Tribuna, leden-červen 1985 (XVII/1-26)
1985-01-03 / No. 1
novoroční projev generálního TAJEMNÍKA dv KSČ A PREZIDENTA ČSSR SOUDRUHA GUSTAVA HUSAKA (Dokončení ze str. 1) Náš lid se v průběhu mnohaletého zápasu za spravedlivý společenský řád a za čtyři desetiletí budování nové společnosti přesvědčil, že politika Komunistické strany Československa a Národní fronty správně vyjadřuje jeho tužby a cíle, národní a třídní zájmy. Po překonání společenské krize zabezpečila cílevědomá a zásadová politika strany v uplynulých 15 letech stabilní a úspěšný rozvoj naší společnosti. Dala tím našemu lidu jistotu, aby mohl na pevných základech budovat svůj život. Z toho pramení jeho hluboká, historickými zkušenostmi podložená důvěra ke komunistické straně, podpora, již poskytuje její politice, a přesvědčení, s nímž se podílí na jejím uskutečňování. Této důvěry pracujících si nesmírně vážíme a veškerou Svou činností budeme usilovat o její prohlubování. Soudružky a soudruzi, těžištěm našeho úsilí bude také v novém roce práce pro upevnění našeho socialistického zřízení, pro rozvoj naší ekonomiky, pro lepší život našich lidí. Rok 1985 je posledním rokem 7. pětiletky. Pro její splnění a v některých směrech i překročení jsme si vytvořili dobré předpoklady. Velkou pozornost budeme věnovat přípravě 8. pětiletky. Chceme v ní především rozhodnějším uplatňováním vědy a techniky výrazně pozvednout výkonnost našeho hospodářství, jako základu dalšího růstu životní úrovně. Zahájili jsme přípravy XVII. sjezdu KSČ, který se má konat v roce 1986. Projednáme na něm program dalšího rozvoje naší ekonomiky a celé společnosti do roku 1990 a posoudíme i dlouhodobější perspektivy do roku 2000. V roce 1986 se také uskuteční všeobecné volby do zastupitelských orgánů všech stupňů. Proto je zvláště důležité, aby se na všech pracovištích úspěšně splnily cíle plánu tohoto roku a celé 7. pětiletky, abychom se všude důstojně vyrovnali s úkoly, jež nám uložil XVI. sjezd. Další rozvoj národního hospodářství budeme přitom spojovat s prohlubováním naší účasti na mezinárodní dělbě práce, především s členskými státy Rady vzájemné hospodářské pomoci, jak to vyplývá z porady na nejvyšší úrovni k ekonomickým otázkám v červnu minulého roku v Moskvě. Řídící pracovníci a orgány všech stupňů mají velkou odpovědnost za to, aby lidé všude znali, jaké úkoly stojí před jejich pracovištěm, aby se ve stále širším měřítku podíleli na řízení a správě, aby se široce rozvíjela pracovní iniciativa a odpovědně se přistupovalo k návrhům a připomínkám pracujících. Velký důraz budeme klást na to, aby se v celém našem životě i ve vztazích mezi lidmi důsledně uplatňovaly naše socialistické zásady, dbalo se o dodržování zákonů, socialistického pořádku a kázně. Budeme se starat o to, aby vzrůstala úcta k poctivé a kvalitní práci, která patří k nejvyšším hodnotám naší společnosti. Rozhodně budeme vystupovat proti všem negativním jevům, nedostatkům a nepořádkům, jež na některých úsecích brzdí náš postup vpřed. Soudružky a soudruzi, v uplynulém roce jsme si připomněli 40. výročí velkých mezníků národně osvobozeneckého boje a osvobozování naší vlasti Sovětskou armádou — Slovenského národního povstání a Karpatsko-dukelské operace. Rovněž v tomto roce budeme vzpomínat, jak se rozvíjel národně osvobozenecký zápas našeho lidu, jak Sovětská armáda přinášela postupně svobodu dalším městům a obcím, jak začalo na osvobozeném území budování lidově demokratického řádu. Uplyne též 40 let od přijetí Košického vládního programu a vytvoření první vlády Národní fronty. Budeme vzpomínat slavných májových dnů roku 1945, Květnového povstání českého lidu a dovršení osvobozování naší vlasti Sovětskou armádou, kterým se našemu lidu otevřela cesta k hlubokým revolučním změnám a k socialistickým perspektivám. Vysoce oceňujeme socialistické závazky pracovních kolektivů a jednotlivců k těmto slavným výročím. Připomeneme si události uplynulých 40 let s hrdostí nad revolučními vymoženostmi lidu, nad výsledky, kterých jsme dosáhli v politické a sociální, hospodářské a kulturní výstavbě, s vděčností ke generacím, jež bojovaly proti fašismu a kladly základy spravedlivého společenského řádu, nového postavení pracujícího člověka. Bilance uplynulých 40 let je pro náš lid zdrojem národní hrdosti, vlasteneckého a internacionálního cítění. Upevňuje jeho přesvědčení, že jdeme správnou cestou, která — i když nebyla bez překážek, problémů a některých chyb — umožnila vyřešit základní národní a sociální otázky, dosáhnout nebývalého rozvoje a zabezpečit spolehlivou budoucnost naší vlasti. Tyto dějinné zkušenosti musíme vštěpovat mladým generacím jako pokračovatelům našeho díla. Soudružky a soudruzi, všichni si uvědomujeme, že své záměry můžeme uskutečnit jen za předpokladu zachování míru ve světě. Proto také letos bude naší hlavní starostí zabezpečit mírový život, bezpečnost a nezávislost naší vlasti. Nejspolehlivější mezinárodní záruku naší národní svobody, státní svrchovanosti, naší budoucnosti vidíme v historicky prověřeném přátelství a spojenectví, ve všestranné spolupráci se Sovětským svazem a dalšími zeměmi socialistického společenství. Společně s nimi budeme pokračovat v zápase za odvrácení hrozby války, za odzbrojení, zejména jaderné, za mírové řešení mezinárodních problémů na zásadách rovnosti a stejné bezpečnosti, za návrat mezinárodních vztahů na cestu uvolnění a konstruktivní spolupráce. Spolu s našimi přáteli a spojenci budeme rozhodně čelit snahám reakčních sil imperialismu, zejména amerického, o narušení rovnováhy sil ve světě, o stupňování horečného zbrojení, včetně militarizace kosmického prostoru, o strhávání světa dále na nebezpečnou cestu k válce. Aktivně budeme přispívat k upevňování jednoty států Varšavské smlouvy. Budeme prosazovat politiku mírového soužití a rovnoprávnou, vzájemně výhodnou mezinárodní spolupráci států s rozdílným společenským zřízením. Uvědomujeme si, že další mezinárodní vývoj nebude probíhat bez komplikací. Imperialismus se nevzdává svých cílů. Na cestě k odzbrojení je ještě mnoho překážek. Život však ukazuje, že rostoucí vliv socialistického společenství, touha miliónů lidí všech kontinentů žít v míru představuje sílu, která je schopna účinně působit na mezinárodní vývoj, obhájit mírový zítřek. Národy nezapomínají na milióny obětí, jimiž bylo vykoupeno vítězství nad fašismem ve druhé světové válce. A nezapomínají ani na poučení z ní, zvláště na nezbytnost učinit 'vše, aby se zabránilo vypuknutí nové válečné katastrofy. S uspokojením můžeme přivítat, že z iniciativy Sovětského svazu se v nejbližších dnech v Ženevě uskuteční setkání ministrů zahraničních věcí Sovětského svazu a Spojených států, na kterém bude posouzena možnost zahájit nová jednání o komplexu otázek jaderných a kosmických zbraní. Sově' ský svaz mnohokrát dokázal, že je připraven če: ně a poctivě přispět k dosažení vzájemně přijatelné, spravedlivé dohody, přijmout radikální opati ní k odzbrojení. Nyní je na Spojených státech, aby skutečnými činy dokázaly ochotu k mírové spolupráci. Ve jménu společného boje za mír a pokrok posíláme dnes soudružské novoroční pozdravy s přáním nových úspěchů bratrskému lidu Sovětského svazu a dalších socialistických států. Zdravíme všechny přátele Československa, všechny mírumilovné lidi na světě. Vážení spoluobčané, soudružky a soudruzi, výsledky uplynulého roku nás naplňují oprávněnou sebedůvěrou. Do nového roku můžeme hledět se střízlivým 'optimismem. Přičiňme se o to, aby se nám i letos dařila společná práce ve prospěch naší socialistické vlasti. Ještě jednou vám všem, drazí spoluobčané, z celého srdce přeji do nového roku mnoho štěstí a úspěchů. 1/1985 STRATEGICKY ÚKOL DNESKA Intenzifikace — to je termín, který dnes velmi často zaznívá z úst nejen našich nejvyšších představitelů, ale i na všech vrcholných jednáních bratrských socialistických zemí stejně jako orgánů RVHP. Nejde o módu. jestli je dnes něco jasné, pak to, že jedním z nejcharakterističtějších rysů současnosti je neustálé zrychlování vědeckotechnického a ekonomického rozvoje. Přitom slovo »zrychlování« nevysťhuje zcela přesně to, co se ve světě odehrává. Spíše by bylo na místě hovořit o »pádivém« rozvoji. V ’éto situaci platí více než kdy jindy básníkovo: Kdo chvíli stál, stojí opodál! — Ano, svět na nás nečeká ani čekat nebude. A z učebnic dobře známe, že vítězství socialismu s definitivní platností musí být zabezpečeno právě v oblasti produktivity práce. A tady dnes probíhají přímo revoluční procesy. Proto ten důraz na intenzifikaci, je to strategický úkol socialistických zemí, a tedy i Československa, jeho cílem je dostat socialistickou ekonomiku na kvalitativně novou vědeckotechnickou a organizačně ekonomickou úroveň. I laik chápe, že pro budoucí růst životní úrovně pracujících je třeba s dostatečným předstihem a v dostatečném rozsahu vytvářet spolehlivou materiální základnu. K tomu, abychom mohli v zabezpečování všestranného rozvoje osobnosti každého pracujícího, jeho sociálního zabezpečení udělat další podstatný krok, musíme uskutečnit skok v růstu produktivi'y práce. To na jedné straně. Na druhé straně posílení pozic socialismu ve světě je nemyslitelné bez zvýšení jeho ekonomické síly. Z toho všeho vyplývá jediný možný závěr, který je obsažen v základních stranických a státních dokumentech: Musíme zrychlit proces intenzifikace naší ekonomiky, musíme rychleji zvyšovat výkonnost a úč'nnost celého snolečenskopolitického. státního a hospodářského mechanismu. To je ovšem grandiózní úkol, který je právem svým politickým a ekonomickým významem přirovnáván k úkolu industrializace země. 2Který je onen hlavní článek pomyslného řetězu intentribuna zifikace, jenž nám umožní vyřešit i ostatní články? I to je jasné: je to podstatné urychlení vědeckotechnického pokroku. jde o to, že drobnými vylepšeními můžeme dosáhnout jen dílčích výsledků. A to je málo! Musíme se dostat z okovů starého myšlení, staré praxe, drobných zlepšení, opatrných krůčků. Nemůžeme se jich sice odříkat, ale neřeší to podstatné. Splnění úkolu tkví v důrazu na zásadně nová, vskutku revoluční vědeckotechnická řešení, která mohou mnohonásobně zvýšit produktivitu práce. Tady jsme zatím nenabrali ten správný dech. Z analýz, které stranické a státní orgány koncem roku 1984 vypracovávaly, je zřejmé, že intenzifikace se u nás zatím uskutečňuje převážně na základě snadněji a rychleji mobilizovaných rezerv. Je také zřejmé, že vliv vědeckotechnického rozvoje na její proces je zatím slabý. O čem přemýšlíme Dá se tedy říci, že plnění úkolů intenzifikace se ještě nedos'alo do hlavního řečiště. Proč? Víme, že o osudu správné linie, vytyčených úkolů rozhodují lidé, úroveň a účinnost jimi řízených procesů. A to platí i pro náš případ. A to v různých sférách. Předně: základem intenzifikace je prosazení zcela nových vědeckotechnických řešení, která několikanásobně zvyšují produktivitu práce. Prvním předpokladem tedy je, aby vědecká sféra takováto řešení dávala k dispozici. I u nás však platí to, co nedávno na ideologické konferenci v Moskvě kons'atoval soudruh M. Gorbačov: »V naší zemi je mnoho podniků a vědeckých institucí, kde se vědeckotechnické problémy řeší na úrovni nejlepších světových výsledků. Jsou však kolektivy, které se spokojují s opakováním toho, co světová praxe již dávno, dávno překonala.« Také u nás máme takové »vědce«, kteří např. využívají monopolního přístupu k zahraniční literatuře tak, že prostě za svá »vědecká díla« vydávají velmi lehce upravené zahraniční texty. Taková »věda« je často zcela odtržena od problémů, které řeší naše hospodářská, ekonomická či společenská sféra. Jsou i práce, které ničemu a nikomu nepomáhají (kromě peněženky jejich autora). To však je pro naši společnost příliš drahý »špás«! Je-li věda v období vědeckotechnické revoluce výrobní silou, pak výsledek prací vědeckých pracovníků musí dnes bezprostředně působit na výrobní a společenskou praxi. A to se stane tehdy, jestliže bude pro praxi otevírat zcela nové obzory a podněcovat zcela nová řešení. Nejde však jen o vědce. U nás i ve světě již je celá řada vědeckotechnických postupů, které je možné a nezbytné okamžitě zavádět do provozů. A tady rozhodují znalosti, schopnosti (zejména schopnost předvídat), vůle pracovníků řídicí hospodářské sféry — a to odshora dolů. Je to tak, jak zdůraznil ve svém projevu dne 20. 11. 1984 ve Valašském Meziříčí soudruh Štrougal: »Naléhavě potřebujeme takové vedoucí, kteří půjdou novým, sebeobtížnějším úkolům vstříc. Potřebujeme lidi, kteří nečekají na příkaz, umějí pracovat samostatně a s rozhodností. Lidi, kteří chtějí něco dokázat, kteří chtějí ve svém oboru vyniknout a něco znamenat, lidi. kteří se nebudou bát konfliktů, kteří budou nekompromisně stranit novému. Takovýmto lidem a takovým vedoucím pracovníkům je třeba dávat plnou podporu a takové je třeba stavět na odpovědná místa.« O osudu intenzifkace však nerozhoduje jen úroveň vědců a vedoucích pracovníků. Vědeckotechnický pokrok vyžaduje vysokou kulturní a technickou úroveň hlavní výrobní síly společnosti — dělníků a rolníků. A to se dá vytvořit nejen v soustavě všeobecně vzdělávacích a odborných škol. Je třeba promýšlet a organizovat přeškolovací a doškolovací systém. Vždyť neustálý přechod na kvalitativně nová řešení, novou techniku bude vyžadovat i u lidí s dokončeným odborným vzděláním nepřetržité doškolování a přeškolování. A to v rozsahu, na jaký jsme dosud často ani nepomysleli. Intenzifikace je tedy neobyčejně složitý a náročný úkol. Socialistická společnost však má jednu obrovskou přednost; totiž že do celého procesu jejího fungování a rozvoje se ve vlastním zájmu zapojují masy pracujících. Je přímou zákonitostí, že socialismus úspěchů dociluje tam, kde se řešení záležitostí stalo věcí mas. To platí i pro intenzifikaci. Její cíle se nám podaří rychle naplňovat; jestliže se stane všelidovým dílem. FRANTIŠEK KUDRNA