Tribuna, červenec-prosinec 1974 (VI/27-52)
1974-07-03 / No. 27
'E “Oo>o 7 L L (Pokračováni te strany 1) zřízení, Jaké kdy lidstvo mělo. Ano. Chceme a budeme sl vyměňovat vědecké poznatky a kulturní hodnoty. Podporujeme i rozvoj vzájemné o b- Jektlvul informace a rozvoj turistiky. Ale v žádném případě přitom nedovolíme narušovat naši socialistickou suverenitu nebo pašovat k nám buržoázni ideologii. Historie nás příliš názorně poučila o pravdivosti Leninových slov, že »otázka zní pouze takto: žádnou „třetí“ ideologii lidstvo nevytvořilo, ba ve společnosti rozdirané třídními rozpory vůbec nikdy ani nemůže být mimotřídní nebo nadtřídní ideologie.« Naše strana se již několikrát na vlastních zkušenostech — naposledy na praxi v šedesátých letech, která vyvrcholila v krizi 1968—1969 — přesvědčila, že jakékoliv oslabování socialistické ideologie, jakékoliv její zanedbávání vytváří podmínky pro posílení buržoázni ideologie, která pak otevírá zadní vrátka pro nástup buržoazie k moci. Proto v ideové oblasti, jadrně řečeno, nechceme a nemůžeme být pouhou kovadlinou, ale kladivem! Proto usilujeme o co největší účinnost a ofenzlvnost naší ideologické práce tak, jak to znovu připomnělo usnesení sekretariátu ÜV KSC ke stranickému vzdělávání v roce 1974—1975. Naše pravda je pravdou miliónových pracujících mas. Sama o sobě se však živelně neprosadí. Je ji třeba trpělivě a přesvědčivě objasňovat. Významnou formou ideologické práce strany je stranické vzdělávání, které však není pouhou školou. V ideologické práci naší strany nikdy nešlo o předání suché sumy pouček. Marxisticko-leninská teorie není symbolem víry, není dogmatem, nýbrž návodem k jednání. Hlavní věcí v marxismu není litera, nýbrž jeho podstata, revoluční duch. My, marxisté, nechceme svět pouze vykládat, naším úkolem a cílem je revolučně jej změnit. Proto stranické orgány, které se v těchto dnech zabývají hodnocením uplynulého Roku stranického vzdělávání, by zvláště důkladně měly zhodnotit jeho účinnost, do jaké míry ovlivňuje myšlení a jednání komunistů, případně jeho bezpartijních účastníků. Měli bychom mít na paměti, že marxismps nestudujeme jako katechismus, ale jako metodu, nástroj, s jehož pomocí stanovíme naše politické, společenské i osobní jednání. Oni rozhoduji o výsledku školenf. Pokud někde svoji práci dělají formálně, bez vnitřního zápalu, pokud hovoří frázovité — bude na místě případně je i vyměnit (jestliže věc samozřejmě netkví v malé péči o ně, jestliže je někde jen »nehodili« do neznámé vody a dále o ně nepečovali). Fráze dovede zabít každou dobrou věc, každou dobrou myšlenku. Vyhlasme jí proto v naší propagandě válku! A to ať ve školení, v přednáškách či v tisku. Jen ten, kdo hovoří či píše, jak se říká z hloubi duše, na základě hlubokého osobního přesvědčení a znalosti věci, jen ten může s úspěchem vysvětlovat skvělé myšlenky marxismu-leninismu a zásady politiky naší strany. Není to nic nového. Dávno již víme, že zapalovat mo hou pouze ti, kteří sami hoří. Situace při obnově stranického vzdělávání nebyla lehká. Během šedesátých let bylo stranické vzdělávání postupně doslova rozbito. Mnohé kádry v této oblasti sešly z třídních pozic. Díky velkému úsilí nového vedeni strany se celý systém podařilo v krátké době znovu vybudovat. Mnozí jeho propagandist^ zpočátku patřili mezi začátečníky. Dnes již mají první léta za sebou. Proto je možné a správné zvyšovat nároky na ně kladené. Velmi by pomohla obnova staré dobré tradice naší strany, že všechny její kádry se tak či onak osobně podílejí na propagandistické činnosti mezi členy a v masách pracujících. Dnes by to mělo zejména platit pro soudruhy pracující v hospodářských funkcích. Přesvědčený komunista, dejme tomu vedoucí závodu, přece musí považovat za svoji stranickou povinnost osobně vysvětlovat politiku strany ve svém závodě a především v základní stranické organizaci! Každý z vedoucích stranických pracovníků, ať již pracuje v průmyslu, v zemědělství, ve společenských organizacích či jinde, by se měl osobně podílet na propagandě myšlenek marxismu-leninismu v okruhu své působnosti. A mělo by být ctižádosti každého funkcionáře být vynikajícím propagandiston, kterého si lidé přímo vyžadují a jehož články rádi čtou. Potom nebude ani těžké splnit pužadavek usnesení sekretariátu OV KSČ ke stranickému vzdělávání v roce 1974—1975: »Nejdůležitějším úkolem stranických orgánů a organizací při zabezpečování ucelené politicko-ideové přípravy členů a kandidátů strany v nejbližších letech je výrazné zvyšování účinnosti stranického vzdělávání.« Z tohoto hlediska si zvláštní péči zaslouží práce vedoucích, lektorů. BEZ KOMENTÁRE New York Times oznámil, že Nixcm Je solidárni s Pinochetem. Tento deník obvinil Nixonovu administrativu, že významně podpořila militaristický režim v Chile, když svrhl presidenta Allenda v záři minulého roku. New York Times ve svém komentáři říká: »Ve srovnání s ostatními západními zeměmi jsme nenabídli azyl chilským uprchlíkům a nevydali Jsme žádné oficiální prohlášeni proti vraždám a barbarství. Současná vláda USA, Jak se zdá, nemá zájem o lidská práva,« dodává kategoricky vlivný deník a dále připojuje: »Spojené státy zhoršily situaci (Allendovy vlády) zastavením podstatné části hospodářské pomoci.« »1 slova by v tomto případě byla důležitá, kdyby Jimi Spojené státy odsoudily mučení. Ale my Jsme neřekll nic,« zdůrazňuje New York Times. K tomu dodávají: »Ve Spojených státech se publikovaly četné důkazy o krutostech páchaných v Chile. Růza né organizace líčily, co se děje, zcela upřímně obviňovaly z barbarství vojenskou Juntu.« V komentáři se Jako příklad připomíná, Jak zahynul Viktor jara, zpěvák chilských lidových písní, který byl vězněn spolu s dalšími tisící lidí na Estadío Nacionál v Santiagu de Chile, který v době puče změnili na koncentrační tábor: »Dali mu kytaru a nařídili zpívat, když to udělal, strážní mu rozdrtili prsty.« Začal opět zpívat, a proto Je] tloukli a nakonec zastřelili. »Tak mnozí svědkové popsali smrt chilského umělce,« připojuje deník. Mezi příklady též uvádí, že mnohé Informace mluví o tom, Jak věznitelé používají k mučení elektrických šoků, aby »přiměli vězně říci to, co si jejich uchvatitelé přejí«. Nakonec se zmiňuje o vězení pro ženy, »do kterého posílají mladé ženy z koncentračních táborů s vyrvanými Vlasy a se zničenými lůny a hrozivě potrhanými genitáliemi«. Ve svém komentáři v závěru New York Times tvrdí, že »mnohé z nejobávanějších režimů, které na světě existují v současné době, vznikly nebo existují dík severoamerické pomoci«. JA PORAD V DUCHU »OBRODY«? Sezóna v našich lázních se rozjíždí naplno a lázeňští hosté putují za zdravím z jednoho konce vlasti na druhý. Tak se seznamují s místy, kam by se asi jinak těžko dostali. Ve volných chvílích se procházejí po městě i okolí. Ledacos jejich zvídavému oku zalahodí a nad lecčíms zase v údivu zakroutí hlavou. Mají-li po ruce fotoaparát, pořídí si snímek místní kuriozity a . ašlou jej i s dopisem do redakce. Nad stížností se často pak nakupí řada otazníků, rok 1974! Čtenář P. B. objevil na svých toulkách po lázních Teplice n. B. v okrese Přerov v těsném sousedství školní budovy, vlastně přímo na pozemko ZDŠ, pomník T. G. Masaryka. Denně tudy procházejí žáci socialistické školy a jistě se také učí o buržoázni republice. Od červencového pléna GV KSČ, zaměřeného k výchově mladé generace, nplynul téměř rok. Podobný pomník, jak uvádí autor, stojí i v nedalekých Hranicích. Obrátili jsme se na příslušné orgány a žádali vysvětlení, stanovisko k této věci. Zel, ani po dvou měsících nám nedošla odpověď. Snad ji tedy urychli zveřejnění kritiky. V Mariánských Lázních je dětská léčebna. Socialistické zdravotnictví tu umožňuje léčení zdarma dětem školního věku, trpícím potížemi dýchacích cest. 0 vchodu budovy vás uvítá velký nápis Masarykova dětská léčebna. Přivezete-li sem dítě a hledáte »dětskou léčebnu«, místní obyvatel na okamžik zaváhá a pak vám ochotně ukáže cestu: »Aha, vy myslíte Masarykovu léčebnu? Tak to musíte jít tamhle a...« Do »Mariánek« už jsme nepsali, fakt je ověřen a pak, po zkušenostech z Moravy__ Jen by nás zajímalo, od kdy tam ten nápis visi. Odpovědi z obou lázeňských míst rádi uveřejníme v našich Ohlasech na kritiku. Snad se dočkáme. Turistický ruch se v prázdninových měsících dostane do varu a náhodní návštěvníci našich měst, městeček a obcí mají bystrý zrak. Vidí kriticky i to, čemu »domácí« jaksi přivykli, a proto je to přestalo pálit. Všude však žijí komunisté, pokrokoví lidé. Všechny pozůstatky oživováních kultů »starých zlatých časů« jsou především vizitkou j ej i c h politické práce. Neměli by to zapomínat. Há. _J PROTI ROZVRATNICKĚ TAKTICE Dne 3. června napsala Prensa Latina, že peruánská vláda generála Juana Valesca Alvarada oznámila, že je rozbit »plán na trvalý boj proti revoluci«, který zřejmě měl vést reakční tisk v zemi i tisk v ostatních zemích kontinentu. Udržovaná protiperuánská kampaň, vyvolávaná proseveroamerickými deníky v Umě a SaoPaulu, vyvrcholila energickou odpovědí peruánské vlády, armády a různých politických skupin. Když to na tiskové konferenci oznámil president, odstoupil ze svých funkcí ministra a velitele námořnictva vlceadmirál Luis Vargas Caballera, čímž vznikla napjatá situace, li odstoupení přiměla ministra presidentova slova o tom, že on jako ministr a velitel učinil politické prohlášení, v němž říká, že by bylo užitečně, kdyby pravicové deníky El Comercio a La Prensa napadaly vládu Valesca Alvarada, tak jak to dělaly spolu s Jinýmt v únoru. Na jedné tiskové konferenci zdůvodnil rozdíl mezi tím, co znamená »lišit se o názorech, nebo kritizovat vládu a snažit se o spiknutí, dělat kontrarevoluci«. Během posledních týdnů pravicový tisk skutečně rozvinul mohutnou kampaň, snažil se navázat styk s jinými sousedními zeměmi a současně oslabit vládu. Valesco Alvarado na zmíněné konferenci dále oznámil, že nn jedné schůzí ředitelů pravicového tisku a vedoucích představitelů ultrareakčních stran »se uzavřela kontrarevolučni dohoda«, která přesahuje »pouze profesionální vztahy účastníků«, z nichž někteří po schůzi odjeli do Brazílie, kde spolu s peruánskými uprchlíky jednali s Juliem Masquitou, vlastníkem deníku O Estado de Sao Paulo, o tom, jak napadat vládu, která podporuje Valesca. Valesco Alvarado připomněl novinářům, že jeho kabinet se oficiálně usnesl, že jediní, kdož jsou oprávněni ke státním politickým prohlášením, jsou president a předseda vlády. Dodal, že jednotliví ministři mohou' sami mluvit o záležitostech, které se týkají jejich resortu. to Za dvacet čtyři hodin po tomvyhláSení presidenta podal Varga Caballero v sídle vlády svou žádost o to, aby v nastalé situaci mohl odejít ze svých funkcí. K tomu vláda schválila rezoluci, v níž přijala Vargovu žádost a vyhověla mu. Současně na jeho místo jmenovala viceadmirála José Arce Larcu. Ten byl ještě nedávno zástupcem ve Washingtonu. Nyní složil slavnostní přísahu do rukou presidenta Valesca Alvarada. Svým činejn vláda znovu potvrdila, že je rozhodnuta plnit revoluční program, který si určila, čímž podle pozorovatelů se začala rozvíjet revoluční ofenzíva. nou na plátnech kin anebo obrazech ultramoderních malířů, ale chceme, aby naše kultura zobrazovala současného člověka s jeho sny a přáními, s jeho touhami, štěstím 1 smutkem. Ne vždy jsme v dobách nedávno minulých postupovali podle těchto kritérií. Naši kulturní nekultúrni manažeři se mnohdy domnívali, že příkazem doby je stačit Západu, že to, co Je odtamtud, nutně musí být progresivní, moderní, úchvatné. Uchvátilo však především je a snoby, kterých je možné nalézt dost po celé zeměkouli. Dnešní naši reprezentanti odpovídají těm prvním kritériím a jsou přijímáni dobře. Mají úspěch, jsou vysoce hodnoceni a ještě navíc dělají dobrou propagaci našemu umění, naší kultuře, práci našich lidí. Oč vlastně jde? V dubnu letošního roku ve Štýrském Hradci vystavoval ve Steiermärkischer Kunstvereinu zasloužilý umělec Václav Fiala. V minulých dnech skončila výstava českého skla v Západním Berlíně, která se sem přestěhovala z Karlsruhe a Díisseldorfu. Devětačtyřicet našich umělců — namátkou jmenujme Hlavu, Jelínka, Liškovou, Piátka, Smrčkovou, Svobodu, Víznera — vystavovalo své přední práce. V Curychu zase v galérii Koná uspořádali výstavu obrazů národního umělce Jaroslava Gruse. Velký zájem o Jeho dílo byl zřejmý i na tiskové konferenci uspořádané okamžitě po zahájení, jíž se zúčastnila řada švýcarských žurnalistů a zástupce americké televizní společnosti CBS. I Jinde vystavují naši umělci, jen v květnu to byl ještě Karel Skála v Kolíně nad Rýnem, Rudolf Svoboda, Jaroslav Chudomel a Čeněk Dobiáš ve Vídni atd. Za ty, kteří nás nyní reprezentují, se nemusíme stydět, jejich díla mají co ukázat i zahraničním milovníkům umění. Proto první ohlasy Jsou velmi dobré. A o to nám přece jde — aby nás všude zastupovala skutečná umělecká tvorba, která zobrazuje život našeho lidu a jeho dnešní současnost. Kz I i 8 I StíŽ Ľ Vždyt už se píšeZ\ i ny m Mechantzační závod Oborového podniku státních statků Šumava ,si zabezpečuje ve vlastním učilišti v Kaplici kádrové rezervy odborných pracovníků. Foto ZDENĚK RUBES *"2 tribuna REPREZENTANTI Jde nám o mír, o mírové soutěžení, o to ukázat, kdo Je lepší v mírové práci a v mírovém snažení. Nemáme postranní úmysly jako oni, nepropagujeme ničení, vraždy, destrukci. Naše umění Je tvořivé, plné lidskosti a života. Proto i to, co vysíláme jako svého reprezentanta, musí mít vysokou hodnotu. Nevytváříme bezideové (ale přitom vysoce »Ideové«) krváky, horrory či deformovanou skutečnost zachyce ÍK V tjeházi v nakladatelství Svoboda Karel Marx—Bedřich Engels— V. 1. Lenin: O ateismu ce Teoretickou základnou publikaJsou Marxovy a Engelsovy stati nebo výňatky z obsáhlých prací, v nichž Jsou vyloženy názory na podstatu a původ náboženství a na Jeho úlohu v třídní společností. Leninovy stati a projevy se zabývají spíše praktickými otázkami ateistické výchovy. Sborník byl sestaven tak, aby mohl sloužit jako studijní pomůcka pro vysokoškoláky a pro účastníky stranického vzdělávání. 212 stran, kart. 5,— Kčs