Hlas Revoluce, 1970 (XXIII/1-52)
1970-09-26 / No. 39
PŘEČTĚTE SI: BYLI JSME SAMI? ® MÍROVÉ HLASY Z NĚMECKA, str. 2 « BOJOVÉ TRADICE ČS. MAĎARSKÉHO PŘÁTELSTVÍ, str. 3 ® ÚČASTNÍCI ODBOJE A DŮCHODOVÉ ZABEZPEČENÍ, str. 4 ® VE VĚŽI KATEDRÁLY NAD MNICHOVEM, str. 5 ® O JEDNÉ SCHŮZI FRANCOUZSKÉ VLÁDY, str. 6 ROČNÍK 24 CENA 80 hal. 26. 9. 1 970 TÝDEN BOJE * VOJTA ERBAN Boj o Sva* protifašistických bojovníků, organizaci spolutvůrců a přímých svědků ^íeroismu i obětí historicky nedávného času nejnovějších československých dějin, můžeme považovat za ukončený. Základní programová koncepce, stejně jako vnější projev a patrné, konkrétní činy, přestaly být zamlžovány balastem jinotajů a dvojího výkladu. Kádrová struktura ústředních orgánů, která je výsledkem objektivně nezbytných zásahů od září r. 1969 do konce června r. 1970,'je se zřetelem na naše možnosti a reservy optimální a dosáhlí jsme jí demokraticky, metodou politické analýzy a usneseními statutárních orgánů. Z funkcí museli odejít jerr ti, kteří se v podmínkách polednového a posrpnového vývoje r. 1968 ocitli, ať vědomě či bezděčně, na pozicích proti programu a smyslu naší národní a demokratické revoluce jako revoluce antifašistické, jejímž logickým dovršením je revoluce socialistická. Neboť nelze s konečnou platností zničit fašismus, nezničíme-li kapitalismus, souhrn jeho příčin a zdrojů, jako nelze v plném smyslu toho slova opravdově osvobodit lidskou společnost a člověka jako jedince, neosvobodlme-li jej od vykořisťování a válek. Jedna etapa tedy skončila a dopadlo to dobře — s účinnou podporou a pomocí KSC, jejího ribvého vedení v čele se soudruhem dr. Husákem, mimořádnou osobností našeho protifašistického boje. Ted Je ovšem řada na nás. Antifalistlckó revoluci jsme dali svá najlepší leta, byla vrcholem našeho života, stala se nám osudem. Republika a Komunistická strana má proto právo předpokládat, že nezradíme sami sebe, své padlé a umučené kamarády a soudruhy. Přitom nikoho nevyřazujeme, kdo se nevyřadí sám. I ti, kdo museli opustit funkce, zůstávají téměř bez výjimky mezi námi. Vycházíme totiž z toho, že kdo se dal zviklat. kdo zakolísal a dostal se třeba i na druhou stranu barikády, ale kdysi čestně bojoval, může najít cestu zpět. Máme tisíce členů a funkcionářů, kteří byli, vojensky vyjádřeno, ha předním okraji protihitlerovského zápasu. Proto vždy měli a dosud mají pochopitelnou autoritu a respekt mezi dětmi a mládeží. Přesto nečekejme v masově-politické práci rychlé a snadné úspěchy. Vždyť vědomí značné části mladé, československé generace bylo až příliš zasaženo ideovou de strukcí z nepřátelských pozic. Ovace podnícené demagogií, či nadbíháním protikomunistickým a protisovětským náladám mohly snad uspokojit samo libou ješitnost nebo srdce zcela reakční. avšak socialismu a republice a tím i mládeži samotné mohou jep uškodit. Buďme velmi trpěliví a houževnatí. je nezbytné, ne však 1970 lehké přetvářet tradice antifašistické revoluce v aktuální politické myšlení. Především se vracejme k příčinám a zdrojům Mnichova a mnichovanství. Sotva najdeme druhou zemi, jako je Československo, jejíž tragédie před 32 lety by byla tak přesvědčivým důkazem třídní podmíněnosti života a svobody národa a státu, ba i jeho pouhé fyzické existence. Vracejme se zároveň ke všem peripetiím boje za odvrácení zkázy, která Čechům a Slovákům hrozila v míře rovnající se genocidě. Vracejme se k ošvobození, k bojům spolu se sovětskými lidmi, k nevyvratitelnému faktu, že to byli oni, kdo od nás odvrátili nejhorší. Vracejme se k nejslavnějším bitvám našeho skromného, ale statečného a úspěšného zahraničního vojska, k Sokolovu, Kyjevu, Bílé Cerkvi a Zaškovu. Vracejme se ke Slovenskému národnímu povstání a gigantickým operacím Rudé armády s účastí 1. čs. armádního sboru v SSSR, jemuž velel generál Ludvík Svoboda, zejména k operaci karpato-dukelské, jaselské a hornoslezské. Ukazujme v pravdivém světle i ostatní fronty, na kterých bojovaly naše zahraniční vojenské jednotky a partyzáni. Vracejme se k velikým osobnostem komunistického odboje a_ především. k Jtmiu Fučíkov). Hleďme oživit památná místa protifašistického zápasu kdekoli v naší zemi. Jsou názornou školou socialistického internacionalismu a vlastenectví, tak protikladného maloměšťáckému nacionalismu a šovinismu, který je ostatně, jako rasismus, typickým rysem fašismu. jDokonfienl na str. 3/ Před dvěma léty jezdili po Praze /ako rozšafní tatíci, kteří chtějí zhlédnout místa, kde proiili mládí. Horlivě chválili špekáčky a Prazdroj a dokonce byli solidární s těmi Pražany, kteří Na příkopě rozvinuli svůj Hydepark a nabízeli svá pera k podpisům se žádostí o zrušení Lidových milicí. Rádi se podepisovali, prý tím bude posílena „evropská bezpečnost“. Přidali také svá jména na listiny „jsme s vámi, buďte s námi“. Považovali dokonce za vhodné odvolat „krajanské setkání“ v Schirdingu u Chebu, které vždy končívalo průvodem k našim hranícím a výkřiky proti Československu. Prý aby posílili ... Ještě st snad nestačili dát vyvolat filmy, které natáčeli „na historické půdě svých otců“ a ui patří mezi nejzarytějši křlklouny proti moskevské smlouvě, v níž se sovětská a západoněmecká strana zavázaly, že nepoužijí proti sobě násilí. Z rozšafných tatíků, kteří se ještě před dvěma léty prezentovali jako sousedé, jsou najednou muži konkrétního činu. „My nemluvíme o odporu, my jej uskutečňujeme!“ To je v prohlášení třicetičlenného iniciativního výboru sudetských revanšistů, kteří prohlašuji, že Brandtovou politikou jsou zklamáni, zrazeni a proto si musí vytvořit „nouzovou vládu". Zní to jako vtip nebo úryvek z fantastického románu: budou mít ministry pro zemi, která jím nepatří. Míní prosté pokračovat v tom, có se kdysi odehrálo v Mnichově: vyslanec suverénního státu musel čekat v hotelovém pokoji na výsledek, jak se jiní politici dohodnou o osudu jeho země . . Blázni? Kdepak! Když zemřel Karmastn, kdysi qauleiter v Tisově slovenské vládě, jednalo se HRA V KOSTKY o tom, koho postaiét do čela revanšistlckého wittlkobundu. Los padl na dr. Fritze Petra Hgbela, devětatřicetiletého muže. Doktorát získal za práci o budoucnosti ČSSR. On ji totiž vidí jako českomoravský prostor, nás jako „přivandrovalé obyvatelstvo“ a země prostě patří jim, revanšistům. Přirozeně jako mladý muž mysli t na mládež. Vymyslel hru „Putováni po Sudetech“. Je to něco na způsob hry „člověče, nezlob se". Házejí se kostky a postupuje se — od pramene Vltavy přes Čechy o Moravu. Vítězem se stává ten, kdo první dorazí do Prahy. Podmínka je však jedna: hráč musí správně odpovědět na některé otázky, aby mohl postoupit. Prakticky je to výuka historie Čech a Moravy, upravená podle revanšistických potřeb. Mladý hráč si má kupř. vštípit v pamět, že jednou byla Praha centrem svaté říše římské německého národa, a to za Karla IV. České obyvatelstvo a Karlův vztah k němu je prostě opomenut, snad aby si mladí hoši a dívky „nezatěžovali hlavy“ skutečný mi dějinami svých sousedů. V jtstěm smyslu je to hra hazardní. A kde se hrála? Kousek od našich hrante v Gaisthalu v Horním Falcku. Své prázdniny, spojené s politickým školením v duchu revanšlsmu, prožívaly zde děti odsunutých Němců. O významu tohoto tábora napsal bavorský ministerský předseda Goppel: „Tento tábor byl vědomě založen blízko vlastí otců sudetoněmeckých dívek a mládenců, aby tak byly vytvořeny mosty činnosti stldetoněmecké mládeže, spojující staré dědictví s novým pořádkem v „evropském duchu“. Cože je to ten nový evropský duch podle pana Goppela? Zmíněný třícetičlenný iniciativní výbor revanšistů to už dnes říká jasně: třetí říše stále existuje v hranicích z 31: srpna 19391 Půjde-li opravdu o posílení evropské bezpečností Jak prohlašuje W. Brandt a s ním řada moudrých západoněmeckých politiků, je už načase přesvědčivě dokázat, že hra v kostky by měla skončit. V táboře pro „suďetskou“ mládež t mezi ostřílenými revanšisty. Ag- f" p — řfi • t - JSME ORGANIZACÍ POLITICKÉHO CHARAKTERU Slovo má předseda Redakce HLASU REVOLUCE požádala o rozhovor soudruha Josefa V o f A fiká — Tarase, předsedu ústředního- výboru Českého svazu protifašistických bojovníků a místopředsedu federálního výboru Československého svazu protifašistických bojovníků. Naše první otázka: Soduriihu předsedo, známe tě jako významného odbojáře, který se v Jugoslávii výrazně podílel na bojích našich partyzánů proti německému fašismu. Známe tě ovšem také jako dlouholetého a obětavého funkcionáře naší jednotné protifašistické organizace. Rádi bychom čtenáře Hlasu revoluce seznámili s tvými názory a stanovisky na současnou politickou situaci u nás i na aktuální problémy svazové činnosti. Vedení Českého svazu protifašistických bojovníků se již několikrát jed-, noznačně přihlásilo k současné, politice ústředního výboru KSČ a Národní fronty Jsem přesvědčen, že důsledné uskutečňování této politiky prospěje nejen celé naší společnosti, ale v mnohém i naplňování našich protifašistických úkolů, které si náš svaz určil na loňském sjezdu i v dalších usneseních — zejména z října minulého roku. V této souvislosti bych chtěl zdůraznit kladnou odezvu našich analýz minulé činnosti. Nejen náš ústřední výbor, alja nyní také většina okresních výborů ČSPB provedla rozbor své činnosti v minulém období a jistě tak učiní i místní organizace v nastávajících výročních členských schůzích. Chtěl bych znovu zdůraznit hlavní smysl a cíl všech těchto analýz: Chceme se poučit z chyb, kterých jsme se dopustili v letech 1968—1969 a posíleni vykročit do další práce. Krajské aktivy konané v nedávných dnech jednoznačně ukázaly, že máme obětavé a schopné funkcionáře, kteří nepochyb ně i v právě zahájeném Týdnu boje proti fašismu a válce přispějí k tomu, aby n- svaz účinně šířil Živé tradice protifašistického boje v celé naší společnosti. V dopisech některých našich čtenářů se vyskytuje otázka, v čem a jak se projevuje političnnst naší organizace. Mohl bys jim odpovědět? Nejsme politickou stranou, ale jsme dobrovolnou společenskou organizací Národní fronty politického charak:eru, která chce přispívat k uskutečňování úkolů, jež vytyčuje vedoucí síla naší společnosti, Komunistická strana Československa, její nekompromisní linie nám byla jasným vodítkem již za druhé světové války v bojích s nacisty. Politíčnost naší organizace vyjadřujeme nejen politickými stanovisky v resolucích a usneseních, ale v každodenní svazové činnosti. Političnost je i v zaměření naší činnosti na úseku práce s mládeží, v historickodokumentační činnosti, v sociálně zdiavotnfch, důchodových a j. otázkách Pnlitická činnost naší ndbojářské organizace má pochopitelně také Internacionální charakter. Jaký je vztah našich národních tradic k internacionalismu? To je otázka velmi rozsáhlá, a proto na ni nemohu dostatečně odpovědět jen v rámci tohoto rozhovoru. Odboj našeho lidu nezačínal až teprve nástupem nacismu, ale již za první světové války. Zatímco tehdy šlo především 0 svržení rakousko uherského útlaku a o vytvoření samostatného státu Čechů a Slováků, charakter druhého odboje Už byl výrazně internacionální. Byli jsme součástí mezinárodní celosvětové fronty národů v boji proti fašismu. Pevná pouta, ukutá již v bojích našich interbrigadistů ve Španělsku a pak zejména na všech bojištích druhé světové války, ve věznicích a v koncentračních táborech, v partyzánských jednotkách, ve Slovenském národním povstání, v povstání pražského lidu i v domácím odboji jsou 1 dnes živými svazky, na nichž chceme ve své činnosti tuto mezinárodní protifašistickou solidaritu rozvíjet a posilovat. Ještě několik slov našim čtenářům: s kým vedení Českého svazu protifašistických bojovníků počítá při uskutečňování úkolů, o nichž jsi hovořil? Samozřejmě se všemi čestnými antifašisty, kteří souhlasí s programem našeho svazu a uznávají úlohu Komunistické strany Československa. Se všemi, kteří chtějí v rámci Národní fronty plnit pošlání naší organizace a přispět k celkové konsolidaci poměrů v naší socialistické republice. Nikoho z této spolupráce nevylučujeme, naopak každého, kdo to s naší republikou myslí poctivě, zveme upřímně ke spolupráci. V tomto smyslu mají velkou odpovědnost i příležitost naše okresní a obvodní výbory a místní organizace ČSPB. Očekávám, Ze funkcionáři uvedených složek nám 0 tom napíší i do našeho časopisu. Co bys chtěl, soudruhu předsedo, na závěr našeho rozhovoru vzkázat čtenářům Hlasu revoluce? Především jim chci poděkovat co nejppřímněji za obětavou, náročnou a často dlouholetou práci, ve které mohou být vzorem a příkladem i mladým lidem. Přeji jim hodně zdraví, síly a víry ve šťastnější zítřky naší socialistické vlasti, nás všech. Jsem přesvědčen, že každý z nás k tomu podle svých možností a schopností přispěje. Chtěl bych čtenářům také doporučit, aby zůstali věrni našemu ústřednímu časopisu Hlas revoluce, protože se v něm budou dovídat nejen o našich společných úkolech, ale 1 mnoho praktického ze života SPB, což budou moci použít ve své prácí v místě, poznají nové zaiímavé dokumenty z historie i současnosti protifašistického odboje a podobně. Děkujeme ti. soudruhu předsedo. za rozhovor. Také my ti přejeme do další práce hodně zdraví a životního optimismu. Z VÝSTAVY ZENA VE FOTOGRAFII SVETA: napalmem tEZce popálené DÍTĚ v CAM CHE V JlZNlM VIETNAMU.