České Listy, 1968 (IX/1-12)
1968-01-01 / No. 1
Щ cesKé listy Г$Щ Шл V. 7AéieckUcke čBlcdWi o G&ech Qteuu л div r-iCb ££ 7ehiádLca- QJneca. o 71 фмпс&е ßeccho. o eCe Qmüui&I 7cheque o V» fP^ \3j ТУ List exulantů a starousedlíků \У^-Е* Adress: 8 München 9, Scharfreiterplatz 12. Tel.: 63 36 88 Roč. IX. číslo 1 (91) Cena 1,— DM Mnichov, leden (Januar) 1968 Verlagsort: München Havlíček — učitel Když se v lednu 1846 stal K. Havlíček- Borovský redaktorem Pražských Novin, vytkl v novinách za hlavní úkol poctivou, soustavnou informaci, odsuzování špatného a nabádání к dobrému. Noviny měly býti „svědomím celé vlasti“. Havlíček sledoval na stránkách novin pokrok na poli literárním, průmyslovém a hospodářském. Pod čarou poučoval čtenáře o různých oborech lidského vedení. Do prvního čísla m. j. napsal: „Odjakživa byl jsem nepřítelem marného naříkání a kvílení, přesvědčen jsa, že jen pilná práce a snažení ku předu pomůže. Kdyby jen každý jednotlivec na tom místě, kde stojí k dobrému se snažil zajisté by i celá naše země slastného stavu se neminula. Tak bychom se najisto dříve dočkali velikého rozkvětu své vlasti. Předkové naši vymyslili si překrásné přísloví. Poruč a udělej sám — a dobré by bylo, kdybychom se všichni vždy a úplně dle něho řídili.“ Havlíček byl tvůrcem politického realismu, byl to předčasně propuklý politický genius prvého řádu. Vynikající francouzský historik Denis označil Havlíčka za novináře světového formátu. A našim básníkům dává Havlíček lidovost, reálnost a přece vroucí poesii. Ne zbytečně lidé slzeli, když četli jeho „Tyrolské elegie“ a zase se smáli jeho jedinečnému humoru, tak hluboce českému. Havlíček obohatil českou literaturu, která vždy, i v dobách krušných, splnila své poslání dokonale. Literatura Havlíčkovy doby nebyla výdělečná, jak se již tehdy projevovala jinde. Literatura té doby národ pozvedovala a vedla. Byla to literatura realistická a musila jí býti, měla-li národ vésti. Ne na prázdných projevech a fantasiích lze budovati budoucnost národa. Havlíčkův- realismus dal sílu národu vlastnímu, ale i poznání, že život bez druhých není možný. Havlíček — věrný druh F. Palackého, který nám vypsal české dějiny, knihu, jakou se může hodnositi málokterý národ — je nám i dnes příkladem a učitelem. Právě dnes a zítra — potřebujeme sílu jeho ducha a jeho odvahu říci pravdu — byť sebebolestnější! Josef Holá Všem čtenářům! Ač neradi, musíme čtenářům oznámit, že jsme byli nuceni zvýšit, snad jen přechodně, cenu výtisku na 1.— DM. Vytrvali jsme na původní ceně dlouho i když ostatní noviny dávno předplatné a cenu jednotlivých výtisků zvýšily. Cena předplatného se zvyšuje na 12.— DM na rok. C. L. Německo a Československo možností, bylo by bývalo nutné, kromě více trpělivosti a větší pevnosti, mít též lepší znalosti jejich mentality. Toho lze v zájmu úspěšné německé politiky jen litovat. Naše snahy o vyrovnání ,s národy Východní a Střední Evropy jsou samy dost obtížné. Nesmí být ještě více ztěžovány chybami a opomenutími, jimž je možno se vyhnout. Tím, abychom tak činili, jsme povinování nejen vůči našim německým v nesvobodě žijícím krajanům, nýbrž vůči všem porobeným národům. Každé mluvení kolem věci, okrašlování a chlácholení, každé přisvojování sovětských výrazů, je komunistickými vyjednavači považováno za slabost a nic u nich nedosáhne. Přitom existuje příklad vyváženého ale pevného postoje vůči Československu z nejnovější doby. Když se Svatá Stolice, která byla například v případě Polska v zájmu vykonávání nerušené duchovní správy ochotna ke každé přijatelné ochotě, viděla konfrontována nesplnitelnými nároky se strany Československa, přerušila jednání, aby vyčkala, až komunističtí vládci dojdou к realističtějšímu odhadu situace. Jméno německého státu a v něm symbolisovaná povinnost, zastávat se mírovými prostředky osobní svobody všech Němců a jejich práva na sebeurčení, jsou tak nezadatelné a nedotknutelné, jako stanovení kanonického práva o nástupnictví biskupů, které si Svatá Stolice jednáním nedala vzít. Ale také usmíření s našimi sousedy ve Východní a Střední Evropě nesmí být zatěžováno diplomatickými neúspěchy. Toto usmíření je nezbytné pro mír v celé Evropě. Kromě toho jsou nám staleté vztahy к oněm národům příliš drahé, než abychom se nesnažili co nejrychleji odstranit jejich přerušení, způsobené nacionálně-socialistickou násilnou politikou. Za Adenauera a Brentana byly obnoveny diplomatické styky se Sovětským svazem. Za nich rozhodl německý parlament v červnu 1961 jednohlasně, že se má usilovat také o styky se státy Východní a Jihovýchodní Evropy. Nová jednání s Československem započala za obtížnějších podmínek. Cílem bylo od počátku jen uzavření obchodní dohody a zřízení obchodních zastupitelstev. Také s obyvatelstvem Československa se německý národ snaží o usmíření. Jednání s Československem však ukazují, že dobrá vůle na jedné straně nestačí ke zlepšení mezinárodních styků. Československo patřilo dosud к zemím komunistického tábora, které sledují cíle sovětské politiky nej neústupněji. I na konflikt svědomí takového starokomunisty, který i dnes komunistou je, jako je spisovatel Mňačko, který nechtěl mlčet vůči spílání Israeli a Židům, reagoval rudý totalitarismus tím, že ho zbavil státního občanství. Kdo vede jednání s representanty takového režimu, musí vědět, že tradiční zásada „Do ut des“, to jest zásada vzájemného vyváženého dávání a braní, není pro druhou stranu žádným závazným principem. Hospodářský zájem na rozšíření výměny zboží je na československé straně větší, než na německé. V Československu se chtějí pomocí německého investičního zboží dostat z hospodářských potíží, které způsobilo stoprocentní řízené hospodářství. V zájmu vyvážené, oběma stranám výhody skýtající dohody by bylo bývalo, kdyby Českoskovensko bylo honorovalo dosažený hospodářský zisk uznáním přiměřené právní ochrany pro turisty ze Spolkové republiky. Aby bylo možno při jednání s československými representanty plně využít všech Autor článku: Spolkový poslanec JOSEF STINGL, místopředseda Křesťansko-demokratické strany v Západním Berlíně, předseda Svazu Odra-Nisa v Křesťansko-demokratické a Křesťansko-socialní straně. POMOC DOMOVU Akce Českých listů a České sociální POMOCI v Německu potkala se s pěknou odezvou u našich čtenářů a přátel. Mnoho dárců bylo již obdarováno celou řadou uměleckých hodnot; akce totiž není žádnou žebračinou, nýbrž pojítkem mezi vlastí a cizinou. Přes úspěch celé akce obracíme se na naše přátele, aby upozorňovali na naši akci a tak pomohli nejen domovu, ale i stavbě myšlenkového mostu mezi domovem a exilem. To je nejdůležitější pro nás všechny v cizině, kteří mnohdy zapomínáme na vlast a na duchovní a myšlenkové spojení. Kdo má zájem, nechť se obrátí na TSCHECHISCHE SOCIALHILFE IN DEUTSCHLAND e. V. (Česká sociální pomoc v Německu), Postscheckamt München Nr. 784 94, neb na ČESKÉ LISTY, Postscheckamt München Nr. 156 788. Každý dar bude potvrzen. Jedná-li se o dar P. D., prosíme o laskavou poznámku v tomto směru na ústřižku. Děkujeme Vám předem za Vaše pochopení! CESKÉ LISTY Haló — zde Praha! Je nepochopitelné s jakou naivitou sledují u nás západní žurnalisté politické události. Mám dojem — a jistě se nepletu — když napíši, že na „západě nic nového“ aspoň pokud jde o povrchnost a neiformovanost mnohých reportérů, kteří neznají materii věci a domnívají se, že v Praze možno lovit žurnalistické sólokapry a neuvědomují si, že ve Vltavě t. č. plují jen politické sardinky, které úzkostlivě uskočí, když moskevská velryba se otočí. A to se stalo 6. ledna t. r. v Praze! Proč se to se stalo je již zajímavější. Je nedůležité uvažovat a přemýšlet, kdo bude ministerským předsedou, zda padne ten ministr neb zůstane. Hlavním osobou je gen. sekretář strany, který je jednak spojkou к Moskvě kam vede z Prahy jen jednosměrná politická cesta a kromě toho koordinátorem a vykonavatelem všech rad, které dostává ze sovětských míst etablovaných na čs. území. Informovali jsme ze stověžaté metropole již několikráte, že tlak hospodářských expertů na A. Novotného je tak masivní, že Novotný bude muset odstoupit. Počítalo se s hospodářským matadorem a samoukem z Ostravska Oldřichem Černíkem, který se měl stát „moravským jazýčkem“ na váze mezi Slováky a Čechy uvnitř ústředního sekretariátu strany. Že však novým mužem ve straně je Slovák Šáňo Dubček ukazuje na dubiosní moskevskou politikou dvojí tváře. Jinak v Čechách a jinak na Slovensku hovořili, radili a jednali diplomaté a poradci Moskvy. Na otázku co bude nového — po změně u kormidla v Praze — lze jen odpovědět že kormidelník v rámci celokomunistického směru bude řídit kormidlo podle příkazů z Moskvy. Co se změní — bude vnitřní iniciativa a osobní politika ve straně. Partyzán Dubček, má velmi dobrý „komunistický původ“ nejen z doby Slovenského národního povstání, nýbrž i od svých rodičů, kteří se podíleli na bojích a revoluční činnosti v době Slovenské sovětské republiky na východním Slovensku po první světové válce. Možná, že přijde na přetřes Slánského proces, možná bude jednáno o smrti J. Švermy a osudu R. Baráka. Toť však jen rámcová hudba a předehra к těžkému procesu hospodářskému, který stranu — ne vládu — čeká к řešení. Ostravská nespokojenost, oposice v Brně ve věci Baráka, slovenský nacionální-komunistický revisionismus a nespokojení intelektuálové — toť nejedno sousto, které nutno strávit než dojde к boji o skutečnou moc v straně mezi českými a slovenskými komunisty. Sabotáže nejsou vyloučeny, jelikož i mezi komunisty, zvláště u nás, bují silný nacionálni duch. Novotný, představitel typického byrokratického a úředního pražského komunismu, i když neměl nic společného s dynamikou „karlínských kluků“, není ještě poražen. Vývoj v tomto směru bude záviset do jaké míry si udrží posice L. Strougal a J. Hendrych, platící za Novotného „šedé eminence“. Kostky byly vyraženy v Praze, výsledek zná jen Moskva! Tuto skutečnost podtrhuje nervositu na zasedání v Praze 6. ledna t. r., kdy do 11 hod. dopoledne se čekalo, jako při poslední volbě presidenta, na rozhodnutí — pochopitelně z Moskvy, které padlo pro Dubčeka a ne na Černíka či Lenárta. Nejen mezi soudruhy, ale i mezi nekomunisty v Československu panuje názor, že Moskva si nemohla vybrat „ruštějšího soudruha“ než Dubčeka, který sám prohlašuje, že jeho politickou mateřštinou je ruština což dokumentuje i tím, že slovo komunista ostentativně vyslovuje, přesně podle velkého vzoru, „komunjista“ J. Nováček, Praha