Výtvarná Práce, 1970 (XVIII/1-26)

1970-08-04 / No. 16

ZEMŘEL JAN C. VONDROUŠ Dne 28. června tiše, Jak 211 a tvořil, odešel nestor českých gra­fiků Jan, C, Vondrouš, Jehož jmé no Je trvale spjato s historii SČUG Hollar. Narodil se 24. ledna 1884 v Chotustclch u Čáslavě, ale už Ja­ko devítiletý chlapec se vystěho­val s rodiči do Ameriky, kde po­byl s malými přestávkami čtvrt století. Tam studoval 1 akademii v New Yorku, kde největší vliv měl na něj prof. James D. Smil­­lie. Vondrouš se stal průkopníkem grafiky v USA v dobách, kdy jej ještě nemohla uživit. Proto praco­val i pro noviny, reklamu atd„ dokonce se stal 1 členem Barttko­­va tanečního souboru při slavné premiéře Prodané nevěsty v Me­tropolitní opeře 1909, s Emou Des­tinnovou Jako Mařenkou . . . V rybářské vesnici Prlncetownu vznikají jeho whistlerovské obra­zy z pobřeží, 1 první lepty. R. 1910 zajíždí do Prahy, kde tvoří řadu prvních pražských grafických Uš­tů, pak do Itálie, ale při první světové válce se vrací do USA, kde r. 1918 vznikl cyklus jeho „Kultur-Bearers", vášnivý protině­­mecký a protiválečný protest, který vzbudil velkou pozornost. Roku 1920 se vrací trvale do vlas­ti, kde se usazuje a vystavuje s Hollarem, jehož byl zakládají­cím členem — ale jeho jméno ne­smělo být při vzniku sdruženi za války uvedeno, protože byl v „ne­přátelské cizině“. V roce 1955 by­lo mu uděleno čestné členství Hollara. I po svém návratu vystavoval Vondrouš úspěšně na řadě výstav za hranicemi: 1915 Vídeň, 1917 až 1931 a na mnoha výstavách v USA. Poslední jeho soubornou výstavu jsme viděli v Praze 1948. Vystavo­val na členských výstavách Máne­sa i Hollara doma 1 v cizině. Zís­kal řadu vyznamenáni, mj. medai­le na výstavě Panama-Pacific v San Franclsku, Art Institute v Chi­cagu, Filadelfii aj. Je tichou vý­čitkou našemu výtvarnému životu, že tento umělec, vysoce ceněný za hranicemi, který se zasloužil o dobré jméno českého umění v ci­zině, nebyl u nás za svého života dostatečně oceněn. Prokop H. Toman TOKIJSKÁ IDEA POSTÉ Japonská revue pro mezinárodní propagační grafiku Idea, vydala v květnu své 100. jubilejní číslo. Šéfredaktor Hlroschi Ohchi pozval 100 známých umělců z celého svě­ta a věnoval každému 2 strany, na nichž je otištěna portrétní foto­grafie, krátký životopisný medai­lon a reprodukce nejnovějšlch prací podle výběru autora. Každý z pozvaných rovněž sám navrhl grafickou úpravu své dvoustránky. Reprodukční část je provázena textem A. Stankowského ze Stutt­gartu a statěmi významných ja­ponských návrhářů Vznikla tak úctyhodná publika­ce (270 str.lj, v níž najdeme po­hled na tvorbu známých grafiků, jako jsou např. Milton Glaser, Paul Rand, Herbert Bayer, Jan Le­­nlca, Hermann Zapf. Herbert Leu­­pin, Wim Crouwel, Jean Picart de Doux, F. Grtgnanl, Yusaku Kameku­­ra, Kazumasa Nagai. Z Českoslo­venska je mezi pozvanými zastou­pen brněnský grafik jan Rajlich. PODVEČERY Q Současně s výstavou tvůrčí sku­piny Sdružení Q Brno probíhaly v brněnském Domě umění po pět týdnů (od 24. 5. do 28. 6. 1970) pravidelné pořady, nazvané Podve čery Q. Vždy v 17 hodin, hodinu před uzavřením výstavních sálů předstupovali před diváky osobně autoři, básníci a skladatelé, členo vé Sdružení Q, nebo dávali zaznít magnetofonovým nahrávkám před premiér svých skladeb nebo roz hlasových her. Tyto hudební uter ky, literární středy a rozhlasové čtvrtky byly o nedělích a ponděl cích doplněny několika vystoupe nimi divadélka Husa na provázku. Na pódiu nebo prostřednictvím rozhlasové aparatury se tak na výstavě vystřídali spisovatelé a básníci Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Ludvík Kundera, Karel Ta­chovský, Antonín Přidal, Ladislav Novák (který ovšem také vystavo­val své alchymáže), Pavel Švanda, Milan Uhde, Zdena Zábranská, Zdeněk Kriebel, Josef Suchý, Věra Sládková, Vítězslav Gardavský a Adolf Kroupa a hudební skladate­lé J. Berg, Z. Pololáník, M. Ištvan, J. Novák a A. Piňos. Navzdory kvalitě a zajímavosti pořadů ná­vštěva kolísala mezi tuctem dvěma stovkami posluchačů. Letní a počasí, jedna průtrž mračen a ma­lá pnblicira měla na tom svůj po­díl. Lze však doufat, že podvečery Q v Erně nebyly poslední akcí to­hoto sdružení. Vždyť dokázaly, jak ostatně výstižně napsala brněnská Rovnost, ,,aktivní podíl součas­ných umělců na rozvíjení naší so­cialistické kultury v plné boha­tostí“. ALOIS CHVÁLA PĚTASEDMDESÁT LET Nestor mezi typografy a grafi­ky, Alois Chvála, rodák pražský, se dožil 18. července pětaosmde­sáti let. Nenápadný umělec, jenž celý svůj život zasvětil knize: knižní grafika, knižní úpravy, ty­pografie byly jeho doménou. Ab­solvoval odbornou školu typogra­fickou, uměleckoprůmyslovou ško­lu v Praze, ale nejvíce mu dala praxe ve velkých podnicích, Jako byly firmy Beaufort, Rokyta, Poli­tika, Grafia, Svěcený, Svoboda, Legiografie, Kniha atd. Roku 1921 byl jmenován profesorem na stát­ní grafické škole. Byl zakládají­cím členem Spolku českých biblio­­filů, Spolku přátel ex libris. Grafic­kého klubu Praha. Už roku 1912 byl vyznamenán I. cenou v soutěži Uměleckoprůmyslového muzea Praze, později řadou dalších uzná­v ní, mj. cenou mezinárodní knižní soutěže v Miláně. Vypravil zna­menitě řadu výtvarných publikací, po odborných listech je roztrouše­no sta. jeho článků a studií. V ro­ce 1940 vyšla jeho velká „Kniha o knize“. pht NAŠE.UMÉNÍ V JUGOSLÁVII V rámci fis.-jugoslávské kultur­ní dohody, uzavřené pro letošní rok, byla uspořádána v Městské galerií v Lublani výstava soudo­bého českého malířství, sochař­ství a grafiky, kterou reprezen­tují díla 45 pražských umělců. Z Lublaně bude výstava přenese­na do Pirana, do Záhřebu a v srp­nu bude soubor fis. umění vysta­ven v Moderní galerii ve Splitu. Výstava se setkala u lublaňské veřejnosti s živým ohlasem. VÝSTAVY PRAHA Národní galerie, Praha-Hradčany, Hradčanské n. 15, Šternberský palác: Sbírka francouzského umění 19. a 20. století. Od 15. srpna. .-»fleká sbírka NG, Praha 1, Sta roměstské n„ palác Klnských: Zyířecí styl — Starověké umění euroasijských stepí. Do 27 9. ildštejnská jízdárna, Praha Valdštejnská ul.: Plastiky jugo­1. slávského sochaře 1. Meštrovl če. Od začátku září. nreta, Hradčany: Ikona — Výběr z fondů Národní galerie a Čes­koslovenské akademie věd alerie hlav. města Prahy: Obecni dům, Praha 1, Hybernská ul.: Žena ve fotografii výstavní síň Staroměstské radní ce, Křížová chodba: Sochy Jana Kodeta alerie bratří Čapků, Praha 2-Vi nohrady, jugoslávská 20: Skup! na pěti umělců z Náchoda. Do 23. 8. Galerie Čs. spisovatele, Praha 1, Národní tř.: Z. Rybka, J. Kuran­­dová, K. Trinkewitz, V. Plaček. Od 20. 8. Galerie D, Smíchov, Matoušova 5: Scénické návrhy Inez Tuschne­­rové. Do 25. 8. Galerie Hollar, Praha 1, Smetá novo nábř. 6: Bulharská grafi­ka. Do 23. 8. Galerie Mánes, Praha 1, Gottwal dovo nábř. 250: Reprezentační výstava Současné české sklo Do 10. září. '■alerie mladých v Mánesu: Por tréty Jiřího Kubika. Do 30. 8. Galerie na Betlémském náměstí: Současná česká keramika. Do 23. 8. .'•alerie na Karlově nám. č. 5: Adaptace Galerie Nová sin, Praha 1, Voršil ská 3: Adaptace do 30. srpna alerie U Rečíckých, Praha 2, Vo dičkova 10: Jiří Kovařík. Od 20. 8. do 20. 9. lalerie Václava Spály, Praha 1, Národní tř.: Grlgorlj Musatov — Přehled malířského díla Do 30. srpna Galerie Vincence Kramáře, Pra­ha 6: Adaptace Galerie Týdny v ateliéru, Praha 1, Voršilská 3: Obrazy Antonína Hnátka. Do 23. 8. BRATISLAVA Galerie Majerníka: Svetozár Králík Výstavní síň Svazu slovenských výtvarných umělců, Dostojevské­­ho rad 2: Lev Simák — grafika, kresby, obrazy BRNO Moravská galerie, Husova 14: IV. bienále užité grafiky Brno 1970 — mezinárodní výstava plakátu a propagační grafiky. Do1 20. 9. Dům uměn! — Galerie Jaroslava Krále: Olga Bartošíková — Obra zy a objekty Moravské muzeum: 100 let dětské knihy na Moravě. Do 25. záři. ČESKÉ BUDÉJOV1CE Dům umění: Karel Valtera, Míla Nováček, Jiří Müller, Dana Štor­­mová 1RÝDEK-MÍSTEK Muzeum: B. Teplý — plastiky, K. Lepik — obrazy. Do 23. 8. HAVLÍČKOV BROD Malinův dům: Naděžda Plíšková — grafika, sochy, kresby, Karel Nepraš — sochy, kresby, grafika HOŘICE Muzeum: Vladimír Komárek, obra­zy a grafika. Do 23. 8. Střední průmyslová škola: Galerie plastik Vrch Gotthard: Plastiky 4 ročníků mezlnárod sochařských sympo­sií CHEB Galerie: Stálá sbírka gotických plastik IINDRICHOV HRADEC Zámek: Tapiserie Věry Drnkové­­-Zá řecké Od 12 7. KARLŠTEJN Hrad Středočeský kraj v díle českých malířů 19. a 20, stol. Do konce října KLATOVY Výstavní pavilón: 25 let výtvarné­ho umění Západočeského kraje Státní zámek Klenová: Sbírky 19. a 2Ö století LIBEREC Galerie: 1. salon architektů. Do 22. 8.severočeských Barokní veduty 17. a 18. stol Do 22. 8. Stálá instalace českého moder­ního uměni Francouzská krajlnomalba 18. stol. Stálé sbírky holandského a vlám­­ského uměni 17. stol. LIPTOVSKÝ MIKULÁS Galerie M. Bohúňa: Výběr ze stře­dověkého a lidového uměni Lip­tova. Do konce záři. LITOMĚŘICE Galerie: Výtvarní umělci Podřtp­­ska a Středohoří k 25. výročí osvobození. Do konce září. LITOMYŠL Muzeum: Josef Matička — Obrazy z Litomyšle II. Do konce srpna LOUNY Galerie B. Rejta: Současná kanad­ská fotografie. Do 13. září MOST Výstavní síň: Z díla Josefa Čapka. Do 9. 8. NELAHOZEVES — Zámek Dílo Otakara Mrkvičky NOVÉ MESTO NA MORAVÉ Horácké muzeum a galérie: Ze sochařského díla národního umělce Vincence Makovského. Do 30. 8. OSTRAVA Galerie: Evropské malířství. Do konce srpna HRAD PECKA (okres Jičín) otevřen do 31. října PIEŠŤANY Parkový areál Kúpelného ostrova: Polymúzlcký priestor 1. objekt, světlo, hudba 1970 Socha, POLIČKA Muzeum: XXX. východočeský umě­lecký salón v Poličce 1970. Do 23. 8. PREŠOV Galerie: Ikony z Východního Slo­venska. Do konce srpna ROUDNICE NAD LABEM Galerie: Antonín Slavíček. Do 18. října Stálá sbírka českého moderního umění STRAKONICE Jelenka Strakonického hradu: V. Polívka, J. Karel, J. Hejný, J. Rej­­žek, j. Samec, J. Pešek, j. Cihla, M. Peterka, J. Karmazín a R. Riedlbauch TEREZÍN Památník: Otto Ungar — Obrazy a kresby z terezínského ghetta. Do 30. 9. TRENČÍN Galerie M. Bazovského: Trenčín IV — Výběr ze slovenské gobe­línové tvorby UHERSKÉ HRADIŠTĚ Slovácké muzeum: Královské měs­to Uherské Hradiště VAMBERK ZDŠ: Krajka 1970 Železný brod Střed. uměleckoprůmysl. škola sklářská: Výstava skla k 50. vý­­ročí sklářské školy v Železném Brodě. Do 18. 8. Jaroslav Gms, Interiér s obrazem, 1965 Adolf Zábranský, Karton pro sgrafito pro Ledeburský palác 1945—55 Noví národní umělci - Jaroslav Grus a Adolf Zabranský Z těch dvou je každý zcela jiný: Jaroslav Grus především vyhraněný krajinář; Adolí Zá­branský nejznámější jako ilu­strátor, ale stejně tak malíř, tvůrce plakátů a monumentál­ních děl. Leží mezi nimi roz­pětí jedné generace. Grus na­rozený v roce 1891, devět let před sklonkem století, Zábran­ský naopak devět po zlomu století, v roce 1909. Ten rozdíl 18 let způsobil, že prvý proží­val I. světovou válku na jejích frontách a druhý začínal te­prve chodit do školy. Ten star­ší je rodák z Cech, úrodného Polabí — z Pardubic, druhý je z moravského Štramberka — města, v němž běž! jakási po­a myslná hranice nezi Valašském Lašskem Štramberk patří ještě k Valašsku. í.éta studií přivedla oba do Prahy a té již zůstali věrni. ■ Jaroslav GrUs studoval na pražské Akademii v ateliéru Hanuše Schwaigra; bývá to vždy uváděno jako zvláštnost, nebof i v.čase „zeleného mlá­dí“ byl Grus vyznavačem zcela jiných Ideálů, než jeho uěitel. Byl mu naopak velmi blízký Antonín Slavíček, a někdy také Antonín Hudeček. Po válce, kdv vojákuje také v Pul ji. kde ma­loval B. Kubišta, vrací se do­mů. Stává se členem Mánesa, s nímž vvstavoval již jako host v r. 1917. Důležitá pro jeho i tIší vývoj jsou dvacátá léta. Tehdy se formuje GruSova osobnost. Začíná jeho pouť do­movem 1 světem, jeho pozná­vání různých krajin a měst, které zhruba od poloviny dva­cátých let začíná vidět zrakem „fauvisty“. V roce 1925, na své cestě Francií, namaloval obraz „Kavárničky v Arles“, Tlume­ná, cíleně lomená barevnost vyrůstá z francouzského pro­středí a je prostoupena zvlášt­ní atmosférou jakéhosi dekora­tivního klidu. Trochu sl tu vzpomeneme na nejlepší insce­nace h. těchto let — například scénografické návrhy arch. VI. Hofmanna, O dva roky později, v roce 1927, vzniká jiný obraz „Stromy v Polabí“. Na místo klidu nastoupil vzruch, pohyb, neklid. V barevnosti převládá i nadále ještě tlumený okr a jím lomená zeleň a také modř. Ale o korunách stromů cítíme van větru, který je rozkýval za teplého slunečního dne. V ce­lém obraze je ztajena atmosfé­ra lákající k odpočinku pod ši­rokým nebem, ale snad ještě •více k zdravému pohybu, ne­bof jeho tvůrce je člověk žijící naplno všemi radostmi zdravé ho života, všemi radostmi do­by, která se začíná plně zají­mat o sport a také motory. To všechno je ztajeno v Grusových kraiinách, jejichž ohromná, ne­spočetná řada právě tady začí­ná. „Stromy v Polabí“ repre­zentují výrazně moderní českou krajinomalbu. Je v nich určité poučení z francouzské malby, z otce moderní malby Cézanna, ale ještě více z Deraína. Ovsem je ťo poučení, které prošlo sí­tem domácí umělecké atmosfé­ry dvacátých let. A v tom všem hlásí se ke slovu jíž onen ty­pický grusovský temperament, pro nějž — o 11 let později — označí V. Nebeský J. Gruse „jedním z tvůrců českého fau­vismu“. V průběhu více než čtyřiceti let, které uplynuly od zrodu „Stromu v Polabí“ se měnil, zrál a vyvíjel i Grus-krajinář. Je stálé oním temperamentním malířem, na soudu V. Nebes­kého se nic nezměnilo. Ale každý obraz je přece dílem uzavřeným, každý existuje sám o sobě, každý má svou kompo­zici, svůj kolorit, svůj rukopis. A tak v Grusově díle nachází me obrazy budované z větších ploch a jiné, dá se říci detail r.ější, prokreslenější. Najdeme tu obrazy — záměrně =-> spíše barvou kreslené, než malované Obrazy, jejichž výrazným ak centem je bílá, tmavá čl svíti­vě červená obrysová linie, vtls kující obrazu atmosféru I řád. A jako tu nacházíme různost rukopisu a volbu kompozice, tak tu nacházíme, i v jednotíc! linii krajinomalbv, „různost ná­mětu“. Na jedné straně je to v mnoha polohách zachycená technická krajina dneška: ne tovární objekty, ale silnice ubí­hající daleko, jakoby do neko­nečna. Silnice lemovaná do­pravními značkami, tou nej­užitkovější grafikou dneška, která je mezinárodní řečí auto­mobilistů. Silnice, v jejímž zo­brazení cítíme ztajenou rych­lost motorů, která nám všem již nebezpečně vnikla do krve. Ale jsou tu krajiny více poe­tické, náměty, které mohly upoutat již krajináře minulého věku, viděné samozřejmě -jinak, v nové malebnosti. A jsou tu také krajinné komposice, ne celistvé, ale vzájemně prekom­ponované, sestavené z útržků dojmů automobilisty, který kří­žem krážem projel Itálií, či inspirované dokonce pohledem, z letadla. Květinová zátiší, In­teriér ateliéru s oknem nezbyt­ně otevřeným do dálky, „malo­vané plastiky“, v nichž se stý­ká technika se soudobým no­vátorstvím tvarů, to vše dotvá­ří celek, v němž se harmonic­ky vyrovnává promyšlenost řá­du s programovým optlmis mem. Do toho bohatě členité­ho díla zařazují se nově vitrá­že, které vznikly v uplynulém roce, kde maximální zkratka viděné skutečnosti je vkresle­na do pro malíře nového ma­teriálu — skla. Mladší Adolf Zábranský je jiný. Jestliže starší Grus je im­pulzivnější, zmocňuje se věcí naráz, pak Zábranského dílo zraje pomalu. To neznamená vy­vyšování jednoho, ěl zatraco­vání druhého. Je to jen prosté konstatování faktu, odhalování kořenů „rozdílností“. Zábranský-malíř je málo znám. Dnes prakticky vůbec ne. Jeho obrazy, on sám je považuje za studie tvořené „a la prima“ ve volné přírodě, ‘váří tvář mode­lu — jsou skryty zrakům veřej­nosti. Mají svou zvláštní lome­nou, přitom často jasnou, tako­vou jarně jasnou barevnost. Cí­tíme v nich bezprostřední sou­vislost se Zábranského Ilustra­cemi, s tou částí jeho díla, kte­rá je podstatně lépe známa u nás i v zahraničí. A tam má Zábranský čtenářů hodně, ty nejvěrnější jsou snad v Holand­sku, a to ne jen zásluhou naší ARTIE, ale i jednoho haarlem­­ského nakladatelství s velmi slo­žitým jménem „Uitgevermaat­­schappij“. Tady třeba znají i „Vešlý rok“, kde Zábranského lustrace předcházely Brukne­­rovy verše, aniž je zatím po­mal malý český čtenář. Ilustrací, které Zábranský v osledním čtvrtstoletí pro děti vytvořil, je hodně. Rád Ilustru­je verše, a to ne jen Čárkový, ale i jiných básníků, a také li­dové říkánky. A samozřejmě také pohádky. Na stěnách praž­ského ateliéru, zcela naproti Mánesu, jsou rozmístěny men­ší velké, černé a hlavně ba­revné kresby — ilustrace k Slo­venským pohádkám Boženy Němcové. Jejich zrod postupuje stejně jako u předchozích knih Zábranského. Na počátku je maketa knihy, kdd ne jen kaž­dá strana, ale přímo každá dvoustranná je již bezpečně prokomponována, kde ilustrace a text jsou nedílně propojeny v jednom jediném rozvrhu po­doby příští knihy. Všechny dří­vější ilustrace Zábranského byly takto „dělány“, a bude tak jistě postupovat i při dalších. Tento pracovní postup je ne­dílnou součástí jeho osobností, jeho rukopisu. Jestliže v těch dřívějších byl vždy úsměv, jas a pohyb, pak tyto zde obměňují Zábranského styl v trochu jiné poloze. Tento zapřísáhlý realis­ta ■— ne ovšem realista popis­ný — ten kdo nyní, na rozdíl od časů mládí, kdy — jak sám říká — mu kompozice čouhala z obrazu příliš ven, ji skrývá pod povrch, dospěl v čase zra­losti k větší baladičnosti a skla­debné symboličnost! obrazo­vých kompozlc-ilustrací. Ty k Slovenským pohádkám jsou tvořeny jako barvitá mozaika neskutečně krásné a přece ve světě odpozorované skutečnos­ti. Rozvíjí se často jako vějíř, střetává se v nich po svém mi­nulost s přítomností, lidová tra­dice s realitou tohoto století, nebof ne nadarmo sl v létech „učení“ Zábranský ověřil i nos­nost kubismu, ne jako stylu, ale jako algebry nového kom­pozičního řádu. JANA HOFMEISTEROVÄ

Next