Výtvarná Práce, 1970 (XVIII/1-26)
1970-08-04 / No. 16
ZEMŘEL JAN C. VONDROUŠ Dne 28. června tiše, Jak 211 a tvořil, odešel nestor českých grafiků Jan, C, Vondrouš, Jehož jmé no Je trvale spjato s historii SČUG Hollar. Narodil se 24. ledna 1884 v Chotustclch u Čáslavě, ale už Jako devítiletý chlapec se vystěhoval s rodiči do Ameriky, kde pobyl s malými přestávkami čtvrt století. Tam studoval 1 akademii v New Yorku, kde největší vliv měl na něj prof. James D. Smillie. Vondrouš se stal průkopníkem grafiky v USA v dobách, kdy jej ještě nemohla uživit. Proto pracoval i pro noviny, reklamu atd„ dokonce se stal 1 členem Barttkova tanečního souboru při slavné premiéře Prodané nevěsty v Metropolitní opeře 1909, s Emou Destinnovou Jako Mařenkou . . . V rybářské vesnici Prlncetownu vznikají jeho whistlerovské obrazy z pobřeží, 1 první lepty. R. 1910 zajíždí do Prahy, kde tvoří řadu prvních pražských grafických Uštů, pak do Itálie, ale při první světové válce se vrací do USA, kde r. 1918 vznikl cyklus jeho „Kultur-Bearers", vášnivý protiněmecký a protiválečný protest, který vzbudil velkou pozornost. Roku 1920 se vrací trvale do vlasti, kde se usazuje a vystavuje s Hollarem, jehož byl zakládajícím členem — ale jeho jméno nesmělo být při vzniku sdruženi za války uvedeno, protože byl v „nepřátelské cizině“. V roce 1955 bylo mu uděleno čestné členství Hollara. I po svém návratu vystavoval Vondrouš úspěšně na řadě výstav za hranicemi: 1915 Vídeň, 1917 až 1931 a na mnoha výstavách v USA. Poslední jeho soubornou výstavu jsme viděli v Praze 1948. Vystavoval na členských výstavách Mánesa i Hollara doma 1 v cizině. Získal řadu vyznamenáni, mj. medaile na výstavě Panama-Pacific v San Franclsku, Art Institute v Chicagu, Filadelfii aj. Je tichou výčitkou našemu výtvarnému životu, že tento umělec, vysoce ceněný za hranicemi, který se zasloužil o dobré jméno českého umění v cizině, nebyl u nás za svého života dostatečně oceněn. Prokop H. Toman TOKIJSKÁ IDEA POSTÉ Japonská revue pro mezinárodní propagační grafiku Idea, vydala v květnu své 100. jubilejní číslo. Šéfredaktor Hlroschi Ohchi pozval 100 známých umělců z celého světa a věnoval každému 2 strany, na nichž je otištěna portrétní fotografie, krátký životopisný medailon a reprodukce nejnovějšlch prací podle výběru autora. Každý z pozvaných rovněž sám navrhl grafickou úpravu své dvoustránky. Reprodukční část je provázena textem A. Stankowského ze Stuttgartu a statěmi významných japonských návrhářů Vznikla tak úctyhodná publikace (270 str.lj, v níž najdeme pohled na tvorbu známých grafiků, jako jsou např. Milton Glaser, Paul Rand, Herbert Bayer, Jan Lenlca, Hermann Zapf. Herbert Leupin, Wim Crouwel, Jean Picart de Doux, F. Grtgnanl, Yusaku Kamekura, Kazumasa Nagai. Z Československa je mezi pozvanými zastoupen brněnský grafik jan Rajlich. PODVEČERY Q Současně s výstavou tvůrčí skupiny Sdružení Q Brno probíhaly v brněnském Domě umění po pět týdnů (od 24. 5. do 28. 6. 1970) pravidelné pořady, nazvané Podve čery Q. Vždy v 17 hodin, hodinu před uzavřením výstavních sálů předstupovali před diváky osobně autoři, básníci a skladatelé, členo vé Sdružení Q, nebo dávali zaznít magnetofonovým nahrávkám před premiér svých skladeb nebo roz hlasových her. Tyto hudební uter ky, literární středy a rozhlasové čtvrtky byly o nedělích a ponděl cích doplněny několika vystoupe nimi divadélka Husa na provázku. Na pódiu nebo prostřednictvím rozhlasové aparatury se tak na výstavě vystřídali spisovatelé a básníci Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Ludvík Kundera, Karel Tachovský, Antonín Přidal, Ladislav Novák (který ovšem také vystavoval své alchymáže), Pavel Švanda, Milan Uhde, Zdena Zábranská, Zdeněk Kriebel, Josef Suchý, Věra Sládková, Vítězslav Gardavský a Adolf Kroupa a hudební skladatelé J. Berg, Z. Pololáník, M. Ištvan, J. Novák a A. Piňos. Navzdory kvalitě a zajímavosti pořadů návštěva kolísala mezi tuctem dvěma stovkami posluchačů. Letní a počasí, jedna průtrž mračen a malá pnblicira měla na tom svůj podíl. Lze však doufat, že podvečery Q v Erně nebyly poslední akcí tohoto sdružení. Vždyť dokázaly, jak ostatně výstižně napsala brněnská Rovnost, ,,aktivní podíl současných umělců na rozvíjení naší socialistické kultury v plné bohatostí“. ALOIS CHVÁLA PĚTASEDMDESÁT LET Nestor mezi typografy a grafiky, Alois Chvála, rodák pražský, se dožil 18. července pětaosmdesáti let. Nenápadný umělec, jenž celý svůj život zasvětil knize: knižní grafika, knižní úpravy, typografie byly jeho doménou. Absolvoval odbornou školu typografickou, uměleckoprůmyslovou školu v Praze, ale nejvíce mu dala praxe ve velkých podnicích, Jako byly firmy Beaufort, Rokyta, Politika, Grafia, Svěcený, Svoboda, Legiografie, Kniha atd. Roku 1921 byl jmenován profesorem na státní grafické škole. Byl zakládajícím členem Spolku českých bibliofilů, Spolku přátel ex libris. Grafického klubu Praha. Už roku 1912 byl vyznamenán I. cenou v soutěži Uměleckoprůmyslového muzea Praze, později řadou dalších uznáv ní, mj. cenou mezinárodní knižní soutěže v Miláně. Vypravil znamenitě řadu výtvarných publikací, po odborných listech je roztroušeno sta. jeho článků a studií. V roce 1940 vyšla jeho velká „Kniha o knize“. pht NAŠE.UMÉNÍ V JUGOSLÁVII V rámci fis.-jugoslávské kulturní dohody, uzavřené pro letošní rok, byla uspořádána v Městské galerií v Lublani výstava soudobého českého malířství, sochařství a grafiky, kterou reprezentují díla 45 pražských umělců. Z Lublaně bude výstava přenesena do Pirana, do Záhřebu a v srpnu bude soubor fis. umění vystaven v Moderní galerii ve Splitu. Výstava se setkala u lublaňské veřejnosti s živým ohlasem. VÝSTAVY PRAHA Národní galerie, Praha-Hradčany, Hradčanské n. 15, Šternberský palác: Sbírka francouzského umění 19. a 20. století. Od 15. srpna. .-»fleká sbírka NG, Praha 1, Sta roměstské n„ palác Klnských: Zyířecí styl — Starověké umění euroasijských stepí. Do 27 9. ildštejnská jízdárna, Praha Valdštejnská ul.: Plastiky jugo1. slávského sochaře 1. Meštrovl če. Od začátku září. nreta, Hradčany: Ikona — Výběr z fondů Národní galerie a Československé akademie věd alerie hlav. města Prahy: Obecni dům, Praha 1, Hybernská ul.: Žena ve fotografii výstavní síň Staroměstské radní ce, Křížová chodba: Sochy Jana Kodeta alerie bratří Čapků, Praha 2-Vi nohrady, jugoslávská 20: Skup! na pěti umělců z Náchoda. Do 23. 8. Galerie Čs. spisovatele, Praha 1, Národní tř.: Z. Rybka, J. Kurandová, K. Trinkewitz, V. Plaček. Od 20. 8. Galerie D, Smíchov, Matoušova 5: Scénické návrhy Inez Tuschnerové. Do 25. 8. Galerie Hollar, Praha 1, Smetá novo nábř. 6: Bulharská grafika. Do 23. 8. Galerie Mánes, Praha 1, Gottwal dovo nábř. 250: Reprezentační výstava Současné české sklo Do 10. září. '■alerie mladých v Mánesu: Por tréty Jiřího Kubika. Do 30. 8. Galerie na Betlémském náměstí: Současná česká keramika. Do 23. 8. .'•alerie na Karlově nám. č. 5: Adaptace Galerie Nová sin, Praha 1, Voršil ská 3: Adaptace do 30. srpna alerie U Rečíckých, Praha 2, Vo dičkova 10: Jiří Kovařík. Od 20. 8. do 20. 9. lalerie Václava Spály, Praha 1, Národní tř.: Grlgorlj Musatov — Přehled malířského díla Do 30. srpna Galerie Vincence Kramáře, Praha 6: Adaptace Galerie Týdny v ateliéru, Praha 1, Voršilská 3: Obrazy Antonína Hnátka. Do 23. 8. BRATISLAVA Galerie Majerníka: Svetozár Králík Výstavní síň Svazu slovenských výtvarných umělců, Dostojevského rad 2: Lev Simák — grafika, kresby, obrazy BRNO Moravská galerie, Husova 14: IV. bienále užité grafiky Brno 1970 — mezinárodní výstava plakátu a propagační grafiky. Do1 20. 9. Dům uměn! — Galerie Jaroslava Krále: Olga Bartošíková — Obra zy a objekty Moravské muzeum: 100 let dětské knihy na Moravě. Do 25. záři. ČESKÉ BUDÉJOV1CE Dům umění: Karel Valtera, Míla Nováček, Jiří Müller, Dana Štormová 1RÝDEK-MÍSTEK Muzeum: B. Teplý — plastiky, K. Lepik — obrazy. Do 23. 8. HAVLÍČKOV BROD Malinův dům: Naděžda Plíšková — grafika, sochy, kresby, Karel Nepraš — sochy, kresby, grafika HOŘICE Muzeum: Vladimír Komárek, obrazy a grafika. Do 23. 8. Střední průmyslová škola: Galerie plastik Vrch Gotthard: Plastiky 4 ročníků mezlnárod sochařských symposií CHEB Galerie: Stálá sbírka gotických plastik IINDRICHOV HRADEC Zámek: Tapiserie Věry Drnkové-Zá řecké Od 12 7. KARLŠTEJN Hrad Středočeský kraj v díle českých malířů 19. a 20, stol. Do konce října KLATOVY Výstavní pavilón: 25 let výtvarného umění Západočeského kraje Státní zámek Klenová: Sbírky 19. a 2Ö století LIBEREC Galerie: 1. salon architektů. Do 22. 8.severočeských Barokní veduty 17. a 18. stol Do 22. 8. Stálá instalace českého moderního uměni Francouzská krajlnomalba 18. stol. Stálé sbírky holandského a vlámského uměni 17. stol. LIPTOVSKÝ MIKULÁS Galerie M. Bohúňa: Výběr ze středověkého a lidového uměni Liptova. Do konce záři. LITOMĚŘICE Galerie: Výtvarní umělci Podřtpska a Středohoří k 25. výročí osvobození. Do konce září. LITOMYŠL Muzeum: Josef Matička — Obrazy z Litomyšle II. Do konce srpna LOUNY Galerie B. Rejta: Současná kanadská fotografie. Do 13. září MOST Výstavní síň: Z díla Josefa Čapka. Do 9. 8. NELAHOZEVES — Zámek Dílo Otakara Mrkvičky NOVÉ MESTO NA MORAVÉ Horácké muzeum a galérie: Ze sochařského díla národního umělce Vincence Makovského. Do 30. 8. OSTRAVA Galerie: Evropské malířství. Do konce srpna HRAD PECKA (okres Jičín) otevřen do 31. října PIEŠŤANY Parkový areál Kúpelného ostrova: Polymúzlcký priestor 1. objekt, světlo, hudba 1970 Socha, POLIČKA Muzeum: XXX. východočeský umělecký salón v Poličce 1970. Do 23. 8. PREŠOV Galerie: Ikony z Východního Slovenska. Do konce srpna ROUDNICE NAD LABEM Galerie: Antonín Slavíček. Do 18. října Stálá sbírka českého moderního umění STRAKONICE Jelenka Strakonického hradu: V. Polívka, J. Karel, J. Hejný, J. Rejžek, j. Samec, J. Pešek, j. Cihla, M. Peterka, J. Karmazín a R. Riedlbauch TEREZÍN Památník: Otto Ungar — Obrazy a kresby z terezínského ghetta. Do 30. 9. TRENČÍN Galerie M. Bazovského: Trenčín IV — Výběr ze slovenské gobelínové tvorby UHERSKÉ HRADIŠTĚ Slovácké muzeum: Královské město Uherské Hradiště VAMBERK ZDŠ: Krajka 1970 Železný brod Střed. uměleckoprůmysl. škola sklářská: Výstava skla k 50. výročí sklářské školy v Železném Brodě. Do 18. 8. Jaroslav Gms, Interiér s obrazem, 1965 Adolf Zábranský, Karton pro sgrafito pro Ledeburský palác 1945—55 Noví národní umělci - Jaroslav Grus a Adolf Zabranský Z těch dvou je každý zcela jiný: Jaroslav Grus především vyhraněný krajinář; Adolí Zábranský nejznámější jako ilustrátor, ale stejně tak malíř, tvůrce plakátů a monumentálních děl. Leží mezi nimi rozpětí jedné generace. Grus narozený v roce 1891, devět let před sklonkem století, Zábranský naopak devět po zlomu století, v roce 1909. Ten rozdíl 18 let způsobil, že prvý prožíval I. světovou válku na jejích frontách a druhý začínal teprve chodit do školy. Ten starší je rodák z Cech, úrodného Polabí — z Pardubic, druhý je z moravského Štramberka — města, v němž běž! jakási poa myslná hranice nezi Valašském Lašskem Štramberk patří ještě k Valašsku. í.éta studií přivedla oba do Prahy a té již zůstali věrni. ■ Jaroslav GrUs studoval na pražské Akademii v ateliéru Hanuše Schwaigra; bývá to vždy uváděno jako zvláštnost, nebof i v.čase „zeleného mládí“ byl Grus vyznavačem zcela jiných Ideálů, než jeho uěitel. Byl mu naopak velmi blízký Antonín Slavíček, a někdy také Antonín Hudeček. Po válce, kdv vojákuje také v Pul ji. kde maloval B. Kubišta, vrací se domů. Stává se členem Mánesa, s nímž vvstavoval již jako host v r. 1917. Důležitá pro jeho i tIší vývoj jsou dvacátá léta. Tehdy se formuje GruSova osobnost. Začíná jeho pouť domovem 1 světem, jeho poznávání různých krajin a měst, které zhruba od poloviny dvacátých let začíná vidět zrakem „fauvisty“. V roce 1925, na své cestě Francií, namaloval obraz „Kavárničky v Arles“, Tlumená, cíleně lomená barevnost vyrůstá z francouzského prostředí a je prostoupena zvláštní atmosférou jakéhosi dekorativního klidu. Trochu sl tu vzpomeneme na nejlepší inscenace h. těchto let — například scénografické návrhy arch. VI. Hofmanna, O dva roky později, v roce 1927, vzniká jiný obraz „Stromy v Polabí“. Na místo klidu nastoupil vzruch, pohyb, neklid. V barevnosti převládá i nadále ještě tlumený okr a jím lomená zeleň a také modř. Ale o korunách stromů cítíme van větru, který je rozkýval za teplého slunečního dne. V celém obraze je ztajena atmosféra lákající k odpočinku pod širokým nebem, ale snad ještě •více k zdravému pohybu, nebof jeho tvůrce je člověk žijící naplno všemi radostmi zdravé ho života, všemi radostmi doby, která se začíná plně zajímat o sport a také motory. To všechno je ztajeno v Grusových kraiinách, jejichž ohromná, nespočetná řada právě tady začíná. „Stromy v Polabí“ reprezentují výrazně moderní českou krajinomalbu. Je v nich určité poučení z francouzské malby, z otce moderní malby Cézanna, ale ještě více z Deraína. Ovsem je ťo poučení, které prošlo sítem domácí umělecké atmosféry dvacátých let. A v tom všem hlásí se ke slovu jíž onen typický grusovský temperament, pro nějž — o 11 let později — označí V. Nebeský J. Gruse „jedním z tvůrců českého fauvismu“. V průběhu více než čtyřiceti let, které uplynuly od zrodu „Stromu v Polabí“ se měnil, zrál a vyvíjel i Grus-krajinář. Je stálé oním temperamentním malířem, na soudu V. Nebeského se nic nezměnilo. Ale každý obraz je přece dílem uzavřeným, každý existuje sám o sobě, každý má svou kompozici, svůj kolorit, svůj rukopis. A tak v Grusově díle nachází me obrazy budované z větších ploch a jiné, dá se říci detail r.ější, prokreslenější. Najdeme tu obrazy — záměrně =-> spíše barvou kreslené, než malované Obrazy, jejichž výrazným ak centem je bílá, tmavá čl svítivě červená obrysová linie, vtls kující obrazu atmosféru I řád. A jako tu nacházíme různost rukopisu a volbu kompozice, tak tu nacházíme, i v jednotíc! linii krajinomalbv, „různost námětu“. Na jedné straně je to v mnoha polohách zachycená technická krajina dneška: ne tovární objekty, ale silnice ubíhající daleko, jakoby do nekonečna. Silnice lemovaná dopravními značkami, tou nejužitkovější grafikou dneška, která je mezinárodní řečí automobilistů. Silnice, v jejímž zobrazení cítíme ztajenou rychlost motorů, která nám všem již nebezpečně vnikla do krve. Ale jsou tu krajiny více poetické, náměty, které mohly upoutat již krajináře minulého věku, viděné samozřejmě -jinak, v nové malebnosti. A jsou tu také krajinné komposice, ne celistvé, ale vzájemně prekomponované, sestavené z útržků dojmů automobilisty, který křížem krážem projel Itálií, či inspirované dokonce pohledem, z letadla. Květinová zátiší, Interiér ateliéru s oknem nezbytně otevřeným do dálky, „malované plastiky“, v nichž se stýká technika se soudobým novátorstvím tvarů, to vše dotváří celek, v němž se harmonicky vyrovnává promyšlenost řádu s programovým optlmis mem. Do toho bohatě členitého díla zařazují se nově vitráže, které vznikly v uplynulém roce, kde maximální zkratka viděné skutečnosti je vkreslena do pro malíře nového materiálu — skla. Mladší Adolf Zábranský je jiný. Jestliže starší Grus je impulzivnější, zmocňuje se věcí naráz, pak Zábranského dílo zraje pomalu. To neznamená vyvyšování jednoho, ěl zatracování druhého. Je to jen prosté konstatování faktu, odhalování kořenů „rozdílností“. Zábranský-malíř je málo znám. Dnes prakticky vůbec ne. Jeho obrazy, on sám je považuje za studie tvořené „a la prima“ ve volné přírodě, ‘váří tvář modelu — jsou skryty zrakům veřejnosti. Mají svou zvláštní lomenou, přitom často jasnou, takovou jarně jasnou barevnost. Cítíme v nich bezprostřední souvislost se Zábranského Ilustracemi, s tou částí jeho díla, která je podstatně lépe známa u nás i v zahraničí. A tam má Zábranský čtenářů hodně, ty nejvěrnější jsou snad v Holandsku, a to ne jen zásluhou naší ARTIE, ale i jednoho haarlemského nakladatelství s velmi složitým jménem „Uitgevermaatschappij“. Tady třeba znají i „Vešlý rok“, kde Zábranského lustrace předcházely Bruknerovy verše, aniž je zatím pomal malý český čtenář. Ilustrací, které Zábranský v osledním čtvrtstoletí pro děti vytvořil, je hodně. Rád Ilustruje verše, a to ne jen Čárkový, ale i jiných básníků, a také lidové říkánky. A samozřejmě také pohádky. Na stěnách pražského ateliéru, zcela naproti Mánesu, jsou rozmístěny menší velké, černé a hlavně barevné kresby — ilustrace k Slovenským pohádkám Boženy Němcové. Jejich zrod postupuje stejně jako u předchozích knih Zábranského. Na počátku je maketa knihy, kdd ne jen každá strana, ale přímo každá dvoustranná je již bezpečně prokomponována, kde ilustrace a text jsou nedílně propojeny v jednom jediném rozvrhu podoby příští knihy. Všechny dřívější ilustrace Zábranského byly takto „dělány“, a bude tak jistě postupovat i při dalších. Tento pracovní postup je nedílnou součástí jeho osobností, jeho rukopisu. Jestliže v těch dřívějších byl vždy úsměv, jas a pohyb, pak tyto zde obměňují Zábranského styl v trochu jiné poloze. Tento zapřísáhlý realista ■— ne ovšem realista popisný — ten kdo nyní, na rozdíl od časů mládí, kdy — jak sám říká — mu kompozice čouhala z obrazu příliš ven, ji skrývá pod povrch, dospěl v čase zralosti k větší baladičnosti a skladebné symboličnost! obrazových kompozlc-ilustrací. Ty k Slovenským pohádkám jsou tvořeny jako barvitá mozaika neskutečně krásné a přece ve světě odpozorované skutečnosti. Rozvíjí se často jako vějíř, střetává se v nich po svém minulost s přítomností, lidová tradice s realitou tohoto století, nebof ne nadarmo sl v létech „učení“ Zábranský ověřil i nosnost kubismu, ne jako stylu, ale jako algebry nového kompozičního řádu. JANA HOFMEISTEROVÄ