Hlas Revoluce, 1969 (XXII/1-51)

1969-10-10 / No. 40

11. října: Příslušnici 2. fis. paradesantní brigády vypudili ve spolupráci s partyzány nemecké vojáky z Hronské Dúbravy. — U Jalné zaujala brigáda obranné postave­ní a znemožnila nepříteli postup údolím proti proudu Hronu na Zvolen. 12 říina: Partyzánská brigáda pod vede­ním Miloše Uhra přepadla počet­nou německou posádku ve Staré Turé a způsobila jí citelné ztrá ty. — Povstalci bombardují dva nepřátelské vlaky. 13. října: Slovenská národní rada vydává rezoluci, adresovanou bojující čes­koslovenské armádě. — Při plnění bojového úkolu na moravsko-slo­­venské hranici padl první velitel 2. Stalinovy brigády I. D. Dibrov- Baťko, nejstarší partyzánský ve­litel na území ČSR za druhé svě­tové války. 15. října: V době obranných bojů se ko­sé t Podbrezové za účasti 200 de­legátů ze 137 závodů konferen­ce závodních rad. která položila základy jednotné odborové organi­zace. Na konferenci hovoří Jan Svamra. IT. října: Partyzánská skupina přepadá německou posádku na letišti Mo­křad u Liptovského Hrádku. Po­sádka |e rozprášena, letadla, le­tištní zařízeni a materiál zniče­ny. Partyzáni ukořistili zbraně a výstroj. PŘEČTĚTE Sl: Naši přímou reportáž z Německé spolkové republiky nedávných dnů >Volby jsou za námi - a co dál?< na str. 2 ROČNÍK 23 CENA 80 hal. 10. 10. 1969 NÁS CÍL STDJÍ ZA TD, ABYCHOM PRO NĚJ BOJOVALI Z projevu presidenta republiky armádního generála Ludvíka Svobody „V úctě a pohnutí se skláníme před všemi sovětskými a českoslo­venskými bojovníky, kteří zde na Dukle položili své životy,“ řekl sou­druh Svoboda. „Věčná a nehynoucí je jejich památka, hluboká a trvalá naše vděčnost k nim.“ Po zhodnocení významu operace u Dukly president republiky zdůraz­nil: „V dukelské operaci jako by se spojily v mohutný proud všechny ty jednotlivé praménky a proudy na­šich vojenských akcí na všech fron­tách druhé světové války. Už od roku 1943, zejména pak v době těsně před zahájením Karpatsko-dukelské opera­ce, přicházeli do našeho vojska v So­větském svazu českoslovenští vojáci z jiných front. Vzpomínám na skupi­nu československých letců z Anglie v čele se štábním kapitánem Fajtlem. Položila základ naší letecké jednotce v Sovětském svazu, jež posléze do­sáhla síly divize. Podobně i početná skupina důstojníků, kteří k nám při­šlí z Anglie, významně posílila veli­telský sbor našeho vojska v Sovět­ském svazu. S pohnutím sí v této souvislosti vzpomínám na jednu událost. Na sjx)­­lečný tragický osud dvou statečných velitelů našich tankových jednotek — poručíka Rudolfa Jasloka a kapi­tána Františka Vrány. Poručík Jasiok s námi prošel od Sokolova až k Du­kelskému průsmyku, kde v čele tan­kového praporu, jen několik desítek metrů od hranic své vlastí, padl smrtí chrabrých. Velení praporu pře vzal kapitán Vrána, který krátce před­tím přijel k naší jednotce z Anglie. I tento statečný důstojník, který vedl směle svou tankovou jednotku, po­ložil svůj život za vlast při průzkumu nepřátelské obrany na našich hrani­cích. Na dukelském hřbitově leží oba hrdinové vedle sebe. Spolu se svými stejně statečnými druhy.“ V daší části projevu, když hovořil o odkazech bojů na Dukle, soudruh Svoboda řekl: „K nejvýznamnějším odkazům Dukly nejen pro naál armá­du, ale pro celý další vývoj naší osvobozené vlasti jx> druhé světové válce patří pevné přátelství se So­větským svazem. Boje na Dukle byly skvělým příkladem československo­­sovětského sjrojenectví a spolupráce, nejvýraznějším projevem bojového bratrství Československé a Sovětské armády. Bezmezné hrdinství, s nímž sovětští vojáci rozráželi fašistickou hradbu, věznicí naši vlast a obětovali své životy v bojích za osvobození Československa — to byl nezapome­nutelný příklad bratrské internacio­nální pomoct.“ V závěrečné částí projevu se presi­dent republiky zmínil i o našich sou­časných úkolech. Řekl: „Náš cíl stoji za to, abychom pro něj bojovali. Tehdy byla Dukla branou, jíž jsme se museli probít k osvobození naší vlasti. A dnes — jedině překonání všech těch složitých problémů a ob­tíží je cestou do budoucnosti.“ Při ovacích, které po projevu uspořádali presidentu republiky účastníci ma­nifestace voláním Ať žije Svoboda! se soudruh Svoboda ještě jednou na­klonil k mikrofonu: „Ať žije svoboda, ale s malým s!“ Kľwaat«:»sa8gK«agiiasssssiWMSKss::sgtt:sK;5ssres5asaasssss:i Z antifašistického ideálu V těchto dnech slaví Německá demokratická republi­ka dvacáté výročí svého vzniku. Na uplynulé dvaceti­letí se máte ohlédnout s oprávněnou pýchou: ekono­mické i politické výsledky, kterých dosáhla a dosahu­je, jí k tomu dávají plné právo. My si však při této přileiitosti zejména uvědomuje­me, že Německá demokratická republika je státem, kte­rý vznikl výrazně a výhradně z antifašistického ideálu. Muít, kteří stáli u kolébky a stojí podnes v čele NDR, bojovali proti hitlerovské fašistické diktatuře již od tři­cátých let. Pokud se jim nepodařilo z Německa uprch­nout, strávili desetiletí v nacistických kriminálech a koncentrácích. Ale v protifašistickém boji nikdy ne­ustali. Velkou úlohu sehrál, zejména v posledních letech války, Národní výbor „Svobodné Německo“, který pra­coval mezi vojáky hitlerovské wehrmacht a ilegálně doma mezi obyvatelstvem za nepředstavitelně těžkých podmínek. Ocitujme si k svátku NDR část manifestu Národního výboru „Svobodné Německo“ z 13. července 1943. je to téměř programové prohlášeni o budoucí demokratic­ké cestě Německa: „ ... Německý národ potřebuje a žádá si neprodlené­ho uzavření míru. Avšak s Hitlerem nikdo mír neuzavře. Nikdo s ním ani nebude jednat. Proto je utvoření sku­­nečně německé vlády nejnaléhavějším úkolem našeho národa. Taková vláda musí ihned skončit válku, stáhnout ně­mecká vojska k říšským hranicím a zahájit mírová jed­nání zříkajíc se všech dobytých území. Tak dosáhne míru a zavede Německo opět do společenství rovno­právných národů. Teprve ona zjedná německému náro­du možnost vyhlásit svobodně a v míru svou národní vůli a svrchovaně vybudovat vlastní pořádek ve státě. To znamená: silnou demokratickou státní moc nemající nic spo­lečného s bezmocností výmarského režimu, znamená to demokracii, která v zárodku bezohledně udusí každý pokus o vzkříšení spiklenců proti národním právům na svobodu nebo proti evropskému míru. Odstranit beze zbytku všechny zákony spočívající na nenávistí k národům a rasám, odstranit všechna zaří­zení Hitlerova režimu, jež zneuctívaji náš národ. Zrušit všechny nástlnické zákony Hitlerovy doby, namířené proti svobodě a lidské důstojnosti, vzkřísit a rozšířit politická práva a sociální vymoženosti pracujícího lidu, svobodu slova, tisku, organizace, vědění a náboženské­ho vyznání. Svobodu hospodaření, obchodu a řemesla. Zajistit prá­vo na práci a na zákonně nabytý majetek, donutit na­cistické mocipány, aby vrátili původním majitelům na­­loupené statky, zabavit majetek těch, kdož jsou válkou vinni a na ní vydělali, obchodovat se všemi zeměmi, nebot to je základ bezpečného národního blahobytu. Okamžitě osvobodit a odškodnit všechny oběti Hitle­rova režimu. Spravedlivý, nikoho nešetřící soud nad válečnými zločinci, vedoucími osobami a těmi, kdož pomáhali Německo uvrhnout do války, viny a hanby, avšak amnestii pro ty příznivce Hitlerovy, kteří se včas svými činy Hitlera zřekli a připojili se k hnutí za svo­bodné Německo. Kupředu Němci, do boje za svobodné Německo! Ve své historii máme velký vzor. Před sto třiceti lety, když ještě německá vojska stála jako nepřítel na ruské půdě, promluvili z Ruska nejlepší Němci, von Stein, Arndt, Clausewitz, Yorck a jiní přes hlavy vlastizrád­­ných držitelů moci ke svědomí německého národa vy­zývajíce ho k boji za svobodu. Stejně i my nasadíme všechny své síly a životy a podnikneme všechno k roz­poutání boje za osvobození našeho národa a urychleni Hitlerova pádu. Kdo půjde ještě dále za Hitlerem ze strachu, malověrnosti ěi v slepé poslušnosti, jedná zba­běle a pomáhá vehnat Německo do národní katastrofy. Komu je však vyšší příkaz národa než „filhrerovy" roz­kazy a nasadí čest i život pro svůj národ ten jedná ne­ohroženě a pomůže zachránit vlast před její největší potupou. Za národ a za vlast! Proti Hitlerovi a jeho válce! Za okamžitý mír! Za záchranu německého národa! Za svobodné, nezávislé NěmeckoI k k k K 20. výročí NDR zaslal sekretariát ÜV CSPB blaho­přání mimořádnému a zplnomocněnému velvyslanci NDR v Praze Dr. Krolikowskému. V odpovědi na toto blahopřání odpověděl Dr. Krolikowski mj.: „Celý kolektiv našeho vyslanectví měl mimořádnou radost z vašich řádků. Mohu vás ujistit, že si velmi vá­žíme toho, že jsme dostali blahopřání od českosloven­ských protifašistických bojovníků.“ ČTVRTSTOLETÍ 00 DUKLY Vyvrcholení oslav 25. výročí Karpatské operace v Minulou sobotu a neděli vyvrcholily kraji pod Dukelským průsmykem oslavy 25. výročí karpartsko-dukel­­ské operace a Dne ěs. armády. Oslav se zúčastnila delegace KSČ, vlády a Národní fronty, vedená presidentem republiky arm. gen. Ludvíkem Svo­bodou, dále delegace armád států Varšavské smlouvy v čele se sovět­skou delegací, vedenou ministrem nár. obrany SSSR maršálem A. A. Grečkem. Mimořádným letadlem při­byla do Košic také delegace federál­ního výboru ČSSPB a OV SZPB spolu s hosty z SSSR a Polska. Delegaci odbojářů vedl předseda FV ČSSPB dr. Samo Falťan. Oslav se důle zúčast­nili představitelé Slovenské socialis­tické republiky, zástupci krajů a okresů, početná skupina bojovníků od Dukly a tisíce návštěvníků z blíz­kého i dalekého okolí. Vlastní oslavy začaly v sobotu do­poledne otevřením Dukelského muzea ve Svidníku. Projev zde přednesl mi­nistr nár. obrany ing. M. Dzúr. Zdů­raznil, že obdob! boje za svobodu vlasti proti fašistickým okupantům je hlavně pro naši mládež stálým zdro­jem poučení. Potom převzal Dukelské muzeum do péče slovenské vlády její předseda prof. dr. P. Colotka. Při této příležitosti řekl: „To, co jsme proží­vali před třiceti lety, hrozilo i na­šim národům úplným zánikem. Trpě­li jsme, když fašisté plenili sovětskou zemi. Naše naděje však přerostla po stalingradské bitvě v jistotu. Zde se obrátil náš osud.“ Všechny oficiálni delegace se v so­botu navečer odebraly do Bardejov­ských Kúpeli, kde v lázeňském domě Branisko pro ně uspořádali předse­dové federálni a slovenské vlády ing. O. Černík a prof. dr. P. Colotka slav­nostní večeři. V Bardejově také pre­sident republiky přijal mj. delegaci bývalých příslušníků I. čs. armádního sboru v SSSR. Nedělní oslavy začaly dopoledne pietním kladením věnců u Památní ku ěs. armády na Dukle, v místech, kde před 25 lety zuřil tvrdý boj. Spo­lečný věnec položili soudruzi Svobo­da, Černík, Sádovský, Erban, Colot­ka, Klokoč a další členové nejvyšši oficiální delegace. Mezi dalšími byl k památníku položen i věnec fede­rálního výboru ČSSPB. „Položili jsme věnce k památníku těch, z jejichž od­vahy, statečnosti, krve a života se před 25 lety rodil náš dnešek, jejich odkaz a památku nikdy nezradíme,“ řekl v krátkém pietním projevu před­seda SNR O. Klokoč, jménem polské delegace vzdal hold památce sovět­ských a československých vojáků ná­čelník HPS polské armády div. gen. j. Urbanowicz. Hosté si jioté prohléd­li okolí a zavítali na blízkou čs.-pol­­skou hranici, kde je symbolický pa­mátník naších ženijních vojsk. Kolona aut odjela pak historickou cestou k osadě Nižný Komárnik. Po signálu polnice uctili všichni minu­tou ticha památku padlých českoslo­venských i sovětských vojáků. Potom, na pokyn presidenta republiky, se v okolních lesích rozpoutala názna­ková dělostřelecká palba, provázená ohlušujícími detonacemi, která měla přítomným připomenout atmosféru nelítostných bojů v těchto místech před čtvrt stoletím. Před 11. hodinou odjely delegace do Svidníku, kde položily k tamnímu památníku opět četné věnce. Přichod k památniku zaplnily tisíce občanů. Hustým špalírem pak odešel presi­dent republiky s ostatními členy de­legaci na prohlídku nového Dukel­ského muzea, které svým návštěvní­kům názorně zpřístupňuje hrdinský zápas našeho lidu s vetřelci i vítěz­ný postup Sovětské armády v druhé světové válce. Ve slavnostně vyzdobeném svidnlc­­kém amfiteátru začala pak v neděli krátce po obědě manifestace pracu­jících. Po hymnách a dělostřeleckých salvách zahájil manifestaci předseda vlády SSR prof. dr. P. Colotka. Potom se ujal slova president republiky, (jeho projev přinášíme na jiném mís­tě.) Na manifestaci potom vystoupil s pozdravným projevem maršál A. A. Greěko. Ve svém projevu »důraz­­nil, že „národy Československa se mohou kdykoliv spolehnout na upřím­nou pndporu a nezištnou pomoc So­větského svazu. A nechť imperialis­tičtí agenti vědí, že každá píď sovět­ské a československé půdy, svoboda a nezávislost našich nároďů je spo­lehlivě kryta mohutným nepřekona­telným štítem“. V závěru blahopřál maršál Grečko pracujícím a vojákům ČSSR ke Dni Cs. lidové armády a odevzdal ministru Dzúrovi dar naší armádě. Gčastníky manifestace po­zdravil i zástupce polského okresu Krosno. Po skončení projevů odevzdali pre­sident republiky zástupcům města Svidník Rád rudé zástavy a předsta­vitelům dalších 13 obcí, mezi nimi i polského Barwinku a Zindranowa, Rády rudé hvězdy. Manifestace byla zakončena Internacionálou. V umě­lecké části pak vystoupil Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého, zrozený právě na Dukle, a soubor Sovětské armády. Celkový pohled na slavnostní ceremnnlíl kladeni věnců u Památníku čs. armády na Dukle. President republiky arm. gen. Ludvik Svoboda se členy naši a sovětské delegace vzpomíná u jednoho ze symbolických památníků na těžké boje pod Dukelským nrůsmvkem.

Next