Učitelské Noviny, leden-červen 1970 (XX/1-26)

1970-01-29 / No. 4

číslo 4 dne 29. I. 1970 ročník XX Z OBSAHl/ Příloha: Pokusy o deštiUh ci marxistioko-lcninské fi losofie Diskutujeme o jednotné socialistické škole — str. 4 Ze školní praxe — str. 5 O estetické výchově nalé have — str. B „Rodičovská knížka“? — str. 6 K 25. výrn*í osvobození — str. 8 ZDENEK NEJEDLY: KOMENSKÝ (Dosud nezveřejněný příspěvek) J. A. Komenskému, Jehož výročí si každoročně připomínáme u příležitosti Dne učitelů, věnoval Zdeněk Nejedlý kromě drobných poznámek ve svém rozsáhlém díle jen dva samostatné projevy: článek Komenský a zítřek (1947) a rozhlasový projev Na okraj týdne (1947). Komenského velikosti a jeho významu se však často dovolával při nejrůznějších příležitostech. V rukopisné pozůstalosti se zachoval další projev o Komenském, který dosud nebyl nikde zveřejněn. Vznikl v emigraci na jaře 1939 nejspíše po výročí Komenského 28. března, jehož se Nejedlý v projevu dovolává. Na rukopise je vlastnoruční poznámka autorova: nevysíláno s ohledem na Beneše. Vznikla patrně mnohem později, ale je z ní zřejmé, že projev byl určen pro zahraniční vysílání moskevského rozhlasu, v němž Nejedlý už od 13. dubna promlouval k národu v okupované vlasti, a to až do známých událostí v srpnu 1939, kdy se musel na čas odmlčet. Nejedlého slovo zaznělo znovu z moskevského rozhlasu po přepadení SSSR fašistickým Německem. Projev je tedy zajímavým dobovým dokumentem, v němž čtenář najde myšlenky, které i dnes zní aktuálně a naléhavě. Jeho znění je autentické. Tímto příspěvkem připomínáme narozeniny Zdeňka Nejedlého 10. února 1878. K Den 28. března stal se v Čechách tradičním dnem Komenského. Stalo se tak poprvé roku 1892, kdy slaveno v ten den třísté výročí narození Komenského, a zůstalo tak od té doby již trvale. I letos jistě bylo u nás toho dne vzpomenuto. A je také na co vzpomínat v den Komenského. Komenský byl jistě jeden z největších duchů, jež kdy český národ zrodil. A jeden z nejvíce světoznámých Čechů, který si dobyl vůdčího postavení v evropské kultuře již za svého života a zůstal předním jejím zjevem dodnes, vyryv v ni hlubokou brázdu jako filosof i především jako největší pedagog světa. Tím se stal vychovatelem vychovatelů celého civilizovaného světa. Jako k tomto oboru stal se slavným po celé Evropě již za svého života. Zvaly ho, českého vyhnance, Němec ko i Polsko, Holandsko i Anglie, Slovensko,! Uhry 1 Švédsko, zvaly ho, aby svým osobním působením pomohl zvednout jejich kulturu. I anglický parlament se zabýval jeho dílem. při tom však je Komenský jistě í jeden z nejtragičtějších zjevů českých dějin, 1 svým osobním osudem, i osudem svého jména ve Hast i Komenský byl vyhnán z Čech na samém počátku své dráhy. Hned pc bitvě na Bílé hoře přihnalo se španělské vojsko do Fulneku, kde byl 281etý Komenský správcem českobratrské církve a školý, a od té doby zůstal Komenský psancem do konce svého života. Přes všechnu svou slávu neměl domova, bloudil ze země do země, z místa na místo plných 50 let, než ho zastihla, starce skoro 80- letého, smrt. A co ho hnalo tak z místa na místo? Komenský do své smrti zůstal Čechem, ba i více, horoucím milovníkem své vlasti a svého národa. Nikdy se nestal emigrantem v tom smyslu, jak se stali mnozí jiní tehdy čeští emigranti, kteří se přizpůsobovali svému okolí, až v něm i utonuli. Komenský už doma se věnoval studiu domácích věcí. Už jako mladík počal pracovat na svém „Pokladu jazyka českého“, jak nazýval slovník, v němž chtěl zachytit všechno bohatství české řeči. Vypracoval i vzornou mapu své rodné Moravy, jedno z nejdokonalejších děl toho druhu v té době, i začal pracovat na „Moravských starožitnostech“, i sbíral stará česká přísloví, první české „Mudrosloví“. Tak byl pln i vlastivědné horlivosti, pln snahy poznat a studovat svou vlast, minulost * přítomnost svého národa, svůj rodný jazyk. A z toho byl surovým vítězným uchvatitelem českých zemí vyvržen do světa bez hranic, bez vlasti. J eho smutek nad tím dodnes přímo rozdírá srdce. Čtěte jeho „Truchlivého“, spis méně u nás známý, ale přímo otřásající, uvědomíme-li si, za jakých okolností je psán. Komenský ztrácel svou vlast, domov, začínala velká ta tragédie jeho života. V noci se budil, z postele vybíhal, nemoha spát, vypravuje ještě po čtyřiceti létech. Tak živě a tak hrůzně se mu to vrylo v paměť. I strach ho pojal o národ, o svůj lid, aby nepodlehl, aby se nedal zlákat nepřítelem, aby nepodlehl. 1 píše neméně uchvacující spis „Retuňk duchovní proti Antikristovi a jeho svodům“, i dnes velmi časový. Ani ve své další práci proto Komenský neodloučil se, aspoň v duchu, od domova, od své vlasti. Pro ni píše i svá velká geniální díla pedagogická Na zevnějšek určena např. „Didaktika“ všem školám vůbec, všech národů, ale když Ji Komenský psal, viděl před sebou českou školu, tu školu, kterou bude nutno jednou u nás vytvořit, aby odstranila duchamornou školu jezuitskou, tam zachvatiteli vlasti zaváděnou. Odtud i ty lidové a tím tolik moderní a dodnes všechny pedagogy překvapující principy Komenského pedagogiky. Jen v národním jazyku lze vychovávat dítě, zní první slavná poučka Komenského. A druhá: ne slovům, ale označeným jimi věcem musí se učit mládež, má-li se naučit znát svět a působit i pracovat v něm. A i slavná Komenského „pansofia“ má' tento kořen. Věděl, jak doma habsburská a jezuitská reakce ohlupuje lid. Ale jeho lid měl být vzdělaný a znalý co možno všeho. Proto usilovně hledá cestu a pracuje na knize, která by v krátkosti zahrnula co možno všechnu moudrost světa, všechno vědění, aby tak český lid rychle mohl si osvojit, co mu jeho nepřátelé nepopřáli poznat. 'T’ak Komenský i dále duchovně žije s národem doma. I na „Pokladu jazyka českého“ dále pilně pracuje a roku 1659 vydává i svůj slavný český Amsterodamský kancionál, kde sebral oblíbené staré i přidal svoje nové duchovní písně, napsal spolu s druhými i neméně pověstnou „Historii o protivenství cí-kve české“, kde (Dokončení na str. 3./ Václav Hollar: Holandská krajina u moře. Rytina z r. 1651 podle kresby J. Brueghela r otázka předsedovi UBDK BUDOU SE NĚČÍM LIŠIT, SOUDRUHU MILIČKO, LETOŠNÍ UHERSKOBRODSKÉ DNY OD PŘEDCHÁZEJÍC!«? Letošní XIII. Uherskobrodské dny Komenského, přestože se konají v roce 300. výročí od smrti j. A. Komenského a 25. výročí oslav osvobození vlasti Sovětskou armédou, zachovají si zcela svůj pracovní charakter. Jejich význam bude podtržen účastí presidenta republiky Ludvíka Svobody, obou ministrů školství a předsedů odborových svazů, kteří zajisté ve svých referátech zhodnotí dosavadní výsledky ozdravného procesu naší společnosti, význam a důležitost politickovýchovné činnosti a ideologického působení učitelstva na mládež a vytyčí hlavní úkoly a cíle pro údobí do zahájení XIV. sjezdu Komunistická strany Československa. Nově se rozvíjí těsná spolupráce Československé pedagogické společnosti a výboru UBDK v přípravě Dnů vědy na XIII. ročníku. Živá aplikace a využívání velkých myšlenek Komenského v kontextu programu Mezinárodního roku výchovy bude vhodnou oslavou velkého pedagogického génia. Chceme, aby vědečtí pracovníci ČSSR přednesli zásadní referáty s širším pohledem, zástupci vědeckých institucí všech socialistických zemí kratší projevy o uplatnění Komenského myšlení v jejich zemích. Tak budou účastníci informováni o nových proudech v socialistické pedagogice různých zemí. Letos opět významné místo v programu zaujmou pedagogická čtení v sekcích a odborné besedy, které chceme obohatit o různé exkurze do školských zařízení odborných nčiiišf, závodů. Budeme dbát na to, aby na přehlídku pedagogických čtení byla dána skutečně nejkvalitnější čtení, která zajistí zájem účastníků. Tradičními zůstanou i naše autokarové zájezdy a kulturní a společenské programy, které budou na vysoké umělecké úrovni. Loňským účastníkům UBDK bych chtě) vzkázat, že všem dobrým námětům ankety, kterou jsme uspořádali na XII. UBDK, jsme věnovali pozornost a bylo jich plně využito. A mohu ujistit všechny čtenáře UN, že tradičními zůstanou také naše péče a pohostinnost Již dnes zveme všechny zájemce, aby zrsílali své přihlášky na XIII. UBDK 1970.