Hlas Revoluce, 1970 (XXIII/1-52)

1970-09-26 / No. 39

PŘEČTĚTE SI: BYLI JSME SAMI? ® MÍROVÉ HLASY Z NĚMECKA, str. 2 « BOJOVÉ TRADICE ČS. MAĎAR­SKÉHO PŘÁTELSTVÍ, str. 3 ® ÚČASTNÍCI ODBOJE A DŮCHO­DOVÉ ZABEZPEČENÍ, str. 4 ® VE VĚŽI KATEDRÁLY NAD MNI­CHOVEM, str. 5 ® O JEDNÉ SCHŮZI FRANCOUZSKÉ VLÁDY, str. 6 ROČNÍK 24 CENA 80 hal. 26. 9. 1 970 TÝDEN BOJE * VOJTA ERBAN Boj o Sva* protifašistických bojovníků, organizaci spo­lutvůrců a přímých svědků ^íeroismu i obětí historicky nedávného času nejnovějších československých dějin, můžeme považovat za ukončený. Základní programová koncepce, stejně jako vnější projev a patrné, konkrétní činy, přestaly být zamlžovány balastem jinotajů a dvojího výkladu. Kádrová struktura ústředních or­gánů, která je výsledkem objektivně nezbytných zásahů od září r. 1969 do konce června r. 1970,'je se zřetelem na naše možnosti a reservy optimální a dosáhlí jsme jí demokraticky, meto­dou politické analýzy a usneseními statutárních orgánů. Z funkcí museli odejít jerr ti, kteří se v podmínkách polednového a posrpnového vývoje r. 1968 ocitli, ať vědomě či bezděčně, na pozicích proti programu a smyslu naší národní a demokratické revoluce jako revoluce antifašistické, jejímž lo­gickým dovršením je revoluce socia­listická. Neboť nelze s konečnou plat­ností zničit fašismus, nezničíme-li ka­pitalismus, souhrn jeho příčin a zdro­jů, jako nelze v plném smyslu toho slova opravdově osvobodit lidskou společnost a člověka jako jedince, ne­­osvobodlme-li jej od vykořisťování a válek. Jedna etapa tedy skončila a dopadlo to dobře — s účinnou podporou a pomocí KSC, jejího ribvého vedení v čele se sou­druhem dr. Husákem, mimo­řádnou osobností našeho proti­fašistického boje. Ted Je ovšem řada na nás. Antifa­­listlckó revoluci jsme dali svá najlep­ší leta, byla vrcholem našeho života, stala se nám osudem. Republika a Ko­munistická strana má proto právo předpokládat, že nezradíme sami se­be, své padlé a umučené kamarády a soudruhy. Přitom nikoho nevyřa­zujeme, kdo se nevyřadí sám. I ti, kdo museli opustit funkce, zůstávají téměř bez výjimky mezi námi. Vychá­zíme totiž z toho, že kdo se dal zvik­­lat. kdo zakolísal a dostal se třeba i na druhou stranu barikády, ale kdysi čestně bojoval, může najít cestu zpět. Máme tisíce členů a funkcionářů, kteří byli, vojensky vyjádřeno, ha předním okraji protihitlerovského zá­pasu. Proto vždy měli a dosud mají pochopitelnou autoritu a respekt mezi dětmi a mládeží. Přesto nečekejme v masově-politické práci rychlé a snadné úspěchy. Vždyť vědomí značné části mladé, československé generace bylo až příliš zasaženo ideovou de strukcí z nepřátelských pozic. Ovace podnícené demagogií, či nadbíháním protikomunistickým a protisovětským náladám mohly snad uspokojit samo libou ješitnost nebo srdce zcela re­akční. avšak socialismu a republice a tím i mládeži samotné mohou jep uškodit. Buďme velmi trpěliví a hou­ževnatí. je nezbytné, ne však 1970 lehké přetvářet tradice antifa­šistické revoluce v aktuální po­litické myšlení. Především se vracejme k příčinám a zdrojům Mnichova a mnichovanství. Sotva najdeme druhou zemi, jako je Československo, jejíž tragédie před 32 lety by byla tak přesvědčivým dů­kazem třídní podmíněnosti života a svobody národa a státu, ba i jeho pouhé fyzické existence. Vracejme se zároveň ke všem peripetiím boje za odvrácení zkázy, která Čechům a Slo­vákům hrozila v míře rovnající se ge­nocidě. Vracejme se k ošvobození, k bojům spolu se sovětskými lidmi, k nevyvratitelnému faktu, že to byli oni, kdo od nás odvrátili nejhorší. Vracejme se k nejslavnějším bitvám našeho skromného, ale statečného a úspěšného zahraničního vojska, k So­kolovu, Kyjevu, Bílé Cerkvi a Zaško­­vu. Vracejme se ke Slovenskému ná­rodnímu povstání a gigantickým ope­racím Rudé armády s účastí 1. čs. ar­mádního sboru v SSSR, jemuž velel generál Ludvík Svoboda, zejména k operaci karpato-dukelské, jaselské a hornoslezské. Ukazujme v pravdi­vém světle i ostatní fronty, na kte­rých bojovaly naše zahraniční vojen­ské jednotky a partyzáni. Vracejme se k velikým osobnostem komunistického odboje a_ především. k Jtmiu Fučíkov). Hleďme oživit památná místa proti­fašistického zápasu kdekoli v naší zemi. Jsou názornou školou socialis­tického internacionalismu a vlaste­nectví, tak protikladného maloměš­ťáckému nacionalismu a šovinismu, který je ostatně, jako rasismus, typic­kým rysem fašismu. jDokonfienl na str. 3/ Před dvěma léty jezdili po Pra­ze /ako rozšafní tatíci, kteří chtějí zhlédnout místa, kde proiili mládí. Horlivě chválili špekáčky a Pra­zdroj a dokonce byli solidární s těmi Pražany, kteří Na příko­pě rozvinuli svůj Hydepark a nabízeli svá pera k podpisům se žádostí o zrušení Lidových milicí. Rádi se podepisovali, prý tím bu­de posílena „evropská bezpečnost“. Přidali také svá jména na listiny „jsme s vámi, buďte s námi“. Po­važovali dokonce za vhodné od­volat „krajanské setkání“ v Schir­­dingu u Chebu, které vždy končí­valo průvodem k našim hranícím a výkřiky proti Československu. Prý aby posílili ... Ještě st snad nestačili dát vyvo­lat filmy, které natáčeli „na hi­storické půdě svých otců“ a ui patří mezi nejzarytějši křlklouny proti moskevské smlouvě, v níž se sovětská a západoněmecká stra­na zavázaly, že nepoužijí proti so­bě násilí. Z rozšafných tatíků, kteří se ještě před dvěma léty prezentovali jako sousedé, jsou najednou muži konkrétního činu. „My nemluvíme o odporu, my jej uskutečňujeme!“ To je v pro­hlášení třicetičlenného iniciativ­ního výboru sudetských revanšis­­tů, kteří prohlašuji, že Brandto­­vou politikou jsou zklamáni, zra­zeni a proto si musí vytvořit „nouzovou vládu". Zní to jako vtip nebo úryvek z fantastického ro­mánu: budou mít ministry pro ze­mi, která jím nepatří. Míní pros­té pokračovat v tom, có se kdysi odehrálo v Mnichově: vyslanec su­verénního státu musel čekat v ho­telovém pokoji na výsledek, jak se jiní politici dohodnou o osudu jeho země . . Blázni? Kdepak! Když zemřel Karmastn, kdysi qauleiter v Tiso­vě slovenské vládě, jednalo se HRA V KOSTKY o tom, koho postaiét do čela re­­vanšistlckého wittlkobundu. Los padl na dr. Fritze Petra Hgbela, devětatřicetiletého muže. Dokto­rát získal za práci o budoucnosti ČSSR. On ji totiž vidí jako čes­komoravský prostor, nás jako „přivandrovalé obyvatelstvo“ a ze­mě prostě patří jim, revanšistům. Přirozeně jako mladý muž mysli t na mládež. Vymyslel hru „Puto­váni po Sudetech“. Je to něco na způsob hry „člověče, nezlob se". Házejí se kostky a postupuje se — od pramene Vltavy přes Čechy o Moravu. Vítězem se stává ten, kdo první dorazí do Prahy. Podmínka je však jedna: hráč musí správně odpovědět na některé otázky, aby mohl postoupit. Prakticky je to výuka historie Čech a Moravy, upravená podle revanšistických potřeb. Mladý hráč si má kupř. vštípit v pamět, že jednou byla Praha centrem svaté říše římské německého národa, a to za Kar­la IV. České obyvatelstvo a Kar­lův vztah k němu je prostě opome­nut, snad aby si mladí hoši a dív­ky „nezatěžovali hlavy“ skutečný mi dějinami svých sousedů. V jts­­těm smyslu je to hra hazardní. A kde se hrála? Kousek od na­šich hrante v Gaisthalu v Horním Falcku. Své prázdniny, spojené s politickým školením v duchu re­­vanšlsmu, prožívaly zde děti od­sunutých Němců. O významu toho­to tábora napsal bavorský mini­sterský předseda Goppel: „Tento tábor byl vědomě založen blízko vlastí otců sudetoněmeckých dívek a mládenců, aby tak byly vytvoře­ny mosty činnosti stldetoněmecké mládeže, spojující staré dědictví s novým pořádkem v „evropském duchu“. Cože je to ten nový evropský duch podle pana Goppela? Zmíně­ný třícetičlenný iniciativní výbor revanšistů to už dnes říká jasně: třetí říše stále existuje v hranicích z 31: srpna 19391 Půjde-li opravdu o posílení ev­ropské bezpečností Jak prohlašu­je W. Brandt a s ním řada moud­rých západoněmeckých politiků, je už načase přesvědčivě doká­zat, že hra v kostky by měla skon­čit. V táboře pro „suďetskou“ mlá­dež t mezi ostřílenými revanšisty. Ag- f" p — řfi • t - JSME ORGANIZACÍ POLITICKÉHO CHARAKTERU Slovo má předseda Redakce HLASU REVOLUCE požádala o rozhovor soudruha Josefa V o f A fi­ká — Tarase, předsedu ústředního- výboru Českého svazu protifašistických bojovníků a místopředsedu federálního výboru Československého svazu proti­fašistických bojovníků. Naše první otázka: Soduriihu předsedo, známe tě ja­ko významného odbojáře, který se v Jugoslávii výrazně podílel na bo­jích našich partyzánů proti němec­kému fašismu. Známe tě ovšem ta­ké jako dlouholetého a obětavého funkcionáře naší jednotné protifa­šistické organizace. Rádi bychom čtenáře Hlasu revoluce seznámili s tvými názory a stanovisky na současnou politickou situaci u nás i na aktuální problémy svazové činnosti. Vedení Českého svazu protifašistic­kých bojovníků se již několikrát jed-, noznačně přihlásilo k současné, poli­tice ústředního výboru KSČ a Národní fronty Jsem přesvědčen, že důsledné uskutečňování této politiky prospěje nejen celé naší společnosti, ale v mnohém i naplňování našich pro­tifašistických úkolů, které si náš svaz určil na loňském sjezdu i v dalších usneseních — zejména z října minulé­ho roku. V této souvislosti bych chtěl zdůraznit kladnou odezvu našich ana­lýz minulé činnosti. Nejen náš ústřed­ní výbor, alja nyní také většina okres­ních výborů ČSPB provedla rozbor své činnosti v minulém období a jistě tak učiní i místní organizace v nastáva­jících výročních členských schůzích. Chtěl bych znovu zdůraznit hlavní smysl a cíl všech těchto analýz: Chce­me se poučit z chyb, kterých jsme se dopustili v letech 1968—1969 a posí­leni vykročit do další práce. Krajské aktivy konané v nedávných dnech jed­noznačně ukázaly, že máme obětavé a schopné funkcionáře, kteří nepochyb ně i v právě zahájeném Týdnu boje proti fašismu a válce přispějí k tomu, aby n- svaz účinně šířil Živé tradice protifašistického boje v celé naší spo­lečnosti. V dopisech některých našich čte­nářů se vyskytuje otázka, v čem a jak se projevuje političnnst naší organizace. Mohl bys jim odpově­dět? Nejsme politickou stranou, ale jsme dobrovolnou společenskou organizací Národní fronty politického charak:e­­ru, která chce přispívat k uskutečňo­vání úkolů, jež vytyčuje vedoucí síla naší společnosti, Komunistická strana Československa, její nekompromisní linie nám byla jasným vodítkem již za druhé světové války v bojích s na­cisty. Politíčnost naší organizace vy­jadřujeme nejen politickými stanovis­ky v resolucích a usneseních, ale v každodenní svazové činnosti. Politič­­nost je i v zaměření naší činnosti na úseku práce s mládeží, v historickodo­­kumentační činnosti, v sociálně zdia­­votnfch, důchodových a j. otázkách Pnlitická činnost naší ndbojářské organizace má pochopitelně také Internacionální charakter. Jaký je vztah našich národních tradic k in­ternacionalismu? To je otázka velmi rozsáhlá, a pro­to na ni nemohu dostatečně odpovědět jen v rámci tohoto rozhovoru. Odboj našeho lidu nezačínal až teprve nástu­pem nacismu, ale již za první světo­vé války. Zatímco tehdy šlo především 0 svržení rakousko uherského útlaku a o vytvoření samostatného státu Če­chů a Slováků, charakter druhého od­boje Už byl výrazně internacionální. Byli jsme součástí mezinárodní celo­světové fronty národů v boji proti fa­šismu. Pevná pouta, ukutá již v bo­jích našich interbrigadistů ve Španěl­sku a pak zejména na všech bojištích druhé světové války, ve věznicích a v koncentračních táborech, v party­zánských jednotkách, ve Slovenském národním povstání, v povstání praž­ského lidu i v domácím odboji jsou 1 dnes živými svazky, na nichž chce­me ve své činnosti tuto mezinárodní protifašistickou solidaritu rozvíjet a posilovat. Ještě několik slov našim čtená­řům: s kým vedení Českého svazu protifašistických bojovníků počítá při uskutečňování úkolů, o nichž jsi hovořil? Samozřejmě se všemi čestnými anti­­fašisty, kteří souhlasí s programem našeho svazu a uznávají úlohu Komu­nistické strany Československa. Se všemi, kteří chtějí v rámci Národní fronty plnit pošlání naší organizace a přispět k celkové konsolidaci po­měrů v naší socialistické republice. Nikoho z této spolupráce nevylučuje­me, naopak každého, kdo to s naší republikou myslí poctivě, zveme upřímně ke spolupráci. V tomto smys­lu mají velkou odpovědnost i příleži­tost naše okresní a obvodní výbory a místní organizace ČSPB. Očekávám, Ze funkcionáři uvedených složek nám 0 tom napíší i do našeho časopisu. Co bys chtěl, soudruhu předse­do, na závěr našeho rozhovoru vzkázat čtenářům Hlasu revoluce? Především jim chci poděkovat co nejppřímněji za obětavou, náročnou a často dlouholetou práci, ve které mo­hou být vzorem a příkladem i mla­dým lidem. Přeji jim hodně zdraví, síly a víry ve šťastnější zítřky naší socialistické vlasti, nás všech. Jsem přesvědčen, že každý z nás k tomu podle svých možností a schopností přispěje. Chtěl bych čtenářům také doporučit, aby zůstali věrni našemu ústřednímu časopisu Hlas revoluce, protože se v něm budou dovídat ne­jen o našich společných úkolech, ale 1 mnoho praktického ze života SPB, což budou moci použít ve své prácí v místě, poznají nové zaiímavé doku­menty z historie i současnosti proti­fašistického odboje a podobně. Děkujeme ti. soudruhu předse­do. za rozhovor. Také my ti pře­jeme do další práce hodně zdraví a životního optimismu. Z VÝSTAVY ZENA VE FOTOGRAFII SVETA: napalmem tEZce popálené DÍTĚ v CAM CHE V JlZNlM VIETNAMU.

Next