Československá Televize, 1970 (No. 1-52)
1970-09-21 / No. 39
se SVATAVOU HRUBCOVOU si zašla Zdena Novotná Zvuk: Svatava Hrubcové — čítáváme v titulcích televizních pořadů už 15 let. A většinou si vůbec neuvědomujeme, jak vzácnou, doslova a do písmene celoevropskou výjimku naše televize v tomto slovním spojení divákům oznamuje. Za strohým obecným pojmem „zvuk-* se skrývá speciální, mladá a náročná tvůrčí profese, v němčině výstižněji charakterizovaná slovem „Tonmeister“, česky přeloženo „mistr zvuku“ nebo „zvukový mistr“. Titul „mistryně zvuku“ zatím nikde nezdomácněl, protože Svatava Hrubcové je jedinou ženou široko daleko na evropském kontinentě, které by mohl náležet. — Jak jsi vůbec přišla ke svému povolání? — Zní to nesmyslné, ale nejstručněji řečeno — v důsledku úrazu. Chtěla jsem totiž dělat tělocvik — vystudovat na pedagogickém institutu jako učitelka tělesné výchovy. Krátce před maturitou na gymnasiu jsem však měla ošklivý úraz, který mi navždycky znemožnil cvičit na nářadí — a tak jsem najednou zůstala úplně bez cíle. Nikdy jsem neuvažovala o žádném jiném povolání, nedovedla jsem si představit, že bych studovala jakýkoli jiný obor ... Bylo to v roce 1950, kdy se и nás začalo prosazovat heslo — ženy na místa mužů — a rozhlas v důsledku toho právě přijímal děvčata jako budoucí techničky. Nastoupila jsem tam, absolvovala speciální běh Filmové a rozhlasové techniky při Českém vysokém učení technickém — a po deseti měsících služby и magnetofonů jsem se tedy stala rozhlasovým zvukovým technikem. Protože jsem si svou práci zamilovala, chtěla jsem ji samozřejmě dělat co nejlépe a nevyhýbala se příležitostem soupeřit s mužskou konkurencí. Když se objevila televize, začala jsem tu externě pracovat se svými staršími rozhlasovými kolegy a v roce 1956 jsem tu přijala stálé zaměstnání... — Prosadila ses a stala se jedním z prvních zvukových mistrů CT. Ačkoli ve tvém věku se to bez jakéhokoli lichocení vůbec nezdá, patříš tedy už mezi televizní pamětníky ... — Je pochopitelné, že člověk, kterému před očima proběhl celý kus vývoje takového podniku, jakým je televize, vzpomíná dost často a rád. Na první pořady, kdy se všechno dělalo na koleně, s nedostatkem prostředků, ale nadbytkem vášnivého zápalu pro věc, i na okamžiky, kdy si najednou při odvysílaném pořadu člověk uvědomil, že právě byl uskutečněn zásadní krok 0 kousek dál. To pak jsou vzpomínky doslova historické: první televizní opery, jako například Rusalka nebo Hubička, poslední živě vysílaná inscenace Dům na předměstí, nebo trvalý krásný pocit, který mi zůstal po dokončení inscenace Chléb a písně, stejně tak jako po nedávno skončené práci na hře Alexander Dumas starší, která se právě vysílá ... — Hodně se za tu dobu změnilo v televizní „zvukařině“? — Moc. Hlavně v technickém vybavení, ale 1 jinak v tom, co odlišuje práci zvukaře televizního od rozhlasového. V rozhlase má zimk své absolutní postavení, projev se tu bezvýhradně přizpůsobuje jen mikrofonu, zatímco v televizi je její obrovská přednost — obraz — pro zvukaře vlastně handicapem. Nebo vzpruhou, jak se to vezme. Ten věčný boj kameramana a zvukaře o podmínky realizace stále trvá nejen и nás, ale ve všech televizích na světě. Je vlastně hybnou silou, z níž se rodí specifický moment televizního výrazu — symbióza obrazu a zvuku ... — V čem, podle tebe, je podstata tvůrčí činnosti mistra zvuku, kromě toho laického „že aby to bylo slyšet“? — Já se domnívám, že jde především o cit při skloubení dvou prvků, dvou modulací — například slova a hudby, nebo řeči dvou osob a podobně. V televizi jde zároveň o to, řešit snímání zvuku ve spojitosti s obrazem. — Mohu na tebe prozradit, že máš manžela stejného povolání. Jak se žije v domácnosti dvou zvukových mistrů? — Především potichu. Ačkoli jsme vybaveni doma všemi možnými prostředky i výbornou a obsáhlou diskotékou — vůbec si doma nehrajeme. Ale jinak si žádné tabu pro klid domácího krbu neukládáme a vášnivě hodnotíme, co jeden nebo druhý v práci právě udělal — a jak to docela jinak udělat měl. — Můžeš mi prozradit naprosto upřímně, mezi námi děvčaty, proč vlastně je zvukařina stále považována za tak výhradně mužskou záležitost? Vždyf přece dobrý sluch, cit a lásku к hudbě mohou prokázat ženy ve stejné míře jako muži. — Částečně je to jistě stejné jako и jiných tvůrčích nebo uměleckých profesí, ale má to i svůj opravdu tvrdý a reálný důvod, pro který je zvukařina prokazatelně těž' kým řemeslem náročným na fyzickou kondici. Zvukaři se zatím při své práci penze nedožívaji. Už poměrně brzy se и většiny z nich projevují nervové depresivní stavy, pocit tísně až strachu, ztráta rovnováhy. — Tak takhle pesimisticky bych končit náš rozhovor opravdu nechtěla. — Já taky ne, ale proč propadat hned pesimismu? Podívej; já se letos v říjnu chystám oslavit právě 20 let své zvukařské praxe! — A vůbec si myslím, že ženská vydrží daleko víc, než se zdá. — To tedy srdečně blahopřeji — a jak tě znám. jsem přesvědčena, že dokážeš udělat ještě pořádný kus práce ve svém oboru — nejen na roky počítáno, ale i na ty kroky kupředu, které před sebou problematika zvuku v televizi ještě má. Foto Petr Kysela ■ Vedení České tělovýchovné organizace hodnotilo průběh letošních Tělovýchovných slavností, kterými se naše členstvo podílelo na oslavách 25. výročí osvobození ČSSR Sovětskou armádou. V souvislosti s tím jsme s uspokojením konstatovali, že к úspěšné propagaci této významné politicko-společenské události výrazně přispěla i Československá televize. Uvedla nejen dlouhodobý seriál Cvičím, cvičíš, cvičíme, sloužící náboru členstva i nácviku, ale přinášela pravidelné zpravodajství z příprav i vlastního průběhu slavností, uvedla propagační film, přímý přenos z Ostí nad Orlicí i hodinový pořad po skončení všech okresních vystoupení. Je zásluhou pracovníků sportovní redakce a režiséra J. Valcháře, že Tělovýchovné slavnosti dostaly v televizní publicitě odpovídající místo. Přijměte proto náš dík za úspěšnou práci a žádost o jeho tlumočení i kolektivu sportovní redakce. Přáli bychom si, aby naše vzájemná spolupráce byla i nadále stejně úspěšná ve prospěch naší socialistické společnosti. Se soudružským pozdravem Miroslav Hlaváček, předseda Ústředního výboru České tělovýchovné organizace ■ Dne 26. 7. 1970 byla v Čs. televizi vysílána mezinárodní intervizní branná soutěž Tři ve čtyřech. Podle informací, které jsem získal, měl pořad mimořádný úspěch. Dovolte proto, abych vám poděkoval jménem vedení naší branné organizace Svazu pro spolupráci s armádou za pochopení a podporu této akce. Mohu vás ujistit, že pořad přispěl velkou měrou к propagaci nejen branných a technických sportů, ale i к propagaci Svazu pro spolupráci s armádou, který byl v roce 1968 sdělovacími prostředky tolik hanoben. Děkuji vám ještě jednou za pochopení, děkuji i všem pracovníkům Čs. televize, kteří se na pořadu podíleli s přáním dalších společných akcí, které pomohou vysvětlovat našim občanům, především pok mládeži, brannou politiku naší Komunistické strany Československa. Se soudružským pozdravem plk. inž. Julius Drozd, místopředseda federálního výboru Svazarmu ČSSR KULTURNÍ MAGAZÍN Č. 8 (23. 8.) - MALÍŘ ŠUMAVY ■ Skoda, že medailónek výtvarníka Haise byl na programu tak pozdě a hodně diváků o tento hezký kulturní pořad se scenériemi krásné Šumavy přišlo. Bylo to hezké a měli jste to vysílat dříve. Věra Voltrová, Újezd nad Lesy ■ Pořad se nám velice líbil, měli byste to ještě jednou opakovat. Jan Koška, Sum. Hoštice NASE MĚSTEČKO - MLADA VOŽICE (25. 8.) ■ Sledovala jsem váš pořad a byla jsem překvapena, že mohl někdo zničit zámeček nastěhováním strojového parku. Celá léta se o to vše pečovalo a dnes usedá na tu krásu jen čerň. Nebylo by možné místnost použít jinak? Jihočeský kraj navštěvují tisíce turistů, převážně horníci a hutníci ze severu, lidé, kteří hledají lesy a rybníky, kde by si po celoroční dřině odpočali, a je na nás všech, abychom jim toto prostředí právem zpříjemnili i krásou historických památek. Věřím, že n. p. Koh-i-noor svou výrobou je v současné době větším přínosem pro stát. Nepřehlédly se však hodnoty, které se svou historickou cenou vyrovnají? Pracuji jako reštaurátorka gobelínů v Jindřichově Hradci. Nyní opravujeme pro jihočeské muzeum gobelín tři sta let starý. Pracujeme centimetr po centimetru, aby vypadal jako původní. Neděláme to jen jako řemeslo, ale s vědomím, že příštím generacím budou tato historická díla uchována. A na druhé straně se děje opak. Jiřina Kapalová, Jindřichův Hradec ■ Co jste to z té naší Vožice udělali? Narodila jsem se tady, ale dalo mi hodně práce poznat, že skutečně jde o „naší Vožici". A nejenom mně. Jsem zaměstnána v obchodě a druhý den jsem mohla vyslechnout nespokojenost mnoha lidí mladých i „dříve narozených". V celém pořadu chyběl záběr, ve kterém by bylo městečko vidět, ať přijíždíme odkudkoliv. Mimo jiné při rozhovoru s dcerou akademického malíř Oty Bubeníčka, který byl chloubou Mladé Vožice, jsme neviděli ani jeden z jeho obrazů, ač by za záběr jistě stály. I nejkratší pořad by měl být perličkou, aby televize byla tím, čím má být — zpříjemněním i docela obyčejného dne. Zdena Švejdova, Mladá Vožice TAKOVA ŽENSKÁ NA KRKU (26. 8.) ■ Velký obdiv a tisíce díků Zdeně Hadrbolcové a Janu Skopečkovi za jejich umění ve hře TAKOVA ŽENSKÁ NA KRKU. Byl to požitek. Veselohra měla švih a spád. Zasmáli jsme se a přišli na jiné myšlenky. Děkujeme ČT za prima večer. Mělo by jich být více. Helena a Jindra Pecháčkovi, Kostelec n. Vit. UKRADENÝ EXPRES (II. PROGRAM 27. 8.) ■ Jsem jedna z těch, kteří v tom vlaku jeli. Bylo nás asi 75, co jsme se pak za dva dny přešťastní vraceli domů, a doma nás tak vítali, že nás to dojalo к slzám. Svou vlast jsme tam hájili, a toho bývalého Čecha, který nás přišel přemlouvat, jsme doslova z kupé vyrazili. Bylo nás v tom oddělení šest cestujících, jak nás náhoda svedla, ale všichni jednoho smýšlení. Proč vlastně píši? К závěru pořadu se redaktorka ptá tam v Aši na kolejích příslušníka bezpečnosti nebo armády (nerozeznala jsem to), zda by se podobný případ mohl opakovat. Doslova jsem strnula, když vysvětloval, jak lehce by se dal vlak vykolejit nebo najet na překážku se stejným výsledkem. Nevím, zda ten člověk, který na tento nápad přišel, myslel na ty nevinné, kterých byla většina. Jistě máme dost chytrých lidí, kteří by přišli na lepší nápad, jak zabránit přejezdu vlaku na hranicích. Helena Altmanová, Karlovy Vary PRAŽSKA ROMANCE (28. 8.) ■ Velmi se nám líbila PRAŽSKA ROMANCE. Krásné záběry Prahy a vtipné scénky s W. Matuškou. Děkuji vám všem, že jste nám připravili takový pěkný zážitek. M. Karlíková, Praha ■ Chtěla bych vám poděkovat za výborný pořad. Zazpívat to někdo jiný než W. Matuška, byl by to propagační film pro Čedok, ale s ním to bylo lidské, teplé a optimistické. Mám také ráda Prahu, skutečnou matku měst, a to jsem viděla Řím, Neapol, Palermo, Barcelonu, Brusel, Amsterodam, ale Praha, to je krása všech staletí. Člověku nezbude, než si přát s W. Matuškou, aby po nás zůstalo něco tak líbezného a nádherného. Nemohli byste pořad někdy reprízovat i dopoledne pro směnaře? Eva Pokorná, Hradec Králové CHLAPEC A SRNA (30. 8.) ■ Právě jsem zažil „nervák" při filmu CHLAPEC A SRNA, označeném jako lyrický. Uznávám umělecké pojetí filmu, ale opět je to ono stálé prolévání krve. Jako aktivní důstojník od r. 1916 do 1953 jsem viděl příliš mnoho krve, než abych něco nevydržel. Ale ten zvrat v ději je pro mne jako milovníka zvířat strašný. Manželka od televizoru utekla. To nemohlo nikomu z diváků nic kladného a dobrého přinést. Konec filmu, neočekávané zastřelení srny, již nemohlo nic napravit. Že poroty takové filmy oceňují, není směrodatné. Hledají stále něco nového, náměty, napětí, dějové zvraty. To je přirozené. Zřejmě ale příliš nedomýšlejí, jak to zapůsobí na obyčejného diváka. Miloš Staněk, Praha a I. PROGRAM 16.50 Zpravodajství TN 16.55 Malé filmy pro malé diváky z dílny polského animovaného filmu 17.25 Dotyky se životem Životnost 60 tisíc kilometrů Práce a povolání v gumárenském průmyslu (Bratislava) 17.55 Fotbalové ozvěny Pravidelné zamyšlení nad uplynulou fotbalovou nedělí 18.25 Jaké bude počasí 18.35 Oblastni Televizní noviny ■ Na okruhu TS Brno Televizní pásmo ■ Na okruhu TS Ostrava Zpravodajský magazín ■ 19.00 ■ 50 let s Rudým právem Přímý přenos ze slavnostního shromážděni v pražské Lucerně s projevem prvního tajemníka ÚV KSČ dr. Gustava Husáka a bohatým kulturním programem. Účinkují členové Národního divadla, dalš přední umělci a umělecké soubory Na závěr ■ Televizní noviny TTTTTTTTTTTTTTTT MONOSKOP II. PROGRAMU ČT VYSÍLÁ: Praha (24. kanál) pondělí—čtvrtek 8.00—17.00 hod. Brno (35. kanál) pondělí—čtvrtek 9.30—17.30 hod. patek 9.30-15.00 hod. Ostrava (31. kanál) pondělí—pátek 9.30—15.00 hod. Platí od 15. června do odvolání. AAAAAAAAAAAAAAAA ZAHRANIČNÍ HUMOR