Týdeník Aktualit, leden-červen 1977 (X/1-26)
1977-01-03 / No. 1
2 Odpovědí soudruha LLBreíněva na otázky amerického politického komentátora Josephe Kingsburyho-Smithe 29. prosince 1976 Otázka: Co byste chtěl fiel americkému lidu na prahu nového roku? Odpověď: Pro sovětské lidi bude začínající rok jubilejní. Bude to 60. rok existence sovětského státu, který vznikl ve znamení proslulého Leninova Dekretu o míru. Chtěli bychom samozřejmě, aby tento rok přinesl další významné kroky k zachováni a upevnění míru, k dalšímu prosazení mírového soužití jako jedině rozumné, jedině přijatelné normy ve vztazích mezi státy. Historické zkušenosti potvrzují, že obě naše země mohou významně přispívat k míru a rozvoji vzájemně výhodné spolupráce, budou-li postupovat podle zdravého rozumu a brát v úvahu své odpovědné postavení v dnešním světě. Rád využívám příležitosti, abych jménem svým 1 jménem všech národů Sovětského svazu tlumočil americkým občanům upřímné novoroční blahopřání. Otázka: Jaké nejdůležitější kroky by podle vašeho názoru mohly SSSR a USA ve vzájemné spolupráci podniknout v roce 1977 v zájmu světového míru a upevnění sovětsko-amerických vztahů? Odpověď: Domnívám se, že v tomto smyslu by naše státy mohly vykonat velmi mnoho. Řeknu Jen to nejdůležitější: jsme tu pro to, aby byla co nejdříve dokončena práce na sovětsko-americké dohodě o omezení strategických zbraní na základě ujednání, jehož bylo dosaženo ve Vladivostoku v roce 1974. V této věci, jež se týká všeho lidstva, naše strana nekladla, neklade a nebude klást žádné překážky. Sovětsko-americká dohoda by nyní bezesporu byla velmi důležitým krokem k účinnému zastavení horečného zbrojení. Vyřešeni tohoto úkolu je těsně spjato s nejdůležitějším úkolem dneška — s odvrácením jaderné války. Naopak průtahy s dohodou dnes, kdy se vyvíjejí ještě strašnější druhy a systémy zbraní, by mohly vyvolat nové nebezpečí pro mír, mezinárodní stabilitu a bezpečnost. Z nedávného prohlášení nově zvoleného prezidenta USA Jamese Cartera vyplývá, že aktuálnost této otázky s! uvědomuje i americká strana. Doufáme, že to slibuje brzký úspěch. Musím říci, že nás v Sovětském svazu překvapuje postoj některých kruhů na Západě — v USA i v dalších zemích NATO. Počínají sl tak, jako by se v posledních letech nic nestalo, nic nezměnilo, jako by ve světě dosud trvala studená válka. Rozpoutávají jednu halasnou kampaň za druhou kolem údajně rostoucího »vojenského ohrožení« ze strany Sovětského svazu, požadují stále nové vojenské výdaje a prosazují horečné zbrojení. Podle našeho názoru by tomu tak být nemělo. Tím, že jsme dosáhli politického uvolnění, otevřeli jsme cestu i k tomu, abychom se seriózně zabývali zásadními otázkami — omezováním zbrojení a odzbrojením. S veškerou rozhodností bych chtěl znovu zdůraznit: Sovětský svaz nikoho neohrožuje a nechystá se nikoho napadnout. Není třeba zastrašovat se smyšlenými hrozbami, ale věcně a konstruktivně posuzovat problémy a možnosti, které tu jsou. Pokračujíc! horečné zbrojení nelze ospravedlňovat tím, že omezení zbrojení je riskantní pro národní bezpečnost. Mnohem větší riziko pro všeobecnou bezpečnost dnes tkví v nečinnosti, v tom, že bychom dovolili, aby pokračovalo bezuzdné horečné zbrojení. Velmi bychom chtěli, aby se rok 1977 stal v úsilí o zastavení horečného zbrojení skutečně převratným. Pak by nepochybně zaujal důstojné místo v dějinách. Otázka: Uvítal byste možnost setkat se v nejbližší době v roce 1977 s novým americkým prezidentem na místě, které by vyhovovalo oběma stranám? Odpověď: Praxe — i sovětsko-amerických vztahů — ukázala užitečnost a plodnost setkání na nejvyšší úrovni, když každý účastník usiluje o konstruktivní, věcný dialog. Proto jsme pro pokračování takové praxe. Termín dalšího sovětskoamerického setkání bude stanoven samozřejmě po vzájemné dohodě a podle toho, jak bude postupovat řešení příslušných otázek. Na závěr bych chtěl opakovat to, co bylo řečeno na XXV. sjezdu KSSS. Naše země je pevně rozhodnuta provádět politiku dalšího zlepšování sovětsko-amerických vztahů, která odpovídá zájmům amerického i sovětského lidu i zájmům světového míru. Aktuality TÝDENÍK aktualit / 1 Osvobození generálního tajem nika OV Komunistické strany Chile soudruha Luise Corvalána se setkalo s širokou odezvou na celém světě. Přední veřejni činitelé a tisk různých zemí tuto událost hodnotí jako velké vítězství světového hnutí solidarity, v němž sehrály aktivní úlohu KSSS, sovětský lid, národy socialistických zemí a mezinárodní komunistické hnutí. Chilská vláda nezákonně věznila Luise Corvalána ve věznicích a koncentračních táborech více než tři roky, ale pod tlakem světového veřejného mínění ho musela propustit na svobodu. To je velké vítězství pokrokových sil celého světa Plán junty byl jasný — zlikvidovat vůdce chilských komunistů hned v prvních týdnech po zatčení. Zločinný plán byl však smeten mocnou vlnou mezinárodní solidarity, junta se tedy rozhodla, že ho nezničí fyzicky, ale morálně. Že zlomí vůli člověka, který je pro milióny lidí ztělesněním nezdolné pevnosti, čestnosti, neochvějnosti v boji a lásky ke svému lidu. jak psal chilský tisk, prokurátor chtěl navrhnout trest smrti nebo vězení v délce 76 let! Avšak k pokusu o vynesení takového rozsudku byly nutné alespoň napodobeniny »obžalovacích materiálů«. Rolando Carrasco, který do převratu stál v čele rozhlasové stanice Recabaren, o tom řekl: »Jméno, čest a život soudruha Lucha« jsou křišťálově čisté a soudní „specialisté“ zatažení do „procesu“ nemohli za déle než tři roky najít nic, co by mohli jakkoli použít proti němu. Pro mne i mé soudruhy, pro všechny čestné lidi je Corvalán vzorem komunisty a revolucionáře.« Hledání »věrohodného obvinění« bylo trvale provázeno pokusy zlomit soudruha Lucha. Převáželi ho z jedné věznice do druhé — do sklepení vojenské školy, na ostrov Dawson, do koncentračních táborů Ritoque, Třes Alamos, znovu do Ritoque a opět Třes Alamos. Ale ani ve vězení neztrácel Luis Corvalán pevnou víru v konečné vítězství svého lidu a to mu dodávalo nových sil. »Marxismus nelze zničit, protože nelze zničit ideologii odpovídající duchu naší doby a aktuálním zájmům většiny společnosti,« řekl v říjnu 1973 italskému novináři, který dosáhl rozmluvy s ním. A na Dawsonu — kterému říkají ostrov smrti — opakoval soudruh Lucho myšlenku Nikolaje Ostrovského: Život je třeba prožít tak, aby nebylo zapotřebí hořce litovat promarněných let... Tam, na Dawsonu, v rozhovoru s dopisovatelem brazilského časopisu Visaö Luis Corvalán řekl: »Miluji život, ale budu li muset zemřít při obraně svobody, zemřu beze strachu.« Připomínáme si slova, která řekl krátce před svou smrtí Corvalánův syn Alberto: »Kdybych měl charakterizovat otce jedním slovem, vyzvednout to nejdůležitější, řekl bych to takto: učitel. Svým příkladem, celým svým životem učí lidi, komunisty a všechny chilské vlastence bojovat, být pevnými a obětavými, stavět zájmy strany a lidu výše než vlastní potřeby a cíle.« Letos bylo Luisi Corvalánovi 60 let. Toto výročí nabylo významu a měřítek důležité mezinárodní události. V den jeho narozenin byl uveřejněn výnos prezídia Nejvyššího sovětu SSSR o vyznamenání soudruha Corvalána Leninovým řádem. L. I. Brežněv v poselství svému soudruhovi a spolubojovníku tehdy vyjádřil myšlenky a cítění všeho sovětského lidu: »V naší zemi Vás dobře znají jako vůdce slavné Komunistické strany Chile, jako člověka, který celý svůj život zasvětil obhajobě základních zájmů dělnické třídy 1 všech chilských pracujících, jako plamenného vlastence a internacionallstu, zastánce přátelství sovětského a chilského lidu, důsledného bojovníka za jednotu světového komunistického hnutí na základě márxisticko-leninských principů.« Je známo, že bez ohledu na všechny překážky došla tato vřelá, přátelská slova generálního tajemníka ĎV KSSS ihned k soudruhu Luchovi. □ □ □ 23. prosinec 1976 zůstane dlouho v paměti všech, kdo více než tři roky požadovali osvobození vynikajícího syna chilského lidu. Luis Corvalán, soudruh Lucho, jak mu říkají pracující nejen v Chile, ale na celém světě, přijel do Moskvy. Sovětská metropole srdečně uvítala předního činitele chilského i mezinárodního komunistického a dělnického hnutí. Byla to krásná manifestace solidarity KSSS a všech sovětských lidí s lidem Chile. »Princip proletářského internacionalismu a bratrské solidarity národů bojujících za své osvobození,« zdůraznil soudruh Leonid Iljič Brežněv při setkání se soudruhem Luisem Corvalánem v Kremlu, »je pro naši stranu svátý. Proto budeme i nadále vaší straně a ostatním protiimperialistickým silám v Chile poskytovat neustálou podporu v zájmu boje za obnovení svobody a demokracie ve vaší zemi. Naše strana bude vždy stát po boku bojujícího chilského lidu.« Soudruh Corvalán vyjádřil srdečný dík L. I. Brežněvovi, ústřednímu výboru KSSS, všem komunistům a pracujícím Sovětského svazu, zemí socialistického společenství, všem demokratickým silám světa za širokou a opravdovou solidaritu s komunisty a dalšími pokrokovými sílami Chile, které bojují za svržení vojenskofašistické junty, za demokratický rozvoj a sociální pokrok své vlasti. Řekl: »Až do vězení a do koncentračních táborů k nám přicházely zprávy o širokém rozsahu hnutí solidarity s Chile. Velmi dobře víme, že sta politických vězňů kteří za mnoho let dosáhli svobody, jí dosáhli především díky hnutí mezinárodní solidarity, díky solidaritě Sovětského svazu a dalších socialistických zemí, solidaritě vlád, parlamentů, demokratických organizací a všech zemí na světě. My budeme i nadále plnit naše úkoly revolucionářů, učiníme vše možné, aby se Chile stalo co nejrychleji znovu zemí demokracie.« Boj za osvobození Luise Corvalána a dalších chilských vlastenců se změnil v mohutné hnutí, které překročilo politické i zeměpisné hranice a získalo mezinárodní povahu. Sovětští lidé byli přesvědčeni, že junta nemůže stát proti veliké síle mezinárodní solidarity a proletářského Internacionalismu. Tato solidarita — jako už nejednou v dějinách — dosáhla vynikajícího vítězství. Luis Corvalán je na svobodě, boj však nekončí. Stovky komunistů jsou dosud v žalářích. Dnešní povinností všeho pokrokového lidstva, všech lidí dobré vůle je znásobovat úsilí v boji za vítězství ideálů svobody, míru a socialismu. Lidská solidarita je mohutná sílá. □ □ □ Osvobození soudruha Luise Corvalána vyvolalo širokou odezvu na celém světě. Přední veřejní činitelé a tisk různých zemí tuto událost hodnotí jako velké vítězství světového hnutí solidarity, v němž sehrály aktivní úlohu KSSS, sovětský lid, národy socialistických zemí a mezinárodní komunistické hnutí. »Velká Leninova vlast znovu ukázala svůj vysoký internacionalismus a city bratrského přátelství k chilskému lidu,« praví se v prohlášení Výboru solidarity s protifašistickým bojem chilského lidu, zveřejněném v Havaně. -»Jsme vděčni Komunistické straně Sovětského svazu a všemu sovětskému lidu za rozhodující přínos ke kampani mezinárodní solidarity. Tato solidarita a boj všech demokratických sil světa zhatily plány fašistické Pinochetovy junty, která chtěla Luise Corvalána zlikvidovat.« Tajemník předsednictva Svazu pronásledovaných nacismem Hans Jennes v Bonnu řekl, že osvobození L. Corvalána je významný úspěch mezinárodního hnutí solidarity s bojem chilských vlastenců proti fašistickému režimu. Pinochetova junta počítala s tím, že zlomí odpor chilských vlastenců především L. Corvalána. Ale před roa stoucím hnutím solidarity musela ustoupit, zdůrazňuje se v prohlášení ústředního výboru Komunistické strany Finska. Telegramy, dopisy, pohlednice ... Přicházejí do redakcí sovětských novin z různých částí SSSR. Píší je dělníci, kolchozníci, studenti, žáci, penzisté i ženy z domácnosti. Sovětští lidé upřímně vítají soudruha Luise Corvalána při příjezdu do Sovětského svazu, z celého srdce mu přejí zdraví a dobrou mysl, úspěchy v jeho složité práci. »Díky za statečnost. Jsme vždy s Vámi. Ševello.« Tento strohý telegram došel z Murmanská. Luis Corvalán stěží ví, že na Sibiři je vesnice Karpovka. Nyní o ní uslyší, neboť z Karpovky v Omské oblasti přišel do redakce Pravdy jemu adresovaný telegram. Chilského vlastence v něm srdečně zdraví komsomolci a pionýři z karpovské střední školy. Dojímavý telegram poslala z Jalty zdravotní sestra Jaroševíčová. »Jaké štěstí, že Luis Corvalán je na svobodě! Když jsem slyšela zprávu TASS, plakala jsem radostí,« píše. Dopisy, telegramy, pohlednice ... Je v nich radost sovětských lidí, kteří s pokrokovou veřejností světa vytrvale bojovali za osvobození soudruha Lucha. Je v nich solidarita se statečným bojem chilských vlastenců za svobodu jejich vlasti. ("J MOHUTNÁ SÍLA SOLIDARITY ■ Setkání generálního tajemníka Ov KSSS soudruha L. I. Brežněva s generálním tajemníkem OV KS Chile soudruhem Luisem Corualánem v Kremlu. Foto S. Smirnov