Hlas Revoluce, 1970 (XXIII/1-52)
1970-08-07 / No. 32
Zasedalo předsednictvo FV ČSSPB V úterý 4. srpna jednalo v Praze za řízeni předsedy FV ČSSPB Miloše Hrušovského předsednictvo federální ho výboru Československého svazu protifašistických bojovníků. Byly projednány úkoly organizace ve druhém pololetí t. r. Z nich byla věnována pozornost zejména přípravě Týdne boje proti fašismu a válce ve dnech 30. září až fi. října, k ak cím k 50. výročí založení KSČ a le tošního Měsíce československo-sovětského přátelství. Dále bylo jednáno o dosavadních zkušenostech s federálním uspořádáním SPB a organizačním zajištěni komplexní péče o účastníky odboje a o přípravě Evropského setkání odbojářfi na podporu snah o zajištěni systému bezpečnosti evropských zemí v souladu s Chartou spojených národů. 7. 8.1970 ROČNÍK 24 CENA 80 hal. Při letošních oslavách výročí Slovenského národního povstání se zamýšlíme nad smyslem a charakterem povstání, této ne|významnéjši události v našich novodobých národních a revolučních dějinách, pod vlivem nedávných událostí v naší zemi. Především je nutno vyzdvihnout antifašistický charakter povstání, odmítat nesprávnou představu, že Slovenské národní povstání bylo jen bojem za svobodu národa a za obnovení svrchovanosti československého státu. Slovenské národní povstání mělo širší cíle. Bylo součástí boje pokrokových sil lidstva proti fašismu. Povstání bylo ozbrojeným vystoupením lidových mas slovenského národa (i příslušníků jich národů) v čele s dělnickou třííou, proti fašismu a fašistické státní moci na území Slovenska, za vítězství sil antihitlerovské koalice. Cíle povstání, již v období příprav sředem formulované a povstalým lilém akceptované, směřovaly k novénu poválečnému uspořádání československé společnosti a obsahovaly ílavnf principy národní a demokraické revoluce. Povstání mělo tedy charakter národně osvobozovacího a irotifašistického boje, spojeného i úsilím o revoluční přeměny spoečnosti v souladu s představami a tožadavky vedoucí sily povstání — lělnické třídy v čele s komunistic:ou stranou. Revoluční, ve své podstatě antikaitalistický charakter povstání se irojevoval v tom, že politickou moc a osvobozeném území přebíraly reolučnf orgány povstání — národní ýbory, že ozbrojený boj proti nepří- BÜ vedly mimo pravidelných vojen' ''Ch útvarů početné partyzánské .íly, které měly internacionální harakter a byly pod přímým vlivem omunistické strany, že se v povstání ýrazně uplatnila idea bojové družy našeho lidu s lidem Sovětského vazu, který vedl hlavní boj proti jšismu a jeho ozbrojeným silám. Slovenské národní povstání deklatvalo prohlášení svého vrcholného Bvolučního orgánu — Slovenské náadní rady — obnovení Ceskosloven<é republiky. Byl to hrdinný čin zemi, kde klérofašistický režim ve- I po léta zuřivou. reakční kampaů roti bratrskému českému národu a de nebyly nejlepší vzpomínky na vot v předmnichovské buržoázni Bskoslovenské republice (ekonnmicá zaostalost, bída širokých lidových mas, hromadné vystěhovalectví, kapitalistický útlak). Slouží však ke cti skutečnost, že lidové masy slovenského národa posuzovaly myšlenku obnovení Československé republiky z třídních pozic, že se spoléhaly na pokrokové síly v českém národě, na početnou, politicky vyspělou českou dělnickou třídu, která nepřipustí návrat ke starým buržoazním pořádkům. Slovenský lid, který povstal, vyjádřil své sympatie a pocity solidarity s českým národem, trpícím fašistickou tyranií. Vyhlášením obnovení Československé republiky demonstroval před celým světem vůli slovenského národa žít s bratrským národem českým ve společném státě. Bvl to zároveň akt neuznání mnichovského diktátu a násilného rozdělení republiky v letech 1938 1139. Slovenské národnf povstání znamenalo též významný krok k vytvoření pevných vztahů a svazků trvalého přátelství, spojenectví a nej širší internacionální spolupráce mezí Československem a Sovětským svazem. Tady již nešlo o akt partnerství a aliance, obvyklý v mezinárodních vztazích buržaazních států a vlád. Vzpomeňme si na historii vzniku československého státu v r. 1918. Konstituováním první buržoázni Československé renuhliky bylo výsledkem kalkulací vítězntch imperialistických mocností — Ententy — na poválečné uspořádání Evropy. Bylo to rozhodnutí nepevné, konjunkturální na výpověď. Mnichov to názorně dokázal. Sovětsko-československá smlouva z r. 1943, podepsaná dr. Benešem, byla z jeho strany i ze strany buržoazníbo zahraničního odhnje také jen aktem střízlivé kalkulace. Av.Š3k povstalecký lid na Slovensku v souladu i s touhami a city lidových mas českého národa — vstoup’1 do politických zápasů za poválečné uspořádání se svým programem a se svými vlastními cíli. Vyjádřil svou vůli a tuto vůli podepřel ozbrojeným bojem — spojit osudy této země natrvalo s osudy prvního socialistického státu na světě. Vést ozbrojený i politický boj proti silám fašismu a kapitalistické reakce společně se Sovětským svazem a po boku Sovětského svazu. Slavný, obětiplný, vítězný boj sovětského lidu ve Velké vlastenecké válce dodával antifašistům na Slovensku v těžkých letech klérofašistického režimu naděje a sílu k od-póru. Inspiroval ho k rozvíjení národně osvobozeneckého orotifašmtického boje, k celonárodnímu povstání. Společně vedený boj a společně prolitá krev v tomto boji, obrovské oběti sovětských vojáků a partyzánů při osvobozováni naší vlasti — to vše se stalo morálně politickou základnou pevného trvalého svazku mezi Československem a Sovětským svazem. Události, které se u nás odehrály v letech 19B8—1969, jsou v příkrém rozporu s odkazem Slovenského národního povstání, s revolučními tradicemi československého lidu, s obsahem a smyslem protifašistického boje českého a slovenského národa. V tomto období destrukce socialistické společnosti dostaly se dočasně ke slovu poražené zbytky české a slovenské reakce. Dokázaly poplést hlavy lidem nepevného charakteru a zejména těm, kteří neprožili těžká léta protifašistického boje. Toto neslavné období našich revolučních dějin rychle překonáváme. Vedoucí síla naší společnosti — Komunistická strana Československa — opět zoceluje svá řady, upevňuje marxistickoleninský charakter strany, socialistického státu a společnosti. Internacionální vztahy našeho Udu k SSSR, podrobené vážné zkoušce, se nejen obnovují, ale v mnoha směrech se stávají (levnějšími, principiálnějšími, trvalejšími. 26. výročí Slovenského národního povstání oslavíme s upřímnými pocity vděčnosti a úcty k těm, kteří připravovali a organizovali tento slavný boj, kteří statečně bojovali proti fašistické moci, kteří položili své životy za společnou věc — za svobodu, pokrok a socialismus. Vyjádříme svou důvěru v revoluční síly naší společnosti v perspektivu delšího pokroku, ve vítězství ideí marxismu leninismu Utvrdíme se v přesvědčení, že je nutno i nadále nesmiřitelně bojovat proti imperialismu, proti hlasatelům neonacismu a revanšismu. proti organizátorům vojenské agrese kdekoliv na světě, proti nositelům ideologické diverze. Českoslovenští protifašističtí bojovníci pozvednou ve dnech 28. výročí Slo-venskěno národního povstání a v Týdnu boje proti fašismu svůj hlas proti imperialistické reakci, proti pokusům znovu uvrhnout svět do válečné katastrofy, proti masovému vyvražďování národů Indočíny, proti izraelské agresi vůči arabským zemím, proti těm, kteří odmítají vytvoření systému evropské bezpečnosti. Budou získávat miliúny našich občanů pro podporu tohoto úsilí. Nechť už nikdy nemusí nové generace bojovat se zbraní v ruce za svou svobodu a lidská práva. Naplňme odkaz Slovenského národního povstání a celého československého protifašistického boje do všech důsledků! VSTUPUJEME DO MĚSÍCE OSLAV SLOVENSKÉHO NÁRODNÍHO POVSTÁNÍ K 26. VÝROČÍ SNP MILOŠ HRUŠOVSKÝ, PŘEDSEDA FEDERÁLNÍHO VÝBORU ČSSPB 6. a 9. srpna byla svržena na Hirošimu a Nagasaki atomová bomba. Nezapomfnáme! A vytrváme v boji proti imperialismu! POSTUPIMSKÁ DOHODA-základ pro mírovou spolupráci K výročí dohody zaslal předseda rady ministrů SSSR A. Kosygin poselství presidentu USA R Nixonovt, francouzskému presidentu G. Pompidouovl a britskému ministerskému předsedovi E. Heathovi. V poselství se mj. praví: „V těchto dnech uplynulo 25 let od doby, kdy byla v Postupimi přijatá historická usneseni, která uzavřela velkou osvnboditelskou válku národů spojeneckých mocnosti všech, kdo přispěli svým podílem a k rozdrcení německého fašismu. Postupimská usnesení přesvědčivě ukázala, že státy, patřící k různým společenským soustavám, mohou dospívat k vzájemně přijatela ným dohodám o nejvýznamnějších nejsložitějších mezinárodních problémech ve jménu míru a bezpečnosti. Základní principy Postupimi zůstávají dodnes základním kamenem poválečného mírového uspořádání v Evropě, jejich uskutečňování znamená v naší době uznávat nedotknutelnost nynějších evropských hranic, politické reality, které vznikly v důsledku druhé světové války a poválečného vývoje, zajišťovat bezpečnost na evropském kontinentě. Sovětský svaz neochvějně dodržuje mírumilovné a demokratické zásady Postupimi. Zasazuje se o upevnění základů evropské bezpečnosti, o rozvoj široké mezinárodní spolupráce a o projednání aktuálních problémů, které čekají na řešeni na celoevropském fóru. Stejně jako před čtvrt stoletím vycházíme z toho, že bude-li posíleno vzájemné porozumění a spolupráce mezi státy a národy, může být zajištěn trvalý a dlouhodobý mír.” DUKLA V DOKUMENTECH BOJE V KARPATECH byly největší a nejtěžší válečnou operací, jaké se českoslovenští vojáci v sestavách sovětských armád v letech druhé světové války zúčastnili. Proto také patřila karpatsko-dukelská operace k nejvýznamnějším bojovým akcím, ať už šlo o úporný boj v horách proti silnému nepříteli ,překonávání hlubokých horských obranných pásem zpevněných množstvím překážek a statieíci min, čl o úpornost fašistické obrany, která vedla na četných místech k boji muže proti muži. Tyto všechny potíže mohli překonat jen vojáci hluboce uvědomělí, vojáci s vysokou bojeschopností. A protože příslušníci našeho i sovětského sboru tyto vlastností měli, podařilo se jim v průběhu karpatskodukelské operace v prostoru Dukelského průsmyku vstoupit na československou půdu. To bylo 6. října 1944: tímto dnem byla zapsána do dějin našich národů jedna z nejvýznamnějších kapitol o hrdinství a statečnosti Cechů a Slováků v zápase proti fašismu za svobodu a nezávislost své země. Proto také nakladatelství Naše vojsko zařadilo mezi jubilejní publikace, které vycházejí k pětadvacátému výročí osvobození republiky, sborník nazvaný Dukla v dnkumentech, začínající úryvkem z projevu presidenta republiky, armádního generála Ludvíka Svobody, předneseného na celostátní oslavě 25. výročí karpatsko-dukelské operace ve Svidníku: „Pocity hluboké úcty a vzrušení nás naplňují, kdykoli vstupujeme na prostory dukelského bojiště. Na místa posvátná pro český a slovenský národ. Na místa posvěcená krví a životy statečných bojovníků. Zde každý kopec a snad každý strom i kámen může vyprávět o nesmrtelném hrdinství sovětských a - československých vojáků. O tom, že za svobodu naší vlasti tu společně bojovali, společně umírali a společně vítězili.“ Dukla v dokumentech je kniha sto dvaceti mimořádně cenných archívních materiálů, které obdržel loni, k památnému 6. říjnu, president republiky, z jehož popudu také kniha vznikla, od generálního tajemníka OV KISS Leonida Brežněva. Fotokopie směrnic, zpráv a oznámení, Informací, boiových rozkazů a pozdravných telegramů operačnfph směrnic a různých výnosů, které s=> týkají bojové činnosti sovětských vnisk a 1. československého armédního shorn v karpatsko-dukelské operaci nám rozšíří poznání o její přípravě i samotném průběhu. Podplukovník Vlastimil Kožnar, pracovník Vojenského historického ústavu, který sborník připravil a sestavil, vzpomíná: .......byl jsem při tom, když president republiky listoval v těch dokumentech. Oživoval si události. Rád si připomněl vlastní rukou psané návrhy telegramů 6. října 1944 dnes legendárním vojevůdcům, maršálu Koněvovi a Moskalenkovl, kde jim vyslovuje vděčnost za to, že československým vojákům pod jeho velením bylo umožněno po boku jejich vojsk si na Dukle otevřít cestu na první metry své otčiny. Nad fotokopiemi zpráv o padlých a raněných setrval v hlubokém zamyšlení. A jak generála Svobodu znám, jistě 1 po letech v myšlenkách probíral, zda ten čl onen boj byl správně veden. Pozorně si pročítal směrnici generálního štábu Rudé armády z 2. září 1944, v níž se veliteli 1 ukrajinského frontu nařiznie provést ve prospěch Slovenského národního povstání útočnou operaci . Dukla v dokumentech obsahuje vesměs materiály, které nejsou v našich archívech vůbec zastoupeny, proto se stane zdrojem nových informací nejen pro voienské historiky, účastníky a pamětníky, ale i pro ostatní čtenáře, kteří si chtějí prohloubit vědomosti o dukelské bitvě, jedné z nejslavněiších revolučních tradic našf národní historie. . VTS