Učitelské Noviny, leden-červen 1967 (XVII/1-27)
1967-02-23 / No. 8
úprava schválena od 1. Z PORADY TAJEMNÍKU A VEDOUCÍCH IDEOLOGICKÝCH Oddelení školství a vědy ústředního výboru KSC svolalo na dny 18. a 17. února do P.'ahy tajemníky a vedoucí ideologických oddelení krajských výborů strany k poradě, na niž byly projednány některé úkoly školství a vědy vyplývající z únorového zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa. Porady se zúčastnil i ministr školství prof. dr. Jiří Hájek a vedoucí oddělení školských organizací ÜV CSM s. Poledník. Vedoucí oddělení školství a vědy soudruh Josef Havlín informoval v úvodním projevu o nejbiižších aktuálních úkolech ve školství a vědě. Převážná část jeho výkladu se týkala rozboru otázek a politických a výchovných opatření k prohloubení ideově politické výchovy mládeže na školách, a to zvláště na školách vysokých. V tétio souvislosti zdůraznil soudruh Havlín potřebu větší angažovanosti učitelů a profesorů ve výchově a při vysvětlování a prosazování nových věcí, potřebu tzv. občanské statečnosti, která neuhýbá před vlastní odpovědností. Dále ukázal na některé nedostatky přijímacího řízení na vysokých školách, při němž je často opomíjena zásada komplexnosti hodnocení, což se projevuje především v podceňování celkového prospěchu studentů a sociálních a politických hledisek. Pokud jde o školy I. a II. cyklu, informoval soudruh Havlín o stavu příprav na úpravách pracovního režimu ve školách. Konstatoval, že o opatřeních, která se na mnuha školách realizují v tomto pololetí, jsou pochybnosti, zda budou moci zůstat v platnosti v příštím školním roce. Svědčí o tom průzkumy i četné kritické hlasy a dopisy, které upozorňují, že dochází k porušování pedagogických a hygienických principů, že narůstá odpolední vyučování, že klesá efektivita posledních vyučovacích hodin, že se zhoršuje kvalita přípravy žáků (zvláště dojíždějících), že se omezuje zájmová činnost atd. Naproti tomu zde působí tlak dopravy a té části rodičů a veřejnosti, která chce trávit volné soboty spolu s dětmi. Celou touto složitou otázkou se nyní odpovědně zabývají školské i odborové orgány a ministerstvo školství má předložit v příštích týdnech návrh nových opatření na další léta. dubna 1967 ODDELENÍ KRAJSKÝCH VÝBORU KSC V PRAZE Další informace se týkala dokončení platové úpravy nejpočetnější skupiny pedagogických pracovníků v celkovém počtu 144 tisíc. Jde o učitelky mateřských škol, učitele škol I. cyklu, učitele lidových škol jazyků a lidových škol umění, vychovatele družin a školních klubů, odborné pedagogické pracovníky domů pionýrů a mládeže, stanic mladých techniků, přírodovědců a turistů a o okresní Inspektory. Oprava, jejíž návrh připravily stranické, školské a odborové orgány, byla schválena vládou usnesením ze dna 1. února 1967 a předsednictvo ústředního výboru KSC ji v minulých dnech potvrdilo. Bude provedena s účinností od 1. dubna 1987. Navrhovanou úpravou se dosavadní průměrný měsíční výdělek všech uvedených pedagogických pracovníků zvýší z dosavadních 1443 Kčs na 1682 Kčs, tj. v průměru o 219 Kčs, z toho např. u učitelů základních devítiletých škol z 1520 Kčs na 1762 Kčs, u učitelek mateřských škol z 1168 Kčs na 133CT Kčs, u vychovatelek školních družin a klubů z 1189 Kčs na 1300 Kčs. Celá platová úprava si vyžádá částku 385,2 miliónu Kčs v celoročním vyjádření. Podrobnosti této platové úpravy přinášíme na čtvrté stránce tohoto čísla našich novin. V diskusi, která byla zaměřena nejen k projevu soudruha Havlína, ale i k obsahu referátu s. Jiřího Hendrycha a dalších soudruhů, kteří hovořili na posledním zasedáni ústředního výboru Komunistické strany Československa k výchovným a školským otázkám (výňatky jejich projevů otiskujeme na třetí straně), vystoupilí tajemníci a vedoucí ideologických oddělení ze všech krajů republiky, hovořili o zkušenostech ze svých krajů a obraceli se na ministra školství s dotazy, které se týkají problémů v řízení školství, stavu práce na nové koncepci základních devítiletých šlnl, perspektiv a rozvoje vysokého školství atd. Závěr porady vyústil v aktuální současný úkol všech komunistů na školách: prohloubit politickovýchovnou práci mezi mládeží a zvýšit odpovědnost za ni též akademických funkcionářů na vysokých školách, ředitelů škol a pedagogických sborů. ZK Na snímku Miroslava Daněčka si pochutnávají děti z kyjovské devítiletky na tř. Pionýrů na mléčné přesnídávce. Na této škole vyřešili akci za pomoci pracovníků mléčné prodejny a školní kuchyně. Velký podíl na zavedení mléčných přesnídávek mají vedle rodičů i pracovníci patronátního závodu Skláren Moravia, kteří pro děti zhotovili i skleničky s nápisem „Mléčná strava je vždy zdravá“. 8. února byla vyhlášena velká branná hra pro děti a mládež Signál X-5. Podrobnosti o podmínkách hry i o její organizaci přinesla téhož dne Mladá fron ta. Zašli Jsme na ústřední výbor CSM za soudruhem B. Valou, členem ústředního štábu, abychom se dověděli, jaký má do této chvíle hra ohlas, co si od ní její pořadatelé slibují a jakou úlohu má při jejím zabezpečování mít škola. Zatím dostáváme samé potěšitelná zprávy. Ve většině okresů jsou ustaveny štáby, které se konsolidují a připravují na porno' tvořícím se oddílům. A těch je v některých okrssech už přes padesát, v rámci republiky už jdou do několika stovák. Tvoří se zatím především z řad dvanáctiletých až patnáctiletých dětí a učňovské mládeže. Myslím, že zájem je vysvětlitelný tím, že jde o akci absolutně dobrovolnou, do níž se děti mohou hlásit v příroziných kolektivech, třeba kamarádů z jedné ulice. A pak hra záměrně uplatňuje prvky této věkové kategorii vlastní — soutěživost, touhu po tajemství, romantice . . . — Nebojíte se, že hra ztroskotá na nedostatku schopných vedoucích, kteří by byli samt s to plnit náročné úkoly, popřípadě při nich dětem radit? Jsme si vědomi, že toto nebezpečí hrozí, a snažíme se mu čelit tím, Ž3 — poprvé v takovém rozsahu finančním i kádrovém — akci podporuje armáda. Oddíly samy se mohou spojit s posad kou ve svém městě nebo okolí a ta je podpoří organizačně i poradí. Počítáme také s pomocí dobrovolných pracovníků Lidových milicí a společenských orga nizací. Nadto vedoucí nebudou přidělováni, ale každý oddíl si může vybrat jako vedoucího a rádce kteréhokoli star* šího člověka, jemuž členové důvěřují. — Co pomůže v práci těmto rádcům? Ústřední štáb vydal metodickou příručku, která ze sedmdesáti procent obsahuje rady a'doporučení i návody, jak lze úkoly zabezpečovat. Brožurku dostane každý vedoucí nebo spojka při přihlašování svého oddílu na okresním štábu. — Jakou úlohu při této akci bude mít škola a učitelé? Nepřipadne zase práce s organizací a vedením, jim? Zatím to tak nevypadá a bylo by to proti smyslu hry. Učitelé by se s ním měli seznámit, aby pro neinformovanost nekladli dětem překážky a neodrazovali je od účasti. Mohou se ovšem, je-li to blízké jejich zájmům, zúčastnit jako poradci. Bylo by na škodu věci, kdyby na tuto akci vůbec nedokázali reagovat. — Co si od hry slibujete? Že ani po jejím skončení nezmizí aspoň u části dětí zájem a dobrý vztah k přírodě, turistice a celé branné sportovní činnosti. |r jjÁK DÁLE s vysokoškolským vzděláním učitelů? Vysokoškolské vzděláni našich učitelů patřilo k dávným snům a přáním našeho učitelstva. Před dvaceti lety byly k němu u nás položeny první základy. Dvacet let |e dloubá doba a chceme-11 se podívat reálně dopředu, je třeba se divat kriticky i zpět. Často se ještě stává, že jsou naše pedagogické fakulty považovány mezi ostatními vysokoškolskými učilišti za popelky. Někdy jsou na vině předsudky, nedorozuměni a omyly, které je těžko přelomit přes koleno najednuu, jindy jsou vinni posluchači a absolventi pedagogických fakult sami. Otázkami koncepce, obsahu, metodiky čtyřletého studia na našich pedagogických fakultách se zabývali předminulý týden na celostátním semináři pracovníci kateder pedagogiky a psychologie z celé republiky, vědečtí pracovnici Űstavu pro učitelské vzdělání při Karlově universitě v Praze za účasti zástupců 0V KSC a ministerstva školství. Znovu se zamýšleli především nad postavením a pojetím pedagogických a psychologických disciplín a metodik učebních předmětů tohoío typu vysokoškolského studia, jejich funkci v učitelském vzděláni a jejich případným doplněním dalšími disciplínami nezbytnými pro kvalitní přípravu učitelů devítiletek, jako jsou sociální a pedagogická psychologie, pedagogická sociologie či základy defektologle, a způsoby, jak nejlépe využít prodlouženého studia k zkvalitnění přípravy pro první až pátý ročník základní devítileté školy. Docent Zdeněk Pešek i Ústavu pra učitelské vzděláni při Karlově universitě v Praze přistoupil v hlavním referátu, z něhož přinášíme volný výtah, kriticky k dosavadní náplni i formám vysokoškolského vzděláni učitelů u nás. Podle jeho slov nelze přistupovat k předpokládaným úpravám studia na pedagogických fakultách jen staticky na základě bezprostředních zkušenosti a okamžitých potřeb našeho školství, ale je ji třeba vidět v širších souvislostech s celkovým pohybem naši společnosti a z něho vyplývajícím vývojovým trendem našeho školství. Je si třeba položit otázku, jalk se bude v souvislosti s nadcházejícími změnami společnosti a školy vyvíjet sama povaha učitelského vzděláni. V současné době se jíž přežívají představy o učiteli vytvořené v minulostí za odlišných společenských podmínek. Učitel se bude čím dále více měnit v odborníka v procesech vzdělávání a výchovy. Ve vývoji učitelského povoláni se dnes projevuji dvě výrazné tendence: pohyb k zodborněnl, k profesionalizaci a z toho vyplývajíc! tendence k sbližování dosud rozdílných pojetí učitelství na různých stupních škol a k postupnému formování jednotné, vnitřně diferencované a specializované učitelské profese. Přesto však ještě nedozněly spory mezi pracovníky „odborných“ a pedagogidkých kateder o profil absolventa, o význam a rozsah „odborných" a profesionálních disciplin, o zaměření „odborného“. studia, o jeho vztahu k metodikám a podobně. Je třeba vidět v novém světle i tento starý spor o prioritu „odborného“ věcně předmětového nebo pedagogického vzdělání v přípravě učitelů. Dnešní doba představuje přechodné období, kdy dožívá svůj věk tradiční škola, se svým pasivně nazíracím způsobem vyučování a kdy učiníme první kroky k její všestranné modernizaci. Směřuje-li hlavní trend této přestavby k posunu od statického, encyklopedického pojetí vzdělání k dynamickému vzdělání, od důrazu na kvantum pamětně zvládnutého učiva k důrazu na kvalitu vědomostí a na schopnosti jich tvořivě využívat v nových situacích, od pasivního konzumování zvnějška vnucených poznatků k vnitřně motivovanému úsilí o Jejich samostatné dobýváni, od mechanické reprodukce učiva k aktivnímu řešení problému, a Jsou-li tyto posuny zároveň provázeny zaváděním nových metod a organizačních forem vyučování a uče ní, jako je problémová metoda, sku pinové vyučování, či prorgamované učení, je zřejmé, že tento vývoj musí vyústit v zcela nové koncepci vyučování, která přivodí také značné změny v povaze práce učitele. A je pochopitelné, že na tyto změny bude muset adekvátně reagovat i učitelské vzdělání. Vývoj určovaný novou společenskou situací vede k likvidaci jakékoliv priority té či oné skupiny předmětů učitelského vzdělání. Vědecky fundovaná znalost obsahů vzdělání a vyučování i vědecky fundovaná znalost žáků a cílů a prostředků pedagogického procesu, v němž se realizuje utváření žákovy osobnosti, se stávají rovnocennými podmínkami práce učitele v moderní škole. Věcně předmětové a pedagogické vzdělání nutno chápat jako dvě nerozlučné, vzájemně se podmiňující stránky jednotně koncipovaného profesionálního učitelského vzdělání. Docent Pešek se dotkl] i vztahů a vazeb v obsahu učitelského vzdělání. Pokus o struktúrád obsahu učitelského vzdělání se kumuluje okolo 'čtyř hlavních otázelk, jež lze stručně vyjádřit: „koho“, „k čemu“, „v čem“ a „jak“ vzdělávat a vychovávat. Je to soubor problémů vztahujících se k žáku jako objektu i subjektu vzdělávání a výchovy, problematika vzdělávacích cílů určujících zaměření a společenský dosah učitelova působení, okruh otázek týkajících se vzdělávacích a výchovných obsahů, jež má učitel v souladu s vytčenými cíli žákům zprostředkovávat, a široký soubor problémů vztahujících se Ik procesuálni stránce vzdělávání a výchovy, jejích podmínkám, prostředkům, metodám, organizačním formám a podobně. Právě ony by se mohly stát též strukturujícími centry obsahu učitelského vzdělání tím, že by k nim jednotlivé disciplíny zastoupené v obsahu učitelského vzdělání záměrně konvergovaly, čímž by se překonala dosavadní roztříštěnost učitelského vzdělání jednotící vnitřní logikou. Na základě toho by pak bylo možné realizovat i těsnější interdisciplinární koordinaci výuky. Nabízí se tu i otázka, zda by při výkladu näkterýeh složitých jevů nebylo vhodné dovést interdisciplinární obsahovou koordinaci až k týmové formě výuky. Zdá se, že zvlášť žádoucí by to bylo v počáteční fázi studia, kdy předčasné rozložení složitějších jevů do řady samostatných disciplín ztěžuje studentům pochopit daný jev v jeho vícedimenztální komplexnosti. Zvláště instruktivní by byla například týmová spolupráce psychologa, sociologa, pedagoga a didaktika učebního předmětu pří hloub, kových analýzách konkrétních pedagogických situací, protože by učila studenty chápat tyto situace synteticky z různých aspektů. Konečně vzniká 1 otázka, zda si realizace těchto stmelovacích tendencí nevyžádá jisté institucionální změny v orgai nizační struktuře pedagogických fakult. Zkušenosti totiž ukazují, že tradiční struktura fakult, založená na svébytnosti a nezávislosti jednotlivých fakult, se stává brzdou integračních snah jak v oblastí výuky, tak i vědeckého výzkumu. Docent Pešek se dotkl i neujasněnosti pojmu „pedagogická praxe“ v jejím úzkém, jednostranném pojetí. Bude třeba přesněji rozlišit i funkce pedagogické praxe v jednotlivých etapách učitelského vzdělání, a to opět ve vztahu k pedagogické teorii. Nart- I Dokončeni na atr. 2J