Vlasta, leden-červen 1966 (XX/1-26)
1966-02-23 / No. 8
Tatínek malého Bruce Vrquharta je trenérem lvounů v britské zoo. A nejmilejší zábavou Bruce jsou už odmalička lvouni Foto ČTK (2) Zlepšovák v rakouských Alpách: lyžaři mají letos k dispozici takzvaný sněhový motorový válec, který nahrazuje službu sněhového výtahu. Je k dispozici těm lyžařům, kterým nevadí hluk motoru Představitelé vietnamského lidu v Praze dostávají denně desítky telegramu, protestů a rezolucí od jednotlivců i ze závodů. V nich naši občané vyslovují své rozhořčení nad pirátskými akcemi amerických vetřelců a vyjadřují morální podporu hrdinnému vietnamskému lidu, který za těžkých obětí hájí svoje práva na svobodu a nezávislost Český fond výtvarných umění vypisuje 111. věcnou loterii, která bude slosována v první jarní den. První cena je bytové zařízení v hodnotě 50 000 Kčs. Na obrázku je bytové zařízení navržené arch. Allanem Fuchsem, doplněné ručně vázanými koberci a originály obrazů „PRST Ni RANÁCH. DOSUD NEPŘEDOIELY“ Rolí Hochhuth, dnes pětatřicetiletý západoněmecký spisovatel, byl až do napsání svého dramatu „Náměstek“ celkem neznámý autor. Touto obžalobou pasivního postoje papeže Pia XII. k vyvraždování židů v Evropě okupované Hitlerem však důkladně rozbouřil hladinu ve všech západoevropských zemích, kde byla jeho hra uvedena nebo vydána tiskem. Jak je na Západě zvykem, nastudovalo ji současně několik divadel v NSR, později ve Francii, Velké Británii a USA. Hra vzbudila zejména odpor církevních kruhů, které v řadě měst dosáhly toho, že byla stažena z repertoáru. V „Náměstku“ nejde jen o papežovu tolik diskutovanou spoluvinu na smrti miliónů obětí nacistických koncentráků. Hra je obrazem pekla hitlerovské éry a obžalovává univerzálního viníka — svědomí, které se nedá vyburcovat. Chce být mementem, chce, aby se na onu strašnou dobu nezapomínalo a neospravedlňovala se. Síla hry je v její dokumentárnosti. Autor v ní postavil na jeviště některé osoby, které skutečně žily a jejichž jednání se opírá o dochované dokumenty. Rolí Hochhuth vznáší svou obžalobu nelidskosti z pozic křesťanství. Protože se obával, aby jeho hra nebyla doma politicky zneužita, odmítal povolit její provozování v socialistických zemích. Znali jsme ji tedy jen z novinových zpráv a z otevřené diskuse Mňačka a Hochhutha, vedené na stránkách Kultúrného života. Tato diskuse byla také zřejmě cestou k dohodě s autorem, který povolil uvedení hry s tou podmínkou, že bude současně vydána i knižně, aby si mohl divák přečíst její úplné znění. Je totiž tak dlouhá, že ji nelze sehrát v jednom večeru, a proto se u nás hraje značně zkrácená. Jen u některých scén trval autor na nezkráceném textu, bohužel na úkor dramatičnosti. V těchto dnech se tedy dočkaly „Náměstka“ i země socialistického tábora. 12. února byla premiéra současně v Bratislavě a v Budapešti, 18. února v pražském Divadle na Vinohradech, krátce nato v Berlíně, hru studuje Hradec Králové atd. Je pravděpodobné, že i u nás se uvedení hry neobejde bez diskusí — i když ve zcela jiné poloze než na Západě, neboť se nebude jako tam týkat lidí, kteří se na nacistickém bezpráví aktivně podíleli. Půjde spíš o názorové rozdíly v přístupu k látce a k jejímu jevištnímu ztvárnění. VENDULA PROCHÁZKOVÁ Ctibor Filčík, laureát státní ceny, jako papež Pius XII. ve hře Rolfa Hochhutha Náměstek. Jako celostátní premiéru ji uvedla činohra Slovenského národního divadla v Bratislavě v úpravě a nastudování žasl. umělce Jozefa Budského Foto Jozef Vávro • NALEZ ŘÍMSKÉHO PALACE V ANGLII Při vykopávkách v anglickém městě Fishbournu nedaleko Chichesteru objevili britští archeologové, kteří zde pracují už od léta, další zachovalé zbytky římského paláce, postaveného asi v roce 75 n. I. Je to rozsáhlá budova se čtyřmi křídly á velkým nádvořím. Část stavby byla objevena už v roce 1960. Pobořené zdi mají bohatou výzdobu v podobě girlánd a propletených stuh. Při průzkumu prostranství dvora se objevily i pozůstatky zahrady, základy pro záhony, zbytky pergol a kameninové potrubí, které patrně dodávalo vodu do fontány a bazénu. Pod východním křídlem byly nalezeny části dřevěných budov ve stylu odpovídajícím Neronově době, pod západním křídlem objevili vědci, s nimiž pracovalo víc než 100 dobrovolníků, zbytky zdivá z doby předflaviovské. Další vykopávky vedly k objevu hradeb a příkopu z doby Neroitovy. Nález umožní učinit si obraz o římské invazi a strategii používané v Británii. Podle Times • OBYDLÍ Z MAMUTÍCH KLO Obydlí z prvobytně - pospolné občiny, jehož základem bylo velké množství mamutích kostí, objevil archeolog V. Budko na břehu řeky Sudost, asi 40 kilometrů od Brjánská. Podobný objev učinil už předloni. V pahorku, který rozkopal, našel stopy obydlí člověka ze starší doby kamenné. Jáma hluboká tři čtvrtě metru byla obložena lebkami jedenácti obrovských zvířat. Úlomky žeber zasazených do otvorů obratlů ukazují, že nad oválnou jámou byla upevněna jakási ochranná kostra. Podlaha byla vysypána Urstvou kostní moučky. Pod stěnou z lebek byl nalezen mamutí kel dlouhý 4,1 metru. Ten byl nyní instalován v muzeu. Neméně zajímavá byla i samostatná „kuchyň“, jáma, v níž se připravovala potrava zřejmě pro celou občinu. Kromě toho bylo objeveno skladiště opracovaných klů, z nichž se zhotovovaly pracovní nástroje a kultovní předměty. Mezi nálezy jsou šperky z kořenů mamutích zubů, náhrdelník — amulet z vlčích zubů — a hroty kopí. Archeologové mají za to, že sídliště je staré 27 tisíc let. Obydlí postavená z mamutích kostí byla zřejmě pro někdejší obyvatele těchto míst typická. Podle TASS Neúprosné zákony vývoj e Svoboda — ta může vykvést jenom ze semene vsazeného při velkém neštěstí. (Langston Hughes) Uplynula tři staletí od doby barbarského obchodu s africkými černochy. Historické prameny odhadují, že otrokářství připravilo Afriku asi o 100 miliónů lidí. Obchod s otroky byl teprve postupně zakázán na sklonku 18. a začátkem 19, století, kdy si evropské koloniální mocnosti uvědomily, že je možno exploatovat bohatou Afriku jinými způsoby. V roce 1875 patřilo těmto mocnostem jenom deset procent afrického území, v roce 1900 to bylo už přes devadesát procent. Hovoří-li se dnes ve světě stále více o Africe, není marné si připomenout těchto několik údajů, abychom mohli lépe pochopit složitý proces vývoje, který prožívá tento kontinent. Prvním signálem k rozmachu národně osvobozeneckých myšlenek, od nichž nebylo daleko k bojům, se staly události v Egyptě. Po svržení monarchie a nastolení republiky v roce 1953 byli Angličané v roce 1956 donuceni opustit Suezský průplav. V následujících letech došlo k osamostatnění a vyhlášení nezávislosti řady afrických zemí a dodnes není tento — mnohdy tak krvavý — proces skončen. Poslední baštu bílého kolonialismu starého typu představuje dnes malé Portugalsko, které vlastní čtyři africké kolonie — Kapverdské ostrovy, Portugalskou Guineu, Mosambik a Angolu — už od 15. a 16. století. Ani čtyřletý houževnatý ozbrojený boj Angolanů, ani rezoluce VS OSN a Rady bezpečnosti, které projednávaly tuto otázku na svých zasedáních, nepřinutily Salazarovu vládu k ústupu. Velení portugalských vládních jednotek nelítostně nasazuje proti bojujícím domorodcům nejmodernějš! zbraně dodávané NATO, používá napalmu a jiných zbraní. Angolané jsou hromadně vyvražďovóni a celé vesnice vypalovány. Když před rokem zahájila komise OSN vyslaná do Angoly průzkum, zjistila, že bylo vyvražděno už na 200 000 Angolanů a 100 000 se jich uchýlilo do sousedního Konga. Ve zprávě, kterou komise vypracovala, se mj. praví: „Mír v Angole nebude moci být nastolen jenom pomocí zbraní a nátlakem. Je třeba politických a sociálních opatření, která bude muset lisabonská vláda učinit. Žel, ale Portugalsko dodnes neprojevuje žádné snahy, aby Angola mohla vyhlásit nezávislost. Kolonizátori tam neustále používají vpravdě už přežitých kolonizótorských metod." Tyto „přežité kolonizátorské metody" tkví především v tom, že obyvatelstvo dodnes pracuje při nucených pracích, které lisabonská vláda opisuje jako „smluvní práce". Minimální plat dostává černoch až po uplynutí šesti měsíců. Výplata nebývá ale nikdy úplná. Vždycky se najde důvod, proti němuž není odvolání. Ve všech čtyřech portugalských kotoniích se s domorodci jinak nemluví než s pomocí biče a metly. Obyvatelstvo nemá téměř žádná práva a žádné ochrany. To je jenom několik letmo vybraných příkladů, které příliš připomínají chmurné obrázky z dob hlubokého otroctví, jak jsme je vídávali v knížkách. Ale dřív nebo později padne i poslední bašta bílého kolonialismu v Africe podle neúprosných zákonů vývoje tohoto nejmladšího kontinentu. VĚRA ZAHALKOVA