Tribuna, leden-červen 1986 (XVIII/1-25)
1986-03-26 / No. 12
m LENINSKOU CESTOU »Cesta, kterou naše strana prošla, je cestou hrdinného boje, zkoušek a obětí. Přijde doba, kdy si lidé už těžko budou umět představit, co znamená bída, vykořisťování, ponižování pracujícího člověka, ale činy, které vykonali průkopníci komunismu, zůstanou trvale v paměti budoucích pokolení.« Slova soudruha Gustáva Husáka výstižně charakterizují historii Komunistické strany Československa. Je to šedesát pět let bojů a vítězství pracujícího lidu v čele s komunisty nad vykořisťováním a bezprávím, úsilí za vybudování socialistické společnosti. Přesvědčivé svědectví o tom podává i výstava Leninskou cestou, která je v těchto dnech instalována v pražském Muzeu Klementa Gottwalda. Na desítkách fotografií, plakátech, letácích a dalších názorných materiálech výstava dokumentuje velkolepé úspěchy, kterých dosáhl náš pracující lid pod vedením KSČ v boji proti třídnímu nepříteli, za národní osvobození a samostatnost republiky a zejména pak v období výstavby socialismu. 'Současně připomíná inspirující vliv zkušeností strany sovětských komunistů a celého mezinárodního komunistického a dělnického hnutí na současné budovatelské úsilí KSČ. Výstava Leninskou cestou je společným příspěvkem pracovníků oddělení propagandy a agitace ÜV KSČ a Muzea Klementa Gottwalda k 65. výročí založení strany a k jejímu XVII. siezdu. Slavnostní vernisáže, která se konala 21. března, se zúčastnil také člen předsednictva a tajemník ústředního výboru KSČ soudruh Jan Fojtík. * Výstava bude otevřena do konce května 1986. (jt) © KNIHOVNA UČITELKOU Síť knihoven je v Československu úctyhodná. Každý z nás snad patří k pravidelným či alespoň občasným návštěvníkům těchto kulturních Stánků, kterým vévodí regály s liniemi pestrobarevných knižních hřbetů ... Ale Měsíc knihy by měl být příležitostí k zamyšlení nad méně tradičním posláním knihoven, které pochopitelně nejsou jen půjčovnami rozmanitých beletristických titulů. Náleží jim i výchovná a vzdělávací činnost. Dokladů o tom najdeme kolem sebe dostatek. Například ve Slaném, jak potvrzuje i časopis zdejšího ZK ROH, se tu loni zúčastnilo bezmála půldruhého tisíce chlapců a děvčat lekcí mimoškolní informativní výchovy dětí a mládeže. Šlo zejména o žáky ze 2. základní školy, z gymnázia, ze střední ekonomické školy a ze středního zemědělského učiliště. Tento způsob spolupráce školy knihovny není ničím novým. Nové jsou a však úkoly epochy vědeckotechnické revoluce, které se neslučují s tím, aby žáci vstupovali do knihovny napřipravení, jak tomu bylo dříve. Proto dnes školní osnovy pamatují i na výklad knihovnických pojmů, jako jsou příručková literatura, bibliografie, vedou mladé lidi k práci s kartotékou. Jen tak se může mládež naučit využívat všech dostupných služeb knihoven a informačních středisek, (rob) • VODA A ČAS Ne vždy máme radost z vody, když teče v našich ulicích. Zejména ne tehdy, vytéká-li přímo z chodníku či vozovky — to nevěstí nikdy nic dobrého. Ale ta voda, kterou mám já na mysli, potěšit může. Fontány, gejzíry, vodotrysky, kaskády a podobná chvályhodná zařízení. Máme jich kolem sebe vybudováno hodně, leč jen sporadicky se můžeme kochat jejich krásou. Jaro Je v rozpuku a léto za rohem. Společně s oteplením jako tažní ptáci přijíždějí do našich měst, na hrady a zámky desetitisíce turistů. Od nás i ze zahraničí. Smutné, vyschlé, nefungující vodotrysky, fontány atd. nám reklamu nedělají. V Praze jich například byla vystavěna řada nových, opravena nemenší rada starších. Vesměs jde vpravdě o umělecká díla! Voda v nich ale až na výjimky netekla, neteče a téci nebude, i když je součástí umělcova záměru. Důvody? Je jich hodně. Mezi nejčastěji uváděné patří nedostatek elektrické energie, vody, lidí na údržbu a čištění. Posledně uváděný »problém« se pokusili v našem hlavním městě řešit svazáci. Některé základní organizace SSM převzaly patronáty nad vodotrysky a fontánami, leč jejich obsah naplňovaly po krátkou dobu. Škoda. Vody a energie opravdu není nazbyt. Zvlášť když delší dobu neprší. Ale řešení by se dalo při dobré vůli najít. Při své nedávné cestě po Bulharské lidové republice jsem na jedno narazil. Je nenáročné, prosté a relativně laciné. V krajském městě Smoljan, které vyrostlo v posledních deseti patnácti letech do nebývalé krásy, mají nádhernou a provozně drahou vodní kaskádu. Voda i elektrická energie tu jsou přísně obhospodařovanou surovinou. Vždyť jde o horské město, kde z dolního kraje k hornímu musíš překonat výškový rozdíl více než tři sta metrů, teče tudy jenom jedna řeka. A přesto voda v kaskádě i dalších vodotryscích teče. Dostala tak jako lidé pracovní dobu. Ve všední den odpoledne od 14 do 19 hodin, v sobotu a neděli dopoledne a odpoledne teče po čtyřech hodinách. Lidé jsou spokojeni. Vědí, kdy se mají přijít podívat na překrásné umělecké dílo (informuje je o tom příslušná v mramoru »zpracovaná« deska ,s provozním časem), jasně vidí, že tu nebyly zbytečně vyhozené peníze na cosi, co stejně svou funkci neplní. Nepracující vodotrysky a fontány — to ale není problém jen hlavního města, ale i mnohých jiných v naší vlasti. Což kdyby se odpovědní pracovníci poučili u našich přátel v Bulharsku? Ne, neposílám je tam na služební cestu ani na dovolenou. Stačí, když po přečtení této poznámky uvedou ta malá, leč nesmírně praktická a krásná vodní díla do provozu. Třeba i s tím, že jim vymezí »pracovní« dobil. (jc) Jedenáctiletá moskevská Školačka Káía Lyčovová, které byla rozhodnutím americké protiválečné organizace Děti mírotvorci udělena Cena Samanthy Smithové, odletěla 20. března na dva týdny do Spojených států. Její pobyt v USA je projevem zájmu americké demokratické veřejnosti o pokračování oboustranně prospěšného dialogu se Sovětským svazem. Telefoto ČTK zachycuje Katu s papírovou mírovou holubicí v moskevském Paláci pionýrů 12/1986 • BEZE SLOV Patříte mezi milovníky moderní hudby? Kupujete si desky Supraphonu, Opusu či Pantonu, případně dovážené tituly? Pak můžete zodpovědně posoudit, kolik z nich — v případě zahraničních nahrávek — doprovázejí české texty. Srozumitelnost, nejen hudební, je přitom součástí kultury a to nejen pro mladé, jimž je zmíněná »muzika« určena především. Cena desky s importovaným uměním není právě nejnižší — a přesto posluchač dostává vlastně jen část »produktu«. Je tomu tak proto, že ani dobrá jazyková výbava velmi často neumožňuje proniknout k obsahu sdělení. Možná to je jedna z příčin absurdní hluchoty některých příznivců různých odrůd současné hudby. Sice perfektně znají názvy i skupiny, dovedou je vybičovat mimořádná sóla interpretů, ale ani netuší, oč vlastně v písních jde. Upřímně řečeno, jsou mnohdy ušetřeni trapných banálností, ale.... Vezměme v úvahu, že nabídka na našem trhu se »plus—minus« řídí všestrannými uměleckými kvalitami a že vyslovené kýče by tedy měly být výjimkou. Je-li tento předpoklad správný, pak se ovšem široka obec posluchačů ochuzuje o výrazný textový doprovod, o závažná stanoviska k dnešnímu světu nebo třeba o vtipné originality zahraničních autorů k jinak omšelým tématům. Jak mohou uspět lidé, kteří se pídí po obsahovém sdělen! soudobé moderní hudby? Mnohdy pomohou kamarádi, kteří odněkud opsali texty, nebo loví při poslechu jednotlivá slovíčka. To je však nedůstojné při kulturní vzdělanosti našich občanů a při snaze zpřístupnit hodnotná dílka ze světa! K čemu vede současný stav? Zatajení textů umožňuje různým našim interpretům obejít veřejnou kontrolu a na zahraniční hity roubovat banality, které svou »úrovní« bohužel často předčí i originál. V případě dobrých či vyn kajících slov se zase Ochuzujeme o zážitky. Dokazují to sporadicky otiskované překlady na obalech gramodesek, případně nahodile vydané sborníky š přebásněnými díly. Což takhle z občasného nápadu vykouzlit trvalou praxi? (dfc) • LESY PROTI POUŠTI Nedávná studie Organizace spojených národů pro zemědělství a výživu (FAO) opět varovně poukázala na dramatickou situaci v afrických zemích sousedících s největší pouští světa Saharou. Podle této studie se přes snahy mezinárodních organizací. i některých afrických států tato poušť dále šíří, na svéni^ jižním okraji dokonce až o šest metrů 'každý den. Písek tak pohlcuje i ty zbytky lesních masivů, které zde zůstaly — zdecimovány — z koloniálního období. Dle FAO přitom v letech 1900 až 1960 v důsledku kořistění ztratila Afrika celkem 52 procent svých lesů. Mnohdy- to byly lesy, které stály v cestě Sahaře. A ještě nyní se na tomto kontinentu ročně vytěží dva milióny hektarů lesa, a to i z míst silně ekologicky ohrožených, jako jsou území sousedící s touto pouští. Jedním z pozitivních příkladů, který vyzdvihuje FAO. jak čelit postupu Sahary, v poskytuje Tuni-ko. To plánovitě pokračuje kampani zalesňování. Nyní už bylo stromky osázeno 240 tisíc hektarů. Pouze v posledních pěti letech bylo v této zemi vysazeno na 38 miliónů mladých stromků a sazenic. Studie FAO dodává, že v současné době je v Tunisku 74 pěstitelských středisek, v nichž se ročně vyprodukuje přes 30 miliónů nových sazenic fz kterých je zhruba polovina ovocných stromů). To je součást projektů, které společně přijaly Alžírsko, Etiopie, Tunisko a některé další africké státy sousedící se Saharou, j>miž se mají v budoucnosti zmírnit tíživé ekologické následky koloniálního období. (vat) Měli bychom si častěji uvědumit štěstí, které nás potkalo. Narodili jsme se do této doby a v této zemi, i když jim oběma často mnohé vyčítáme. Málokdo z nás si totiž v plné míře uvědomuje, že z celkové populace planety Země patříme k té její menší části, která neumírá hladem a už třetí generace se rodí do míru. Jedno s druhým přímo souvisí a má řadu návazností. Alespoň některé chceme poskládat k sobě. V prvé řadě nemůžeme pominout, že už téměř jednačtyřicet mírových let je vedoucí politickou silou v naší společnosti Komunistická strana Československa. Zásluhou uplatňování její ideologie marxismu-leninismu jsme se stali součástí pokrokových sil ve světě. Spolu s ostatními socialistickými zeměmi a těmi, které k vybudováni socialismu směřují, se podílíme na faktu, že přes veškerá velmi vážná nebezpečí nevzplanul třetí světový válečný konflikt. Mírové iniciativy Sovětského svazu, ekonomika zemí RVHP, síla Varšavské smlouvy jsou zárukami, které vytvářejí předpoklad pro upevnění míru ve světě. Rozvoj vědy a techniky zkracuje vzdálenosti, přibližuje problémy a loňské léto nás přesvědčilo, že i hlad lidí v Etiopii se nás týká. Zatímco u nás přemýšlíme 0 dietě, která by bez pocitu hladu způsobila ztrátu přebytečných kilogramů, v Africe umírali hladem lidé koncem dvacátého století. Co se lidé stali lidmi, vždycky před sebou museli mít perspektivu lepších zítřků. Tou naší se stal návrh Hlavních směrů hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR na léta 1986—1990 a výhled na období do roku 2000. Jedna z jeho kapitol se zabývá rozvojem životní úrovně. Spatřuje ho v jejím růstu a upevňování životních jistot obyvatelstva, jež spojuje s výsledky, kterých bude dosahováno v rozvoji národního hospodářství. To ve své podstatě znamená posilovat jistotu, že poctivá práce je jediným zdrojem jak tvorby hodnot pro společnost, tak 1 zdrojem životní úrovně každého pracovníka. Hlavní směry a cesty rozvoje životní úrovně orientuje návrh dokumentu na přednostní realizaci takových opatření, která povedou k výraznějšímu sepětí zájmu jednotlivých členů společnosti s celospolečenskými zájmy. 2tribuna Pilíře společnosti Při pročítání zmíněného stranického dokumentu se musíme, ať chceme nebo ne, vracet k tumu, co už bylo vykonáno. Nový pětiposchoďový gynekologicko-porodnický pavilón pražské fakultní nemocnice na Bulovce, domov důchodců v Gottwaldově, ale i pomalu a s problémy rostoucí fakultní nemocnici v Brně-Bohunicích spojujeme s tou částí dokumentu, v němž se hovoří-o široce rozvinutém systému péče o zdraví obyvatelstva. Ten je potřeba zaměřit zejména na posilování kvalitativních stránek zdravotnických služeb. Dále prohlubovat preventivní péči o stále větší počet obyvatelstva. Urychlovat a zkvalitňovat vyšetřovací a léčebný proces; dále rozšiřovat lékařskou péči přímo na závodech a v družstvech. Stěžejní částí životní úrovně lidí je bydlení. Další rozvoj bytové výstavby je spojen s nemalými úkoly. Naše společnost za pouhých čtyřicet let dokázala to, co celé věky nedovedly a nechtěly řešit. Zámek—pastouška, palác—místnost bez jakéhokoliv příslušenství — to byly a ve většině zemí ještě jsou průvodní kontrasty života společnosti, kde ne práce a její společenský prospěch, ale vlastnictví výrobních prostředků jsou podmínkami životní úrovně. Přibližně polovina bytového fondu u nás byla postavena po druhé světové válce a v převážné většině jsou svým vybavením byty zařazeny do první kategorie. Jak vyplývá z návrhu Hlavních směrů, bude tato tendence pokračovat dát. Je v nich uvedeno, že naše společnost by měla vytvářet nezbytné územní, technicko-ekonomické, materiální a kapacitní podmínky pro výstavbu 480 tisíc nových bytů. Do ekonomických podmínek patří mimo jiné i vyhláška, která platí od ledna tohoto roku. Týká se finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví. - Příkladně spořitelny poskytují na individuální výstavbu půjčku 250 000 korun, a jedná-li se o domek s více bytovými jednotkami, až 300 000 korun. Oroková sazba ja nízká a doba splatnosti se může prodloužit až na čtyřicet let. i' Návrh Hlavních směrů zdůrazňuje, že realizace,'vytýčených cílů a úkolů ovlivní život každého našeho občana, a proto se musí stát záležitostí všeho lidu. Strana vychází z toho, že rozhodujícím činitelem při uskutečňování plánů je člověk, jeho vysoká pracovní a tvůrčí aktivita a iniciativa, podpora všeho nového, pokrokového. Takové konkrétní chápání politiky strany vidíme mimo jiné i v účasti jednotlivců na brigádách organizaci Národní fronty. Pro příklad můžeme sáhnout do Červené Vody, což je středisková obec v okrese Ostí nad Orlicí. Z velkých akcí Z vyrostla přístavba prodejny Jednoty za půl miliónu korun v části obce Bílá Voda. Dokončena byla prodejna smíšeného zboží v jiné části obce s celkovou hodnotou díla milión korun. Opravou kanalizace mají na svém kontě dílo v hodnotě šest set tisíc korun. Byly vybudovány dvě autobusové zastávky. V okrese Sokolov nezapomínají ani na pomoc zemědělství a lesnímu hospodářství. Na základě uzavřených dohod se členové organizací Národní fronty podíleli na sklizni sena, úklidu slámy a podzimních pracích. V lesích potom uklízeli klestí, vysazovali nové stromky; odpracovali v nich 35 tisíc brigádnických hodin — a to je pouze předběžné číslo. Naše společnost je životaschopná a její rozvoj jde kupředu. Vlastním podílem na jejím růstu, poctivou a iniciativní činností na pracovišti, aktivitou v místě bydliště, příkladností svého soukromí prospíváme její ekonomické základně, zvyšujeme životní úroveň vlastni i svého okolí, jsme součástí socialistické morálky. To všechno jsou pilíře, o které se může naše společnost opřít při obhajobě míru, při snaze, aby se pozornost světa soustředila na účtování s hladem. A to spolu přímo souvisí. LUDMILA LEHKÁ