války, která předurčila její další průběh. Týdeník aktualit přináší ve zkráceném znění stať nazvanou Lenin a strana, věnovanou 70. výročí II. sjezdu SDDSR. O VIII. moskevském mezinárodním filmovém festivalu píše režisér L. Kulidžanov. Národní umělec SSSR J. Kibrik se v článku Smysl pro nové zamýšlí nad posláním a vlivem uměleckého díla na moderního člověka. 27. číslo Týdeníku aktualit končí fotoreportáží o připravované moskevské universiádě.