Zemědělské Noviny, leden 1971 (XXVII/1-25)
1971-01-13 / No. 10
Z d iny našich zlepšovatelů ------------------ vs//M%//myM¥//y///////////////w Gr Ovládání směrových spojek vzduchem Chceme-li ovládat směrové spojky pásového traktoru DT-54 pákami, je to poměrně namáhavé, zejména při otáčení stroje během orby. Jaromír Henzl z JZD Žižkovo Pole přišel ve svém zlepšovacím návrhu na toto řešení: využil k ovládání směrových spojek stlačeného vzduchu. Zařízení zlepšovacího návrhu má tyto hlavní části: kompresor, odlučovač oleje a vyrovnávač tlaku, manometr, vzduchojem, ventily, panel a brzdové válce. Prvních čtyř částí lze použít z vyřazených traktorů Zetor 25, brzdového válce z traktorového přívěsu PA-3,5. Zařízení je ovládáno z panelu, umístěného v kabině řidipe. Na panelu jsou umístěny ventily pro rozvádění tlakového vzduchu k brzdovým válcům. Kompresor je poháněn řemenicí, umístěnou na hřídeli náhonu dvěma klínovými řemeny 13 X 750 mm. Kompresor je upevněn v držáku, přichyceném šrouby k podložce, namontované k levému podélnému rámu traktoru. Tlakový vzduch se vede od kompresoru V&tQXlftáhm. Í&IccJl vám hadí KRÁVY SI VYSÁVAJÍ MLÉKO • Dotaz: V našem, JZD máme vel kou potíž se zlozvykem krav, které si vysávají mléko. Nepomáhají ostnaté náhubce, některé dojnice drží i přes způsobovanou bolest, jindy se náhubce sesmeknou; nepomáhají ani mulcové vložky. Slyšeli jsme, že existuje nějaký starý prostředek, jímž se vemena namažou, takže jeho pach odpuzuje zvířata. Značka: „JZD“ • Odpověď: Vysávání mléka je jeden ze zlozvyků, kterému se zvířata od sebe vzájemně snadno naučí, proto je zapotřebí ustájit odděleně takovéto dojnice. Způsoby, které popisujete, jsou při správném použití vhodné, zejména destičky v mulci. Zábrany vysávání mléka lze rovněž dosáhnout přiměřenou fixací krávy, která umožňuje zvířeti přístup ke žlabu i ulehnutí, ale zabraňuje stočení hlavy. Namazání vemena páchnoucím a odpuzujícím prostředkem rozhodně nepřichází v úvahu, protože mléko snadno přijímá všechny pachy, které je mohou zcela znehodnotit. ONEMOCNĚNI NOSNICE • Dotaz: Loňská kurička se špatně pohybuje, klesá na nohy a málo přijímá potravu. Je možné ji vyléčit? A. Ch., Jičín • Odpověď: V uvedeném případě nelze ani pravděpodobně říci, o jaké onemocnění jde. Celková slabost a neschopnost postavit se na nohy může být zaviněna nedostatkem některých důležitých látek v krmné dávce, zejména minerálií a vitamínů. Může to být i slabost následkem onemocnění kterýchkoli orgánů. V prvém případě přichází v úvahu podání směsi přípravků Plastin a Konvit. Trvá-li popsaný stav slepice již delší dobu, není v tomto případě naděje na její úplné vyléčení bez závažných následků. ZEVNÍ PARAZITI • Dotaz: Zabila jsem několik starších nosnic a pod jejich kůží jsem našla malé bílé pecičky velikosti drobné rýže. Slepice byly čilé a velmi tlusté, vnitřností byly zdravé. A. N., Lomy o Odpověď: Malé bělavé uzlíky pod kůží nosnice jsou častým nálezem. Jde o zevní parazity, kteří pronikli kůží. Zdravotní obtíže pro nosnice nevznikají, ani nemá; uvedený nález vliv na znehodnocení masa — pokud se ovšem nevyskytuje ve velkém rozsahu: MVDr. Frant. KRÁSNÝ přes odlučovač oleje k regulátoru tlaku, seřízenému na 2 atm při použití brzdových válců z traktorového přívěsu PA-3,5. U jiných válců je potřebí upravit tlak vzduchu podle potřeby. Tlakový vzduch se shromažďuje ve vzduchojemu. Směrové spojky se ovládají tak, že se stlačený vzduch ve vzduchojemu vede přes ventil k některému z brzdových válců. Tam se posune píst, který tlačí na trubku spojenou vidlicí s prodlouženou pákou řízení směrové spojky traktoru. Abychom mohli ovládat směrové spojky vzduchem nezávisle na ruční manipulaci, je táhlo spojky přerušeno a na jeho kratší konec nasazena a přivařena trubka. Druhý konec táhla je v trubce uložen posuvně. Kompresor je poháněn buď od náhonového hřídele při poměru řemenic 1:1, nebo se u traktoru s radlicí použije řemenice umístěné na kardanovém hřídeli a poměr je pak 1:2. Při použití prvků z vyřazených traktorů Zetor 25 je pořizovací cena zlepšovacího návrhu včetně práce 1568 Kčs. Jeho využitím se zlepšují pracovní podmínky traktoristy a snižuje se namáhavost práce. Celý systém je v podstatě jednoduchý a bezporuchový. Výkresovou dokumentaci lze si objednat ve Středisku pro vynálezy a zlepšovací návrhy, Václavské nám. 27, Praha 1. Využivatelé návrhu jsou povinni uzavřít se zlepšovatelem dohodu o odměně.. (svzn) VZDUCHOJEM MANOMETR VENTIL PANEL VYSAZOVÁNÍ TRVALEK • Dotaz: Chtěl bych si v zahrádce vysázet před skupinu stříbrných smrčků nějaké trvalky. Které byste mi doporučovali? Hodí se pod jehličiny sněženky, bledule nebo jiné na jaře kvetoucí cibulovité rostliny? M. Ch., Hřiměždice • Odpověď: Jako pozadí za,trvalky se spíše hodí jehličiny, které jsou čistě zelené, než jejich barevné formy. Barevné odrůdy základních druhů se hůře kombinují s květinami. Za předpokladu, že jsou smrky vysázeny v mírně vlhké půdě a že trvalkový záhon bude na slunci nebo v polostínu (květiny sázíme před skupinu), mohU bychom doporučit tyto trvalky: mák východní (Papaver orientale), pivoňka (Paeonia L.), ruidbekie (Rudbeckia fulgida „Sulii vanthii“), upolín evropský (Trollius europeus), hvězdnice (Aster dumosus), smolnička (Viscaria vulgaris), zvonek karpatský (Campanula carpatica), škomice alpská (Epimedium alpinum), hlavaček jarní (Adonis vernalis) a iberka vždyzelená (Iberis sempervirens). Na jaře kvete mák východní, upolín evropský, smolnička, škornice alpská, hlaváček jarní a iberka. V létě rozkvetou pivoňky a zvonek karpatský. Na podzim pak rudbekie a hvězdnice. Trvalky jsou seřazeny v sestupné výškové řadě (sázíme od stromků). Toto osázení bychom doporučili, jde-li o Velký záhon před skupinou — použité druhy vždy sázíme po skupinkách několika rostlin. Máte-li méně místa před smrky a chcete použít jen jednoho druhu, byla by vhodná Viscaria vulgaris (jestliže jsou smrky mdlé), nebo Paeonia lactiflora, jsou-li vyšší. Pod jehličiny se cibulovité květiny zjara kvetoucí nehodí, protože je pod těmito stromy přílišný stín. Tyto květiny je vhodné sázet jen pod listnaté stromy. Nemají na jaře olistění a proto příliš nestíní. DB KVETENI SALÁTU o Dotaz: Nemohu si vysvětlit následující případy. Na jaře jsem koupil pikýrovanou sadbu salátu, který neudělal hlávky a hned šel do kvetu. V červnu jsem si koupil semena letního salátu a rovněž bez hlávek nasadil lodyhy na květ. J. S., Náchodsko • Odpověď: Hlávkový salát je z botanického hlediska rostlina dlouhého dne. V ročním období, kdy je dlouhý den a krátká noc, to je u nás od pozdnějšího jara do poloviny srpna, vyvinou rostliny salátu jen několik listů a aniž utvoří hlávky, vybíhají do květu. Některé vysloveně rané odrůdy jsou k tomu zvlášť náchylné. Salát vysazovaný v druhé polovině března nebo naopak od konce července jen zřídka vybíhá do květu. V podzimu nevybíhá vůbec. Byly vyšlechtěny takové odrůdy, které jsou vůči vybíhání d$i květu poměrně odolné i v letních měsících. Patří k nim skupina Ledového nebo též Lublaňského salátu. Tyto odrůdy mají naopak tu nevýhodu, že v našich podmínkách velmi špatně vyvíjejí semeno. Často vůbec nedorostou do květu. Tyto základní poznatky o hlávkovém salátu by měl mít každý pěstitel zeleniny na paměti. Měl by počítat s tím, že nejjakostnější salát získá z časných jarních výsadeb nebo výsevů od konce července do poloviny srpna. Přes léto lze pěstovat pouze některé odrůdy. ' št ŽLOUTNUTÍ PHYLLODENDRONU • Dotaz: Můžete mi podle vzorku, který posílám, sdělit, co je příčinou žloutnutí listů filodendronu? Dobře rostou, ale během týdne zežloutnou a několik najednou jich opadne. „ M. D., Výšovice • Odpověď: Prostředí, v němž udržujete Phyllodendron, nemůže být příčinou žloutnutí listů. Nejpravděpodobněji to však bude přílišným zaléváním rostliny. Jakkoliv jde o druh náročný na vlhkost vzduchu i půdy, nesnáší přemokření země a její zbahnění. Doporučujeme, abyste rostlinu buď přesadila, a nebo, je-li zem zdola zbahnělá, udělejte v květináči drenáž z drcených cihel a škváry alespoň 3 cm silnou, kudy by odtékala přebytečná voda. dr. St HUBENÍ CHROUSTA • Dotaz: Od roku 1965 po velkém výskytu chroustů se jich v záhonech už nemůžeme zbavit a nacházíme až 15 ponrav pod keříkem jahodníku nebo jiných rostlin. Jaký prostředek proti nim byste nám poradili? J. V., Chotyně • Odpověď: Jestliže je váš pozemek tolik zamořen ponravami chrousta, jak uvádíte, pak bude nejjistější chemická, opravdu účinná ochrana. Kupte si v drogerii formaldehyd (lidově formalín), který zředíte na 3—5% roztok. Na jeden čtvereční metr jej použijte 4—5 litrů. Postupujte tak, že půdu nejdříve přeryjete a pak ji zalijete pomocí kropicí konve. Účinnost chemického přípravku zvýšíte tím, že po zalití pokryjete povrch záhonu fólií z umělé hmoty nebo papírem. Páry formalínu důkladně zničí všechny škůdce žijící v půdě. Po 12 až 24 hodinách můžete půdu opět odkrýt Důkladně ji provzdušte opětným přerytím nebo alespoň překopáním a můžete znovu začít s pěstováním jakýchkoli rostlin. Tento způsob hubení ponrav je sice značně pracný, ale zato spolehlivě působící. St Vojtěškové brikety s přísadou Briketované vojtěškové seno je již několik let základní složkou krmiva pro dojnice v Kalifornii. V roce 1965 tam bylo vyprodukováno 100 000 tun briket, loni již milión tun a v roce 1975 se počítá s briketováním poloviny sklizně. Od konstrukce prvního briketovacího stroje John Deere v roce 1954 bylo jasné, že brikety jsou perspektivní formou krmiva. Kvalitní brikety lze vyrobit pouze ze sena o vlhkosti nejvýše 12 %■ Protože jsou i trvanlivé, začaly se do nich pokusně přidávat koncentráty nebo zrno. Mnoha pokusy se zjistilo, že jsou nejvhodnější stacionární briketovací lisyt Náklady na pojízdný briketovací lis s přívěsem jsou 35 000 dolarů, zatímco na nepřemísfovací typ John Deere a Lundell pouze 10 500 až 12 500 dolarů bez přívěsů. Nepojízdný typ má výkonnost 7 t/h, pojízdný 4—5 t/h. Nevýhodou je, že se na stanoviště nepojízdného briketovacího lisu musí dopravovat celé, pořezané nebo balíkované seno. Na Harman Ranches, sídle jedné společnosti, která vyrábí brikety, se seno skladuje v betonových žlabech, podobných silážním. Odtud se dopravuje šnekovým dopravníkem na elevátor a pak do mixéru, kde se vlhčí a mísí s koncentráty. Výroba kompletně dávkovaných briket se řídí samočinným počítadlem, který podle přísad — nejen koncentrátů — stanoví přesnou krmnou dávku pro určitou kategorii zvířat, čímž podstatně zhospodární provoz farmy. Na poměru sena a koncentrátů (popř. dalších příměsí) závisí velikost a tvar lisovací matrice. V Kalifornii převažuje poměr 60 % vojtéšky a 40 % koncentrátů. Brikety mají průměr 3,4 cm a délku 5 až 7,5 cm. Sypná váha briket je 400 až 480 k:g/m3. Pro farmáře znamenají komplexně dávkované brikety vyřešení jednoho z nejpalčivějších problémů, snížení pracovních nákladů. Např. na farmě: se 700 dojnicemi museli dva pracovníci navážet 10 hodin denně balíkované seno, siláž a koncentráty používané' ke krmení při dojeni Při krmení briketami tohoto typu jeden pracovník potřebuje pouze tři hodiny denně na všechny práce spojené s krmením. V Bakersfield v Kalifornii se 120 dojnic na Allevio Palla Dairy krmí po pět minut jednou denně. V do jímách se prikrmuje 1,5 kg jádra. Brikety tohoto druhu jsou vhodné nejen pro dojnice, ade i pro skot, ovce nebo koně. Zvýšené používání vede ke skladování velkého množství briket ve skladištích v blízkostí hlavních center mléčné produkce. Farmáři mohou uzavřít smlouvu na nákup briket podle svých měsíčních požadavků popř. na denní dopravu přímo do žlabů. Nemusí tedy investovat ani do zařízení, ani do strojů, ani do skladovacích prostorů. Briketování je závislé na místních podmínkách. Je výhodné zejména v oblastech, kde po dlouhou dobu neprší, tak jako např. v Kalifornii, Novém Mexiku a Arizoně. V našich podmínkách se tato metoda rovněž může uplatnit, ale bylo by potřebí počítat ještě s náklady na dosoušecí zařízení, popř. pojivo. Dosáhne-li vlhkost vojtéšky 20—30%, používá se k briketování pouze lístků, které se sklízejí odděleně od stonků různými způsoby odlisťování. Brikety z lístků vojtéšky nejsou vhodné pro všechny druhy zvířat, mají nízký obsah vlákniny. Brikety z vojtěškového sena jsou kvalitní a trvanlivé i bez přísad. V současné době probíhají pokusy s lisováním méně hodnotného krmivá, např. slámy s příměsí melasy a jiného pojivá. Ing. Milan ŠŤASTNÝ, ÚSAZ - ÜVTI, Praha. é ROČNÍK XX (Lili) ČÍSLO X V PRAZE 13, LEDNA 1971 P RÍLOHA ZEMĚDĚLSKÝCH NOVIN K splnění úkolů pětiletky, kterou jsme zahájili, se připravil nejen nas zeituuemliy vyznum, a.* ; v-ecana pracoviště Ústředního kontrolního a zkušebního ústami zemědělského a okresní zemědělské laboratoře. Bez těchto významných složek nelze si představit cestu zemědělství k modernizaci a rentabilitě, velkovýroby. Výsledky laboratorních práci se staly v mnoha případech nepostradatelnou pomůckou a vodítkem při zvyšováni produkce jak na rostlinném, tak i na živočišném úseku zemědělství. Na našem obrázku: pohled do laboratoře Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, odboru karantény a ochrany rostlin v Brně. Větráme skládky brambor Bramborová hlíza získává energii odčerpáváním škrobu. Běžně se uvolňuje teplo, voda a kysličník uhličitý a spotřebovává kyslík; intenzita dýcháni je nejnižší při 5 °C. Tímto dýcháním bramborových hlíz stoupá teplota skládky denně o 0,5 °C. Čerstvé, nevyzrálé a poraněné hlízy dýchají intenzivněji a uvolňují trojnásobek tohoto tepla. Proto je velmi důležité omezit tuto činnost hlíz snížením teploty na 5 °C a odvádět vypařenou vodu i kysličník uhličitý, V poslední době se mu věnuje zvláštni pozornost, protože má velký vliv na průběh mokré hniloby. Původci hniloby, potřebující pro svou činnost vyšší teploty a vysokou relativní vlhkost vzduchu, jsou stálými nepřáteli skladování. V potní vrstvě a na vlhkých hlízách se šíři tyto mikroorganismy obzvláště rychle. Oděrky a poraněně hlízy jsou pravidelně vstupním místem pro původce hniloby, jejichž vývoj poklesne teprve snížením teploty a udržením suchého povrchu hlíz. K ochlazení brambor ve skládce dochází po hojivém období, tj. asi po pěti týdnech. V této době je potřebí intenzivněji větrat a teplota použitého vzduchu by měla být o 2 °C nižší než je ve vrchní vrstvě skladovaných brambor. Je zapotřebí zabránit tomu, aby teplota větracího vzduchu střídavě klesala a stoupala. Současně dbáme, aby za mrazu nedošlo k podchlazení okrajových vrstev, protože by se ve skládce vytvářely potní vrstvy. Prvních 24 hodin větrání je nejdůležitějších, protože v této době má dojit k oschnutí hlíz, čímž nejúčinněji čelíme vzniku mokré hniloby. Relativní vlhkost v hromadě by neměla překročit 95 %. Váhově ztráty pak nepřesáhnou 1 %, jestliže se současně udrží teplota na 5 aC. Odpařování vody je ovšem závislé nejen na relativní vlhkosti vzduchu, ale i na propustnosti slupky, která je rozdílná podle odrůdy a zralosti v době uskladněni. Při 85% vzdušné vlhkosti o teplotě uložení 12 °C ztrácejí hlízy z prvním měsíci skladování 20krát víc vody, než v šestém měsíci. Při relativní vzdušné vlhkosti 90—95 % a teplotě skládky 5 °C činí váhové ztráty včetně prodýchaní pouze 5%. Asi půl metru pod povrchem skládky je teplota nejvyšší, často má o 2—3 °C více než v dolní vrstvě. Je to tím, že skládka začíná chladnout odspodu a ve vnějších vrstvách. Při nízké teplotě se stoupající vzduch sráží dotykem s vnější vrstvou; proto stejnoměrné prochlazení skládky brání vytvoření potní vrstvy. Ohřeje-li se nebo zchladí vzduch k větrání při průchodu skládkou a je-li téměř nasycen vodními parami, může zvýšit nebo snížit re_ lativní vlhkost skládky, čímž jsou ovlivněny váhové ztráty. Mělo by se tedy větrat pouze tehdy, je-li venkovní teplota o 2—5 °C nižší než je ve vrchní vrstvě uskladněných brambor. Jan NOVOTNÝ Ohlas na článek Co chybí travnímu a jetelářskému semenářství Josef DÉD, Krajská zemědělská stanice ŰVSH, Hradec Králové Ve 48. čísle přílohy Zemědělec píše dr. J. Demela o situaci v semenářství a poukazuje na řadu neřešených problémů. Protože naše semenářství skutečně stagnuje a prodělává hlubokou krizi. Protože jde o úsek, který kdysi přispěl k intenzifikaci lukařství a pastvinářství, šířil naše dobré jméno i v zahraničí, chtěl bych na uveřejněný článek navázat zmínkou o dalších problémech. Naše pícninářství potřebuje kvalitní osiva a urychleně nové odrůdy pícnin, což je i jediná možnost, jak se opět uplatnit i na zahraniěnich trzích. Odrůdy ztrácející perspektivu nelze pěstovat na sklad. Hlas jednoho ze zakladatelů našeho travinářského semenářství by měl být nejen výstrahou, ale především i východiskem ze současné stagnace. Tak jako u obilnin, podobně i v pícninářství nemají chybět kromě vyšších dávek živin i nové, výkonnější odrůdy, které plně využijí těchto vyšších dávek a budou kvalitnější. Bez nich se intenzifikace pícninářství neobejde a situace ve velkovýrobní praxi i zájem o nové odrůdy to potvrzuje. Za oblast východních Cech je potřebí připomenout vážné nebezpečí rozšiřující se běloklasosti trav, která, zejména u kostřavy červené, způsobuje značné škody. Vzorně ošetřované a hnojené porosty kostřavy červené daly v roce 1970 jen 1,5, nejvýše 2 q semena z 1 ha a hrozí nebezpečí, že tuto trávu budeme množit jen jeden užitkový rok. Běloklasost lze však pozorovat již i v prvém roce a u ostatních druhů trav. Příčinou této choroby zřejmě není špatná výživa, ani nevhodná kultivace, jak bylo uváděno; zde je vskutku potřebí hledat souvislost se stářím porostu. Dalším vážným nebezpečím ve východních Cechách je námel (paličkovice nachová), který se stává metlou zejména tam, kde je větší konsolidace ploch a trávy se pěstují delší dobu (Brteč), Očkování námele je propracováno velmi dobře, ale o ochraně proti němu zatím víme málo. ÚROVEŇ AGROTECHNIKY A VÝŽIVY POROSTŮ V semenářství naléhavě potřebujeme zvýšit výnosy semen, současně však i jejich kvalitu. K tomu je nezbytný návrat k řádkovým porostům a vyšší úrovni výživy podle jednotlivých druhů i odrůd. Řádkové porosty vyžaduji správnou a častou kultivaci, k níž však chybí vhodné kultivační nářadí, schopné pracovat i za obtížných podmínek po žních, na podzim a na jaře. Současné rotační plečky nevyhovují a navržené zlepšení těchto pleček pro možnost kultivace porostů se neudělalo. Ukazuje se, že ani správné plečkování nestačí k udržení porostů semenných trav v bezplevelném stavu, ale že bude potřebí kombinovat plečkování s postřikem jak plošným, tak hlavně meziřádkovým pomocí uzpůsobených postřikovačů, nebo tzv. chemických pleček. Tyto zásahy bude vhodné kombinovat nebo spojovat a na kamenitých půdách nahrazovat meziřádkovým postřikem i plečkování. Plevele a vysemenené trávy se totiž mezi řádky znovu uchycují i po plečkování a do sklizně ještě dozrají. O naléhavé potřebě těchto meziřádkových postřikovačů svědčí i to, že si je zemědělské podniky samy zhotovují (Jiří Nový, Bučina) a že se začínají vyrábět v Maďarsku. I zde tedy zaostáváme. Vyšší dávky živin, zejména N, jsou nutné. ■* povedou k zvýšené poléhavosti seu.enných trav a k ztížené sklizni. To je v rozporu s požadavkem na zjednodušeni sklizňové technologie. Je ovšem známo, že např. jílek anglický musí .polehnout, má-li dát vyšší výnos semena. Jak ale sklízet tyto polehlé porosty? Potvrdil to i rok 1970. Dodatečné mimokořenové přihnojování trav, zejména jílkú, které zvýšilo výnos se-' mena o více než 200 kg/ha, se jeví jako efektivní, některé pícninářské a pastevní odrůdy však nelze vůbec pěstovat na semeno bez vydatnější výživy. • U tetraploidnfho jílku anglického bylo v roce 1970 docíleno 9 q semena z 1 ha z provozní plochy, aniž šlo o konečný výnos. Rok 1970 byl mimo to pro jílky velmi nepříznivý. Porost kostřavy červené, dobře pohnojený, byl zemědělským podnikem celý desikován, i když se tento zásah zatím u nás pro trávy nedoporučoval a nebyl tedy jistý výsledek. To nasvědčuje, že situace v provozní praxi, zejména nedostatek pracovních sil a snaha o snižování nákladů a ztrát, si vynucuje tyto zásahy dříve než se doporučují jako ověřené. CO POTŘEBUJE VELKOVÝROBA Desikace je velkým přínosem a ,v semenářství jetelovin znamená skutečný převrat, protože umožňuje přímou' sklizeň jetelových porostů. Loni se takto sklízel i štírovnik růžkatý. Na několika porostech byla také ověřena desikace jílku italského a jílku vytrvalého, rovněž s velmi dobrým výsledkem. Lze tedy předpokládat, že pomocí desikace budeme moci přímo sklízet i trávy a tak zjednodušit technologii, především však snížit vliv klimatických podmínek v době sklizně, čímž se podstatně omeziv i ztráty. Použití smáčedla při desikací Regionem umožňuje snížení dávek přípravku na 2—3,5 litru,/l ha, takže odpadne aktuálnost reziduí jak v semenech, tak ve zbytcích ke krmení Především se ušetří dovážený Regione a stoupne účinnost desikace. Polehlé porosty trav (po větších dávkách živin) lze však obtížně sklízet i po desikaci. K doplnění velkovýrobní technologie pěstování a sklizně trav na semeno nám tedy chybí možnost použiti CCC apod. Zatím je vliv CCC prokázán jen u trojštětu žlutavého. Ukazuje se, že ověřeni morforegulačních látek u ostatních druhů trav vyžaduje přesné parcelkové a laboratorní pokusy, což nelze řešit ve velkovýrobních podmínkách. Je to však velmi vážná záležitost, a měla by být urychleně dořešena. Bez jednoduché technologie sklizně, avšak ani bez vyšších dávek živin není myslitelné rentabilní pěstování travních semen ve velkovýrobě a možnost konkurence na zahraničních, trzích. U barevných jetelovin se dosáhlo značného pokroku právě použitím desikace a kombajnu E-512,. takže se dnes před výmlatem řádkuje nebo dříve poseká jen bílý jetel. U těchto jetelovin je v současné době velkým nedostatkem, že se nemnozí a neumísťují na lokalitách vhodných pro semenářství. Chybí větší koncentrace a specializace. Např. JZD Sruby pěstuje mnoho let štírovnik na 30—50 ha ročně, má bohaté zkušenosti, sklízí semeno, 1 když jinde není úroda, dobře chrání porost proti škůdcům a přesto zde došlo k zmešenl množitelských ploch. V semenářství chybí i důsledná práce přímo mezi zemědělskými podniky, usměrňování množení na potřebné druhy, např. lipnici luční, barevné jetele apod., umísťování jednotlivých druhů do nejvhodnějších podmínek. Proto došlo k živelnému semenaření u červeného jetele a některých trav a tím k nadprodukci. Kvalitně semenařit totiž nelze bez dlouhodobé koncepce, perspektivy a specializace, ani bez zkušeností. Vyšší výnosy semen, omezení ztrát při sklizni a zlepšená technika setí podsevů by ’ mohly uvolnit část plochy pro ostatní plodiny a obilniny. PODCEŇUJEME VHODNÉ PODMÍNKY Velmi neuspokojivý je i současný postup v obnově trvalých travních porostů. Osiva trav a jetelovin je dosta(Pokračovánf na str 3.) Takovýto semenársky porost, pečlivé ošetřovaný, dává při sklizni kvalitní osivo.