Tvorba, leden-březen 1971 (XXXVI/1-13)
1971-01-13 / No. 2
^Jž jsme sl zvykli, že naše vláda plní vyhlášené sliby. Tato myšlenka mě napadla těsně před vánočními svátky, když Jsem ve Španělském sále Pražského hradu naslouchal slovům dr. Lubomíra Štrougala. Československý premiér předložil nejvyššlmu zastupitelskému sboru k posouzení soubor zákonů, jejichž realizace má přispět k dalšímu upevněni socialistického státu. V sále, který se stal svědkem této události, byl před více než dvěma léty schválen ústavní zákon o federatlvním uspořádání Československé socialistické republiky. Jeho tvůrci již tehdy předpokládali a prohlásili, že po určité době bude nutné zhodnotit zkušenosti získané při uskutečňováni základních principů federace a navrhnout další právní normy, které umožní co nejefektivnějši činnost všech článků státního mechanismu. Na okraj prosincové schůze Tento slib a předpoklad byl zcela pochopitelný. Stále totiž platí, že nejpřesnějším kritériem životnosti našich představ, zásad a principů je život sám, jinými slovy řečeno, společenská praxe. Nelze trvat na tom, co se z jejího hlediska ukázalo jako nepřesné — a opačně, nelze ponechávat stranou pozitivní zkušenosti, které původní záměry nejen potvrdily, ale současně ukázaly hlavní směr, jímž se máme ubírat do budoucnosti. Autoři návrhů právních norem, které v prosinci schválilo Federální shromáždění, tento korigující vliv společenské praxe respektovali. Lze jistě namítnout, že dva roky, které uplynuly od schválení ústavního zákona o československé federaci, nejsou dlouhou dobou. O této otázce hovořil ve svém projevu i soudruh Štrougal. Sou"*-?sně však s jistotou prohlásil, že »... fe.rativní uspořádání sehrálo v uplynulých dvou letech úlohu vysoce pozitivní. To se projevilo již v období, kdy federace vstupovala do života. Již v této politicky velmi složité době měla nesporně kladný vliv na průběh procesu všestranné politické konsolidace. Znemožnila antisovětským a pravicovým sílám učinit z národnostní otázky předmět spekulací a politikářských rejdů. Pomohla tedy vytvořit příznivé předpoklady pro odstranění některých ohnisek napětí ve vztazích mezi oběma našimi národy ... Existence federace se stala v krátké době neodmyslitelnou samozřejmostí a zakotvila ve vědomí našich národů.« Dodejme, že předseda federální vlády nevycházel při zdůvodňováni předloženého souboru zákonů jen ze zkušenosti minulých dvou let. V logickém sledu vyvstal před námi vývoj, který v oblasti národnostní politiky předcházel rozhodnutí o federativním uspořádání. Nelze absolutizovat; je ovšem skutečností že jsme v roce 1988 — alespoň v našich podmínkách — vstupovali na poměrně neprozkoumanou půdu »Ne zcela ujasněná koncepce vztahů revoluční moci "~Vělnické třídy k národnostní otázce vedla druhé polovině 50. let 1 později k jejímu všeobecnému podceňováni. Nízká úroveň propracovanosti národnostní otázky v Československu ovlivňovala v konkrétních etapách výstavby socialismu koncepci i praktický přístup k této citlivé oblasti politiky. Převládal nesprávně zjednodušený pohled, že ve společnosti, která buduje socialismus, se význam národnostní otázky snižuje, že při úspěšné výstavbě nového společenského řádu mizejí zdroje možných třecích ploch a napětí v soužití národů.« Toto zjednodušení se mj. projevilo v zúžení problematiky vztahů mezi Čechy a Slováky na ekonomické vyrovnání. Výsledky, jichž bylo právě v této oblasti dosaženo, nelze přinejmenším zamlčovat; fakta o vzestupu národního hospodářství a životní úrovně, která si každý občan může ověřit na vlastní oči, hovoří srozumitelnou řečí. Zkušenost nás ovšem poučila, jak životná jsou slova klasiků marxismu-leninismu, která — přes hojné citování — byla často opomíjena. Ekonomika je koneckonců pro společnost rozhodující; zdaleka však nevyčerpává mnohostrannost vztahů, které se v procesu dějinného vývoje mezi lidmi vytvářejí a působí na jejich vědomí. Nezastírejme si — právě v této souvislosti — že ojediněle existují krajní snahy dovádět oprávněnou kritiku mnohých rozhodnutí z osmašedesátého roku ad absurdum a prezentovat federatívni uspořádání ČSSR jako dílo pravičáků. Už z předchozích slov soudruha Štrougala vyplývá, že pravdou Je pravý opak. »Zásady, z nichž československá federace vzešla a které určují i její fungování, plně odpovídají marxisticko-leninskému pojetí a praxi řešení národnostních vztahů v podmínkách naší země... Nové státoprávní uspořádání, k němuž dala podnět Komunistická strana Československa, naplňuje princip rovnoprávnosti Čechů a Slováků, stalo se významným politickým aktem posilujícím naši socialistickou republiku i vztahy vzájemného soužití obou našich národů.« ★ Těžiště úprav ústavního zákona o československé tederaci spočívá v ekonomické oblasti. Vyjadřují právně zakotvenou skutečnost, že hospodářství československé socialistické republiky je jednotné. Při plném využití nástrojů řízení, s nimiž se od počátku nového uspořádání ČSSR počítalo, dochází k posílení koncepční úlohy federálních orgánů. Vytvoření nových federálních ministerstev nemá znamenat návrat k praxi dřívějších unitárních orgánů, jejichž pracovníci namnoze přebírali úkoly operativního charakteru. Často si přisvojovali právo rozhodovat i o dílčích otázkách, které spadaly do pravomoci relativně nižších článků řízení. O negativních důsledcích takovéto práce bychom mohli — za pomoci ředitelů výrobních jednotek — sepsat celé romány. Podrobnější rozbor praxe unitárních ministerstev by asi prokázal, že i na odpovědných místech pracovali příliš často lidé, kteří postrádali smysl pro koncepční, programotvornou čin- Federálního shromáždění nosit. Tento nedostatek suplovali činností, která je potřebná na podřízených funkcích ve výrobních jednotkách, nikoli však v ústředních úřadech. Myslím proto, že neprestrelím, když řeknu, že jedním z rozhodujících předpokladů úspěšného fungování orgánů federace bude ověření způsobilosti příslušných referentů i dalších funkcionářů pro výkon koncepční práce. Právní zakotvení zásady jednotné československé ekonomiky přijali naši občané s porozuměním. Je to pochopitelné. Pro nikoho není tajemstvím, že postupně dochází k integraci sil jednotlivých zemí socialistického společenství. Opačný postup v rámci jednoho státu by už z tohoto důvodu představoval nelogický anachronismus Objektivní důvody jednotného řízení nejdůležitějších odvětví průmyslu nacházíme i uvnitř země. Těžko bychom našli reálně uvažujícího člověka, který by pochyboval o argumentech, jež byly na toto téma v poslední době vysloveny. Nenamlouvejme si ovšem, že určité pochybnosti neexistují; většinou se netýkají schválených změn — směřují do minulosti. Lidé se ptají, zda jsme o nezbytností celostátního řízení mnoha průmyslových odvětví nevěděli již před dvěma roky. Mlčení by v tomto případě nepomohlo — na podobné otázky musíme co nejrychleji odpovědět. Sám mohu vyslovit pouze osobní stanovisko. Institucionální úpravy v oblasti národního hospodářství nelze — podle mého názoru — chápat jako naprosté novum. Potřebu jednotného ovlivňování československé ekonomiky vyjadřoval i ústavní zákon o federaci z osmašedesátého roku. Konkrétním výrazem snah o realizaci této potřeby bylo vytvoření federálních výborů, které však představovaly orgány kolegiátního typu, v nichž hlavní úlohu měla sehrát zásada spolupráce a koordinace. Teprve praktické zkušenosti prokázaly, že povaha úkolů, před nimiž stojí centrální orgány, vyžaduje zrušení federálních výborů a jejich nahrazení monokratickými orgány — ministerstvy— které jsou vybaveny patřičnými pravomocemi. Otázky by ovšem zůstaly nezodpovězeny, kdybychom tvrdili, že se vlastně nestalo nic, co by nebylo v souladu s původními představami o dělbě pravomoci mezi federací a národními republikami. Schválené úpravy jsou výrazné zejména v ekonomice, kde revizionistické snahy o negaci principp demokratického centralismu a vedoucí úlohy komunistické strany vedly v nedávné minulosti k rozkladu systému řízení i k věcným škodám, jejichž důsledky neblaze poznamenaly život celé společnosti. Je proto nepochybné, že na pozitivní přijetí změn, o nichž rozhodlo Federální shromáždění, působily — kromě dalších faktorů — vlastní zkušenosti většiny československých občanů. Nelze tvrdit, že by už dnes bylo všechno jasné; mám tu na mysli jisté nebezpečí, že přijatá rozhodnutí budou, zejména z hlediska jejich motivace, interpretována »podle vlastního uvážení«. V praxi se může jednat o umělé vytváření kontrapozice mezi federálními a národními orgány (v duchu úvah »ted to všechno vezme federace do rukou«) nebo o stejně nelogické podléhání představám o jakési ztrátě kompetencí, jimiž disponují orgány Slovenské socialistické republiky a České socialistické republiky. Oprávněné není ani jedno, ani druhé Z projevu soudruha Strougala vyplývá, že hlavním smyslem schválených návrhů je »upevnit a prohloubit uplatňování všech funkcí socialistického státu. Tuto otázku nemůžeme chápat jednostranně, ani jako záměr směřující výhradně k rozšíření kompetenci federace na .úkor působností národních orgánů, ani jako zdůraznění výlučné působnosti orgánů České socialistické republiky či Slovenské socialistické republiky. Federatívni uspořádání chápeme jako systém, který slouží k tomu, aby se v maximální míře uplatnily a sladily zájmy celospolečenské i zájmy obou národů.« Ve světě neexistuje organizační génius, který by takovouto soustavu vybudoval okamžitě nebo během pouhých dvou let. Tato skutečnost se potvrdila i v Československu. Takřka bezprostředně po schválení ústavního zákona o federaci proudily do centra signály, že ve vztazích mezi federálními a národními orgány existuje kompetenční nevyjasněnost. Docházelo k překrývání jednotlivých činností, k nedostatečné koordinaci a nezbytně i k průtahům při řešení důležitých problémů. Opravy a nové zákony, o jejichž obsahu byli naši občané v denním tisku podrobně informováni, umožňují, aby v praxi byly vyřešeny právě tyto problémy. Nejedná se o pouhou správní záležitost; přesné vymezení dělby práce, pravomocí a odpovědnosti má přispívat » ... k dialektickému spojování hlavních funkcí státu jako orgánu, který prosazuje vůli dělnické třídy, s uplatňováním práv socialistických národů na národní svébytnost«. Nemůže být proto ani řeči o jakémsi omezování působnosti. Ujasnění vzájemných vztahů a reálných možností federace i obou republik vytváří právě naopak jedinečné předpoklady pro účelné soustředění sil na zvládnutelné úkoly. Z pravomoci ministerstev průmyslu ČSR a SSR byly například vyňaty některé významné úseky; zkušenost potvrdila, že jejich efektivní řízení může zabezpečit pouze federace. To ovšem nikterak nesnižuje postavení obou národních orgánů, které nesou i nadále odpovědnost za několik významných odvětví, bez nichž by československé hospodářství připomínalo obra bez pravé nebo levé nohy. Stejně významné jsou kompetence národních orgánů v oblastech, jejichž důležitost rok od roku stoupá. Ve všech vyspělých státech je dnes uznáváno, že školství, zdravotnictví a kultura působí na rozvoj společnosti přinejmenším stejnou měrou jako základní odvětví materiální výroby. Odpovědnost zastupitelských sborů a výkonných institucí ČSR i SSR nemusí být ani zde předmětem jakýchkoli pochybností. ★ Vymezení pravomoci a odpovědnosti představuje důležitou podmínku efektivní činnosti všech článků státního mechanismu. Avšak samo o sobě nestačí. Dalším předpokladem plného využití svěřených kompetencí je důkladná znalost všech faktorů, které musíme brát v úvahu při jakémkoli zásadním rozhodování. Položme si proto několik otázek. Jednou z nich je existující úroveň systému informací a shromažďování evidenčních údajů, které příslušné stupně řízení pro Pokračováni na sír. 7 MILOŠ PROSEK NOVÁTORSTVÍ A SETRVAČNOST KOMENTÁŘ týdne Dokončeni ze str. 1 Co mám konkrétně na mysli? Jde o to, aby výroční schůze věnovaly pozornost každému komunistovi a zhodnotily jeho práci i postoje z hlediska plnění členských povinností a podílu na upevňováni jednoty strany. Někdo může namítnout, že v tom nic nového nevidí. Musíme si ale přiznat — a výsledky pohovorů se všemi členy tuto skutečnost prokázaly — že jednou z příčin hluboké krize ve straně byla nedostatečná práce s komunisty přímo v organizacích. Mnozí členové byli pasivní, neznali politiku strany, nedostatečně si osvojovali základní otázky marxismu-leninismu. Tím důležitější je, aby výroční schůze zabezpečily soulad mezi nynějším stavem aktivity a stále rostoucími nároky na jednotlivé komunisty i stranické kolektivy. To se neobejde bez překonání negativních jevů, jako je rozpor mezi slovy a činy, uhýbání od stranických povinností, obcházení a porušování stanov strany, podceňování stranického vzdělávání, oportunistické ustupování před problémy a těžkostmi atd. Vím, že nejde o jednorázový úkol; na jediné schůzi jej nevyřešíme. Avšak výroční členské schůze mohou vytvořit pro jeho splnění pevný základ a ukázat konkrétní cesty, které povedou k aktivní práci každého komunisty. K stěžejním úkolům letošních výročních členských schůzí patři vytvořeni podmínek pro upevňování marxistickoleninské jednoty dosažené v zápase proti oportunismu. Budeme ji upevňovat a prohlubovat při řešení pozitivních úkolů politiky strany na pracovištích a v místech. Správné jsou ty hlasy ze základních organizací, které upozorňují, že není možné mluvit o jednotě a současně přehlížet neplnění povinností, znovu se smiřovat s pasivitou některých členů. K jednotě se nesmíme pouze přihlašovat a jen o ní mluvit. Hlavní podmínkou souladu slov a činů je, aby každý komunista měl konkrétní, kontrolovatelný úkol. Výroční schůze nemohou bez povšimnutí přejít případy, kdy někteří členové u pohovorů slibovali aktivitu, uzar vírali závazky — a dnes je neplní. Uvědomme si, že boj za aktivitu každého komunisty je součástí širšího úsilí všech organizací za akční jednotu, jak to vyžaduje rezoluce OV KSČ k aktuálním otázkám jednoty strany. Podmínkou splnění určených úkolů není jen jejich stanovení a rozdělení. Současně musíme vytvořit podmínky, aby každý komunista cítil podporu stranického kolektivu, aby věděl, že v něm může uplatnit svá práva, podíiet se na tvorbě politiky strany a využívat možnosti kritiky. Aktivizace neznamená jen nakládat členům další povinnosti; rozvinutí plnokrevného života všech organizací má současně zaručit plné uplatnění schopností a možností každého komunisty. V žádném případě nám nejde o jakousi »bezideovou organizovanost«. Čím je kázeň uvědomělejší, tím je pevnější; chce-li někdo vést, musí znát, má-li přesvědčovat, musí být sám hluboce přesvědčený. Proto by výroční schůze měly za jednu z hlavních otázek považovat zvyšování politickoideové úrovně členů. Řešení této otázky nesmíme ponechávat pouze na dobré vůli každého jednotlivce a spoléhat se na to, že si ke studiu sám »něco vybere«. Nelze také tolerovat různé výmluvy a ohánění se minulými zásluhami. Studium marxismu-leninismu patří k základním povinnostem komunisty. Za plnění tohoto úkolu musí odpovídat každá stranická organizace. Jinak bychom nemohli hovořit o skutečném vytváření ideové jednoty. V průběhu boje s oportunismem, v údobí očisty marxisticko-leninských řad, byla většina pozornosti komunistů soustředěna na vnitrostranické otázky. Dokončení konsolidace v politice není ovšem možné bez konsolidace ve všech oblastech společenského života. O spokojenosti lidí rozhodují koneckonců ekonomické výsledky. Právě proto musíme síly strany soustředit na politické zabezpečení hospodářských úkolů. Autorita celé strany — a tím i každé stranické organizace a komunisty — závisí na splnění této důležité podmínky. Uskutečňování všech náročných cílů, které nás čekají, předpokládá, abychom do čela stranických organizací postavili nejlepší z nejlepších. Najdou se především mezi těmi, kteří stáli pevně na pozici marxismu-leninismu a pomáhali očistit stranu od těch, kteří do ní nepatřili. Mezi těmi, kteří prošli ohněm boje s pravicí a jsou dobře připraveni zvládnout úkoly, jež stranu v letošním roce, kdy oslavíme 50. výročí jejího založení, čekají. Stručně řečeno, výroční členské schůze mají praktickými činy naplnit myšlenku: jednotně v revoluční aktivitě, v těsném spojení s pracujícími za plnou konsolidaci strany a společnosti. FRANTIŠEK O N D R 1 C H, 7edoucí politickonrganizačního odděleni OV KSČ tvorba 3