Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1969 (XIII/27-52)

1969-10-10 / No. 41

ekonomicky týdeník ŰV KSC Praha 10. října 1969 ■ Kit 1,50 Bílé místo na národohospodářské mapě • Takový je náš názor na daň ze mzdy • Nejasnosti kolem výpočtu odvodů z přírůstku mezd • Slovo má generální ředitel • Ekonomická regionaiizácia plánovacie oblasti na Slovensku • Jak financují v Polsku investiční výstavbu •Je výstavba domku jen individuální záležitost? HUTE proti inflaci Ing. FRANTIŠEK BERNAT Oroveií velkoobchodních cen hutních výrobku se dotýká vSech odvětví a oborů národního hos­podářství buď přímo, nebo nepřímo v cenách strojů a zařízení, staveb, dopravních tarifů atd. Také ob­jemově — jde o produkci přibližně za 25 miliard Kčs — je cenová úroveň hutních výrobků význam­nou složkou celkové hladiny velkoobchodních cen. A LZE ŽÍT Z PODSTATY ? O přestavbě velkoobchodních cen k 1. lednu 1967 se rozhodovalo v roce 1966 pod tlakem požadavku urychlit zavedení ekonomické reformy. Nebylo tehdy ani dost času, ani hlubších analýz, které by umožnily posoudit účelnost zvoleného modelu velkoobchodní ceny a jeho působení v národním hospodářství. Dnes víme, že cenová přestavba má vážné nedostatky. Ceny se sice dostaly obecně do sou­ladu s tehdejší soustavou odvodů, ale byly to opět ceny převážně subjektivní, odvozované z individuálních nákladů zahrnutých do podnikových plánů na rok 1966. Velmi ome­zeně se mohla uplatnit objektivní kritéria cenových relací, za 1 — se všemi výhradami — můžeme považovat re­­lac„ jen na světových trzích nebo na vnitřních trzích ka­talistických států. Takto na bázi nákladů vybudované ce­ny nevyjadřují skutečnou společenskou efektivnost jednot­livých odvětví, oborů a výrobků, a nemohou proto sloužit k rozhodování, kterou výrobu rozvíjet, kde má docházet ke stagnaci a v kterých případech je nutné výrobu ome­zovat nebo i rušit. Pokud jde o hutni výrobky, neměli jsme ani my v roce 1966 dostatečné znalosti, analýzy a propočty, které by umožnily posoudit, zda je celková hladina jejich cen vy­soká, či nízká. Tím méně jsme pak mohli ověřit správnost cenových relací mezi jednotlivými výrobky nebo jejich sku­pinami. Tehdy, v roce 1966, jsme se museli omezit na kritiku zvoleného cenového modelu, který připouští započtení zis­kové přirážky pouze v závislosti na mzdách (22%), aniž respektuje jiná hlediska, zejména fondovou náročnost vý­roby. Hutní výroba je charakterizována nízkou náročností na živou práci (mzdy činí asi 11% z nákladů), ale vyso­kou náročností na prostředky vázané ve výrobním zaříze­ní. V důsledku toho měly ceny hutních výrobků zahrnovat rentabilitu (z nákladů) ve výši pouze 2,3%. Ale ani tato minimální míra rentability nebyla dodržena: Při dokončo­vání prací na cenové přestavbě byly zvýšeny indexy cen uhlí, energie, dopravy atd., aniž bylo připuštěno promít­nout toto zdražení v dalším kroku do cen hutních výrob­ků. Hutní průmysl vstupoval tedy do roku 1967 s cenami, které na bázi nákladů plánovaných na r. 1966 nekryly ani odvod z hrubého důchodu. Velmi dobré hospodářské výsledky za r. 1966 a 1967 umožnily dosáhnout v roce 1967 rentability 5,37 % (celo­státní průměr byl 14,57%). Po zaplacení odvodů a zvýše­ných úroků zbylo hutním podnikům 1025 mil. Kčs (3,3% z vlastního jmění). Tato částka mohla představovat tjotace fondům, tedy zvýšení vlastního jmění, rozšířenou repro­dukci vložených prostředků. Od 1. ledna 1967 byl však za­veden také odvod z odpisů. Na hutní podniky připadá da­leko největší povinnost ze všech VHJ — v roce 1967 1160 mil. Kčs. Zdroje získané dotováním fondů nestačily tedy ani k úhradě odvodu z odpisů. Namísto růstu vlastního jmění došlo v roce 1967 k jeho poklesu o 135 mil. Kčs. V prvním roce působení nových ekonomických pravidel se tedy nízká rentabilita hutních výrobků a odvody z od­pisů projevily velmi tvrdě. Slibovali jsme si však, že zlep­šené výsledky následujícího roku 1968 umožní' vyrovnat úbytek vlastního jmění z r. 1967 a získat prostředky k úhradě zvýšených potřeb. Nestalo se tak. Ani zcela mimořádné výsledky roku 1968, charakterizované růstem hrubého důchodu o 1646 mil. Kčs (tj. o 20%), nemohly vyrovnat vliv zdražených surovin, zvýšení úrokového břetnene, zdražení dopravného ČSD od 1. 10. 1968 a odvod ze zisku platný od téhož data. Čisté jmění hutí se tak dále snížilo o 216 mil. Kčs, zatímco se v celém státě vlastní jmění hospodářských organizací zvý­šilo o 31,1 mld Kčs. Plánované i skutečné výsledky letošního roku jsou, po­kud jde o tempo růstu, značně horší než loni. To spolu s celoročním působením odvodu ze zisku způsobuje, že se vlastní jmění hutních podniků sníží podle plánu o dalších 732 mil. Kčs. Za nynějších ekonomických podmínek nemají hutě per­spektivu, že by mohly zastavit zmenšování své majetkové substance. Nemohou zabránit ani trvalému narůstání za­dluženosti (za 2V2 roku stouply bankovní úvěry o 5383 mil. Kčs). Daňové zatížení za první polovinu roku dosahuje 110 % (celostátní průměr za 5 měsíců je 88 %). Neúnos­­nost nynějších odvodů je zřejmá např. z toho, že by hutě musely vyprodukovat hrubý důchod 2630 mil. Kčs, aby mo­hly odvést státu 1185 mil. Kčs na odpisech. NAŠE CENY NEJSOU VYSOKÉ Soustavné snižování vlastního jmění hutí na jedné straně a požadavky centrálních orgánů i odběratelů na snížení cen hutních výrobků na druhé straně vedly generální ředitel­ství Hutnictví železa k závěru, že je nutné všestranně ana­lyzovat cenovou hladinu výrobků. Chtěli jsme znát, jsou-li naše ceny opravdu vysoké; po­tom by bylo nutné co nejvíc omezovat hutní výrobu a krýt domácí potřebu hutních výrobků efektivnějším dovozem. V opačném případě by se otvíral prostor pro úvahu o zvý­šení cenové hladiny hutních výrobků. Za účasti mnoha externích míst a za přispění desítek pracovníků z našich podniků jsme vypracovali podrobnou studii o úrovni vel­koobchodních cen hutních. výrobků vcelku i za jednotlivé skupiny. Studie, oponovaná 18 odborníky z řad teoretiků, vedoucích pracovníků centrálních orgánů 1 z praxe, vedla k těmto závažným poznatkům: • U hutních výrobků se výrazně projevují velké rozdíly mezi jednotlivými druhy zahraničních cen, k nimž počítáme — světové (vývozní) ceny FOB evropský přístav, ceny platné na vnitřních trzích kapitalistických států, — ceny dovozu do ČSSR, — ceny vývozu z ČSSR. Rozdíly mezi těmito cenami jsou vyvolány zejména značný­mi dopravními a jinými přímými obchodními náklady, jakož i da­němi a cly placenými při dovozu. • Použijeme li jako kritéria k posouzení úrovně velkoobchod­ních cen cen světových, je velkoobchodní cena výrobků pro­dávaných na světových trzích za 1 $ rovna 27,07 Kčs. V době vypracování studie jsme za přiměřený považovali vztah 1 § = 30,82 Kčs. Při něm byly velkoobchodní ceny hutních vý­robkň a 12,2 H pod űrovnl «Tělových cen. Ročně to představuje 3227 miilénú Kč«. • Vhodnější je porovnat naše velkoobchodní ceny s vnitřní­mi cenami platnými v západoevropských státech. Studie pro­kázala, že hutní výrobky v ceně 1 $ stojí u nás 23,54 Kčs, tedy ještě značně méně než ve srovnání se světovými cenami. • Vysoká úroveň světových cen a vysoké dopravní i jiné ná­klady způsobují, že dovoz hutních výrobků z KS k nám by byl velmi drahý. Naše velkoobchodní ceny jsou o 17 až 22 procent nižší než náklady na dovoz hutních výrobků, o obtížích s opatřováním deviz ani nemluvě. • Na druhé straně právě vysoká dopravní a jiné přímé ob­chodní náklady jsou značným handicapem pro náš vývoz hut­ních výrobků. Proto jsme produkovali 1 $ za 32,93 Kčs. — Mu­síme ovšem vzít v úvahu, že jde o vývoz placený hotově během devadesáti dnů, převážně ve volných měnách. Tyto poznatky o úrovni velkoobchodních cen hutních vý­robků nás přivedly na myšlenku prozkoumat, zda tomu Dokončení na 7. straně U VYSOKÉ PECE Foto V. SuorCík \ VÝVOJ ZÁK1ADNICH CFN HUTNÍCH VÝROBKŮ NA SVĚTOVÝCH (VÝVOZNÍCH) TRZÍCH-V $ 1000 kg (VÁŽENÝ PR0MĚR) í

Next