Týdeník Aktualit, leden-červen 1977 (X/1-26)

1977-01-03 / No. 1

2 Odpovědí soudruha LLBreíněva na otázky amerického politického komentátora Josephe Kingsburyho-Smithe 29. prosince 1976 Otázka: Co byste chtěl fiel americkému lidu na prahu nového roku? Odpověď: Pro sovětské lidi bude začínající rok jubilejní. Bude to 60. rok existence sovětského státu, který vznikl ve znamení proslulého Leni­nova Dekretu o míru. Chtěli bychom samozřejmě, aby tento rok přinesl další významné kroky k za­chováni a upevnění míru, k dalšímu prosazení mírového soužití jako jedině rozumné, jedině při­jatelné normy ve vztazích mezi státy. Historické zkušenosti potvrzují, že obě naše ze­mě mohou významně přispívat k míru a rozvoji vzájemně výhodné spolupráce, budou-li postupo­vat podle zdravého rozumu a brát v úvahu své odpovědné postavení v dnešním světě. Rád využívám příležitosti, abych jménem svým 1 jménem všech národů Sovětského svazu tlumo­čil americkým občanům upřímné novoroční bla­hopřání. Otázka: Jaké nejdůležitější kroky by podle va­šeho názoru mohly SSSR a USA ve vzájemné spo­lupráci podniknout v roce 1977 v zájmu světo­vého míru a upevnění sovětsko-amerických vzta­hů? Odpověď: Domnívám se, že v tomto smyslu by naše státy mohly vykonat velmi mnoho. Řeknu Jen to nejdůležitější: jsme tu pro to, aby byla co nejdříve dokončena práce na sovětsko-americké dohodě o omezení strategických zbraní na zákla­dě ujednání, jehož bylo dosaženo ve Vladivostoku v roce 1974. V této věci, jež se týká všeho lidstva, naše strana nekladla, neklade a nebude klást žádné překážky. Sovětsko-americká dohoda by ny­ní bezesporu byla velmi důležitým krokem k účinnému zastavení horečného zbrojení. Vyře­šeni tohoto úkolu je těsně spjato s nejdůležitěj­ším úkolem dneška — s odvrácením jaderné vál­ky. Naopak průtahy s dohodou dnes, kdy se vy­víjejí ještě strašnější druhy a systémy zbraní, by mohly vyvolat nové nebezpečí pro mír, meziná­rodní stabilitu a bezpečnost. Z nedávného prohlá­šení nově zvoleného prezidenta USA Jamese Cartera vyplývá, že aktuálnost této otázky s! uvě­domuje i americká strana. Doufáme, že to slibuje brzký úspěch. Musím říci, že nás v Sovětském svazu překva­puje postoj některých kruhů na Západě — v USA i v dalších zemích NATO. Počínají sl tak, jako by se v posledních letech nic nestalo, nic ne­změnilo, jako by ve světě dosud trvala studená válka. Rozpoutávají jednu halasnou kampaň za druhou kolem údajně rostoucího »vojenského ohrožení« ze strany Sovětského svazu, požadují stále nové vojenské výdaje a prosazují horečné zbrojení. Podle našeho názoru by tomu tak být nemělo. Tím, že jsme dosáhli politického uvolnění, ote­vřeli jsme cestu i k tomu, abychom se seriózně zabývali zásadními otázkami — omezováním zbro­jení a odzbrojením. S veškerou rozhodností bych chtěl znovu zdůraznit: Sovětský svaz nikoho ne­ohrožuje a nechystá se nikoho napadnout. Není třeba zastrašovat se smyšlenými hrozbami, ale věc­ně a konstruktivně posuzovat problémy a mož­nosti, které tu jsou. Pokračujíc! horečné zbrojení nelze ospravedlňovat tím, že omezení zbrojení je riskantní pro národní bezpečnost. Mnohem větší riziko pro všeobecnou bezpečnost dnes tkví v nečinnosti, v tom, že bychom dovolili, aby po­kračovalo bezuzdné horečné zbrojení. Velmi bychom chtěli, aby se rok 1977 stal v úsilí o zastavení horečného zbrojení skutečně převratným. Pak by nepochybně zaujal důstojné místo v dějinách. Otázka: Uvítal byste možnost setkat se v nej­­bližší době v roce 1977 s novým americkým pre­zidentem na místě, které by vyhovovalo oběma stranám? Odpověď: Praxe — i sovětsko-amerických vzta­hů — ukázala užitečnost a plodnost setkání na nejvyšší úrovni, když každý účastník usiluje o konstruktivní, věcný dialog. Proto jsme pro po­kračování takové praxe. Termín dalšího sovětsko­­amerického setkání bude stanoven samozřejmě po vzájemné dohodě a podle toho, jak bude postu­povat řešení příslušných otázek. Na závěr bych chtěl opakovat to, co bylo ře­čeno na XXV. sjezdu KSSS. Naše země je pevně rozhodnuta provádět politiku dalšího zlepšování sovětsko-amerických vztahů, která odpovídá záj­mům amerického i sovětského lidu i zájmům světového míru. Aktuality TÝDENÍK aktualit / 1 Osvobození generálního tajem nika OV Komunistické strany Chi­le soudruha Luise Corvalána se setkalo s širokou odezvou na ce­lém světě. Přední veřejni činitelé a tisk různých zemí tuto událost hodnotí jako velké vítězství svě­tového hnutí solidarity, v němž sehrály aktivní úlohu KSSS, sovět­ský lid, národy socialistických ze­mí a mezinárodní komunistické hnutí. Chilská vláda nezákonně věznila Luise Corvalána ve věznicích a kon­centračních táborech více než tři ro­ky, ale pod tlakem světového veřej­ného mínění ho musela propustit na svobodu. To je velké vítězství po­krokových sil celého světa Plán junty byl jasný — zlikvidovat vůdce chilských komunistů hned v prvních týdnech po zatčení. Zločin­ný plán byl však smeten mocnou vlnou mezinárodní solidarity, junta se tedy rozhodla, že ho nezničí fyzicky, ale morálně. Že zlomí vůli člověka, který je pro milióny lidí ztělesněním nezdolné pevnosti, čestnosti, neochvěj­­nosti v boji a lásky ke svému lidu. jak psal chilský tisk, prokurátor chtěl navrhnout trest smrti nebo vězení v délce 76 let! Avšak k pokusu o vynesení tako­vého rozsudku byly nutné alespoň napodobeniny »obžalovacích materiá­lů«. Rolando Carrasco, který do pře­vratu stál v čele rozhlasové stanice Recabaren, o tom řekl: »Jméno, čest a život soudruha Lucha« jsou křišťá­lově čisté a soudní „specialisté“ za­tažení do „procesu“ nemohli za déle než tři roky najít nic, co by mohli jakkoli použít proti němu. Pro mne i mé soudruhy, pro všechny čestné lidi je Corvalán vzorem komunisty a revolucionáře.« Hledání »věrohodného obvinění« bylo trvale provázeno pokusy zlo­mit soudruha Lucha. Převáželi ho z jedné věznice do druhé — do skle­pení vojenské školy, na ostrov Dawson, do koncentračních táborů Ritoque, Třes Alamos, znovu do Rito­­que a opět Třes Alamos. Ale ani ve vězení neztrácel Luis Corvalán pev­nou víru v konečné vítězství svého lidu a to mu dodávalo nových sil. »Marxismus nelze zničit, protože ne­lze zničit ideologii odpovídající duchu naší doby a aktuálním zájmům vět­šiny společnosti,« řekl v říjnu 1973 italskému novináři, který dosáhl roz­mluvy s ním. A na Dawsonu — kte­rému říkají ostrov smrti — opakoval soudruh Lucho myšlenku Nikolaje Ostrovského: Život je třeba prožít tak, aby nebylo zapotřebí hořce litovat promarněných let... Tam, na Dawso­nu, v rozhovoru s dopisovatelem bra­zilského časopisu Visaö Luis Corva­lán řekl: »Miluji život, ale budu li muset zemřít při obraně svobody, ze­mřu beze strachu.« Připomínáme si slova, která řekl krátce před svou smrtí Corvalánův syn Alberto: »Kdybych měl charakte­rizovat otce jedním slovem, vyzved­nout to nejdůležitější, řekl bych to takto: učitel. Svým příkladem, celým svým životem učí lidi, komunisty a všechny chilské vlastence bojovat, být pevnými a obětavými, stavět zájmy strany a lidu výše než vlastní potře­by a cíle.« Letos bylo Luisi Corvalánovi 60 let. Toto výročí nabylo významu a měří­tek důležité mezinárodní události. V den jeho narozenin byl uveřejněn výnos prezídia Nejvyššího sovětu SSSR o vyznamenání soudruha Corva­lána Leninovým řádem. L. I. Brežněv v poselství svému soudruhovi a spolubojovníku tehdy vyjádřil myšlenky a cítění všeho so­větského lidu: »V naší zemi Vás do­bře znají jako vůdce slavné Komu­nistické strany Chile, jako člověka, který celý svůj život zasvětil obhajobě základních zájmů dělnické třídy 1 všech chilských pracujících, jako plamenného vlastence a internaciona­­llstu, zastánce přátelství sovětského a chilského lidu, důsledného bojovníka za jednotu světového komunistického hnutí na základě márxisticko-lenin­­ských principů.« Je známo, že bez ohledu na všech­ny překážky došla tato vřelá, přátel­ská slova generálního tajemníka ĎV KSSS ihned k soudruhu Luchovi. □ □ □ 23. prosinec 1976 zůstane dlouho v paměti všech, kdo více než tři roky požadovali osvobození vynikajícího syna chilského lidu. Luis Corvalán, soudruh Lucho, jak mu říkají pracu­jící nejen v Chile, ale na celém světě, přijel do Moskvy. Sovětská metropole srdečně uvítala předního činitele chilského i mezinárodního komunis­tického a dělnického hnutí. Byla to krásná manifestace solidarity KSSS a všech sovětských lidí s lidem Chile. »Princip proletářského internacio­nalismu a bratrské solidarity národů bojujících za své osvobození,« zdů­raznil soudruh Leonid Iljič Brežněv při setkání se soudruhem Luisem Corvalánem v Kremlu, »je pro naši stranu svátý. Proto budeme i nadále vaší straně a ostatním protiimperia­­listickým silám v Chile poskytovat neustálou podporu v zájmu boje za obnovení svobody a demokracie ve vaší zemi. Naše strana bude vždy stát po boku bojujícího chilského li­du.« Soudruh Corvalán vyjádřil srdečný dík L. I. Brežněvovi, ústřednímu vý­boru KSSS, všem komunistům a pra­cujícím Sovětského svazu, zemí socia­listického společenství, všem demo­kratickým silám světa za širokou a opravdovou solidaritu s komunisty a dalšími pokrokovými sílami Chile, které bojují za svržení vojenskofa­­šistické junty, za demokratický rozvoj a sociální pokrok své vlasti. Řekl: »Až do vězení a do koncentračních táborů k nám přicházely zprávy o ši­rokém rozsahu hnutí solidarity s Chi­le. Velmi dobře víme, že sta politic­kých vězňů kteří za mnoho let do­sáhli svobody, jí dosáhli především díky hnutí mezinárodní solidarity, dí­ky solidaritě Sovětského svazu a dal­ších socialistických zemí, solidaritě vlád, parlamentů, demokratických organizací a všech zemí na světě. My budeme i nadále plnit naše úkoly re­volucionářů, učiníme vše možné, aby se Chile stalo co nejrychleji znovu zemí demokracie.« Boj za osvobození Luise Corvalána a dalších chilských vlastenců se změ­nil v mohutné hnutí, které překročilo politické i zeměpisné hranice a zís­kalo mezinárodní povahu. Sovětští li­dé byli přesvědčeni, že junta nemůže stát proti veliké síle mezinárodní so­lidarity a proletářského Internaciona­lismu. Tato solidarita — jako už ne­jednou v dějinách — dosáhla vyni­kajícího vítězství. Luis Corvalán je na svobodě, boj však nekončí. Stovky komunistů jsou dosud v žalářích. Dnešní povinností všeho pokrokového lidstva, všech lidí dobré vůle je znásobovat úsilí v boji za vítězství ideálů svobody, míru a socialismu. Lidská solidarita je mo­hutná sílá. □ □ □ Osvobození soudruha Luise Corva­lána vyvolalo širokou odezvu na ce­lém světě. Přední veřejní činitelé a tisk různých zemí tuto událost hod­notí jako velké vítězství světového hnutí solidarity, v němž sehrály aktivní úlohu KSSS, sovětský lid, ná­rody socialistických zemí a meziná­rodní komunistické hnutí. »Velká Leninova vlast znovu uká­zala svůj vysoký internacionalis­mus a city bratrského přátelství k chilskému lidu,« praví se v pro­hlášení Výboru solidarity s protifa­šistickým bojem chilského lidu, zve­řejněném v Havaně. -»Jsme vděčni Komunistické straně Sovětského sva­zu a všemu sovětskému lidu za roz­hodující přínos ke kampani meziná­rodní solidarity. Tato solidarita a boj všech demokratických sil světa zha­­tily plány fašistické Pinochetovy jun­ty, která chtěla Luise Corvalána zlik­vidovat.« Tajemník předsednictva Svazu pro­následovaných nacismem Hans Jennes v Bonnu řekl, že osvobození L. Cor­valána je významný úspěch meziná­rodního hnutí solidarity s bojem chil­ských vlastenců proti fašistickému režimu. Pinochetova junta počítala s tím, že zlomí odpor chilských vlastenců především L. Corvalána. Ale před ro­a stoucím hnutím solidarity musela ustoupit, zdůrazňuje se v prohlášení ústředního výboru Komunistické stra­ny Finska. Telegramy, dopisy, pohlednice ... Přicházejí do redakcí sovětských no­vin z různých částí SSSR. Píší je děl­níci, kolchozníci, studenti, žáci, pen­zisté i ženy z domácnosti. Sovětští lidé upřímně vítají soudru­ha Luise Corvalána při příjezdu do Sovětského svazu, z celého srdce mu přejí zdraví a dobrou mysl, úspěchy v jeho složité práci. »Díky za statečnost. Jsme vždy s Vámi. Ševello.« Tento strohý tele­gram došel z Murmanská. Luis Corvalán stěží ví, že na Sibiři je vesnice Karpovka. Nyní o ní usly­ší, neboť z Karpovky v Omské oblasti přišel do redakce Pravdy jemu adre­sovaný telegram. Chilského vlastence v něm srdečně zdraví komsomolci a pionýři z karpovské střední školy. Dojímavý telegram poslala z Jalty zdravotní sestra Jaroševíčová. »Jaké štěstí, že Luis Corvalán je na svo­bodě! Když jsem slyšela zprávu TASS, plakala jsem radostí,« píše. Dopisy, telegramy, pohlednice ... Je v nich radost sovětských lidí, kteří s pokrokovou veřejností světa vytrvale bojovali za osvobození sou­druha Lucha. Je v nich solidarita se statečným bojem chilských vlastenců za svobodu jejich vlasti. ("J MOHUTNÁ SÍLA SOLIDARITY ■ Setkání generálního tajemníka Ov KSSS soudruha L. I. Brežněva s gene­rálním tajemníkem OV KS Chile soudruhem Luisem Corualánem v Kremlu. Foto S. Smirnov

Next