Týdeník Aktualit, červenec-prosinec 1971 (IV/27-52)

1971-11-08 / No. 45

Teinski přehlídka a manifestacepramicích na Rudém neitásti hlídky sovětských ozbrojených sil, kterou jsme právě viděli. Ja­ko francouzský vojenský odbor­ník rád konstatuji, že přehlídka byla skvělá. Disciplinovaní vojá­ci a důstojníci prokázali vynika­jící úroveň vojenského výcviku. Síla vaší armády je skvělá. ]e to důležitý činitel pro zachování světového míru. Rád bych se ješ­tě zmínil i o tom, že nedávná návštěva generálního tajemníka ÜV KSSS Leonida Iljiče Brežněva ve Francii, rozhovory s fran­couzským presidentem George­­sem Pompidouem byly velmi konstruktivní. Je příjemné, že tak význačné osobnosti našli klíč k dalšímu rozšiřování vzájemné­ho pochopení mezi našimi ze­měmi a národy. Těším se, že bu­de následovat výměna delegací nejen v oblasti kultury, vědy a výroby, ale i vojenských odbor­níků. Těším se proto, protože se domnívám, že tato vzájemná vý­měna pomůže, abychom se lépe vzájemně poznali a tedy i jeden druhému více důvěřovali. Abych se ještě vrátil k pře­hlídce, chci znovu říci, že Sovětská armáda je velmi dobrá armáda. A ještě jednou mám velkou radost z toho, že sovět­ská a francouzská armáda se ry­­ni dobře poznají. Jsem přesvěd­čen, že to sníží napětí v Evropě a prospěje naší společné práci pro mír.« Generálmajor Rudolf Menzel, vojenský přidělenec NDR: »Chtěl bych dnes uvést určité porovnání mezi dvěma přehlíd­kami; které byly nejpamátnější v mém životě. Je to dnešní skvě­lá přehlídka ozbrojených sil so­větského lidu a přehlídka z roku 1941. Byla to ona přehlídka, kdy fašistické armády stály před branami vašeho hlavního města. Vracel jsem se tehdy ještě jako mladý člověk ze španělských lí­­rikád a byl jsem fašisty vězněn ve Francii. V koncentračním tá­boře, ve kterém jsem tehdy byl, jsme se my komunisté-interna­­cionalisté s velkou radostí do­zvěděli, že v den Velikého října se konala na Rudém náměstí vo­jenská přehlídka. To nás posilo­valo. Pochopili jsme, že Sovětská armáda bojuje a nepochybovali jsme o tom, že zvítězí. Nyní ja­ko vojenský přidělenec Německé demokratické republiky mám ra­dost z toho, že vidím Sovětskou armádu v plném lesku její vo­jenské síly. Víme, že ozbrojené síly Sovětského svazu právě v té­to době posilují lid a přesvědčují ho o tom, že síla Sovětské armá­dy uchrání mír v Evropě. Armá­da Německé demokratické repu­bliky se dívá na Sovětskou ar­mádu jako na armádu svých starších bratři, přátel a učitelů. Díváme se s důvěrou do budouc­nosti, protože síla sovětských ozbrojených sil ve spolupráci se silou zemí Varšavské smlouvy se může postavit proti jakýmkoliv agresivním silám v Evropě a ve světě.« Vojenský, letecký a námořní přidělenec Bulharské lidové re­publiky generálmajor Petr Chris­­tov Ilijev. »Tyto ukázky vojenské bojové, především raketové techniky, které jsme dnes zhlédli na pře­hlídce, mne, jako důstojníka bulharské armády spřátelené se Sovětským svazem zvlášť potě­šily. Byla to přehlídka mohut­nosti sovětských ozbrojených sil. My, bulharští vojáci, si u Sovět­ské armády osvojujeme nové vo­jenské výcvikové metody. Bul­harská armáda je připravena kdykoli po boku sovětských brat­ří odrazit útok nepřátel. Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit této nádherné přehlídky jako voják i jako prostý člověk, jsem hrdý na překrásné a nerozborné přátelství, které spojuje oba na­še národy. Jsem si vědom, že na našem přátelství závisí v mno­hém i zachování míru.« Vladislav Raichl, generálporu­čík československé armády, vo­jenský přidělenec CSSR. »Nejsem na Rudém náměstí po­prvé. Za mlada jsem zde studo­val, potom ukončil akademii. A každou vojenskou přehlídku, každou manifestaci na tomto velkém náměstí jsem prožíval celým srdcem, s velkou radostí. Jsem šťasten při pomyšlení na to, co přinesla československému lidu Sovětská armáda. Každý československý občan si pamatu­je, že od německého fašismu je osvobodila za cenu nesčíslných obětí Sovětská armáda. Moje bo­jová cesta začala v českosloven­ské armádě pod vedením generá­la Svobody. Zúčastnil jsem se prvního boje, ve kterém si čes­koslovenská armáda změřila sí­ly s fašisty v okrese Sokolovo. Tato bojová cesta, kterou prošli bok po boku sovětští a českoslo­venští vojáci ve válečných le­tech, nás navždy spojila a sjed­notila. Ale víme — jak to uká­zaly události v Československu v roce 1968 — ,že musíme být bdělí a ostražití. K tomu, aby­chom mohli svobodně budovat naši budoucnost, potřebuje čes­koslovenská armáda přátelství velké Sovětské armády.. Dnes, když opět stojí na Rudém ná­městí, si vzpomínám na slova ge­nerála Svohody, která pronesl za války: „Lid si musí sám vybrat cestu, po které se bude ubírat.“ Československo si vybralo cestu socialismu. Jak dnes, tak i v bu­doucnu budeme kráčet po boku Sovětského svazu, bez jehož přá­telství bychom nemohli splnit vysoké cíle, které vytyčila naše strana.« Jagas Václav, brigádní gene­rál, vojenský námořní a letecký přidělenec Polské lidové republi­ky. »Mám ty nejlepší dojmy z dneš­ní přehlídky. Jako polskému ge­nerálu je pro mne příjemné zhlédnout vojenskou silu sovět­ské země. Když se díváš na vo­jenskou přehlídku, na manifesta­ci pracujících, začínáš opravdu cítit, že sovětský lid je odhodlán uskutečnit závěry XXIV. sjezdu KSSS. Je příjemné vědomí, že Komunistická strana Sovětského svazu upevňuje sílu a moc naše­ho socialistického tábora, obrán­ce míru v Evropě. My, Poláci, máme radost z úspěchů sovět­ského lidu, jako jeho blízcí přá­telé, jako bratři. Neustálá bojová pohotovost Sovětské armády upevňuje víru v to, že velké ideál . za které bojují naše národy, zvítězí. Hře­jivý pocit vyvolává vědomí, že Polská lidová republika je nedíl­nou součástí našeho socialistic­kého společenství. My, Poláci, spolu se sovětským lidem, udě­láme všechno pro upevnění naší vojenské a ekonomické síly.« Podplukovník Krivokapič Ste­­van, vojenský námořní a letecký přidělenec Jugoslávie. »Dnešní přehlídka je velmi za­jímavá. Mám rovněž velkou ra­dost z přátelství, které se zrodi­lo ve válečných letech, kdy ju­goslávská a Sovětská armáda společným úsilím porazily fašis­ty. Je krásné, že mezi našimi ná­rody existuje takové hluboké vzájemné pochopení a důvěra. Za války jsme my, jugoslávští partyzáni, měli radost z každé­ho vítězství Sovětské armády. Tribuny na Rudém náměstí za­plnili hosté. Je těžké jmenovat zemi, která by zde dnes nebyla zastoupena. Mezí hosty se vyjí­má skupinka temperamentních Italů. Před čásem vydalo APN spolu s italským nakladatelstvím CEP dvousvažkovou knihu Sovět­ský svaz. Byla uspořádána sou­těž o nejlepší znalosti života so­větské země. Deset vítězů této soutěže obdrželo pozvání do So­větského svazu. Dnes jsou na Rudém náměstí. Když jsme se jich zeptali na dojmy z dnešní slavnosti, chtělo odpovídat všech deset. Zaznamenali jsme rozho­vor s učitelem z Padovy Mario Santim. »Vše, co jsem zde uviděl, mě přímo ohromilo. Bohužel v Itá­lii ne všichni znají dobře Sovět­ský svaz. Na dnešní manifestaci jsme viděli rozjásaný lid. Kdy­bych chtěl jen stručně vyjádřit pocity, které mi v tuto chvíli na­plnily srdce, řekl bych: nádher­né, grandiózní, podivuhodné! Až se vrátím do Itálie, budu všem o vyprávět o vaší nádherné zemi, jejích přívětivých lidech, o srdečném přijetí, které cítíme na každém kroku. Pojedeme ješ­tě do Leningradu, kde se setká­me s mládeží, s pracujícími, s in­teligencí. Tyto dny budou pro mne nezapomenutelným zážit­kem pro celý život. MOSKVA. RUDÉ NÁMĚSTÍ. 7. LISTOPADU 1971 MICHAIL KUCHTAREV 81 Vojenská přehlídka na Rudém náměstí. Defilují výsadkáři. ■ Vojenská přehlídka na Rudém náměstí. Raketová technika na pochodu. ■ Tělocvikáři na Rudém náměstí. Snímky APN Památce sovětských novinářů Pietni slavnost v Kostomlatech. V Kostomlatech na Tepličku byl v sobotu 6. listopadu t. r. odhalen za velké účasti občanů ze širokého okolí pomník dvě­ma sovětským novinářům — Karlu Něpomňaščemu a Ale­xandru Zvorykinovi, kteří jako pracovníci tiskové agentury No­vosti tragicky zahynuli v těch­to místech 24. srpna 1968 při výkonu svých novinářských funkcí a při plnění úkolů in­ternacionální pomoci socialis­tickému Československu. Slavnostní projev na tomto pietním aktu přednesl předse­da Svazu českých novinářů J. Valenta, který připomněl, že ve výročních dnech Říjnové revo­luce uctíváme památku všech, již padli při uskutečňování re­volučního odkazu Října., Mezi ně patří i oba stateční synové Sovětského svazu — K. Něpo­­mňaščlj a A. Zvorykin. Oba jsou příkladem prostých oběta­vých a statečných sovětských lidí-komunistů, které formoval revoluční odkaz Velkého říj­na a vychovala KSSS. V závě­ru svého projevu J. Valenta zdůraznil: »Slibujeme slavnost­ně, že jejich světlý odkaz ne­zradíme. Ani na okamžik ne­ustoupíme ve své práci od so­cialistických zásad.« Předseda Svazu českých no­vinářů pak odhalil pomník, k němuž nastoupila čestná stráž příslušníků ČSL A, Lido­vých milicí a pionýrů. Jako první položily k pomníku kyti­ce manželky obou tragicky za­hynulých sovětských novinářů. O životě a obětavé novinářské činnosti obou novinářů pak promluvil člen vedení tiskové agentury Novosti B. J. Piščik. Pietni slavnosti v Kostomla­tech se zúčastnili zástupci Ov KSČ v čele s vedoucím odděle­ní pro řízení stranické práce v hromadných sdělovacích pro­středcích V. Divišem, předsedou Ústředí novinářů ČSSR M. Mar­kem, představitelé Severočeské­ho kraje, okresu Teplice a zá­stupci čs. sdělovacích prostřed­ků. Přítomni byli rovněž zástup­ci sovětského velvyslanectví v Praze v čele s radou-vyslan­­cem S. I. Prasolovem, tiskové agentury Novosti a sovětští no­vináři. ■ Odhalení pomníku sovětským novinářům v Kostomlatech. Člen vedení APN Boris Piščuk při projevu. 2 TÝDENÍK AKTUALIT / 45

Next