Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1969 (XIII/27-52)
1969-10-10 / No. 41
ekonomicky týdeník ŰV KSC Praha 10. října 1969 ■ Kit 1,50 Bílé místo na národohospodářské mapě • Takový je náš názor na daň ze mzdy • Nejasnosti kolem výpočtu odvodů z přírůstku mezd • Slovo má generální ředitel • Ekonomická regionaiizácia plánovacie oblasti na Slovensku • Jak financují v Polsku investiční výstavbu •Je výstavba domku jen individuální záležitost? HUTE proti inflaci Ing. FRANTIŠEK BERNAT Oroveií velkoobchodních cen hutních výrobku se dotýká vSech odvětví a oborů národního hospodářství buď přímo, nebo nepřímo v cenách strojů a zařízení, staveb, dopravních tarifů atd. Také objemově — jde o produkci přibližně za 25 miliard Kčs — je cenová úroveň hutních výrobků významnou složkou celkové hladiny velkoobchodních cen. A LZE ŽÍT Z PODSTATY ? O přestavbě velkoobchodních cen k 1. lednu 1967 se rozhodovalo v roce 1966 pod tlakem požadavku urychlit zavedení ekonomické reformy. Nebylo tehdy ani dost času, ani hlubších analýz, které by umožnily posoudit účelnost zvoleného modelu velkoobchodní ceny a jeho působení v národním hospodářství. Dnes víme, že cenová přestavba má vážné nedostatky. Ceny se sice dostaly obecně do souladu s tehdejší soustavou odvodů, ale byly to opět ceny převážně subjektivní, odvozované z individuálních nákladů zahrnutých do podnikových plánů na rok 1966. Velmi omezeně se mohla uplatnit objektivní kritéria cenových relací, za 1 — se všemi výhradami — můžeme považovat relac„ jen na světových trzích nebo na vnitřních trzích katalistických států. Takto na bázi nákladů vybudované ceny nevyjadřují skutečnou společenskou efektivnost jednotlivých odvětví, oborů a výrobků, a nemohou proto sloužit k rozhodování, kterou výrobu rozvíjet, kde má docházet ke stagnaci a v kterých případech je nutné výrobu omezovat nebo i rušit. Pokud jde o hutni výrobky, neměli jsme ani my v roce 1966 dostatečné znalosti, analýzy a propočty, které by umožnily posoudit, zda je celková hladina jejich cen vysoká, či nízká. Tím méně jsme pak mohli ověřit správnost cenových relací mezi jednotlivými výrobky nebo jejich skupinami. Tehdy, v roce 1966, jsme se museli omezit na kritiku zvoleného cenového modelu, který připouští započtení ziskové přirážky pouze v závislosti na mzdách (22%), aniž respektuje jiná hlediska, zejména fondovou náročnost výroby. Hutní výroba je charakterizována nízkou náročností na živou práci (mzdy činí asi 11% z nákladů), ale vysokou náročností na prostředky vázané ve výrobním zařízení. V důsledku toho měly ceny hutních výrobků zahrnovat rentabilitu (z nákladů) ve výši pouze 2,3%. Ale ani tato minimální míra rentability nebyla dodržena: Při dokončování prací na cenové přestavbě byly zvýšeny indexy cen uhlí, energie, dopravy atd., aniž bylo připuštěno promítnout toto zdražení v dalším kroku do cen hutních výrobků. Hutní průmysl vstupoval tedy do roku 1967 s cenami, které na bázi nákladů plánovaných na r. 1966 nekryly ani odvod z hrubého důchodu. Velmi dobré hospodářské výsledky za r. 1966 a 1967 umožnily dosáhnout v roce 1967 rentability 5,37 % (celostátní průměr byl 14,57%). Po zaplacení odvodů a zvýšených úroků zbylo hutním podnikům 1025 mil. Kčs (3,3% z vlastního jmění). Tato částka mohla představovat tjotace fondům, tedy zvýšení vlastního jmění, rozšířenou reprodukci vložených prostředků. Od 1. ledna 1967 byl však zaveden také odvod z odpisů. Na hutní podniky připadá daleko největší povinnost ze všech VHJ — v roce 1967 1160 mil. Kčs. Zdroje získané dotováním fondů nestačily tedy ani k úhradě odvodu z odpisů. Namísto růstu vlastního jmění došlo v roce 1967 k jeho poklesu o 135 mil. Kčs. V prvním roce působení nových ekonomických pravidel se tedy nízká rentabilita hutních výrobků a odvody z odpisů projevily velmi tvrdě. Slibovali jsme si však, že zlepšené výsledky následujícího roku 1968 umožní' vyrovnat úbytek vlastního jmění z r. 1967 a získat prostředky k úhradě zvýšených potřeb. Nestalo se tak. Ani zcela mimořádné výsledky roku 1968, charakterizované růstem hrubého důchodu o 1646 mil. Kčs (tj. o 20%), nemohly vyrovnat vliv zdražených surovin, zvýšení úrokového břetnene, zdražení dopravného ČSD od 1. 10. 1968 a odvod ze zisku platný od téhož data. Čisté jmění hutí se tak dále snížilo o 216 mil. Kčs, zatímco se v celém státě vlastní jmění hospodářských organizací zvýšilo o 31,1 mld Kčs. Plánované i skutečné výsledky letošního roku jsou, pokud jde o tempo růstu, značně horší než loni. To spolu s celoročním působením odvodu ze zisku způsobuje, že se vlastní jmění hutních podniků sníží podle plánu o dalších 732 mil. Kčs. Za nynějších ekonomických podmínek nemají hutě perspektivu, že by mohly zastavit zmenšování své majetkové substance. Nemohou zabránit ani trvalému narůstání zadluženosti (za 2V2 roku stouply bankovní úvěry o 5383 mil. Kčs). Daňové zatížení za první polovinu roku dosahuje 110 % (celostátní průměr za 5 měsíců je 88 %). Neúnosnost nynějších odvodů je zřejmá např. z toho, že by hutě musely vyprodukovat hrubý důchod 2630 mil. Kčs, aby mohly odvést státu 1185 mil. Kčs na odpisech. NAŠE CENY NEJSOU VYSOKÉ Soustavné snižování vlastního jmění hutí na jedné straně a požadavky centrálních orgánů i odběratelů na snížení cen hutních výrobků na druhé straně vedly generální ředitelství Hutnictví železa k závěru, že je nutné všestranně analyzovat cenovou hladinu výrobků. Chtěli jsme znát, jsou-li naše ceny opravdu vysoké; potom by bylo nutné co nejvíc omezovat hutní výrobu a krýt domácí potřebu hutních výrobků efektivnějším dovozem. V opačném případě by se otvíral prostor pro úvahu o zvýšení cenové hladiny hutních výrobků. Za účasti mnoha externích míst a za přispění desítek pracovníků z našich podniků jsme vypracovali podrobnou studii o úrovni velkoobchodních cen hutních. výrobků vcelku i za jednotlivé skupiny. Studie, oponovaná 18 odborníky z řad teoretiků, vedoucích pracovníků centrálních orgánů 1 z praxe, vedla k těmto závažným poznatkům: • U hutních výrobků se výrazně projevují velké rozdíly mezi jednotlivými druhy zahraničních cen, k nimž počítáme — světové (vývozní) ceny FOB evropský přístav, ceny platné na vnitřních trzích kapitalistických států, — ceny dovozu do ČSSR, — ceny vývozu z ČSSR. Rozdíly mezi těmito cenami jsou vyvolány zejména značnými dopravními a jinými přímými obchodními náklady, jakož i daněmi a cly placenými při dovozu. • Použijeme li jako kritéria k posouzení úrovně velkoobchodních cen cen světových, je velkoobchodní cena výrobků prodávaných na světových trzích za 1 $ rovna 27,07 Kčs. V době vypracování studie jsme za přiměřený považovali vztah 1 § = 30,82 Kčs. Při něm byly velkoobchodní ceny hutních výrobkň a 12,2 H pod űrovnl «Tělových cen. Ročně to představuje 3227 miilénú Kč«. • Vhodnější je porovnat naše velkoobchodní ceny s vnitřními cenami platnými v západoevropských státech. Studie prokázala, že hutní výrobky v ceně 1 $ stojí u nás 23,54 Kčs, tedy ještě značně méně než ve srovnání se světovými cenami. • Vysoká úroveň světových cen a vysoké dopravní i jiné náklady způsobují, že dovoz hutních výrobků z KS k nám by byl velmi drahý. Naše velkoobchodní ceny jsou o 17 až 22 procent nižší než náklady na dovoz hutních výrobků, o obtížích s opatřováním deviz ani nemluvě. • Na druhé straně právě vysoká dopravní a jiné přímé obchodní náklady jsou značným handicapem pro náš vývoz hutních výrobků. Proto jsme produkovali 1 $ za 32,93 Kčs. — Musíme ovšem vzít v úvahu, že jde o vývoz placený hotově během devadesáti dnů, převážně ve volných měnách. Tyto poznatky o úrovni velkoobchodních cen hutních výrobků nás přivedly na myšlenku prozkoumat, zda tomu Dokončení na 7. straně U VYSOKÉ PECE Foto V. SuorCík \ VÝVOJ ZÁK1ADNICH CFN HUTNÍCH VÝROBKŮ NA SVĚTOVÝCH (VÝVOZNÍCH) TRZÍCH-V $ 1000 kg (VÁŽENÝ PR0MĚR) í