Tribuna, leden-červen 1988 (XX/1-26)
1988-01-06 / No. 1
• ČAS JSOU PENÍZE, ALE . . . K vánočnímu hodování a k obdarování svých nejbližších se kupovalo a shánělo opět ledacos. Jeden měl radost, že si nese krásný ananas, druhý koupil chromovou armaturu k novému umyvadlu, obchodním domem Kotva se valily davy sem a tam, Jen Já Jsem nestála v žádné frontě. Můj dárek měl být nehmotný: vstupenky do divadla, pokud možno do Národního. Když jsem tam přišla, bylo mi z vyvěšených oznámení patrné, že asi neuspěji, což se mi zakrátko potvrdilo. Ale dostala Jsem radu: »Přijďte hned po svátcích, něco se nám k Novému roku vrátí.« Při odchodu od pokladny Nové scény na mne zavolala opodál stojící žena. »Mám tři lístky do Národního, kupte si je. Na šestadvacátého, je to pěkné místo — první řada na balkóně« nabízela. »A co budou hrát?« zeptala jsem se. »Její pastorkyňu.« Jenže já potřebovala vstupenky právě na Nový rok. Zena dále naléhala: »Dala jsem za ně po sedmdesáti, ale nechala bych vám je třeba jen za pětašedesát.« Nechtělo se jí tam prý stát ve frontě ani sedět v noci se židličkou a vzala je od překupníka, který si za to čekání desetikorunu na každou vstupenku »přirazil«. Taková malá obchodní přirážka, to se teď často slyší. »A proč vlastně sama na to představení nejdete?« zajímala jsem se. Dostalo se mi vysvětlení, že měli přijet na svátky příbuzní z venkova, ale nepřijedou. Postávala tedy za pokladnami a snažila se vstupenek zbavit. Mohla je samozřejmě vrátit přímo pokladně, která by je hravě prodala, ale to by tratila těch třicet korun a to se jí nechtělo. Nevím, jak dlouho tam ještě postávala, ale příště bude určitě opatrnější. Cas, který získala, tak opět ztratila. Připomnělo mi to lidi, kteří ve snaze koupit o pár korun levněji rozinky do vánočního těsta, utratí mnohem více jen za cestu do zahraničí, odkud si je přivezou. Úspory času i peněz jsou někdy relativní. (čej • CHEMICKÁ RÁNA POD PÁS Poslední měsíc loňského roku přinesl naší planetě reálné naděje, že se zbaví části arzenálů zbraní hromadného ničení. Vedle sovětsko-americké dohody o likvidaci jaderných raket středního a kratšího doletu se zdála být v dohledu i další významná odzbrojovací smlouva, která by tentokrát vedla k likvidaci chemických zbraní. Podmínky k tomu byly nanejvýš příhodné. Schůzka Michaila Gorbačova s Ronaldem Reaganem vnesla do sovětsko-amerických i celkových mezinárodních vztahů potřebné prvky důvěry; ve Washingtonu také zazněla ochota vypracovat všeobecnou, účinnou mezinárodní konvenci o zákazu a likvidaci chemických zbraní. Ještě před vrcholným jednáním ve Washingtonu přispělo k větší důvěře v této vojenské oblasti předvedení sovětské chemické munice a jejího ničení na polygonu v Šichanech a reciproční akce v americkém Utahu, stejně jako výměna informací o chemických zbraních mezi SSSR, USA a dalšími státy. Zhruba v téže době se v Zenevě nadějně vyvíjela jednání o této problematice. Pak však přišel 16. prosinec 1987 a pozitivnímu vývoji byla zasazena rána pod pás: Spojené státy zahájily výrobu nové generace chemických zbraní — tzv. binárních. O tomto druhu zbraní, vyvinutém ve Spojených státech, se začalo hovořit už před několika lety. Již tehdy se v souvislosti s mezinárodní konvencí o zákazu použití chemických zbraní poukazovalo na nebezpečnost amerických plánů, ozvaly se oprávněné pochybnosti o dodržování mezinárodních dohod a smluv ze strany USA. Nyní přešly Spojené státy od vývoje k přímé výrobě, po níž bude nepochybně násled^yat i zařazení do výzbroje. Tento konkrétní čin tak nejen zpochybňuje slo.va amerických vedoucích činitelů o ochotě zlikvidovat chemické zbraně, ale může mít dalekosáhlé následky. Především narušuje tak těžko se rodící důvěru, což se zřejmě negativně projeví i v jednáních o jiných otázkách. Nesporně rovněž komplikuje nynější ženevská jednáni o chemických zbraních. A jak upozornilo ministerstvo zahraničí SSSR, svým jednáním dávají USA příklad zemím, které dosud chemické zbraně nevyrábějí, a tím de facto k šíření těchto prostředků hromadné ho ničení přispívají. Americký binární program je tak ve svém celku v rozporu s tužbami národů po míru, nepřátelským činem proti odzbrojení a uvolňování mezinárodního napětí. (zk) • MANŽELSKÝ ŠESTIBOJ O »bačkorové« pasivitě u televizoru toho bylo už napsáno hodně. Její škodlivost nám však opět připomněly uplynulé svátky, vánoce i Nový rok. Což v nejedné rodině nepředstavovaly přímo maratón v upírán' zraku na obrazovku? Nic proti poutavým programům svátečních dnů, obzvlášť potěší-li především děti pohádkami Ovšem naneštěstí právě mladý organismus, vzhledem ke svému neukončenému vývoji, je nejnáchylnějši například k deformacím páteře následkem ochablého svalstva a vadného držení těla Neméně škodlivá, a to už zdaleka nejen pro děti, je, nečinnost psychická — pasivita. Proto mě vždycky potěší každá sebemenší zvěst o tom. že někde někdo vyzval na souboj tolik rozbujelou pohodlnost tím že ji vyměnil za dobrou aktivní zábavu. 0 takovém příkladu jsem se nedávno dozvěděla ze závodního časopisu Třinecký hutník Podnikový výbor SSM připravil pro své členy kulturně spole-1 čenský večer Manželský šestiboj, inspiro- ‘ váný známým televizním klánim. Mladé páry, vyslané jednotlivými závody pôdni- j ku Třinecké železárny se tu krom jiné- j ho utkaly s počítačem, rozesmály divá- j ky kreslením výjevů z pohádek, v paměti lovily znalosti o kosmonautice či přírodovědě. Samozřejmě že podle televizního vzoru také dvojice postupovaly do finále, které proběhlo ve znamení přípravy bramborových placek. Zkrátka zábava, jak má být! Nezkusíte něco podobného také vy? Alespoň pro jeden večer se vyzout z pantofli I a vymanit se z hypnotického šerosvitu obrazovky? Nápad Třineckých je přece inspirujícím příkladem! • (jp) Po rekordním pobytu ve vesmíru — 326 dnech — se vrátil na Zemí sovětský kosmonaut Jurij Romaněnko. Snímek ČTK ho zachytil při prvním pozemském Jídle po dlouhém Päse pH letu na kosmodrom Bajkonur V závodě na výrobu komponentů pro mezikontinentální jaderné rakety MX u amerického města Brigham City vypukl požár. Čtyři lidé při požáru, který vznikl při práci s motorem rakety, zahynuli. Na snímku ČTK ohořelá budova firmy Morton Thiokot, k e á dostala už v červenci pokutu od ministerstva obrany USA za špatnou kvalitu produkce Třetí ruk osmé pětiletky má j>ž na svém kontě první výrobky a odpracované hodiny. Podniky a závody do něj vstoupily s rozdílnmi východisky Se zvládnut’mi úkoly, ale také s dluhem z předchozích dvou let, s problémy s kvalitou, efektivností, náklady. Všechny bez rozdílu však spojuje jedno. Třetí rok osmé pětiletky má klíčový význam. To je třeba si všude uvědomit Především na jeho výsledcích závisí, jak bude splněna celá pětiletka, jaké základy vytvoříme pro přechod národního hospodářství k novým ekonom'ck«m pravidlům a podmínkám. Současná pětiletka se tak doslova stává klíčem k budoucnosti. To je první aspekt. K němu se řadí druhý, již méně radostný. Jsou jím zatím dosažené celkové výsledky za předcházející dva roky. Jak konstatovalo sedmé zasedání ústředního výboru strany, přes řadu dobrých výsledků není důvod k sebeuspokojení či k poplácávání po ramenou. Mezi nejpalčivější problémy patří, že se nedaří rychle rozvíjet proces intenzifikace Nedosahujeme plánovaného tempa růstu národního důchodu, neplní se úkoly ve snižování spotřeby surovin, materiálů, energií, neúměrně rostou zásoby. To vše v sobě zbytečně váže zdroje, podílí se na vzniku disproporcí v dodavatelsko-odběratelskvch vztazích. O vědeckotechnickém rozvoji se sice r podnicích hodně mluví, ale stále není základem rychlých, technicky kvalitních inovací, zvyšování kvality a konkurenční schopnosti našich výrobků. Draze a pomalu se staví. To vše vede k plýtváni materiálními i lidskými zdroji. Základní podíl na tom mají — lidé, subjektivní činitel, styl řízení a organizace práce. To je náš společný dluh pětiletce, dluh. který — čím dříve, tím lépe — musíme splatit. Varující je však i skutečnost, na kterou rovněž poukázalo sedmé zasedání. Schválení návrhu plánu pro letošní rok již v červenci loňského roku mělo vytvořit podmínky pro jeho kvalitní rozpracování a projednání s pracujícími. Ukazuje se však, že jeho zabezpečení v hospodářských plánech VHJ a podniků je v řadě odvětví neuspokojivé. Ve svých návrzích, stejně jako v minulých letech, požadují změkčení úkolů, další investiční prostředky, úlevy v růstu produktivity práce, v odvodech zisku atd. Při tom růst národního důchodu zabezpečují pouze ve výši 1,9 procenta! O čem přemýšlíme Každý den rozhoduje Co z toho vyplývá? Především v podnicích a VHJ přestat spekulovat s hrou čísel, objektívistickým snižováním plánů, přesunem úkolů, zapomenout oblíbené výmluvy, že vinu na tom, že se mi práce nedaří, má ten druhý. O to s větší energií je třeba se zaměřit na zabezpečení plánu tak, jak byl stanoven. Jeho výše totiž není nějaké »přání« centra, ale ekononecká nutnost. Proto je nezbytné ihned, od prvního pracovního týdne a pak každý následující svádět boj o íovnoměrné plnění úkolů, dosažení potřebného rytmu výroby, žádoucí kvality. To je základní měřítko dobré organizace a řízení. Problémy v podnicích nelze jen registrovat, zanášet do lejster a přenášet na nadřízený oigáu. Musí se ihned, rázně a zásadově řešit v místě svého vzniku, aby nevytvářely řetězec, stále se neopakovaly. Mnohdy to bude nepříjemné, může to narušit »přátelské« vztahy, které se vytvořily v minulých letech, kdy se v podniku jen slovy horovalo pro nápravu nedostatků, ale vše jinak zůstávalo v poklidu a strnulosti. Ale je to nutné. Všechna nřiiatá opatření pro zajmtění plánu musí být splněna. Bez výmluv a obezliček. Kázeň a pořádek se totiž netýkají jen dělníků u v-robního pásu. ale všech. V tomto směru je třeba i účinněji a důsledněji uplatnit kontrolní funkci stranických organizací. Ta totiž není pomocným orgánem ředitele, zástěrkou pro pohodlnost, neochotu řešit problémy, podpůrnou organizací při žádostech o snížení plánu. Musí v podn’ku sehrát roli skutečné avantgardy, předvoje při organizaci a mobilizaci lidí. Z práce stranických organizací v podnicích musí bvt cítit odhodlání, zásadovost, nesmlouvavost, jasný, všem lidem srozumitelný konkrétní program! To strhává, dává autoritu, mobilizuje! Totéž platí o odborech, svazácké organizaci. Jít mezi lidi, být příkladem, vysvětlovat, získávat, to je filozofie dneška, úkol i vizitka každého komunisty, odboráře, svazáka. Je třeba rázně pokročit v kvalitě, inovaci, techn’ekém rozvoji! Začněme ihned rozborem toho, jak se kdo v podniku na těchto úkolech podílel, s jakými výsledky. Jak byly splněny předchozí opatření, příkazy, rozhodnutí, závazky, kterých ie v každém podniku dost. Současně vyvoďme důsledky z nesplnění úkolů. Přič ny neplnění úkolů je nutno začít hledat takříkajíc doma a ne u sousedů. To by měl být první krok na cestě ke splnění úkolů letošního roku! Mimořádně závažné je mobilizovat celý pracovní kolektiv v každém podniku ke špinění piánu třetího roku pětiletky, k dohnání skluzů a v'padkü (kde to ie samozřejmě žádoucí), jak se konstatuje ve zprávě předsednictva UV KSČ sedmému zasedání..., »i v minulosti jsme nejednou stáli před nesmírně obtížnvmi úkoly, které se v dané situaci zdály být těžko splnitelné. Ale vždy. když strana šla pevně za stanoven'mi cíli a získala pro ně nejširší vrstvy lidu. je dokázala zvládnout.« Ano, stranické organizace musí sehrát v podivcích v letošním roce klíčovou úlohu. Předpokladem pro aktivizaci lidí je otevřená politika, důsledně prosazovaná socialistická demokracie, informovanost pracovního kolektivu. Dělník nesmí znát svého ředitele jen z prvomájové tribuny a své úkoly z výroční konference ROH. Účast na výrobních poradách, umění naslouchat lidem, nebát se poradit s pracovním kolektivem, využít zkušeností lidí, vytvořit dělnou, kritickou atmosféru, to jsou obrovské zdroje pro práci vedoucích hospodářských pracovníků. Bez aktivity pracovních kolektivů, bez toho, aby lidé ne slovy, ale srdcem přijali a pochopili, že zápas o splnění třetího roku pětiletky není abstraktním přáním jim vzdáleného »centra«, ale klíčovou podmínkou pro jejich spokojený život, pro rozvoj jejich vlasti, to prostě v žádném podniku nepůjde. Letošní rok prověří každého z nás. Nakolik pravdivá jsou naše slova o odhodlání splnit závěry XVII. sjezdu KSČ, podílet se na přestavbě hospodářského mechanismu. Kolik máme schopností, síly, odvahy. Nakohk umíme v sobě potlačit lenost, rutinu, opatrnické vyčkávání. Zda skutečně umíme dávat přednost celospolečenským zájmům. Úkoly letošního roku musí být beze zbytku splněny, aby byly zajištěny záměry XVII. sjezdu, připraveny podmínky pro přestavbu hospodářského mechanismu. Ustoupit, přerozdělit a přesunout úkoly už není ani kam, ani kdy. Zbývá proto jen jediné. Pustit se do rozhodného zápasu. Síly na to máme. Jasný program a cíle také. Zbývá to nejtěžší. Nejen začít. Hlavně vydržet. JIŘÍ VAVROŇ tribuna 1/1988