Výtvarná Práce, 1964 (XII/1-26)

1965-01-14 / No. 23

Praha 14. ledna 1965 Cena 1 Kčs Z OBSAHU TOHOTO ČÍSLA: SJEZD SČSVU: Hlavní referát NOVÉ ÚSTŘEDNÍ ORGÁNY SČSVU JUGOSLÁVSKÁ FORMA VIVA Jindřich Chalupecký: BYT A FILOSOFIE II. Jan Kötik: REMBRANDT©VA DANAE COMPLEMENTAR Svozu československých výtvarných umělců „ Ve dnech 9. až 11. prosince 1964 zasedal v sále pražského hotelu International druhý sjezd delegátů Svazu československých výtvarných umělců. Zahájení se zúčastnila také stranická a vládni delegace, vedená tajemníkem ústředního výboru KSC soudruhem Vladi­mírem Kouckým. Cleny delegace dále byli vedoucí odděleni ŰV KSC Jaroslav Hes, ministr školství a kultury dr. Čestmír Císař a pověřenec Slovenské národní rady pro školství a kul­turu dr. Matej Lúčan. Kromě toho se jednáni sjezdu zúčastnila řada čestných hosti a zá­stupců různých Instituci. Sjezd zahájil místopředseda SCSVU Bohumír Dvorský. Po zvoleni předsednictva sjezdu, komisi a po schváleni programu sjezdu podal zprávu předseda SCSVU Josef Malejovský. V diskusi vystoupilo třicet účastníků sjezdu. Za stranickou a vládní delegaci promluvil soudruh Vladimír Koucký, jménem Svazu architektů CSSR vystoupil na sjezdu prof. Jaro­slav Fragner. Druhého dne bylo večerní jednáni sjezdu věnováno návrhům na změnu stanov, které přednesl předseda komise pro návrh stanov František Gross. V závěrečný den jednáni byla provedena tajná volba členů ústředního výboru a výborů obou sekci SCSVU. Z 280 delegátů účastnilo se volby 253. Přestože mnozí z hlasujících použili práva škrtat a měnit navržené složeni výborů, počet změn v žádném případě nedosáhl požadova­né výše hlasů' takže všechny kandidátky byly schváleny beze změn. (Seznam členů jed­notlivých výborů 1 předsednictva a vedeni Svazu, které bylo zvoleno na první schůzi ústředního výboru, uveřejňujeme uvnitř listu.) Závěrem sjezdu přednesl Jiří Kotalík usneseni, jehož zněni otisklo už minulé číslo Výtvarné práce. Hlavní sjezdový referát Od posledního našeho sjezdu, který se konal v posledních dnech listopadu a v prvých dnech prosince 1960, uplynuly čtyři roky. K novému sjezdu se scházíme o rok později, než předpisuji stanovy. O příčinách odkladu se mnoho diskutovalo a byly vysvětleny v pfed­­sjezdových diskusích; vite, že k odkladu došlo z nutnosti ujasnit a dořešit spolu s našimi stranickými a státními činiteli některé závažné problémy ekonomické a organizační, které v právě uplynulém obdob! vznikly a byly řešeny. > Předsjezdové diskuse měly za úkol prověřit správnost rozborů, které byly k jednotlivým otázkám současné situace našeho výtvarněho uměni na půdě předsednictva a ústředního vý­boru Svazu provedeny. Diskuse probíhaly v českých zemích I na Slovensku, a to jak v kraj­ských organizacích a obvodních i okresních pobočkách Svazu, tak také v tvůrčích skupi­nách a samozřejmS také dále pokračovaly I ve vedoucích svazových orgánech, v předsed­nictvu, v ústředním výboru a jeho sekcích. V mnohém přispěly k prohloubeni a upřesněni analýz, které byly obsaženy ve výchozím diskusním materiálu. Ve Svazu jsme začali tyto analýzy soustavně provádět teprve asi od roku 1957. V této změně stylu svazové práce Je třeba vidět hlavni pozitivní odraz XX. sjezdu OV KSS a XII. sjezdu KSC. Velmi dobře víme, že tento nový styl práce není dosud ještě plně rozvinut, zejména ze mu chybí pevnější teoretický základ a propracovaná metodologie. Otázky, které jsou tu rozebírány, vymykají se většinou z rámce tradiční teorie a historie uměni, patři do určité míry 1 do oboru sociologie a ekonomiky uměni. Tyto obory vědecké práce u nás vlastně ani neexistuji. A tak při rozboru vztahů výtvarného uměni k naši současné společnosti po­stupujeme v podstatě jen empiricky, vycházíme z konkrétních poznatků a zkušenosti a sna­žíme se tyto poznatky a zkušenosti zevšeobecňovat. Naše práce má mnoho rysů improvizace, formulace závěrů se často pohybuji v rovině příliš všeobecné. Tyto dosavadní slabiny naši metody postihli v předsjezdových schůzích mnozí diskutující. Jedině díky stylu práce, který vznikl ve Svazu po roce 1957 a dále se ply­nule rozvíjel, bylo možné, aby Svaz hrál v naši společnosti úlohu odborného konzultanta při řešení otázek, které se tak či onak týkají výtvarného uměni. Už v předsjezdovém diskus­ním materiálu bylo řečeno, že k řešeni problémů, s nimiž se setkává dnešní vývoj výtvar­— (Pokračováni na 2. sir.) Achlam (Franciéi: Plastika (Ze symposia Forma viva) ]osef Čapek: Dvě ženy se džbánky (Z nové stálé Instalace moderního českého uměni v Moravské galerii v Brně/ Roč. XII. J Cis. 23 VÝTVARNÁ PRÁCE‘ Jugoslávská Forma viva Roku 1959 byla prvně realizována zprvu rie­­nápadná, ale dnes již umělecky inspirujíc! myšlenka pořádat mezinárodni symposium so­chařů a tak účinně přispět ke vzájemnému mírovému porozuměni mezi lidmi nejrůzněj­­šlch národnosti. Ve starém lomu u vesnice St. Margarethen, jihovýchodně od Vidně, kde se těžil kámen už před dvěma tisíci letyv se sešlo několik sochařů, aby tu změřili své tvůr­čí sily. Po dvouměsíční práci, existenčně za­jištěné stipendiem, tu zůstala jejich díla jako zárodek dnešní velké galerie plastik ve volné přírodě. Myšlenky se chopili další a dnes Jsou tato symposia pořádána také v západním Ně­mecku, Izraeli, japonskú, Kanadě a — v Ju­goslávii. Loni v létě tam na pozváni pobýval sochař Vladimír Preclík, jemuž jsme položili několik otázek. '(Pokračováni na 12. str.’J

Next