Tribuna, červenec-prosinec 1974 (VI/27-52)

1974-07-03 / No. 27

'E “Oo>o 7 L­ L (Pokračováni te strany 1) zřízení, Jaké kdy lidstvo mělo. Ano. Chceme a budeme sl vyměňovat vě­decké poznatky a kulturní hodnoty. Podporujeme i rozvoj vzájemné o b- Jektlvul informace a rozvoj turistiky. Ale v žádném případě přitom nedovolíme narušovat naši socialistickou suverenitu nebo pašovat k nám buržoázni ideologii. Historie nás příliš názorně poučila o pravdivosti Le­ninových slov, že »otázka zní pouze takto: žádnou „třetí“ ideologii lidstvo nevytvořilo, ba ve společnosti rozdirané třídními rozpory vůbec nikdy ani nemůže být mimotřídní nebo nadtřídní ideologie.« Naše strana se již několikrát na vlastních zkušenostech — naposledy na praxi v šedesátých letech, která vyvrcholila v krizi 1968—1969 — pře­svědčila, že jakékoliv oslabování socialistické ideologie, jakékoliv její za­nedbávání vytváří podmínky pro posílení buržoázni ideologie, která pak otevírá zadní vrátka pro nástup buržoazie k moci. Proto v ideové oblasti, jadrně řečeno, nechceme a nemůžeme být pouhou kovadlinou, ale kladivem! Proto usilujeme o co největší účinnost a ofen­­zlvnost naší ideologické práce tak, jak to znovu připomnělo usnesení sekretariátu ÜV KSC ke stranickému vzdělávání v roce 1974—1975. Naše pravda je pravdou miliónových pracujících mas. Sama o sobě se však živelně neprosadí. Je ji třeba trpělivě a přesvědčivě objasňo­vat. Významnou formou ideologické práce strany je stranické vzdělávání, které však není pouhou školou. V ideologické práci naší strany nikdy ne­šlo o předání suché sumy pouček. Marxisticko-leninská teorie není sym­bolem víry, není dogmatem, nýbrž návodem k jednání. Hlavní věcí v mar­xismu není litera, nýbrž jeho podstata, revoluční duch. My, marxisté, ne­chceme svět pouze vykládat, naším úkolem a cílem je revolučně jej změ­nit. Proto stranické orgány, které se v těchto dnech zabývají hodnocením uplynulého Roku stranického vzdělávání, by zvláště důkladně měly zhod­notit jeho účinnost, do jaké míry ovlivňuje myšlení a jednání komunistů, případně jeho bezpartijních účastníků. Měli bychom mít na paměti, že marxismps nestudujeme jako katechismus, ale jako metodu, nástroj, s je­hož pomocí stanovíme naše politické, společenské i osobní jednání. Oni rozhoduji o výsledku školenf. Pokud někde svoji práci dělají formál­ně, bez vnitřního zápalu, pokud hovoří frázovité — bude na místě případ­ně je i vyměnit (jestliže věc samozřejmě netkví v malé péči o ně, jestliže je někde jen »nehodili« do neznámé vody a dále o ně nepečovali). Fráze dovede zabít každou dobrou věc, každou dobrou myšlenku. Vy­hlasme jí proto v naší propagandě válku! A to ať ve školení, v přednáš­kách či v tisku. Jen ten, kdo hovoří či píše, jak se říká z hloubi duše, na základě hlubokého osobního přesvědčení a znalosti věci, jen ten může s úspěchem vysvětlovat skvělé myšlenky marxismu-leninismu a zásady politiky naší strany. Není to nic nového. Dávno již víme, že zapalovat mo hou pouze ti, kteří sami hoří. Situace při obnově stranického vzdělávání nebyla lehká. Během šedesá­tých let bylo stranické vzdělávání postupně doslova rozbito. Mnohé kádry v této oblasti sešly z třídních pozic. Díky velkému úsilí nového vedeni strany se celý systém podařilo v krátké době znovu vybudovat. Mnozí jeho propagandist^ zpočátku patřili mezi začátečníky. Dnes již mají první léta za sebou. Proto je možné a správné zvyšovat nároky na ně kladené. Velmi by pomohla obnova staré dobré tradice naší strany, že všechny její kádry se tak či onak osobně podílejí na propagandistické činnosti me­zi členy a v masách pracujících. Dnes by to mělo zejména platit pro sou­druhy pracující v hospodářských funkcích. Přesvědčený komunista, dejme tomu vedoucí závodu, přece musí považovat za svoji stranickou povinnost osobně vysvětlovat politiku strany ve svém závodě a především v základní stranické organizaci! Každý z vedoucích stranických pracovníků, ať již pracuje v průmyslu, v zemědělství, ve společenských organizacích či jin­de, by se měl osobně podílet na propagandě myšlenek marxismu-leninismu v okruhu své působnosti. A mělo by být ctižádosti každého funkcionáře být vynikajícím propagandiston, kterého si lidé přímo vyžadují a jehož články rádi čtou. Potom nebude ani těžké splnit pužadavek usnesení sekretariátu OV KSČ ke stranickému vzdělávání v roce 1974—1975: »Nejdůležitějším úkolem stra­nických orgánů a organizací při zabezpečování ucelené politicko-ideové přípravy členů a kandidátů strany v nejbližších letech je výrazné zvyšo­vání účinnosti stranického vzdělávání.« Z tohoto hlediska si zvláštní péči zaslouží práce vedoucích, lektorů. BEZ KOMENTÁRE New York Times oznámil, že Nixcm Je solidárni s Pinochetem. Tento deník obvinil Nixonovu administrativu, že významně podpořila militaristický režim v Chile, když svrhl presidenta Allenda v záři minulého roku. New York Times ve svém ko­mentáři říká: »Ve srovnání s ostatními západními zeměmi jsme nenabídli azyl chilským uprchlíkům a nevydali Jsme žádné oficiální prohlášeni proti vraždám a barbarství. Současná vláda USA, Jak se zdá, nemá zá­jem o lidská práva,« dodává ka­tegoricky vlivný deník a dále připojuje: »Spojené státy zhorši­ly situaci (Allendovy vlády) za­stavením podstatné části hospo­dářské pomoci.« »1 slova by v tomto případě byla důležitá, kdyby Jimi Spo­jené státy odsoudily mučení. Ale my Jsme neřekll nic,« zdůrazňu­je New York Times. K tomu do­dávají: »Ve Spojených státech se publikovaly četné důkazy o kru­tostech páchaných v Chile. Růz­a né organizace líčily, co se děje, zcela upřímně obviňovaly z barbarství vojenskou Juntu.« V komentáři se Jako příklad připomíná, Jak zahynul Viktor jara, zpěvák chilských lidových písní, který byl vězněn spolu s dalšími tisící lidí na Estadío Nacionál v Santiagu de Chile, který v době puče změnili na koncentrační tábor: »Dali mu kytaru a nařídili zpívat, když to udělal, strážní mu rozdrtili prsty.« Začal opět zpívat, a proto Je] tloukli a nakonec zastřelili. »Tak mnozí svědkové popsali smrt chilského umělce,« připo­juje deník. Mezi příklady též uvádí, že mnohé Informace mluví o tom, Jak věznitelé používají k mučení elektrických šoků, aby »přiměli vězně říci to, co si je­jich uchvatitelé přejí«. Nakonec se zmiňuje o vězení pro ženy, »do kterého posílají mladé ženy z koncentračních tá­borů s vyrvanými Vlasy a se zni­čenými lůny a hrozivě potrhaný­mi genitáliemi«. Ve svém komentáři v závěru New York Times tvrdí, že »mnohé z nejobávanějších reži­mů, které na světě existují v současné době, vznikly nebo existují dík severoamerické po­moci«. JA PORAD V DUCHU »OBRODY«? Sezóna v našich lázních se rozjíždí naplno a lázeňští hosté putují za zdravím z jednoho kon­ce vlasti na druhý. Tak se se­znamují s místy, kam by se asi jinak těžko dostali. Ve volných chvílích se procházejí po městě i okolí. Ledacos jejich zvídavému oku zalahodí a nad lecčíms zase v údivu zakroutí hlavou. Mají-li po ruce fotoaparát, pořídí si sní­mek místní kuriozity a . ašlou jej i s dopisem do redakce. Nad stížností se často pak nakupí řa­da otazníků, rok 1974! Čtenář P. B. objevil na svých toulkách po lázních Teplice n. B. v okrese Přerov v těsném sou­sedství školní budovy, vlastně přímo na pozemko ZDŠ, pomník T. G. Masaryka. Denně tudy pro­cházejí žáci socialistické školy a jistě se také učí o buržoázni republice. Od červencového plé­na GV KSČ, zaměřeného k vý­chově mladé generace, nplynul téměř rok. Podobný pomník, jak uvádí autor, stojí i v nedalekých Hranicích. Obrátili jsme se na příslušné orgány a žádali vysvětlení, sta­novisko k této věci. Zel, ani po dvou měsících nám nedošla od­pověď. Snad ji tedy urychli zve­řejnění kritiky. V Mariánských Lázních je dět­ská léčebna. Socialistické zdra­votnictví tu umožňuje léčení zdarma dětem školního věku, trpícím potížemi dýchacích cest. 0 vchodu budovy vás uvítá vel­ký nápis Masarykova dětská lé­čebna. Přivezete-li sem dítě a hledáte »dětskou léčebnu«, míst­ní obyvatel na okamžik zaváhá a pak vám ochotně ukáže cestu: »Aha, vy myslíte Masarykovu lé­čebnu? Tak to musíte jít tamhle a...« Do »Mariánek« už jsme nepsa­li, fakt je ověřen a pak, po zku­šenostech z Moravy__ Jen by nás zajímalo, od kdy tam ten nápis visi. Odpovědi z obou lá­zeňských míst rádi uveřejníme v našich Ohlasech na kritiku. Snad se dočkáme. Turistický ruch se v prázdni­nových měsících dostane do va­ru a náhodní návštěvníci našich měst, městeček a obcí mají bys­trý zrak. Vidí kriticky i to, če­mu »domácí« jaksi přivykli, a proto je to přestalo pálit. Všude však žijí komunisté, pokrokoví lidé. Všechny pozůstatky oživo­váních kultů »starých zlatých ča­sů« jsou především vizitkou j e­­j i c h politické práce. Neměli by to zapomínat. Há. _J PROTI ROZVRATNICKĚ TAKTICE Dne 3. června napsala Prensa Latina, že peruánská vláda gene­rála Juana Valesca Alvarada oz­námila, že je rozbit »plán na tr­valý boj proti revoluci«, který zřejmě měl vést reakční tisk v zemi i tisk v ostatních zemích kontinentu. Udržovaná protipe­­ruánská kampaň, vyvolávaná pro­­severoamerickými deníky v Umě a SaoPaulu, vyvrcholila energickou odpovědí peruánské vlády, ar­mády a různých politických sku­pin. Když to na tiskové konferenci oznámil president, odstoupil ze svých funkcí ministra a velitele námořnictva vlceadmirál Luis Vargas Caballera, čímž vznikla napjatá situace, li odstoupení při­měla ministra presidentova slova o tom, že on jako ministr a veli­tel učinil politické prohlášení, v němž říká, že by bylo užitečně, kdyby pravicové deníky El Co­­mercio a La Prensa napadaly vlá­du Valesca Alvarada, tak jak to dělaly spolu s Jinýmt v únoru. Na jedné tiskové konferenci zdů­vodnil rozdíl mezi tím, co zname­ná »lišit se o názorech, nebo kri­tizovat vládu a snažit se o spik­nutí, dělat kontrarevoluci«. Během posledních týdnů pravi­cový tisk skutečně rozvinul mo­hutnou kampaň, snažil se navázat styk s jinými sousedními země­mi a současně oslabit vládu. Valesco Alvarado na zmíněné konferenci dále oznámil, že nn jedné schůzí ředitelů pravicového tisku a vedoucích představitelů ultrareakčních stran »se uzavřela kontrarevolučni dohoda«, která přesahuje »pouze profesionální vztahy účastníků«, z nichž někte­ří po schůzi odjeli do Brazílie, kde spolu s peruánskými uprchlí­ky jednali s Juliem Masquitou, vlastníkem deníku O Estado de Sao Paulo, o tom, jak napadat vládu, která podporuje Valesca. Valesco Alvarado připomněl novinářům, že jeho kabinet se oficiálně usnesl, že jediní, kdož jsou oprávněni ke státním poli­tickým prohlášením, jsou presi­dent a předseda vlády. Dodal, že jednotliví ministři mohou' sami mluvit o záležitostech, které se týkají jejich resortu. to Za dvacet čtyři hodin po tom­vyhláSení presidenta podal Varga Caballero v sídle vlády svou žádost o to, aby v nastalé situaci mohl odejít ze svých funk­cí. K tomu vláda schválila rezolu­ci, v níž přijala Vargovu žádost a vyhověla mu. Současně na jeho místo jmenovala viceadmirála José Arce Larcu. Ten byl ještě ne­dávno zástupcem ve Washingto­nu. Nyní složil slavnostní přísa­hu do rukou presidenta Valesca Alvarada. Svým činejn vláda znovu po­tvrdila, že je rozhodnuta plnit re­voluční program, který si určila, čímž podle pozorovatelů se zača­la rozvíjet revoluční ofenzíva. nou na plátnech kin anebo obra­zech ultramoderních malířů, ale chceme, aby naše kultura zobra­zovala současného člověka s jeho sny a přáními, s jeho touhami, štěstím 1 smutkem. Ne vždy jsme v dobách nedáv­no minulých postupovali podle těchto kritérií. Naši kulturní ne­kultúrni manažeři se mnohdy domnívali, že příkazem doby je stačit Západu, že to, co Je od­tamtud, nutně musí být progre­sivní, moderní, úchvatné. Uchvá­tilo však především je a snoby, kterých je možné nalézt dost po celé zeměkouli. Dnešní naši reprezentanti od­povídají těm prvním kritériím a jsou přijímáni dobře. Mají úspěch, jsou vysoce hodnoceni a ještě navíc dělají dobrou propa­gaci našemu umění, naší kultuře, práci našich lidí. Oč vlastně jde? V dubnu le­tošního roku ve Štýrském Hradci vystavoval ve Steiermärkischer Kunstvereinu zasloužilý umělec Václav Fiala. V minulých dnech skončila výstava českého skla v Západním Berlíně, která se sem přestěhovala z Karlsruhe a Díisseldorfu. Devětačtyřicet na­šich umělců — namátkou jme­nujme Hlavu, Jelínka, Liškovou, Piátka, Smrčkovou, Svobodu, Víznera — vystavovalo své před­ní práce. V Curychu zase v galérii Koná uspořádali výstavu obrazů ná­rodního umělce Jaroslava Gruse. Velký zájem o Jeho dílo byl zřejmý i na tiskové konferenci uspořádané okamžitě po zaháje­ní, jíž se zúčastnila řada švýcar­ských žurnalistů a zástupce ame­rické televizní společnosti CBS. I Jinde vystavují naši umělci, jen v květnu to byl ještě Karel Skála v Kolíně nad Rýnem, Ru­dolf Svoboda, Jaroslav Chudomel a Čeněk Dobiáš ve Vídni atd. Za ty, kteří nás nyní reprezen­tují, se nemusíme stydět, jejich díla mají co ukázat i zahranič­ním milovníkům umění. Proto první ohlasy Jsou velmi dobré. A o to nám přece jde — aby nás všude zastupovala skutečná umě­lecká tvorba, která zobrazuje ži­vot našeho lidu a jeho dnešní současnost. Kz I i 8 I StíŽ Ľ Vždyt už se píšeZ\ i ny m Mechantzační závod Oborového podniku státních statků Šumava ,si zabezpečuje ve vlastním učilišti v Kaplici kádrové rezervy odbor­ných pracovníků. Foto ZDENĚK RUBES *"2 tribuna REPREZENTANTI Jde nám o mír, o mírové sou­těžení, o to ukázat, kdo Je lepší v mírové práci a v mírovém sna­žení. Nemáme postranní úmysly jako oni, nepropagujeme ničení, vraždy, destrukci. Naše umění Je tvořivé, plné lidskosti a života. Proto i to, co vysíláme jako svého reprezentanta, musí mít vysokou hodnotu. Nevytváříme bezideové (ale přitom vysoce »Ideové«) krváky, horrory či de­formovanou skutečnost zachyce­ ÍK V tjeházi v nakladatelství Svoboda Karel Marx—Bedřich Engels— V. 1. Lenin: O ateismu ce Teoretickou základnou publika­Jsou Marxovy a Engelsovy stati nebo výňatky z obsáhlých prací, v nichž Jsou vyloženy ná­zory na podstatu a původ nábo­ženství a na Jeho úlohu v třídní společností. Leninovy stati a pro­jevy se zabývají spíše praktický­mi otázkami ateistické výchovy. Sborník byl sestaven tak, aby mohl sloužit jako studijní po­můcka pro vysokoškoláky a pro účastníky stranického vzdělávání. 212 stran, kart. 5,— Kčs

Next