Učitelské Noviny, leden-červen 1967 (XVII/1-27)

1967-02-23 / No. 8

úprava schválena od 1. Z PORADY TAJEMNÍKU A VEDOUCÍCH IDEOLOGICKÝCH Oddelení školství a vědy ústředního výboru KSC svolalo na dny 18. a 17. února do P.'ahy tajemníky a vedoucí ideo­logických oddelení krajských výborů strany k poradě, na niž byly projednány některé úkoly školství a vědy vyplý­vající z únorového zasedání ústředního výboru Komunistic­ké strany Československa. Porady se zúčastnil i ministr školství prof. dr. Jiří Hájek a vedoucí oddělení školských organizací ÜV CSM s. Poledník. Vedoucí oddělení školství a vědy soudruh Josef Havlín informoval v úvodním projevu o nejbiižších aktuálních úkolech ve školství a vědě. Převáž­ná část jeho výkladu se týkala rozboru otázek a politických a výchovných opatření k prohloubení ideově politické vý­chovy mládeže na školách, a to zvláště na školách vyso­kých. V tétio souvislosti zdůraznil soudruh Havlín potřebu větší angažovanosti učitelů a profesorů ve výchově a při vysvětlování a prosazování nových věcí, potřebu tzv. občan­ské statečnosti, která neuhýbá před vlastní odpovědností. Dále ukázal na některé nedostatky přijímacího řízení na vysokých školách, při němž je často opomíjena zásada komplexnosti hodnocení, což se projevuje především v pod­ceňování celkového prospěchu studentů a sociálních a po­litických hledisek. Pokud jde o školy I. a II. cyklu, informoval soudruh Havlín o stavu příprav na úpravách pracovního režimu ve školách. Konstatoval, že o opatřeních, která se na mnuha školách realizují v tomto pololetí, jsou pochybnosti, zda budou moci zůstat v platnosti v příštím školním roce. Svěd­čí o tom průzkumy i četné kritické hlasy a dopisy, které upozorňují, že dochází k porušování pedagogických a hy­gienických principů, že narůstá odpolední vyučování, že klesá efektivita posledních vyučovacích hodin, že se zhor­šuje kvalita přípravy žáků (zvláště dojíždějících), že se omezuje zájmová činnost atd. Naproti tomu zde působí tlak dopravy a té části rodičů a veřejnosti, která chce trávit volné soboty spolu s dětmi. Celou touto složitou otázkou se nyní odpovědně zabývají školské i odborové orgány a ministerstvo školství má předložit v příštích tý­dnech návrh nových opatření na další léta. dubna 1967 ODDELENÍ KRAJSKÝCH VÝBORU KSC V PRAZE Další informace se týkala dokončení platové úpravy nej­početnější skupiny pedagogických pracovníků v celkovém počtu 144 tisíc. Jde o učitelky mateřských škol, učitele škol I. cyklu, učitele lidových škol jazyků a lidových škol umě­ní, vychovatele družin a školních klubů, odborné pedago­gické pracovníky domů pionýrů a mládeže, stanic mla­dých techniků, přírodovědců a turistů a o okresní In­spektory. Oprava, jejíž návrh připravily stranické, školské a odbo­rové orgány, byla schválena vládou usnesením ze dna 1. února 1967 a předsednictvo ústředního výboru KSC ji v minulých dnech potvrdilo. Bude provedena s účinností od 1. dubna 1987. Navrhovanou úpravou se dosavadní prů­měrný měsíční výdělek všech uvedených pedagogických pracovníků zvýší z dosavadních 1443 Kčs na 1682 Kčs, tj. v průměru o 219 Kčs, z toho např. u učitelů základních devítiletých škol z 1520 Kčs na 1762 Kčs, u učitelek ma­teřských škol z 1168 Kčs na 133CT Kčs, u vychovatelek škol­ních družin a klubů z 1189 Kčs na 1300 Kčs. Celá platová úprava si vyžádá částku 385,2 miliónu Kčs v celoročním vyjádření. Podrobnosti této platové úpravy přinášíme na čtvrté stránce tohoto čísla našich novin. V diskusi, která byla zaměřena nejen k projevu soudru­ha Havlína, ale i k obsahu referátu s. Jiřího Hendrycha a dalších soudruhů, kteří hovořili na posledním zasedá­ni ústředního výboru Komunistické strany Československa k výchovným a školským otázkám (výňatky jejich pro­jevů otiskujeme na třetí straně), vystoupilí tajemníci a ve­doucí ideologických oddělení ze všech krajů republiky, hovořili o zkušenostech ze svých krajů a obraceli se na ministra školství s dotazy, které se týkají problémů v ří­zení školství, stavu práce na nové koncepci základních de­vítiletých šlnl, perspektiv a rozvoje vysokého školství atd. Závěr porady vyústil v aktuální současný úkol všech ko­munistů na školách: prohloubit politickovýchovnou práci mezi mládeží a zvýšit odpovědnost za ni též akademických funkcionářů na vysokých školách, ředitelů škol a pedago­gických sborů. ZK Na snímku Miroslava Daněčka si pochutnávají děti z kyjovské devítiletky na tř. Pionýrů na mléčné přesnídávce. Na této škole vyřešili akci za pomoci pracovníků mléčné prodejny a školní kuchyně. Velký podíl na zavedení mléčných přesnídávek mají vedle rodičů i pracovníci patronátního závodu Skláren Moravia, kteří pro děti zhotovili i skleničky s nápisem „Mléčná strava je vždy zdravá“. 8. února byla vyhlášena velká branná hra pro děti a mládež Signál X-5. Po­drobnosti o podmínkách hry i o její or­ganizaci přinesla téhož dne Mladá fron ta. Zašli Jsme na ústřední výbor CSM za soudruhem B. Valou, členem ústřed­ního štábu, abychom se dověděli, jaký má do této chvíle hra ohlas, co si od ní její pořadatelé slibují a jakou úlohu má při jejím zabezpečování mít škola. Zatím dostáváme samé potěšitelná zprávy. Ve většině okresů jsou ustaveny štáby, které se konsolidují a připravu­jí na porno' tvořícím se oddílům. A těch je v některých okrssech už přes padesát, v rámci republiky už jdou do několika stovák. Tvoří se zatím především z řad dvanáctiletých až patnáctiletých dětí a učňovské mládeže. Myslím, že zájem je vysvětlitelný tím, že jde o akci abso­lutně dobrovolnou, do níž se děti mohou hlásit v příroziných kolektivech, třeba kamarádů z jedné ulice. A pak hra zá­měrně uplatňuje prvky této věkové ka­tegorii vlastní — soutěživost, touhu po tajemství, romantice . . . — Nebojíte se, že hra ztroskotá na nedostatku schopných vedoucích, kteří by byli samt s to plnit náročné úkoly, popřípadě při nich dětem radit? Jsme si vědomi, že toto nebezpečí hrozí, a snažíme se mu čelit tím, Ž3 — poprvé v takovém rozsahu finančním i kádrovém — akci podporuje armáda. Oddíly samy se mohou spojit s posad kou ve svém městě nebo okolí a ta je podpoří organizačně i poradí. Počítáme také s pomocí dobrovolných pracovníků Lidových milicí a společenských orga nizací. Nadto vedoucí nebudou přidělo­váni, ale každý oddíl si může vybrat jako vedoucího a rádce kteréhokoli star* šího člověka, jemuž členové důvěřují. — Co pomůže v práci těmto rádcům? Ústřední štáb vydal metodickou pří­ručku, která ze sedmdesáti procent ob­sahuje rady a'doporučení i návody, jak lze úkoly zabezpečovat. Brožurku do­stane každý vedoucí nebo spojka při při­hlašování svého oddílu na okresním štábu. — Jakou úlohu při této akci bude mít škola a učitelé? Nepřipadne zase práce s organizací a vedením, jim? Zatím to tak nevypadá a bylo by to proti smyslu hry. Učitelé by se s ním měli seznámit, aby pro neinformovanost nekladli dětem překážky a neodrazovali je od účasti. Mohou se ovšem, je-li to blízké jejich zájmům, zúčastnit jako po­radci. Bylo by na škodu věci, kdyby na tuto akci vůbec nedokázali reagovat. — Co si od hry slibujete? Že ani po jejím skončení nezmizí aspoň u části dětí zájem a dobrý vztah k pří­rodě, turistice a celé branné sportovní činnosti. |r jjÁK DÁLE s vysokoškolským vzděláním učitelů? Vysokoškolské vzděláni našich učitelů patřilo k dávným snům a přáním našeho učitelstva. Před dvaceti lety byly k němu u nás položeny první základy. Dvacet let |e dloubá doba a chceme-11 se podívat reálně dopředu, je třeba se divat kriticky i zpět. Často se ještě stává, že jsou naše pedagogické fakulty považovány mezi ostat­ními vysokoškolskými učilišti za popelky. Někdy jsou na vině předsudky, nedoro­zuměni a omyly, které je těžko přelomit přes koleno najednuu, jindy jsou vinni po­sluchači a absolventi pedagogických fakult sami. Otázkami koncepce, obsahu, metodiky čtyřletého studia na našich pedagogických fakultách se zabývali předminulý týden na celostátním semináři pracovníci kateder pedagogiky a psychologie z celé republiky, vědečtí pracovnici Űstavu pro učitelské vzdělání při Karlově universitě v Praze za účasti zástupců 0V KSC a ministerstva školství. Znovu se zamýšleli především nad postavením a pojetím pedagogických a psy­chologických disciplín a metodik učebních předmětů tohoío typu vysokoškolského studia, jejich funkci v učitelském vzděláni a jejich případným doplněním dalšími disciplínami nezbytnými pro kvalitní přípravu učitelů devítiletek, jako jsou sociální a pedagogická psychologie, pedagogická sociologie či základy defektologle, a způ­soby, jak nejlépe využít prodlouženého studia k zkvalitnění přípravy pro první až pátý ročník základní devítileté školy. Docent Zdeněk Pešek i Ústavu pra učitelské vzděláni při Karlově uni­versitě v Praze přistoupil v hlav­ním referátu, z něhož přinášíme vol­ný výtah, kriticky k dosavadní náplni i formám vysokoškolského vzděláni učitelů u nás. Podle jeho slov nelze přistupovat k předpokládaným úpravám studia na pedagogických fakultách jen staticky na základě bezprostředních zkušenos­ti a okamžitých potřeb našeho škol­ství, ale je ji třeba vidět v širších souvislostech s celkovým pohybem naši společnosti a z něho vyplýva­jícím vývojovým trendem našeho školství. Je si třeba položit otázku, jalk se bude v souvislosti s nadchá­zejícími změnami společnosti a školy vyvíjet sama povaha učitelského vzdě­láni. V současné době se jíž přežívají představy o učiteli vytvořené v mi­nulostí za odlišných společenských podmínek. Učitel se bude čím dá­le více měnit v odborníka v proce­sech vzdělávání a výchovy. Ve vý­voji učitelského povoláni se dnes projevuji dvě výrazné tendence: po­hyb k zodborněnl, k profesionaliza­ci a z toho vyplývajíc! tendence k sbližování dosud rozdílných pojetí učitelství na různých stupních škol a k postupnému formování jednot­né, vnitřně diferencované a specia­lizované učitelské profese. Přesto však ještě nedozněly spo­ry mezi pracovníky „odborných“ a pedagogidkých kateder o profil ab­solventa, o význam a rozsah „od­borných" a profesionálních disciplin, o zaměření „odborného“. studia, o jeho vztahu k metodikám a podobně. Je třeba vidět v novém světle i ten­to starý spor o prioritu „odborného“ věcně předmětového nebo pedago­gického vzdělání v přípravě učitelů. Dnešní doba představuje přechodné období, kdy dožívá svůj věk tradič­ní škola, se svým pasivně nazíracím způsobem vyučování a kdy učiníme první kroky k její všestranné moder­nizaci. Směřuje-li hlavní trend té­to přestavby k posunu od static­kého, encyklopedického pojetí vzdělá­ní k dynamickému vzdělání, od dů­razu na kvantum pamětně zvládnu­tého učiva k důrazu na kvalitu vě­domostí a na schopnosti jich tvořivě využívat v nových situacích, od pa­sivního konzumování zvnějška vnuce­ných poznatků k vnitřně motivované­mu úsilí o Jejich samostatné dobý­váni, od mechanické reprodukce uči­va k aktivnímu řešení problému, a Jsou-li tyto posuny zároveň prováze­ny zaváděním nových metod a or­ganizačních forem vyučování a uče ní, jako je problémová metoda, sku pinové vyučování, či prorgamované učení, je zřejmé, že tento vývoj mu­sí vyústit v zcela nové koncepci vyučování, která přivodí také znač­né změny v povaze práce učitele. A je pochopitelné, že na tyto změny bude muset adekvátně reagovat i uči­telské vzdělání. Vývoj určovaný novou společen­skou situací vede k likvidaci jaké­koliv priority té či oné skupiny předmětů učitelského vzdělání. Vě­decky fundovaná znalost obsahů vzdělání a vyučování i vědecky fun­dovaná znalost žáků a cílů a pro­středků pedagogického procesu, v němž se realizuje utváření žákovy osobnosti, se stávají rovnocennými podmínkami práce učitele v moder­ní škole. Věcně předmětové a pe­dagogické vzdělání nutno chápat ja­ko dvě nerozlučné, vzájemně se pod­miňující stránky jednotně koncipo­vaného profesionálního učitelského vzdělání. Docent Pešek se dotkl] i vztahů a vazeb v obsahu učitelského vzdělá­ní. Pokus o struktúrád obsahu uči­telského vzdělání se kumuluje okolo 'čtyř hlavních otázelk, jež lze struč­ně vyjádřit: „koho“, „k čemu“, „v čem“ a „jak“ vzdělávat a vychová­vat. Je to soubor problémů vztahu­jících se k žáku jako objektu i sub­jektu vzdělávání a výchovy, proble­matika vzdělávacích cílů určujících zaměření a společenský dosah učite­lova působení, okruh otázek týkají­cích se vzdělávacích a výchovných obsahů, jež má učitel v souladu s vytčenými cíli žákům zprostředková­vat, a široký soubor problémů vzta­hujících se Ik procesuálni stránce vzdělávání a výchovy, jejích pod­mínkám, prostředkům, metodám, or­ganizačním formám a podobně. Prá­vě ony by se mohly stát též struk­turujícími centry obsahu učitelské­ho vzdělání tím, že by k nim jednot­livé disciplíny zastoupené v obsahu učitelského vzdělání záměrně konver­govaly, čímž by se překonala dosa­vadní roztříštěnost učitelského vzdě­lání jednotící vnitřní logikou. Na zá­kladě toho by pak bylo možné reali­zovat i těsnější interdisciplinární ko­ordinaci výuky. Nabízí se tu i otázka, zda by při výkladu näkterýeh složitých jevů ne­bylo vhodné dovést interdisciplinární obsahovou koordinaci až k týmové formě výuky. Zdá se, že zvlášť žá­doucí by to bylo v počáteční fázi studia, kdy předčasné rozložení slo­žitějších jevů do řady samostatných disciplín ztěžuje studentům pochopit daný jev v jeho vícedimenztální kom­plexnosti. Zvláště instruktivní by by­la například týmová spolupráce psy­chologa, sociologa, pedagoga a di­daktika učebního předmětu pří hloub, kových analýzách konkrétních peda­gogických situací, protože by učila stu­denty chápat tyto situace synteticky z různých aspektů. Konečně vzniká 1 otázka, zda si realizace těchto stmelovacích tendencí nevyžádá jisté institucionální změny v orga­i nizační struktuře pedagogických fa­kult. Zkušenosti totiž ukazují, že tra­diční struktura fakult, založená na svébytnosti a nezávislosti jednotlivých fakult, se stává brzdou integračních snah jak v oblastí výuky, tak i vě­deckého výzkumu. Docent Pešek se dotkl i neujasně­­nosti pojmu „pedagogická praxe“ v jejím úzkém, jednostranném pojetí. Bude třeba přesněji rozlišit i funkce pedagogické praxe v jednotlivých eta­pách učitelského vzdělání, a to opět ve vztahu k pedagogické teorii. Nart- I Dokončeni na atr. 2J

Next