Hlas Revoluce, 1969 (XXII/1-51)
1969-10-10 / No. 40
Procházka kolem novinových stánku po Harald Dieter Budde se vypravil městě a prohlížel novinová stánky. Zajímaly ho ilustrace a reklamy. Pro časopis Die Tat napsal co vidál: „Otok na Sevastopol“. Na obálce této knihy, která vyžla v Mnichove, je zřícenina a za ní míří na bolševiky německý voják, nejlepší voják světa. Krásně vybarvený s revolverem, plynovou maskou, přilbou a zalícenou puškou. Na obálce knihy „Panzer und Grenadiere“ důstojník ušlechtilá tváře, který se svými lidmi je ochoten projít každým peklem. „Stuky se blíží“ mají modravou tihá'ku s výraznými světelnými reflexy. Knížka „Welikije Luki” ukazuje německého vojáka germánské mužnosti, jak svírá ruční granát a chystá se jej hodit mezi útočící bolševiky. Sovětští vojáci jsou s oblibou kresleni jako podlidi zamračených a primitivních obličejů. Tu a tam zvedají ruce v zoufalství, když do nich latí dávka z kulometu. Německý voják však umírá vždycky v pinám boji a a úsměvem. Bulvární propagandistická umění má mnoho tváři. Jsou to knihy a brožury organizací odsunutých Němců, vlastenecká a milostné románky. Jejich obálky se ničím neliší od „zábavná“ literatury nacistických dob. Staří sedláci s obličeji jako ze dřeva tesanými, blonďatí lesničtí Synková, germánská děvčata ze statků a v pozadí germánské louky a svahy hor. OBČANÉ Z FILETTÄ V NSR Na pozvání mnichovské organizace VVN přijela do Německé spolkové republiky tříčlenná delegace z Ftletta. jejími Cleny byli komunistický poslanec Bude Cicerone, dále muž, který náhodné přežil masakr Mariano Morelll a Antonio Zentt z kulturního úřadu v Aqulle. Delegace se poklonila památce umučených v Dachau, odevzdala obžalovael spis italských katolíků kardinálu Döpfnerovt, účastnila se diskusního večera v Mnichově a na závěr pobytu uspořádala tiskovou konferenci. Dtskusnl večer byl navštíven 500 lidmi; mezt nimi byla početná skupina bývalých příslušníků 114. divize, z jejichž řad byla sestavena popravčí četa. Tehdejší duch se v nťch zachoval. Ukázaly to výkřiky: „Nevměšujte se do německých záležitostí,“ „Pravýmt vinníky jsou partyzáni.“ Když jeden z diskutujících odpověděl na otázku, co dělal za války slovy: „Byl jsem v koncentračních táborech a ve vězeních jako odpůrce Hitlerův,“ dali se bývalí vojáci do smíchu a křičeli: „Nemáš se čím chlubit.“ Na tiskové konferenci Cicerone shrnul své dojmy z pobytu v západním Německu slovy: „Získal jsem přesvědčení, že v Německé spolkové republice je stále leště velmi silný vliv těch sil, které byly odpovědné za masakry podobné zločinu ve Filetto.“ Veřejnost v hojí proti neonacismu Odpor proti neonaclstlcké propagandě NPD a požadavek, aby tato pokračovatelka nacistické strany byla rozpuštěna a zakázána, vyrostly ve volební kampani v NSR v masové hnutí. Týden od týdne přibývalo lidí, kteří čelili pokusům NPD zamořit za pomoci pravicových živlů v CDU a hlavně CSU politické ovzduší hesly, jimiž NSDAP rozložila Výmarskou republiku. Demonstranti znemožňovali pořádáni volebních zorňovali veřejnost schůzi a upona nebezpečí transparenty jako: „Jeden Adolf byl už vlc než dost.“ Antifašisté zabránili pořádáni předvolebního sjezdu NPD, protestovali a manifestovali v desítkách měst proti pořádáni volebních schůzi, znemožnili neonacistlckou provokaci v Dachau, vytvářeli občanské výbory, v nichž byly zastoupeny odborové organizace. Nasazením ordnerských bojůvek ve Frankfurtu vyvolala NPD odpor ještě širší. Městské úřady odmítaly propůjčovat NPD místnosti k volebním schůzím (Frankfurt, Tam, kde se podařilo Mohuč atd.J, NPD přece Jenom sál dostat, shromažďovaly se tisícové davy, aby konáni schůze zabránily. Pět tisíc občanů demonstrovalo například v Düsseldorf^ Oberhausenu, Hanau, přes tři tisíce v Kolíně, Flensburku, Recklinghausenu, Saarbrückens Offenbachu. Původní reportáž z Frankfurtu n. M. J^dykoliv jedu do Frankfurtu nad Mohanem, vyšetřím si chviličku, abych mohl navštívit Goethův rodný dům. Mám totiž strašně rád toho moudrého pána, který přečníval svou dobu (a nejenom jll) jako vysokohorská jedle nížinu a jehož se za těch sto třicet let, která uplynula od jeho smrti, pravidelně dovolával téměř každý německý mocipán. Ovšemže neprávem, protože mu nerozuměli. Lhostejno, zda to neuměli nebo nechtěli. Bylo to v podvečer, v nátek, předcházející neděli západoněmeckých VOLBY JSOU ZA NÁMI voleb. Šel jsem ulicí, kde se na kulatém vývěsním sloupu svorně usmívali Kiesinger vedle Brandta, dva „silní muži“ dosavadní velké koalice, kteří právě svedli nepříliš přívětivý souboj v souvislosti s požadavkem sociálních demokratů svolat ještě před volbami naléhavé zasedání vlády. A vedle nich rovněž usměvavý Strauss, jemuž zřejmě klertkální koalice „děkuje“ za ztrátu desítek mandátů. V posledních týdnech před volbami se totiž proti Straussovl manifestovalo a demonstrovalo za jeho „okřídlená“ slova, že s příslušníky mimoparlamentní opozice (APO) netřeba zacházet lidsky, protože to jsou zvířata. Strauss ostatně není autorem pouze tohoto humanistického výroku. Co byste řekli například tomuto? „Národ, který dosáhl takových hospodářských výsledků, má právo nechtít slyšet ani slovo o Osvětimi!” V téže ulici sousedí se striptýzovým barem bavorská pivnice. První láká výkladem se světelnými barevnými fotografiemi všelijak oblečených, nebo přesněji, neoblečených paní a dívek, druhý břesknou kutálkou. Do baru vcházejí a vycházejí z něj páni oblečení jako ze žurnálu a dámy v stříbrných liškách, učiněná Paříž. Z bavorské pivnice zase tučné dámy v dirndlech a krojích, páni v kožených kafatech s padacím mostem a s tyroláckým kloboukem na hlavě. Nevím, ale moc bych za to nedal, že nejeden z elegantních pánů, vycházejících právě ze striptýzového baru, vstoupí zítra do bavorské pivnice v kožených kraťasech ... Tak se tu, jak se na Slovensku říká, „spája“ modernost s tradicf. Co by tomu asi řekl Goethe? Určitě něco moudrého. Jen by byl možná trošičku smutný z těch mladičkých dívek, které postávají na každém tmavším nároží a lákají kolemjdoucí pány: Komm mit) Ale to jen tak mimochodem. Pak jsem přišel na náměstí, kde se právě konala předvolební schůze, nebo správněji, předvolební diskuse SPD. Přímo venku. Stál tu rozhlasový vůz, stánek s propagační literaturou (zdarma) a něco jako maringotka, kde se vařila předvolební černá káva, kterou roznášely pohledné fräulein. (Také zdarma.) Diskutující postávali v hloučcích, nejčastěji v dvoučlenných a tříčlenných skupinkách, vášnivě se přeli a volali za svědka každého, kdo šel kotem. Diskutovalo se o všem možném. O dalším hospodářském vývoji (to především), o vyhlídkách příští koalice (koalice SDP—FDP se považovala za hotovou věc), o stabilitě marky, růstu cen, ale i o mimoparlamentní opozici a neonacistické NPD. — a co dál? Přítomní studenti komentovali čerstvý policejní zásah proti SDS, Svazu německého socialistického studentstva v Mnichově. Hle, co o tom psala frankfurtská Abendpost: „V překvapivé akci prohledala mnichovská policie v Mnichově ve středečních ranních hodinách byty Německého studentského socialistického bundu, místnosti nakladatelství SDS „Trikont“, zasedací síň příslušníků SDS a přívrženců mimoparlamentnl opozice (APO) a kancelář Všeobecného studentského výboru mnichovské university. Mluvčí studentského svazu oznámil, že bylo prohledáno deset soukromých bytů. Policejní orgány odůvodnily svůj zásah tím, že prý hledaly uprchlé chovance sociálního ústavu. Mnichovský státní návladní stejně jako policie odmítl jakékoliv bližší informace ... Podle mluvčího SDS byly při akci zadrženy tři osoby — k přezkoumání personálií...” Nejvášnivější diskuse sváděli příslušníci SPD s těmi, kdo hájili CSU. Straussova ostuda totiž nebyla jediná věc těchto dnů. Ve Frankfurter Rundschau se právě objevila zpráva o poslanci CSU Herbertu Prochaskovi, který má být souzen pro urážku židů a velebení Adolfa Hitlera. Tento příslušník sudeťáckého Wittikobundu a, jak uvádí novinová zpráva, prominentní vyhnanecký politik, byl v červnu t. r. zadržen v Bonnu policií v značně podroušeném stavu. Postavil se na odpor, vynadal policistům sviní a zazpíval přitom následující píseň: Ein Volk, ein Reich, ein Führer — Wir werden immer dürrer. Die Juden immer fetter — Adolf Hitler ist der Retter! Je velmi naivní myslet si, že ve Spolkové republice potkáváte denně revanšisty, kteří by nahlas vykřikovali, co si myslí a co chtějí. Stejně naivní je domnívat se, že pouze příslušníci NPD reprezentují dnešní nebezpečnou západoněmeckou pravici. Snad nejúdernějšf. A ve skutečnosti tvoří připravenou zálohu, kdyby se pravice cítila příliš ohrožena ve svých zájmech. Ale v NSR jsou ještě dnes lidé, pro něž je trnem v oku i pouhá sociální demokracie: dívají se na ni jako na cosi hříšně nedovoleného. Viděl jsem, právě na oné předvolební diskusi na frankfurtském náměstí, babku, která hrozila rukou směrem k volebním plakátům sociálních demokratů, uplivovala si a nadávala: Arschloch! Nevím, jestli to patřilo konkrétně Schillerovi či Brandtovi, jejichž fotografie byly na plakátech, nebo celé sociální demokracii. Ale vypadalo to spíš na to druhé. Viděl jsem také na několika místech západoněmeckou lidovou tvořivost. Pod fotografií Brandtovou byl tužkou psaný nápis: Arbeiterverräter, pod Kiesingerovou Nazis a na jed-nom plakátě dokonce jadrné: Scheisse! Ale přesto, vracím-li se k oné předvolební diskusi sociálních demokratů, k obrovským antineunacistickým demonstracím v posledních týdnech před volbami, měl jsem jednoznačný pocit, a potvrdila mi ho řada lidí, s kterými jsem mluvil, že se konečně i v západním Německu zrodil zoon politikon, člověk politický. Že se do značné míry konečně porušila „tradice“ prušáckého poddanství, jejímž tvůrcem byl Bismarck, která se projevovala vždy v tom, že německý občan rád poslouchal, a často přímo slepě, v dobré a pohodlné víře, že ti nahoře mají vždycky pravdu, že to myslí s německým národem nejlépe, že jsou ne'lepšf z nejlepších, a že co čiiii, dobře činí. Jako by přece jen zvolna ustupovala ona zupáckonábožná úcta k šaržím, funkcím a úřadům. Ani osoba kancléře už není tabu a prostý západoněmecký občan začíná uvažovat, co a jak by se mohlo a dalo dělat lip. Je vždy těžko dělat prognóTM. v NSR je po volbách a jednání o nříoadnou koalici v u'ném nroudu. Vvtvnří-li se koalice SPD—FDP, nebude mít lehko chlebíček. Většina 20 mandátů, lež bude toto spojení mít, není příliš bezpečnou obranou proti klerikální koalici CDU/CSU. A ta v následních dnech dost podezřele mlčela ... Rovněž není vyloučena ä la long ani obnova tzv. velké koalice — to všechno jsou otázky blízkého i vzdálenějšího vývoje. Jedno je ovšem jisté: boj o demokracii, proti neonacismu není zdaleka vvboiován ... V pozadí nepřestala číhat NPD. Že se nedostala do parlamentu, je rozhodně úspěch. Ale i tak je počet hlasů, odevzdaný pro tuto stranu, která už se vůbec netají svým neonacistickým charakterem, povážlivý. Těch hlasů pro NPD by však možná bylo daleko víc, nebýt obrovského odporu západoněmecké levice, nebýt masových demonstrací takřka ve všech větších městech Spolkové republiky. Ale o tom si povíme v naší příští reportáži. Zdeněk KOŇAK Západoněmecká karikatura těchto dnů. Vyšla ve Frankfurter Allgemeine a byl pod ní tento text: Naši žongléři slov. ,,A to, co jsem vám právě řekl, bude zítra objasněno mým dementi.“ V jednom západoněmeckém městě se musel von Thadden před antifašistickou veřejností „opevnit“ ostnatým drátem. Bez ostnatého drátu a svých ordnerů by nebyl schopen vůbec promluvit. Pozorně, soustředěně a kriticky sledovali předvolební schůze a projevy především mladí lidé i ATHÉNSKÉ GESTAPO V NĚMECKÉ SPOLKOVÉ REPUBLICE V NSR žije 170 000 řeckých dělníků a 2000 studentů. Ihned po vojenském pud v Athénách zřídili diktátoři „Ředitelství pro Řeky v cizině“. Do NSR jsou vysíláni jako turisté četničtí a armádní důstojnici, kteří vybudovali kontrolní sít na všech pracovištích, kde jsou Rekové zaměstnáni. Od února do letošního roku vyvolali řečtí teroristé krvavé srážky v Hamburku, Brémách, Düsseldorfu, Kolíně, Frankfurtu, Dörningheimu, Cáchách, Norimberku a Mnichově. Fašisté a teroristé se řidl tajným rozkazem ze 14. března 1989, který se týká „opatření proti antinacionálním živlům v západní Evropě“. Řecká ochranná policie a armádní rozvědka v něm prohlašuií, že mají „nevývratné informace, že mezi řeckými dělníky a studenty se připravuje rozsáhlá antinacionální činnost“ a nařizují vojenským atašé v Bonnu, Paříži, Londýně, Římě a ve Vídni, aby již v zárodku potlačili podvratnou činnost, která by mohla řecké vládě způsobit velké těžkosti doma i za hranicemi. „Proti nejnebezpečnějším osobám použijte Posseidon.“ Nařizuje se, aby agenti řeckého gestapa byli protlačeni do protinárodních organizací, rozkládán je a za patřičnou odměnu získali spolupracovníky mezi dosavadními funkcionáři. Maji hlásit, komu má být odejmut pas, kdo má být při návštěvě v Řecku zatčen. „Sledujte osoby, které se dopustily protivlasteneckých výroků bez ohledu, jaké mají politické přesvědčeni a hlaste včas, budou.11 se chystat domů. Hlaste také čísla automobilů těch zahraničních turistů, na nichž lpi sebemenší podezření, že jejich .cesta souvisí s neturistickými čili.“ De Gaullův slovník (4000 slov v 6000 sekupeních) je bohatší než slovník Racinův. Ostatním politikům stačí polovina slov. De Gaullovy projevy v rozhlase a televizi byly podrobeny analýze počítacího stroje, celkem 62 tisíc slov. Nejoblíbenějším slovem generála je slovo Francie (756krát), následovala Vlast, Republika, Stját, Svět, Pokrok, Mir a Budoucnost. O de Gaullovi mluvil de Gaulle třináckrát, o Bohu třikrát a o ďáblu dvakrát. hlas revoluce □