Učitelské Noviny, leden-červen 1970 (XX/1-26)
1970-05-28 / No. 21
28. V. 1970 číslo 21 ročník XX Z OBSAHU: K problémům tělesné výchovy — str. 3 Nedožitá devadesátka ]. Hakena — str. 3 Leninský vztah k inteligenci — str. 4 O jedné rezoluci — str. 5 Po stopách Komenského v Přerově — str. 8 pohled z okna Pod okny redakce si na malé terase hrají děti. Co chvíli k nám dolehne veselý smích, když Jirkovi upadne míě, a zase trochu křiku, protože HaniČka nechce půjčit Lidce panenku., Odněkud vítr přivál vůni šeříku, šedaví holubi přeletěli na druhou stranu střechy, všechno dýchá pohodou klidu a míru. Když se tak dívám na ty růžové tvářičky, napadá mi otázka: “Cím asi budeš, Petře, až vyrosteš? Lékařem, nebo pilotem hvězdných korábů? A co ty Zuzanko? Možná, že z tebe bude učitelka, ale třeba objevíš nový lék proti odumírání buněk stárnutím organismu. Kdož ví? Ale jisté je, že z jeslí, kde si teď hrajete, půjdete do mateřské školy, potom na vás budou čekat školní lavice, učení, práce a mnoho vážných i veselých chvil, než se postavíte vy, malí občánkové, na svá místa, abyste alespoň část toho, co vám nyní dává, vrátili zpátky své rodné zemi. To slunce, které teď ozařuje vaše něžné hlavičky, svítí i na jiné děti. Ale mohou se z něho opravdu radovat? Mohou si klidně hrát pod dozorem zkušených sester v jeslích nebo sedět v lavicích a poslouchat, co jim učitel vypráví třeba právě o té Africe, ze které bych chtěla uvést jen několik málo strohých čísel a ‘fakt?Výchova dětí v Africe je ponechána z větší části misiím, které v některých případech dostávají státní podporu. Školy řízené a financované státem v období kolonialismu téměř neexistovaly a mladé rozvojové země nemohly za krátkou dobu své existence tuto situaci podstatně změnit k lepšímu. Není tedy divu, že negramotnost je obrovská a u domorodého obyvatelstva dosahuje v celoafrickém měřítku průměru stále ještě 80—85 %. Zvlášť v Černé Africe jsou poměry velmi zlé. V roce 1961 nemohlo chodit do škol 17 miliónů dětí a jen velmi malé procento se dostane na odborné školy. Podle údajů UNESCO bylo negramotných dospělých Afričanů v bývalém Britském Somálsku, Francouzské rovníkové Africe, Francouzském Somálsku a Francouzské západní Africe 95—tB9 %, v Gambii, Njasku, Sieře Leoně a Zanzibaru se tento podíl pohyboval mezi 90—95 %, v Nigérii 85—90 % — a v tomto výčtu bychom mohli pokračovat. Jsou fakta ještě drastičtější: přes 25 % dětí zde umírá dříve, než se dožije jednoho roku. V Kongu např. umírá před dovršením jednoho roku 50 % dětí. Ne, to je opravdu příliš kruté. Neplač, Pepíku, to rozbité koleno je taková docela malá, hloupoučká věc a maminka ti přece k mezinárodnímu dni dětí slíbila veliký polárkový dort. Hor. Rozvoj ve vědách, technice a výrobě je čím dál tím více závislý na stupni rozvoje lidských tvůrčích si). Na určitém stupni růstu se ukazuje, že nejefektivnějšim způsobem zvyšování úrovně výrobních sil společnosti se stává rozvoj člověka samého, růst jeho schopností, jeřio vědeckotechnické tvořivosti. Proto perspektivy rozvoje vědeckotechnické revoluce, vyžadující další rozvoj člověka, korespondují s nároky na tvorbu nové struktury vzdělání mladého člověka, které má zajistit jistý předstih vůči praxi a které by připravilo dnešní mládež na složitý život neustálých změn a na aktivnější účast ve všech oblastech života, jak v pracovní činnosti, tak i v kulturním využití volného času. Jde o vytvoření takové vzdělanostní základny, která by znamenala pro každého jedince vedle poznání základů metodologie soudobé vědy i jeho polytechnickou přípravu a která by přeměnila jednorázovou přípravu pro život v průběžné celoživotní vzdělávání. Měla by tedy škola připravit mládež nejen pro aktivní účast na práci a životě společnosti, ale i ke kulturnímu využití volného času a k dalšímu vzdělávání z hlediska potřeb zařazení jednotlivce a nepřetržitých změn v jeho povolání. Polytechnizace je vytvářena dvěma stránkami, teoretickým a praktickým vyučováním. Takto odděleně vymezené složky polytechnického vzdělávání probíhaly často na sobě nezávisle, což vedlo k hrubým chybám při odtržení teorie od praxe či praxe od teorie. K této zásadní chybě docházelo i na sovětských školách již v prvých letech realizace polytechnického vyučování. Nedostatky byl tak velké, že se jimi zabývala i Komunistická strana Sovětského svazu, která v r. 1931 varovala před odtrhováním polytechnického vyučování od systematického a důkladného osvojení základů věd. Održení hodnotila jako největší porušení idejí polytechnizace školy. Po porážce fašismu roste v socialistických zemích úsilí o začlenění polytechnického vzdělávání do výchovně vzdšláyacího procesu. I tu se jeví jako základní problém polytechnizace uspokojivé vyřešení vztahů mezi teorií a praxí. Rovnováha mezi teorií a praxí v polytechnickém vyučování bývá často narušována i nesprávným výkladem jeho podstaty. Někteří pracovníci prohlašují za dostatečné zajištění polytechnizace jen vyučování předmětům matematicko-přírodovědného cyklu a jiní zase jen vyučování technickým předmětům, které bývají někdy nazývány polytechnika nebo polytechnická výchova. Nesprávné výklady pojmu polytechnizace vedou pak k jeho deformaci, až k jeho odmítání, je to zaviněno tím, že dosud není uspokojivě rozpracována ani teorie ani praxe řešení příslušných vztahů mezi teorií a praxí v různých vyučovacích předmětech V Sovětském svazu, v NDR, u nás i jinde vyšla řada článků i praktických návodů, jak lze tento vztah ve vyučování řešit. Mnohdy docházelo k tabulaci učiva z hlediska mezipředmětových vztahů a k vytváření různých přehledů. Toto velké úsilí však přesto nevedlo k uspokojivým výsledkům na školách. Uspokojivou odpověcf můžeme nalézt při sledování, jak se uplatňují výsledky matematických a přírodních věd ve vlastní výrobě. Snadno zjistíme, že jen ve sporadických případech dochází k přímému vztahu mezi výsledky klasických věd a vlastní výrobní činností. Zejména v posledním století rozvoje průmyslové výroby vzniká řada technických a technologických věd 1 věd mezních, které tvoří skutečné prostředníky mezi klasickými vědami a výrobou. Kromě toho se zřizují při výrobě různé vývojové útvary a střediska, která řeší dílčí problémy výroby. Vztahy mezi teorií a praxí při polýtechnickém vyučování jsou oboustranné, jednou je podnětem činnost duševní, jindy činnost fyzická podle povahy daného vyučovacího předmětu a probíraného učiva. Při vyučování např.předmětům přírodovědného cyklu se často postupuje od probíraného učiva k využití jeho principů ve výrobě a jindy se učitel při výkladu nového učiva opírá o zkušenosti žáků z dřívější jejich fyzické činnosti. Zvláštní význam mají při tomto spojení laboratorní a pokusnické činnosti, které žáci provádějí v souvislosti s probíraným učivem a které velmi často mají ukázat praktický význam probíraného učiva. Jindy se zase určitá pracovní fyzická ěinnost zdůvodňuje na základě známých technologických poznatků nebo poznatků z přírodních věd. Polytechnické vyučování nejčastěji řeší spojení mezi teorií a praxí, mezi všeobecně vzdělávacími předměty a pracovními činnostmi prostřednictvím znalostí z příslušných technických a technologických věd. Ve výrobě i ve sféře služeb dochází k těsnějšímu prolnutí fyzických a duševních činností. Stále rychleji roste podíl duševních činností v činnostech fyzických. I duševní pracovnici stále více využívají nejmodernější techniky. Duševní a fyzická práce tvoří dvě vzájemně se pronikající stránky jednotného pracovního procesu. Vystupují v dialektické jednotě, v níž jedna stránka nemůže existovat bez druhé. Práce se jeví jako organické sepětí duševních a fyzických činností. Tento charakter práce ovlivní i sám průběh polytechnického vzdělávání mládeže, uskutečňující se v těsném průniku teorie a praxe. Mnozí ekonomové se domnívají, že členění na práce fyzické a duševní již neodpovídá soudobému charaktetru práce, a doporučují členit pracovní činnosti na práce tvůrčí a rutinní. Rutinní pracovní činnosti fyzické i duševní jsou stále častěji vykonávány strojí a člověku zůstává více příležitosti pro činnosti tvůrčí. Tvůrčí práce oproštěná od stereotypních trvale prováděných jednoduchých operací přispívá k dosažení úspěchu ve vědě i ve výrobě a vyvolává i jisté změny ve vědomí člověka. Mechanická a rutinní práce nenutí žáky, aby hledali její zdůvodnění v učivu, s nímž se seznamovali v jednotlivých předmětech. Jiná situace však nastane, vykonávají-li žáci samostatně určitou laboratorní či pokusnickou práci nebo mají-li samostatně řešit přiměřený úkol. V tom případě sama povaha činnosti nutí žáky, aby vyžadovali potřebná poučeni sami anebo sami je vyhledávali v odborné literatuře. Lze říci, že teoretické vyučování i v oblasti fyzických činností se nejčastěji a nejpřirozeněji s nimi spojuje prostřednictvím laboratorních pokusů, pozorování, technického měření, prostřednictvím praktického řešení různých krátkodobých i dlouhodobých pěstitelských pokusů a přiměřených úkolů. Takové vyučování také nejvíce přispívá k vytváření základů polytechnického vzdělání mládeže. Dobrých výsledků dosahují i ti učitelé, kteří uplatňují při fyzické práci mládeže co nejšířeji polytechnický princip i v konkrétních činnostech. Učitel tu při práci žáků uvádí vhodně ■dah mezi jejich činnostmi 1 pracovními opeícemi a obdobnými pracemi* i operacemi ve robním prostředí stejnými či příbuznými ná.roji a stroji. Úspěšní učitelé věnují značnou lozornost správnému zacházení dětí s nástroji a vytváření správných dovedností i návyků a vedou žáky k tomu. aby dovedli zdůvodnit pracovní postup dané činnosti, výběr materiálu i nástrojů. Polytechnické vyučování ovlivňuje povahu fyzické práce mládeže, která by měla vést ke stále těsnějšímu spojení s teoretickými a odbornými znalostmi, měla by stále více nabývat povahy uvědomělé, tvůrčí a samostatné práce. Dalším znakem polytechnického vyučování je realizace jeho obsahu při stále těsnějších dialektických vztazích mezi duševními a fyzickými činnostmi. Polytechnické vyučování přispívá k vytváření vědeckého světového názoru i kladných charakterových -vlastnosti mládeže, k prohloubení vzdělání í k rozvoji myšlení, zejména myšlení abstraktního, k němuž vytváří potřebné předpoklady. Rozvoj myšlení a nabývání trvalých vědomostí, dovedností a návyků je ovšem závislý na optimálním začlenění duševních i motorických činností žáků do jejich poznávacího procesu. Lze říci, že vhodný systém pracovních činností, spjatý s pochopením příslušných procesů, tvoří nepostradatelnou skupinu prostředků všestranné výchovy a vzdělání mládeže. Výsledky jsou ovšem závislé na tom, jak učitel systematicky vede žáky k osvojení určitých postupů a metod v práci. Dobře vedená samostatná, uvědomělá a tvůrčí práce vede žáky k tomu, aby — promýšleli podstatu, smysl, účel a význam dané činnosti; — stanovili před zahájením uložené činnosti metodu a postup jejího provedení; — kontrolovali během pracovní činností její průběh, odstraňovali chyby a závady a podle toho nově upravovali další postup; /Dokončení na str. 3.f polytechnické vyučování - charakteristický rys socialistické školy Dr. JOSEF TRAJER, CSc., Výzkumný ústav pedagogický v Praze 'irmek Libuše Kyndrové